{"id":13135,"date":"2009-11-02T16:00:00","date_gmt":"2009-11-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13104"},"modified":"2009-11-02T16:00:00","modified_gmt":"2009-11-02T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/02\/vylecim-te-laskou-9\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 9."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Modr\u00e1 propiska, a\u017e dote\u010f spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed v \u0161t\u00edhl\u00fdch, dlouh\u00fdch prstech, opustila sv\u00e9 dosavadn\u00ed m\u00edsto a s tich\u00fdm zvukem spo\u010dinula na desce stolu mezi n\u011bkolika pap\u00edry. Pln\u00e9 rty opustil slab\u00fd v\u00fddech a Tom jen bezradn\u011b slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed, p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. V posledn\u00edch dnech toto d\u011blal velmi \u010dasto, a i p\u0159esto, \u017ee se sna\u017eil to omezit, ne\u0161lo to. Nemohl se na to soust\u0159edit, ani o tom p\u0159em\u00fd\u0161let. Ne te\u010f, kdy\u017e se jeho my\u0161lenky, toulaj\u00edc\u00ed se n\u011bkde u jeho pr\u00e1ce, op\u011bt smrskly v tu jedinou, kter\u00e1 mu u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed nedala sp\u00e1t – v hlubok\u00e9 mo\u0159e, pln\u00e9 nejlahodn\u011bj\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
Tomova dla\u0148 pomalu vzala do prst\u016f r\u016f\u017eek prvn\u00edho pap\u00edru a Tom od sebe jen velmi zamy\u0161len\u011b odsunul sv\u00e9 nov\u00e9 pracovn\u00ed povinnosti. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt co nejd\u0159\u00edve hotov\u00e9 a spr\u00e1vn\u011b vypracovan\u00e9, bylo tu v\u0161ak n\u011bco, nad \u010d\u00edm v\u0161echny jeho pl\u00e1ny zmizely jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku, a co bylo te\u010f pro Toma d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v\u0161echna jeho pr\u00e1ce a cel\u00e1 nemocnice. N\u011bco, co dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 ovl\u00e1dlo celou Tomovu mysl. Nebo… sp\u00ed\u0161 n\u011bkdo?<\/p>\n<\/div>\n
Uplynulo u\u017e p\u00e1r dn\u00ed od ve\u010dera, kter\u00fd byl n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a zaj\u00edmav\u00fd, a kter\u00fd zp\u016fsobil n\u011bco, co by asi nikdy nikdo neo\u010dek\u00e1val. Ani Tom, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vstal ze sv\u00e9 \u017eidle a pomalu za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet po sv\u00e9 ordinaci z jednoho jej\u00edho konce na druh\u00fd, ti\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc. Uplynulo u\u017e p\u00e1r dn\u00ed od ve\u010dera, kter\u00fd se stal pro n\u011bj mo\u017en\u00e1 osudn\u00fdm, a kter\u00fd se te\u010f vyno\u0159il v Tomov\u011b mysli. Toho ve\u010dera tenkr\u00e1t v\u016fbec poprv\u00e9 vyslovil tu v\u011btu, kter\u00e1 sv\u00fdm v\u00fdznamem \u00fapln\u011b zm\u011bnila jeho my\u0161len\u00ed a d\u00edky n\u00ed\u017e si Tom p\u0159iznal jednu skute\u010dnost. A-asi… asi jsem se zamiloval.<\/em> Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom se podv\u011bdom\u011b pousm\u00e1l nad pocitem, kter\u00fd mu p\u0159i jedn\u00e9 jedin\u00e9 my\u0161lence projel cel\u00fdm jeho t\u011blem. P\u0159ed p\u00e1r dny by si mo\u017en\u00e1 myslel, \u017ee se mu jen zd\u00e1, nev\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, co znamen\u00e1 a nebyl si \u00fapln\u011b jist\u00fd t\u00edm lechtiv\u00fdm \u0161imr\u00e1n\u00edm v podob\u011b t\u0159epet\u00e1n\u00ed k\u0159ehk\u00fdch mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel, te\u010f si t\u00edm v\u0161ak jist\u00fd byl. Zamiloval se. Jen ta skute\u010dnost jeho tv\u00e1\u0159 celou rozz\u00e1\u0159ila a Tom se v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b zastavil u