{"id":13158,"date":"2009-10-30T16:00:00","date_gmt":"2009-10-30T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13127"},"modified":"2009-10-30T16:00:00","modified_gmt":"2009-10-30T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/30\/vylecim-te-laskou-8\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 8."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n

<\/div>\n

Slune\u010dn\u00ed paprsky, a\u017e dote\u010f skryty za kopcem, zv\u011bdav\u011b vykoukly, a sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm teplem zalily cel\u00e9 m\u011bsto, probouzej\u00edc\u00ed se do nov\u00e9ho \u010dervnov\u00e9ho dne. Jejich zlat\u00e1 z\u00e1\u0159 a jas pronikl v\u0161ude, i do nemocni\u010dn\u00edho pokoje k sp\u00edc\u00edmu \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, jeho\u017e mysl byla je\u0161t\u011b st\u00e1le o\u010darov\u00e1na kouzlem sn\u016f. \u010cern\u00e1 h\u0159\u00edva, voln\u011b rozprost\u0159en\u00e1 po cel\u00e9m b\u00edl\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i, tro\u0161ku zm\u011bnila sv\u016fj dosavadn\u00ed tvar a jej\u00ed majitel se pod pe\u0159inou nepatrn\u011b o\u0161il, nat\u00e1\u010dej\u00edc svou tv\u00e1\u0159 k t\u0159pytiv\u00fdm vlas\u016fm vych\u00e1zej\u00edc\u00edho slunce, kter\u00e9 okam\u017eit\u011b pronikly skrz jeho pevn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka a za\u010daly jej lechtat.<\/div>\n
Bill si podv\u011bdom\u011b p\u0159it\u00e1hl pe\u0159inu bl\u00ed\u017e k t\u011blu a s\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l, kdy\u017e uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i h\u0159ejiv\u00e9 pohlazen\u00ed, kter\u00e9 jej jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no probouzelo do nov\u00e9ho dne. V\u016fbec mu to v\u0161ak nevadilo. Miloval l\u00e9to a v\u0161echno, co k n\u011bmu pat\u0159ilo, a\u0165 u\u017e to bylo kv\u016fli pr\u00e1zdnin\u00e1m nebo kv\u016fli proslun\u011bn\u00fdm r\u00e1n\u016fm, kter\u00e1 p\u0159\u00edmo zbo\u017e\u0148oval. A ani to dne\u0161n\u00ed nebylo v\u00fdjimkou. Pomalu, p\u0159esto v\u0161ak s \u00fasm\u011bvem odlepil v\u00ed\u010dka od sebe a ospale zamrkal, kdy\u017e se k jeho u\u0161\u00edm dolinul zvuk n\u011bjak\u00e9, jemu nezn\u00e1m\u00e9 \u010dinnosti. Podv\u011bdom\u011b zbyst\u0159il a prot\u0159el si zalepen\u00e9 o\u010di, aby kone\u010dn\u011b mohl spat\u0159it to, co upoutalo jeho pozornost, a co pr\u00e1v\u011b st\u00e1lo oto\u010den\u00e9 k n\u011bmu z\u00e1dy.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, sest\u0159i\u010dko,“ Billovy rty se zvlnily do mil\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Bill se zad\u00edval na sest\u0159i\u010dku p\u0159ed sebou, kter\u00e1 sebou m\u00edrn\u011b trhla a zv\u011bdav\u011b se oto\u010dila. Kdy\u017e j\u00ed v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed byla usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a dv\u011b je\u0161t\u011b ospal\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di, i ona se pousm\u00e1la.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ oplatila mu pozdrav a nato mrkla na svou u\u017e skoro hotovou pr\u00e1ci. „Nenechte se ru\u0161it, j\u00e1 u\u017e stejn\u011b za chv\u00edli p\u016fjdu. Omlouv\u00e1m se, jestli jsem V\u00e1s t\u00edm n\u011bjak vyru\u0161ila,“ dodala nejist\u011b a sto\u010dila pohled k l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm pom\u016fck\u00e1m, kter\u00e9 m\u011bla za \u00fakol kontrolovat a ukl\u00e1dat je na sv\u00e9 m\u00edsto. Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
