{"id":13166,"date":"2009-10-29T15:30:00","date_gmt":"2009-10-29T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13135"},"modified":"2009-10-29T15:30:00","modified_gmt":"2009-10-29T14:30:00","slug":"hope-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/29\/hope-24\/","title":{"rendered":"Hope 24."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159\u00ed\u0161t\u00edch n\u011bkolik minut jsem nedok\u00e1zal promluvit jedin\u00e9 slovo. Nehybn\u011b jsem le\u017eel, vp\u00edjel jsem se do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee pokud je\u0161t\u011b je nad\u011bje, abychom mohli b\u00fdt kone\u010dn\u011b oba \u0161\u0165astn\u00ed, bylo by to jedin\u011b tehdy, kdy\u017e budeme spolu.<\/div>\n
\n

Le\u017eel jsem na dece pouze v tri\u010dku, kter\u00e9 ze m\u011b Tom je\u0161t\u011b nestihl svl\u00e9knout. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem jeho n\u011b\u017en\u00e9 mazlen\u00ed vn\u00edmal mnohem intenzivn\u011bji. Ka\u017ed\u00fd jeho dotek, ka\u017ed\u00fd letm\u00fd polibek. Dot\u00fdkal se m\u011b s takovou opatrnost\u00ed a n\u011bhou, \u017ee jsem si v n\u011bkter\u00fdch okam\u017eic\u00edch p\u0159ipadal jako k\u0159ehk\u00e1 panenka. V\u0161ude kolem m\u011b se rozl\u00e9vala jeho n\u00e1dhern\u00e1 v\u016fn\u011b. Nemusel jsem v\u016fbec nic d\u011blat, nic \u0159\u00edkat. Jako by p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co c\u00edt\u00edm. Le\u017eel na mn\u011b a j\u00e1 mu cht\u011bl b\u00fdt p\u0159esto je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. C\u00edtil jsem jeho bl\u00edzkost, p\u0159esto jsem mu cht\u011bl b\u00fdt je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Neum\u00edte si ani p\u0159edstavit, jak moc jsem po tomhle okam\u017eiku tou\u017eil. Jak moc jsem jej miloval\u2026<\/p>\n<\/div>\n

(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipadal jsem si jako v kr\u00e1sn\u00e9m snu. Tohle se p\u0159eci nemohlo st\u00e1t mn\u011b. Pro\u010d pr\u00e1v\u011b j\u00e1? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem nikdy \u0161t\u011bst\u00ed nem\u011bl, na ten pocit jsem si dokonce zvykl, ale tohle m\u011b malinko d\u011bsilo. Bylo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed najednou. Neud\u011blal jsem p\u0159eci nic v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho. Ka\u017edej den jsem se slzama v o\u010d\u00edch protrp\u011bl. Byl jsem s\u00e1m. Nem\u011bl jsem v\u016fbec nikoho, kdo by m\u011b m\u011bl r\u00e1d. A najednou? M\u00e1m Billa. L\u00e1sku sv\u00e9ho \u017eivota. \u010clov\u011bka, kter\u00fd mi jako prvn\u00ed podal pomocnou ruku, kdy\u017e se ode m\u011b ostatn\u00ed odvraceli. Neb\u00e1l se m\u011b ani m\u011b neponi\u017eoval. Cht\u011bl mi pomoct… Denn\u011b jsem na ulici potk\u00e1val stovky lid\u00ed a jenom jeden jedin\u00fd na m\u011b promluvil. Jeden jedin\u00fd ze sta!<\/p>\n<\/div>\n
