{"id":13201,"date":"2009-10-24T17:00:00","date_gmt":"2009-10-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13170"},"modified":"2009-10-24T17:00:00","modified_gmt":"2009-10-24T16:00:00","slug":"irony-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/24\/irony-4\/","title":{"rendered":"Irony 4."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Just a little bit<\/strong><\/div>\n
Tom dovnit\u0159 jen nakoukl a zam\u017eoural do p\u0159\u00edtm\u00ed v m\u00e9m pokoji.<\/div>\n
„Cos to tady p\u0159edt\u00edm d\u011blal?“ Zeptal se s p\u0159iblbl\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i, kter\u00fd se ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed zm\u011bnil v grimasu \u0161oku. Tom vklouzl do pokoje, p\u0159ibouchl dve\u0159e a p\u0159\u00edskokem se vrhnul k moj\u00ed posteli.<\/div>\n
„Co blbne\u0161?!“ Za\u0159val, kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl zbl\u00edzka. Vypadal jsem stra\u0161n\u011b? Nejsp\u00ed\u0161 ano. Jak, bled\u00fd? Zakrv\u00e1cen\u00fd, mastn\u00e9 vlasy rozhozen\u00e9 po pol\u0161t\u00e1\u0159i, jizvy \u00fapln\u011b v\u0161ude? Na \u0161pinav\u00e9m prost\u011bradle\u2026 Mo\u017en\u00e1 u\u017e taky trochu p\u0159ipom\u00edn\u00e1m mrtvolu. Tom m\u011b popadl za po\u0159ezanou ruku, ti\u0161e jsem zasy\u010del. „Ses posral?! D\u011blej s t\u00edm kurva n\u011bco!!!“ Nic jsem s t\u00edm ned\u011blal, jen jsem na n\u011bj z\u00edral. Jedna \u010d\u00e1st m\u00e9ho j\u00e1 si p\u0159\u00e1la ho okam\u017eit\u011b vyk\u00e1zat z pokoje, druh\u00e1 byla r\u00e1da, \u017ee je tu. A Tom zase z\u00edral na m\u011b. Kolena pod n\u00edm poklesla a r\u00e1zem sed\u011bl na matraci, vedle moj\u00ed hrudi. Pohledem t\u011bkal od m\u00e9ho zubo\u017een\u00e9ho t\u011bla k m\u00e9mu poklidn\u00e9mu obli\u010deji. Pak se ot\u0159\u00e1sl, jako by n\u00e1hle procitnul. „Mus\u00edme zavolat sanitku!“ Za\u010dal hledat kapsy, na kalhot\u00e1ch od py\u017eama ale \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bl. „Mobil, mobil\u2026“ Mumlal vypla\u0161en\u011b a rozhl\u00ed\u017eel se po pokoji, zbyte\u010dn\u011b. D\u00e1vno \u017e\u00e1dn\u00fd mobil nem\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome.“ Za\u0161eptal jsem. Okam\u017eit\u011b zpozorn\u011bl. Zat\u00edmco zmatkoval, j\u00e1 jsem si p\u0159ipadal men\u0161\u00ed a men\u0161\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 chladn\u011bj\u0161\u00ed, ov\u0161em pouze t\u011blesn\u011b. M\u00e1 mysl naopak byla byst\u0159ej\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. To pr\u00e1v\u011b ona m\u011b p\u0159im\u011bla z posledn\u00edch sil zvednout ruku a p\u0159itisknout ji Tomovi na tv\u00e1\u0159. Jemn\u011b jsem ho palcem pohladil po l\u00edcn\u00ed kosti a s n\u00e1mahou pootev\u0159el \u00fasta.<\/div>\n
„Nech m\u011b j\u00edt.“<\/div>\n
Mluvil jsem ti\u0161e, ale jasn\u011b a z\u0159eteln\u011b.<\/div>\n
\n
„Ale pro\u010d, Bille? Pro\u010d u\u017e nechce\u0161\u2026\u017e\u00edt?“ Neodpov\u011bd\u011bl jsem, ale sna\u017eil jsem se mu podat vysv\u011btlen\u00ed pohledem. D\u00edval se mi p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. A ty jeho\u2026 byly tak pr\u00e1zdn\u00e9. Pak, z\u010distajasna, se roz\u0161\u00ed\u0159ily a Tom zalapal po dechu. P\u00e1tral jsem. V jeho o\u010d\u00edch jsem uvid\u011bl pochopen\u00ed. Ale nebylo to v\u0161echno. Je tohle\u2026 odpor? Samoz\u0159ejm\u011b. P\u0159ipad\u00e1m mu nechutn\u00fd. Neop\u011btuje m\u00e9 city. P\u0159esn\u011b, jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal. Tak\u017ee nic z toho, co jsem d\u011blal, nebylo zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„Bille\u2026 je to\u2026 pravda?“<\/div>\n
