{"id":13122,"date":"2009-11-04T14:30:00","date_gmt":"2009-11-04T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13091"},"modified":"2009-11-04T14:30:00","modified_gmt":"2009-11-04T13:30:00","slug":"hope-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/04\/hope-26\/","title":{"rendered":"Hope 26."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Minuty pomalu ub\u00edhaly, j\u00e1 jsem je ale v\u016fbec nevn\u00edmal. Sed\u011bl jsem u okna s tv\u00e1\u0159\u00ed doslova p\u0159ilepenou na chladn\u00e9m skle, d\u00edvaj\u00edc se na hv\u011bzdy. Byla p\u0159\u00edmo dokonal\u00e1 noc. Na uhlov\u011b \u010dern\u00e9 obloze se jako drobn\u00e9 diamanty t\u0159pytily z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. Vypadalo to opravdu hezky. V mysli se mi t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b vyno\u0159ila vzpom\u00ednka, kdy jsem se takhle na hv\u011bzdy d\u00edval naposled\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u2026Mohlo mi b\u00fdt kolem p\u011bti let. V den sv\u00fdch narozenin jsem si sedl k oknu a zad\u00edval jsem se na oblohu stejn\u011b, jako jsem se na ni d\u00edval te\u010f. S jedin\u00fdm rozd\u00edlem. Plakal jsem. M\u011bl jsem narozeniny a nikdo mi ne\u0159ekl jedin\u00e9 hezk\u00e9 slovo. J\u00e1 jsem od nich ne\u010dekal d\u00e1rky. Nepot\u0159eboval jsem je. Moc jsem si p\u0159\u00e1l, aby alespo\u0148 na m\u00e9 narozeniny byli ke mn\u011b tro\u0161i\u010dku milej\u0161\u00ed. Bratranec v\u0161ak \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee jsem n\u011bjak\u00e9 narozeniny vlastn\u011b m\u011bl a cel\u00fd ve\u010der se tv\u00e1\u0159il, \u017ee neexistuju. Pak se se svou holkou do noci koukali na televizi a mn\u011b neud\u011blali ani ve\u010de\u0159i. Nevykoupali m\u011b, neulo\u017eili m\u011b sp\u00e1t. Na v\u0161echno jsem byl s\u00e1m. Dokonce i poh\u00e1dky bych si \u010detl s\u00e1m, kdybych um\u011bl \u010d\u00edst. Nezb\u00fdvalo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e smutn\u011b listovat v knize a d\u00edvat se na obr\u00e1zky. V ten ve\u010der jsem v\u0161ak knihy v\u016fbec neotev\u0159el. Sed\u011bl jsem u toho okna, plakal jsem a t\u0159\u00e1sl jsem se. Bylo mi smutno a nem\u011bl jsem nikoho, kdo by m\u011b p\u0159itulil. Proto jsem se jenom d\u00edval na hv\u011bzdy a p\u0159\u00e1l jsem si, aby to v\u0161echno skon\u010dilo. Aby si pro m\u011b p\u0159i\u0161li rodi\u010de, a abych u\u017e mohl odej\u00edt. Pro\u010d m\u011bli jin\u00e9 d\u011bti tat\u00ednka i maminku a j\u00e1 byl po\u0159\u00e1d s\u00e1m?<\/div>\n
\n
Po chvilce m\u011b v\u0161ak upoutala drobn\u00e1 hv\u011bzda, kter\u00e1 se rychle sklouzla po obloze a zmizela. P\u0159i\u0161lo mi to jako z\u00e1zrak. S otev\u0159enou pusou jsem se d\u00edval na m\u00edsto, kde se je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou t\u0159pytila drobn\u00e1 hv\u011bzda.<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl, spojil jsem dlan\u011b, jako bych se modlil, a vzlykaj\u00edc jsem vyslovil sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. „Hv\u011bzdi\u010dko, pros\u00edm, ud\u011blej n\u011bco, abych u\u017e nebyl takhle s\u00e1m. Pros\u00edm…“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed se v\u0161ak splnilo t\u00e9m\u011b\u0159 patn\u00e1ct let pot\u00e9, co mi drobn\u00e1 z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzda, alespo\u0148 na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik dovolila okusit, jak kr\u00e1sn\u011b vypadaj\u00ed z\u00e1zraky. Te\u010f u\u017e jsem \u017e\u00e1dnou hv\u011bzdu nepot\u0159eboval. Sv\u016fj z\u00e1zrak jsem pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edval. Nedovedete si p\u0159edstavit, jak\u00e9 to je, nem\u00edt nikoho, a najednou potkat kluka, kter\u00fd v\u00e1m d\u00e1 cel\u00e9 sv\u00e9 srdce.