{"id":13174,"date":"2009-10-27T18:30:00","date_gmt":"2009-10-27T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13143"},"modified":"2009-10-27T18:30:00","modified_gmt":"2009-10-27T17:30:00","slug":"reinkarnace-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/27\/reinkarnace-11\/","title":{"rendered":"Reinkarnace 11."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Elke silou v\u016fle vydr\u017eela cel\u00fd zbytek dne za Billem nej\u00edt. I p\u0159es velk\u00fd strach o n\u011bj, to zvl\u00e1dla a\u017e do druh\u00e9ho dne, pak ale musela v\u011bd\u011bt, jestli je alespo\u0148 v relativn\u00edm po\u0159\u00e1dku a nepokou\u0161\u00ed se o n\u011bjak\u00e9 hlouposti. Nesm\u011ble zaklepala na jeho dve\u0159e. Nic. Pouh\u00e9 ticho. \u017de by nebyl uvnit\u0159? Bylo je\u0161t\u011b pom\u011brn\u011b brzy. Prvn\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ka mu za\u010d\u00ednala a\u017e za dv\u011b hodiny.<\/p>\n

„Bille, jestli jsi uvnit\u0159, tak pros\u00edm otev\u0159i.“ Sna\u017eila se na n\u011bj dovolat skrz dve\u0159e a zintenzivnila klep\u00e1n\u00ed. Nic. U\u017e u\u017e to cht\u011bla vzd\u00e1t, kdy\u017e se za jej\u00edmi z\u00e1dy ozvalo odka\u0161l\u00e1n\u00ed.
„Ehm, dovol\u00ed\u0161. R\u00e1d bych \u0161el dovnit\u0159.“ Bill\u016fv spolubydl\u00edc\u00ed. Byl to kluk o rok star\u0161\u00ed, a na univerzit\u011b studoval, pokud si to Elke spr\u00e1vn\u011b vybavovala, n\u011bco od ekonomie. Neb\u00fdval tu \u010dasto. Tak dva nebo t\u0159i dny do t\u00fddne, a n\u011bkdy ani to ne, proto\u017ee tu m\u011bl p\u0159\u00edtelkyni, tak\u017ee \u010dastokr\u00e1t p\u0159esp\u00e1val u n\u00ed. Billovi to tak vyhovovalo. Sice si nikdy ned\u011blali \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my, ale on m\u011bl r\u00e1d sv\u016fj klid p\u0159i studiu a kdokoli dal\u0161\u00ed mu ho v m\u00edstnosti naru\u0161oval.<\/p>\n

Elke mu ustoupila a nechala ho odemknout.
„Jen jsem se cht\u011bla zeptat. Mohla bych na chvilku za Billem? Tedy pokud je uvnit\u0159.“ Vyslovila svoji malou prosbu d\u0159\u00edv, ne\u017e se chlapec ztratil v hloubi m\u00edstnosti.
„Jasn\u011b, nen\u00ed probl\u00e9m.“ Ujistil ji kluk a ode dve\u0159\u00ed proluxoval prostor pohledem. „M\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, vypad\u00e1 to, \u017ee tu je a chrn\u00ed. Nebudu v\u00e1s ru\u0161it. Hned zase jdu. Jen jsem si tu n\u011bco zapomn\u011bl.“ Elke se docela ulevilo, \u017ee se tu nem\u00edn\u00ed zdr\u017eet. Nev\u011bd\u011bla, v jak\u00e9 n\u00e1lad\u011b Bill bude a pokud ji zase bude cht\u00edt od sebe odh\u00e1n\u011bt, nep\u0159\u00e1la si k tomu m\u00edt n\u011bjak\u00e9 sv\u011bdky.<\/p>\n<\/div>\n

Bill\u016fv spolubydl\u00edc\u00ed j\u00ed p\u0159idr\u017eel dve\u0159e a nechal ji proj\u00edt. S\u00e1m jen velice rychle p\u0159istoupil ke svoj\u00ed sk\u0159\u00edni a vyt\u00e1hl z n\u00ed n\u011bjak\u00e9 desky se spoustou pap\u00edr\u016f. Z\u0159ejm\u011b se s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed krom\u011b jin\u00e9ho v\u011bnuj\u00ed tak\u00e9 ob\u010das i u\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Pokud ho neprobud\u00ed\u0161, tak a\u017e bude\u0161 odch\u00e1zet, jen za sebou zabouchni. Zat\u00edm \u010dau.“ Rozlou\u010dil se s n\u00ed a kvapn\u011b odch\u00e1zel.<\/div>\n