\n
„Ne ne, to je v po\u0159\u00e1dku. Stejn\u011b se mi u\u017e nechce sp\u00e1t,“ p\u0159iznal, a kdy\u017e vid\u011bl, jak si sest\u0159i\u010dka d\u00e1le hled\u00ed sv\u00e9 pr\u00e1ce, vy\u0161plhal se do sedu a dlouze se prot\u00e1hl. Nespalo se mu tady zrovna nejh\u016f\u0159, dokonce se v noci ani jednou neprobudil, co\u017e neb\u00fdvalo jeho zvykem. Prsty si prot\u0159el st\u00e1le je\u0161t\u011b trochu ospal\u00e9 o\u010di a rukou si pohr\u00e1bl vlasy, zacuchan\u00e9 od dne\u0161n\u00edho sp\u00e1nku, zv\u011bdav\u011b vykukuj\u00edc ven z okna na probouzej\u00edc\u00ed se park a prvn\u00ed paprsky slunce. Netu\u0161il, kolik je hodin, v\u011bd\u011bl v\u0161ak, \u017ee ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no k n\u011bmu chod\u00ed Tom na kontrolu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom. Billovo srdce se rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji a Bill c\u00edtil, jak jeho t\u011blem projel \u0161imraj\u00edc\u00ed pocit, jeho\u017e lecht\u00e1n\u00ed poc\u00edtil Bill u b\u0159\u00ed\u0161ka u\u017e v\u010dera. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co to v n\u011bm tolik skota\u010d\u00ed a ned\u00e1 si pokoj, a i to byl jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d v\u010dera dlouho do noci nezamhou\u0159il oka. Hlavn\u00edm d\u016fvodem byl vysok\u00fd, mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159, na kter\u00e9ho se Bill dnes tolik t\u011b\u0161il. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale Tomovy dal\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy u\u017e se nemohl do\u010dkat.<\/div>\n
„A kdy p\u0159ijde pan doktor?“ zeptal se sm\u011brem k sest\u0159i\u010dce, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b dokon\u010dila svou pr\u00e1ci a chystala se k odchodu. Kr\u00e1tce mrkla na hodinky na sv\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed a m\u00edrn\u011b svra\u0161tila \u010delo.<\/div>\n
„Pan doktor by m\u011bl p\u0159ij\u00edt na kontrolu asi za \u010dtvrt hodiny, jako ka\u017ed\u00fd den,“ pok\u00fdvala hlavou a ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161ila, co t\u00edm \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, klidn\u011b le\u017e\u00edc\u00edmu v pe\u0159in\u00e1ch, zp\u016fsobila. Billovo t\u011blo se prudce vymr\u0161tilo do sedu a Bill vyd\u011b\u0161en\u011b vykulil sv\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di na sest\u0159i\u010dku, kter\u00e1 za sebou pr\u00e1v\u011b zav\u00edrala dve\u0159e jeho pokoje, m\u00ed\u0159\u00edc na chodbu, tak\u017ee nemohla sly\u0161et Billova slova, se zna\u010dnou d\u00e1vkou paniky v hlase.<\/div>\n
„Co\u017ee? U\u017e za \u010dtvrt hodiny?!“ Billovo vyjeknut\u00ed se rozneslo cel\u00fdm pokojem a Bill se rychle nat\u00e1hnul pro mal\u00e9 zrc\u00e1tko, polo\u017een\u00e9 na sv\u00e9m no\u010dn\u00edm stolku. Sta\u010dil jen jeden pohled do n\u011bj a on mohl spat\u0159it svou p\u0159\u00edrodn\u00ed kr\u00e1su a rozcuchan\u00e9 vlasy snad na v\u0161echny sv\u011btov\u00e9 strany.<\/p>\n<\/div>\n
