{"id":13199,"date":"2009-10-24T18:00:00","date_gmt":"2009-10-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13168"},"modified":"2009-10-24T18:00:00","modified_gmt":"2009-10-24T17:00:00","slug":"reinkarnace-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/24\/reinkarnace-10\/","title":{"rendered":"Reinkarnace 10."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bylo chvilku po druh\u00e9 hodin\u011b v noci, zjistila Elke, kdy\u017e rozespale zam\u017eourala na display sv\u00e9ho telefonu. Tak p\u0159eci jen se j\u00ed povedlo usnout. A to si myslela, \u017ee v sed\u011b na k\u0159esle to snad ani nejde. Ov\u0161em te\u010f ji probralo Billovo tich\u00e9 k\u0148our\u00e1n\u00ed a na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed. P\u0159evaloval se neklidn\u011b na posteli a pof\u0148uk\u00e1val. Zvuky pomalu s\u00edlily a nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed st\u00e9n\u00e1n\u00ed se m\u011bnilo ve srozumiteln\u00e1 slova.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, l\u00e1sko. Neodch\u00e1zej, pros\u00edm. Tomi, moc pros\u00edm.“ \u00dap\u011bnliv\u011b volal. Elke se co mo\u017en\u00e1 nejrychleji vyhrabala z deky, v kter\u00e9 byla zabalen\u00e1, a sp\u011b\u0161n\u011b p\u0159isko\u010dila k posteli. Lampi\u010dku na no\u010dn\u00edm stolku zast\u00ednila bavln\u011bn\u00fdm \u0161\u00e1lem, kter\u00fd m\u011bla obto\u010den\u00fd kolem krku, a rozsv\u00edtila ji. Tlumen\u00e9 sv\u011btlo oz\u00e1\u0159ilo tv\u00e1\u0159 jej\u00edho kamar\u00e1da, a ona tak mohla vid\u011bt, \u017ee jeho obli\u010dej je znovu cel\u00fd mokr\u00fd od slz. Bylo j\u00ed ho tak nep\u0159edstaviteln\u011b l\u00edto. Pomalu u\u017e p\u0159est\u00e1vala doufat v to, \u017ee se Bill r\u00e1no probud\u00ed a jeho bol\u00edstka bude alespo\u0148 nepatrn\u011b men\u0161\u00ed. Tohle zran\u011bn\u00ed bude pot\u0159ebovat nejsp\u00ed\u0161 mnohem v\u00edce \u010dasu na uzdraven\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, Bill\u00ed, klid. Je to jen sen. Jsem tady u tebe. Je to v po\u0159\u00e1dku.“ \u0160eptala ti\u0161e. Nem\u011bla v \u00famyslu ho \u00fapln\u011b probrat. B\u00e1la se toho, \u017ee by pak nebylo mo\u017en\u00e9 znovu ho ke sp\u00e1nku p\u0159im\u011bt. Cht\u011bla jen tu nep\u0159\u00edjemnou no\u010dn\u00ed m\u016fru odehnat, a tak ho konej\u0161ila \u0161eptan\u00fdmi sl\u016fvky, p\u0159itiskla se k n\u011bmu, aby podv\u011bdom\u011b c\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed bl\u00edzkost a st\u00edrala mu z tv\u00e1\u0159\u00ed ty p\u0159\u00edvaly slan\u00e9 vody.<\/div>\n
Kupodivu to zab\u00edralo. Netu\u0161ila jestli jej\u00edm p\u0159i\u010din\u011bn\u00edm. Mo\u017en\u00e1 jen kon\u010dila snov\u00e1 f\u00e1ze, a Bill se propadal do hlub\u0161\u00edho sp\u00e1nku, kde ji\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 sny neb\u00fdvaj\u00ed. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b jeho zoufal\u00e9 v\u00fdk\u0159iky postupn\u011b odezn\u00edvaly, p\u0159estal se vrt\u011bt a znovu pravideln\u011b oddechoval. I Elke se op\u011bt za\u010d\u00ednal zmoc\u0148ovat sp\u00e1nek. Ani si neuv\u011bdomila, \u017ee pozapomn\u011bla vst\u00e1t a p\u0159esunout se zp\u011bt na k\u0159eslo. Usnula p\u0159itulen\u00e1 k Billovi s rukou ochranitelsky p\u0159ehozenou p\u0159es jeho trup.<\/div>\n