„Ahoj a d\u00edk.“ P\u00edpla za n\u00edm tlumen\u011b, necht\u011bla Billa ne\u0161etrn\u011b vzbudit p\u0159\u00edli\u0161n\u00fdm hlukem, ale on u\u017e jej\u00ed pod\u011bkov\u00e1n\u00ed z\u0159ejm\u011b ani nesly\u0161el. Vypa\u0159il se hrozn\u011b rychle. On byl ale ten posledn\u00ed, k\u00fdm m\u011bla v pl\u00e1nu se zab\u00fdvat.<\/div>\n
\n
Ud\u011blala p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem k Billov\u011b posteli. Nevid\u011bla na n\u011bj. Jen p\u00e1r jeho smotan\u00fdch vlas\u016f spolu s dredy vykukovalo zpod p\u0159ikr\u00fdvky. Pro tuhle chv\u00edli se j\u00ed ulevilo. Kdy\u017e se na n\u011bj nemohla dobouchat, m\u011bla strach, \u017ee se toho parchanta vydal hledat a skon\u010dil kdov\u00ed kde. Ale nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee by n\u011bkde byl. Dokonce m\u011bl na sob\u011b i stejn\u00e9 oble\u010den\u00ed jako v\u010dera, co\u017e zjistila hned, jak z n\u011bj trochu odhrnula deku. To zase ale znamenalo, \u017ee cel\u00fd den a noc nevylezl z postele. To tak\u00e9 nebylo zrovinka povzbudiv\u00e9 zji\u0161t\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed.“ N\u011b\u017en\u011b ho oslovila. T\u011b\u017ece a s\u00edpav\u011b d\u00fdchal. Byl cel\u00fd zpocen\u00fd. Na tri\u010dku m\u011bl mokr\u00e9 mapy a vlasy se mu na skr\u00e1n\u00edch lepily na obli\u010dej. Byl cel\u00fd zarudl\u00fd. Jisto jist\u011b m\u00e1 hore\u010dku.<\/em> Napadlo Elke, o \u010dem\u017e se ujistila ihned, jakmile mu polo\u017eila dla\u0148 na \u010delo. Cel\u00fd ho\u0159el. „Bill\u00ed.“ Promluvila na n\u011bj znovu opatrn\u011b, p\u0159esto u\u017e o n\u011bco hlasit\u011bji, a velice zlehka zat\u0159\u00e1sla jeho ramenem. Bill se zavrt\u011bl a n\u011bco zamumlal. Prob\u00edral se. Cel\u00e9 to zopakovala je\u0161t\u011b dvakr\u00e1t, ne\u017e Bill kone\u010dn\u011b donutil sv\u00e1 zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka zvednout se.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, \u0160\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenko.“ Usm\u00e1la se na n\u011bj. Necht\u011bla na sob\u011b nechat zn\u00e1t, jak ji pohled na n\u011bj d\u011bs\u00ed. Vypadal skute\u010dn\u011b zubo\u017een\u011b.<\/div>\n
„Vr\u00e1tila ses.“ Zas\u00edpal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a pokusil se k n\u00ed zvednout zesl\u00e1bl\u00e9 ruce. Pochopila a naklonila se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, aby ho mohla obejmout. Zabo\u0159il j\u00ed obli\u010dej n\u011bkde do prohlubn\u011b mezi krkem a ramenem a \u00falevn\u011b zamru\u010del. „Omlouv\u00e1m se.“ \u0160eptal. „Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsem t\u011b vyhodil. Chyb\u011bla jsi mi. U\u017e, pros\u00edm, neodch\u00e1zej. Nechci tu b\u00fdt s\u00e1m.“ \u017d\u00e1dal ji nal\u00e9hav\u011b a ona z jeho hlasu poznala tu stra\u0161livou zoufalost. Podle v\u0161eho se od doby, co v\u010dera ode\u0161la, odsud nehnul. Byl tu celou dobu s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami a bolest\u00ed. Muselo to pro n\u011bj b\u00fdt hrozn\u00e9. M\u011bla za n\u00edm rad\u011bji p\u0159ij\u00edt u\u017e ve\u010der, ale byla p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee je je\u0161t\u011b brzy a on ji od sebe jen znovu ode\u017eene.<\/p>\n<\/div>\n
„Neodejdu, brou\u010dku. A neomlouvej se. Ch\u00e1pu to a v\u0161echno je d\u00e1vno odpu\u0161t\u011bno a zapomenuto.“ Ujistila ho, \u017ee se ani v nejmen\u0161\u00edm nezlob\u00ed. „Hicuje\u0161. Jak dlouho ti u\u017e takhle je?“<\/div>\n
