{"id":13113,"date":"2009-11-05T16:00:00","date_gmt":"2009-11-05T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13082"},"modified":"2009-11-05T16:00:00","modified_gmt":"2009-11-05T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/05\/vylecim-te-laskou-10\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 10."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u016fbec nebyl sto si uv\u011bdomit, jak dlouho jej l\u00edbal. Bylo to jako poh\u00e1dka, jako n\u00e1dhern\u00fd sen, kdy se jeho rty poprv\u00e9 ot\u0159ely o ty Billovy a splynuly s nimi v prvn\u00edm jemn\u00e9m polibku. Jako by pro jejich majitele najednou neexistovalo nic – jen nab\u011bhl\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00e9 se jen p\u0159ed n\u011bkolika m\u00e1lo vte\u0159inami poprv\u00e9 setkaly s t\u011bmi jeho.<\/div>\n
A i p\u0159esto, \u017ee jejich kr\u00e1tk\u00fd polibek trval jen p\u00e1r vte\u0159in, Tomovi to p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. V\u011b\u010dnost, kdy se seznamoval s novou, je\u0161t\u011b nepoznanou p\u0159\u00edchut\u00ed nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch rt\u016f, ochutn\u00e1val je a pozn\u00e1val t\u011bmi sv\u00fdmi. Byly to pr\u00e1v\u011b jeho rty, jejich\u017e polibek pr\u00e1v\u011b ulp\u011bl na t\u011bch Billov\u00fdch, a byl to pr\u00e1v\u011b Tom, kter\u00fd v\u016fbec nevn\u00edmal nic kolem sebe. Nevn\u00edmal a ani necht\u011bl. Nic a nikdo pro n\u011bj v tuto chv\u00edli nebyl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e \u010dernovlas\u00fd chlapec, sed\u00edc\u00ed naproti n\u011bmu a jeho rty, na kter\u00e9 Tom vtiskl posledn\u00ed sv\u016fj polibek. S p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky se od n\u011bj odt\u00e1hl a slab\u011b vydechl, to, co se v\u0161ak dolinulo k jeho u\u0161\u00edm, ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Ne… je\u0161t\u011b ne, pros\u00edm. J\u00e1 se je\u0161t\u011b nechci probudit,“ tich\u00fd hlas protrhl ticho v pokoji a jeho majitel si ani neuv\u011bdomil, co t\u011bmi p\u00e1r slovy chlapci sed\u00edc\u00edmu p\u0159ed sebou zp\u016fsobil. Nehybn\u011b sed\u011bl na sv\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed posteli s p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky a t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchal. B\u00e1l se, \u017ee kdy\u017e ud\u011bl\u00e1 jen sebemen\u0161\u00ed pohyb, gesto \u010di zvuk, kr\u00e1sn\u00fd sen se zm\u011bn\u00ed v pouhou m\u00fddlovou bublinu, v pouh\u00e9 nic, a to on necht\u011bl. Bylo mu jedno, co se pr\u00e1v\u011b kolem n\u011bj odehr\u00e1v\u00e1, bylo mu jedno, co je skute\u010dnost a co sen. P\u0159\u00e1l si jen jedno jedin\u00e9. Nab\u011bhl\u00e9, pln\u00e9 rty – to bylo to, po \u010dem v tuto chv\u00edli tou\u017eil v\u00edc, ne\u017e po \u010demkoli jin\u00e9m. A jeho p\u0159\u00e1n\u00ed se mu brzy vyplnilo…<\/div>\n
\n
Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Jeho prvn\u00ed polibek! Kolikr\u00e1t si jej p\u0159edstavoval, kolikr\u00e1t o n\u011bm snil. V\u0161echny jeho sny a p\u0159edstavy v\u0161ak zanikly se skute\u010dnost\u00ed, kter\u00e1 byla tis\u00edckr\u00e1t kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Nemohlo se j\u00ed vyrovnat nic, byla to ona, kterou Bill pr\u00e1v\u011b \u017eil a kterou vn\u00edmal. Skute\u010dnost, p\u0159i kter\u00e9 se jeho srdce rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod, jeho t\u011blem projel z\u00e1chv\u011bv lehk\u00e9ho \u0161imraj\u00edc\u00edho pocitu a v jeho mysli se vyno\u0159il p\u00e1r hlubok\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed…<\/div>\n