\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Otec \u00c1je se p\u0159ed span\u00edm, tak jak to m\u00edval ve zvyku, proch\u00e1zel dlouh\u00fdmi pal\u00e1cov\u00fdmi chodbami. \u0158\u00edk\u00e1val, \u017ee si tak t\u0159\u00edd\u00ed my\u0161lenky, aby ho v noci ji\u017e nic nevyru\u0161ovalo ze sp\u00e1nku, a proto\u017ee m\u011bl plnou kr\u00e1lovu d\u016fv\u011bru, m\u011bl p\u0159\u00edstup bezv\u00fdhradn\u011b do cel\u00e9ho pal\u00e1ce. Nebylo tedy divu, \u017ee se b\u011bhem sv\u00e9 proch\u00e1zky zatoulal i p\u0159ed panovn\u00edkovy komnaty. Obvykle tam b\u00fdvalo ticho. Tutanchamon v tuto dobu v\u011bt\u0161inou sp\u00e1val, a kdy\u017e ne, ned\u011blal nic, co by jakkoli naru\u0161ovalo klid na chodb\u00e1ch. Dnes se k n\u011bmu ale donesl pi\u0161tiv\u00fd, roz\u010dilen\u00edm a nen\u00e1vist\u00ed podbarven\u00fd hlas jeho man\u017eelky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nechal by to b\u00fdt, ale on v\u011bd\u011bl, \u017ee tuhle noc m\u011bl m\u00edt kr\u00e1l na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b n\u011bkoho \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, a ne svoji \u017eenu. Pod t\u00edhou nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho tu\u0161en\u00ed tedy neohl\u00e1\u0161en\u00fd vstoupil dovnit\u0159. Vid\u011bl jen m\u00edhaj\u00edc\u00ed se st\u00edny vzadu u baz\u00e9nku, kdy\u017e ale do\u0161el a\u017e tam, po Anchesenpatoon\u011b nebylo ani pam\u00e1tky. Musela ho z\u0159ejm\u011b sly\u0161et p\u0159ich\u00e1zet, nebo byla prost\u011b jen na odchodu a sta\u010dila tak u\u010dinit d\u0159\u00edve, ne\u017e dorazil on. Jedin\u00e9, co tedy v m\u00edstnosti spat\u0159il, byl Herembheb, jak v n\u00e1ru\u010d\u00ed sv\u00edr\u00e1 bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo mlad\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00e9ho vid\u011bl vyr\u016fstat, vzd\u011bl\u00e1val ho a vychov\u00e1val, miloval jako vlastn\u00edho syna.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Co se tu stalo?“ Do\u017eadoval se n\u011bjak\u00e9ho vysv\u011btlen\u00ed s jasn\u00fdm podt\u00f3nem zd\u011b\u0161en\u00ed a \u0161oku v hlase. Nebyl p\u0159ipraven\u00fd o n\u011bj tak brzy p\u0159ij\u00edt. Egypt na to nebyl p\u0159ipraven\u00fd. On byl tak nad\u011bjn\u00fdm panovn\u00edkem. Sta\u010dilo je\u0161t\u011b p\u00e1r let, aby se z chlapce prom\u011bnil v suver\u00e9nn\u00edho vl\u00e1dce.<\/em><\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem pozd\u011b.