{"id":13146,"date":"2009-11-01T14:30:00","date_gmt":"2009-11-01T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13115"},"modified":"2009-11-01T14:30:00","modified_gmt":"2009-11-01T13:30:00","slug":"hope-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/11\/01\/hope-25\/","title":{"rendered":"Hope 25."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ byl jsem bezradn\u00fd. Tak moc jsem se sna\u017eil ut\u011b\u0161it jej, n\u011b\u010d\u00edm jej poveselit, nebo alespo\u0148 tro\u0161i\u010dku zvednout n\u00e1ladu. \u017d\u00e1dn\u00fd z m\u00fdch pokus\u016f v\u0161ak skute\u010dn\u011b nezabral. Tom smutn\u011b le\u017eel na posteli, na m\u00e9 ot\u00e1zky odpov\u00eddal jenom nedbal\u00fdm t\u00f3nem. \u00dasm\u011bv, kter\u00fd je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika minutama zdobil jeho tv\u00e1\u0159, byl n\u00e1hle nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. Byl ne\u0161\u0165astn\u00fd a jist\u011b i pon\u00ed\u017een\u00fd. Andreas po n\u011bm k\u0159i\u010del opravdu o\u0161kliv\u00e1 slova. Slova, kter\u00e1 si Tom v\u016fbec nezaslou\u017eil. Kdybych mohl, p\u0159ipl\u00e1cl bych mu na vlasy dal\u0161\u00edch deset kope\u010dk\u016f zmrzliny.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 hlad? P\u0159inesu ti n\u011bco dobr\u00e9ho, jestli chce\u0161, hmm?“ povzbudiv\u011b jsem se na n\u011bj pousm\u00e1l. L\u00e1skypln\u011b jsem jej pohladil po tv\u00e1\u0159i v nad\u011bji, \u017ee by to mohlo pomoct.<\/div>\n
„D\u011bkuju, ale nem\u00e1m hlad. Ned\u011blej si starosti,“ pohlazen\u00ed mi oplatil, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak op\u011bt smutn\u011b dolehl na pol\u0161t\u00e1\u0159, ne\u0161\u0165astn\u011b hled\u00edc p\u0159ed sebe. Vypadal jako mal\u00fd zni\u010den\u00fd kluk, kter\u00e9mu se pomalu hrou\u017eily v\u0161echny nad\u011bje a sny. A j\u00e1 mu nedok\u00e1zal pomoct. Byl jsem u n\u011bj, mluvil jsem s n\u00edm, sna\u017eil jsem se ud\u011blat v\u0161echno proto, aby na to p\u0159estal myslet. Nepovedlo se. „Tak v\u00ed\u0161 co? P\u0159inesu ti n\u011bco dobr\u00e9ho. Hned jsem zp\u00e1tky, ano?“ pol\u00edbil jsem jej.<\/div>\n
„Opravdu si se mnou nemus\u00ed\u0161 d\u011blat starosti,“ smutn\u011b na m\u011b pohl\u00e9dl a sklopil hlavu. Takhle zni\u010den\u00e9ho jsem jej u\u017e dlouho nevid\u011bl. Bylo mi do pl\u00e1\u010de. Od tohohle jsem jej m\u011bl p\u0159eci uchr\u00e1nit! S\u00e1m sob\u011b jsem p\u0159eci sl\u00edbil, \u017ee nedovol\u00edm, aby mu je\u0161t\u011b n\u011bkdy n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil. A sv\u016fj slib jsem nedodr\u017eel. Nedok\u00e1zal jsem to\u2026<\/div>\n
„J\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m r\u00e1d. Moc t\u011b miluju,“ vzal jsem jeho posmutn\u011blou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a dlouze jsem jej pol\u00edbil. Celkem dobr\u00fdm znamen\u00edm bylo, \u017ee mi polibek oplatil.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 po\u010dk\u00e1m,“ za\u0161eptal ti\u0161e, zavrtal se do pe\u0159in jako mal\u00e9 miminko a je\u0161t\u011b jednou na m\u011b smutn\u011b pohl\u00e9dl.<\/div>\n
\n
„Hned jsem u tebe,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e a vyb\u011bhl jsem z pokoje. M\u00e9 kroky sm\u011b\u0159ovaly p\u0159\u00edmo do kuchyn\u011b, odkud se oz\u00fdvala pomal\u00e1 melodie n\u011bjak\u00e9 p\u00edsni\u010dky.<\/div>\n
