{"id":13149,"date":"2009-10-31T17:00:00","date_gmt":"2009-10-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13118"},"modified":"2009-10-31T17:00:00","modified_gmt":"2009-10-31T16:00:00","slug":"dark-side-of-the-sun-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/31\/dark-side-of-the-sun-5\/","title":{"rendered":"Dark Side Of The Sun 5."},"content":{"rendered":"
autor: Lauinka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„V deset v parku.“ \u0158ekl Tom lehce, d\u00edvaj\u00edce se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Budu tam.“ Odpov\u011bd\u011bl jist\u011b. P\u0159itahovalo ho to tajemno, kter\u00e9 z Toma p\u0159\u00edmo \u010di\u0161elo. Naposledy se pol\u00edbili, a pak u\u017e Bill odch\u00e1zel vst\u0159\u00edc domovu. M\u00edjel ulice a obchody. Ani nev\u011bd\u011bl, kolik hodin vlastn\u011b je. Nohy \u0161ly t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky. Byl jako naprogramovan\u00fd robot. Mysl zaslepen\u00e1 l\u00e1skou k Tomovi, i my\u0161lenkami byl tak\u00e9 st\u00e1le u n\u011bj. Nedok\u00e1zal na n\u011bj p\u0159estat myslet. M\u00e1lem kv\u016fli tomu minul sv\u016fj rodn\u00fd d\u016fm. To si alespo\u0148 myslel, nev\u011bd\u011bl, \u017ee pravda je \u00fapln\u011b jin\u00e1. \u017de mu v\u0161ichni cel\u00fd \u017eivot lhali. A ten nejbli\u017e\u0161\u00ed, jeho l\u00e1ska, je jeho bratrem, ztracen\u00fdm dvoj\u010detem. Sebrali mu ho a neb\u00fdt toho v\u0161eho, v\u0161echno by bylo jinak. Ale ani Tom nev\u011bd\u011bl, \u017ee on je jeho bratrem. Jednou sl\u00edbil, \u017ee pokud jej najde, pomst\u00ed se mu za cel\u00fd \u017eivot. Nemilov\u00e1n, nikdo jej nem\u011bl nikdy r\u00e1d. B\u00e1li se ho. A jemu se to chv\u00edli i l\u00edbilo. Pak se to v\u0161echno zvrtlo a jeho \u017eivot se stal je\u0161t\u011b bezcenn\u011bj\u0161\u00edm. Okusil \u010d\u00ed\u0161i vra\u017edy. Nebylo to tak t\u011b\u017ek\u00e9, jak si myslel. Jen stiskl spou\u0161\u0165.<\/p>\n<\/div>\n
To jeho br\u00e1\u0161ka byl vychov\u00e1van\u00fd jinak. Nikdy nepoc\u00edtil chlad a pr\u00e1zdnotu ulic. Vzpomn\u011bl si na n\u011bj n\u011bkdy alespo\u0148? To on na n\u011bj myslel dnem i noc\u00ed. V\u017edycky jej br\u00e1nil, ale jednou, kdy\u017e se probudil, byl tam s\u00e1m. Myslel si, \u017ee rodi\u010de jeli jen nakoupit a br\u00e1\u0161ka s nimi. \u010cekal hodiny, dny, t\u00fddny, ale nikdo se u\u017e nevr\u00e1til. Byl odk\u00e1z\u00e1n s\u00e1m na sebe. Ut\u00edkal, co mu nohy sta\u010dily. \u00dato\u010di\u0161t\u011b na\u0161el v parku. Pozd\u011bji se tam sezn\u00e1mil se sv\u00fdm kamar\u00e1dem Andreasem. I jeho potkal podobn\u00fd osud, ale ani jeden se s t\u00edmto osudem necht\u011bl sm\u00ed\u0159it. To proto zab\u00edjeli. Stali se z nich psanci. Ale i kdy\u017e by to cht\u011bl v\u0161echno te\u010f zahodit, ne\u0161lo to. Nemohl se jen tak lehce vzd\u00e1t minulosti. Cht\u011bl naj\u00edt bratra, ta zloba u\u017e byla men\u0161\u00ed, cht\u011bl to v\u0161echno vysv\u011btlit. Unaven\u011b se svalil do postele a zav\u0159el o\u010di. Pot\u0159eboval si v\u0161echno urovnat.<\/div>\n
\n
Domovn\u00ed dve\u0159e klaply a on se ocitl v \u00fatrob\u00e1ch domu.<\/div>\n
„Mami?“ K\u0159ikl ti\u0161e a zul si boty. Pomal\u00fdmi kroky do\u0161el a\u017e ke dve\u0159\u00edm lo\u017enice. Potichu je otev\u0159el.<\/div>\n
