{"id":13204,"date":"2009-10-24T15:30:00","date_gmt":"2009-10-24T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13173"},"modified":"2009-10-24T15:30:00","modified_gmt":"2009-10-24T14:30:00","slug":"vylecim-te-laskou-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/24\/vylecim-te-laskou-6\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 6."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty s\u00e1hly po klice b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00ed a z Tomovy ordinace vy\u0161la vysok\u00e1 huben\u00e1 postava. Tom za sebou dve\u0159e sp\u011b\u0161n\u011b zav\u0159el a mrknul na sv\u00e9 hodinky na lev\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. Ukazovaly mu n\u011bco m\u00e1lo po \u0161est\u00e9 hodin\u011b a Tom podv\u011bdom\u011b zam\u00ed\u0159il dlouhou chodbou k nemocni\u010dn\u00edm pokoj\u016fm. A\u017e dote\u010f cel\u00fd den jen pracoval a dopl\u0148oval si informace jednotliv\u00fdch pacient\u016f, nyn\u00ed v\u0161ak p\u0159i\u0161el \u010das na n\u011bco jin\u00e9ho. Touto dobou obvykle kontroloval Bill\u016fv stav a prohl\u00ed\u017eel jej a ani dne\u0161ek nebyl v\u00fdjimkou. Pomal\u00fdmi kroky sm\u011b\u0159oval dlouhou nemocni\u010dn\u00ed chodbou a v\u0161echny slu\u0161n\u011b zdravil, jeho my\u0161lenky se v\u0161ak toulaly n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. N\u011bkde u dne\u0161n\u00edho odpoledne a rozhovoru s Billovou mamkou, se kterou mluvil sotva p\u0159ed p\u00e1r hodinami. To, o \u010dem s n\u00ed mluvil a co j\u00ed \u0159ekl, jej nutilo neust\u00e1le se k tomu vracet a p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm. A mo\u017en\u00e1 i to byl d\u016fvod, pro\u010d se te\u010f Tom c\u00edtil tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u011b, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak u n\u011bj p\u0159evl\u00e1dala tak\u00e9 zv\u011bdavost. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee se pan\u00ed Tr\u00fcmperov\u00e1 za Billem po jejich rozhovoru je\u0161t\u011b stavovala a mluvila s n\u00edm. A tak\u00e9 moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak zn\u011bla jeho odpov\u011b\u010f na jej\u00ed ot\u00e1zku, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se Billova chov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zastavil v p\u016fli kroku a pohledem spo\u010dinul na dve\u0159\u00edch, kter\u00e9 byly jeho c\u00edlem. Ten jedin\u00fd pouh\u00fd kus d\u0159eva jej d\u011blil od chlapce, sv\u00fdm zp\u016fsobem mo\u017en\u00e1 protivn\u00e9ho, ale tak\u00e9 tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00edho a neoby\u010dejn\u00e9ho. A byl to pr\u00e1v\u011b Tom, kter\u00fd jej dnes zap\u00edral a mo\u017en\u00e1 jej t\u00edm vyvaroval r\u016fzn\u00fdch nad\u00e1vek a v\u00fd\u010ditek, kter\u00fdch by Simone v\u016f\u010di n\u011bmu ne\u0161et\u0159ila, kdyby se opravdu dozv\u011bd\u011bla to, co j\u00ed Tom \u0159ekl v prav\u00e9m opaku. V\u011bd\u011bl to, a tak\u00e9 si moc dob\u0159e uv\u011bdomoval, \u017ee jeho reakce mohla b\u00fdt jin\u00e1. Mohl si st\u011b\u017eovat, nad\u00e1vat a vy\u010d\u00edtat, on to v\u0161ak necht\u011bl. Necht\u011bl, aby m\u011bl kv\u016fli tomu Bill probl\u00e9my, a i kdy\u017e by si je pln\u011b zaslou\u017eil, nedostalo se mu jich. A to jen d\u00edky Tomovi, kter\u00fd te\u010f post\u00e1val p\u0159ed dve\u0159mi jeho pokoje a nerv\u00f3zn\u011b si tiskl ruce k sob\u011b. S\u00e1m byl velmi zv\u011bdav\u00fd, jak dnes bude jeho n\u00e1v\u0161t\u011bva prob\u00edhat a jak\u00fdm sm\u011brem se bude ub\u00edrat. Tak, jako v\u017edy, nebo… snad jinak? S\u00e1m pro sebe se pousm\u00e1l, a zat\u00edmco se zhluboka nadechl, jeho prsty obemkly b\u00edlou kliku a lehce za ni zat\u00e1hly.<\/div>\n