Jako mal\u00fd kluk jsem v\u011b\u0159il v z\u00e1zraky. Kdykoliv mi vypadnul ml\u00e9\u010dn\u00fd zub, pe\u010dliv\u011b jsem jej skryl pod pol\u0161t\u00e1\u0159 a ne\u017e usnul, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, co mi asi zoubkov\u00e1 v\u00edla p\u0159inese. Byl by to m\u016fj jedin\u00fd d\u00e1re\u010dek, kter\u00fd bych dostal. Dote\u010f si pamatuju, jak velik\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed jsem c\u00edtil, kdy\u017e jsem pod pol\u0161t\u00e1\u0159em nikdy nic nena\u0161el\u2026 Slovo z\u00e1zrak se mi od t\u00e9 doby stalo \u00fapln\u011b ciz\u00edm. Myslel jsem si, \u017ee kdyby se z\u00e1zraky opravdu d\u011bly, nebyl bych tak osam\u011bl\u00fd a zoufal\u00fd.<\/div>\n
\n
V tuhle chv\u00edli jsem v\u0161ak op\u011bt uv\u011b\u0159il, \u017ee z\u00e1zraky se d\u00edt mohou. Bill byl m\u00fdm z\u00e1zrakem. S n\u00edm jsem poznal l\u00e1sku, radost ze \u017eivota a domov, kter\u00fd jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nepoznal. A te\u010f n\u00e1s \u010dekala chv\u00edle, o kter\u00e9 jsem v\u017edy jenom potaj\u00ed snil. Chv\u00edle, kter\u00e1 n\u00e1s m\u011bla propojit jako nic jin\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
B\u00e1l jsem se, \u017ee mu ubl\u00ed\u017e\u00edm. V\u00edm, \u017ee jsem mo\u017en\u00e1 ke v\u0161emu p\u0159istupoval a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nesm\u011ble a nejist\u011b. Sna\u017eil jsem se b\u00fdt opatrn\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd. \u010cekalo m\u011b n\u011bco \u00fapln\u011b nov\u00e9ho. Nem\u011bl jsem s t\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e9 zku\u0161enosti, av\u0161ak fakt, \u017ee i pro Billa to bude \u00fapln\u011b poprv\u00e9, m\u011b d\u011blal klidn\u011bj\u0161\u00edm. Sna\u017eil jsem se nemyslet na nic jin\u00e9ho a \u017e\u00edt jenom touhle chv\u00edl\u00ed. L\u00edbal jsem ka\u017edi\u010dk\u00fd kous\u00ed\u010dek jeho k\u016f\u017ee, na kter\u00fd jsem dos\u00e1hl. Tv\u00e1\u0159\u00ed jsem se ot\u00edral o jeho nah\u00e1 stehna a sna\u017eil jsem se zapamatovat ka\u017edi\u010dkou vte\u0159inku t\u00e9hle chv\u00edle. M\u011bl jsem strach, ale touha po Billovi byla siln\u011bj\u0161\u00ed. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho jsem jej odm\u00edtal. Kdy\u017e jsem na n\u011bj pohl\u00e9dl, vypadal jako and\u011bl. Bled\u00e1 k\u016f\u017ee se mu v z\u00e1\u0159i slunce n\u00e1dhern\u011b t\u0159pytila. Opatrn\u011b jsem ukazov\u00e1\u010dkem mapoval k\u016f\u017ei na vyhubl\u00fdch ky\u010dl\u00edch. Vn\u00edmal jsem, jak mu pomalu naskakuje hus\u00ed k\u016f\u017ee. Svl\u00e9kl jsem mu tri\u010dko. Ve chv\u00edli, kdy se na dece ocitnul kompletn\u011b nah\u00fd, otev\u0159el o\u010di a n\u00e1dhern\u011b se usm\u00e1l. Z\u00e1\u0159il jako to slunce nad n\u00e1ma.<\/div>\n
„U\u017e se ni\u010deho neboj\u00edm,“ za\u0161eptal ti\u0161e s \u00fasm\u011bvem na rtech. Vyza\u0159ovala z n\u011bj spokojenost a klid. Neb\u00e1l se a j\u00e1 jsem se pomalu p\u0159est\u00e1val b\u00e1t taky.<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne,“ odpov\u011bd\u011bl jsem po chvilce, a tak\u00e9 jsem se na n\u011bj spokojen\u011b usm\u00e1l. Byl jsem p\u0159eci s \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9ho miluju. Strach byl prost\u011b vedlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Je to pry\u010d,“ opatrn\u011b se posadil, aby se mi mohl zad\u00edvat hluboce do o\u010d\u00ed. L\u00e1skypln\u011b m\u011b pol\u00edbil a je\u0161t\u011b jednou se kr\u00e1sn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Co je pry\u010d?“ zeptal jsem se ti\u0161e, nespou\u0161t\u011bj\u00edc o\u010di z jeho prokrven\u00fdch rt\u016f.<\/div>\n