„Bille,“ vydechla matka se strachem. „Kde jsi byl?“ Chytla ho do l\u00e1skypln\u00e9ho objet\u00ed. Pevn\u011b ho k sob\u011b tiskla.<\/div>\n
„V\u0161ak jsem ti psal, \u017ee jsem v po\u0159\u00e1dku.“ Lehce ji l\u00edbl na tv\u00e1\u0159. „J\u00e1 jsem byl u kamar\u00e1da.“ Dodal ti\u0161e.<\/div>\n
„Celou noc?“ Podivila se, proto\u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, \u017ee p\u0159\u00e1tele nem\u00e1. Lhal j\u00ed? Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm pohledem zkoumala jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ano, celou.“ \u0160pitl zasn\u011bn\u011b a na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil \u00fasm\u011bv. I Simone se usm\u00e1la. Kone\u010dn\u011b jej vid\u011bla \u0161\u0165astn\u00e9ho. Pochopila, \u017ee v tom bude i n\u011bco v\u00edc. Bill nikdy nezapadal do kolektivu. R\u00e1d se li\u0161il, a snad pr\u00e1v\u011b proto byl st\u0159edem posm\u011bchu. Tolik noc\u00ed kv\u016fli tomu proplakal a ona to sly\u0161ela. Postupem \u010dasu se to nau\u010dil ignorovat, ale st\u00e1le mu chyb\u011bla jiskra. Nedok\u00e1zala mu nahradit otce, kter\u00fd je opustil, kdy\u017e m\u011bl Bill dev\u011bt let. Ze za\u010d\u00e1tku to bylo dost t\u011b\u017ek\u00e9, ale zvl\u00e1dli to a Billovi dala skv\u011blou v\u00fdchovu. Byla na n\u011bj py\u0161n\u00e1.<\/div>\n
„Jsi zamilovan\u00fd, vi\u010f?“ \u0158ekla ti\u0161e a p\u0159esunula se ke spor\u00e1ku.<\/div>\n
Bill ztuhnul a strnule si sedl za st\u016fl. Nev\u011bd\u011bl, jestli by m\u011bl \u0159\u00edct pravdu, ale skr\u00fdvat to stejn\u011b nedok\u00e1zal. Ani necht\u011bl.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ \u0161pitl lehce a my\u0161lenkami zase l\u00e9tal n\u011bkde u sv\u00e9ho prince.<\/p>\n<\/div>\n
To ve druh\u00e9m dom\u011b vl\u00e1dl zmatek a t\u011b\u017ek\u00e9 my\u0161lenky, hon\u00edc\u00ed se v jeho hlav\u011b, ho ne\u00faprosn\u011b t\u00ed\u017eily. St\u00e1le v\u00e1hal, jestli by mu m\u011bl v\u0161echno \u0159\u00edct. Byl si jist, \u017ee by to pochopil, ale to nebezpe\u010d\u00ed? Bylo p\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00e9. Prost\u011b na n\u011bj zapomene a bude d\u011blat, \u017ee se nic nestalo. Bude to bolet, ale nen\u00ed jin\u00e1 varianta. Nem\u016f\u017ee riskovat jeho \u017eivot. I kdy\u017e on ten sv\u016fj by pro n\u011bj ob\u011btoval. Sed\u011bl v k\u0159esle a d\u00edval se ze zaml\u017een\u00e9ho okna ven. U\u017e se pomalu stm\u00edvalo a bl\u00ed\u017eil se \u010das jejich setk\u00e1n\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee, ale musel jej znovu vid\u011bt. Otev\u0159el dve\u0159e a rozhl\u00e9dl se kolem. Pot\u00e9 r\u00e1zn\u00fdm krokem vy\u0161el vst\u0159\u00edc parku. Sedl si na lavi\u010dku a zap\u00e1lil si cigaretu.<\/p>\n<\/div>\n
„Mami, j\u00e1… p\u016fjdu je\u0161t\u011b chv\u00edli ven.“ Ozn\u00e1mil lehce, kdy\u017e od sebe odsunul tal\u00ed\u0159.<\/div>\n
„Kam chce\u0161 j\u00edt takhle pozd\u011b?“ Podivila se. Sama m\u011bla strach chodit ve\u010der ven a zvl\u00e1\u0161t\u011b te\u010f, kdy\u017e dva mlad\u00ed mu\u017ei \u0159\u00e1dili v ulic\u00edch Magdeburku. Vlastn\u011b ani ne mu\u017ei, sp\u00ed\u0161e kluci a v Billov\u00fdch letech. Nedok\u00e1zala to pochopit. Kdyby v\u011bd\u011bla, \u017ee pr\u00e1v\u011b s jedn\u00edm z nich se Bill st\u00fdk\u00e1.<\/div>\n
