{"id":13179,"date":"2009-10-27T16:00:00","date_gmt":"2009-10-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13148"},"modified":"2009-10-27T16:00:00","modified_gmt":"2009-10-27T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/27\/vylecim-te-laskou-7\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 7."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak se zat\u00edm m\u011bjte hezky a u\u017e\u00edvejte ty p\u0159edepsan\u00e9 l\u00e9ky po\u0159\u00e1d v tom sam\u00e9m intervalu. Za t\u00fdden se mi p\u0159ij\u010fte uk\u00e1zat, v\u00fdsledky test\u016f u\u017e budou do t\u00e9 doby zpracov\u00e1ny a my budeme v\u011bd\u011bt, co d\u00e1l,“ Tomovy rty se zvlnily do mil\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Tom ochotn\u011b p\u0159isko\u010dil k postar\u0161\u00ed pan\u00ed, a\u017e dote\u010f sed\u00edc\u00ed na \u017eidli naproti n\u011bmu. Gentlemansky j\u00ed otev\u0159el dve\u0159e do chodby a vid\u011bl, jak na n\u011bj star\u00e1 d\u00e1ma s \u00fasm\u011bvem mrkla.<\/div>\n
„D\u011bkuju moc, pane doktore. Nashledanou,“ pod\u011bkovala a naposled zam\u00e1vala Tomovi, kter\u00fd j\u00ed pozdrav s \u00fasm\u011bvem oplatil. Tuhle pan\u00ed m\u011bl moc r\u00e1d a r\u00e1d si s n\u00ed pov\u00eddal i p\u0159esto, \u017ee dne\u0161n\u00ed den byl pro n\u011bj op\u011bt extr\u00e9mn\u011b nabit\u00fd prac\u00ed, velmi r\u00e1d svou obl\u00edbenou pacientku vid\u011bl. V\u011bt\u0161in\u011b lid\u00ed p\u0159i\u0161la a\u017e moc star\u00e1, Tom ji v\u0161ak vid\u011bl jako veselou a \u010dipernou pan\u00ed.<\/div>\n
Pohledem p\u0159el\u00e9tl po pr\u00e1zdn\u00e9 \u010dek\u00e1rn\u011b a \u00falevn\u011b si vydechl. U\u017e u\u017e cht\u011bl dve\u0159e zav\u0159\u00edt, jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed v\u0161ak p\u0159eru\u0161il vesel\u00fd a zn\u00e1m\u00fd hlas, kter\u00fd se rozezn\u011bl celou chodbou a\u017e k Tomovi, kter\u00fd se po n\u011bm automaticky oto\u010dil.<\/div>\n
„Tome! To jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b vid\u00edm. Nesu ti p\u00e1r v\u00fdsledk\u016f rentgenu od tv\u00fdch pacient\u016f,“ doktor Hoffmann se ze\u0161iroka usm\u00e1l a v ruce sev\u0159el slo\u017eku s v\u00fdsledky, popl\u00e1c\u00e1vaj\u00edc po rameni Toma, jeho\u017e v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i se zm\u011bnil na ch\u00e1pav\u00fd.<\/div>\n
„Ach tak, vlastn\u011b. M\u00e1lem bych na to zapomn\u011bl,“ nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou a v mysli si zkou\u0161el vybavit, co v\u0161echno se mu u\u017e od dne\u0161n\u00edho r\u00e1na stalo. Nejen, \u017ee zaspal a p\u0159i\u0161el t\u00edm p\u00e1dem do nemocnice pozd\u011bji, co\u017e neb\u00fdvalo jeho zvykem, ale tak\u00e9 kv\u016fli sv\u00e9mu zpo\u017ed\u011bn\u00ed nestihl spoustu v\u011bc\u00ed. A mezi nimi i tu jednu, na kterou se od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera t\u011b\u0161il v\u00edc, ne\u017e na cokoli jin\u00e9ho. A pr\u00e1v\u011b proto te\u010f pozdvihl pohled od slo\u017eky a spo\u010dinul j\u00edm na doktorov\u011b tv\u00e1\u0159i. Byl to pr\u00e1v\u011b doktor Hoffmann, kter\u00fd mu dnes s v\u011bt\u0161inou jeho pr\u00e1ce pom\u00e1hal a za to mu byl Tom neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/div>\n
\n