„Nev\u00edm p\u0159esn\u011b.“ P\u0159iznal. V podstat\u011b to byla pravda. V\u011bt\u0161inu v\u010derej\u0161ka prospal a nebo se mu zd\u00e1lo, \u017ee blouzn\u00ed vlivem vysok\u00fdch teplot. Chodila se mu vysm\u00edvat Anchesenpatoona a slibovala mu jen utrpen\u00ed. M\u011bl pocit, \u017ee snad ze\u0161\u00edl\u00ed.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 jen teplotu, nebo je ti je\u0161t\u011b n\u011bco?“ Cht\u011bla d\u00e1l v\u011bd\u011bt. S l\u00e1skou mu asi nepom\u016f\u017ee, tak\u017ee se rozhodla ho postavit na nohy alespo\u0148 po fyzick\u00e9 str\u00e1nce.<\/div>\n
„Bol\u00ed m\u011b hlava. Nep\u0159edstaviteln\u011b.“<\/div>\n
„Ok. Tak proti tomu m\u016f\u017eeme ud\u011blat n\u011bco zrovna. Na, tohle spolkni.“ Elke za\u0161trachala ve sv\u00e9 ta\u0161ce a vyt\u00e1hla jednu z t\u011bch tabletek, kterou u\u017e\u00edvala, kdy\u017e bol\u00edvala hlava ji. Vtiskla mu ji do dlan\u011b a \u0161la rychle do sklenice napustit trochu vody. „Doktor mi je p\u0159edepisuje na migr\u00e9nu. Jsou docela siln\u00fd a m\u011bly by zabrat.“ Pou\u010dila ho, kdy\u017e pilulku zap\u00edjel. „Je\u0161t\u011b to oble\u010den\u00ed. M\u00e1\u0161 ho \u00fapln\u011b mokr\u00fd.“ P\u0159e\u0161la k jeho \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00edni a vyt\u00e1hla z n\u00ed \u010dist\u00e9 tri\u010dko. Kalhoty se ani hledat neobt\u011b\u017eovala. Beztak by mu v nich pod pe\u0159inou bylo zbyte\u010dn\u011b o to v\u011bt\u0161\u00ed horko.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, mus\u00edme to sundat. Ty to s\u00e1m nezvl\u00e1dne\u0161?“ V\u0161imla si, \u017ee chlapec se sotva udr\u017e\u00ed vsed\u011b, nato\u017e aby se pokusil s\u00e1m p\u0159evl\u00e9knout. Jen zavrt\u011bl hlavou. „Dob\u0159e, pom\u016f\u017eu ti.“ Propocen\u00e9 tri\u010dko mu p\u0159et\u00e1hla p\u0159es hlavu a pak z n\u011bj je\u0161t\u011b pracn\u011b vysoukala ruce, kter\u00e9 nebyl schopen udr\u017eet zvednut\u00e9 nad hlavou na tak dlouho, aby se s t\u00edm nemusela tak slo\u017eit\u011b pachtit. Nakonec se j\u00ed poda\u0159ilo nasoukat ho je\u0161t\u011b do \u010dist\u00e9ho a st\u00e1hnout z n\u011bj rovn\u011b\u017e propocen\u00e9 kalhoty.<\/p>\n<\/div>\n
„Lehni si.“ Instruovala ho d\u00e1l a znovu ho p\u0159ikryla. „Dojdu ti do l\u00e9k\u00e1rny pro n\u011bco na sra\u017een\u00ed teploty a n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo. Kdy si naposledy jedl? V\u010dera r\u00e1no se mnou, vi\u010f?“ Bill jen provinile p\u0159ik\u00fdvl. „M\u00e1\u0161 chu\u0165 na n\u011bco konkr\u00e9tn\u00edho?“<\/div>\n
„Nem\u00e1m ani moc hlad.“ Odv\u011btil. Elke ta odpov\u011b\u010f ani moc nep\u0159ekvapila.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 ti n\u011bco vyberu.“ Zabrumlala si sp\u00ed\u0161 sama pro sebe. Zvedla se, popadla svoji kabelku a m\u011bla se k odchodu.<\/p>\n<\/div>\n
„Nikam necho\u010f, pros\u00edm.“ Ozvalo se z postele, jako kdy\u017e p\u00edp\u00e1 mal\u00e9 ku\u0159\u00e1tko, kter\u00e9 se ztratilo sv\u00e9 kvo\u010dn\u011b a marn\u011b se ji sna\u017e\u00ed naj\u00edt. „J\u00e1 tu nechci b\u00fdt s\u00e1m.“ Skoro a\u017e vyd\u011b\u0161en\u011b dodal. Elke u n\u011bj v cuku letu znovu sed\u011bla.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 budu za chvilku zp\u00e1tky. Ty pr\u00e1\u0161ky pot\u0159ebuje\u0161, stejn\u011b tak jako n\u011bco k j\u00eddlu. Ty si tu zat\u00edm schrupne\u0161 a ani nebude\u0161 v\u011bd\u011bt, \u017ee jsem byla pry\u010d.“ Sna\u017eila se ho uchl\u00e1cholit. Z Billa bylo najednou ustra\u0161en\u00e9 klubko nerv\u016f.<\/div>\n