Zmohl jsem se jen na p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. O\u010di se mi zal\u00e9valy slzami.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026 m\u011b to mrz\u00ed\u2026 tohle jsem\u2026 necht\u011bl\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1 t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, Bille, ale\u2026“<\/div>\n
Nedokon\u010dil v\u011btu. Sna\u017e\u00ed se to ne\u0159\u00edct nahlas, aby mi neubl\u00ed\u017eil? Jak\u00e1 ironie.<\/div>\n
„Ne dost.“<\/div>\n
Dokon\u010dil jsem za n\u011bj slab\u00fdm, nev\u00fdrazn\u00fdm hlasem. P\u0159ik\u00fdvl. Pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1m po\u0159\u00e1d ruku na jeho tv\u00e1\u0159i, a nechal jsem ji spadnout na matraci.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsi to! Tys to v\u011bd\u011bl!!<\/div>\n
Jist\u011b, \u017ee jsem to v\u011bd\u011bl. Pro\u010d bych to jinak d\u011blal?<\/div>\n
„Ale\u2026 nechci, abys um\u0159el, Bille! Nech m\u011b zavolat ti sanitku!“<\/div>\n
\u017d\u00e1d\u00e1 m\u011b o svolen\u00ed. Jak mil\u00e9.<\/div>\n
„Ne. Cel\u00e9 ty roky ses o m\u011b nezaj\u00edmal. Nikdy sis m\u011b ne\u2026 nev\u0161\u00edmal. A j\u00e1 jsem nikdy nic n-ne\u0159ekl. Byl jsem zalezl\u00fd ve sv\u00e9m temn\u00e9m koutku a ti\u0161e jsem trp\u011bl\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
D\u00e1l u\u017e jsem mluvit nemohl. N\u011bjak jsem najednou nedok\u00e1zal mluvit a z\u00e1rove\u0148 d\u00fdchat. P\u0159ed o\u010dima se mi za\u010daly d\u011blat m\u017eitky. U\u017e jsem vid\u011bl jen Toma. Dok\u00e1zal jsem rozpoznat ka\u017ed\u00fd jeho pohyb. To, jak napr\u00e1zdno polkl. Vzal moji hlavu do dlan\u00ed, a ne\u017e mi do\u0161lo, co opravdu d\u011bl\u00e1, naklonil se ke mn\u011b a p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na moje. Vypoulil jsem o\u010di. Bylo to tak ne\u010dekan\u00e9, tak\u2026 tak\u2026 tak kr\u00e1sn\u00e9. T\u011blem se mi rozlilo n\u00e1hl\u00e9 teplo, c\u00edtil jsem, jak se tepy m\u00e9ho srdce zrychluj\u00ed, t\u011blo jako by se sna\u017eilo spasit sv\u016fj \u017eivot\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Jen\u017ee srdce nem\u011blo pro\u010d tepat, nebylo nic, co by rozh\u00e1n\u011blo do tk\u00e1n\u00ed, a kdy\u017e se Tom od bratra odt\u00e1hl, zachytil posledn\u00ed jeho pohled, c\u00edtil posledn\u00ed pokus srdce zachr\u00e1nit t\u011blo. Bill otev\u0159el \u00fasta, jako by cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale jedin\u00fd zvuk, kter\u00fd z nich vy\u0161el, byl tich\u00fd vzdech. Posledn\u00ed pohled na bratrovu uslzenou tv\u00e1\u0159 ho uklidnil a on mohl bez rozpak\u016f odej\u00edt\u2026 up\u0159el pohled do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Vysok\u00fd chlapec s dredy sta\u017een\u00fdmi gumi\u010dkou, na sob\u011b \u010dern\u00fd oblek a s rudou r\u016f\u017e\u00ed v ruce, ml\u010dky sledoval, jak rakev barvy nejhlub\u0161\u00ed noci kles\u00e1 do \u010derstv\u011b vyhlouben\u00e9 j\u00e1my. Neposlouchal kn\u011bze, nevn\u00edmal pohledy