„V\u0161echna ta bolest a ne\u0161t\u011bst\u00ed ve tv\u00fdch o\u010d\u00edch. U\u017e je tam nevid\u00edm,“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Najednou jako by malinko zesmutn\u011bl. „Slib mi, \u017ee u\u017e je tam nikdy neuvid\u00edm,“ bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale najednou m\u011b p\u0159emohl pocit pl\u00e1\u010de. V o\u010d\u00edch se mi t\u0159pytily slzy, stejn\u011b jako i jemu. Choval se ke mn\u011b tak kr\u00e1sn\u011b. Z ka\u017ed\u00e9ho slova, nebo pohledu, kter\u00fd mi v\u011bnoval, vyza\u0159ovala neskute\u010dn\u00e1 l\u00e1ska a d\u016fv\u011bra. Pocity, kter\u00e9 jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nepoznal.<\/div>\n
„Slibuju,“ \u0159ekl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu. Prudce jsem se naklonil k jeho rt\u016fm, abych jej mohl dlouze pol\u00edbit, vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem se v\u0161ak tentokr\u00e1t j\u00e1 pokl\u00e1dal na deku a Bill pomalu na m\u011b. „B-bille, j\u00e1\u2026 neum\u00edm b\u00fdt divok\u00fd,“ p\u0159iznal jsem po chvilce smutn\u011bj\u0161\u00edm hlasem. Nev\u011bd\u011bl jsem, co ode m\u011b \u010dek\u00e1, a proto jsem to rad\u011bji \u0159ekl na rovinu. Necht\u011bl jsem vypadat hloup\u011b, ale lh\u00e1t jsem mu taky necht\u011bl. Bill na chvilku p\u0159estal s jemn\u00fdm l\u00edb\u00e1n\u00edm m\u00e9ho krku, vzal mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, a kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edval, p\u0159isahal bych, \u017ee mu z oka vyklouzla drobn\u00e1 slza.<\/div>\n
„Tome, ty bys nedok\u00e1zal b\u00fdt divok\u00fd, ani kdyby ses sna\u017eil. Jsi ten nejzraniteln\u011bj\u0161\u00ed a z\u00e1rove\u0148 nek\u0159eh\u010d\u00ed \u010dlov\u011bk, jak\u00e9ho jsem kdy poznal. A j\u00e1 to na tob\u011b miluju. Miluju t\u011b, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee bys mi nedok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit. Nechci se s tebou jenom divoce pomilovat. Chci, aby to byl z\u00e1\u017eitek, na kter\u00fd nezapomene\u0161. Tak\u00e9 m\u00e1m z divokosti strach. N\u011bkdy je n\u011bha mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e rychlost a divokost,“ op\u011bt m\u011b dlouze pol\u00edbil a pomalu ze m\u011b svl\u00e9kl \u017elut\u00e9 tri\u010dko…<\/p>\n<\/div>\n
Pak u\u017e to \u0161lo v\u0161echno \u00fapln\u011b samo. Nemusel jsem v\u016fbec p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co bych m\u011bl ud\u011blat. Bylo to tak p\u0159irozen\u00e9 a \u00fapln\u011b automatick\u00e9. Kdy\u017e jsem se jej cht\u011bl dotknout, prost\u011b jsem to ud\u011blat. Kdy\u017e jsem zatou\u017eil po jeho rtech, pol\u00edbil jsem jej. Nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u0161ak bylo to, \u017ee kdykoliv jsem se na chvilku zasekl a znejist\u011bl jsem, Bill m\u011b chytil