A to necht\u011bl nechat jen tak. Bleskurychle se na posteli oto\u010dil a z \u0161upl\u00edku u no\u010dn\u00edho stolku vyt\u00e1hnul svou kosmetickou ta\u0161ti\u010dku, ve kter\u00e9 m\u011bl v\u0161echny nezbytnosti k \u00faprav\u011b sv\u00e9ho vzhledu. Posadil se na posteli tak, jako to d\u011bl\u00e1val i doma ve sv\u00e9m pokoji a polo\u017eil si ta\u0161ti\u010dku na kl\u00edn, vytahuj\u00edc z n\u00ed o\u010dn\u00ed st\u00edny, \u0159asenku a dal\u0161\u00ed kosmetick\u00e9 p\u0159\u00edpravky, kter\u00e9 pou\u017e\u00edval a kter\u00e9 pro n\u011bj byly tolik d\u016fle\u017eit\u00e9. J\u00edt n\u011bkam, nebo b\u00fdt n\u011bkde nenamalovan\u00fd pro Billa bylo n\u011bco nep\u0159irozen\u00e9ho. Malov\u00e1n\u00ed a \u00faprava jeho vzhledu byla n\u011bco jako jeho n\u00e1vyk, n\u011bco, bez \u010deho nemohl \u017e\u00edt. R\u00e1d se maloval a r\u00e1d se l\u00edbil, dnes se v\u0161ak cht\u011bl l\u00edbit dvojn\u00e1sobn\u011b. Byl tu n\u011bkdo, koho cht\u011bl zaujmout a komu se cht\u011bl l\u00edbit. Nebo… se mu to snad u\u017e povedlo?<\/div>\n
Billovy ruce ustaly ve sv\u00e9 \u010dinnosti a Bill se malinko zasnil, up\u00edraj\u00edc sv\u016fj pohled p\u0159ed sebe. V jeho mysli se mu b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in vyno\u0159ila vzpom\u00ednka, my\u0161lenka, obraz mile usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e, ke kter\u00e9 v\u010dera tak dlouho vzhl\u00ed\u017eel. Nevn\u00edmal vte\u0159iny, ani minuty, kter\u00e9 str\u00e1vil jedin\u00fdm pohledem, up\u0159en\u00fdm do n\u00ed. A i p\u0159esto, \u017ee jemu to p\u0159ipadalo jako pouh\u00e1 vte\u0159ina, okam\u017eik, kdy se jeho o\u010di setkaly s t\u011bmi o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdmi, m\u011bl pocit, \u017ee by se do nich vydr\u017eel d\u00edvat celou v\u011b\u010dnost. Ten pohled by se mu neomrzel a Bill se u\u017e te\u010f nemohl do\u010dkat, a\u017e jej op\u011bt uvid\u00ed. Odlo\u017eil h\u0159eben n\u011bkam vedle sebe a pe\u010dliv\u011b zkontroloval svou tv\u00e1\u0159. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, pro\u010d se na n\u011bj Tom v\u010dera po\u0159\u00e1d usm\u00edval, odpov\u011bdi se mu v\u0161ak dostalo v tom okam\u017eiku, kdy se po jeho odchodu zad\u00edval do zrcadla a spat\u0159il na sv\u00e9 l\u00edci otlak od pol\u0161t\u00e1\u0159e. Do\u0161lo mu, \u017ee se asi p\u011bkn\u011b ztrapnil. Nejen, \u017ee si tu p\u0159ed Tomem vysp\u00e1val jako n\u011bjak\u00e1 rozmazlen\u00e1 princezna, ale nav\u00edc p\u0159ed n\u00edm vypadal neupraven\u011b, a je\u0161t\u011b k tomu pro sm\u00edch. Podle n\u011bj bylo pr\u00e1v\u011b tohle hlavn\u00edm d\u016fvodem, pro\u010d se na n\u011bj Tom v\u010dera st\u00e1le culil a ani na vte\u0159inu se nep\u0159estal usm\u00edvat. A pr\u00e1v\u011b proto cht\u011bl dnes tu, pro n\u011bj hroznou skute\u010dnost, napravit a vypadat p\u0159ed Tomem hezky a upraven\u011b, ne trapn\u011b. Kdyby jen v\u011bd\u011bl, jak moc se m\u00fdl\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Pe\u010dliv\u011b nan\u00e1\u0161el \u0159asenku na sv\u00e9, u\u017e tak dost dlouh\u00e9 a hust\u00e9 \u0159asy, a s\u00e1m pro sebe se usm\u00edval. Zat\u00edm byl docela spokojen\u00fd. Odlo\u017eil u\u017e pou\u017eit\u00fd make-up a \u010dern\u00e9 st\u00edny, a se \u0161t\u011bte\u010dkem v ruce se znova zad\u00edval do mal\u00e9ho zrc\u00e1tka na sv\u016fj obli\u010dej, jeho \u010dinnost v\u0161ak p\u0159eru\u0161ilo tich\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed a n\u00e1sledn\u00fd medov\u00fd hlas, p\u0159i kter\u00e9m se Billovo srdce, a\u017e dote\u010f klidn\u011b tlukouc\u00ed, rozbu\u0161ilo jako na poplach.<\/div>\n