okna, zasn\u011bn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc ven a st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. P\u0159ipadal si jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed bl\u00e1zen na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b a mo\u017en\u00e1 i ten nejhor\u0161\u00ed doktor, ani to jej v\u0161ak neodradilo od zasn\u011bn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd se na jeho rtech objevil v tom okam\u017eiku, kdy se v Tomov\u011b mysli vyno\u0159il obraz \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a Tom se s \u00fasm\u011bvem zamyslel….<\/div>\n
\n
\u010cernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed s t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm, nejl\u00edbezn\u011bj\u0161\u00edm jm\u00e9nem a s n\u00e1dhern\u00fdma mandlov\u00fdma o\u010dima – to bylo to, co nedalo mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed sp\u00e1t. A i p\u0159esto, \u017ee se Tom sna\u017eil usnout, \u017ee se sna\u017eil sv\u00e9 my\u0161lenky obr\u00e1tit k n\u011b\u010demu jin\u00e9mu a sna\u017eil se jej dostat z hlavy, ne\u0161lo to. Jeho hlubok\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di mu uhranuly, jeho \u00fasm\u011bv jej okouzlil a jeho jemn\u00e1 tv\u00e1\u0159 Tomovi vyr\u00e1\u017eela dech poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se do n\u00ed jen na zlomek vte\u0159iny pod\u00edval. Jeho bl\u00edzkost byla pro Toma n\u011bco \u00fa\u017easn\u00e9ho, z\u00e1rove\u0148 jej v\u0161ak nev\u011bdomky \u010dinila nerv\u00f3zn\u00edm a rozt\u011bkan\u00fdm, s my\u0161lenkami \u00fapln\u011b jinde. Sta\u010dil jen pouh\u00fd Bill\u016fv \u00fasm\u011bv a kr\u00e1tk\u00e1 vzd\u00e1lenost mezi nimi a Tomovy my\u0161lenky se toulaly n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde, ne\u017e u Billova zdravotn\u00edho stavu. Nem\u011bl zd\u00e1n\u00ed, ani tu\u0161en\u00ed, co s n\u00edm jeho \u010dernovlas\u00fd pacient dok\u00e1zal prov\u00e9st, v\u017edy, kdy\u017e v\u0161ak odch\u00e1zel z jeho nemocni\u010dn\u00edho pokoje, nejrad\u011bji by si nafackoval. Sta\u010dilo toti\u017e jen pouh\u00e9 zamihot\u00e1n\u00ed dlouh\u00fdch \u0159as, kter\u00e9 se jeho o\u010d\u00edm naskytlo a Tom nedok\u00e1zal v\u016fbec nic. Jen st\u00e1t, \u010dervenat se jako stydliv\u00e1 hol\u010di\u010dka a koktat. Ka\u017ed\u00fd den si p\u0159ipom\u00ednal, \u017ee mus\u00ed p\u0159ed Billem mluvit klidn\u011b a plynn\u011b, v jeho p\u0159\u00edtomnosti to v\u0161ak nebylo v\u016fbec nic lehk\u00e9ho. Jen jedin\u00fd pohled do rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed sta\u010dil k tomu, aby ze sebe Tom nedovedl vyplodit jedinou smysluplnou v\u011btu. V\u017edy si p\u0159ipadal trapn\u011b a to necht\u011bl. Necht\u011bl se \u010dervenat a ani koktat, a u\u017e v\u016fbec ne v p\u0159\u00edtomnosti \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, pro n\u011bj tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, p\u0159esto v\u0161ak kr\u00e1sn\u00e9ho.<\/div>\n
A nebyl to jen jeho vzhled a neobvykl\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed, kter\u00e9 d\u011blalo Billa v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00edm. Z toho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce vyza\u0159ovalo n\u011bco, s \u010d\u00edm se Tom je\u0161t\u011b nikdy u nikoho nesetkal. S\u00e1m nedok\u00e1zal \u0159\u00edci, co se v Billovi doopravdy ukr\u00fdv\u00e1, podv\u011bdom\u011b v\u0161ak c\u00edtil, \u017ee jeho tajemnou a dosud skr\u00fdvanou povahu a n\u011bco, co jej d\u011blalo tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, kousek po kousku ka\u017ed\u00fd den poodhaluje. A tak\u00e9 c\u00edtil, \u017ee je mu den ode dne bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. A to bylo to, co si te\u010f p\u0159\u00e1l nejv\u00edc.