{"id":13187,"date":"2009-10-26T15:30:00","date_gmt":"2009-10-26T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13156"},"modified":"2009-10-26T15:30:00","modified_gmt":"2009-10-26T14:30:00","slug":"hope-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/26\/hope-23\/","title":{"rendered":"Hope 23."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Za to se p\u0159eci nemus\u00ed\u0161 styd\u011bt,“ za\u0161eptal jsem t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu. Opravdu jsem to ne\u010dekal. Byli jsme na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b. Ani jeden z n\u00e1s nepoznal jak\u00e9 to je, odevzdat se n\u011bkomu jin\u00e9mu. Vlo\u017eit druh\u00e9 osob\u011b do rukou to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee m\u00edt.<\/div>\n
Sl\u00fdchal jsem o tom ze v\u0161ech stran, p\u0159esto jsem to se S\u00e1rou neud\u011blal. Nal\u00e9hala na m\u011b, sna\u017eila se m\u011b sv\u00e9zt, n\u011bkolikr\u00e1t jsme se kv\u016fli tomu dokonce poh\u00e1dali. Nebylo to tak, \u017ee bych po n\u00ed netou\u017eil. Tou\u017eil jsem, ale ne tak moc, abych se s n\u00ed dok\u00e1zal milovat. Andreas tomu \u0159\u00edkal jenom sex. Jin\u00e9 slovo jsem z jeho \u00fast nikdy nesly\u0161el. Jenom\u017ee j\u00e1 necht\u011bl sex. Netou\u017eil jsem po divok\u00e9m styku, ze kter\u00e9ho si budu pamatovat jenom \u00fatr\u017eky, proto\u017ee jsem \u00fapln\u011b ztratil hlavu a zapomn\u011bl jsem to pro\u017e\u00edvat. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto jsem to se S\u00e1rou neud\u011blal. Cht\u011bl jsem, aby ta chv\u00edle byla nekone\u010dn\u00e1 a abych na ni nikdy nezapomn\u011bl. Cht\u011bl jsem to pomalu, n\u011b\u017en\u011b… A\u017e te\u010f si uv\u011bdomuju, jak moc jsme byli se S\u00e1rou odli\u0161n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom na m\u011b nenal\u00e9hal. Nesv\u00e1d\u011bl m\u011b a j\u00e1 p\u0159esto v\u0161echno v\u011bd\u011bl, \u017ee s n\u00edm bych se milovat dok\u00e1zal, kdykoliv by cht\u011bl. Neubl\u00ed\u017eil by mi. Nem\u011bl jsem z n\u011bj strach. Oba jsme v tomhle byli velice nezku\u0161en\u00ed a pr\u00e1v\u011b proto mi p\u0159i\u0161lo neskute\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00e9, \u017ee bych to m\u011bl pro\u017e\u00edt pr\u00e1v\u011b s n\u00edm. Zapomenout na to, co bylo a bude. Zapomenout na cel\u00fd sv\u011bt kolem a \u017e\u00edt jenom pro tu chv\u00edli.<\/div>\n
„Jsi na \u0159ad\u011b,“ uc\u00edtil jsem na lev\u00e9 l\u00edci lehk\u00e9 pohlazen\u00ed. \u00dapln\u011b jsem na na\u0161i hru zapomn\u011bl a Tom si toho z\u0159ejm\u011b v\u0161iml. D\u00edval se na m\u011b provinil\u00fdma o\u010dima mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte. Jako by si myslel, \u017ee to je \u0161patn\u011b, pokud byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d \u010dist\u00fd a nedot\u010den\u00fd. Ale nebylo. Pr\u00e1v\u011b d\u00edky tomu mi p\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b zraniteln\u011bj\u0161\u00ed a k\u0159eh\u010d\u00ed. M\u011bl jsem nesm\u00edrn\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed neust\u00e1le se jej dot\u00fdkat a hladit jej. Cht\u011bl jsem jej o sv\u00e9 l\u00e1sce p\u0159esv\u011bd\u010dovat ka\u017edou vte\u0159inou. Cht\u011bl jsem, aby byl kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