„Ale ale, zkr\u00e1\u0161lujeme se hned po r\u00e1nu?“ Tomovu tv\u00e1\u0159 rozjasnil \u00fasm\u011bv a Tom mile zamrkal na Billa, kter\u00fd sebou m\u00edrn\u011b trhl. Vzhl\u00e9dl k Tomov\u00fdm \u010dokol\u00e1dov\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 se na n\u011bj mile usm\u00edvaly, a nato poc\u00edtil, jak jeho l\u00ed\u010dka zr\u016f\u017eov\u011bla. Nabrala lehce \u010derven\u00fd n\u00e1dech a Bill jen nesm\u011ble sklopil hlavu a pousm\u00e1l se, nemotorn\u011b se ji tak sna\u017e\u00edc skr\u00fdt. Ani za nic by te\u010f p\u0159ed Tomem nep\u0159iznal, \u017ee jeho zkr\u00e1\u0161lov\u00e1n\u00ed a n\u011bkolikaminutov\u00e9 \u00fapravy jeho vzhledu, m\u011bly sv\u016fj d\u016fvod. D\u016fvod, kter\u00fd m\u011bl pouze t\u0159i p\u00edsmena a nesl jm\u00e9no toho, p\u0159ed jeho\u017e pohledem te\u010f Bill klopil ten sv\u016fj, zat\u00edmco na jeho rtech za\u010d\u00ednal pohr\u00e1vat nepatrn\u00fd \u00fasm\u011bv. Ani za nic by p\u0159ed t\u00edm mlad\u00fdm doktorem s n\u00e1dhern\u00fdma o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdma o\u010dima a kouzeln\u00fdm \u00fasm\u011bvem nep\u0159iznal, \u017ee to d\u011blal pr\u00e1v\u011b kv\u016fli n\u011bmu, pro n\u011bj, aby se mu l\u00edbil, a p\u0159ipoutal tak jeho pozornost. S\u00e1m sob\u011b si to v\u0161ak p\u0159iznat mohl. Kdybys jen v\u011bd\u011bl, kv\u016fli komu…<\/em><\/div>\n
S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l a odlo\u017eil \u0159asenku i s kosmetickou ta\u0161ti\u010dkou na no\u010dn\u00ed stolek, mrkaj\u00edc na Toma, nejist\u011b post\u00e1vaj\u00edc\u00edho u dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt,“ vyb\u00eddl jej st\u00e1le je\u0161t\u011b se zna\u010dnou d\u00e1vkou nesm\u011blosti v hlase a pooto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy, aby za sebou vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohl uc\u00edtit jeho bl\u00edzkost, kter\u00e1 u n\u011bj vyvolala nervozitu, ale tak\u00e9 zv\u011bdavost, jak budou jejich dal\u0161\u00ed chvilky v p\u0159\u00edtomnosti toho druh\u00e9ho prob\u00edhat.<\/div>\n
„Jak to dnes vypad\u00e1?“ Billova zv\u011bdav\u00e1 ot\u00e1zka protrhla ticho mezi nimi a Bill si na Tom\u016fv pokyn shrnul lem sv\u00e9ho tri\u010dka zp\u011bt dol\u016f, ot\u00e1\u010dej\u00edc se \u010delem k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd sv\u00e9 pom\u016fcky pr\u00e1v\u011b ukl\u00e1dal na sv\u00e9 m\u00edsto. Spokojen\u011b pok\u00fdval hlavou a pooto\u010dil se zp\u011bt k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co jej v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch okam\u017eic\u00edch \u010dek\u00e1.<\/div>\n
„No, mysl\u00edm, \u017ee…“ p\u0159\u00edval jeho slov zanikl v jednom jedin\u00e9m pohledu a Tom c\u00edtil, jak se jeho hlas vytratil nezn\u00e1mo kam. Rychle zamrkal, aby se ujistil, \u017ee se mu to jen nezd\u00e1, pohled p\u0159ed n\u00edm jej v\u0161ak ujistil, \u017ee to, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1v\u00e1, nem\u00e1 se sn\u011bn\u00edm nic spole\u010dn\u00e9ho. Tomova \u00fasta se s neskr\u00fdvan\u00fdm \u00fadivem pootev\u0159ela a Tom p\u0159ekvapen\u011b, a\u017e u\u017easle, hled\u011bl do tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 se a\u017e teprve te\u010f naskytla jeho o\u010d\u00edm. Po celou dobu sv\u00e9 kontroly se soust\u0159edil pouze na Bill\u016fv zdravotn\u00ed stav, te\u010f, kdy\u017e v\u0161ak jeho o\u010di spat\u0159ily Billovu tv\u00e1\u0159, jeho hlas zmizel n\u011bkam do nezn\u00e1ma a Tom se jej jen marn\u011b sna\u017eil naj\u00edt.<\/div>\n
