{"id":13111,"date":"2009-11-05T17:00:00","date_gmt":"2009-11-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13080"},"modified":"2009-11-05T17:00:00","modified_gmt":"2009-11-05T16:00:00","slug":"let-me-take-you-there","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/05\/let-me-take-you-there\/","title":{"rendered":"Let me take you there"},"content":{"rendered":"
\n
autor: Gabby<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj, tak\u017ee jsem se rozhodla v\u00e1m zaslat tuhle men\u0161\u00ed story. Psala jsem ji kdysi, ale kdy\u017e jsem na to te\u010f znovu narazila, \u0159ekla jsem si, \u017ee to po\u0161lu a aspo\u0148 budu zn\u00e1t va\u0161e n\u00e1zory. Nen\u00ed to nic, co by se v\u00e1m vrylo do pam\u011bti, jen kdy\u017e jsem to psala, pot\u0159ebovala jsem ze sebe dostat jak\u00e9si pocity. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, vlastn\u011b to nem\u00e1 ani d\u011bj, je to jen o m\u00e9m jak\u00e9msi tvrzen\u00ed, kter\u00e9 by mohlo b\u00fdt p\u011bkn\u00e9, kdyby bylo skute\u010dn\u00e9 \ud83d\ude42 Budu r\u00e1da za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159, a\u0165 u\u017e p\u0159\u00edzniv\u00fd, \u010di naopak. :)))<\/em><\/div>\n
Mimochodem text je z p\u00edsni\u010dky Let me take you there – Plain white T’s, tak si j\u00ed k tomu kdy\u017e tak pus\u0165te \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Gabby<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Byla ned\u011ble odpoledne, a velik\u00e9 \u010dern\u00e9 auto se hnalo polopr\u00e1zdnou ulic\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e abychom byli doma…“ Tom toho m\u011bl za dne\u0161ek pln\u00e9 zuby, ba ne, za celou tu dobu, co se Billa nem\u016f\u017ee ani po\u0159\u00e1dn\u011b dotknout. Tud\u00ed\u017e asi tak dva roky, plus m\u00ednus. Tak dlouho ji\u017e jejich tajn\u00fd vztah trval… Hodn\u011b lid\u00ed by si \u0159eklo, jak nechutn\u00e9 to je, ale jim to p\u0159i\u0161lo jako ta nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 m\u016f\u017ee b\u00fdt. Pro n\u011b n\u011bco tak \u010dist\u00e9ho a up\u0159\u00edmn\u00e9ho…<\/p>\n<\/div>\n
„Neboj, za chv\u00edli tam budeme, Tomi.“ Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, pro\u010d si dnes Tom nech\u00e1v\u00e1 na o\u010d\u00edch tmav\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle. I p\u0159es n\u011b poznal, \u017ee jeho dvoj\u010d\u00e1tko pl\u00e1\u010de. Bylo toho na n\u011b najednou tolik a nezb\u00fdval jim na sebe \u010das. U\u017e ani na p\u00f3diu to nemohlo b\u00fdt jako d\u0159\u00edv, jeliko\u017e se za\u010daly \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc roz\u0161i\u0159ovat drby o jejich vztahu a oni nemohli dopustit, aby snad n\u011bco vyplulo na povrch. Omezili na minimum pohledy a doteky, bylo to k nevydr\u017een\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill rychle p\u0159ijel k p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b jejich domu a doufal, \u017ee tam dnes nebude \u017e\u00e1dn\u00e1 poblouzn\u011bn\u00e1 fanynka. Na\u0161t\u011bst\u00ed jim osud p\u0159\u00e1l a oni m\u011bli cestu volnou. Tak rychle, jak jen to \u0161lo, vzali ta\u0161ky a zapadli do jejich domu, kter\u00fd te\u010f p\u0159es dva m\u011bs\u00edce zel pr\u00e1zdnotou.<\/p>\n<\/div>\n