\n
Zahled\u011bl jsem se mu do o\u010d\u00ed a v tu chv\u00edli jsem p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co mus\u00edm ud\u011blat. Zhluboka jsem se nadechl. „Chci, abys se sem nast\u011bhoval. Cht\u011bl bych, abys tohle bral jako sv\u016fj domov,“ pomalu jsem jej hladil po \u010delisti, neust\u00e1le t\u00e1paj\u00edc v hloubce jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„To nebyla ot\u00e1zka,“ podotkl, pohledem v\u0161ak neuhnul ani o milimetr.<\/div>\n
„Cht\u011bl bys se mnou bydlet?“ pozm\u011bnil jsem to vz\u00e1p\u011bt\u00ed. Tom m\u011b k sob\u011b pevn\u011b p\u0159ivinul, pol\u00edbil m\u011b do vlas\u016f, na malou chvilku v\u0161ak p\u0159eru\u0161il n\u00e1\u0161 o\u010dn\u00ed kontakt. Zahled\u011bl se do vzduchopr\u00e1zdna nad n\u00e1ma.<\/div>\n
„V\u0161echny v\u011bci z\u016fstaly u bratrance. Kdybych se pro n\u011b vr\u00e1til, ubl\u00ed\u017eil by mi. A kdybys \u0161el se mnou, ubl\u00ed\u017eil by i tob\u011b. To nem\u016f\u017eu dovolit,“ op\u011bt mi pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. J\u00e1 jsem v\u0161ak strach nem\u011bl. Byl jsem odhodl\u00e1n ud\u011blat cokoliv, aby se Tom nadobro odpoutal od sv\u00e9 minulosti. Tr\u00e1pil se a j\u00e1 jsem to moc dob\u0159e c\u00edtil.<\/div>\n
„Tak se vloup\u00e1me oknem. Vezmeme tvoje v\u011bci a spole\u010dn\u011b ute\u010deme. M\u016f\u017eeme jet kamkoliv bude\u0161 cht\u00edt. Spal bych i pod stanem, klidn\u011b i na strom\u011b, jenom abych byl s tebou,“ slova jsem chrlil tak horliv\u011b, a\u017e to i m\u011b samotn\u00e9ho malinko p\u0159ekvapilo. Tom se na m\u011b v\u0161ak n\u00e1dhern\u011b usm\u00e1l a hluboce m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Pojedeme, kamkoliv bude\u0161 cht\u00edt. T\u0159eba i na kraj sv\u011bta. Jenom my dva,“ zamilovan\u011b jsme se na sebe usm\u00e1li. Bylo n\u00e1dhern\u00e9 takhle sn\u00edt a p\u0159edstavovat si spole\u010dnou budoucnost. Bylo n\u00e1m \u00fapln\u011b jedno, zdali se to stane skute\u010dnost\u00ed. To p\u0159eci nebylo podstatn\u00e9. Byli jsme \u0161\u0165astn\u00ed i z t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 p\u0159edstavy a pevn\u00e9ho objet\u00ed, kter\u00e9 jsme si v\u011bnovali. Ob\u010das je mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed sn\u00edt, ne\u017e pro\u017e\u00edvat realitu, kter\u00e1 v\u00e1s tr\u00e1p\u00ed a d\u011bs\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
„N\u00e1dhern\u011b von\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal mi stydliv\u011b do vlas\u016f. „Jak to d\u011bl\u00e1\u0161?“ kdy\u017e jsem se na n\u011bj pod\u00edval, n\u00e1dhern\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„M\u00e1m to br\u00e1t jako dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku?“ vesele jsem si skousl rty, jinak bych jej musel cel\u00e9ho zul\u00edbat. Jeho tv\u00e1\u0159e pomalounku r\u016f\u017eov\u011bly. M\u011bly skoro toto\u017en\u00fd odst\u00edn, jako jeho pln\u00e9 rty.<\/div>\n