\n
Cel\u00e1 kontrola Billova zdravotn\u00edho stavu a n\u011bkolik m\u00e1lo minut, kter\u00e9 zabrala, dopadlo docela dob\u0159e a Tom si naposled poslechl tlukot Billova srdce, chystaj\u00edc se tak m\u00edstnost opustit. Za celou dobu, co jej prohl\u00ed\u017eel a kontroloval, nepromluvil \u017e\u00e1dn\u00fd z nich ani jedno jedin\u00e9 slovo. Oba jen ti\u0161e ml\u010deli a neodva\u017eovali se na toho druh\u00e9ho ani pod\u00edvat. Mo\u017en\u00e1 to bylo mal\u00fdm konfliktem, kter\u00fd spolu dnes m\u011bli kv\u016fli Billov\u011b bolesti hlavy, ale mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 ne. Tom se zvedl ze \u017eidle, na kter\u00e9 a\u017e dote\u010f sed\u011bl a spokojen\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Tak, mysl\u00edm, \u017ee v\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku, tak\u017ee na dal\u0161\u00ed kontrolu p\u0159ijdu a\u017e r\u00e1no. Kdyby se ti ov\u0161em ud\u011blalo nevolno, nebo by t\u011b bolela hlava, samoz\u0159ejm\u011b sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct sest\u0159e a j\u00e1 p\u0159ijdu. Dobrou noc,“ naposled se zad\u00edval na Billa a pooto\u010dil se sm\u011brem k v\u00fdchodu z pokoje, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. Jeho nohy jako by r\u00e1zem zd\u0159ev\u011bn\u011bly a Tom ztuhnul jako soln\u00fd sloup, neschopen jedin\u00e9ho pohybu. K jeho u\u0161\u00edm se dolinulo n\u011bco, co jej p\u0159inutilo zastavit sv\u00e9 kroky a protrhlo a\u017e dote\u010f t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho v pokoji, kter\u00e9 zaniklo v pouh\u00fdch p\u00e1r p\u00edsmenech. Daly by se na prstech spo\u010d\u00edtat, daly by se p\u0159eslechnout, byly v\u0161ak vysloveny neoby\u010dejn\u00fdm, p\u0159esto ale zvl\u00e1\u0161tn\u011b kouzeln\u00fdm hlasem, kter\u00fd se donesl a\u017e k Tomovi, stoj\u00edc\u00edmu z\u00e1dy k tomu, jeho\u017e dv\u011b slova se roznesla cel\u00fdm pokojem a\u017e k Tomov\u00fdm u\u0161\u00edm, ke kter\u00fdm byla sm\u011b\u0159ov\u00e1na.<\/p>\n<\/div>\n
„Pane doktore,“ tich\u00fd, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u00fd hlas, se ozval za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy a jeho majitel se zad\u00edval na mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, kter\u00e9ho pr\u00e1v\u011b oslovil. Necht\u011bl, aby te\u010f odch\u00e1zel, ne te\u010f, kdy\u017e jej jeho v\u00fd\u010ditky p\u0159emohly a on se rozhodl od\u010dinit to, co si sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm a p\u0159\u00edstupem zp\u016fsobil. Poposedl si na posteli a s malou boj\u00e1cnost\u00ed v o\u010d\u00edch vzhl\u00e9dl k t\u011bm o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdm, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u0159ely.