“ \u0158ekl zhrzen\u00fd Herembheb v odpov\u011b\u010f. Bylo z toho zn\u00e1t, \u017ee si celou situaci vy\u010d\u00edt\u00e1. \u00c1jeho ov\u0161em ani na prchav\u00fd okam\u017eik nenapadlo, obvinit z fara\u00f3novy smrti jeho. V\u011bd\u011bl, jak moc pro sebe znamenaj\u00ed, a to se znali tak kr\u00e1tce. „Otr\u00e1vila ho. Dozv\u011bd\u011bla se o n\u00e1s. Kdybych nep\u0159ipustil, aby mezi n\u00e1mi\u2026“ Nedopov\u011bd\u011bl. Zlomil se mu hlas pod t\u00edhou bolesti, kter\u00e1 ho neust\u00e1le spalovala a nem\u011bla se k \u00fastupu. Co jen si bez n\u011bj po\u010dne?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jen si nic nevy\u010d\u00edtej, ano. Ty jedin\u00fd jsi dok\u00e1zal na jeho tv\u00e1\u0159i za posledn\u00ed roky vykouzlit skute\u010dn\u011b nefal\u0161ovan\u00fd \u00fasm\u011bv. V\u011b\u0159, \u017ee kdyby v\u011bd\u011bl, jak to dnes skon\u010d\u00ed, a m\u011bl mo\u017enost si vybrat \u017e\u00edt, ale bez tebe, anebo znovu um\u0159\u00edt v tv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed, vybere si tu druhou z mo\u017enost\u00ed. Ty jedin\u00fd jsi ho ud\u011blal \u0161\u0165astn\u00fdm a nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, na jak dlouho.“ \u00c1je se sna\u017eil zm\u00edrnit utrpen\u00ed, kter\u00e9 se usadilo ve voj\u00e1kov\u011b du\u0161i, ale na slova \u00fat\u011bchy bylo je\u0161t\u011b brzy. Ztr\u00e1ta byla p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00e1, ne\u017e aby je dok\u00e1zal vst\u0159ebat a ulevila mu. P\u0159esto za n\u011b byl sv\u00fdm zp\u016fsobem vd\u011b\u010dn\u00fd. „Te\u010f mi jen pov\u011bz. Co to tu Anchesenpatoona vyk\u0159ikovala? Zn\u011blo to skoro jako\u2026“<\/em><\/div>\n
„Kletba.“ Herembheb za\u0161eptal to slovo, dopl\u0148uj\u00edc \u00c1jeho domn\u011bnku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e. Jsi schopn\u00fd mi \u0159\u00edct, \u010deho p\u0159esn\u011b se to t\u00fdkalo?“ Herembheb mo\u017en\u00e1 jej\u00edm slov\u016fm mnoho v\u00e1hy nep\u0159ikl\u00e1dal, zd\u00e1lo se mu absurdn\u00ed, aby mohl zapomenout na n\u011bkoho, koho tak moc miloval, ov\u0161em \u00c1je nehodlal nic podcenit. Znal moc n\u011bkter\u00fdch kleteb a jejich s\u00edlu, kdy\u017e byla vy\u0159\u010dena \u00fasty nejvy\u0161\u0161\u00ed velekn\u011b\u017eky, kterou Anchesenpatoona, jako\u017eto prvn\u00ed kr\u00e1lova man\u017eelka, p\u0159edstavovala a zaj\u00edmal se tak\u00e9 o to, jak se jich p\u0159\u00edpadn\u011b zbavit. A tak\u00e9, na rozd\u00edl od Herebheba, byl i pro sv\u016fj \u017eal schopen racion\u00e1ln\u011b uva\u017eovat a okam\u017eit\u011b \u0159e\u0161it probl\u00e9m, kter\u00fd tu p\u0159ed nimi vyvstal. C\u00edtil povinnost t\u011bmto dv\u011bma chlapc\u016fm pomoci, co mu jen jeho mo\u017enosti dovol\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Herembheb v sob\u011b ovl\u00e1dl vzlyk a dal\u0161\u00edm slz\u00e1m ji\u017e nedovolil, aby se p\u0159ehouply p\u0159es hradbu \u0159as. Ten sta\u0159\u00edk \u010d\u00e1st svoj\u00ed pragmati\u010dnosti musel p\u0159en\u00e1\u0161et i na n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„On princ,“ za\u010dal s p\u0159\u00edb\u011bhem od za\u010d\u00e1tku, „kdy\u017e um\u00edral, sl\u00edbil mi, \u017ee se znovu sejdeme v nov\u00e9m \u017eivot\u011b a tam u\u017e n\u00e1m bude umo\u017en\u011bno b\u00fdt spolu. Ona v\u0161echno sly\u0161ela a popudilo ji to. Cht\u011bla, abychom um\u0159eli spolu. Mluvila n\u011bco o tom, \u017ee a\u017e se znovu uvid\u00edme, odvrhnu ho od sebe, a on \u017ealem znovu zem\u0159e.