„Mami, budu opatrn\u00fd, slibuju.“ Usm\u00e1l se mile, kdy\u017e si bral z v\u011b\u0161\u00e1ku \u010dernou bundu. T\u011b\u017ece si povzdychla a ne\u017e sta\u010dila cokoliv \u0159\u00edct, dve\u0159e klaply a jej\u00edho milovan\u00e9ho syna zahalila tma.<\/p>\n<\/div>\n
Bl\u00ed\u017eil se k parku. \u010c\u00edm byl bl\u00ed\u017ee, c\u00edtil v\u00edce nap\u011bt\u00ed a snad i vzru\u0161en\u00ed. Uvid\u011bl siluetu r\u00fdsuj\u00edc\u00ed se p\u0159ed n\u00edm. Musel se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1t a zvolnil kroky. Do\u0161el a\u017e skoro k n\u011bmu. I Tom, i kdy\u017e jej je\u0161t\u011b nevid\u011bl, c\u00edtil jeho p\u0159\u00edtomnost. Ohl\u00e9dl se. P\u0159ed n\u00edm se objevila ta nejdokonalej\u0161\u00ed osoba na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Zvedl se a do\u0161el t\u011bsn\u011b k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ahoj.“ C\u00edtil, \u017ee je zase \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„Ahoj,“ oplatil mu \u010dernovl\u00e1sek s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Byl tak plach\u00fd. Stydliv\u011b sklopil hlavu a odkopl kam\u00ednek le\u017e\u00edc\u00ed u jeho boty. A Tom? Myslel, \u017ee se rozplyne \u0161t\u011bst\u00edm. Nech\u00e1pal, jak jej to stvo\u0159en\u00ed poka\u017ed\u00e9 dostane a\u017e do kolen.<\/div>\n
„Jak se m\u00e1\u0161?“ Lehce vzal jeho hebou\u010dkou ru\u010dku do t\u00e9 sv\u00e9. Bill\u016fv pohled spo\u010dinul na v sob\u011b zaklesnut\u00fdch ruk\u00e1ch. Kdy\u017e uc\u00edtil lehk\u00fd stisk dlan\u011b, pousm\u00e1l se je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„U\u017e dob\u0159e, proto\u017ee jsem s tebou.“ Zvedl pohled k t\u011bm dv\u011bma ho\u0159\u00edc\u00edm plam\u00ednk\u016fm.<\/div>\n
„J\u00e1 taky.“ P\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b, co to jen \u0161lo a rukama majetnicky obejmul to kr\u00e1sn\u011b \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„U\u017e si mi chyb\u011bl, Bill\u00ed.“ \u0160eptl mu do z\u00e1plavy \u010dern\u00fdch vlas\u016f a odpov\u011bd\u00ed mu bylo lehk\u00e9 zachichot\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ty m\u011b taky.“ Op\u0159el se bradou o jeho rameno a rukama mu po nich p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl.<\/div>\n
„Nechce\u0161 j\u00edt ke mn\u011b?“ Rukou mu z tv\u00e1\u0159e odd\u011blal prameny a l\u00edbl jej na ou\u0161ko. C\u00edtil jemn\u00e9 rty hlad\u00edc\u00ed jej po \u0161\u00edji a ruce klouzaj\u00edc\u00ed po z\u00e1dech.<\/p>\n<\/div>\n
„Mmm…“ ujelo mu lehce. N\u011b\u017en\u00fdmi doteky sv\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f mapoval cel\u00fd jeho obli\u010dej, a\u017e dokud je Bill neuv\u011bznil mezi t\u011bmi sv\u00fdmi. Jeho t\u011blem postupoval cht\u00ed\u010d a touha. D\u00e1val to sv\u00e9mu dredat\u00e9mu p\u0159\u00edteli notn\u011b najevo. Jejich rty hr\u00e1ly v\u00e1\u0161nivou hru a o n\u011bco pozd\u011bji si i jazyky takto vyzn\u00e1valy l\u00e1sku. L\u00edbali se dlouho, ale jen zamilovan\u00fdm to p\u0159i\u0161lo jako zlomek sekundy. Ale d\u00edky rychl\u00e9mu \u00fabytku kysl\u00edku se od sebe museli odtrhnout. Oba prudce oddychovali s pohledem zabodnut\u00fdm do