„Ne, odejde\u0161 a u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed\u0161, stejn\u011b tak jako on.“ Vypadlo z n\u011bj n\u00e1hle tohle pro ni nepochopiteln\u00e9 obvin\u011bn\u00ed. Nic takov\u00e9ho by p\u0159eci nikdy neud\u011blala.<\/div>\n
„Jak t\u011b to jen mohlo napadnout. Bille, jsem tu za p\u00e1r minutek, ano? Vr\u00e1t\u00edm se.“<\/p>\n

<\/div>\n

Bill ji snad ale ani nesly\u0161el. Vzlyknul a rozt\u0159\u00e1sl se.<\/div>\n
„Elke, pro\u010d ode\u0161el?“ Znovu plakal a cht\u011bl po n\u00ed zn\u00e1t odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, kterou mu ale ona poskytnout nemohla. „V\u017edy\u0165 jsme se tolik milovali.“ Drmolil d\u00e1l. „Sl\u00edbili jsme si, \u017ee budeme znovu spolu v na\u0161ich nov\u00fdch \u017eivotech. Jak to jen mohl nedodr\u017eet?“<\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161? Jak\u00fd nov\u00fd \u017eivoty?“ Elke nic nech\u00e1pala. Z\u0159ejm\u011b musel za\u010d\u00ednat vlivem hore\u010dky mluvit z cesty.<\/div>\n
„No p\u0159eci tenkr\u00e1t v Egypt\u011b. Vypil jsem to v\u00edno a um\u00edral, a on byl se mnou. V\u00edm, \u017ee tenkr\u00e1t m\u011b miloval, tak pro\u010d ne te\u010f? \u0158ekni.“ Vzlykal a up\u00edral k Elke o\u010di pln\u00e9 zoufal\u00fdch otazn\u00edk\u016f. Byl jednodu\u0161e mimo. Ty l\u00e9ky byly ji\u017e docela urgentn\u00ed. Pomyslela si Elke. On jen blouzn\u00ed. Ta hore\u010dka se mus\u00ed bezpodm\u00edne\u010dn\u011b srazit.<\/p>\n<\/div>\n
„Ok, jdu do t\u00e9 l\u00e9k\u00e1rny.“ Zvedla se a porozhl\u00e9dla se po jeho kl\u00ed\u010d\u00edch, aby se za n\u00edm dostala nazp\u011bt. Le\u017eely na psac\u00edm stole. Hodila si je do ta\u0161ky a obl\u00e9kla si svou bundu. „Nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach. J\u00e1 ti slibuju, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm. Zkus zat\u00edm usnout.“ Nab\u00e1dala ho.<\/div>\n
„Elke, z\u016fsta\u0148, pros\u00edm.“ Zaslechla je\u0161t\u011b, jak za n\u00ed vol\u00e1. Nejrad\u011bji by mu vyhov\u011bla, oto\u010dila se na pat\u011b a byla s n\u00edm, dokud by on o to st\u00e1l, ale vzhledem k tomu, \u010deho byla sv\u011bdkem, jednodu\u0161e musela pro ty pr\u00e1\u0161ky. Je\u0161t\u011b ji napadlo, \u017ee nejsch\u016fdn\u011bj\u0161\u00edm \u0159e\u0161en\u00edm by bylo zavolat doktora, ale vzhledem k tomu, \u017ee Bill tyhle osoby v oblib\u011b nem\u011bl ani v nejmen\u0161\u00edm, pokus\u00ed se pomoci nejd\u0159\u00edve sama, a kdy\u017e to nezabere, za\u010dne to \u0159e\u0161it p\u0159es l\u00e9ka\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Do h\u00e1je.“ Ulevila si p\u0159ed budovou koleje, kdy\u017e si uv\u011bdomila, \u017ee tak jako peka\u0159stv\u00ed, l\u00e9k\u00e1rna za rohem nen\u00ed. Bude muset do m\u011bsta a to j\u00ed zabere minim\u00e1ln\u011b s cestou zp\u011bt 45 minut, mo\u017en\u00e1 celou hodinu. M\u011bla kliku snad jedin\u011b v tom, \u017ee autobus hromadn\u00e9 dopravy pr\u00e1v\u011b p\u0159ibrz\u010foval p\u0159ed zast\u00e1vkou, na kterou doslova dosvi\u0161t\u011bla jako v\u00edtr. Ud\u00fdchan\u00e1 nastoupila dovnit\u0159 a zhroutila se na jedno z voln\u00fdch sedadel. O 15 minut pozd\u011bji vystupovala v centru a rovnou se rozeb\u011bhla k nejbli\u017e\u0161\u00ed l\u00e9k\u00e1rn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Koupila v\u0161echno, co j\u00ed l\u00e9k\u00e1rnice doporu\u010dila