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010di sklopily sv\u016fj pohled a Tom pomal\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el zp\u011bt ke sv\u00e9mu stolu, pohledem vyhled\u00e1vaj\u00edc hodiny na st\u011bn\u011b. Zb\u00fdvala mu necel\u00e1 hodina do prohl\u00eddky Billa a jemu se u\u017e te\u010f t\u0159\u00e1sly ruce nad pomy\u0161len\u00edm, \u017ee za p\u00e1r des\u00edtek minut bude tr\u00e1vit okam\u017eiky v n\u00e1dhern\u00e9 bl\u00edzkosti \u010dernovlas\u00e9ho chlapce s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fdm jej Bill obda\u0159il u\u017e v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b, kdy jej jeho zv\u011bdav\u00e9 o\u010di spat\u0159ily ve dve\u0159\u00edch. Ani netu\u0161il, jak siln\u00fd tlukot srdce t\u00edm jedin\u00fdm \u00fasm\u011bvem Tomovi zp\u016fsobil. Tom si polo\u017eil lokty na st\u016fl a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f si nerv\u00f3zn\u011b promnul u\u0161n\u00ed lal\u016f\u010dek se st\u0159\u00edbrnou nau\u0161nic\u00ed, zhluboka se nadechuj\u00edc. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der a n\u00e1v\u0161t\u011bva Billa nebude stejn\u00e1 jako ty p\u0159ed n\u00ed. Bude n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00e1. I p\u0159esto se v\u0161ak neubr\u00e1nil mal\u00e9mu \u00fasm\u011bvu a zamyslel se. Copak asi te\u010f zrovna d\u011bl\u00e1? T\u0159eba pr\u00e1v\u011b sp\u00ed, nebo… Nebo se zkr\u00e1\u0161luje p\u0159ed zrcadlem…<\/em> Ani netu\u0161il, jak nedaleko se nach\u00e1z\u00ed od pravdy…<\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty s \u010dern\u00fdmi nehty opatrn\u011b odlo\u017eily malou knihu na no\u010dn\u00ed stolek a Billovy o\u010di zv\u011bdav\u011b vyhledaly sv\u00fdm pohledem hodiny, jejich\u017e tikot se rozl\u00e9hal cel\u00fdm ztichl\u00fdm pokojem jako ozv\u011bna. Bylo sice teprve p\u00e1r minut po p\u00e1t\u00e9, i p\u0159esto se v\u0161ak Bill vy\u0161plhal do sedu a nat\u00e1hl se pro sv\u00e9 mal\u00e9 zrc\u00e1tko, kter\u00e9 posledn\u00ed dobou pou\u017e\u00edval v\u00edc, mnohem v\u00edc, ne\u017e kdy jindy. Pohledem pe\u010dliv\u011b prozkoumal svou tv\u00e1\u0159 a nato s \u00fasm\u011bvem zamrkal na dve\u0159e p\u0159ed sebou, vedouc\u00ed do koupelny. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b k nim budou za p\u00e1r minut jeho kroky sm\u011b\u0159ovat. A tak\u00e9 moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b tam uvnit\u0159 str\u00e1v\u00ed n\u011bkolik dlouh\u00fdch chvilek a okam\u017eik\u016f. V\u011bd\u011bl, a tak to tak\u00e9 cht\u011bl. Dnes ve\u010der tou\u017eil b\u00fdt t\u00edm kr\u00e1sn\u00fdm a dokonal\u00fdm. Mo\u017en\u00e1 byl takov\u00fd u\u017e d\u0159\u00edv, dnes si v\u0161ak cht\u011bl d\u00e1t z\u00e1le\u017eet mnohem v\u00edc. V\u00edc, ne\u017e kdy jindy. A pr\u00e1v\u011b proto se te\u010f Billovy rty zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Bill se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Maloval se u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch let, v\u017edy si d\u00e1val z\u00e1le\u017eet, a v\u017edy se cht\u011bl l\u00edbit. V\u011bt\u0161inou mu bylo jedno, komu se l\u00edbit bude a komu ne a co si o n\u011bm kdo pomysl\u00ed, dnes v\u0161ak ne. Dnes m\u011bl stanoven\u00fd c\u00edl, a i p\u0159esto, \u017ee se mu chv\u00edlemi zd\u00e1l nedosa\u017eiteln\u00fd, cht\u011bl se o n\u011bj alespo\u0148 pokusit. Cht\u011bl se l\u00edbit jemu…<\/p>\n<\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b to bylo to, \u010deho cht\u011bl dnes ve\u010der Bill dos\u00e1hnout a co bylo jeho c\u00edlem. Ne\u0161lo si toti\u017e nev\u0161imnout Tomov\u00fdch pohled\u016f, kter\u00e9 k n\u011bmu mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 vyslal v\u017edy, kdy\u017e se jeho o\u010di jen na