Nem\u00fdlil jsem se. Mamka st\u00e1la u spor\u00e1ku se z\u00e1st\u011brkou kolem bok\u016f a lehce jimi pohupovala do rytmu p\u00edsni\u010dky z r\u00e1dia.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu s tebou na chvilku mluvit?“ zeptal jsem se \u00fapln\u011b zoufal\u00fd. Mamka si m\u011b a\u017e te\u010f kone\u010dn\u011b v\u0161imla, p\u0159estala tan\u010dit a zad\u00edvala se na m\u011b ustaran\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco? Vypad\u00e1\u0161 smutn\u011b? Poh\u00e1dali jste se?“ jej\u00ed posledn\u00ed ot\u00e1zka m\u011b malinko zarazila.<\/div>\n
Poh\u00e1dali jste se? …<\/em> j\u00e1 bych se s n\u00edm nedok\u00e1zal poh\u00e1dat. V tu chv\u00edli jsem si neum\u011bl p\u0159edstavit, \u017ee bych m\u011bl po n\u011bm k\u0159i\u010det, nebo dokonce on po mn\u011b. Se S\u00e1rou jsme se h\u00e1dali \u010dasto, ale s Tomem to bylo v\u0161echno \u00fapln\u011b jin\u00e9.<\/div>\n
„Ne, to ne. Jenom nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat,“ p\u0159iznal jsem smutn\u011b. Reakce mamky m\u011b v\u016fbec nep\u0159ekvapila. Popo\u0161la ke mn\u011b, vzala mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a m\u011bkce m\u011b pol\u00edbila do vlas\u016f. D\u011blala to, u\u017e kdy\u017e jsem byl mal\u00fd kluk. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem upadl, m\u011b vzala do n\u00e1ru\u010de, pol\u00edbila m\u011b do vlas\u016f a usm\u00e1la se. V\u011b\u0159il jsem jej\u00edm slov\u016fm, \u017ee bude zase v\u0161echno dobr\u00e9. Uklid\u0148ovaly m\u011b a j\u00e1 se c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed. Jenom\u017ee Tom tenhle pocit nikdy neznal. Nikdy nem\u011bl maminku, kter\u00e1 by jej objala, nebo alespo\u0148 pohladila. A\u017e te\u010f jsem si skute\u010dn\u011b uv\u011bdomil, jakou samotu a \u00fazkost musel pro\u017e\u00edvat. Ka\u017ed\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b p\u0159eci pot\u0159ebuje c\u00edtit l\u00e1sku a bl\u00edzkost sv\u00fdch rodi\u010d\u016f. A on nikdy nepoznal ani jedno, ani druh\u00e9\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku ty v\u00ed\u0161, \u017ee se mi m\u016f\u017ee\u0161 sv\u011b\u0159it s \u010d\u00edmkoliv a pokud to bude v m\u00fdch sil\u00e1ch, r\u00e1da ti pom\u016f\u017eu,“ n\u00e1dhern\u011b se na m\u011b usm\u00e1la, a je\u0161t\u011b jednou m\u011b pol\u00edbila. Mamka byla prost\u011b \u00fa\u017easn\u00e1. Proto jsem nemohl uv\u011b\u0159it jej\u00edmu chov\u00e1n\u00ed, kdy\u017e Toma vyhodila. Dokonce v ten ve\u010der n\u011bkolikr\u00e1t.<\/div>\n
„Jde o Toma. Byli jsme na proch\u00e1zce ve m\u011bst\u011b i s Til\u00ed. Nane\u0161t\u011bst\u00ed jsme v\u0161ak potkali Andrease,“ \u00fasm\u011bv j\u00ed na tv\u00e1\u0159i pomalu chabl. Z\u0159ejm\u011b j\u00ed muselo doj\u00edt, co se mohlo st\u00e1t. „O\u0161kliv\u011b mu nad\u00e1val. K\u0159i\u010del po n\u011bm a poni\u017eoval jej p\u0159ede v\u0161ema lidma,“ hlas se mi t\u0159\u00e1sl. Znovu mi bylo do pl\u00e1\u010de. „Je stra\u0161n\u011b k\u0159ehk\u00fd. Celej \u017eivot na n\u011bj jeho bratranec k\u0159i\u010del a on se prost\u011b ani te\u010f nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit.“<\/div>\n
„Jak se c\u00edt\u00ed?“ zeptala se m\u011b mamka t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