na efektivn\u00ed a co nejrychlej\u0161\u00ed sra\u017een\u00ed vysok\u00e9 teploty, a obt\u011b\u017ek\u00e1na r\u016fzn\u00fdmi medikamenty a spoustou rad, se vydala zp\u011bt za Billem. Cestou na zast\u00e1vku m\u00edjela jednu z budov univerzity. Uv\u011bdomila si, \u017ee je to ta Billova. A to nebylo v\u0161echno. Taky ji trklo, \u017ee Bill m\u00e1 dnes vlastn\u011b to sv\u00e9 pravideln\u00e9 sezen\u00ed se Steinem. Ty sch\u016fzky pova\u017eoval za nesm\u00edrn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 a dnes nebude moci p\u0159ij\u00edt a profesor ho z\u0159ejm\u011b o\u010dek\u00e1v\u00e1. V\u011bd\u011bla, \u017ee to bude zdr\u017een\u00ed, ale nedok\u00e1zala se tomu ubr\u00e1nit. Jako by j\u00ed snad \u0161est\u00fd smysl napov\u00eddal, a\u0165 jde dovnit\u0159 a Billa u tohohle v\u00e1\u017een\u00e9ho u\u010ditele omluv\u00ed, aby snad neupadl v nemilost, \u017ee nedorazil bez sl\u016fvka vysv\u011btlen\u00ed. Ve vestibulu se z informa\u010dn\u00ed tabule do\u010detla, kde m\u00e1 ten sta\u0159\u00edk sv\u016fj kabinet.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se dostala p\u0159ed jeho dve\u0159e, kr\u00e1tce na n\u011b klepla a vy\u010dk\u00e1vala na vyzv\u00e1n\u00ed. Toho se j\u00ed ale nedostalo. M\u00edsto toho se dve\u0159e otev\u0159ely.<\/div>\n
„Ehm, dobr\u00fd den.“ Pozdravila uctiv\u011b p\u00e1na se st\u0159\u00edbrn\u00fdmi vlasy, kter\u00fd si ji prohl\u00ed\u017eel zpod sv\u00fdch mal\u00fdch br\u00fdli\u010dek. „Jsem kamar\u00e1dka va\u0161eho studenta Billa Kaulitze. Dnes s v\u00e1mi m\u011bl m\u00edt n\u011bjakou hodinu. P\u0159i\u0161la jsem ho omluvit, \u017ee nebude moct p\u0159ij\u00edt, proto\u017ee onemocn\u011bl.“ Vychrlila ze sebe o p\u0159ekot a cht\u011bla zase ut\u00edkat pry\u010d, aby se zdr\u017een\u00ed neprotahovalo ji\u017e ani o minutu d\u00e9le, ov\u0161em star\u00fd p\u00e1n ji zadr\u017eel.<\/div>\n
„Onemocn\u011bl?“ Povyt\u00e1hl star\u00fd p\u00e1n ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b jedno obo\u010d\u00ed. „Nebo potkal n\u011bkoho, do koho se bezhlav\u011b zamiloval?“ Vyslovil svoji domn\u011bnku bez okolk\u016f a tentokr\u00e1t obo\u010d\u00ed v \u00fadivu vyst\u0159elilo vzh\u016fru Elke.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak tohle\u2026“<\/div>\n
„Jak to v\u00edm? \u00dapln\u011b jednodu\u0161e.“ Pokr\u010dil p\u00e1n rameny a pokra\u010doval. „\u0158ekni, jsi dobr\u00e1 Billova kamar\u00e1dka? Dok\u00e1zala bys mu pomoci, i kdy\u017e bych ti o n\u011bm te\u010f \u0159ekl n\u011bco bl\u00e1zniv\u00e9ho?“<\/div>\n
„Ud\u011blala bych pro n\u011bj cokoli, ale pane, Billovi te\u010f nen\u00ed zrovinka nejl\u00edp. Pot\u0159ebuju se za n\u00edm co nejd\u0159\u00edve vr\u00e1tit s l\u00e9ky, nem\u00e1m \u010das\u2026“<\/div>\n
„Jist\u011b, ch\u00e1pu.“ Sko\u010dil j\u00ed profesor Stein do \u0159e\u010di. „Vysv\u011btl\u00edm ti to cestou v aut\u011b.“ \u0158ekl jen a rychle se sh\u00fdbl pro n\u011bjakou kupku lejster, kter\u00e1 m\u011bl polo\u017eena vedle dve\u0159\u00ed. „Jdeme rychle. \u010casu opravdu nen\u00ed nazbyt.“ Stein ji popadl za pa\u017ei a t\u00e1hl ji dol\u016f ze schod\u016f a ven z budovy. Nikdy by si nepomyslela, \u017ee by se mohl star\u00fd \u010dlov\u011bk tak rychle h\u00fdbat. Sotva sta\u010dila jeho tempu.<\/p>\n<\/div>\n