Ani jeden z nich nevn\u00edmal nic kolem sebe. Ani jeden z nich nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad n\u00e1sleduj\u00edc\u00edmi okam\u017eiky a ani jeden z nich si neuv\u011bdomoval n\u00e1sledky sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed a toho, co se mezi nimi v n\u011bkolika posledn\u00edch minut\u00e1ch odehr\u00e1valo. Uv\u011bdomil si to a\u017e Tom, kter\u00fd pomalu p\u0159eru\u0161il jejich kr\u00e1tk\u00fd polibek a zad\u00edval se do t\u00e9 jemn\u00e9 tv\u00e1\u0159e p\u0159ed sebou. Odpov\u011bd\u00ed mu byl t\u00e1zav\u00fd pohled dvou \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. A nebyla to jen zv\u011bdavost, kterou v n\u011bm Tom mohl vid\u011bt. Byla to tak\u00e9 nech\u00e1pavost a zmatek, kter\u00fd \u010dernovlas\u00fd chlapec, d\u00edvaj\u00edc\u00ed se do jeho o\u010d\u00ed, za\u010d\u00ednal poci\u0165ovat. Jako by se i on probral z toho chvilkov\u00e9ho om\u00e1men\u00ed, kter\u00e9 jej dokonale zbavilo v\u0161ech smysl\u016f, jako by i on najednou proz\u0159el. Pomalu si za\u010dal a\u017e te\u010f uv\u011bdomovat, co se stalo, ani v nejmen\u0161\u00edm v\u0161ak netu\u0161il, co by m\u011bl \u0159\u00edct. Proto jen nesm\u011ble vzhl\u00e9dl k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i p\u0159ed sebou a zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed, hledaj\u00edc v nich odpov\u011b\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
Tom si nerv\u00f3zn\u011b stisknul prsty, zat\u00edmco jeho mysl pracovala na pln\u00e9 obr\u00e1tky. Co se bude d\u00edt d\u00e1l? Jak\u00e9 budou n\u00e1sledky? To nev\u011bd\u011bl ani s\u00e1m Tom, v\u011bd\u011bl v\u0161ak, co ud\u011bl\u00e1 te\u010f. Ticho v pokoji ho \u010dinilo a\u017e moc nerv\u00f3zn\u00edm a nejist\u00fdm a on se rozhodl jej protrhnout n\u011bkolika sv\u00fdmi slovy.<\/div>\n
„Ehm… B-Bille, promi\u0148, j-j\u00e1… to… omlouv\u00e1m se. Omlouv\u00e1m se, jestli… jestli jsem t\u011b t\u00edm n\u011bjak vylekal, nebo… A-asi to ode m\u011b nebylo nejlep\u0161\u00ed v\u016f\u010di tob\u011b, ale… M\u011bl bych ti asi n\u011bco \u0159\u00edct…“ odml\u010del se, zat\u00edmco si v hlav\u011b formuloval v\u0161echny sv\u00e9 my\u0161lenky. Nem\u011blo smysl, aby te\u010f cokoli zap\u00edral. Necht\u011bl lh\u00e1t a ani necht\u011bl b\u00fdt zbab\u011bl\u00fd po tom, co se pr\u00e1v\u011b mezi nimi stalo. V\u011bd\u011bl, \u017ee by si to Bill, zmaten\u011b sed\u00edc\u00ed proti n\u011bmu, nezaslou\u017eil. A tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nen\u00ed cesty zp\u011bt.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee… \u017de bys m\u011b v\u016fbec nemusel poslouchat. Mohl bys m\u011b poslat pry\u010d, mo\u017en\u00e1 se mi vysm\u011bje\u0161. J\u00e1 jen nechci, abys byl z toho zmaten\u00fd je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e jsi, a abys m\u011b potom pokl\u00e1dal za zbab\u011blce. Mo\u017en\u00e1 to vyzn\u00ed hloup\u011b, ale to mi ani v nejmen\u0161\u00edm nezabr\u00e1n\u00ed v tom, co ti chci \u0159\u00edct. \u0158\u00edct ti, \u017ee… \u017de od prvn\u00edho dne, kdy jsem