„Z\u0159ejm\u011b mizern\u011b. Pl\u00e1\u010de, po\u0159\u00e1dn\u011b se mnou ani nemluv\u00ed a j\u00e1 nev\u00edm, jak bych mu m\u011bl pomoct. Jsem z toho \u00fapln\u011b zoufal\u00fd…“<\/div>\n
Simone si zhluboka povzdechla. Bylo j\u00ed to v\u0161echno tak moc l\u00edto. Kdy\u017e j\u00ed Bill vypr\u00e1v\u011bl, v jak\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch Tom vyr\u016fstal, bylo j\u00ed a\u017e do pl\u00e1\u010de. Nev\u011b\u0159ila, \u017ee by byl tohohle Andreas schopn\u00fd. V\u017edycky se k n\u00ed i k Billovi choval mile. Byli p\u0159eci nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9. Nerozum\u011bla tomu, co se mohlo st\u00e1t, \u017ee se najednou tak zm\u011bnil. Z\u0159ejm\u011b bylo \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee Bill potkal Toma, jinak by se nedozv\u011bd\u011bl, jak\u00e9 povahy ten kluk skute\u010dn\u011b byl.<\/div>\n
„A co m\u016f\u017eu ud\u011blat j\u00e1?“ zeptala se ti\u0161e. Bill k n\u00ed zvedl uslzen\u00e9 o\u010di a pohledem jako by ji prosil. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee kdy\u017e se sm\u00e1l jeden, musel se sm\u00e1t i ten druh\u00fd, a kdy\u017e trp\u011bl Tom, trp\u011bl t\u00edm z\u00e1rove\u0148 i jej\u00ed syn. Jako by pro\u017e\u00edvali spole\u010dn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed i bolest\u2026<\/div>\n
\n

(Tom)<\/p>\n<\/div>\n

Sed\u011bl jsem na posteli, z\u00e1dy op\u0159en\u00fd o ze\u010f, s pohledem sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00edm n\u011bkam k oknu. Slz, kter\u00e9 mi soustavn\u011b st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i, jsem si u\u017e nedok\u00e1zal v\u0161\u00edmat. Bylo mi opravdu hrozn\u011b. Kdy\u017e se ozvalo \u0165uk\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, m\u00edrn\u011b m\u011b to vyd\u011bsilo.<\/div>\n
„Poj\u010f, Bille,“ k\u0159ikl jsem sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s n\u00edm. Byl pry\u010d jenom n\u011bkolik minut, a mn\u011b u\u017e bylo smutno. Pot\u0159eboval jsem jej u sebe, proto\u017ee jedin\u011b s n\u00edm jsem se c\u00edtil l\u00e9pe a p\u0159est\u00e1val jsem myslet na to, co mi \u0159ekl Andreas. A \u017ee toho nebylo m\u00e1lo\u2026<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy za sebou zav\u0159el dve\u0159e, jsem se k n\u011bmu oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed. A najednou jsem m\u00e1lem upadl z postele. „P-pani Kaulitzov\u00e1?“ nenapadlo m\u011b nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e si rychle ut\u0159\u00edt zbytky slz, kter\u00e9 mi ulp\u011bly na tv\u00e1\u0159i a \u010dekat.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu na chvilku?“ zeptala se opatrn\u011b a popo\u0161la bl\u00ed\u017e. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee to byla Billova pr\u00e1ce. I tak jsem mu byl za to nesm\u00edrn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd. V jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti jsem se c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u011b klidn\u00fd. Vyza\u0159ovala z n\u00ed energie a teplo, kter\u00e9 dod\u00e1vala tomuhle domu, stejn\u011b jako jej\u00ed syn. Bill byl prost\u011b slun\u00ed\u010dkem.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl jsem nesm\u011ble, hlasem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d pozna\u010den\u00fdm pl\u00e1\u010dem. Posunul jsem se v\u00edc ke kraji postele, aby se mohla posadit. Kdy\u017e tak ud\u011blala, melancholicky se kolem sebe rozhl\u00e9dla, a pot\u00e9 pohledem zabloudila k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i. C\u00edtil jsem se zvl\u00e1\u0161tn\u011b.<\/div>\n