okam\u017eik st\u0159etly s t\u011bmi Billov\u00fdmi. A nebyly to jen pohledy, kter\u00e9 \u010dinily Billa p\u0159ed Tomem nerv\u00f3zn\u00edm. Mil\u00e9 \u00fasm\u011bvy, letm\u00e9 dotyky a dlouh\u00e9 d\u00edv\u00e1n\u00ed se do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho – to bylo to, \u010deho si Bill p\u0159ed n\u011bkolika dny v\u0161iml a co bylo n\u00e1pln\u00ed Tomov\u00fdch prohl\u00eddek v posledn\u00edch dnech. A pr\u00e1v\u011b proto si dnes cht\u011bl d\u00e1t z\u00e1le\u017eet. Jeho zv\u011bdav\u00fdm o\u010d\u00edm neuniklo nic – ani Tomovo nesm\u011bl\u00e9 pokukov\u00e1n\u00ed, ani jeho obdivn\u00e9 pohledy, se kter\u00fdmi se Bill setkal hned v prvn\u00edm okam\u017eiku, kdy jej Tom spat\u0159il a ani jeho ho\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e a tich\u00e9 kokt\u00e1n\u00ed, nad kter\u00fdm se Billovy rty poka\u017ed\u00e9 zvlnily do \u00fasm\u011bvu. Netu\u0161il, pro\u010d Tom tak kokt\u00e1, ani to mu v\u0161ak nevyvr\u00e1tilo to, co si o n\u011bm Bill myslel, ba pr\u00e1v\u011b naopak. N\u011bkomu by to mo\u017en\u00e1 p\u0159i\u0161lo trapn\u00e9, d\u011btinsk\u00e9 a sm\u011b\u0161n\u00e9, Billovi v\u0161ak ne. V\u017edy to u n\u011bj vyvolalo \u00fasm\u011bv a Bill si jen st\u011b\u017e\u00ed vybavoval, kdy se v posledn\u00edch dnech na Tomovu n\u00e1v\u0161t\u011bvu net\u011b\u0161il. V\u011bt\u0161inou se nemohl do\u010dkat, nebyla to v\u0161ak prohl\u00eddka, na kterou se tolik t\u011b\u0161il. P\u0159\u00edtomnost mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e a on s\u00e1m bylo to, d\u00edky \u010demu Bill ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no a ve\u010der visel pohledem na hodin\u00e1ch, v duchu odpo\u010d\u00edt\u00e1vaj\u00edc dlouze vlekouc\u00ed se minuty. Nebyl hloup\u00fd a ani necht\u011bl nic s\u00e1m sob\u011b zap\u00edrat. U\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny si p\u0159iznal, \u017ee se mu Tom l\u00edb\u00ed a mo\u017en\u00e1 i v\u00edc ne\u017e to. S\u00e1m netu\u0161il, co se to s n\u00edm d\u011bje, kdykoli v\u0161ak u sebe uc\u00edtil Tomovu bl\u00edzkost, m\u011bl pocit, \u017ee se snad vzn\u00e1\u0161\u00ed na obl\u00e1\u010dku. N\u011bkde v jeho nitru se roztan\u010dilo hejno mot\u00fdlk\u016f a srdce se mu rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod – stejn\u011b jako v\u010dera.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo sotva p\u00e1r minut po poledni, kdy sed\u011bl v nemocni\u010dn\u00ed j\u00eddeln\u011b pro pacienty u jednoho z des\u00edtek mal\u00fdch stolk\u016f a nab\u00edral si pol\u00e9vkovou l\u017e\u00edc\u00ed pol\u00e9vku. Jeho pohled se jen na okam\u017eik sto\u010dil ke stolu pro l\u00e9ka\u0159e a… Jeho srdce vynechalo jeden \u00fader a Bill se zad\u00edval do p\u00e1ru o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vyslaly jeden ze sv\u00fdch pohled\u016f, a Tom jej obda\u0159il mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co t\u00edm \u010dernovlas\u00e9mu chlapci doopravdy zp\u016fsobil. J\u00eddlo bylo to posledn\u00ed, na co se v t\u00e9 chv\u00edli dok\u00e1zal soust\u0159edit…<\/div>\n
A nebyl to jen v\u010derej\u0161\u00ed ob\u011bd, kdy Billa zas\u00e1hl ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed \u0161imraj\u00edc\u00ed pocit. T\u011bch chvil a okam\u017eik\u016f bylo st\u00e1le v\u00edc a Bill se jim jen marn\u011b sna\u017eil ubr\u00e1nit. Tomova tv\u00e1\u0159, jeho gesta, ch\u016fze, hlas, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di a mil\u00fd \u00fasm\u011bv – to v\u0161echno dok\u00e1zalo Billa zbavit smysl\u016f a o\u010darovat jej natolik, a\u017e si Bill myslel, \u017ee sn\u00ed. \u017de \u00fasm\u011bv, kter\u00fd zdob\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 pln\u00e9 rty, se mu jen zd\u00e1, opak v\u0161ak byl