{"id":13189,"date":"2009-10-26T14:00:00","date_gmt":"2009-10-26T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13158"},"modified":"2009-10-26T14:00:00","modified_gmt":"2009-10-26T13:00:00","slug":"without-him","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/26\/without-him\/","title":{"rendered":"Without him"},"content":{"rendered":"<div><strong>autor: Lofi^^<\/strong><\/p>\n<\/div>\n<div><em>Tak\u2026 Dokon\u010dila jsem tuhle jednod\u00edlovku asi p\u0159ed p\u011bti minutami, m\u011bla jsem ji rozepsanou, ale teprve te\u010f jsem byla schopna ji kone\u010dn\u011b n\u011bjak zakon\u010dit. Mn\u011b osobn\u011b p\u0159ijde tam na konci tak nucen\u011b usekl\u00e1, ale nev\u011bd\u011bla jsem, jak jinak to ud\u011blat. P\u0159esto se snad bude l\u00edbit, dala mi docela zabrat. Nen\u00ed moc pov\u00eddek, kdy trp\u00ed nar\u00e1\u017ekami a posm\u011b\u0161ky Tom. Tohle je jedna z nich, tak budu doufat v n\u011bjak\u00e9 kladn\u00e9 ohlasy. D\u011bkuju. Lofi =)<\/em><\/p>\n<\/div>\n<div>Tom sed\u00e1val na st\u0159e\u0161e star\u00e9ho panel\u00e1ku permanentn\u011b ka\u017ed\u00fd den. Hned po \u0161kole, sotva si vybalil v\u011bci a rychle na\u010dm\u00e1ral dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, vydal se z posledn\u00edho patra na balkon o patro n\u00ed\u017e, a vy\u0161el po schodech a\u017e nahoru na starou, kamennou st\u0159echu. Chodil tam r\u00e1d. Bylo to jeho obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto. Nikdy tam ale nebyl s\u00e1m. Spole\u010dnost mu d\u011blala jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka &#8211; kytara. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e m\u011bl \u0161patnou n\u00e1ladu, depresi nebo prost\u011b jen pot\u0159eboval rozpt\u00fdlit, nikdo mu nemohl pomoct v\u00edc ne\u017e ona. Jej\u00ed struny byly pro n\u011bj vysvobozen\u00edm. Byl samot\u00e1\u0159. Nikdo se s n\u00edm necht\u011bl kamar\u00e1dit, byl vlastn\u011b n\u011bco jako \u0161koln\u00ed outsider. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Byl p\u0159ece taky \u010dlov\u011bk. Ukr\u00fdval v sob\u011b zran\u011bn\u00e9 city, pot\u0159eboval obejmout. Byla pravda, \u017ee jeho milovan\u00e1 Gibsonka v\u0161echno zvl\u00e1dala na jedni\u010dku, ale c\u00edtit teplo n\u011b\u010d\u00edho t\u011bla\u2026 to bylo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, tohle mu kytara prost\u011b nemohla poskytnout.<\/div>\n<div>***<\/div>\n<div>&#8222;Ach bo\u017ee!&#8220; Ulevil si Tom vy\u010derpan\u011b u\u017e ode dve\u0159\u00ed. Vyzul si boty a posp\u00edchal nahoru do sv\u00e9ho pokoje. Odhodil aktovku do kouta a lehl si na postel. Kone\u010dn\u011b p\u00e1tek. V\u00edkend byl pro n\u011bj n\u011bco jako r\u00e1j. Posm\u011b\u0161ky zaostal\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, neust\u00e1l\u00e9 nar\u00e1\u017eky a tvrd\u00e9 r\u00e1ny\u2026 v\u0161echno bylo pry\u010d. Dok\u00e1zal jenom le\u017eet na posteli a sn\u00edt, jak\u00e9 by to bylo, kdyby m\u011bl n\u011bjak\u00e9ho kamar\u00e1da nebo kamar\u00e1dku. N\u011bkoho, kdo by odehnal v\u0161echny jeho chmury a vr\u00e1til mu zp\u011bt do du\u0161e jeho dobrou n\u00e1ladu, kterou m\u00edval do t\u00e9 doby, ne\u017e se p\u0159ist\u011bhoval sem. Do Anglie. Byl tu s\u00e1m, bez rodi\u010d\u016f, bez opory. Nebyl tady nikdo, kdo by mu podal pomocnou ruku a \u0159ekl ta povzbuzuj\u00edc\u00ed slova &#8222;V\u0161echno bude dobr\u00e9.&#8220; O tomhle mohl Tom jenom sn\u00edt. Na st\u0159echu moment\u00e1ln\u011b nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed. Zab\u00fdval se sv\u00fdmi my\u0161lenkami a probl\u00e9my.