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ ode dve\u0159\u00ed se ozvalo tich\u00e9 klep\u00e1n\u00ed, vz\u00e1p\u011bt\u00ed z nich vykoukla Billova kr\u00e1sn\u00e1 tv\u00e1\u0159. Tv\u00e1\u0159il se tro\u0161i\u010dku nejist\u011b a ustaran\u011b. Z\u0159ejm\u011b se b\u00e1l, \u017ee to s jeho mamkou nevy\u0161lo a j\u00e1 budu po\u0159\u00e1d zni\u010den\u011b le\u017eet na posteli.<\/div>\n
„Poj\u010f ke mn\u011b,“ nat\u00e1hl jsem k n\u011bmu ruce. Po\u0159\u00e1d jsem v\u0161ak \u0161eptal, proto\u017ee jsem necht\u011bl probudit Til\u00ed, spokojen\u011b sp\u00edc\u00ed v post\u00fdlce. Bill se kouzeln\u011b usm\u00e1l, zav\u0159el za sebou a tal\u00ed\u0159, kter\u00fd dr\u017eel v dlan\u00edch, polo\u017eil na postel. Byl jenom v \u017eupanu, z\u0159ejm\u011b se chystal vykoupat. „Pod\u00edvej,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e, a kdy\u017e se mi posadil na kl\u00edn, pe\u010dliv\u011b jsem si jej chytil kolem bok\u016f. Bill se op\u0159el hlavou o m\u00e1 ramena, uvoln\u011bn\u011b vydechl a kr\u00e1tce nato\u010dil tv\u00e1\u0159 na stranu, aby m\u011b mohl pol\u00edbit alespo\u0148 na l\u00edce. „Jedna z nich, m\u011b p\u0159ivedla za tebou,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e, ukazuj\u00edc na drobn\u00e9, z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed poklady. „Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd ka\u017ed\u00e9 z nich,“ ne\u010dekan\u011b se ke mn\u011b oto\u010dil a zad\u00edval se mi hluboce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome,“ najednou se tv\u00e1\u0159il v\u00e1\u017en\u011b. O\u010di m\u011bl dokonce leskl\u00e9 od slz. „J-j\u00e1 nev\u00edm, co by se mnou bylo, kdybych t\u011b ztratil. Nechci t\u011b nikdy ztratit tak, jako jsem ztratil i ji. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit \u017eivot bez tebe…“<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
To, co jsem mu \u0159ekl, m\u011b d\u011bsilo ka\u017ed\u00fdm dnem v\u00edc a v\u00edc. Tak moc jsem se b\u00e1l u\u017e\u00edvat si sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. B\u00e1l jsem se, \u017ee se mi to vymst\u00ed p\u0159esn\u011b, jako i tehdy se S\u00e1rou. \u0160t\u011bst\u00ed jsem pova\u017eoval za samoz\u0159ejmost, ne za dar. Tom m\u011b ale zm\u011bnil. Zm\u011bnil m\u011b od z\u00e1klad\u016f a j\u00e1 u\u017e nikdy necht\u011bl b\u00fdt takov\u00fdm, jak\u00fdm jsem b\u00fdval p\u0159edt\u00edm. Te\u010f jsem pro\u017e\u00edval to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed obdob\u00ed sv\u00e9ho \u017eivota. Sta\u010dilo mi c\u00edtit jeho v\u016fni a teplo. Nic v\u00edc jsem nepot\u0159eboval.<\/div>\n