“ Stru\u010dn\u011b odvykl\u00e1dal tu situaci tak, jak si ji zhruba vybavoval. Stra\u0161n\u011b \u0161patn\u011b se mu k tomu vracelo. Ty vzpom\u00ednky ho mu\u010dily.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To nen\u00ed dobr\u00e9.“ Zamumlal si sta\u0159\u00edk s\u00e1m pro sebe.<\/em><\/div>\n
„\u0158\u00edkal jste n\u011bco?“ Cht\u011bl v\u011bd\u011bt mlad\u00fd mu\u017e, proto\u017ee slova otce \u00c1jeho se mu nepoda\u0159ilo post\u0159ehnout.<\/em><\/div>\n
„Nic, nic, chlap\u010de. V\u0161echno vy\u0159e\u0161\u00edme a j\u00e1 ti slibuji, \u017ee spolu znovu budete. Nejd\u0159\u00edv se ale mus\u00edme postarat o to, aby se panovn\u00edkovi dostalo v\u0161ech posmrtn\u00fdch poct a balzamova\u010di ji\u017e za\u010dali pe\u010dovat o jeho t\u011blo. A samoz\u0159ejm\u011b Anchesenpaatona nesm\u00ed uniknout trestu.“ Dodal je\u0161t\u011b. Herembheb se cht\u011bl zprvu br\u00e1nit a svou l\u00e1sku nehodlal pustit ze sv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. V\u011bd\u011bl ale, \u017ee je to nutn\u00e9, a on s n\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed nem\u016f\u017ee setrvat nav\u011bky. Uposlechl tedy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Elke se znovu probrala a\u017e nad r\u00e1nem. Do pokoje se skulinami mezi zata\u017een\u00fdmi \u017ealuziemi protahovalo prvn\u00ed nesm\u011bl\u00e9 sv\u011btlo, a d\u00edky tomu u\u017e mohla rozeznat obrysy v\u011bc\u00ed v pokoji. Bill je\u0161t\u011b spal. Opatrn\u011b od n\u011bj vstala a p\u0159it\u00e1hla mu p\u0159ikr\u00fdvku, kter\u00e1 mu b\u011bhem noci sjela n\u00ed\u017e, znovu a\u017e ke krku. Rozhodla se jim ob\u011bma doj\u00edt pro n\u011bco \u010derstv\u00e9ho na sn\u00eddani a jen doufala, \u017ee to stihne d\u0159\u00edve, ne\u017e se Bill probud\u00ed. Jako my\u0161ka se vykradla z Billova pokoje, neopomn\u011bla si vz\u00edt jeho kl\u00ed\u010de, aby se dostala zp\u011bt dovnit\u0159, a nehlu\u010dn\u011b za sebou zav\u0159ela dve\u0159e. Dala se do rychl\u00e9ho kroku a vr\u00e1tnic\u00ed na koleji ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 sprintovala, jak moc se cht\u011bla vr\u00e1tit zp\u011bt co nejd\u0159\u00edve. Mal\u00e9 peka\u0159stv\u00ed za rohem m\u011blo otev\u0159eno, to znamen\u00e1, \u017ee nemohlo b\u00fdt m\u00e9n\u011b jak \u0161est hodin r\u00e1no. Teprve te\u010f ji napadlo zkontrolovat \u010das. 7:35. Pozdn\u00ed podzimn\u00ed rozedn\u00edv\u00e1n\u00ed bylo dosti matouc\u00ed. To znamenalo, \u017ee nebylo zase tak \u010dasn\u011b. Tedy pro ni ur\u010dit\u011b, ona sp\u00e1vala v\u011bt\u0161inou cel\u00e9 dopoledne, ale pro