t\u011b poprv\u00e9 spat\u0159il v tomhle pokoji, sp\u00edc\u00edho na t\u00e9hle posteli, jsem nemyslel na nic a na nikoho jin\u00e9ho, ne\u017e… Ne\u017e na jednoho \u010dernovlas\u00e9ho pacienta, kter\u00fd m\u011b okouzlil u\u017e v prvn\u00edm okam\u017eiku, kdy jsem jej uvid\u011bl. A i p\u0159esto, \u017ee se ke mn\u011b prvn\u00edch p\u00e1r dn\u016f choval nep\u0159\u00edstupn\u011b a odta\u017eit\u011b, z\u00edsk\u00e1val si m\u011b den ode dne v\u00edc a v\u00edc, a j\u00e1 k n\u011bmu poc\u00edtil n\u011bco, co jsem je\u0161t\u011b nikdy u nikoho nepoc\u00edtil. N\u011bco neobvykl\u00e9ho a zvl\u00e1\u0161tn\u011b kr\u00e1sn\u00e9ho. A po t\u011bch p\u00e1r dnech, kdy jsi mi podal ruku a poprv\u00e9 ses na m\u011b usm\u00e1l, jsem to c\u00edtil tak\u00e9, a te\u010f u\u017e to v\u00edm. A tak\u00e9 v\u00edm, \u017ee to asi nen\u00ed \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed, a j\u00e1 jsem mo\u017en\u00e1 ten nejv\u011bt\u0161\u00ed bl\u00e1zen na sv\u011bt\u011b. Tohle se mi je\u0161t\u011b nikdy nestalo a mo\u017en\u00e1 te\u010f budu ten nejhor\u0161\u00ed doktor v cel\u00e9 nemocnici. Je\u0161t\u011b nikdy jsem se do \u017e\u00e1dn\u00e9ho pacienta nezamiloval,“ p\u0159iznal a posledn\u00edch p\u00e1r slov t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161eptal. V\u016fbec netu\u0161il, jak\u00e1 bude Billova reakce, proto jen sklopil hlavu a nerv\u00f3zn\u011b o\u010dek\u00e1val sv\u016fj ortel. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee Billova reakce by mohla b\u00fdt jak\u00e1koli, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val.<\/p>\n<\/div>\n
Na rtech \u010dernovlas\u00e9ho chlapce se rozlil mil\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill jen p\u0159ekvapen\u011b zamrkal, nev\u011b\u0159\u00edc vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. \u010cekal v\u0161echno, tohle v\u0161ak ne. Bylo to jako poh\u00e1dka, jako n\u011bco neskute\u010dn\u011b kr\u00e1sn\u00e9ho, co u Billa op\u011bt vyvolalo u\u017e zn\u00e1m\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed t\u0159epetav\u00fdch mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel v jeho b\u0159\u00ed\u0161ku a bu\u0161en\u00ed jeho srdce tak siln\u00e9, a\u017e si Bill myslel, \u017ee mu ka\u017edou vte\u0159inu vylet\u00ed z krku. To by bylo v\u0161ak nic v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, co se pr\u00e1v\u011b dolinulo k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm a co mu vyvolalo na tv\u00e1\u0159i mile p\u0159ekvapen\u00fd \u00fasm\u011bv. On mu pr\u00e1v\u011b vyznal l\u00e1sku! Mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, kter\u00fd Billa okouzlil tak, jako je\u0161t\u011b nikdo jin\u00fd, o kter\u00e9m Bill snil, a na kter\u00e9ho se t\u011b\u0161il ka\u017ed\u00fd den ode dne v\u00edc a v\u00edc, mu pr\u00e1v\u011b vyznal sv\u00e9 city n\u011bkolika pouh\u00fdmi v\u011btami. A i p\u0159esto, \u017ee jich bylo jen p\u00e1r, Billovi to v\u016fbec nevadilo. Pochopil jejich smysl – a tak\u00e9 pochopil, \u017ee i on te\u010f mus\u00ed d\u00e1t pr\u016fchod sv\u00fdm cit\u016fm a d\u00e1t slovo n\u011b\u010demu, co te\u010f prudce tlu\u010de v jeho hrudi.<\/p>\n<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem se je\u0161t\u011b nikdy nezamiloval do \u017e\u00e1dn\u00e9ho doktora,“ za\u0161eptal ti\u0161e a b\u011bhem vte\u0159iny, jen kr\u00e1tk\u00e9ho okam\u017eiku na sob\u011b uc\u00edtil pohled dvou mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b up\u0159ely.