„Pane Hoffmanne, d\u011bkuju moc, \u017ee jste mi dneska tolik pomohl. Je mi to stra\u0161n\u011b hloup\u00e9, \u017ee jsem se takhle zpozdil, a je\u0161t\u011b jsem V\u00e1s zat\u011b\u017eoval mou prac\u00ed….“ za\u010dal opatrn\u011b, p\u0159\u00edval jeho omluv byl v\u0161ak ukon\u010den doktorov\u00fdm \u00fasm\u011bvem na jeho tv\u00e1\u0159i. Pan Hoffmann nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 mi za co d\u011bkovat, Tome. \u0158\u00edkal jsem ti p\u0159ece, \u017ee ti v\u017edycky nab\u00eddnu svou pomoc, kdy\u017e ji bude\u0161 pot\u0159ebovat. V\u016fbec m\u011b to nezat\u011b\u017eovalo, a u\u017e v\u016fbec ne r\u00e1no, kdy\u017e jsem prohl\u00ed\u017eel toho chlapce,“ odml\u010del se a zap\u0159em\u00fd\u0161lel, tak\u017ee nemohl vid\u011bt, jak Tom zbyst\u0159il. Zv\u011bdav\u011b zamrkal a pohledem p\u0159\u00edmo visel na rtech l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd se spokojen\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„S takov\u00fdmi pacienty, jako je on, je radost pracovat. Celou dobu jsme si pov\u00eddali a prohl\u00eddka taky dopadla dob\u0159e. Jen…. zd\u00e1 se mi, \u017ee byl tro\u0161ku zklaman\u00fd. Jako by nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee m\u00edsto tebe jej p\u0159ijdu prohl\u00e9dnout j\u00e1. Nev\u00edm, t\u0159eba se mi to jen zd\u00e1lo,“ pokr\u010dil nev\u011bdomky rameny, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co t\u00edm mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i, stoj\u00edc\u00edmu p\u0159ed sebou zp\u016fsobil. Tom se pousm\u00e1l a najednou poc\u00edtil, jak se jeho srdce prudce rozbu\u0161ilo p\u0159i my\u0161lence na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ \u0161eptl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, av\u0161ak st\u00e1le se sotva znateln\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, a odpov\u011bd\u00ed mu bylo l\u00e9ka\u0159ovo pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ano. Promi\u0148, Tome, ale u\u017e budu muset j\u00edt. Taky se mi tam nakupilo pr\u00e1ce,“ p\u0159iznal pan Hoffmann a naposled se usm\u00e1l na Toma, kter\u00fd souhlasn\u011b p\u0159itakal.<\/div>\n
„Jist\u011b, nebudu V\u00e1s zdr\u017eovat. A d\u011bkuju moc,“ zvolal za odch\u00e1zej\u00edc\u00edm l\u00e9ka\u0159em a nato za sebou zav\u0159el dve\u0159e sv\u00e9 ordinace, op\u00edraj\u00edc se o n\u011b z\u00e1dy.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho rty se b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in okam\u017eit\u011b zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom zasn\u011bn\u011b up\u0159el o\u010di na b\u00edl\u00fd strop, v duchu si opakuj\u00edc l\u00e9ka\u0159ova slova. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Nemohl, nev\u011b\u0159il, a p\u0159esto to byla kr\u00e1sn\u00e1 skute\u010dnost, ze kter\u00e9 se Tom od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera je\u0161t\u011b ani nesta\u010dil vzpamatovat, moc dob\u0159e si ji v\u0161ak uv\u011bdomoval a d\u00edky n\u00ed se c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak p\u0159\u00edjemn\u011b. Pocit, se kter\u00fdm v\u010dera m\u00ed\u0159il do sv\u00e9 ordinace se snad ani ned\u00e1 popsat slovy. Najednou byl \u0161\u0165astn\u00fd, ale tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd a to jen z t\u011bch p\u00e1r v\u011bt, kter\u00e9 spolu s Billem prohodili. Pro n\u011bkoho byly mo\u017en\u00e1 \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00e9, pro Toma v\u0161ak jejich v\u00fdznam znamenal v\u00edc, mnohem v\u00edc, ne\u017e by se mohlo zd\u00e1t. Bill jej opravdu p\u0159ekvapil a mo\u017en\u00e1 i v\u00edc ne\u017e jen to. Netu\u0161il a ani moc nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee by byl ten zamra\u010den\u00fd a v\u011b\u010dn\u011b nespokojen\u00fd chlapec schopen n\u011b\u010deho takov\u00e9ho jako omluvy, Bill jej v\u0161ak velmi p\u0159ekvapiv\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dil o opaku tak, \u017ee se mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 nesta\u010dil divit. Kdyby