„T-tedy… cht\u011bl jsem \u0159\u00edct, \u017ee…“ marn\u011b se pokou\u0161el naj\u00edt vhodn\u00e1 slova, pohled, kter\u00fdm se jeho o\u010di pr\u00e1v\u011b nech\u00e1valy un\u00e1\u0161et, mu to v\u0161ak v\u016fbec neuleh\u010doval. Billova tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Bill nepatrn\u011b zamrkal v\u00ed\u010dky s dlouh\u00fdmi \u0159asami, d\u00edvaj\u00edc se na mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e p\u0159ed sebou. Sta\u010dil jen jeden jedin\u00fd pohled a on si byl jist\u00fd, \u017ee dos\u00e1hl sv\u00e9ho c\u00edle. Rozpaky a sotva viditeln\u00e9 \u010derven\u00e1n\u00ed Tomovy tv\u00e1\u0159e, mu vykouzlilo na rtech \u00fasm\u011bv a Bill se do jeho o\u010d\u00ed t\u00e1zav\u011b zad\u00edval.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co jste cht\u011bl \u0159\u00edct?“ vyb\u00eddl jej s \u00fasm\u011bvem, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co t\u00edm chlapci, sed\u00edc\u00edmu p\u0159ed sebou, zp\u016fsobil. Tomova tv\u00e1\u0159 nabrala r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech a Tom c\u00edtil, jak se mu v hrdle utvo\u0159il knedl\u00edk. Jako by r\u00e1zem ztratil \u0159e\u010d. A on ji opravdu ztratil. Nedok\u00e1zal ze sebe vydat ani sl\u016fvko, ani hl\u00e1sku. Dok\u00e1zal jen nechat sv\u00e9 o\u010di o\u010darov\u00e1vat tou kr\u00e1sou p\u0159ed sebou, kter\u00e1 k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eela. Te\u010f bych cht\u011bl \u0159\u00edct tolik v\u011bc\u00ed, o kter\u00fdch jsem d\u0159\u00edve nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed. T\u0159eba to, jak n\u00e1dhern\u011b dnes vypad\u00e1\u0161… Jak se m\u00e1m te\u010f soust\u0159edit na tv\u016fj zdravotn\u00ed stav, kdy\u017e… Kdy\u017e tv\u00e1 tv\u00e1\u0159 je to, co mi bere dech?<\/em><\/div>\n
„N-n\u011bjak… n-n\u011bjak m\u011b to vypadlo… j-j\u00e1…“ vykoktal zmaten\u011b a vyvolal tak na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. Bill se pousm\u00e1l a jen velmi nesm\u011ble sklopil pohled n\u011bkam dol\u016f. Kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak roztomil\u00fd jsi, kdy\u017e kokt\u00e1\u0161.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e vydechl, nerv\u00f3zn\u011b stisknul sv\u00e9 prsty a pomalu pozvedl sv\u016fj pohled, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Co neo\u010dek\u00e1val ani jeden z nich. Jejich o\u010di se st\u0159etly v jednom jedin\u00e9m okam\u017eiku, v jedn\u00e9 jedin\u00e9 vte\u0159in\u011b a ob\u011bma chlapc\u016fm se zatajil dech nad pohledem toho druh\u00e9ho. Tomovo srdce se rozbu\u0161ilo jako na poplach a Tom poc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, nadleh\u010duj\u00edc\u00ed pocit v podob\u011b jemn\u00e9ho \u0161imr\u00e1n\u00ed. C\u00edtil jej u\u017e v\u010dera ve\u010der ve sv\u00e9 ordinaci, ten byl v\u0161ak nic v porovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, kter\u00fd jeho t\u011blo zas\u00e1hl te\u010f, v tomto okam\u017eiku, a Tom jen om\u00e1men\u011b o\u010dima zkoumal rysy tv\u00e1\u0159e, do kter\u00e9 by se vydr\u017eel d\u00edvat cel\u00e9 hodiny. Najednou mu p\u0159i\u0161la kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, snad mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e v\u010dera ve\u010der. Jemnost a k\u0159ehkost, kter\u00e1 z n\u00ed vyza\u0159ovala, se nedala srovnat s ni\u010d\u00edm existuj\u00edc\u00edm, a Tom by jen t\u011b\u017eko mohl hledat