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ pln\u00e9 rty jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vyslovily jedno jedin\u00e9 sl\u016fvko a Tom o\u010dima vyhledal chlapce, sed\u00edc\u00edho p\u0159ed sebou, kter\u00fd pozvedl sv\u00e9 o\u010di k t\u011bm jeho. Ani on u\u017e necht\u011bl sv\u00e9 city d\u00e9le skr\u00fdvat. Ne te\u010f, kdy\u017e jej u srdce h\u0159\u00e1lo kr\u00e1sn\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e a on c\u00edtil, jak mu Tom vis\u00ed pohledem na rtech. I on cht\u011bl jeho srdce u\u010dinit \u0161\u0165astn\u00fdm a zah\u0159\u00e1t jej.<\/div>\n
„Ano, i j\u00e1 se zamiloval, ale ne do pacienta, ale do doktora. Do doktora, kter\u00fd mi sv\u00fdmi mil\u00fdmi \u00fasm\u011bvy, letm\u00fdmi dotyky a dlouh\u00fdmi pohledy jeho kr\u00e1sn\u00fdch, hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed dokonale popletl hlavu. A nez\u00edskal si m\u016fj obdiv jen sv\u00fdm vzhledem. Byl to i jeho p\u0159\u00edstup a v\u017edy tak laskav\u00e9 a mil\u00e9 chov\u00e1n\u00ed ke mn\u011b, kter\u00e9 m\u011b p\u0159im\u011blo d\u00edvat se na n\u011bj jinak, jin\u00fdma o\u010dima. T\u011bma, kter\u00fdma se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m te\u010f a kter\u00fdma jej vid\u00edm. Vid\u00edm jako nejlep\u0161\u00edho l\u00e9ka\u0159e a mo\u017en\u00e1 i n\u011bco v\u00edc. Mo\u017en\u00e1 o tom je\u0161t\u011b nev\u00ed, ale byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo si dok\u00e1zal z\u00edskat mou p\u0159\u00edze\u0148 a obdiv, a kdo ve m\u011b vyvolal my\u0161lenku, \u017ee i j\u00e1 bych se mu mohl l\u00edbit. A tuto my\u0161lenku mi te\u010f potvrdil,“ Billova tv\u00e1\u0159 se rozjasnila a Bill se oddan\u011b zad\u00edval do Tomov\u00fdch p\u0159ekvapen\u00fdch o\u010d\u00ed. P\u0159ekvapen\u00ed a \u00fa\u017eas, kter\u00fd se v nich zra\u010dil, jej ujistil v tom, \u017ee jeho p\u00e1r v\u011bt m\u011blo na jejich majitele ten spr\u00e1vn\u00fd \u00fa\u010dinek, kter\u00fd vyvolal na Billov\u00fdch rtech dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv a dodal mu odvahu k tomu, co cht\u011bl pr\u00e1v\u011b \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli jsi to poznal nebo ne, Tome. Ale opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 jsem to je\u0161t\u011b nepoznal? To by ses nesm\u011bl tolik nesm\u011ble \u010dervenat a koktat poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsme spolu mluvili,“ za\u0161eptal a jen ta vzpom\u00ednka na a\u017e za u\u0161ima rud\u00e9ho, koktaj\u00edc\u00edho Toma, mu celou jeho tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159ila mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n<\/div>\n
A nejen jeho. Tom\u016fv v\u00fdraz se zm\u011bnil na usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se a Tom se pousm\u00e1l nad t\u00edm, co mu zp\u016fsobovalo jeho \u010derven\u00e1n\u00ed a nesouvisl\u00e9 muml\u00e1n\u00ed, po kter\u00e9m te\u010f nebylo ani pam\u00e1tky. Ve\u0161ker\u00e1 jeho nervozita a strach z n\u011bj opadly a najednou byl Tomovi, sed\u00edc\u00edmu na posteli, \u00fapln\u011b ciz\u00ed. C\u00edtil se uvoln\u011bn\u011b, p\u0159\u00edjemn\u011b a kr\u00e1sn\u011b a ani v nejmen\u0161\u00edm nedovedl pochopit sv\u00e9 pocity, kdy\u017e do tohoto pokoje vch\u00e1zel. Mo\u017en\u00e1 to byl Bill\u016fv \u00fasm\u011bv, kter\u00fd Tom tolik miloval a obdivoval od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy jej spat\u0159il, nebo city, nad jejich\u017e vyzn\u00e1n\u00edm se tolik dn\u00ed ob\u00e1val.