<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b. Netu\u0161il, co Bill pot\u0159ebuje, a pro\u010d jej oslovil, v jeho hlase v\u0161ak bylo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho, ne\u017e na co byl denn\u011b zvykl\u00fd. Jako by se u\u0161t\u011bpa\u010dnost a posm\u011bva\u010dnost n\u011bkam vytratila a on se nechal un\u00e1\u0161et kr\u00e1snou, je\u0161t\u011b nepoznanou barvou hlasu, kter\u00fd mu st\u00e1le zn\u011bl v u\u0161\u00edch. Mohl by odej\u00edt a Billa si nev\u0161\u00edmat, to v\u0161ak necht\u011bl. M\u00edsto toho jen st\u00e1l na sv\u00e9 m\u00edst\u011b a up\u00edral o\u010di na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd sklopil pohled n\u011bkam ke sv\u00fdm dlan\u00edm a zhluboka se nadechl. Netu\u0161il, jak za\u010d\u00edt, rozhodl se v\u0161ak postavit se tomu, co bylo jeho vinou \u010delem.<\/div>\n
„J-j\u00e1… j\u00e1 v\u00edm, \u017ee… \u017ee bych se m\u011bl omluvit,“ za\u010dal opatrn\u011b a nesm\u011ble pozvedl pohled k Tomovi, kter\u00fd v\u0161ak jen ledabyle pokr\u010dil rameny. Z n\u011bkolika tich\u00fdch slov usoudil, \u017ee Bill nejsp\u00ed\u0161 zpytoval sv\u011bdom\u00ed, cht\u011bl si jej v\u0161ak vyzkou\u0161et. Vyzkou\u0161et a poznat, jak\u00fd ve skute\u010dnosti je a jak se zachov\u00e1.<\/div>\n
„To p\u0159eci nemus\u00ed\u0161. Ty nemus\u00ed\u0161 v\u016fbec nic,“ odv\u011btil \u0161eptem a zkoumav\u011b se zad\u00edval na Billa, kter\u00fd v\u0161ak nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl svou st\u0159apatou hlavou. Zahanben\u011b sklopil pohled a nerv\u00f3zn\u011b si pohr\u00e1val s lemem pe\u0159iny.<\/div>\n
„Ne, m\u011b…. m\u011b to v\u00e1\u017en\u011b mrz\u00ed, j\u00e1… Choval jsem se jako…“ nedo\u0159ekl, jeho slova byla p\u0159eru\u0161ena st\u00e1le klidn\u00fdm hlasem mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e.<\/div>\n
„Jako hlup\u00e1k?“ za\u0161eptal Tom, zat\u00edmco se jeho o\u010di up\u00edraly na st\u00e1le sklopenou Billovu hlavu. Odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu v\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed dostalo, jej zbavila v\u0161ech pochybnost\u00ed a Tom ztratil hlas nad t\u011bmi p\u00e1r slovy, ve kter\u00fdch se zra\u010dilo pon\u00ed\u017een\u00ed, pokora a v\u00fd\u010ditky, kter\u00fdch m\u011bl \u010dernovlas\u00fd chlapec plnou hlavu.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano. Ano a velk\u00fd. V\u00edm, \u017ee… \u017ee u\u017e to nejde vz\u00edt zp\u00e1tky, a \u017ee u\u017e to asi ni\u010d\u00edm neod\u010din\u00edm, ale… Cht\u011bl bych se omluvit,“ \u0161eptl ti\u0161e a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 si nerv\u00f3zn\u011b promnul prsty. C\u00edtil se zahanben\u011b a neuv\u011b\u0159iteln\u011b trapn\u011b kv\u016fli tomu, jak\u00fd byl a jak se choval. Moc dob\u0159e si uv\u011bdomoval, \u017ee by jej Tom v\u016fbec nemusel poslouchat a klidn\u011b by mohl odej\u00edt a nechat jej tu samotn\u00e9ho. Pon\u00ed\u017een\u011b sklopil hlavu a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto nemohl vid\u011bt m\u00edrn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd rozz\u00e1\u0159il tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e.<\/div>\n