„Pov\u011bz mi je\u0161t\u011b. Jak je to dlouho, co toho kluka potkal?“ Ptal se, kdy\u017e otev\u00edral na parkovi\u0161ti svoje auto. Na prvn\u00ed pohled se zd\u00e1lo stejn\u011b star\u00e9 jako on s\u00e1m. Elke zna\u010dn\u011b pochybovala o tom, \u017ee se tenhle vrak v\u016fbec rozjede.<\/div>\n
„P\u0159edev\u010d\u00edrem ve\u010der, nebo odpoledne. Ne\u0159ekl mi to p\u0159esn\u011b. Je to n\u011bjak d\u016fle\u017eit\u00e9?“<\/div>\n
„\u00d3, to je velmi d\u016fle\u017eit\u00e9. To u\u017e uplynula dost dlouh\u00e1 doba. M\u00e1me m\u00e9n\u011b \u010dasu, ne\u017e jsem doufal.“<\/div>\n
„Jak\u00fd \u010das? \u010cas na co? O \u010dem to po\u0159\u00e1d mluv\u00edte?“ Prskala ty ot\u00e1zky Elke ji\u017e dost podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Ten chlap ji znerv\u00f3z\u0148oval. Nutil ji o Billa b\u00e1t se mnohem v\u00edc, ne\u017e se b\u00e1la dote\u010f.<\/div>\n
„\u010cas na to, zachr\u00e1nit ho d\u0159\u00edv, ne\u017e um\u0159e.“ Vysv\u011btlil prost\u011b, jako by se nechumelilo, a oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed. Motor chytl na prvn\u00ed pokus. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. To auto bylo z\u0159ejm\u011b stejn\u011b vit\u00e1ln\u00ed jako jeho majitel.<\/p>\n<\/div>\n
„Co jste to \u0159ekl?“ Vydechla nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a \u0161okovan\u011b z\u00e1rove\u0148.<\/div>\n
„Poslouchej. N\u011bco ti te\u010f budu vypr\u00e1v\u011bt o Billov\u011b \u017eivot\u011b a upozor\u0148uji, \u017ee u\u017e jsem dost star\u00fd na podobn\u00e9 \u017eerty, tak\u017ee v\u0161echno, co \u0159eknu, budu myslet naprosto v\u00e1\u017en\u011b. A ty m\u016f\u017ee\u0161 hodn\u011b pomoci tomu, aby to dob\u0159e dopadlo, uv\u011b\u0159\u00ed\u0161-li mi.“ Stein se rozhodl Elke v\u0161echno vypov\u011bd\u011bt, kdy\u017e u\u017e mu ji tak osud postavil do cesty. Nebo tedy sp\u00ed\u0161e p\u0159ed dve\u0159e jeho kabinetu. On byl u\u017e p\u0159eci jen zna\u010dn\u011b star\u00fd. Nedok\u00e1zal uhl\u00eddat dobu, kdy Bill potkal svoji souzenou polovinu a neb\u00fdt j\u00ed, mohl Bill um\u0159\u00edt, ani\u017e by se on o tom v\u016fbec dov\u011bd\u011bl. Tady byla alespo\u0148 vid\u011bt jeho neschopnost. Byl dobr\u00fd v teorii. Nepochyboval, \u017ee p\u0159ijde na to, jak nakonec s Herembheba strhnout kletbu. Ov\u0161em v ter\u00e9nu byl nemo\u017en\u00fd. Nebylo v jeho sil\u00e1ch, aby za Billem b\u011bhal a hl\u00eddal ho na ka\u017ed\u00e9m kroku. A tohle byl v\u00fdsledek. Princ u\u017e mo\u017en\u00e1 dobr\u00fdch 40 hodin p\u0159ich\u00e1z\u00ed o svou \u017eivotn\u00ed s\u00edlu a on se to dov\u00edd\u00e1 teprve te\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
„Tv\u016fj kamar\u00e1d se narodil u\u017e p\u0159ed mnoha tis\u00edci lety.“ Za\u010dal profesor sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh. „V Egypt\u011b nebyl nik\u00fdm jin\u00fdm, ne\u017e samotn\u00fdm fara\u00f3nem Tutanchamonem. A v t\u00e9 dob\u011b se zamiloval. Byl to chlapec, stejn\u011b star\u00fd jako on, a jeho city mlad\u00e9mu panovn\u00edkovi op\u011btoval v pln\u00e9 m\u00ed\u0159e, ov\u0161em jejich l\u00e1ska byla p\u0159erv\u00e1na v samotn\u00e9m za\u010d\u00e1tku. Tady.“ Stein hodil Elke do kl\u00edna dokumenty, kter\u00e9 tak kvapn\u011b sebral ve sv\u00e9m kabinetu. „Tohle jsou p\u0159elo\u017een\u00e9 dokumenty, kter\u00e9 sepsal otec \u00c1je, Bill\u016fv, tedy Tutanchamon\u016fv u\u010ditel. A tady.