Billa ne. On b\u00fdval rann\u00ed pt\u00e1\u010de. Tenhle poznatek ji donutil k je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edmu sp\u011bchu. Koupila \u010derstv\u00e9 croissanty s vanilkov\u00fdm pudinkem, p\u00e1r s\u00fdrov\u00fdch housek a \u010dokol\u00e1du. Ml\u00e9\u010dnou s o\u0159\u00ed\u0161ky. Tu m\u00e1 Bill r\u00e1d a ona p\u0159edpokl\u00e1dala, \u017ee sladk\u00e1 dobr\u016ftka by mu mohla ud\u011blat alespo\u0148 malinko dob\u0159e. P\u0159evzala si sv\u016fj n\u00e1kup od prodava\u010dky a stejn\u011b rychl\u00fdm tempem se vracela zp\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Neskonale se j\u00ed ulevilo, kdy\u017e opatrn\u011b vklouzla do pokoje a zjistila, \u017ee Bill ani nezm\u011bnil polohu od doby, co ode\u0161la. Rozhodla se toho vyu\u017e\u00edt a p\u0159\u00edpravu sn\u00eddan\u011b dot\u00e1hnout do konce, aby mu ji tak mohla don\u00e9st skv\u011ble naserv\u00edrovanou rovnou do postele. V koupeln\u011b do varn\u00e9 konvice napustila vodu a dala ji va\u0159it. Do dvou hrne\u010dk\u016f nasypala trochu \u010dern\u00e9ho pr\u00e1\u0161ku a do obou p\u0159idala je\u0161t\u011b bohatou porci cukru. Ani jeden z nich si vr\u00e1sky z p\u0159ebyte\u010dn\u00fdch kil d\u011blat nemusel. Jedli hodn\u011b a v\u0161echno, a p\u0159esto z\u016fst\u00e1vali st\u00e1le huben\u00ed. V\u00fdhoda k nezaplacen\u00ed. Elke by nesnesla, kdyby si musela hl\u00eddat ka\u017ed\u00e9 sousto tak, jako to d\u011blala v\u011bt\u0161ina jej\u00edch kamar\u00e1dek. Konvice o chvilku pozd\u011bji cvakla a ona horkou tekutinu p\u0159ilila do hrne\u010dk\u016f. Ten Bill\u016fv postavila na mal\u00fd t\u00e1cek, polo\u017eila na n\u011bj dva croissanty a p\u00e1r kosti\u010dek \u010dokol\u00e1dy. Spokojen\u00e1 se svoj\u00ed malou kucha\u0159skou p\u0159\u00edpravou, to cel\u00e9 dopravila na no\u010dn\u00ed stole\u010dek vedle postele a nahnula se nad n\u011bj, aby mu vid\u011bla do tv\u00e1\u0159e. Na\u010dasov\u00e1n\u00ed bylo perfektn\u00ed. Billova v\u00ed\u010dka se p\u00e1rkr\u00e1t zachv\u011bla a zpod nich na ni vykoukly dv\u011b hn\u011bd\u00e9 duhovky. Elke se a\u017e lekla, kdy\u017e v nich uvid\u011bla tu stejn\u011b zmu\u010denou bolest jako v\u010dera. Necht\u011bla na sob\u011b ale d\u00e1t nic zn\u00e1t a vykouzlila na tv\u00e1\u0159i povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bill\u00ed. C\u00edt\u00ed\u0161 tu v\u016fni? M\u00e1m pro tebe skv\u011blou sn\u00eddani.“ Mrkla na n\u011bj, a u\u017e mu p\u0159istrkovala pod nos t\u00e1cek s pochutinami.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad.“ Zaskuhral rozespal\u00fdm hlasem Bill a neochotn\u011b se \u0161kr\u00e1bal do sedu. T\u00e1c mu p\u0159ist\u00e1l v kl\u00edn\u011b. Elke tak tro\u0161ku po\u010d\u00edtala s odm\u00edtavou reakc\u00ed, ov\u0161em nehodlala ji vz\u00edt na v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Sn\u00eddan\u011b je d\u016fle\u017eit\u00e1. Dej si aspo\u0148 tro\u0161ku.“ P\u0159emlouvala ho.<\/div>\n