pravdou. Nech\u00e1pal, jak jej mohl tak dlouho nevid\u011bt. Jak jej mohl ignorovat a b\u00fdt tolik slep\u00fd? A u\u017e v\u016fbec nech\u00e1pal, jak se mohl k Tomovi chovat tak o\u0161kliv\u011b, jako je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00fddnem. I to bylo to, za co si Bill st\u00e1le nad\u00e1val a kv\u016fli \u010demu se obvi\u0148oval. Tom se pro n\u011bj stal b\u011bhem jeho pobytu jedinou oporou, byl na n\u011bj mil\u00fd a hodn\u00fd. A to a\u017e tak moc, \u017ee jej Bill za\u010dal vid\u011bt jako n\u011bkoho, kdo byl dokonal\u00fd. Ano, on byl kr\u00e1sn\u00fd a Billovi bylo \u00fapln\u011b jedno, co si kdo o Tomovi mysl\u00ed. V jeho o\u010d\u00edch byl n\u011bk\u00fdm kr\u00e1sn\u00fdm, n\u011bk\u00fdm, kdo se k n\u011bmu choval jen z m\u00e1la lid\u00ed, kter\u00e9 potkal, p\u011bkn\u011b. A i to bylo to, co Billa na Tomovi zaujalo a co se mu l\u00edbilo. Nevid\u011bl jen jeho vn\u011bj\u0161\u00ed kr\u00e1su, vid\u011bl i tu vnit\u0159n\u00ed. S\u00e1m netu\u0161il, jestli se mu l\u00edb\u00ed a ani netu\u0161il, jestli Tom n\u011bkoho nem\u00e1. Co\u017e o to, sest\u0159i\u010dek se tu motalo dost a dost, kter\u00e1koli by si mohla Toma z\u00edskat, kdyby cht\u011bla, a to bylo pr\u00e1v\u011b to, co Billa z jeho p\u0159\u00edjemn\u00e9ho sn\u011bn\u00ed v\u017edy rozesmutnilo. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, jak moc se m\u00fdl\u00ed…<\/div>\n
Ti\u0161e si povzdychl a odlo\u017eil zrc\u00e1tko zp\u011bt na no\u010dn\u00ed stolek. Zb\u00fdvala mu slab\u00e1 p\u016flhodinka a Bill vyc\u00edtil, \u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das za\u010d\u00edt s p\u0159\u00edpravami sv\u00e9ho zevn\u011bj\u0161ku. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l a nato vstal ze sv\u00e9 nemocni\u010dn\u00ed postele, m\u00ed\u0159\u00edc ke dve\u0159\u00edm do koupelny…<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 kroky, zn\u011bj\u00edc\u00ed celou chodbou, se zastavily p\u0159ed b\u00edl\u00fdmi dve\u0159mi nemocni\u010dn\u00edho pokoje a Tom se zhluboka nadechl. Skousl si rty a m\u00edrn\u011b sklopil pohled. Nervozita s n\u00edm doslova ot\u0159\u00e1sala a Tom se j\u00ed jen marn\u011b sna\u017eil ubr\u00e1nit. Asi desetkr\u00e1t se upravoval p\u0159ed zrcadlem, ne\u017e z ordinace v\u016fbec vy\u0161el, a te\u010f si jen roztr\u017eit\u011b upravoval sv\u016fj tmav\u011b zelen\u00fd svr\u0161ek, dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se zam\u00fd\u0161lej\u00edc. Copak asi dnes bude m\u00edt na sob\u011b? A jak bude vypadat? Ur\u010dit\u011b kr\u00e1sn\u011b, jako v\u017edy. N\u00e1dhern\u011b, jemn\u011b a… DOST!!! Nad \u010d\u00edm to proboha po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161, Tome? Je to tv\u016fj pacient, tob\u011b m\u016f\u017eou b\u00fdt ukraden\u00e9 jeho dlouh\u00e9 \u0159asy, a u\u017e v\u016fbec t\u011b nemus\u00ed zaj\u00edmat jeho o\u010di a \u00fasm\u011bv. Rad\u011bji by ses m\u011bl zamyslet s\u00e1m nad sebou a nad sv\u00fdm zadrh\u00e1v\u00e1n\u00edm se. Takhle nekokt\u00e1 ani prv\u0148\u00e1\u010dek, kdy\u017e p\u0159edn\u00e1\u0161\u00ed b\u00e1sni\u010dku.<\/em> Podv\u011bdom\u011b zavrt\u011bl hlavou a znova se zad\u00edval na dve\u0159e p\u0159ed sebou a nato na sv\u00e9 hodinky. M\u011bl u\u017e p\u011bt minut zpo\u017ed\u011bn\u00ed. P\u011bt minut. C\u00edtil, \u017ee u\u017e to nem\u016f\u017ee d\u00e9le oddalovat. Zhluboka se nadechl a rozt\u0159esen\u011b s\u00e1hl po klice u dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