“ Zalovil v kupce pap\u00edr\u016f, jedn\u00edm okem pozoruj\u00edc vozovku p\u0159ed sebou, a vyt\u00e1hl zespodu dva portr\u00e9ty. „Tohle jsou origin\u00e1ly. Takhle \u00c1je zachytil podobu kr\u00e1lovu a podobu vrchn\u00edho velitele arm\u00e1dy. Reinkarnace nemus\u00ed b\u00fdt v ka\u017ed\u00e9m detailu podobn\u00e1 jej\u00edmu p\u0159edch\u016fdci, ale z\u00e1kladn\u00ed rysy b\u00fdvaj\u00ed v\u011bt\u0161inou zachov\u00e1ny. Tady alespo\u0148 m\u016f\u017ee\u0161 vid\u011bt, \u017ee nel\u017eu. Bill je Tutanchamonovi podobn\u00fd neskute\u010dn\u011b.“ M\u011bl pravdu. Z toho potrhan\u00e9ho ze\u017eloutl\u00e9ho papyru se na ni opravdu d\u00edval jej\u00ed p\u0159\u00edtel, jen l\u00ed\u010den\u00ed bylo mnohem v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jak\u00e9 nosil te\u010f, a vlasy postr\u00e1daly b\u00edl\u00e9 pram\u00ednky. A ten druh\u00fd? V minulosti sv\u011btl\u00e9, do tlust\u00fdch pramen\u016f spleten\u00e9 vlasy, v sou\u010dasnosti vyst\u0159\u00eddaly \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky, n\u00e1u\u0161nice a piercing ve rtu, ale poznala v n\u011bm Toma Tr\u00fcmpera. B\u011bhal j\u00ed z toho snad a\u017e mr\u00e1z po z\u00e1dech. Hypnotizovala d\u00e1l ty dva obr\u00e1zky a Stein pokra\u010doval ve vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tutanchamonova man\u017eelka ho otr\u00e1vila a on, um\u00edraj\u00edc\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00e9 jedin\u00e9 l\u00e1sky, sl\u00edbil, \u017ee se sejdou znovu. Zem\u0159el ale d\u0159\u00edve, ne\u017e mohl z \u00fast Anchesenpatoony sly\u0161et kletbu sm\u011b\u0159ovanou na n\u011b dva. Herembheb si na n\u011bj nem\u00e1 v nov\u00e9m \u017eivot\u011b vzpomenout, odm\u00edtne ho, a Bill bez n\u011bj bude pomalu um\u00edrat.“ Elke stekly po tv\u00e1\u0159\u00edch prvn\u00ed slzy. Necht\u011blo se j\u00ed v\u016fbec p\u0159ijmout, \u017ee by jej\u00edho p\u0159\u00edtele \u010dekal tak krut\u00fd osud. Te\u010f najednou dostaly smysl i ty v\u011bty, kter\u00e9 j\u00ed Bill \u0159\u00edkal, ne\u017e ode\u0161la pro l\u00e9ky. Myslela jen, \u017ee mluv\u00ed z cesty. On ale v\u011bd\u011bl, kdo je a ona ho m\u011bla za bl\u00e1zna.<\/p>\n<\/div>\n
„Bo\u017ee, to ne.“ Vydechla zd\u011b\u0161en\u011b. „Ten\u2026 ten kluk je parchant. Jak chcete za\u0159\u00eddit, aby byli spolu?“<\/div>\n
„Neposlouchlas? Je to jen d\u016fsledek kletby. Mus\u00edme za\u0159\u00eddit, aby si na Billa vzpomn\u011bl, a v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.“ Pln optimismu j\u00ed sd\u011blil, jako by to snad bylo tak jednoduch\u00e9, jako si r\u00e1no vy\u010distit zuby.<\/div>\n
„Ok\u2026“ Pokusila se p\u0159em\u00fd\u0161let taky trochu pozitivn\u011bji. „A jak se zbav\u00edme toho\u2026 t\u00e9\u2026 k\u2026 kl\u2026“<\/div>\n
„Kletby.“ Pomohl j\u00ed trochu. „To je to, co pr\u00e1v\u011b je\u0161t\u011b nev\u00edm. Tutanchamon m\u011bl p\u0159ed svou smrt\u00ed n\u011bco Herembhebovi darovat, jen\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Tomovi.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Ten kluk se te\u010f jmenuje Tom.“ Objasnila Elke.<\/div>\n
„Aha\u2026 tak tedy Tomovi cosi daroval, jen\u017ee j\u00e1 se nem\u016f\u017eu dop\u00e1trat co. \u010c\u00e1st toho v\u0161eho, co \u00c1je sepsal, se musela ztratit, nebo to n\u011bkdo \u00famysln\u011b zni\u010dil, proto\u017ee ten p\u0159edm\u011bt nen\u00ed nikde uveden\u00fd. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b je to to jedin\u00e9, co otev\u0159e Tomovi o\u010di. Mus\u00edme rychle, proto\u017ee m\u00e1me u\u017e jen\u2026“ Profesor se odml\u010del. \u010cas byl ne\u00faprosn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Kolik, kolik n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1?“ V\u0161imla si Elke t\u00e9 odmlky.<\/div>\n