mu je\u0161t\u011b v\u010dera touto dobou n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee se na n\u011bj ve\u010der bude Bill usm\u00edvat, nejsp\u00ed\u0161 by jej pova\u017eoval za bl\u00e1zna. Te\u010f, kdy\u017e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, jak kr\u00e1sn\u00fd Bill\u016fv \u00fasm\u011bv ve skute\u010dnosti je, a jak moc mu slu\u0161\u00ed, s\u00e1m se musel usm\u00edvat, ani\u017e by si to uv\u011bdomil. V\u016fbec mu to v\u0161ak nevadilo a Tom s \u00fasm\u011bvem p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9 \u017eidli, aby se na ni mohl posadit. Mo\u017en\u00e1 u\u017e z\u00edskal skv\u011bl\u00e9ho pacienta, kter\u00e9ho si v\u017edycky p\u0159\u00e1l, nic u\u017e pro n\u011bj nemohlo b\u00fdt d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Jen \u010dernovlas\u00fd chlapec, na kter\u00e9ho se dnes u\u017e od r\u00e1na Tom z nepochopiteln\u00e9ho d\u016fvodu moc t\u011b\u0161il. Netu\u0161il pro\u010d, ale dne\u0161n\u00edho ve\u010dera u\u017e se nemohl do\u010dkat.<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 kroky se roznesly ztichlou nemocni\u010dn\u00ed chodbou a jejich majitel pohledem p\u0159el\u00e9tl sv\u00e9 hodinky na lev\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bylo teprve kr\u00e1tce po p\u00e1t\u00e9 a Tom si nerv\u00f3zn\u011b odka\u0161lal. Byl sice je\u0161t\u011b \u010das, on se v\u0161ak rozhodl j\u00edt za Billem te\u010f, ne\u017e si op\u011bt sedne k pr\u00e1ci v podob\u011b t\u0159\u00edd\u011bn\u00ed slo\u017eek a karet pacient\u016f. Podv\u011bdom\u011b zam\u00ed\u0159il k jeho nemocni\u010dn\u00edmu pokoji, a kdy\u017e se jeho pohledu naskytly u\u017e zn\u00e1m\u00e9 dve\u0159e, tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u011b si stisknul prsty. Byl velmi zv\u011bdav\u00fd, jak bude jeho dne\u0161n\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva prob\u00edhat a jak se bude Bill po v\u010derej\u0161ku chovat. Dob\u0159e… nebo tak jako p\u0159edt\u00edm?<\/div>\n
Lehk\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed protrhlo ticho na chodb\u011b a p\u0159inutilo tak Toma ukon\u010dit tok sv\u00fdch my\u0161lenek. Tom zamy\u0161len\u011b pozvedl hlavu, jeho zamy\u0161len\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i se v\u0161ak okam\u017eit\u011b zm\u011bnil na usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se, kdy\u017e p\u0159ed sebou spat\u0159il u\u017e od pohledu zn\u00e1mou osobu. Simone se usm\u00e1la a ti\u0161e za sebou dve\u0159e zase zav\u0159ela.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane doktore. Jdete za Billem?“ optala se zv\u011bdav\u011b, p\u0159esto v\u0161ak s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i. Tom se v\u0161ak usm\u00e1l a souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Ano, jdu ho prohl\u00e9dnout, m\u00e1m potom je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci. A co Vy? Byla jste na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b?“ odpov\u011bd\u011bl j\u00ed protiot\u00e1zkou a pozorn\u011b se zad\u00edval do jej\u00edch o\u010d\u00ed. Byly zn\u00e1m\u00e9, tolik moc zn\u00e1m\u00e9. N\u00e1padn\u011b mu p\u0159ipom\u00ednaly ty, do kter\u00fdch se v\u010dera d\u00edval, a kter\u00e9 jej do sebe vtahovaly \u010d\u00edm d\u00e1l hloub\u011bji. Simone souhlasn\u011b p\u0159itakala, nato v\u0161ak tro\u0161ku znejist\u011bla.<\/div>\n