n\u011bco, co by se j\u00ed v jej\u00ed kr\u00e1se vyrovnalo. Nena\u0161el by nic a ani nic necht\u011bl hledat. Dokonalost, kterou sv\u00e9 o\u010di i mysl nechal un\u00e1\u0161et, byla n\u011bco, s \u010d\u00edm se je\u0161t\u011b nikdy u nikoho nesetkal. Nikdo nem\u011bl tak jemnou tv\u00e1\u0159 s d\u00edv\u010d\u00edmi rysy a s and\u011blsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, jako Bill. P\u0159i jedin\u00e9m pohledu do n\u00ed Tom poznal a tak\u00e9 vid\u011bl, jak moc si dal Bill na sv\u00e9m vzhledu a \u00faprav\u011b z\u00e1le\u017eet. Jak moc se sna\u017eil a kolik \u010dasu a pe\u010dlivosti j\u00ed v\u011bnoval. A to se mu tak\u00e9 povedlo.<\/p>\n<\/div>\n
Jen t\u011b\u017eko by se dala nal\u00e9zt slova, kter\u00fdmi by Tom vyj\u00e1d\u0159il sv\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, obdiv a \u00fa\u017eas, se kter\u00fdm te\u010f k tomu \u010dernovlas\u00e9mu chlapci vzhl\u00ed\u017eel. M\u011bl pocit, jako by se do jeho tv\u00e1\u0159e d\u00edval celou v\u011b\u010dnost, skute\u010dnost se v\u0161ak podobala jen n\u011bkolika minut\u00e1m, o kter\u00fdch Tom nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed a ani netu\u0161il, co se pr\u00e1v\u011b d\u011bje kolem n\u011bj. Jeho o\u010di sklouzly na Billovy nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty a Tom poc\u00edtil, jak mu srdce bu\u0161\u00ed a\u017e n\u011bkde v krku. M\u011bkk\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky z nejjemn\u011bj\u0161\u00edho sat\u00e9nu by byly nic v porovn\u00e1n\u00ed s t\u011bmi Billov\u00fdmi, na kter\u00fdch pohr\u00e1val mil\u00fd \u00fasm\u011bv. A Tom si ho v\u0161iml. Moc dob\u0159e jej vid\u011bl, a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b to mu dodalo odvahu k tomu, co se te\u010f zrodilo v Tomov\u011b mysli a nad \u010d\u00edm Tom v\u0161ak ani nestihl zap\u0159em\u00fd\u0161let, nato\u017e aby si tu skute\u010dnost uv\u011bdomil.<\/div>\n
A neuv\u011bdomil si to ani \u010dernovlas\u00fd chlapec, sed\u00edc\u00ed naproti n\u011bmu, jeho\u017e srdce bu\u0161ilo jako na poplach. V\u0161echny jeho my\u0161lenky se v jednom okam\u017eiku rozplynuly jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku a jeho mysl mu dokonale vypov\u011bd\u011bla slu\u017ebu. Billovi to v\u0161ak v\u016fbec nevadilo. C\u00edtil, \u017ee ji pro tuto chv\u00edli nepot\u0159ebuje. \u017de nepot\u0159ebuje u\u017e nic kolem sebe. Jen n\u00e1dhernou usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159, a o\u010di, do kter\u00fdch se tou\u017eil d\u00edvat a\u017e do konce sv\u00e9ho \u017eivota. Ani si neuv\u011bdomoval, \u017ee se svou tv\u00e1\u0159\u00ed za\u010d\u00edn\u00e1 p\u0159ibli\u017eovat k t\u00e9 Tomov\u011b….<\/p>\n<\/div>\n
Uv\u011bdomil si to a\u017e ve chv\u00edli, kdy Tom\u016fv dech ovanul jeho tv\u00e1\u0159. A Bill jej poc\u00edtil. Ti\u0161e vydechl a pomalu sklopil svou tv\u00e1\u0159 n\u011bkam dol\u016f, to, co se v\u0161ak naskytlo jeho o\u010d\u00edm, mu vyrazilo dech. Jejich ruce byly od sebe a\u017e ve velmi mal\u00e9 vzd\u00e1lenosti, aby si toho Bill nev\u0161iml. Om\u00e1men\u011b hled\u011bl na sv\u00e9 prsty, kter\u00e9 se t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkaly t\u011bch Tomov\u00fdch a a\u017e te\u010f si kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil, k \u010demu mezi nimi m\u00e1lem do\u0161lo. A uv\u011bdomil si to i Tom, kter\u00fd se probral ze sv\u00fdch my\u0161lenek a jen b\u00e1zliv\u011b pozvedl pohled k tomu Billovu.<\/div>\n