„Z\u00edsk\u00e1me trochu v\u00edc \u010dasu, pokud budeme Billa dr\u017eet v iluzi, \u017ee ho Tom miluje, jen te\u010f nem\u00e1 \u010das, aby za n\u00edm zasko\u010dil.“<\/div>\n
„Nem\u00e1 \u010das?“ Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na to zareagovala.<\/div>\n
„No dob\u0159e, dob\u0159e. Nem\u00e1m to je\u0161t\u011b moc promy\u0161len\u00e9, ale n\u011bco mu \u0159\u00edct mus\u00edme. Hlavn\u011b ho mus\u00edme dr\u017eet od n\u011bj co nejd\u00e1l, dokud nezjist\u00edm, kde vz\u00edt tu v\u011bc, jinak\u2026“<\/div>\n
„Jinak co?“<\/div>\n
„No\u2026 prost\u011b by se to cel\u00e9 urychlilo.“ \u0158ekl profesor nejednozna\u010dn\u011b. To taky nem\u016f\u017ee jednat trochu srozumiteln\u011bji a v\u0161echno na rovinu vyklopit?<\/em> Honilo se Elke hlavou.<\/div>\n
„Jak urychlilo?“<\/div>\n
„Bill by nezvl\u00e1dl, kdyby se s n\u00edm m\u011bl vid\u011bt a on ho odm\u00edtl. K tomu setk\u00e1n\u00ed mus\u00ed doj\u00edt, a\u017e\u2026“<\/div>\n
„A\u017e najdem tu v\u011bc.“ Doplnila Elke.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b.“ Potvrdil Stein a zaj\u00ed\u017ed\u011bl na parkovac\u00ed m\u00edsto v are\u00e1lu kolej\u00ed. „Ale i tak je to cel\u00e9 omezen\u00e9. Lhan\u00ed nevydr\u017e\u00ed v\u011b\u010dn\u011b. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee m\u00e1me tak dva, mo\u017en\u00e1 t\u0159i dny.“ Elke vyt\u0159e\u0161tila zd\u011b\u0161en\u00edm o\u010di. To tedy vskutku nebylo mnoho. Sp\u00ed\u0161e se j\u00ed to jevilo jako vylo\u017een\u011b \u0161ibeni\u010dn\u00ed term\u00edn.<\/div>\n
„A jak to teda najdeme?“<\/div>\n
„No, j\u00e1 p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee\u2026 Bill si m\u011bl na sv\u016fj minul\u00fd \u017eivot po tom, co se ti dva potkali, kompletn\u011b vzpomenout, tak\u017ee p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee bude prost\u011b v\u011bd\u011bt, co mu dal.“<\/div>\n
„Vzpomn\u011bl si. Na \u017eivot ano.“ Usadil se Elke na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Tohle u\u017e v\u011bd\u011bla. Mluvil o tom p\u0159eci p\u0159ed n\u00ed. Kone\u010dn\u011b v n\u00ed blikla mal\u00e1 jisk\u0159i\u010dka nad\u011bje, \u017ee by nic nemuselo dopadnout a\u017e tak \u010dern\u011b. „Tak rychle za Billem.“ Popohnala Steina.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Elke silou v\u016fle vydr\u017eela cel\u00fd zbytek dne za Billem nej\u00edt. I p\u0159es velk\u00fd strach o n\u011bj, to zvl\u00e1dla a\u017e do druh\u00e9ho dne, pak ale musela v\u011bd\u011bt, jestli je alespo\u0148 v relativn\u00edm po\u0159\u00e1dku a nepokou\u0161\u00ed se o n\u011bjak\u00e9 hlouposti. Nesm\u011ble zaklepala<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[265],"tags":[],"class_list":["post-13174","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-reinkarnace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13174","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13174"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13174\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13174"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13174"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13174"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}