„Elke, j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b nechci. Nem\u00e1m na to v\u016fbec chu\u0165.“ Trval si Bill tvrdohlav\u011b na sv\u00e9m.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, nechovej se jako malej. V\u00edm, \u017ee se asi cejt\u00ed\u0161 pod psa, ale n\u011bco j\u00edst mus\u00ed\u0161. Nepom\u016f\u017ee\u0161 si, kdy\u017e se je\u0161t\u011b zhrout\u00ed\u0161 z hladu.“ Vy\u010dinila mu r\u00e1zn\u011b. Nebylo ale zbyt\u00ed. Pokud na n\u011bj p\u016fjde v rukavi\u010dk\u00e1ch, ni\u010deho nedoc\u00edl\u00ed.<\/div>\n
„Trochu kafe bych mohl.“ Kapituloval nakonec \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b Bill a vzal si hrne\u010dek do rukou. Elke neuniklo, \u017ee se mu zlehka chv\u011bj\u00ed. Nezd\u00e1lo se ale, \u017ee by to na sebe d\u00edky tomu vycmrndal, tak rad\u011bji d\u011blala, \u017ee to nevid\u00ed. A\u017e v\u0161echno p\u0159ebol\u00ed, tak se vytrat\u00ed i tyhle drobn\u00e9 neduhy.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159edstav si, \u017ee ta babka, co prod\u00e1v\u00e1 tady u n\u00e1s v pek\u00e1rn\u011b, je snad asi znova t\u011bhotn\u00e1. Kolik j\u00ed tak asi m\u016f\u017ee b\u00fdt? No na \u010dty\u0159ic\u00edtku u\u017e j\u00ed t\u00e1hne ur\u010dit\u011b. Nebo mo\u017en\u00e1 jen p\u0159ibrala, ale fakt ti vypad\u00e1 hrozn\u011b\u2026 A ten profesor m\u011b zase tak roz\u010d\u00edlil! No co si o sob\u011b v\u016fbec mysl\u00ed, d\u011bdek jeden plesnivej, ple\u0161atej\u2026“ B\u011bhem Billovy sn\u00eddan\u011b Elke doslova mlela o v\u0161em mo\u017en\u00e9m. Vedla si nekone\u010dn\u00fd monolog, pln\u00fd sam\u00fdch ned\u016fle\u017eitost\u00ed, ve snaze za ka\u017edou cenu strh\u00e1vat na sebe pozornost a odvracet ji tak od mo\u017enosti, \u017ee by Bill op\u011bt za\u010dal o sv\u00e9m mal\u00e9m probl\u00e9mu. Sice nevypadal, \u017ee by ji poslouchal, tedy nijak nereagoval. Ale b\u011bhem toho jej\u00edho brebent\u011bn\u00ed do sebe dostal i p\u00e1r soust toho sladk\u00e9ho pe\u010diva a jednu kosti\u010dku \u010dokol\u00e1dy, tak\u017ee si Elke nakonec nep\u0159ipadala ani tak moc hloup\u011b. V\u00edce nesmysl\u016f jako za tuhle chvilku toti\u017e ze sebe snad v \u017eivot\u011b nedostala, a to ona byla p\u0159itom p\u0159\u00edmo expertkou na tlach\u00e1n\u00ed bez zd\u00e1nliv\u00e9 my\u0161lenky.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tu z\u016fstala.“ Vypadlo kone\u010dn\u011b z Billa, kdy\u017e se vr\u00e1tila z koupelny, kde byla om\u00fdt ty dva \u0161pinav\u00e9 hrnky od k\u00e1vy.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dnej probl\u00e9m. Ty bys to pro m\u011b ud\u011blal taky.“ Usm\u00e1la se na n\u011bj a pohladila ho ve vlasech. „P\u016fjde\u0161 dnes do \u0161koly?“ Cht\u011bla v\u011bd\u011bt, i kdy\u017e nepo\u010d\u00edtala se zam\u00edtavou odpov\u011bd\u00ed. Bill hodiny nevynech\u00e1val, ani ty m\u00e9n\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9, kter\u00e9 m\u011bl na programu dnes, tak\u017ee by si teoreticky mohl men\u0161\u00ed leno\u0161en\u00ed dovolit, vzhledem k tomu, \u017ee se nejsp\u00ed\u0161 po v\u010derej\u0161ku nemohl c\u00edtit zrovinka nejl\u00e9pe.<\/div>\n