Cel\u00fd pokoj zal\u00e9vala zlat\u00e1 z\u00e1\u0159 slunce, kter\u00e9 se bl\u00ed\u017eilo k obzoru, a Tom jen rychle zamrkal o\u010dima, aby si zvykly na ten neobvykl\u00fd jas.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ pozdravil, ani\u017e by se po pokoji po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dl a zav\u0159el za sebou dve\u0159e, ot\u00e1\u010dej\u00edc se zp\u011bt do m\u00edstnosti. Kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed bylo jen ticho, zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00e9dl po cel\u00e9m pokoji, o\u010dima spo\u010d\u00edvaj\u00edc na pr\u00e1zdn\u00e9 posteli.<\/div>\n
„Ehm… Bille? Bille, jsi tu?“ za\u0161eptal do ticha pokoje se zna\u010dnou d\u00e1vkou nervozity v hlase a jen marn\u011b pohledem vyhled\u00e1val \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Odpov\u011bdi, kterou by ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ tich\u00fd hlas protrhl ticho v pokoji a p\u0159inutil tak Toma oto\u010dit se, pomalu se rozprost\u00edraj\u00edc kolem. Tom sebou m\u00edrn\u011b cuknul, pooto\u010dil se a…<\/div>\n
On\u011bm\u011bl \u00fa\u017easem. To, co se naskytlo jeho o\u010d\u00edm, bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, a\u017e dechberouc\u00ed a Tom c\u00edtil, jak se tlukot jeho srdce na okam\u017eik zastavil. M\u00edrn\u011b pootev\u0159el \u00fasta a s neskr\u00fdvan\u00fdm obdivem o\u010dima spo\u010dinul na pohledu p\u0159ed sebou. Ve dve\u0159\u00edch koupeny st\u00e1l naprosto dokonal\u00fd Bill s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Jeho jemn\u00e1 tv\u00e1\u0159 s t\u00e9m\u011b\u0159 d\u00edv\u010d\u00edmi rysy nesla odst\u00edn porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e9 barvy, \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di byly or\u00e1mov\u00e1ny \u010dernou tu\u017ekou, hust\u00e9, dlouh\u00e9 \u0159asy se ztr\u00e1cely pod \u010dern\u00fdmi o\u010dn\u00edmi st\u00edny a nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty, mile se usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se skv\u011bly nad leskem, kter\u00e9 na n\u011b jejich majitel je\u0161t\u011b sotva p\u0159ed minutou nanesl. Te\u010f st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch a nechal je, aby sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem st\u00e1le v\u00edce a v\u00edce okouzlovaly mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd st\u00e1l st\u00e1le na jednom a tomt\u00e9\u017e m\u00edst\u011b, neschopen slova. A Bill to poznal. Sta\u010dil jen jedin\u00fd pohled na n\u011bj a on c\u00edtil, \u017ee dos\u00e1hl sv\u00e9ho c\u00edle. V duchu si radostn\u011b zatleskal a nato se pustil r\u00e1mu dve\u0159\u00ed, o kter\u00fd se a\u017e dote\u010f op\u00edral. Pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky p\u0159e\u0161el v t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti kolem Toma sm\u011brem ke sv\u00e9 posteli, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co sv\u00fdm mal\u00fdm gestem zp\u016fsobil.<\/p>\n<\/div>\n
Do Tomova nosu v tom okam\u017eiku vl\u00e9tla slab\u00e1, p\u0159esto v\u0161ak omamn\u00e1 v\u016fn\u011b, a Tom jen lehce p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Hlava se mu zamotala a on jen st\u011b\u017e\u00ed dok\u00e1zal vn\u00edmat pohled na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se te\u010f posadil na postel z\u00e1dy k n\u011bmu. Jestli si myslel, \u017ee bude Bill dnes op\u011bt kr\u00e1sn\u00fd, m\u00fdlil se. On byl n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n
