{"id":13211,"date":"2009-10-23T14:30:00","date_gmt":"2009-10-23T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13180"},"modified":"2009-10-23T14:30:00","modified_gmt":"2009-10-23T13:30:00","slug":"hope-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/23\/hope-22\/","title":{"rendered":"Hope 22."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se nad r\u00e1nem probudil, p\u0159ipadal jsem si jako ve snu. Jako bych se nevzbudil a snil prost\u011b d\u00e1l. M\u016fj \u017eivot se ani v nejmen\u0161\u00edm nepodobal tomu, kter\u00fd jsem \u017eil je\u0161t\u011b p\u0159ed necel\u00fdm m\u011bs\u00edcem. Dokonce ani j\u00e1 s\u00e1m jsem nebyl stejn\u00fd. Kone\u010dn\u011b jsem za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it v n\u011bco, o \u010dem se mi kdysi ani nesnilo. Nikdy jsem nem\u011bl rodinu, ani skute\u010dn\u00e9 bl\u00edzk\u00e9 p\u0159\u00e1tel\u00e9, ani l\u00e1sku, kter\u00e1 by mi pomohla p\u0159ekonat v\u0161echno zl\u00e9. A najednou jsem m\u011bl \u00fapln\u011b v\u0161echno. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u0161ak bylo, \u017ee jsem se kone\u010dn\u011b p\u0159est\u00e1val zavrt\u00e1vat do sv\u00e9 utr\u00e1pen\u00e9 kukly a sna\u017eil jsem se za\u010d\u00edt \u017e\u00edt. \u00dasm\u011bv, kter\u00fd jsem nepoznal dlouh\u00e9 roky, mi v jeho p\u0159\u00edtomnosti poka\u017ed\u00e9 zdobil tv\u00e1\u0159. Kdy\u017e se usm\u00e1l, musel jsem taky. To, co jsem k n\u011bmu c\u00edtil, nebylo jenom oby\u010dejnou l\u00e1skou. C\u00edtil jsem i neskute\u010dnou vd\u011b\u010dnost za v\u0161echno, co pro m\u011b ud\u011blal. Pustil si k sob\u011b ciz\u00edho \u010dlov\u011bka, \u0161pinav\u00e9ho a vyd\u011b\u0161en\u00e9ho, kter\u00fd jej je\u0161t\u011b ke v\u0161emu po\u0159\u00e1d odh\u00e1n\u011bl a odm\u00edtal si p\u0159iznat fakt, \u017ee by jej mohl m\u00edt n\u011bkdo skute\u010dn\u011b r\u00e1d\u2026 Tak moc jsem mu t\u00edm v\u0161\u00edm jist\u011b ubl\u00ed\u017eil. I te\u010f jsem to byl j\u00e1, kdo jej odm\u00edtl. Zklamal jsem jej, a i p\u0159esto\u017ee se tv\u00e1\u0159il spokojen\u011b, ur\u010dit\u011b c\u00edtil jistou bolest. Bolest, kterou jsem j\u00e1 moc dob\u0159e znal\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ani nev\u00edte, jak moc bol\u00ed, kdy\u017e v\u00e1s odm\u00edt\u00e1 n\u011bkdo, koho tolik milujete a pot\u0159ebujete. J\u00e1 svoje rodi\u010de miloval. Cel\u00e9 sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed jsem snil, \u017ee za mnou p\u0159ijdou a odvedou m\u011b pry\u010d. Tak moc jsem n\u011bkoho pot\u0159eboval. Tak dlouho jsem o tom snil\u2026 Dnes u\u017e ale v\u00edm, \u017ee to byla jenom hloup\u00e1 d\u011btsk\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed, nic v\u00edc. Nikdy nespln\u011bn\u00e1, nik\u00fdm nevysly\u0161en\u00e1. Proplakal jsem hodn\u011b noc\u00ed, nem\u011bl jsem ani \u017e\u00e1dn\u00e9ho ply\u0161\u00e1ka, ke kter\u00e9mu bych se jako oby\u010dejn\u00e9 mal\u00e9 d\u00edt\u011b, pot\u0159ebuj\u00edc\u00ed l\u00e1sku, mohl p\u0159itulit. Nem\u011bl jsem v\u016fbec nic\u2026<\/div>\n
\n
Opatrn\u011b jsem se posadil, p\u0159i\u010dem\u017e jsem se opravdu sna\u017eil nevzbudit Billa, sp\u00edc\u00edho hned vedle m\u011b. Necht\u011bl jsem, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee se tr\u00e1p\u00edm. Pohledem jsem zabloudil k d\u011btsk\u00e9 post\u00fdlce, kterou Billova mamka p\u0159inesla ze sklepa pro malou Til\u00ed. Nemusel jsem ani n\u011bjak slo\u017eit\u011b p\u0159em\u00fd\u0161let, abych poznal, \u017ee v n\u00ed kdysi spinkal malej Bill.<\/p>\n<\/div>\n