Tom se mile pousm\u00e1l a c\u00edtil, jak n\u011bkde v jeho nitru posko\u010dilo jeho srdce radost\u00ed. Najednou si byl jist\u00fd, \u00fapln\u011b jist\u00fd ka\u017ed\u00fdm slovem, vych\u00e1zej\u00edc\u00edm z nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch pln\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 se k n\u011bmu doneslo. A tak\u00e9 c\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f je ta prav\u00e1 chv\u00edle k tomu, aby se vyj\u00e1d\u0159il i on s\u00e1m. Na jeho rtech se rozlil \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e k Billovi, sed\u00edc\u00edmu na posteli. Bill jej pr\u00e1v\u011b nev\u011bdomky p\u0159esv\u011bd\u010dil o tom, jak moc sv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed lituje a jak si uv\u011bdomuje, \u017ee bylo \u0161patn\u00e9. A to Tomovi sta\u010dilo k tomu, aby nechal svou nad\u011bji zv\u00edt\u011bzit nad pochybnostmi a \u0161patn\u00fdm dojmem, kter\u00fd jej a\u017e dote\u010f tr\u00e1pil.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b jsi to ud\u011blal,“ odpov\u011bd\u011bl s neskr\u00fdvan\u00fdm \u00fasm\u011bvem a vz\u00e1p\u011bt\u00ed na sob\u011b uc\u00edtil p\u00e1r p\u0159ekvapen\u00fdch mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Co?“ Bill k n\u011bmu t\u00e1zav\u011b pozvedl pohled, kter\u00fd se v\u0161ak zm\u011bnil na je\u0161t\u011b zv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e spat\u0159il Tomovu usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Omluvil jsi se a… a j\u00e1 tvou omluvu p\u0159ij\u00edm\u00e1m,“ usm\u00e1l se mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 a opatrn\u011b se posadil na okraj postele k Billovi, kter\u00fd v\u0161ak zavrt\u011bl svou hlavou a pohledem se vyhnul tomu jeho. C\u00edtil se provinile, mnohem v\u00edc provinileji nato, aby mu bylo tak rychle odpu\u0161t\u011bno.<\/div>\n
„Asi si to ani nezaslou\u017e\u00edm, a u\u017e v\u016fbec ne od V\u00e1s. Choval jste se ke mn\u011b tak hezky, staral jste se o m\u011b a j\u00e1 jsem se k V\u00e1m choval tak o\u0161kliv\u011b. Jin\u00fd pan doktor by na m\u011b ur\u010dit\u011b nebyl p\u0159es to v\u0161echno tolik hodn\u00fd jako Vy,“ za\u0161eptal ti\u0161e, \u010d\u00edm\u017e vykouzlil na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. Z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak u n\u011bj tak\u00e9 vyvolal mal\u00e9 v\u00fd\u010ditky a Tom si te\u010f skousnul rty, zam\u00fd\u0161lej\u00edc se nad jejich posledn\u00edm rozhovorem p\u0159ed p\u00e1r hodinami.<\/div>\n
„M\u011bl bych se ti asi tak\u00e9 omluvit za to, jak jsem dnes vybouchnul. Necht\u011bl jsem na tebe k\u0159i\u010det, opravdu ne, jen…“ Tomova slova, pln\u00e1 omluv v\u0161ak p\u0159eru\u0161il Bill\u016fv hlas a Bill dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, Vy se nem\u00e1te v\u016fbec za co omlouvat, pane doktore. To nen\u00ed Va\u0161e vina, \u017ee jste na m\u011b k\u0159i\u010del. \u0158ekl jsem si o to s\u00e1m, a te\u010f jsem r\u00e1d, \u017ee se to stalo, a\u0165 u\u017e jste na m\u011b k\u0159i\u010del nebo ne. Neb\u00fdt toho, asi bych si nikdy neuv\u011bdomil, jak hloup\u00fd jsem byl,“ p\u0159iznal st\u00e1le je\u0161t\u011b s ur\u010ditou d\u00e1vkou pon\u00ed\u017eenosti v hlase, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. Tom r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„Tak u\u017e se neomlouvej. A ne\u0159\u00edkej mi po\u0159\u00e1d pane doktore. J\u00e1 jsem Tom,“ p\u0159edstavil se a v\u011bnoval m\u00edrn\u011b vyjukan\u00e9mu Billovi p\u0159\u00e1telsk\u00fd \u00fasm\u011bv, vztahuj\u00edc svou ruku k t\u00e9 jeho, n\u011bkde u lemu pe\u0159iny. Bill p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a jen st\u011b\u017e\u00ed vykoktal sv\u00e9 jm\u00e9no.<\/div>\n