„Nevad\u00ed to, \u017ee jsem za n\u00edm p\u0159i\u0161la?“ zeptala se tro\u0161ku polekan\u011b, Tom\u016fv \u00fasm\u011bv ji v\u0161ak p\u0159esv\u011bd\u010dil o opaku a Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ne. M\u016f\u017eete za Billem p\u0159ij\u00edt kdykoli v n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edch hodin\u00e1ch,“ dodal a s \u00fasm\u011bvem pozdravil jednoho ze sv\u00fdch koleg\u016f, jdouc\u00edho po chodb\u011b. Simone se sama pro sebe usm\u00e1la a m\u00edrn\u011b sklopila pohled dol\u016f. Moc dob\u0159e dnes zaznamenala jistou zm\u011bnu v Billov\u011b chov\u00e1n,\u00ed a moc dob\u0159e vid\u011bla jeho spokojen\u00fd v\u00fdraz a \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv po celou dobu jej\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy. A tak\u00e9 moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, k \u010demu se jejich dne\u0161n\u00ed rozhovor ub\u00edral. Nebo sp\u00ed\u0161 ke komu? Opatrn\u011b pozvedla pohled a kdy\u017e se setkal s t\u00edm Tomov\u00fdm, vesele se na Toma pousm\u00e1la.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill o V\u00e1s moc hezky mluvil,“ p\u0159iznala a vid\u011bla, jak v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch zaz\u00e1\u0159ily mal\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 nepatrn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky radosti. Tom se usm\u00e1l, ne\u017e v\u0161ak sta\u010dil n\u011bco \u0159\u00edct, p\u0159eru\u0161il jej zvuk Simonina mobilu. Simone rychle o\u010dima p\u0159elet\u011bla kr\u00e1tk\u00fd text a nato se na Toma omluvn\u011b usm\u00e1la.<\/div>\n
„Promi\u0148te, ale u\u017e budu muset j\u00edt. A abych nezapomn\u011bla, Bill p\u0159ed chvilkou usnul, tak\u017ee ho asi budete muset vzbudit. D\u011bkuju V\u00e1m moc za v\u0161echno,“ dodala a narychlo se rozlou\u010dila s Tomem, kter\u00fd b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in na chodb\u011b op\u011bt osam\u011bl. Nerv\u00f3zn\u011b si promnul prsty a zad\u00edval se na dve\u0159e p\u0159ed sebou. Byla to jedin\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka, kter\u00e1 jej d\u011blila od \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a Tom se na ni tro\u0161ku nesm\u011ble zad\u00edval. Od sp\u00edc\u00edho chlapce. M\u00edrn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a s my\u0161lenkou s jen jedin\u00fdm st\u0159edem b\u00e1zliv\u011b spo\u010dinul svou dlan\u00ed na klice b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd pokoj byl pono\u0159en do zlatav\u00e9 z\u00e1\u0159e slunce, kter\u00e9 se v n\u00ed koupalo a kter\u00e9 sv\u00fdmi paprsky vyhledalo Tomovu tv\u00e1\u0159 mezi dve\u0159mi, aby ji mohlo pohladit. Tom sotva sly\u0161iteln\u011b proklouznul dovnit\u0159 a jen velmi ti\u0161e je za sebou zase zav\u0159el. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill sp\u00ed a pr\u00e1v\u011b proto se jen ti\u0161e, jako my\u0161ka, oto\u010dil.<\/div>\n
To, co se v\u0161ak naskytlo jeho o\u010d\u00edm mu vyrazilo dech a Tom jen om\u00e1men\u011b z\u016fstal st\u00e1t na jednom m\u00edst\u011b, p\u0159ekvapen\u011b hled\u00edc na pohled p\u0159ed sebou. Na pohled, kter\u00e9 jeho o\u010di a jeho mysl je\u0161t\u011b ani nesta\u010dila vst\u0159ebat a Tom jen om\u00e1men\u011b up\u00edral o\u010di na n\u011bco, co je\u0161t\u011b nikdy nespat\u0159ily a nad \u010d\u00edm se mu te\u010f ztratil hlas. V b\u00edl\u00fdch nemocni\u010dn\u00edch pe\u0159in\u00e1ch le\u017eelo sp\u00edc\u00ed \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed a s tich\u00fdm odfukov\u00e1n\u00edm se odd\u00e1valo kouzlu sp\u00e1nku. Ani nevn\u00edmalo skute\u010dnost, \u017ee se na n\u011bj up\u00edr\u00e1 p\u00e1r o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, jejich\u017e majiteli se pr\u00e1v\u011b p\u0159es rty mihl n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Tom se podv\u011bdom\u011b pousm\u00e1l a jen s nepatrnou \u0161petkou odvahy se odv\u00e1\u017eil popoj\u00edt bl\u00ed\u017e k nemocni\u010dn\u00ed posteli a k \u017eidli, na kter\u00e9 obvykle sed\u00e1val, kdy\u017e Billa prohl\u00ed\u017eel. B\u00e1l se, moc se b\u00e1l, aby Billa n\u011bjak nevypla\u0161il nebo nepolekal, proto se jen ti\u0161e posadil na \u017eidli a znova se zad\u00edval na pohled p\u0159ed sebou, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. P\u0159i\u0161el mu tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, tak neoby\u010dejn\u00fd – stejn\u011b, jako byl i Bill, na jeho\u017e sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159 se te\u010f Tom\u016fv zrak up\u00edral. Najednou mu ten jeden jedin\u00fd pohled p\u0159i\u0161el dokonal\u00fd a Tom se jen t\u011b\u017eko br\u00e1nil si tuto skute\u010dnost p\u0159iznat. Jen marn\u011b ji odm\u00edtal, aby si nakonec, p\u0159i jedin\u00e9m pohledu na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, p\u0159iznal jedin\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Ano, on byl dokonal\u00fd. Uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy, jindy v dikobraz\u00edm \u00fa\u010desu, byly nyn\u00ed rozprost\u0159eny jako z\u00e1voj po cel\u00e9m b\u00edl\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i, a Tom t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchal \u00fa\u017easem a obdivem, kter\u00fd se zra\u010dil v jeho o\u010d\u00edch. Nemohl z t\u00e9 kr\u00e1sy p\u0159ed sebou spustit o\u010di. Billova tv\u00e1\u0159 mu u\u017e od prvn\u00edho okam\u017eiku, co ji spat\u0159il, p\u0159ipadala kr\u00e1sn\u00e1, te\u010f ve sp\u00e1nku mu v\u0161ak p\u0159ipadala je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Jako by ani nepat\u0159ila \u010dlov\u011bku, ale porcel\u00e1nov\u00e9 panence. Alespo\u0148 Tom si to tak myslel. Je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl jemn\u011bj\u0161\u00ed rysy tv\u00e1\u0159e, ne\u017e pr\u00e1v\u011b u \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. K\u0159ehkost a jemnost, kter\u00e1 z n\u011bj vyza\u0159ovala, zbavila Toma v\u0161ech jeho my\u0161lenek a na Tomov\u00fdch rtech se rozlil mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Jeho o\u010di zkoumaly Billovu tv\u00e1\u0159 a putovaly po n\u00ed, a\u017e se dostaly k pevn\u011b semknut\u00fdm v\u00ed\u010dk\u016fm s kr\u00e1sn\u00fdmi dlouh\u00fdmi \u0159asami, kter\u00e9 se ve sp\u00e1nku nepatrn\u011b chv\u011bly. A nebylo to jen sp\u00e1nkem. Tom se nahnul bl\u00ed\u017e a o\u010dima spo\u010dinul na tenk\u00e9m pram\u00ednku \u010dern\u00fdch vlas\u016f, pod n\u00edm\u017e se te\u010f hust\u00e9 \u0159asy jen sotva znateln\u011b mihotaly. S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l, v tom jej v\u0161ak jako blesk zas\u00e1hla jedna, mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku v\u00edce troufalej\u0161\u00ed a odv\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed my\u0161lenka. My\u0161lenka, kter\u00e1 sice u Toma vyvolala mal\u00fd strach, p\u0159esto se mu v\u0161ak hned zal\u00edbila a Tom se rozhodl ji uskute\u010dnit. C\u00edtil, jak se jej zmoc\u0148uje nervozita, p\u0159esto se v\u0161ak odhodlal a zhluboka se nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho prsty se t\u0159\u00e1sly a srdce bilo jako na poplach, kdy\u017e se jejich b\u0159\u00ed\u0161ky jen lehce dotknul mal\u00e9ho pram\u00ednku, aby jej mohl sundat z chv\u011bj\u00edc\u00edch se \u0159as chlapce, nad jeho\u017e kr\u00e1sou se mu pr\u00e1v\u011b zatajil dech. A\u017e te\u010f, kdy\u017e si prohl\u00ed\u017eel detaily jeho tv\u00e1\u0159e, vid\u011bl, kolik kr\u00e1sy, k\u0159ehkosti a jemnosti se v n\u00ed a\u017e doposud jeho