„Ne.“ Vypadlo z n\u011bj stru\u010dn\u011b a Elke se neubr\u00e1nila \u00fadivu. „Vezme\u0161 m\u011b za Tomem?“ Up\u0159el na ni pohled pln\u00fd pros\u00edk\u016f.<\/div>\n
„Bille, proboha.“ Vydechla Elke bezradn\u011b. „Tebe ten n\u00e1pad je\u0161t\u011b nepustil? V\u011b\u0159 mi, tohle je to posledn\u00ed, co bys m\u011bl ud\u011blat.“ Op\u011bt se rychle jala mu tu my\u0161lenku vyvracet. „Bille, koukni. Nehod\u00edte se k sob\u011b. On nen\u00ed na n\u011bjakou romantickou l\u00e1sku a vod\u011bn\u00ed za ru\u010di\u010dku. Nen\u00ed na jakejkoli vztah. A jestli te\u010f za n\u00edm p\u0159ib\u011bhne\u0161, tak se ti akor\u00e1t tak vysm\u011bje\u2026“<\/div>\n
„L\u017ee\u0161!“ Labiln\u011b se Bill rozk\u0159ikl a p\u0159eru\u0161il tak snahu Elke mu cokoli vysv\u011btlit. „V\u016fbec ho nezn\u00e1\u0161. On um\u00ed milovat. Je to ten nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, jak\u00e9ho jsem kdy poznal, a jestli mi nehodl\u00e1\u0161 pomoct, tak odejdi!“ Zoufale se ho sna\u017eil br\u00e1nit a p\u0159esv\u011bd\u010dit tak zelenovl\u00e1sku o tom, \u017ee se m\u00fdl\u00ed. Zn\u011blo to ale sp\u00ed\u0161e tak, \u017ee se o tom sna\u017e\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe. Byl nep\u0159edstaviteln\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Nutn\u011b ho pot\u0159eboval m\u00edt vedle sebe a nikde nevid\u011bl ani n\u00e1znak toho, \u017ee by k tomu m\u011blo v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b doj\u00edt. Do Elke vkl\u00e1dal dost sv\u00fdch nad\u011bj\u00ed. Myslel si, \u017ee by mu to cel\u00e9 mohla hodn\u011b usnadnit, kdy\u017e mu nevyvr\u00e1tila to, \u017ee ho zn\u00e1. Ona ale odm\u00edtla. V jeho o\u010d\u00edch se najednou z nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dky prom\u011bnila ve zr\u00e1dce, kter\u00fd mu \u0161lapal po \u0161t\u011bst\u00ed a h\u00e1zel jenom dal\u0161\u00ed klacky pod nohy. A on tak zoufale pot\u0159eboval n\u011b\u010d\u00ed pomoc, podporu, proto\u017ee se c\u00edtil tak moc slab\u00fd a unaven\u00fd. Nedovedl si p\u0159edstavit, \u017ee by se s\u00e1m m\u011bl za\u010d\u00edt sh\u00e1n\u011bt po tom, kde se pohybuje m\u00edstn\u00ed basketbalov\u00e1 hv\u011bzda. U\u017e jen ta my\u0161lenka, \u017ee by m\u011bl vst\u00e1t z postele, b\u011bhat po cel\u00e9m kampusu, a sna\u017eit se na n\u011bj doptat, z n\u011bj nep\u0159edstaviteln\u011b vys\u00e1vala energii, stejn\u011b tak jako ka\u017ed\u00e1 minuta bez n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, tak to nen\u00ed. Uklidni se, ano. J\u00e1 ti p\u0159ece chci pomoct. Chci pro tebe to nejlep\u0161\u00ed a to ten kluk skute\u010dn\u011b nen\u00ed, ch\u00e1pe\u0161 to? Zn\u00e1m ho.“<\/div>\n