„Bill,“ \u0161eptl ti\u0161eji, ne\u017e m\u011bl v \u00famyslu, Tom jej v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161el. Jejich ruce se setkaly v lehk\u00e9m dotyku a jejich majitel\u00e9 v nich poc\u00edtili slab\u00e9 zachv\u011bn\u00ed a stisk ze strany toho druh\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
Bill od nich pozvedl sv\u016fj pohled a zad\u00edval se do tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 z\u00e1\u0159ila radost\u00ed. Pozorn\u011b na ni up\u0159el sv\u00e9 o\u010di a mohl spat\u0159it nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty se dv\u011bma kovov\u00fdmi kuli\u010dkami v tom spodn\u00edm, kter\u00e9 byly zvln\u011bny do \u00fasm\u011bvu. Jak to, \u017ee si jej nikdy nev\u0161iml? Jak mohl b\u00fdt tak slep\u00fd? Tom se na n\u011bj usm\u00edval ka\u017ed\u00fd den, a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto te\u010f s\u00e1m sebe nech\u00e1pal. Pro\u010d si nikdy nev\u0161iml, jak kr\u00e1sn\u00fd Tom\u016fv \u00fasm\u011bv je? Nikdy jej snad ani nepost\u0159ehl, v t\u00e9to chv\u00edli jej v\u0161ak vid\u011bl a vn\u00edmal pln\u00fdmi dou\u0161ky a tolik moc, a\u017e i jeho koutky \u00fast se za\u010daly cukat, co\u017e samoz\u0159ejm\u011b neuniklo chlapci, sed\u00edc\u00edmu naproti n\u011bmu.<\/div>\n
Tomovy o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily a Tom zv\u011bdav\u011b sklopil jejich pohled na Billovy usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se pol\u0161t\u00e1\u0159ky, nato jej v\u0161ak znova vr\u00e1til na tu neoby\u010dejnou a n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tv\u00e1\u0159. Jeho tv\u00e1\u0159 mu u\u017e od prvn\u00edho okam\u017eiku p\u0159i\u0161la kr\u00e1sn\u00e1 i p\u0159esto, \u017ee se na n\u011bj v\u011bt\u0161inu \u010dasu jen mra\u010dila, kdy\u017e ji v\u0161ak zdobil \u00fasm\u011bv, byla je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a l\u00e1kala Tomovy o\u010di st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc. A to musel p\u0159iznat i Tom.<\/p>\n<\/div>\n
„No tak vid\u00ed\u0161, \u00fasm\u011bv ti slu\u0161\u00ed mnohem v\u00edc, Bille,“ za\u0161eptal s \u00fasm\u011bvem a v\u016fbec si neuv\u011bdomil, co t\u011bmi p\u00e1r slovy zp\u016fsobil. Billovy tv\u00e1\u0159e zalil rum\u011bnec a Bill jen velmi nesm\u011ble sklopil sv\u016fj pohled, neust\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. Je\u0161t\u011b nikdy mu nikdo ne\u0159ekl, \u017ee m\u00e1 kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv. A je\u0161t\u011b nikdy jej nikdo neoslovil tak, jako pr\u00e1v\u011b Tom. Tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, p\u0159esto v\u0161ak tak kouzeln\u011b. Ani si neuv\u011bdomoval, \u017ee b\u0159\u00ed\u0161ko Tomova palce zlehka p\u0159ejelo po jeho kloubech na prstech. Uv\u011bdomil si to a\u017e Tom, kter\u00fd jen letmo p\u0159el\u00e9tnul pohledem sv\u00e9 hodinky a nato se rychle vr\u00e1til do reality. Povinnosti jej volaly a on v\u011bd\u011bl, \u017ee jich m\u00e1 dnes je\u0161t\u011b moc.<\/div>\n