„\u0158eknu ti jedno tajemstv\u00ed, chce\u0161?“ \u0159ekla tlumen\u00fdm hlasem, v o\u010d\u00edch se ji zaleskly slzy. „Bude\u0161 prvn\u00edm \u010dlov\u011bkem, komu o tom \u0159eknu, a douf\u00e1m, \u017ee si to nech\u00e1\u0161 pro sebe,“ mluvila ti\u0161e a malinko rozechv\u011ble.<\/div>\n
„Nikomu to ne\u0159eknu,“ sl\u00edbil jsem, dlan\u00ed jsem si prot\u0159el vlhk\u00e9 o\u010di a op\u011bt jsem se zad\u00edval na ni. „Kdy\u017e jsem byla asi ve tv\u00e9m v\u011bku, mo\u017en\u00e1 mlad\u0161\u00ed, tak\u00e9 si m\u011b takhle dob\u00edrali. Byla jsem ve t\u0159\u00edd\u011b nejslab\u0161\u00ed, neum\u011bla jsem se br\u00e1nit a nechala jsem, a\u0165 si o m\u011b \u0159\u00edkaj\u00ed, co cht\u011bj\u00ed. Taky jsem takhle po ve\u010derech bre\u010dela, c\u00edtila jsem se hloup\u00e1 a pon\u00ed\u017een\u00e1,“ p\u0159isunula se bl\u00ed\u017e. „C\u00edtila jsem se \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako ty pr\u00e1v\u011b te\u010f,“ \u0161eptla ti\u0161e a pousm\u00e1la se. „Pak jsem ale poznala Billova t\u00e1tu, a on m\u011b nau\u010dil, \u017ee se nem\u016f\u017eu m\u011bnit jenom proto, \u017ee to ode m\u011b okol\u00ed chce. Byla jsem prost\u011b takov\u00e1, jakou jsem m\u011bla b\u00fdt, a on by \u0159ekl, \u017ee by m\u011b nevym\u011bnil za nic na sv\u011bt\u011b,“ na chvilku p\u0159estala mluvit, p\u0159isunula se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. „Pr\u00fd jsem byla pro n\u011bj jedine\u010dn\u00e1. \u0158\u00edk\u00e1val mi, \u017ee by m\u011b ochr\u00e1nil klidn\u011b p\u0159ed cel\u00fdm sv\u011btem a j\u00e1 mu v\u011b\u0159ila. Vyka\u0161lala jsem se na pomluvy lid\u00ed, kte\u0159\u00ed mi cht\u011bli ubl\u00ed\u017eit, a u\u017e\u00edvala jsem si sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed. Bylo sice jenom kr\u00e1tk\u00e9 a z\u016fstaly mi na n\u011bj jenom vzpom\u00ednky, p\u0159esto to bylo nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed obdob\u00ed m\u00e9ho \u017eivota. Zkus ud\u011blat tot\u00e9\u017e,“ pohladila m\u011b po tv\u00e1\u0159i a n\u00e1dhern\u011b se usm\u00e1la. Bylo to \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co se na m\u011b usm\u00edvala. Byl jsem z toho \u00fapln\u011b v \u0161oku. „A u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jsi se natr\u00e1pil u\u017e dost a je \u010das na v\u0161echno zapomenout.“ Bill m\u011bl prost\u011b \u00fa\u017easnou maminku. Nemohl jsem v\u011b\u0159it tomu, \u017ee byla na m\u011b najednou tak mil\u00e1. Mo\u017en\u00e1 to d\u011blala jenom kv\u016fli tomu, \u017ee j\u00ed Bill \u0159ekl o tom, co se stalo ve m\u011bst\u011b.<\/div>\n
Nejist\u011b jsem otev\u0159el \u00fasta.<\/div>\n