„Po dvou m\u011bs\u00edc\u00edch kone\u010dn\u011b doma.“ Vydechl nad\u0161en\u011b Bill a odhodil ta\u0161ky a kufry kamsi do p\u0159eds\u00edn\u011b. Na tv\u00e1\u0159i se mu okam\u017eit\u011b rozlil spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv. Te\u010f, kdy\u017e byli zp\u00e1tky doma z turn\u00e9, si znovu mohli dop\u0159\u00e1t pohodl\u00ed a m\u00edt alespo\u0148 trochu soukrom\u00ed. Tom v\u0161ak v\u0161echno vn\u00edmal jinak…<\/div>\n
\n
„Bille, j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu…“ Za\u0161tkal znovu a ode\u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde se okam\u017eit\u011b svalil na pohovku. Sundal si tmav\u00e9 br\u00fdle, kter\u00e9 okam\u017eit\u011b odhodil na st\u016fl p\u0159ed gau\u010dem, a slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed. „Pro\u010d to mus\u00ed b\u00fdt tak t\u011b\u017ek\u00fd, br\u00e1\u0161ko?“ Bill k n\u011bmu okam\u017eit\u011b p\u0159isp\u011bchal a schoulil se mu do n\u00e1ru\u010de. Oba to velmi rmoutilo. Jen se schov\u00e1vat p\u0159ed sv\u011btem, skr\u00fdvat sv\u00e9 mal\u00e9 tajemstv\u00ed, kter\u00e9 se nikdo nikdy nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
We can get away to a better place if you let me take you there<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9, museli se k sob\u011b chovat jen jako brat\u0159i, p\u0159itom je to tak stra\u0161n\u011b moc nutilo dotknout se toho druh\u00e9ho, t\u0159eba jen letmo, ale c\u00edtit p\u0159itom jeho p\u0159\u00edtomnost.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed, l\u00e1sko, j\u00e1 u\u017e to nevydr\u017e\u00edm, pot\u0159ebuju t\u011b v\u00edc, ne\u017e kdykoliv jindy,“ Tom Billa lehce hladil po tv\u00e1\u0159\u00edch a tisknul ho na sebe tak moc, jak jen to \u0161lo. „Stra\u0161n\u011b jsi mi za ty dva m\u011bs\u00edce chyb\u011bl,“ Tom se k Billovi sklonil a lehce ho pol\u00edbil na jemn\u00e9 rty, kter\u00e9 sv\u00e1d\u011bly k dal\u0161\u00edmu a dal\u0161\u00edmu polibku.<\/p>\n<\/div>\n
Pravda byla takov\u00e1, \u017ee kdy\u017e kluci m\u011bli \u0161anci, naplno ji vyu\u017eili, i kdy\u017e to byly t\u0159eba jen mal\u00e9 pusinky, \u010di pohlazen\u00ed. Ale alespo\u0148 to…<\/p>\n<\/div>\n
„Ty mn\u011b taky, Tomi,“ Bill se ot\u00edral o Tomovu tv\u00e1\u0159 jako mazliv\u00e9 kot\u011b. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl mu dlan\u011bmi po hrudi a vn\u00edmal ka\u017ed\u00fd \u00fader bratrova srdce. Srdce, kter\u00e9 bilo jen a jen pro Billa.<\/p>\n<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, odjedeme spolu n\u011bkam. T\u0159eba jen na t\u00fdden, ale pot\u0159ebuji s Tebou chv\u00edli neru\u0161en\u011b b\u00fdt. Jen ty a j\u00e1, pros\u00edm…“ Bill slastn\u011b zap\u0159edl a znovu se ot\u0159el o Tomovy tv\u00e1\u0159e. P\u0159edstava, \u017ee by byl se svoj\u00ed l\u00e1skou t\u00fdden o samot\u011b, ho vzru\u0161ovala, a z\u00e1rove\u0148 mu d\u00e1vala malou nad\u011bji, \u017ee by se k sob\u011b mohli chovat i na ve\u0159ejnosti jinak ne\u017e doposud.<\/p>\n<\/div>\n
I know a place that we can go to<\/div>\n