„Tak, j-j\u00e1… M\u00e1m je\u0161t\u011b moc pr\u00e1ce a asi u\u017e budu muset,“ vysv\u011btlil Billovi, kter\u00fd ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdval hlavou a pustil Tomovu ruku, vracej\u00edc se ze sv\u00e9ho sotva vte\u0159inov\u00e9ho sn\u011bn\u00ed zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti. Pohodln\u011b se op\u0159el o pol\u0161t\u00e1\u0159 a pe\u0159inu si p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017e k t\u011blu, d\u00edvaj\u00edc se na Toma, kter\u00fd mu u dve\u0159\u00ed v\u011bnoval je\u0161t\u011b posledn\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd mu \u010dernovlas\u00fd chlapec s radost\u00ed oplatil.<\/div>\n
„Tak… dobrou noc, Bille,“ za\u0161eptal do ticha pokoje a vyklouznul z b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00ed ven.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho tv\u00e1\u0159 vypadala v\u00edce, ne\u017e spokojen\u011b, kdy\u017e vesele m\u00ed\u0159il ke sv\u00e9 ordinaci. Cht\u011blo se mu sk\u00e1kat radost\u00ed a \u0161\u0165astn\u011b se sm\u00e1t a Tom m\u011bl co d\u011blat, aby sv\u00e9 nov\u00e9 pocity dok\u00e1zal ovl\u00e1dnout p\u0159ed ostatn\u00edmi l\u00e9ka\u0159i a pacienty. Byly to pocity nov\u00e9, byla to jeho nad\u011bje, kter\u00e1 se stala skute\u010dnost\u00ed, a Tom doufal, \u017ee skute\u010dnost\u00ed i z\u016fstane. Doufal, c\u00edtil a tak\u00e9 v\u011b\u0159il, \u017ee teprve te\u010f jej bude jeho pr\u00e1ce kone\u010dn\u011b bavit a bude takov\u00e1, o jak\u00e9 snil. Co v\u00edc si mohl p\u0159\u00e1t?<\/div>\n
Pan Kaulitz se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem odpov\u00eddal na pozdrav ka\u017ed\u00e9 sest\u0159i\u010dce a ka\u017ed\u00e9mu pacientovi, kter\u00e9ho potkal, kdy\u017e se p\u0159ed n\u00edm v\u0161ak mihl rozz\u00e1\u0159en\u00fd obli\u010dej jeho syna, malinko se zarazil a oto\u010dil se za n\u00edm.<\/div>\n
„Ahoj, Tome! Jak\u00fd jsi m\u011bl dneska den?“ vyzv\u00eddal zv\u011bdav\u011b, odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed dostalo, v\u0161ak byla v\u00edce, ne\u017e jasn\u00e1. Roznesla se celou chodbou a Tom se s\u00e1m pro sebe \u0161\u0165astn\u011b pousm\u00e1l.<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl s neskr\u00fdvanou radost\u00ed a d\u00e1l proch\u00e1zel celou chodbou a\u017e ke sv\u00e9 ordinaci.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Dlouh\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty s\u00e1hly po klice b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00ed a z Tomovy ordinace vy\u0161la vysok\u00e1 huben\u00e1 postava. Tom za sebou dve\u0159e sp\u011b\u0161n\u011b zav\u0159el a mrknul na sv\u00e9 hodinky na lev\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed. Ukazovaly mu n\u011bco m\u00e1lo po \u0161est\u00e9 hodin\u011b a Tom podv\u011bdom\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13204","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13204","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13204"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13204\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13204"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13204"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13204"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}