o\u010d\u00edm skr\u00fdvalo. Te\u010f ji v\u0161ak vid\u011bl – a to bylo to, co mu vykouzlilo na rtech \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Bille? Bille, vst\u00e1vej,“ za\u0161eptal s neskr\u00fdvanou n\u011b\u017enost\u00ed v hlase, a\u017e se s\u00e1m sob\u011b divil, kde se j\u00ed v n\u011bm tolik vzalo. Kdy\u017e v\u0161ak spat\u0159il lehk\u00e9 pohyby v\u00ed\u010dek, v\u0161echny jeho ot\u00e1zky byly r\u00e1zem ty tam a Tom se pousm\u00e1l nad pohledem dvou rozespal\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u0159ely. Z Billov\u00fdch \u00fast vy\u0161el sotva sly\u0161iteln\u00fd v\u00fddech a Bill jen znova p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka pod t\u00edhou sp\u00e1nku, kter\u00fd jej znova za\u010dal zm\u00e1hat, jeho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed v\u0161ak p\u0159eru\u0161il n\u00e1dhern\u00fd medov\u00fd hlas, linouc\u00ed se k jeho u\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no. Nebo… sp\u00ed\u0161 odpoledne?“ Tom se pousm\u00e1l nad sotva viditeln\u00fdm m\u017eour\u00e1n\u00edm a nemohl spustit o\u010di z Billa, kter\u00fd na n\u011bj ospale zamrkal a nepatrn\u011b se pod pe\u0159inou o\u0161il. Pohled do dvou rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed, pln\u00fdch \u010dokol\u00e1dy, mu p\u0159i\u0161el nezvykle kr\u00e1sn\u00fd a Bill se nad n\u00edm s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co d\u011bl\u00e1, st\u00e1le je\u0161t\u011b v \u0159\u00ed\u0161i sn\u016f. Uv\u011bdomil si to a\u017e ve chv\u00edli, kdy se z\u00e1voj jeho sn\u016f rozplynul a jeho o\u010di spo\u010dinuly na tv\u00e1\u0159i mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, jeho\u017e rty st\u00e1le zdobil mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Billova mysl se kone\u010dn\u011b vr\u00e1tila zp\u011bt do reality a Bill si a\u017e te\u010f uv\u011bdomil jednu hlavn\u00ed skute\u010dnost. Skute\u010dnost, kter\u00e1 jej nem\u00e1lo polekala a d\u00edky kter\u00e9 se te\u010f Bill zprudka posadil na posteli, t\u0159e\u0161t\u00edc na Toma sv\u00e9 vystra\u0161en\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„J-j\u00e1… j\u00e1… omlouv\u00e1m se, jen… Jen jsem n-na chvilku usnul a… omlouv\u00e1m se…“ vykoktal omluvn\u011b a zahanben\u011b sklopil hlavu. P\u0159i\u0161lo mu neuv\u011b\u0159iteln\u011b trapn\u00e9, \u017ee si tu takhle vysp\u00e1val a Tom m\u00edsto, aby jej prohl\u00ed\u017eel, jej musel budit. U n\u011bjak\u00e9ho jin\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e by mu to bylo srde\u010dn\u011b jedno, u Toma v\u0161ak ne. Necht\u011bl se p\u0159ed n\u00edm ztrapnit, ale bohu\u017eel… u\u017e se stalo.<\/p>\n<\/div>\n
Tom to takhle v\u0161ak v\u016fbec nevid\u011bl. Nep\u0159i\u0161lo mu to trapn\u00e9, ani nevhodn\u00e9, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Byl r\u00e1d, moc r\u00e1d za ten kr\u00e1sn\u00fd pohled, p\u0159i my\u0161lence na n\u011bj se mu op\u011bt tajil dech. A nyn\u00ed m\u011bl p\u0159ed sebou pohled je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, nem\u011bl d\u016fvod se zlobit, ani Billa pova\u017eovat za trapn\u00e9ho. Pousm\u00e1l se nad otlakem od pol\u0161t\u00e1\u0159e na jeho tv\u00e1\u0159i a nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se v\u016fbec za nic omlouvat,“ za\u0161eptal a zad\u00edval se do Billov\u00fdch p\u0159ekvapen\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly. Sta\u010dil jen jeden jejich pohled a Tom c\u00edtil, jak tlukot jeho srdce zrychlil. Kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak n\u00e1dhern\u00fd jsi, kdy\u017e sp\u00ed\u0161. A za to by ses cht\u011bl omlouvat? Ne, to j\u00e1 bych se m\u011bl omluvit. Omluvit za to, \u017ee jsem se tvoj\u00ed kr\u00e1sou nechal un\u00e1\u0161et.<\/em><\/div>\n