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, ale… Nemohl jsem si pomoci. Poka\u017ed\u00e9 jsem si \u0159\u00edkal, jak budu mluvit plynn\u011b, ale… Kdy\u017e jsem t\u011b potom uvid\u011bl, tv\u016fj \u00fasm\u011bv a tv\u00e9 rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di, poka\u017ed\u00e9 mi to vyrazilo dech. Vyrazilo dech a\u017e natolik, \u017ee jsem se potom dok\u00e1zal jen ztrapnit. V\u00edm, \u017ee jsem byl hloupej a trapnej,“ zavrt\u011bl hlavou a v duchu s\u00e1m sebe fackoval. Bill to v\u0161ak takhle v\u016fbec nevid\u011bl. Nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou a nato na sob\u011b uc\u00edtil Tom\u016fv nech\u00e1pav\u00fd pohled.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, to ne, Tome. Nebyl jsi hloupej, ani trapnej a ani nejsi. Pro n\u011bkoho jin\u00e9ho mo\u017en\u00e1, ale… pro m\u011b ne. L\u00edbil ses mi kdy\u017e… kdy\u017e jsi koktal. Neb\u00fdt toho, asi nikdy bych si neuv\u011bdomil, co k tob\u011b c\u00edt\u00edm a \u017ee… \u017ee se ti l\u00edb\u00edm,“ za\u0161eptal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a neubr\u00e1nil se lehk\u00e9mu rum\u011bnci ve sv\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. A Tom si ho v\u0161iml. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l a zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Jestli je to, co c\u00edt\u00ed, opravdu l\u00e1ska, potom u\u017e nic nem\u016f\u017ee b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„S\u00e1m sebe nech\u00e1pu,“ za\u0161eptal, a kdy\u017e vid\u011bl, jak zv\u011bdav\u011b se na n\u011bj Billovy o\u010di zad\u00edvaly, znova se pousm\u00e1l. „Nech\u00e1pu, pro\u010d jsem ti to ne\u0159ekl d\u0159\u00edv, ale… B\u00e1l jsem se, \u017ee m\u011b odm\u00edtne\u0161. A p\u0159itom to, co c\u00edt\u00edm, je tak n\u011bco siln\u00e9ho a kr\u00e1sn\u00e9ho,“ odml\u010del se a tentokr\u00e1t to byl on, kdo sv\u00fdma o\u010dima vyhledal ty Billovy. Zb\u00fdvala u\u017e jen jedin\u00e1 ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak… jak to bude d\u00e1l, Bille. Jedin\u00e9, co v\u00edm je, \u017ee… \u017de u\u017e nechci b\u00fdt jen tv\u00fdm doktorem a ani nechci, abys ty byl jen m\u00fdm pacientem. A… jsem si jist\u00fd, \u017ee to nechce\u0161 ani ty. Cht\u011bl bych… p\u0159\u00e1l bych si n\u011bco v\u00edc,“ za\u0161eptal zvl\u00e1\u0161tn\u00edm zast\u0159en\u00fdm hlasem a podv\u011bdom\u011b se pomalu za\u010d\u00ednal skl\u00e1n\u011bt k Billov\u00fdm rt\u016fm, aby sv\u00e9 city vyj\u00e1d\u0159il polibkem, odpov\u011bd\u00ed na jeho \u010dinnost mu v\u0161ak bylo m\u00edrn\u00e9 ucuknut\u00ed Billovy tv\u00e1\u0159e. Bill se pomalu odt\u00e1hl od u\u017e bl\u00edzk\u00e9 vzd\u00e1lenosti Tomov\u00fdch rt\u016f a malinko se zamyslel. Nejde tu p\u0159eci jen o Toma, jde tu i o n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale… na n\u011bco jste zapomn\u011bl, pane doktore,“ nam\u00edtl ti\u0161e a v duchu se musel usm\u00e1t nad Tomov\u00fdm nech\u00e1pav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„A na co?“ zeptal se Tom prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu utvo\u0159ila na jazyku, a v\u016fbec si nev\u0161iml potuteln\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd za\u010dal pohr\u00e1vat na Billov\u00fdch rtech. Bill se od n\u011bj kousek odsunul a nato\u010dil se k n\u011bmu bokem.<\/div>\n