za ruku, p\u0159itulil se ke mn\u011b a \u0161eptal mi slova l\u00e1sky. Podr\u017eel m\u011b… Nakonec jsme skon\u010dili naz\u00ed a odhodlan\u00ed kone\u010dn\u011b ud\u011blat posledn\u00ed krok. Bill mi sed\u011bl na kl\u00edn\u011b, hladov\u011b m\u011b l\u00edbal a vzru\u0161en\u011b st\u00e9nal poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem se odv\u00e1\u017eil pohladit jej na nejcitliv\u011bj\u0161\u00edm m\u00edst\u011b jeho t\u011bla. U\u017e nebylo cesty zp\u011bt… Svalili jsme se op\u011bt na deku, vzru\u0161en\u00ed, nedo\u010dkav\u00ed a malinko rozt\u0159esen\u00ed z nepoznan\u00e9ho. M\u011bli jsme v\u0161ak jeden druh\u00e9ho a nic v\u00edc jsme nepot\u0159ebovali. Ve chv\u00edli, kdy Bill pomalu odd\u00e1lil sv\u00e1 stehna, jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee se to stane.<\/div>\n
„J\u00e1 ti nem\u016f\u017eu ubl\u00ed\u017eit,“ \u0161eptal jsem mu do vlas\u016f.<\/div>\n
„Neubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161 mi,“ za\u0161eptal s jistotou.<\/div>\n
„Vezmi si rad\u011bji ty m\u011b, Bille. Pros\u00edm,“ opravdu jsem se b\u00e1l, \u017ee bych mu ubl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
Bill v\u0161ak jenom kr\u00e1tce zavrt\u011bl hlavou a s \u00fasm\u011bvem m\u011b op\u011bt pol\u00edbil.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 t\u011b miluju. Opravdu hrozn\u011b moc, a chci b\u00fdt tv\u016fj. Chci ti dok\u00e1zat, \u017ee pro tebe ud\u011bl\u00e1m cokoliv,“ rychle mi p\u0159ilo\u017eil prst ke rt\u016fm ve chv\u00edli, kdy jsem cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco nam\u00edtnout. Bez dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed m\u011b hladov\u011b pol\u00edbil, st\u00e1hl m\u011b na sebe a prsty bezmocn\u011b hladil m\u00e1 hol\u00e1 z\u00e1da.<\/div>\n
„Bille,“ p\u00edpl jsem malinko rozt\u0159esen\u011b. Nebyl jsem si jist\u00fd t\u00edm, zdali to dok\u00e1\u017eu ud\u011blat. Vzpom\u00ednky na to, jak hrub\u00fd dok\u00e1zal b\u00fdt p\u0159i milov\u00e1n\u00ed bratranec, m\u011b najednou nep\u0159\u00edjemn\u011b vyd\u011bsily.<\/div>\n
„Polib m\u011b, Tome. Po\u0159\u00e1d se mi d\u00edvej do o\u010d\u00ed,“ zavzdychal a j\u00e1 jsem poslechl. Sklonil jsem se k jeho tv\u00e1\u0159i, na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik jsem se zmocnil jeho rt\u016f, a pot\u00e9 jsem se mu zahled\u011bl do o\u010d\u00ed. C\u00edtil jsem, jak proti mn\u011b lehce p\u0159irazil a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem uc\u00edtil pocit tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a neskute\u010dn\u00fd, \u017ee jsem na n\u011bkolik vte\u0159in zapomn\u011bl d\u00fdchat. M\u00e9 rty se otev\u0159ely v n\u011bm\u00e9m v\u00fdk\u0159iku. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem nic takov\u00e9 nec\u00edtil. Op\u0159el jsem se o Billovu tv\u00e1\u0159, sna\u017eil jsem se klidn\u011b d\u00fdchat, ale ne\u0161lo to. Vn\u00edmal jsem, jak pomalu a n\u011b\u017en\u011b pronik\u00e1m do Billova t\u011bla. Sly\u0161el jsem jeho hlubok\u00e9 v\u00fddechy, jeho nesm\u011bl\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed se mi oz\u00fdvalo v u\u0161\u00edch jako neexistuj\u00edc\u00ed ozv\u011bna. Zat\u00edm jsem nic ned\u011blal. To Bill ke mn\u011b pomalu p\u0159ir\u00e1\u017eel, pomohl mi ve chv\u00edli, kdy jsem j\u00e1 byl \u00fapln\u011b ztracen\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a kone\u010dn\u011b jsem dok\u00e1zal otev\u0159\u00edt o\u010di. V\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e byl p\u0159\u00edmo dr\u00e1\u017ediv\u00fd. D\u00edval se na m\u011b \u010dern\u00fdma o\u010dima a s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm p\u0159\u00edrazem se v\u00edc a v\u00edc nakl\u00e1n\u011bl k m\u00e9 tv\u00e1\u0159i ve snaze pol\u00edbit m\u011b.<\/div>\n
„Bol\u00ed to?“ zeptal jsem se rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. Byl jsem p\u0159ipraven\u00fd okam\u017eit\u011b p\u0159estat, kdybych mu t\u00edm zp\u016fsoboval bolest.<\/div>\n
„Ne, je to tak jin\u00e9… pros\u00edm, nep\u0159est\u00e1vej,“ po t\u011bchhle slovech jsem se malinko osm\u011blil, na\u0161el jsem v sob\u011b ztracenou odvahu a s\u00e1m jsem zlehka p\u0159itla\u010dil na jeho p\u00e1nev. Billova reakce byla neskute\u010dn\u00e1. Hodil hlavou dozadu a mocn\u011b zalapal po dechu. „Je\u0161t\u011b,“ zaprosil. Ud\u011blal jsem to op\u011bt. A pot\u00e9 to \u0161lo \u00fapln\u011b samo. M\u00e9 p\u0159\u00edrazy byly opatrn\u00e9. Ti\u0161e jsem \u0161eptal jeho jm\u00e9no poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mi bylo dovoleno okusit to n\u00e1dhern\u00e9 teplo uvnit\u0159 jeho t\u011bla. V\u00fdk\u0159iky jsme tlumili ve vlhk\u00e9 poko\u017ece toho druh\u00e9ho. L\u00edbali jsme se, i p\u0159esto\u017ee to \u0161lo opravdu t\u011b\u017eko. Ve chv\u00edli, kdy jsem uc\u00edtil ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdbuch emoc\u00ed a cit\u016f, jsem kone\u010dn\u011b uv\u011b\u0159il, \u017ee Bill je jedinou osobou, se kterou mohu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. Kdy\u017e jsem byl s n\u00edm, nepot\u0159eboval jsem nikoho jin\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
Unaven\u011b jsem dopadl na jeho vy\u010derpan\u00e9 t\u011blo. Na b\u0159\u00ed\u0161ku jsem c\u00edtil n\u011bco hork\u00e9ho. Cel\u00e9 t\u011blo mi ho\u0159elo p\u0159\u00edjemnou \u00fanavou. Bill se na m\u011b d\u00edval a kouzeln\u011b se usm\u00edval. Obj\u00edmal m\u011b rukama i nohama a neust\u00e1le l\u00edbal m\u00e9 rty. Nikdy p\u0159edt\u00edm jsem se takhle nec\u00edtil. Pr\u00e1v\u011b jsem pro\u017eil svoje prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed a bylo to mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si to p\u0159edstavoval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tomu nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it. S Tomem pomalounku pozn\u00e1v\u00e1m cel\u00fd m\u016fj vysn\u011bn\u00fd sv\u011bt. Na\u0161e milov\u00e1n\u00ed bylo p\u0159esn\u011b takov\u00e9, o jak\u00e9m jsem snil. Nebyl divok\u00fd ani surov\u00fd. V\u0161echno to bylo pomal\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9. Z ka\u017ed\u00e9ho doteku jsem c\u00edtil nehynouc\u00ed l\u00e1sku. Nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho jsem neza\u017eil\u2026 Je\u0161t\u011b jednou jsem se s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l a zad\u00edval jsem se na n\u011bj. Na\u0161e pohledy se setkaly. Oba jsme se zamilovan\u011b usm\u00e1li.<\/div>\n