„Ono to nen\u00ed tak snadn\u00e9. Vy m\u00e1te Billa, a Bill m\u011bl v\u017edycky v\u00e1s. Nikdy tomu nebylo jinak. Jenom\u017ee j\u00e1 jsem nikdy nikoho nem\u011bl. U\u017e jako mal\u00e9 mimino jsem vyr\u016fstal s\u00e1m. Zapomenout nen\u00ed lehk\u00e9. Hlavn\u011b, kdy\u017e si z v\u00e1s lid\u00e9 jenom utahuj\u00ed a nad\u00e1vaj\u00ed v\u00e1m,“ smutn\u011b jsem se zad\u00edval na sv\u00e9 prsty, kter\u00fdma jsem \u017emoulal c\u00edp pol\u0161t\u00e1\u0159e. Byl jsem tro\u0161i\u010dku nesv\u016fj. Mo\u017en\u00e1 m\u011b ta n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna Billovy m\u00e1my p\u0159ekvapila. Ne\u010dekal jsem to.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ promluvila po chvilce, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ke m\u011b v\u0161ak sklonila, pohladila m\u011b po tv\u00e1\u0159i a pol\u00edbila do vlas\u016f. Nedok\u00e1zal jsem se pohnout. T\u0159\u00e1sl jsem se snad po cel\u00e9m t\u011ble. Co se to s n\u00ed stalo? Opravdu to d\u011bl\u00e1 jenom proto, aby mi bylo l\u00e9pe? „V\u017edycky jsem takhle l\u00edbala Billa, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b mali\u010dkej. Byl stra\u0161n\u011b ne\u0161ikovnej, v jednom kuse byl na zemi a j\u00e1 jej musela m\u00edt neust\u00e1le na o\u010d\u00edch, abych si byla jist\u00e1, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku,“ je\u0161t\u011b jednou m\u011b pohladila. „Jsi hodn\u00fd chlapec, Tome. Nikdy si neodpust\u00edm, jak jsem se k tob\u011b zachovala. M\u00e1\u0161 mil\u00e9, up\u0159\u00edmn\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 by nedok\u00e1zaly ubl\u00ed\u017eit,“ za\u0161eptala, kr\u00e1tce se na m\u011b pousm\u00e1la a pot\u00e9 popo\u0161la ke dve\u0159\u00edm. Kdy\u017e se za n\u00ed zav\u0159ely, je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut jsem na n\u011b doslova z\u00edral. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Myslel jsem, \u017ee jsem j\u00ed odporn\u00fd. \u017de m\u011b prost\u011b nem\u00e1 r\u00e1da, a nikdy tomu jinak nebude. Z\u0159ejm\u011b jsem se spletl\u2026 I p\u0159es slzy jsem se musel pousm\u00e1t\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ichni jsme stejn\u00ed
\u010clov\u011bk ve v\u0161ech zp\u016fsobech a v\u0161\u00ed bolesti (tak nech to b\u00fdt)
Je tady l\u00e1ska, kter\u00e1 mohla padat jako d\u00e9\u0161\u0165 (nechej n\u00e1s pochopit)
Nechejme odpu\u0161t\u011bn\u00ed odplavit bolest (co pot\u0159ebujeme)
A nikdo doopravdy nev\u00ed, co vlastn\u011b hled\u00e1me (v\u011b\u0159\u00edme)
Sv\u011bt pl\u00e1\u010de st\u00e1le v\u00edc<\/p>\n

V\u011b\u0159\u00edme, v\u011b\u0159\u00edme
Tak tento sv\u011bt je pro tebe tolik na bran\u00ed,<\/em><\/div>\n

tak to polo\u017e p\u0159ede mnou
budu v\u0161echno, co pot\u0159ebuje\u0161,
v ka\u017ed\u00e9m sm\u011bru<\/em><\/div>\n
V\u011b\u0159\u00edme, v\u011b\u0159\u00edme v l\u00e1sku…<\/em><\/div>\n
\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay (Bill) „Tome,“ byl jsem bezradn\u00fd. Tak moc jsem se sna\u017eil ut\u011b\u0161it jej, n\u011b\u010d\u00edm jej poveselit, nebo alespo\u0148 tro\u0161i\u010dku zvednout n\u00e1ladu. \u017d\u00e1dn\u00fd z m\u00fdch pokus\u016f v\u0161ak skute\u010dn\u011b nezabral. Tom smutn\u011b le\u017eel na posteli, na m\u00e9 ot\u00e1zky odpov\u00eddal jenom nedbal\u00fdm t\u00f3nem. \u00dasm\u011bv,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13146","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13146","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13146"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13146\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13146"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13146"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13146"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}