„Zapomn\u011bl jste se m\u011b zeptat, jestli… jestli v\u00e1s budu cht\u00edt,“ Billovy rty u\u017e d\u00e9le nedovedly skr\u00fdvat sv\u016fj \u00fasm\u011bv a Bill se pousm\u00e1l, klop\u00edc pohled n\u011bkam dol\u016f. Byl velmi zv\u011bdav\u00fd, jak Tom zareaguje a jak jeho zkou\u0161ku zvl\u00e1dne, jeho reakce mu v\u0161ak vyrazila dech. Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l, a ani\u017e by se zab\u00fdval Billov\u00fdmi zv\u011bdav\u00fdmi pohledy, kone\u010dn\u011b ud\u011blal to, co cht\u011bl ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno. Pomalu si kleknul p\u0159ed Billa a oddan\u011b se zad\u00edval do jeho p\u0159ekvapen\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
„Pane Bille Tr\u00fcmpere, nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed paciente z cel\u00e9 na\u0161\u00ed nemocnice, t\u00edmto se V\u00e1s pt\u00e1m – budete se mnou chodit?“ pronesl s t\u00edm nejv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i, kter\u00fd v\u0161ak pominul v okam\u017eiku, kdy se jeho o\u010d\u00edm naskytlo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co se jim naskytnout mohlo. Billovy rty se zvlnily do jemn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Bill se zatv\u00e1\u0159il p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b, moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee je to jen naoko. Jeho odpov\u011b\u010f u\u017e byla d\u00e1vno jasn\u00e1.<\/div>\n
„Ano,“ \u0161eptl s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem a vlo\u017eil svou dla\u0148 do t\u00e9 Tomovy, kter\u00e1 ji zah\u0159\u00e1la sv\u00fdm teplem a schoulila ji k sob\u011b. Tomova tv\u00e1\u0159 se cel\u00e1 rozz\u00e1\u0159ila a Tom se posadil zp\u00e1tky za usm\u00edvaj\u00edc\u00edm se Billem. Ani on se nebr\u00e1nil \u00fasm\u011bvu a ani necht\u011bl. C\u00edtil se najednou tolik \u0161\u0165astn\u011b, v tom si v\u0161ak na n\u011bco vzpomn\u011bl a sv\u00fdma o\u010dima vyhledal ty Billovy.<\/div>\n
„Ale… te\u010f bychom to m\u011bli n\u011b\u010d\u00edm potvrdit,“ nam\u00edtl ti\u0161e a nato vid\u011bl, jak se Billovy rty jen velmi nesm\u011ble p\u0159ibli\u017euj\u00ed k t\u011bm jeho, aby jejich majitel\u00e9 mohli stvrdit sv\u00e1 vyzn\u00e1n\u00ed t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, co je stvrdit mohlo…<\/p>\n<\/div>\n
Slunce zapadalo za obzor a zanech\u00e1valo za sebou z\u00e1\u0159iv\u011b rud\u00e9 odlesky letn\u00edch \u010derv\u00e1nk\u016f, kdy\u017e b\u0159\u00ed\u0161ko Tomova palce n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejelo po h\u0159betu Billovy dlan\u011b. Ob\u011bma jim bylo neuv\u011b\u0159iteln\u011b lehce, jako by se pr\u00e1v\u011b vzn\u00e1\u0161eli na r\u016f\u017eov\u00e9m obl\u00e1\u010dku. A oni se opravdu vzn\u00e1\u0161eli. Ani jeden z nich je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny netu\u0161il, \u017ee by k tomu mohl sta\u010dit jen jeden tajemn\u00fd a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pacient a hodn\u00fd a laskav\u00fd doktor, te\u010f to v\u0161ak v\u011bd\u011bli a c\u00edtili moc dob\u0159e. C\u00edtili co, nebo sp\u00ed\u0161e kdo je p\u0159\u00ed\u010dinou jejich pocitu, kter\u00fd oba c\u00edtili mnohem v\u00edc, ne\u017e kdykoli p\u0159edt\u00edm. Tom kr\u00e1tce pohl\u00e9dl na sv\u00e9 hodinky na lev\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed a povzdychl si.<\/div>\n