A place where no one knows you<\/div>\n
They won’t know who we are<\/p>\n<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, ale co kapela? Nem\u016f\u017eeme se jen tak vypa\u0159it,“ \u0159ekl sklesle Bill a moc dob\u0159e si uv\u011bdomoval, \u017ee te\u010f, v tuto chv\u00edli, by nejrad\u011bj zahodil v\u0161echno, co m\u00e1, a byl jen s Tomem.<\/p>\n<\/div>\n
„Vyka\u0161li se na to!“ P\u0159itakal vzpurn\u011b Tom. „Bille, pros\u00edm… v\u00edm, \u017ee to taky pot\u0159ebuje\u0161. Chv\u00edli si oddechnout a d\u00e1t prav\u00fdm pocit\u016fm pr\u016fchod.“ Tom se p\u0159is\u00e1l na jemnou k\u016f\u017ei na Billov\u011b krku. Lehce ji pol\u00edbil a nech\u00e1val mokr\u00e9 cesti\u010dky od sv\u00e9ho jazyku. Bill jen slastn\u011b p\u0159iv\u00edral o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Nep\u0159eju si nic jin\u00e9ho, l\u00e1sko…“<\/p>\n<\/div>\n
I know a place that we can run to<\/div>\n
And do those things we want to<\/div>\n
They won’t know who we are<\/p>\n<\/div>\n
Tom to u\u017e d\u00e9le nemohl vydr\u017eet. Rychle Billa \u010dapnul za boky a skulil ho pod sebe. „Tak\u017ee souhlas\u00ed\u0161?“ Provokativn\u011b mu skousl u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek a vy\u017e\u00edval se v tom, jak Bill slastn\u011b vydechl jeho jm\u00e9no.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale kam bys cht\u011bl jet?“ Bill pozoroval Toma s t\u00e1zav\u00fdm v\u00fdrazem a nep\u0159est\u00e1val mu rukama p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Na Maledivy, kam jinam.“ \u0158ekl rychle Tom a sklonil se k Billovi, aby mu mohl ukr\u00e1st jeden z jeho nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00edch polibk\u016f. „To je to jedin\u00e9 m\u00edsto, kde n\u00e1s nikdo nezn\u00e1, Bill\u00ed. Kde m\u016f\u017eeme b\u00fdt spolu jako partne\u0159i…“<\/p>\n<\/div>\n
Let me take you there<\/div>\n
I wanna take you there<\/p>\n<\/div>\n
Oba tak moc prahli po pozornosti toho druh\u00e9ho, kter\u00e1 jim v uplynul\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch byla zna\u010dn\u011b odep\u0159ena. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc v nich toti\u017e rostl strach, \u017ee by se o jejich vztahu snad n\u011bkdo mohl dozv\u011bd\u011bt. To by znamenalo konec, konec v\u0161eho…<\/p>\n<\/div>\n
„Ale co \u0159ekneme kluk\u016fm? A Davidovi?“<\/p>\n<\/div>\n
„V\u016fbec nic, v\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, jak by to dopadlo. David by n\u00e1m to zatrhl!“ P\u0159itakal r\u00e1zn\u011b Tom a jednou rukou zajel Billovi pod tri\u010dko, tak stra\u0161n\u011b mu chyb\u011bl \u017e\u00e1r jeho rozp\u00e1len\u00e9ho t\u011bla. „Prost\u011b mu nap\u00ed\u0161eme, \u017ee na t\u00fdden… nebo na dva, zmiz\u00edme, a a\u0165 si ned\u011bl\u00e1 starosti.“ Tom zasyp\u00e1val Bill\u016fv krk jemn\u00fdmi polibky a do\u017eadoval se toho, aby ze sebe Bill sundal ten p\u0159ebyte\u010dn\u00fd kus oble\u010den\u00ed, \u010d\u00edm\u017e nem\u011bl na mysli nic jin\u00e9ho, ne\u017e jeho \u010dern\u00e9 triko.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, p\u016fjdeme si sbalit?“ \u0158ekl Bill provokat\u00e9rsky. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Toma dostal do r\u00e1\u017ee. „Tohle p\u0159eci m\u016f\u017ee po\u010dkat, l\u00e1sko. Budeme m\u00edt tolik \u010dasu…“<\/p>\n<\/div>\n