o\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho. Byli tak \u0161\u0165astn\u00ed, i kdy\u017e v Tomov\u011b sv\u011bdom\u00ed st\u00e1le hlodal \u010derv\u00ed\u010dek. Zakazoval si p\u0159em\u00fd\u0161let o \u00fat\u011bku nebo ukon\u010den\u00ed tohoto nevinn\u00e9ho vztahu, ale st\u00e1le se mu to v\u0161e vracelo na mysl. My\u0161lenky tohoto druhu zahnal do nejtemn\u011bj\u0161\u00edch kout\u016f mysli a \u0161iroce se usm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Je zima, poj\u010f nebo mi nastydne\u0161 a j\u00e1 t\u011b pak dlouho neuvid\u00edm.“ Zasm\u00e1l se, poupravuj\u00edc si \u0161\u00e1tek na hlav\u011b.<\/div>\n
„L\u00e9\u010dili bychom se spolu. Nakazil bych t\u011b.“ Oplatil mu sm\u00edch i Bill. Op\u011bt se vzali za ruce a \u0161li k jejich hn\u00edzdu l\u00e1sky. Skryt\u00e9 a utajen\u00e9. Sotva, \u017ee za chlapci klaply dve\u0159e, ocitl se Bill natiskl\u00fd na nich. To Tomovo t\u011blo vyhledalo to jeho.<\/div>\n
„Tomi…“ vydechl p\u0159ekvapen\u011b a up\u0159el na n\u011bj sv\u00e9 velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di. T\u00e9m\u011b\u0159 ve stejnou chv\u00edli spojili sv\u00e9 rty v jedny. Dot\u00fdkali se a vz\u00e1jemn\u011b se svl\u00e9kali. Pomalu se pohybovali m\u00edstnost\u00ed, ani\u017e by se od sebe odtrhli. Povedlo se jim dostat a\u017e k posteli, na kterou byl Bill shozen.<\/div>\n
„Bille, jsi tak n\u00e1dhern\u00fd.“ Prohl\u00ed\u017eel si jeho alabastrovou poko\u017eku kontrastuj\u00edc\u00ed s havran\u00edmi vlasy a te\u010f i rud\u00fdmi rty, nab\u011bhl\u00fdmi Tomov\u00fdmi drav\u00fdmi polibky. Lehl si vedle n\u011bj. Necht\u011bl na n\u011bj tla\u010dit, \u010dekal a\u017e to budou cht\u00edt oba. Dok\u00e1zal by na n\u011bj \u010dekat i roky. Na n\u011bj ano. A my\u0161lenka, \u017ee pr\u00e1v\u011b on bude prvn\u00edm, kdo se bude dot\u00fdkat je\u0161t\u011b netknut\u00e9ho t\u011bla, jej vyb\u00edzela b\u00fdt je\u0161t\u011b n\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00edm. Tou\u017eil se do n\u011bj no\u0159it tak hluboko, jak jen to bude mo\u017en\u00e9. Dokonce by byl i ochotn\u00fd oddat se jemu. On dostal v\u017edycky kohokoliv, ale jeho je\u0161t\u011b nikdy nikdo nedostal. Byl by prvn\u00edm a on to tak cht\u011bl, ale a\u017e p\u0159ijde \u010das. Nebylo kam sp\u011bchat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lauinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lauinka „V deset v parku.“ \u0158ekl Tom lehce, d\u00edvaj\u00edce se mu do o\u010d\u00ed. „Budu tam.“ Odpov\u011bd\u011bl jist\u011b. P\u0159itahovalo ho to tajemno, kter\u00e9 z Toma p\u0159\u00edmo \u010di\u0161elo. Naposledy se pol\u00edbili, a pak u\u017e Bill odch\u00e1zel vst\u0159\u00edc domovu. M\u00edjel ulice a obchody. Ani<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[276],"tags":[],"class_list":["post-13149","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dark-side-of-the-sun"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13149","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13149"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13149\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13149"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13149"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13149"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}