„J-j\u00e1… j-j\u00e1 u\u017e… u\u017e m-mus\u00edm j\u00edt,“ vykoktal a rychlost\u00ed blesku se popam\u011bti vydal ke dve\u0159\u00edm na chodbu. Pot\u0159eboval si to v\u0161echno srovnat v hlav\u011b.<\/div>\n
Pono\u0159en\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch vy\u0161el na chodbu, ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dnout kolem sebe, k jeho u\u0161\u00edm se dolinul hlas sest\u0159i\u010dky, kter\u00e1 k n\u011bmu rychle p\u0159ib\u011bhla.<\/div>\n
„Pane doktore, to jsem r\u00e1da, \u017ee V\u00e1s vid\u00edm. Mus\u00edm V\u00e1m n\u011bco vy\u0159\u00eddit,“ vychrlila ze sebe, ani\u017e by si uv\u011bdomila, \u017ee Tom\u016fv pohled a jeho my\u0161lenky sm\u011b\u0159uj\u00ed n\u011bkam \u00fapln\u011b jinam ne\u017e na ni. Tom jen automaticky k\u00fdvnul hlavou, nato v\u0161ak sto\u010dil sv\u016fj pohled na \u010d\u00e1st prosklen\u00e9 zdi Billova pokoje a…<\/div>\n
Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u011bl. Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di se jen na zlomek vte\u0159iny st\u0159etly s t\u011bmi jeho, nato v\u0161ak sklopily sv\u016fj pohled a jejich majitel c\u00edtil, jak jeho tv\u00e1\u0159e zaho\u0159ely rum\u011bncem. C\u00edtil pohled dvou o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj p\u0159es sklo up\u00edraly a na jeho rtech se objevil nesm\u011bl\u00fd, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u00fd \u00fasm\u011bv. Doufal, \u017ee mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 jeho tajemn\u00e9 pokukov\u00e1n\u00ed nezpozoruje, opak v\u0161ak byl pravdou. Podv\u011bdom\u011b sklopil hlavu je\u0161t\u011b v\u00edc, tak\u017ee nemohl vid\u011bt Tom\u016fv z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv. Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l, nato se v\u0161ak vr\u00e1til zp\u011bt do reality.<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm… jak jste to \u0159\u00edkala?“ pokusil se o co nejzdvo\u0159ilej\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv k sest\u0159i\u010dce, kter\u00e1 jen nech\u00e1pav\u011b svra\u0161tila \u010delo a podez\u0159\u00edvav\u011b se na n\u011bj zad\u00edvala.<\/div>\n
„Pan Hoffmann chce s V\u00e1mi o n\u011b\u010dem d\u016fle\u017eit\u00e9m mluvit, v\u017edy\u0165 V\u00e1m to tu \u0159\u00edk\u00e1m celou dobu,“ podivila se, odpov\u011bd\u00ed j\u00ed v\u0161ak byl Tom\u016fv souhlas.<\/div>\n
„Ach tak, dob\u0159e. Budu ho \u010dekat. D\u011bkuji za vy\u0159\u00edzen\u00ed,“ pod\u011bkoval a nato v\u011bnoval posledn\u00ed pohled mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy skrz sklo. Zasn\u011bn\u00fd v\u00fddech opustil jeho rty a on se s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i vydal dlouhou chodbou ke sv\u00e9 ordinaci.<\/p>\n<\/div>\n
„Asi takhle to tedy vid\u00edm j\u00e1. Operace by m\u011bla b\u00fdt co nejd\u0159\u00edv, podle t\u011bch sn\u00edmk\u016f z rentgenu asi nem\u00e1 smysl na n\u011bco \u010dekat. N\u00e1sledky se je\u0161t\u011b nedaj\u00ed \u00fapln\u011b posoudit, ale mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e sestav\u00edme dobr\u00fd t\u00fdm, tak… Tome?“ doktor Hoffmann p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a zad\u00edval se na mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e p\u0159ed sebou, a\u017e dote\u010f my\u0161lenkami \u00fapln\u011b n\u011bkde jinde, ne\u017e u n\u011bjak\u00e9 operace.<\/div>\n