I know a place where we can hide out<\/div>\n
And turn our hearts inside out<\/div>\n
They won’t know who we are<\/p>\n<\/div>\n
—<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ude okolo se rozl\u00e9valo azurov\u00e9 mo\u0159e, kter\u00e9 do sebe pohlcovalo posledn\u00ed kousky zapadaj\u00edc\u00edho slunce. Pl\u00e1\u017e tvo\u0159en\u00e1 z jemn\u00e9ho p\u00edsku, byla do\u010dista vylidn\u011bn\u00e1, jen dv\u011b posledn\u00ed postavy, sed\u00edc\u00ed u palmy bl\u00edzko mo\u0159e, se v t\u011bsn\u00e9m objet\u00ed d\u00edvali na tu n\u00e1dheru.<\/p>\n<\/div>\n
„Takhle jsem si to v\u017edycky p\u0159edstavoval… Jen my dva a ten okoln\u00ed r\u00e1j…“ Vydechl Bill \u0161\u0165astn\u011b. Te\u010f to tady skute\u010dn\u011b pat\u0159ilo jen jim. Byli pry\u010d, daleko od v\u0161ech fans a b\u011bsn\u00edc\u00edho Davida. V\u0161echen ten zmatek se vytratil, vyst\u0159\u00eddala ho pohoda a souzn\u011bn\u00ed, kter\u00e9 mezi dvoj\u010daty panovalo.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 taky, stra\u0161n\u011b moc mi to chyb\u011blo,“ Tom se ke sv\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi nahnul a pol\u00edbil ho na rozp\u00e1len\u00e9 l\u00edce. „Bille, slib mi, \u017ee takhle to mezi n\u00e1mi bude u\u017e nav\u017edy. Jen my dva a na\u0161e mal\u00e9 tajemstv\u00ed, a\u0165 se stane, co se stane…“ Tom nikdy nev\u011b\u0159il na slova l\u00e1sky a v\u016fbec ne, kdy\u017e n\u011bkdo \u0159\u00edkal nav\u017edy, ale kdy\u017e se dal dohromady s Billem, jeho \u017eivot vzal naprosto jin\u00fd sm\u011br. Co\u017e znamenalo, \u017ee se i jeho upevn\u011bn\u00e9 n\u00e1zory za\u010daly m\u011bnit. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee to, co tak dlouho hledal, m\u011bl ji\u017e od narozen\u00ed u sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„Slibuju, br\u00e1\u0161ko.“ Bill se \u0161\u0165astn\u011b usm\u00e1l a pono\u0159il se do bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“<\/div>\n
„A j\u00e1 tebe.“ Lehce spojili sv\u00e9 rty v n\u011b\u017en\u00e9m polibku a nechali se pono\u0159il okoln\u00ed kr\u00e1sou.<\/p>\n<\/div>\n
Bill, just let me take you there<\/p>\n<\/div>\n
autor: Gabby<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gabby Ahoj, tak\u017ee jsem se rozhodla v\u00e1m zaslat tuhle men\u0161\u00ed story. Psala jsem ji kdysi, ale kdy\u017e jsem na to te\u010f znovu narazila, \u0159ekla jsem si, \u017ee to po\u0161lu a aspo\u0148 budu zn\u00e1t va\u0161e n\u00e1zory. Nen\u00ed to nic, co by se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13111","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13111","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13111"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13111\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13111"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13111"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13111"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}