„J\u00e1 jenom, \u017ee tomu nerozum\u00edm. Na sv\u011bt\u011b jsou miliony v\u016fn\u00ed a \u017e\u00e1dn\u00e1 nevon\u00ed tak jako tv\u00e9 vlasy nebo tv\u00e9 t\u011blo. Miluju, kdy\u017e jsi u m\u011b a j\u00e1 ji c\u00edt\u00edm. V tu chv\u00edli v\u00edm, \u017ee jsem v bezpe\u010d\u00ed. D\u00edky tob\u011b pozn\u00e1v\u00e1m ten pocit,“ nosem jsem se ot\u00edral o jeho tv\u00e1\u0159 a beze slova, naslouchal t\u011bm jeho. V\u00e1\u017eil jsem si t\u011bch chvil, kdy na m\u011b mluvil a j\u00e1 nemusel nic odpov\u00eddat. Mohl jsem jenom poslouchat jeho hlas a vn\u00edmat tlukot jeho srdce, kter\u00fd se stal pro m\u011b tou nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ukol\u00e9bavkou. Dokonce i te\u010f jsem se j\u00edm nechal un\u00e1\u0161et.<\/div>\n
„Miluje\u0161 m\u011b, Tome?“ vydechl jsem skoro nesly\u0161n\u011b, s tv\u00e1\u0159\u00ed op\u0159enou o jeho hrudn\u00edk a zav\u0159en\u00fdma o\u010dima. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem se jej na to zeptal. Nem\u011bl jsem to v pl\u00e1nu. Prost\u011b to z m\u00fdch \u00fast n\u011bjak samo vylet\u011blo. I kdyby mi neodpov\u011bd\u011bl, nezlobil bych se. C\u00edtil jsem to. Akor\u00e1t bylo mnohem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed to sly\u0161et.<\/p>\n<\/div>\n
Na n\u011bkolik vte\u0159in z\u016fstalo ticho. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee neodpov\u00ed. Tro\u0161i\u010dku m\u011b to zamrzelo, ale kdy\u017e jsem se naklonil k jeho rt\u016fm a sm\u011bl jsem jim v\u011bnovat l\u00e1skypln\u00fd polibek, v\u0161echno bylo pry\u010d. „Miluju t\u011b, Bille,“ zavzdychal a j\u00e1 c\u00edtil, jak si mou tv\u00e1\u0159 p\u0159ibl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k t\u00e9 sv\u00e9. Oba jsme pootev\u0159eli rty ve stejnou chv\u00edli. Srdce mi tlouklo jako spla\u0161en\u00e9. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Nedo\u010dkav\u011b jsme se l\u00edbali a j\u00e1 pomalu zapom\u00ednal i d\u00fdchat. Najednou, jako bych nepot\u0159eboval kysl\u00edk. Jako by mi sta\u010dilo d\u00fdchat ten jeho\u2026<\/div>\n
Dlan\u011bma jsem bloudil po jeho tv\u00e1\u0159i, sna\u017eil jsem se ovl\u00e1dnout vzru\u0161en\u00ed, je\u017e stoupalo ka\u017edou bu\u0148kou m\u00e9ho t\u011bla. \u010c\u00edm d\u00e9le jsme se l\u00edbali, t\u00edm v\u00edce se na\u0161e l\u00edb\u00e1n\u00ed st\u00e1valo chtiv\u00fdm a pr\u016fbojn\u00fdm. V okam\u017eic\u00edch, kdy jsem se pot\u0159eboval nadechnout, jsem se jenom neochotn\u011b vzd\u00e1lil z bl\u00edzkosti jeho \u00fast. T\u011bch n\u011bkolik vte\u0159in, po kter\u00e9 jsem do plic nas\u00e1l z\u00e1sobu kysl\u00edku, m\u011b p\u0159\u00edmo ni\u010dily.<\/div>\n
V\u016fbec jsem si neuv\u011bdomoval, co d\u011bl\u00e1m. M\u00e9 rty jej hladov\u011b l\u00edbaly, zat\u00edmco si m\u00e9 dlan\u011b automaticky razily cestu sm\u011brem dol\u016f. P\u0159i\u0161lo mi to tak p\u0159irozen\u00e9 a \u010dist\u00e9. Poslepu jsem soupe\u0159il s drobn\u00fdmi knofl\u00ed\u010dky na jeho kalhot\u00e1ch. Tom se m\u011b sice n\u011bkolikr\u00e1t pokou\u0161el zastavit, ale j\u00e1 u\u017e jsem p\u0159estat nedok\u00e1zal. Nemohl jsem se do\u010dkat chv\u00edle, kdy se jej budu moci skute\u010dn\u011b dotknout.<\/div>\n