„C-co?“ vykoktal zmaten\u011b a up\u0159el o\u010di na doktora, kter\u00fd nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b v\u016fbec? Co to s tebou dnes je? P\u0159ijde mi, \u017ee si tu mluv\u00edm v\u00edcem\u00e9n\u011b s\u00e1m pro sebe,“ pronesl k\u00e1rav\u011b sm\u011brem k Tomovi, odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu dostalo, v\u0161ak v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. Tom m\u00edrn\u011b sklopil pohled a zavrt\u011bl hlavou. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nevn\u00edmal ani zlomek z toho, co mu tu doktor Hoffmann vysv\u011btloval. Jeho my\u0161lenky se toulaly n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde… u n\u011bkoho.<\/div>\n
„A-asi… asi jsem se zamiloval,“ \u0161eptl ti\u0161e a okam\u017eit\u011b sklopil hlavu, zat\u00edmco na jeho rtech za\u010dal pohr\u00e1vat tajemn\u00fd \u00fasm\u011bv. Doktorova tv\u00e1\u0159 se rozjasnila a pan Hoffmann vesele spr\u00e1sknul rukama.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A kdo to je? Zn\u00e1m ji? Jak vypad\u00e1?“ nedo\u010dkav\u011b chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou tak, jak se mu tvo\u0159ily na jazyku, a zv\u011bdav\u00fdm pohledem si m\u011b\u0159il st\u00e1le usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Toma. A kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je to d\u00edvka?<\/em><\/div>\n
Nic v\u00edc u\u017e se od n\u011bj star\u00fd l\u00e9ka\u0159 nedozv\u011bd\u011bl. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed o n\u011b\u010dem podrobn\u011bj\u0161\u00edm – ani za p\u00e1r minut, kdy s hlavou plnou my\u0161lenek a ot\u00e1zek vych\u00e1zel ze dve\u0159\u00ed ordinace, nech\u00e1vaj\u00edc tak za sebou usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e. Netu\u0161il, kter\u00e1 je ta \u0161\u0165astn\u00e1. Nebo… snad \u0161\u0165astn\u00fd?<\/div>\n
Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom pomal\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu stolu a k \u017eidli, na kterou se posadil, zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. P\u0159ed o\u010dima se mu okam\u017eit\u011b zjevil obraz hlubok\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy a on poc\u00edtil n\u011bkde u sv\u00e9ho b\u0159\u00ed\u0161ka lehk\u00e9 za\u0161imr\u00e1n\u00ed mal\u00fdch k\u0159\u00eddel. Mo\u017en\u00e1 u\u017e v\u011bd\u011bl, \u010deho se t\u00fdk\u00e1 a co znamen\u00e1. Stejn\u011b, jako \u010dernovlas\u00fd chlapec o p\u00e1r pokoj\u016f d\u00e1l, odd\u00e1vaj\u00edc\u00ed svou mysl sladk\u00e9mu sp\u00e1nku s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Slune\u010dn\u00ed paprsky, a\u017e dote\u010f skryty za kopcem, zv\u011bdav\u011b vykoukly, a sv\u00fdm h\u0159ejiv\u00fdm teplem zalily cel\u00e9 m\u011bsto, probouzej\u00edc\u00ed se do nov\u00e9ho \u010dervnov\u00e9ho dne. Jejich zlat\u00e1 z\u00e1\u0159 a jas pronikl v\u0161ude, i do nemocni\u010dn\u00edho pokoje k sp\u00edc\u00edmu \u010dernovlas\u00e9mu chlapci, jeho\u017e mysl byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13158","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13158","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13158"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13158\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13158"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13158"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13158"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}