„Tak, m\u016f\u017eeme za\u010d\u00edt?“ optal se s \u00fasm\u011bvem, a kdy\u017e mu bylo odpov\u011bd\u00ed Billovo souhlasn\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed a nata\u017een\u00e1 pa\u017ee, rychle se nahnul pro jeden ze sv\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f, aby mu mohl zm\u011b\u0159it tlak.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, pokud t\u011b samoz\u0159ejm\u011b nebol\u00ed hlava,“ dodal Tom a naposled si poslechl pravideln\u00fd tlukot Billova srdce. Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou a te\u010f to byl on, kdo v\u011bnoval Tomovi sv\u016fj \u00fasm\u011bv. Tom mu jej oplatil a spokojen\u011b si sv\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 pom\u016fcky ulo\u017eil na jejich m\u00edsto. L\u00e9pe u\u017e jeho dne\u0161n\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva ani dopadnout nemohla. Po celou dobu si spolu pov\u00eddali a ob\u010das se i zasm\u00e1li vt\u00edpk\u016fm, kter\u00fdmi Tom ne\u0161et\u0159il. Kone\u010dn\u011b c\u00edtil, \u017ee je v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt. A tak\u00e9 c\u00edtil, \u017ee nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1sluhu na tom m\u00e1 Bill. Pomalu se posadil zp\u011bt na svou \u017eidli a s \u00fasm\u011bvem pozoroval, jak si Bill pe\u010dliv\u011b rovn\u00e1 svoji pe\u0159inu.<\/div>\n
„M\u011bl bych t\u011b pochv\u00e1lit,“ za\u010dal p\u0159\u00edjemn\u00fdm t\u00f3nem sv\u00e9ho hlasu, d\u00edvaj\u00edc se na Billovy ruce, kter\u00e9 v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b ustaly ve sv\u00e9 \u010dinnosti. Jejich majitel zv\u011bdav\u011b pozvedl sv\u016fj pohled k tomu Tomovu.<\/div>\n
„Za co?“ zeptal se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu utvo\u0159ila na jazyku, a s p\u0159ekvapen\u00edm v o\u010d\u00edch se zad\u00edval na Toma, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b sv\u00fdm pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jeho tv\u00e1\u0159i, aby se s nimi mohl setkat.<\/div>\n
„T\u0159eba za to, \u017ee sem te\u010f chod\u00edm mnohem rad\u011bji, ne\u017e je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny. A st\u00e1le je\u0161t\u011b nev\u00edm pro\u010d,“ za\u0161eptal, p\u0159esto\u017ee dob\u0159e v\u011bd\u011bl. A v\u011bd\u011bl to i Bill, kter\u00fd nesm\u011ble uhnul sv\u00fdm pohledem p\u0159ed t\u00edm Tomov\u00fdm a mile se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„To bude asi t\u00edm, \u017ee… \u017de je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r dny tu sed\u011bl nafoukan\u00fd, drz\u00fd kluk, kter\u00fd v\u0161echny kolem sebe ur\u00e1\u017eel a ok\u0159ikoval. Ale te\u010f u\u017e v\u00ed, \u017ee takov\u00fd b\u00fdt nechce a ani nebude. Nechce b\u00fdt zl\u00fd a chovat se o\u0161kliv\u011b k lidem, kte\u0159\u00ed se o n\u011bj staraj\u00ed a sna\u017e\u00ed se mu pomoci. Proto ta zm\u011bna,“ dodal \u0161eptem a sklopil pohled je\u0161t\u011b v\u00edc, nato se v\u0161ak k jeho u\u0161\u00edm dolinulo n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Srdce se mu na zlomek vte\u0159iny zastavilo a Bill p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl k mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i, jeho\u017e rty vyslovily slova, kter\u00e9 jej sv\u00fdm teplem pohladily a zah\u0159\u00e1ly na du\u0161i.<\/div>\n