„Promi\u0148, Bille, ale u\u017e budu muset j\u00edt. Pro dne\u0161ek tu kon\u010d\u00edm a jdu dom\u016f,“ vysv\u011btlil a u\u017e te\u010f se t\u011b\u0161il na p\u0159\u00edjemn\u011b teplou sprchu a sp\u00e1nek. Bill ch\u00e1pav\u011b k\u00fdvl hlavou, nato v\u0161ak k Tomovi vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„P\u0159ijde\u0161 z\u00edtra?“ vyhrkl tro\u0161ku nejist\u011b, sta\u010dil v\u0161ak jeden Tom\u016fv okouzluj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv a on v\u011bd\u011bl, \u017ee se nem\u00fdl\u00ed.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano. Jsem p\u0159eci tv\u016fj doktor,“ mile zamrkal a naposled se sklonil k Billov\u00fdm rt\u016fm. Jemn\u011b jej pol\u00edbil a s p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci a s posledn\u00edm zam\u00e1v\u00e1n\u00edm vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed pokoje na chodbu.<\/div>\n
Billovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a on se uvoln\u011bn\u011b polo\u017eil do b\u00edl\u00fdch pe\u0159in, pokl\u00e1daj\u00edc si dla\u0148 na sv\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. M\u011bl pocit, \u017ee mot\u00fdlci v n\u011bm se m\u016f\u017eou zbl\u00e1znit radost\u00ed. Naposled pohledem spo\u010dinul na b\u00edl\u00fdch, nemocni\u010dn\u00edch dve\u0159\u00edch a nato zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka nad kr\u00e1sou jedn\u00e9 jedin\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e1 jej p\u0159\u00edjemn\u011b zah\u0159\u00e1la u srdce. Ne, ty u\u017e nejsi jen m\u016fj doktor. A j\u00e1 u\u017e nejsem jen tv\u016fj pacient.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A p\u0159esn\u011b nad touhle my\u0161lenkou se pousm\u00e1ly i rty mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd zhasnul malou lampi\u010dku n\u011bkde u sv\u00e9 hlavy a naposled se zad\u00edval na tmavnouc\u00ed oblohu, plnou mal\u00fdch, tvo\u0159\u00edc\u00edch se hv\u011bzd. Zasn\u011bn\u011b se zaposlouchal do tlukotu sv\u00e9ho zamilovan\u00e9ho srdce a nato se s my\u0161lenkami na nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky \u010dernovlas\u00e9ho chlapce s \u00fasm\u011bvem odebral do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel V\u016fbec nebyl sto si uv\u011bdomit, jak dlouho jej l\u00edbal. Bylo to jako poh\u00e1dka, jako n\u00e1dhern\u00fd sen, kdy se jeho rty poprv\u00e9 ot\u0159ely o ty Billovy a splynuly s nimi v prvn\u00edm jemn\u00e9m polibku. Jako by pro jejich majitele najednou neexistovalo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13113","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13113","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13113"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13113\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13113"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13113"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13113"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}