Trpce jsem stiskl rty, na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. C\u00edtil jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tlak na hrudi. Ramena jsem m\u011bl sv\u011b\u0161en\u00e1, tv\u00e1\u0159 sklon\u011bnou. Kdy\u017e jsem nad t\u00edm chvilku pop\u0159em\u00fd\u0161lel, v\u0161echna bolest m\u011b p\u0159e\u0161la. Kone\u010dn\u011b jsem pochopil to, co se mi Bill sna\u017eil tak dlouho \u0159\u00edct.<\/div>\n
Copak na tom z\u00e1le\u017e\u00ed, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm jsem si musel proj\u00edt? Z\u00e1le\u017e\u00ed lidem jenom na velikosti jejich bankovn\u00edch kont a t\u00edhy v jejich pen\u011b\u017eenk\u00e1ch? Nikdy jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 pen\u00edze nem\u011bl, toulal jsem se n\u011bkolik dn\u00ed po ulici. Byl jsem \u0161pinav\u00fd, zmaten\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd. Styd\u011bl jsem se s\u00e1m za sebe. A Bill mi p\u0159esto nikdy ne\u0159ekl jedin\u00e9 slovo o tom, jak jsem mu odpornej, nebo \u017ee jsem pouhej chud\u00e1k. Cht\u011bl b\u00fdt se mnou, ne kv\u016fli tomu, odkud jsem p\u0159i\u0161el, ale kv\u016fli tomu, jak\u00fd jsem byl. Zamiloval se do m\u011b, ani\u017e bych to po mn\u011b cht\u011bl, nebo v to doufal. Myslel jsem, \u017ee na tak kr\u00e1sn\u00fdho kluka nikdy m\u00edt nebudu. Vlastn\u011b jsem tehdy v\u016fbec nerozum\u011bl tomu, pro\u010d si v\u0161iml pr\u00e1v\u011b m\u011b a pomohl mi. V\u00edm, \u017ee jsem mu omylem vb\u011bhl pod auto, ale stejn\u011b\u2026 A\u017e te\u010f jsem tomu v\u0161emu za\u010d\u00ednal rozum\u011bt. Byl jsem hloup\u00fd. Tak moc hloup\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159es rameno jsem se zad\u00edval na jeho sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Byl tak kr\u00e1sn\u00fd. A miloval m\u011b stejn\u011b, jako j\u00e1 miloval jeho. I ze sna se n\u00e1dhern\u011b usm\u00edval. Musel b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. To, zdali byl, jsem p\u0159esn\u011b nev\u011bd\u011bl, ale j\u00e1 jsem byl ur\u010dit\u011b. A snad poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem se to neb\u00e1l p\u0159iznat. I kdy\u017e jenom na malou chvili\u010dku, ale ten pocit\u2026 ten pocit prost\u011b st\u00e1l za to\u2026<\/div>\n
V\u016fbec jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee se usm\u00edv\u00e1m. Nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho, jsem v \u017eivot\u011b nec\u00edtil. Bylo mi \u00fapln\u011b jedno, co bylo p\u0159edt\u00edm, nebo co v\u0161echno m\u011b je\u0161t\u011b \u010dekalo. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s n\u00edm. Na ni\u010dem jin\u00e9m mi v tu chv\u00edli nez\u00e1le\u017eelo. P\u0159esn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, jak\u00e1 by byla moje odpov\u011b\u010f, kdyby je\u0161t\u011b jednou zatou\u017eil po milov\u00e1n\u00ed\u2026<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem zvedl tv\u00e1\u0159 k post\u00fdlce, ze kter\u00e9 vykukovaly jenom dv\u011b natahuj\u00edc\u00ed se p\u011bsti\u010dky. Vstal jsem, abych mohl popoj\u00edt bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Princezno, jak to, \u017ee nesp\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal jsem ti\u0161e a zlehka jsem ji pohladil po vlasech. Til\u00ed se na m\u011b smutn\u011b zad\u00edvala, upustila sv\u016fj dudl\u00edk a nat\u00e1hla po mn\u011b ru\u010di\u010dky je\u0161t\u011b v\u00edc. „Ty bys cht\u011bla j\u00edt ven, \u017ee ano?