<\/div>\n<hr \/>\n<div>***<\/div>\n<div>Dva dny volna a tolik k\u00fd\u017een\u00e9ho klidu se vytratily tak rychle, jak p\u0159i\u0161ly, a Toma \u010dekal dal\u0161\u00ed teror. Jedin\u00e1 povzbudiv\u00e1 zpr\u00e1va byla jen jedna. A byla v\u016fbec povzbudiv\u00e1? Do \u0161koly m\u011bl p\u0159ij\u00edt nov\u00fd \u017e\u00e1k. Tom netu\u0161il, o koho se jedn\u00e1. Holka, kluk\u2026 hoper, \u0161ampon\u2026 I kdy\u017e bylo hodn\u011b pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee se jedn\u00e1 o dal\u0161\u00edho imbecila, st\u00e1le v n\u011bm ho\u0159el mal\u00fd plam\u00ednek nad\u011bje. Nad\u011bje, \u017ee se kone\u010dn\u011b najde n\u011bkdo, komu bude st\u00e1t aspo\u0148 za pozdrav\u2026 nad\u011bje, \u017ee p\u0159ijde osoba, kter\u00e1 si vybuduje sv\u00e9 m\u00edsto v jeho srdci\u2026 nad\u011bje, \u017ee bude opravdu\u2026 v\u0161echno dobr\u00e9.<br \/>Doufal. Zoufale si p\u0159\u00e1l, aby do toho pitom\u00fdho \u00fastavu p\u0159i\u0161el taky n\u011bkdo, kdo bude ochoten sd\u00edlet jeho n\u00e1zory, pocity\u2026 A opravdu. P\u0159\u00e1n\u00ed se splnilo.<\/div>\n<div>***<\/div>\n<div>Jeho sp\u00e1sa v podob\u011b \u010dernovlas\u00e9ho chlapce s alabastrovou plet\u00ed p\u0159i\u0161la \u00fapln\u011b znenad\u00e1n\u00ed. U\u017e od t\u00e9 doby, co se \u0159editel dostavil do jejich t\u0159\u00eddy a p\u0159edstavil jim nov\u00e9ho spolu\u017e\u00e1ka, v\u011bd\u011bl, \u017ee je tady n\u011bkdo, na koho \u010dekal cel\u00fd \u017eivot. V\u016fbec se neznali, k jedin\u00e9mu rozhovoru do\u0161lo jenom p\u0159i pozdravu. Ale p\u0159esto mu to p\u0159ipadalo, jako\u017ee se znaj\u00ed u\u017e celou v\u011b\u010dnost. Gibsonka a star\u00e1 st\u0159echa \u0161ly stranou. K narozenin\u00e1m dostal nov\u00fd notebook od babi\u010dky na jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Internet byl te\u010fka na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. Slou\u017eil k vyhled\u00e1v\u00e1n\u00ed informac\u00ed o tom tajemn\u00e9m \u010dernovlas\u00e9m klukovi. Ka\u017ed\u00fd den netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, a\u017e skon\u010d\u00ed \u0161koln\u00ed vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a on se bude moct ut\u00e1p\u011bt ve sv\u00e9m vlastn\u00edm \u017ealu nad jeho fotkou. Bylo to uboh\u00e9. On s\u00e1m si sob\u011b takhle p\u0159ipadal. Neschopn\u00e1 lidsk\u00e1 troska. \u010casy, kdy sed\u00e1val jako vesel\u00fd kluk s mandlov\u00fdma o\u010dima, ve kter\u00fdch hr\u00e1ly neposedn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, na zahrad\u011b velk\u00e9ho domu jeho rodi\u010d\u016f, byly d\u00e1vno pry\u010d. Zem\u0159eli. Oba dva p\u0159i autonehod\u011b. Toma to tehdy stra\u0161n\u011b vzalo. Ani te\u010f se s t\u00edm je\u0161t\u011b tak \u00fapln\u011b nevyrovnal a byly momenty, kdy \u00fapln\u011b podlehl sebel\u00edtosti. Byl ale sm\u00ed\u0159en s t\u00edm, \u017ee osud se k n\u011bmu nezachoval p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b. Jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mu je\u0161t\u011b z\u016fstal, byla jeho babi\u010dka. I kdy\u017e se o n\u011bho doopravdy zaj\u00edmala jen na jeho narozeniny, sv\u00e1tek nebo V\u00e1noce, byl r\u00e1d, \u017ee ji m\u00e1. M\u011bla sv\u00fdch starost\u00ed dost. Speci\u00e1ln\u00ed \u00fatulek, ve kter\u00e9m se v\u011bnovala ztracen\u00fdm nebo opu\u0161t\u011bn\u00fdm ko\u010dk\u00e1m, byla jej\u00ed hlavn\u00ed v\u00e1\u0161e\u0148. Ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase, kdy nemusela ope\u010dov\u00e1vat neboh\u00e9 mazl\u00ed\u010dky, se starala o zahr\u00e1dku. Tom po n\u00ed nic v\u00edc nevy\u017eadoval. Nerad byl st\u0159edem pozornosti.