„Nemysli na takov\u00e9 v\u011bci. Te\u010f jsem tady s tebou, a to je to jedin\u00e9, co je pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9,“ usm\u00e1l se a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Jeho \u00fasm\u011bv jsem miloval. Usm\u00edval se jako mal\u00fd kluk, kter\u00e9mu se kone\u010dn\u011b splnilo dlouho vytou\u017een\u00e9 a o\u010dek\u00e1van\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Tak n\u011b\u017en\u00fd a nesm\u011bl\u00fd\u2026<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju?“ p\u0159ekvapen\u011b jsem se mu zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e. Nebyl jsem zvykl\u00fd na to, \u017ee mi to \u0159\u00edkal tak \u010dasto. Ale bylo to n\u00e1dhern\u00e9.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 mu rozhovor s mamkou opravdu pomohl. A j\u00e1 jsem byl neskute\u010dn\u011b r\u00e1d, \u017ee kdy\u017e vy\u0161la z pokoje, usm\u00edvala se i p\u0159esto, \u017ee j\u00ed po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly slzy.<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b ale miluju tro\u0161i\u010dku v\u00edc,“ hrav\u011b jsem na n\u011bj zamrkal.<\/div>\n
„Nene, to j\u00e1 tebe,“ brnkl m\u011b do nosu a po\u0161imral m\u011b na b\u0159i\u0161e.<\/div>\n
„Tak ty takhle!“ vesele jsem se zasm\u00e1l a za\u010dal jsem jej lechtat v\u0161ude, kam jsem dos\u00e1hl. Tom se v z\u00e1chvatu sm\u00edchu svezl na zem, j\u00e1 na n\u011bj dosedl a d\u00e1l jsem jej lechtal. V\u00e1leli jsme se po zemi jako dva mal\u00ed kluci. Prost\u011b jsme si hr\u00e1li. Sm\u00e1li jsme se, n\u011bkolikr\u00e1t jsme se dokonce pol\u00edbili. „Tak co, u\u017e m\u00e1\u0161 dost?“ je\u0161t\u011b naposled jsem jej po\u0161imral na b\u0159\u00ed\u0161ku. Tom zak\u0148u\u010del, urychlen\u011b p\u0159ik\u00fdvl a zvedl packy nahoru na znak, \u017ee se vzd\u00e1v\u00e1. Zad\u00edval jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
O\u010di mu i ve tm\u011b n\u00e1dhern\u011b z\u00e1\u0159ily. Jeho bled\u00e1 k\u016f\u017ee z\u00edskala v z\u00e1\u0159i m\u011bs\u00edce a hv\u011bzd zlatav\u00fd n\u00e1dech.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi kr\u00e1sn\u00fd,“ nepamatoval jsem si, zdali jsem mu to n\u011bkdy \u0159ekl. Nebo prost\u011b t\u00edmhle zp\u016fsobem, ale to nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. \u0158ekl jsem mu to te\u010f. Pr\u00e1v\u011b te\u010f, kdy\u017e byla jeho tv\u00e1\u0159 mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e kdy jindy. Na l\u00edci m\u011bl zaschl\u00e9 pot\u016f\u010dky slz, kter\u00e9 byly jedin\u00fdm d\u016fkazem jeho pl\u00e1\u010de. Po bolesti a smutku nez\u016fstaly \u017e\u00e1dn\u00e9 stopy. Kr\u00e1sn\u011b se na m\u011b usm\u00edval a j\u00e1 snad post\u00e9 uva\u017eoval nad t\u00edm, jak je m\u016fj \u017eivot n\u00e1dhern\u00fd, kdy\u017e jej sd\u00edl\u00edm s n\u00edm.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsi m\u011b potkal tehdy v parku, jist\u011b sis myslel n\u011bco jin\u00e9ho,“ najednou tro\u0161ku posmutn\u011bl a j\u00e1 moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl pro\u010d. V tom parku jsem jej na\u0161el zabl\u00e1cen\u00e9ho a promrzl\u00e9ho na kost. Byl \u0161pinav\u00fd a t\u0159\u00e1sl se jako malej pejsek. Dok\u00e1zal bych jej tam nechat jedin\u011b tehdy, pokud by mi chyb\u011blo srdce. A pr\u00e1v\u011b srdce mi nedovolilo odej\u00edt a nechat jej v bou\u0159ce samotn\u00e9ho.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co jsem si myslel?“ p\u0159esn\u011b jsem si pamatoval my\u0161lenky, kter\u00e9 mi tehdy v\u00ed\u0159ily hlavou. Tom zavrt\u011bl hlavou. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, kde ses tam vzal. Nedok\u00e1zal jsem pochopit, co d\u011blal tak kr\u00e1sn\u00fd a mlad\u00fd kluk v takov\u00e9m stavu, uprost\u0159ed bou\u0159ky. Bylo mi t\u011b tehdy moc l\u00edto. Ale byl si roztomil\u00fd. Jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, kdy\u017e spadlo do lou\u017ee,“ cht\u011bl jsem to v\u0161echno odleh\u010dit, a proto jsem se na n\u011bj usm\u00e1l, vstal jsem a nat\u00e1hl jsem po n\u011bm dlan\u011b. „P\u016fjdeme spinkat, hmm?“ Kdy\u017e jsem se zad\u00edval na hodinky zjistil jsem, \u017ee bylo n\u011bco po p\u016flnoci. Tom se chytil m\u00fdch dlan\u00ed a j\u00e1 mu pomohl vst\u00e1t.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee se chce\u0161 j\u00edt vykoupat,“ uk\u00e1zal na m\u016fj \u017eupan a ti\u0161e zaz\u00edval.<\/div>\n
„To po\u010dk\u00e1. Chci b\u00fdt s tebou,“ lehl jsem si k n\u011bmu a opatrn\u011b jsem jej p\u0159ikryl. Tom se ke mn\u011b n\u011b\u017en\u011b p\u0159itulil a polo\u017eil si hlavu na m\u016fj hrudn\u00edk.<\/div>\n
„M\u011bl jsi pravdu,“ za\u0161eptal se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. „Opravdu je to jako ukol\u00e9bavka,“ pol\u00edbil m\u011b do vlas\u016f a klesl hlavou zp\u00e1tky k m\u00edstu, kde se oz\u00fdval tlukot m\u00e9ho srdce. „Dobrou noc, Bille,“ c\u00edtil jsem, jak se ke mn\u011b p\u0159itulil je\u0161t\u011b v\u00edc. Jeho t\u011blo n\u00e1dhern\u011b h\u0159\u00e1lo.<\/div>\n
„Dobrou noc Tome,“ pohladil jsem jej po vlasech. U\u017e te\u010f jsem se t\u011b\u0161il na dal\u0161\u00ed r\u00e1no, kdy se vzbud\u00edm v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Nikdo nev\u00ed, jak se ti da\u0159\u00ed,
nikdo ti tam nerozum\u00ed,
ten den byl tmav\u00fd a samotn\u00fd.
P\u00ed\u0161e\u0161 pomoc tvoj\u00ed krv\u00ed,
i kdy\u017e to v\u017edycky zase bol\u00ed,
otev\u0159e\u0161 o\u010di,
a v\u0161echno hned z\u016fstane,
nechci ru\u0161it,
a taky nechci dlouho z\u016fstat,
jsem tady jenom abych ti \u0159ekl:<\/p>\n

Jsem tady kdy\u017e chce\u0161,
rozhl\u00e9dni se, pak m\u011b uvid\u00ed\u0161.
Je \u00fapln\u011b jedno kde jsi,
kdy\u017e m\u011b chyt\u00ed\u0161, pak t\u011b budu dr\u017eet.<\/em><\/div>\n

Jsem tady,
jsem tady, kdy\u017e chce\u0161,
jsem tady… je \u00fapln\u011b jedno kde jsi,
jsem tady… pod\u00edvej se dovnit\u0159 do tebe,
jsem tady,
kdy\u017e m\u011b chyt\u00ed\u0161, pak t\u011b budu dr\u017eet.
Jsem tady, kdy\u017e chce\u0161,
je \u00fapln\u011b jedno, kde jsi…<\/em><\/div>\n
\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Minuty pomalu ub\u00edhaly, j\u00e1 jsem je ale v\u016fbec nevn\u00edmal. Sed\u011bl jsem u okna s tv\u00e1\u0159\u00ed doslova p\u0159ilepenou na chladn\u00e9m skle, d\u00edvaj\u00edc se na hv\u011bzdy. Byla p\u0159\u00edmo dokonal\u00e1 noc. Na uhlov\u011b \u010dern\u00e9 obloze se jako drobn\u00e9 diamanty t\u0159pytily z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed hv\u011bzdy. Vypadalo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13122","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13122","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13122"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13122\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13122"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13122"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13122"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}