“ zcela zbyte\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka. Kdy\u017e jsem si ji vzal do n\u00e1ru\u010de, smutn\u00fd v\u00fdraz v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b prom\u011bnil. Nechala se sev\u0159\u00edt do m\u00e9ho objet\u00ed a spokojen\u011b se op\u0159ela hlavou o m\u00e9 rameno. Ospal\u00fdma o\u010dima klouzala k sp\u00edc\u00edmu Billovi, a pak zase ke mn\u011b. Z\u0159ejm\u011b jenom necht\u011bla b\u00fdt v t\u00fd post\u00fdlce sama. „M\u00e1\u0161 sv\u00fdho bratr\u00e1nka r\u00e1da, \u017ee ano?“ zeptal jsem se j\u00ed ti\u0161e a pomalu jsem j\u00ed ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed houpal. Pohledem jsem i j\u00e1 sklouzl k Billovi. „To j\u00e1 taky. Hrozn\u011b moc,“ za\u0161eptal jsem sp\u00ed\u0161 pro sebe a zhluboka jsem se nadechl jej\u00ed v\u016fn\u011b. Byla to zvl\u00e1\u0161tn\u011b roztomil\u00e1 v\u016fn\u011b miminka. Pomalu jsem ji polo\u017eil hned vedle Billa a pe\u010dliv\u011b jsem oba dva p\u0159ikryl. P\u0159ipadal jsem si, jako bych zakr\u00fdval na\u0161e vlastn\u00ed d\u00edt\u011b. Byl to opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Til\u00ed se na m\u011b je\u0161t\u011b chvilku s \u00fasm\u011bvem d\u00edvala, hr\u00e1la si s m\u00fdm dlouh\u00fdm tri\u010dkem a pot\u00e9 i ona, stejn\u011b jako Bill, spokojen\u011b usnula. Hlavu jsem polo\u017eil zp\u00e1tky na pol\u0161t\u00e1\u0159, zav\u0159el jsem o\u010di a ve snaze op\u011bt usnout, jsem se sna\u017eil p\u0159em\u00fd\u0161let nad \u010d\u00edmkoliv, co m\u011b napadlo.<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u0161lo to.<\/p>\n<\/div>\n
O\u010di jsem op\u011bt otev\u0159el a bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed jsem vylezl z postele. Ti\u0161e jsem kr\u00e1\u010del ke dve\u0159\u00edm. Pohled na hodinky m\u011b usv\u011bd\u010dil v tom, \u017ee nem\u00e1 smysl, pokou\u0161et se usnout. Bylo n\u011bco po p\u00e1t\u00e9 a j\u00e1 u\u017e opravdu nebyl unaven\u00fd. Proto jsem se rozhodl j\u00edt se do kuchyn\u011b n\u011b\u010deho nap\u00edt a t\u0159eba ud\u011blat Billovi sn\u00eddani.<\/div>\n
Jakmile jsem do kuchyn\u011b ve\u0161el, z\u016fstal jsem na n\u011bkolik vte\u0159in zara\u017een\u011b hled\u011bt p\u0159ed sebe, neschopen jak\u00e9hokoliv pohybu. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak bych se m\u011bl co nejnen\u00e1padn\u011bji vytratit. U okna toti\u017e sed\u011bla Simone, v dlan\u00edch tiskla skleni\u010dku d\u017eusu, do kter\u00e9ho si nam\u00e1\u010dela pi\u0161koty. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Myslel jsem si, \u017ee tenhle zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvyk, m\u00e1m jenom j\u00e1.<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se, \u017ee odejdu.<\/div>\n
„Tome,“ p\u0159ekvapen\u00edm se mi roz\u0161\u00ed\u0159ily zorni\u010dky. Bylo to poprv\u00e9, co m\u011b oslovila m\u00fdm jm\u00e9nem. Kdy\u017e o mn\u011b s Billem mluvila, v\u011bt\u0161inou pou\u017eila v\u00fdrazy jako tv\u016fj nov\u00fd kamar\u00e1d, nebo m\u00e9 jm\u00e9no z v\u011bty prost\u011b vysunula a ne\u0159ekla nic. Proto jsem byl m\u00edrn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee se ke mn\u011b ozvala. Se strachem v o\u010d\u00edch jsem se na ni oto\u010dil, vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem v\u0161ak pora\u017een\u011b sv\u011bsil ramena a sklonil hlavu.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem v\u00e1s vyru\u0161it, omlouv\u00e1m se. P\u016fjdu si je\u0161t\u011b lehnout,“ \u0159ekl jsem rychle na svou omluvu.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. Bydl\u00ed\u0161 tady p\u0159eci nebo ne? Je logick\u00e9, \u017ee na sebe n\u011bkdy naraz\u00edme,“ tv\u00e1\u0159ila se v\u00e1\u017en\u011b, p\u0159esto chlad, se kter\u00fdm ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017eela, kdy\u017e m\u011b poprv\u00e9 uvid\u011bla, najednou zmizel.<\/div>\n