„To j\u00e1 taky, a ta tvoje verze je \u00fapln\u00fd nesmysl. U\u017e nechci poslouchat ty tvoje jedovatosti. \u0158ekla sis k tomu svoje, a te\u010f odejdi!“ Zd\u016fraznil znovu sv\u016fj po\u017eadavek, \u017ee u\u017e si d\u00e1l nep\u0159eje, aby u n\u011bj z\u016fst\u00e1vala. Nechce mu pomoct, a tak se p\u0159\u00e1tel\u00e9 nechovaj\u00ed.<\/div>\n
„Bille\u2026“ Za\u0161eptala nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Takhle chladn\u00fd snad je\u0161t\u011b nikdy nebyl. Ten Bill, kter\u00e9ho ona znala, by ji od sebe nikdy nevyhodil.<\/div>\n
„B\u011b\u017e, pros\u00edm, ano. Nem\u00e1m s\u00edlu to u\u017e opakovat.“<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161. Ale p\u0159ijdu se na tebe pod\u00edvat z\u00edtra. T\u0159eba se u\u017e bude\u0161 chovat rozumn\u011bji.“ Dodala si je\u0161t\u011b sp\u00ed\u0161e pro sebe s rukou na klice. Neoto\u010dila se na n\u011bj a rychle ji stiskla. Kdyby to ud\u011blala, ur\u010dit\u011b by se neubr\u00e1nila l\u00edtostiv\u00fdm slz\u00e1m, proto\u017ee Bill\u016fv vyhazov j\u00ed rozhodn\u011b dost ubl\u00ed\u017eil. M\u011bla ale v pl\u00e1nu odpustit a rychle to p\u0159ej\u00edt. Byl zran\u011bn\u00fd, m\u011bl zlomen\u00e9 srdce. Takov\u00fd \u010dlov\u011bk si tak \u00fapln\u011b neuv\u011bdomuje, \u017ee by n\u011bkter\u00fdmi slovy mohl ubl\u00ed\u017eit lidem, kter\u00e9 m\u011bl r\u00e1d a kte\u0159\u00ed v\u017edycky st\u00e1li za n\u00edm. Jednodu\u0161e te\u010f jeho bolest byla mnohon\u00e1sobn\u011b v\u011bt\u0161\u00ed, ne\u017e schopnost p\u0159em\u00fd\u0161let nad ohleduplnost\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e usly\u0161el cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed, svezl se zp\u011bt na pol\u0161t\u00e1\u0159 a smotal se do t\u011bsn\u00e9ho klub\u00ed\u010dka. U\u017e zase se mu cht\u011blo plakat, ale slzy nep\u0159ich\u00e1zely. Jen pr\u00e1zdno. Nikdo mu nezbyl. C\u00edtil, jak jeho t\u011blem ot\u0159\u00e1sla prvn\u00ed vlna nep\u0159\u00edjemn\u00e9 zimnice a bezd\u011b\u010dn\u011b se zachv\u011bl. Za\u010d\u00ednalo mu b\u00fdt zle i po fyzick\u00e9 str\u00e1nce a m\u011bl \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed strach\u2026 <\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Bylo chvilku po druh\u00e9 hodin\u011b v noci, zjistila Elke, kdy\u017e rozespale zam\u017eourala na display sv\u00e9ho telefonu. Tak p\u0159eci jen se j\u00ed povedlo usnout. A to si myslela, \u017ee v sed\u011b na k\u0159esle to snad ani nejde. Ov\u0161em te\u010f ji probralo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[265],"tags":[],"class_list":["post-13199","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-reinkarnace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13199","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13199"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13199\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13199"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13199"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13199"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}