„Tak, m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt?“ Bill s \u00fasm\u011bvem nato\u010dil hlavu na stranu a dokonale tak Toma probral z jeho my\u0161lenek. Tom popla\u0161en\u011b zamrkal a st\u00e1le je\u0161t\u011b v p\u0159ekvapen\u00ed pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„N-ne… t-tedy a-ano… j-jo… j\u00e1 jen… z-za\u010dneme u\u017e te\u010f,“ vykoktal nakonec a usilovn\u011b se sna\u017eil uv\u011bdomit si, jak\u00e9 p\u0159\u00edstroje bude pot\u0159ebovat. P\u0159es Billovy rty p\u0159el\u00e9tl \u00fasm\u011bv a Bill se m\u00edrn\u011b nadechl, jakmile za sebou uc\u00edtil Tomovu bl\u00edzkost. C\u00edtil, \u017ee jeho nervozita u\u017e nem\u016f\u017ee b\u00fdt v\u011bt\u0161\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, a te\u010f zhluboka d\u00fdchej,“ Tom p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a znovu se zaposlouchal do tlukotu Billova srdce. Zd\u00e1lo se mu to, nebo doopravdy tlouklo rychleji? A jak by tak\u00e9 ne? Bill c\u00edtil, jako by mu m\u011blo ka\u017edou vte\u0159inou vylet\u011bt z krku. Byl zna\u010dn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak tak\u00e9 zv\u011bdav\u00fd, jak budou n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed chvilky prob\u00edhat.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je to v po\u0159\u00e1dku. A co hlava? Douf\u00e1m, \u017ee t\u011b nebol\u00ed,“ pokra\u010doval d\u00e1l Tom a odlo\u017eil v\u0161echny sv\u00e9 pou\u017eit\u00e9 p\u0159\u00edstroje.<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill popravd\u011b a zad\u00edval se do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se up\u0159ely do t\u011bch jeho.<\/div>\n
„Tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 migr\u00e9ny, nevolnosti, omdl\u00e9v\u00e1n\u00ed, bolesti a… hore\u010dka?“ optal se Tom je\u0161t\u011b jednou a ani\u017e by si uv\u011bdomil, co pr\u00e1v\u011b d\u011bl\u00e1, polo\u017eil sv\u00e9 dlan\u011b na Billovo \u010delo, uji\u0161\u0165uj\u00edc se o jeho pr\u016fm\u011brn\u00e9 teplot\u011b. V\u016fbec netu\u0161il, jak\u00e9 bude m\u00edt jeho \u010dinnost n\u00e1sledky…<\/p>\n<\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl. Hlas se mu ztratil pod dotykem Tomov\u00fdch dlan\u00ed a on ze sebe nedok\u00e1zal vydat ani hl\u00e1sku. Vn\u00edmal pouze Tomovy dlan\u011b a jejich teplo, s\u00e1laj\u00edc\u00ed z nich na sv\u00e9m \u010dele a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Ne te\u010f, kdy\u017e si byli op\u011bt tolik bl\u00edzko a on mohl vn\u00edmat Tomovu p\u0159\u00edtomnost. Pln\u011b se t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 skute\u010dnosti oddal – a v\u016fbec si neuv\u011bdomoval, \u017ee Tomova dla\u0148 u\u017e d\u00e1vno nespo\u010d\u00edv\u00e1 na jeho \u010dele…<\/div>\n
Tomovy prsty lehce p\u0159ejely sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky po Billov\u011b l\u00edci a Tom se mile pousm\u00e1l nad tou a\u017e neuv\u011b\u0159itelnou jemnost\u00ed, kterou v sob\u011b Billova tv\u00e1\u0159 skr\u00fdvala. Nem\u00fdlil se. Byla p\u0159esn\u011b takov\u00e1, jakou ji vid\u011bl sv\u00fdma o\u010dima. Takhle si ji p\u0159edstavoval a takov\u00e1 tak\u00e9 byla. Tak hebk\u00e1 na dotek. C\u00edtil, jak se Bill do jeho pohlazen\u00ed op\u0159el a slab\u011b vydechl, p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. Ani jeden z nich si neuv\u011bdomoval, co se mezi nimi pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1v\u00e1. Oba se topili ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch a snech, kter\u00e9 v\u0161ak m\u011bly jeden stejn\u00fd c\u00edl – toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
Tomovi se zatajil dech nad t\u00edm dokonal\u00fdm pohledem p\u0159ed sebou a Tom c\u00edtil, jak mu v jeho t\u011ble op\u011bt za\u010dalo skota\u010dit n\u011bkolik tis\u00edc mal\u00fdch tvore\u010dk\u016f. O\u010dima sklouznul na nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, a c\u00edtil, jak jej v tom okam\u017eiku v\u0161echny jeho smysly opustily. Nevn\u00edmal u\u017e v\u016fbec nic kolem sebe a ani necht\u011bl. Cht\u011bl ud\u011blat jen to jedin\u00e9, co si te\u010f p\u0159\u00e1l ze v\u0161eho nejv\u00edc. Vn\u00edmal jen Billovy pln\u00e9 rty a v\u016fbec si neuv\u011bdomoval, \u017ee se k nim za\u010d\u00edn\u00e1 p\u0159ibli\u017eovat