<\/div>\n<div>***<\/div>\n<div>Ale jeden den se v\u0161echno zvrtlo. Bill se vr\u00e1til zp\u00e1tky do sv\u00e9ho rodn\u00e9ho m\u011bsta &#8211; Magdeburgu. D\u016fvod? Tom neznal. Prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 ho udivila, byla, \u017ee se narodili na tom stejn\u00e9m m\u00edst\u011b a byl je\u0161t\u011b v\u00edce p\u0159ekvapen, \u017ee to bylo ve stejn\u00fd den. Ale rychle to pustil z hlavy. Jedin\u00fd sv\u011btl\u00fd bod v jeho smutku a b\u00edd\u011b byl on\u2026 Tom nemohl p\u0159en\u00e9st p\u0159es srdce, \u017ee u\u017e ho nikdy neuvid\u00ed. \u017de jeho energick\u00fd obli\u010dej a \u010dern\u00e1 k\u0161tice ho nebudou doprov\u00e1zet p\u0159i cest\u011b do \u0161koly, ani z n\u00ed. Jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di u\u017e nikdy nespat\u0159\u00ed ty druh\u00e9, tolik podobn\u00e9 t\u011bm jeho. Nezvl\u00e1dl to. Psychicky se zhroutil a posledn\u00ed plam\u00ednek nad\u011bje vys\u00edlen\u011b zhasl, kdy\u017e zem\u0159ela jeho babi\u010dka. Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Ka\u017ed\u00fd den se u\u017e\u00edral, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad nemravn\u00fdmi pozn\u00e1mkami jeho nep\u0159ej\u00edcn\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, ve\u010der ho p\u0159epadaly hlubok\u00e9 deprese\u2026 dokonce ho napadlo i skoncovat se \u017eivotem. Ale ono se to lehko \u0159ekne, jen\u017ee h\u016f\u0159 se to d\u011bl\u00e1. Byl srab. V\u011bd\u011bl to. No a? Nevadilo mu to, nem\u011bl se p\u0159ed k\u00fdm p\u0159etva\u0159ovat, ani pro\u010d.<\/div>\n<div>***<\/div>\n<div>Ve stejnou chv\u00edli, na jin\u00e9m m\u00edst\u011b, st\u00e1li oba dva chlapci na okraji st\u0159echy a shl\u00ed\u017eeli dol\u016f. Jeden \u010dernovlas\u00fd, se ztr\u00e1pen\u00fdm obli\u010dejem, druh\u00fd takt\u00e9\u017e zoufal\u00fd, vlasy \u0161pinav\u00fd blond. Nem\u011bli pro koho \u017e\u00edt. Ztratili svou l\u00e1sku. Vz\u00e1jemn\u011b se pot\u0159ebovali, c\u00edtili to. Ale stovky, tis\u00edce kilometr\u016f jim v tom br\u00e1nilo. Zkolabovali. \u017divot pro n\u011b p\u0159estal m\u00edt smysl. Bez toho druh\u00e9ho nedok\u00e1zali \u017e\u00edt. A proto te\u010f st\u00e1li na okraji propasti. Byli rozhodnuti, oba dva. Ani jeden necht\u011bl br\u00e1t sv\u00e9 rozhodnut\u00ed zp\u00e1tky. Nem\u011blo by to cenu, st\u00e1le a znova propadat smutku a naprost\u00e9 beznad\u011bji.<br \/>Oba s bla\u017een\u00fdm \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i, na\u0161li se na m\u00edst\u011b jejich smrti. V jejich obli\u010deji byl vepsan\u00fd v\u00fdraz zmu\u010den\u00e9 l\u00e1sky, konce jejich \u017eivota. Ale oba se setkali tam naho\u0159e. Podali si ruce, a vydali se vst\u0159\u00edc \u017eivotu, kter\u00fd snad bude lep\u0161\u00ed ne\u017e ten p\u0159edchoz\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n<div><strong>autor: Lofi^^<\/strong><\/div>\n<div><strong>betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"<p>autor: Lofi^^ Tak\u2026 Dokon\u010dila jsem tuhle jednod\u00edlovku asi p\u0159ed p\u011bti minutami, m\u011bla jsem ji rozepsanou, ale teprve te\u010f jsem byla schopna ji kone\u010dn\u011b n\u011bjak zakon\u010dit. Mn\u011b osobn\u011b p\u0159ijde tam na konci tak nucen\u011b usekl\u00e1, ale nev\u011bd\u011bla jsem, jak jinak to ud\u011blat. P\u0159esto<\/p>\n<p class=\"link-more\"><a class=\"myButt \" href=\"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/26\/without-him\/\">Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13189","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13189","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13189"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13189\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13189"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13189"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13189"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}