„Bille,“ st\u00e9nal do m\u00fdch \u00fast. Ve chv\u00edli, kdy jsem dlan\u00ed vklouzl pod jeho spodn\u00ed pr\u00e1dlo a poprv\u00e9 jsem jej pohladil, jsem myslel, \u017ee exploduji. Je\u0161t\u011b nikdy jsem nic tak siln\u00e9ho nec\u00edtil. Sly\u0161el jsem s\u00e1m sebe zast\u00e9nat, kdy\u017e proti m\u00e9 dlani zlehka p\u0159irazil. L\u00edbal jsem jeho ho\u0159\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e, nesm\u011ble jsem se o n\u011bj t\u0159el. Jeho nesm\u011bl\u00e9 vzdechy a tichounk\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed, m\u011b i v takov\u00e9 chv\u00edli dok\u00e1zalo je\u0161t\u011b v\u00edce rozn\u011b\u017enit. „Chci se milovat.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ odpov\u011bd\u011bl jsem p\u0159\u00edmo automaticky, ani\u017e bych si uv\u011bdomil v\u00fdznam, toho, co \u0159ekl. Kdy\u017e mi to kone\u010dn\u011b do\u0161lo, p\u0159estal jsem se jej dot\u00fdkat a p\u0159\u00edmo \u0161okovan\u00fdm pohledem jsem vyst\u0159elil k jeho tv\u00e1\u0159i. D\u00edval se na m\u011b \u00fapln\u011b stejn\u011b. Jako by ani s\u00e1m nev\u011b\u0159il tomu, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. „Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“ zeptal jsem se jej \u0161eptem, po\u0159\u00e1d zhluboka lapaj\u00edc po dechu. Tom m\u011b kr\u00e1tce pol\u00edbil a pot\u00e9 rychle zak\u00fdval hlavou. „Bude to poprv\u00e9, co se budu s n\u011bk\u00fdm milovat,“ z\u00e1\u0159iv\u011b jsem se usm\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ \u00fasm\u011bv mi op\u011btoval, i kdy\u017e po chvilce znejist\u011bl.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 jsem stejn\u011b nezku\u0161en\u00fd jako ty. Taky to neum\u00edm. Ale moc po tob\u011b tou\u017e\u00edm a chci b\u00fdt tv\u016fj. Spole\u010dn\u011b to p\u0159eci zvl\u00e1dneme,“ je\u0161t\u011b jednou jsem jej l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil, a pot\u00e9 jsem mu pomohl vst\u00e1t. Cht\u011bl jsem j\u00edt zp\u00e1tky dovnit\u0159, ale Tom m\u011b zastavil.<\/div>\n
„J-j\u00e1 bych rad\u011bji tady ne\u017e vevnit\u0159,“ za\u0161eptal smutn\u011b. Z\u0159ejm\u011b m\u011bl na n\u011bco o\u0161klivou vzpom\u00ednku.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ pohladil jsem jej po tv\u00e1\u0159i, vzal jsem deku, kterou jsme m\u011bli p\u0159es houpa\u010dku p\u0159ehozenou, a vedl jsem jej na zadn\u00ed dvorek, kde m\u011bla mamka d\u0159ev\u011bnou pergolu. Miloval jsem to m\u00edsto. V\u0161ude kolem jenom stromky a kv\u011bty\u2026 nic v\u00edc.<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem ji rozlo\u017eil a oba jsme se na ni posadili. Zad\u00edvali jsme se na sebe. Nev\u011bd\u011bli jsme, jak za\u010d\u00edt.<\/div>\n
„Polib m\u011b, pros\u00edm,“ Tom ke mn\u011b nat\u00e1hnul ruce. Pot\u0159eboval naj\u00edt ztracenou jistotu a j\u00e1 to konec konc\u016f pot\u0159eboval taky. Takhle to p\u0159eci v\u0161echno za\u010dalo. Jedn\u00edm polibkem\u2026<\/div>\n