„Ale kr\u00e1sn\u00e1,“ Tomovy koutky \u00fast se zacukaly a Tom s \u00fasm\u011bvem zamrkal, kdy\u017e vid\u011bl, jak k n\u011bmu mo\u0159e t\u00e9, u\u017e od pohledu nejlahodn\u011bj\u0161\u00ed \u010dokol\u00e1dy, vzhl\u00e9dlo. Bylo tak kr\u00e1sn\u00e9 a nad jeho kouzlem se v\u0161echny Tomovy my\u0161lenky rozpl\u00fdvaly jako m\u00fddlov\u00e9 bublinky. Tou\u017eil jen po jedin\u00e9m. Aby se mohl topit v jeho hloubce, aby se j\u00edm mohl nechat un\u00e1\u0161et. Hled\u011bl do n\u011bj a v\u016fbec si neuv\u011bdomoval, \u017ee v\u0161echny jeho smysly mu za\u010d\u00ednaj\u00ed vypov\u00eddat slu\u017ebu. Pomalu, velmi pomalu se j\u00edm nechal vtahovat…<\/div>\n
Ani netu\u0161il, jak dok\u00e1zal s\u00e1m vst\u00e1t ze sv\u00e9 \u017eidle a j\u00edt ke dve\u0159\u00edm. Probralo jej a\u017e tich\u00e9 zavol\u00e1n\u00ed, na\u010de\u017e se po n\u011bm oto\u010dil.<\/div>\n
„Tome?“ Bill si na posteli poposedl a naposled se zad\u00edval do o\u010d\u00ed chlapce, kter\u00e9 se setkaly s t\u011bmi jeho. „D\u011bkuju V\u00e1m za v\u0161echno. I za to, \u017ee se o m\u011b tak hezky star\u00e1te,“ pokusil se o \u00fasm\u011bv a up\u0159el na mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e sv\u016fj pohled, pln\u00fd vd\u011b\u010dnosti a oddanosti. A Tom ji vid\u011bl.<\/div>\n
„O pacienty, na kter\u00fdch mi z\u00e1le\u017e\u00ed, se star\u00e1m r\u00e1d. A v\u017edycky budu,“ za\u0161eptal a v\u011bnoval posledn\u00ed sv\u016fj pohled t\u011bm kr\u00e1sn\u00fdm o\u010d\u00edm. Rozz\u00e1\u0159enou \u010dokol\u00e1du, lesk a jisk\u0159i\u010dky radosti, kter\u00e9 v nich i na d\u00e1lku vid\u011bl, mu vykouzlily na rtech \u00fasm\u011bv a Tom jen s tich\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm dobr\u00e9 noci vyklouznul ze dve\u0159\u00ed pokoje ven na chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
Ani nevn\u00edmal skute\u010dnost, \u017ee se st\u00e1le usm\u00edv\u00e1, v\u016fbec mu to v\u0161ak nevadilo. V tuto chv\u00edli byl \u0161\u0165astn\u00fd, spokojen\u00fd a m\u011bl radost, kterou mu nemohl nikdo vz\u00edt. M\u011bl sv\u016fj d\u016fvod k \u00fasm\u011bvu a v\u016fbec jej nezaj\u00edmalo, \u017ee o n\u011bm ostatn\u00ed nemaj\u00ed ani potuchy a v\u016fbec ho neznaj\u00ed. On jej znal a v\u011bd\u011bl o n\u011bm a to bylo pro n\u011bj to hlavn\u00ed. To bylo to, co mu znova a znova vyvol\u00e1valo na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv – dokonce i te\u010f, kdy\u017e za sebou zav\u0159el dve\u0159e sv\u00e9 ordinace a uvoln\u011bn\u011b se posadil na svou \u017eidli, op\u00edraj\u00edc hlavu a zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
My\u0161lenka na \u010dernovlas\u00e9 sp\u00edc\u00ed stvo\u0159en\u00ed v b\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch jeho tv\u00e1\u0159 celou rozjasnila – a v\u016fbec poprv\u00e9 b\u011bhem n\u011bkolika posledn\u00edch dn\u00ed u n\u011bj vyvolala \u0161imraj\u00edc\u00ed pocit, pln\u00fd lehounk\u00e9ho t\u0159epot\u00e1n\u00ed mal\u00fdch k\u0159id\u00fdlek.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel „Tak se zat\u00edm m\u011bjte hezky a u\u017e\u00edvejte ty p\u0159edepsan\u00e9 l\u00e9ky po\u0159\u00e1d v tom sam\u00e9m intervalu. Za t\u00fdden se mi p\u0159ij\u010fte uk\u00e1zat, v\u00fdsledky test\u016f u\u017e budou do t\u00e9 doby zpracov\u00e1ny a my budeme v\u011bd\u011bt, co d\u00e1l,“ Tomovy rty se zvlnily do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13179","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13179","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13179"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13179\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13179"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13179"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13179"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}