v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch, kter\u00e9 mu propalovaly d\u00edry do zad. V\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch\u2026 kte\u0159\u00ed znali pravdu. V\u0161ichni v\u011bd\u011bli, jak Bill um\u0159el, pro\u010d se to stalo i kdo ho nechal um\u0159\u00edt\u2026\u017ee to byl on, on tam s n\u00edm byl, on mu nepomohl, nam\u00edsto toho se jen d\u00edval, jak um\u00edr\u00e1. Poh\u0159eb se stal nev\u0161edn\u00ed ud\u00e1lost\u00ed. Krom\u011b nevelk\u00e9 \u00fa\u010dasti rodiny tu toti\u017e byly t\u0159i d\u011bti ulice, stoj\u00edc\u00ed p\u0159i sob\u011b, ml\u010dky a smutn\u011b, d\u00e1le od ostatn\u00edch, a trestanec v doprovodu dvou policist\u016f. Tom se na n\u011b ned\u00edval, nezaj\u00edmali ho. Nikdo ho nezaj\u00edmal. Pozoroval svoji kv\u011btinu, dopadaj\u00edc\u00ed na rakev jako prvn\u00ed. To jemu pat\u0159ilo toto privilegium. Kdy\u017e za\u010dali mrtv\u00e9mu vzd\u00e1vat hold i ostatn\u00ed, vzd\u00e1lil se a bez jedin\u00e9ho sl\u016fvka h\u0159bitov opustil.<\/p>\n<\/div>\n
Nikdy nikomu ne\u0159ekl, co bylo v jeho dopise. Nikdo se jej na to taky neptal. Poh\u0159eb je\u0161t\u011b neskon\u010dil, jeho to ale nezaj\u00edmalo. Bez hnut\u00ed st\u00e1l v polopr\u00e1zdn\u00e9m pokoji a prohl\u00ed\u017eel si to, co mu tolik let unikalo. Te\u010f kone\u010dn\u011b pochopil Billovu pravou postatu. Vid\u011bl st\u011bny tak \u0161pinav\u00e9, tak pr\u00e1zdn\u00e9. Snad krom\u011b kreseb, nepochybn\u011b Billovou vlastn\u00ed krv\u00ed. Vid\u011bl opelichan\u00fd koberec, zakr\u00fdvaj\u00edc\u00ed sotva polovinu podlahy s \u0161ed\u00fdmi dla\u017edicemi. V\u0161echny voln\u00e9 plochy pokr\u00fdvaly sv\u00edce a vosk z nich visel mnohdy a\u017e dol\u016f na zem, tolik jich tam u\u017e vyho\u0159elo. Na Toma bratr\u016fv pokoj p\u016fsobil dojmem n\u011b\u010deho, jako byla klec, n\u011bjak\u00fd\u2026 asi jako byt \u010dlov\u011bka, jeho\u017e \u017eivot za moc nestoj\u00ed a jemu\u017e je jedno, co p\u0159ijde. Tom si ti\u0161e povzdechl. P\u0159esn\u011b takov\u00fd jeho bratr byl. Nejv\u00edc ho ale mrzel fakt, \u017ee tohle v\u0161echno Billovi zp\u016fsoboval pr\u00e1v\u011b on. P\u0159ipadal si\u2026 skoro jako vrah. Byl na\u0161tvan\u00fd s\u00e1m na sebe, proto\u017ee nedok\u00e1zal op\u011btovat Billovy city. Proto\u017ee ho nemiloval. I kdy\u017e by nejsp\u00ed\u0161 cht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana Just a little bit Tom dovnit\u0159 jen nakoukl a zam\u017eoural do p\u0159\u00edtm\u00ed v m\u00e9m pokoji. „Cos to tady p\u0159edt\u00edm d\u011blal?“ Zeptal se s p\u0159iblbl\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i, kter\u00fd se ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed zm\u011bnil v grimasu \u0161oku. Tom vklouzl do pokoje, p\u0159ibouchl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[275],"tags":[],"class_list":["post-13201","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-irony"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13201","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13201"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13201\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13201"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13201"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13201"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}