Polibkem, kter\u00fd mi zm\u011bnil cel\u00fd \u017eivot…<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem se k n\u011bmu naklonil. Neust\u00e1le jsme si hled\u011bli do o\u010d\u00ed. Nic tak kr\u00e1sn\u00e9ho a z\u00e1rove\u0148 vzru\u0161uj\u00edc\u00edho, jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nec\u00edtil. Chv\u011bl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble a ve chv\u00edli, co se na\u0161e rty spojily, jsem m\u011bl chu\u0165 vyk\u0159i\u010det svou l\u00e1sku do cel\u00e9ho sv\u011bta. Za st\u00e1l\u00e9ho l\u00edb\u00e1n\u00ed jsem se pomalu pokl\u00e1dal na deku a Tom se nesm\u011ble pokl\u00e1dal na m\u011b. Bylo lehk\u00e9 o milov\u00e1n\u00ed sn\u00edt, mluvit o n\u011bm a tou\u017eit po tom okam\u017eiku, ale kdy\u017e se to m\u011blo st\u00e1t, nev\u011bd\u011bl jsem, jak za\u010d\u00edt.<\/div>\n
Cht\u011bl jsem, aby to byl nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eik m\u00e9ho \u017eivota. A nejenom m\u00e9ho\u2026<\/div>\n
Kdysi jsem si sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed nev\u00e1\u017eil. Bral jsem jej jako samoz\u0159ejmost, kter\u00e1 mi u\u0161t\u011bd\u0159ila tu nejtvrd\u0161\u00ed r\u00e1nu. Tu chybu u\u017e v\u00edckr\u00e1t neud\u011bl\u00e1m. Tv\u016fj pohled je tak kouzeln\u00fd. To ty jsi m\u00fdm \u0161t\u011bst\u00edm, l\u00e1sko\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161el jsem ten spr\u00e1vn\u00fd d\u016fvod
Ke zm\u011bn\u011b sebe sam\u00e9ho
D\u016fvod za\u010d\u00edt od za\u010d\u00e1tku
A ten d\u016fvod jsi ty<\/p>\n

Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem ti ubl\u00ed\u017eil
To je n\u011bco, s \u010d\u00edm mus\u00edm \u017e\u00edt ka\u017ed\u00fd den
A v\u0161echnu tu bolest, kterou jsem ti zp\u016fsobil
P\u0159\u00e1l bych si to v\u0161echno vz\u00edt zp\u011bt
A b\u00fdt ten, kter\u00fd zachyt\u00ed v\u0161echny tv\u00e9 slzy
To je to, pro\u010d pot\u0159ebuji, abys to sly\u0161el<\/em><\/div>\n

Na\u0161el jsem d\u016fvod uk\u00e1zat
Svou druhou stranu m\u00e9ho j\u00e1, o kter\u00e9m jsi nev\u011bd\u011bl
D\u016fvod pro v\u0161echno, co d\u011bl\u00e1m
A ten d\u016fvod jsi ty…<\/em><\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Za to se p\u0159eci nemus\u00ed\u0161 styd\u011bt,“ za\u0161eptal jsem t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu. Opravdu jsem to ne\u010dekal. Byli jsme na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b. Ani jeden z n\u00e1s nepoznal jak\u00e9 to je, odevzdat se n\u011bkomu jin\u00e9mu. Vlo\u017eit druh\u00e9 osob\u011b do rukou to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13187","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13187","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13187"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13187\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13187"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13187"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13187"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}