Kr\u00e1\u010deli jsme centrem m\u011bsta a jedinou p\u0159ek\u00e1\u017ekou mezi n\u00e1ma byla mal\u00e1 os\u016fbka, kter\u00e1 se zv\u011bdav\u011b rozhl\u00ed\u017eela v\u0161ude kolem. Oba jsme Til\u00ed dr\u017eeli za ruce, Tom ji dokonce nesl ply\u0161\u00e1\u010dka. Z\u0159ejm\u011b se j\u00ed u n\u00e1s l\u00edbilo, proto\u017ee se j\u00ed v\u016fbec necht\u011blo dom\u016f. Kdy\u017e pro ni teta kolem ob\u011bda p\u0159ijela, necht\u011bla s n\u00ed odej\u00edt.<\/div>\n
Jej\u00ed nesm\u011bl\u00e9 a opatrn\u00e9 kr\u016f\u010dky, byly p\u0159\u00edmo kouzeln\u00e9. Tom na ni pe\u010dliv\u011b dohl\u00ed\u017eel, aby n\u00e1hodou neupadla, po n\u011bkolika minut\u00e1ch ji v\u0161ak p\u0159ecijen vzal do n\u00e1ru\u010de. Til\u00ed se k n\u011bmu spokojen\u011b p\u0159itulila\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, po\u010dkejte tady, j\u00e1 v\u00e1m p\u0159inesu zmrzlinu, ano?“ vid\u011bl jsem na n\u011bm, \u017ee kdyby mohl, pol\u00edbil by m\u011b. Mno\u017estv\u00ed lid\u00ed kolem n\u00e1s to v\u0161ak nedovolovalo. Proto jsem se na n\u011bj jenom usm\u00e1l a kr\u00e1tce jsem p\u0159ik\u00fdvl. Popo\u0161el jsem s malou k bl\u00edzk\u00e9 lavi\u010dce a posadil jsem si ji na kl\u00edn.<\/div>\n
„Bill n\u00e1m p\u0159inese \u0148amku,“ brnknul jsem ji do nos\u00edku. Jej\u00ed vesel\u00fd sm\u00edch mi byl v\u00edce ne\u017e odm\u011bnou. Podal jsem j\u00ed ply\u0161\u00e1ka a ona se mu s chut\u00ed zakousla do ucha. Nemohl jsem odolat, musel jsem se usm\u00e1t taky.<\/div>\n
„Tohle snad nen\u00ed pravda!“ za z\u00e1dy jsem najednou usly\u0161el nep\u0159\u00edjemn\u00fd hlas. Nane\u0161t\u011bst\u00ed v\u0161ak dost zn\u00e1m\u00fd. „Tob\u011b bych nesv\u011b\u0159il ani k\u0159e\u010dka, nato\u017e d\u00edt\u011b,“ Andreas popo\u0161el bl\u00ed\u017e a zad\u00edval se na m\u011b p\u0159\u00edmo vra\u017eedn\u00fdm pohledem. „Myslel jsem, \u017ee si u\u017e d\u00e1vno vypadnul. Z\u0159ejm\u011b jsem se v\u0161ak spletl. J\u00e1 bych na tv\u00e9m m\u00edst\u011b tak\u00e9 nikam neut\u00edkal. Bill m\u00e1 v\u0161echno, cos ty nikdy nem\u011bl a najednou ti to nab\u00edz\u00ed. Byl bys bl\u00e1zen, kdybys to odm\u00edtl,“ \u0159\u00edkal slova, kter\u00e1 m\u011b opravdu bolela. Nerozum\u011bl jsem, pro\u010d byl ke mn\u011b takovej. Nic jsem mu nikdy neud\u011blal.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 pravdu,“ nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m \u0159\u00edct. Nikdy jsem se neum\u011bl br\u00e1nit. I p\u0159ed bratrancem jsem byl v\u017edycky slab\u00fd. Til\u00ed se na m\u011b zad\u00edvala smutn\u00fdma o\u010dima, kr\u00e1tce popot\u00e1hla, a kdybych ji nevzal do n\u00e1ru\u010de, z\u0159ejm\u011b by se rozplakala. Byl jsem zoufal\u00fd. Andreas na m\u011b p\u0159\u00edmo k\u0159i\u010del nejodporn\u011bj\u0161\u00ed nad\u00e1vky a j\u00e1 mu nedok\u00e1zal \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo. Jenom jsem to ml\u010dky poslouchal a p\u0159\u00e1l si, aby u\u017e p\u0159estal. Aby u\u017e neubli\u017eoval ani mn\u011b, a u\u017e v\u016fbec ne Billovi!<\/div>\n