t\u011bmi sv\u00fdmi…<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to jako vte\u0159ina, jako jeden jej\u00ed pouh\u00fd zlomek, kdy se jeho rty lehce ot\u0159ely o ty Billovy a oba chlapci podv\u011bdom\u011b p\u0159iv\u0159eli v\u00ed\u010dka. Atmosf\u00e9ra mezi nimi by se dala kr\u00e1jet, ani jeden z nich ji v\u0161ak nevn\u00edmal. Dokonce ani ne Bill, kter\u00fd si v\u016fbec neuv\u011bdomoval skute\u010dnost, v tuto chv\u00edli tu nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Skute\u010dnost Tomov\u00fdch rt\u016f na t\u011bch sv\u00fdch. Mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 si to v\u0161ak uv\u011bdomoval moc dob\u0159e, mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto tomu v\u0161ak st\u00e1le nemohl uv\u011b\u0159it. L\u00edbal jej! Pr\u00e1v\u011b te\u010f, v tuto chv\u00edli pro n\u011bj neexistovalo nic a nikdo, jen Billovy rty, jejich\u017e p\u0159\u00edchu\u0165 zcela ovl\u00e1dla jeho mysl. Tolik tou\u017eil ji poznat a ochutnat, a te\u010f, kdy\u017e se mu to kone\u010dn\u011b povedlo, mu p\u0159i\u0161la lep\u0161\u00ed, mnohem lep\u0161\u00ed a kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e ve v\u0161ech jeho snech a p\u0159edstav\u00e1ch. V\u011bnoval Billov\u00fdm rt\u016fm posledn\u00ed polibek a nato se od nich odt\u00e1hl, d\u00edvaj\u00edc se do o\u010d\u00ed chlapce, kter\u00fd se sv\u00fdma o\u010dima up\u0159el do t\u011bch jeho. Jakob y se mu ve\u0161ker\u00fd rozum vr\u00e1til, v\u0161echno mu najednou do\u0161lo a Bill jen t\u00e1zav\u011b a z\u00e1rove\u0148 nech\u00e1pav\u011b t\u011bkal pohledem po Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 byla vzd\u00e1lena jen n\u011bkolik milimetr\u016f od t\u00e9 jeho.<\/p>\n<\/div>\n
„C-co… co to d\u011bl\u00e1\u0161,“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm a ani v nejmen\u0161\u00edm si neuv\u011bdomil, \u017ee Tomovi pr\u00e1v\u011b tyk\u00e1, v tuto chv\u00edli mu to v\u0161ak bylo \u00fapln\u011b jedno. Stejn\u011b jako mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i. Nepot\u0159eboval a necht\u011bl sly\u0161et u\u017e nic, cht\u011bl ud\u011blat jen jedin\u00e9.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1m jen to, po \u010dem tou\u017e\u00edm u\u017e dlouho. Po \u010dem tou\u017e\u00ed tohle,“ za\u0161eptal s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a lehce vyhledal svou dlan\u00ed tu Billovu, opatrn\u011b ji p\u0159ikl\u00e1daj\u00edc na m\u00edsto, kde mu pod k\u016f\u017e\u00ed bilo jeho zamilovan\u00e9 srdce. Jako by c\u00edtilo, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f je \u0161\u0165astn\u00e9. Rozbu\u0161ilo se znova a pomalu, tentokr\u00e1t v\u0161ak spole\u010dn\u011b s t\u00edm Billov\u00fdm, zat\u00edmco rty obou chlapc\u016f se setkaly v dal\u0161\u00edm lehk\u00e9m polibku.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Modr\u00e1 propiska, a\u017e dote\u010f spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed v \u0161t\u00edhl\u00fdch, dlouh\u00fdch prstech, opustila sv\u00e9 dosavadn\u00ed m\u00edsto a s tich\u00fdm zvukem spo\u010dinula na desce stolu mezi n\u011bkolika pap\u00edry. Pln\u00e9 rty opustil slab\u00fd v\u00fddech a Tom jen bezradn\u011b slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed, p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. V<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13135","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13135","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13135"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13135\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13135"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13135"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13135"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}