Najednou mu na hlav\u011b p\u0159ist\u00e1lo n\u011bkolik kope\u010dk\u016f zmrzliny se t\u0159emi kornoutky.<\/div>\n
„Tohle bylo naposled, cos na n\u011bj k\u0159i\u010del!“ Bill se na n\u011bj d\u00edval stejn\u00fdm pohledem, jak\u00fd Andreas v\u011bnoval mn\u011b. „Jdeme,“ \u0161eptl sm\u011brem ke mn\u011b. Vzali jsme Til\u00ed a ignoruj\u00edc Andreasovy pok\u0159iky, jsme se vr\u00e1tili zp\u00e1tky dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Til\u00ed usnula u\u017e v aut\u011b, proto jsme ji jenom opatrn\u011b p\u0159enesli do post\u00fdlky a nechali jsme ji sp\u00e1t. Bill se pot\u00e9 oto\u010dil ke mn\u011b.<\/div>\n
„V\u0161echno m\u011b to stra\u0161n\u011b mrz\u00ed,“ za\u0161eptal se slzama v o\u010d\u00edch. „Cht\u011bl jsem t\u011b ochr\u00e1nit. Nem\u011bl jsem dovolit, aby po tob\u011b tak k\u0159i\u010del. Jsi v po\u0159\u00e1dku, l\u00e1sko?“ plakal. St\u00e1l p\u0159ede mnou a tr\u00e1pil se. \u0158ekl mi v\u0161ak slovo, kter\u00e9 jsem od nikoho p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el. \u0158ekl mi l\u00e1sko\u2026 Rychle jsem jej k sob\u011b p\u0159itulil a nechal jsem se sev\u0159\u00edt v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Bylo mi p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Styd\u011bl jsem se, byl jsem pon\u00ed\u017een\u00fd a bezbrann\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ichni jsme stejn\u00ed
\u010clov\u011bk ve v\u0161ech zp\u016fsobech a v\u0161\u00ed bolesti (tak nech to b\u00fdt)
Je tady l\u00e1ska, kter\u00e1 mohla padat jako d\u00e9\u0161\u0165 (nechej n\u00e1s pochopit)
Nechejme odpu\u0161t\u011bn\u00ed odplavit bolest (co pot\u0159ebujeme)
A nikdo doopravdy nev\u00ed, co vlastn\u011b hled\u00e1me (v\u011b\u0159\u00edme)
Sv\u011bt pl\u00e1\u010de st\u00e1le v\u00edc<\/p>\n

V\u011b\u0159\u00edme, v\u011b\u0159\u00edme
Tak tento sv\u011bt je pro tebe tolik na bran\u00ed,<\/em><\/div>\n

tak to polo\u017e p\u0159ede mnou
budu v\u0161echno co pot\u0159ebuje\u0161,
v ka\u017ed\u00e9m sm\u011bru<\/em><\/div>\n
V\u011b\u0159\u00edme, v\u011b\u0159\u00edme v l\u00e1sku…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay P\u0159\u00ed\u0161t\u00edch n\u011bkolik minut jsem nedok\u00e1zal promluvit jedin\u00e9 slovo. Nehybn\u011b jsem le\u017eel, vp\u00edjel jsem se do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee pokud je\u0161t\u011b je nad\u011bje, abychom mohli b\u00fdt kone\u010dn\u011b oba \u0161\u0165astn\u00ed, bylo by to jedin\u011b tehdy, kdy\u017e budeme spolu.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13166","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13166","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13166"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13166\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13166"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13166"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13166"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}