„Jo to je, ale\u2026 myslel jsem, \u017ee m\u011b nechcete potk\u00e1vat,“ p\u0159iznal jsem sv\u00e9 pocity. Prost\u011b jsem to tak c\u00edtil. Vyh\u00fdbala se mi, jindy m\u011b zase \u00fapln\u011b ignorovala, z jej\u00edho chov\u00e1n\u00ed jsem prost\u011b poznal, \u017ee m\u011b nem\u00e1 r\u00e1da. „Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, j\u00e1\u2026 v\u00edm, \u017ee m\u011b nem\u00e1te r\u00e1da. Jsem pro v\u00e1s \u00fapln\u011b ciz\u00ed \u010dlov\u011bk a ch\u00e1pu, \u017ee m\u011b prost\u011b nemus\u00edte. V\u00edm, \u017ee to v\u0161echno d\u011bl\u00e1te jenom kv\u016fli Billovi, nemus\u00edte mi nic vysv\u011btlovat,“ i kdy\u017e jsem s t\u00edm prost\u011b nemohl nic ud\u011blat, bolelo m\u011b, \u017ee m\u011b nem\u011bla r\u00e1da. Nic jsem j\u00ed neud\u011blal, nikdy jsem j\u00ed nijak neubl\u00ed\u017eil a jej\u00edho syna jsem miloval.<\/div>\n
Simone k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jenom zavrt\u011bla hlavou a uk\u00e1zala na \u017eidli p\u0159ed sebou.<\/p>\n<\/div>\n
„Posa\u010f se, pros\u00edm,“ z\u0159ejm\u011b se c\u00edtila provinile a j\u00e1 ji necht\u011bl tr\u00e1pit je\u0161t\u011b v\u00edc. Zhluboka jsem se nadechl a posadil jsem se na m\u00edsto p\u0159ed n\u00ed. Jej\u00ed pohled byl n\u00e1hle smutn\u011bj\u0161\u00ed. Unaven\u011b si promnula sp\u00e1nky a bezmocn\u011b na m\u011b pohl\u00e9dla. „Dlu\u017e\u00edm ti jednu velikou omluvu,“ za\u0161eptala ti\u0161e.<\/div>\n
„Tomu nerozum\u00edm. Vy se mi p\u0159ece nem\u00e1te za co omlouvat,“ nam\u00edtl jsem t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. „Ale ano, m\u00e1m. Nechala jsem se ovlivnit t\u00edm, co mi \u0159ekl Andreas. Na malou chv\u00edli jsem opravdu uv\u011b\u0159ila v\u0161emu, co mi \u0159ekl. Myslela jsem, \u017ee chce\u0161 m\u00e9ho syna jenom vyu\u017e\u00edt. Lid\u00e9 jako vy p\u0159eci pot\u0159ebuj\u00ed n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze a tak-,“ vid\u011bl jsem, jak moc se sna\u017e\u00ed naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, aby m\u011b n\u00e1hodou neurazila, nebo mi n\u011bjak neubl\u00ed\u017eila.<\/div>\n
„Dok\u00e1zal jsem \u017e\u00edt i bez nich. Pod\u00edvejte, za tohle se mi nemus\u00edte omlouvat. Skoro v\u0161ichni lid\u00e9 si mysl\u00ed to sam\u00e9 co vy. Jenom Bill se na m\u011b ned\u00edval jako na chud\u00e1ka bez domova. Zachr\u00e1nil m\u011b a vy jste si opravdu myslela, \u017ee,“ na malou chv\u00edli jsem musel p\u0159estat mluvit. Hlas se mi t\u0159\u00e1sl n\u00e1hlou \u00fazkost\u00ed, v o\u010d\u00edch m\u011b \u0161t\u00edpaly slzy. Zkusil jsem to v sob\u011b potla\u010dit a trpce jsem polkl. „\u017de bych mu dok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit?“ dopov\u011bd\u011bl jsem sp\u00ed\u0161 \u0161eptem. Neudr\u017eel jsem slzy. Snesl bych cokoliv, ale ne tohle. Bill byl m\u00fdm v\u0161\u00edm. Dok\u00e1zal bych za n\u011bj i d\u00fdchat. Kdyby se mu n\u011bco stalo, nep\u0159e\u017eil bych to.<\/div>\n
Simone se na m\u011b dlouze zad\u00edvala, naklonila ke mn\u011b svou dla\u0148, a prsty m\u011bkce set\u0159ela m\u00e9 slzy. Jej\u00ed dotek byl tak h\u0159ejiv\u00fd.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b proto ta omluva. Spletla jsem se v tob\u011b. Ze za\u010d\u00e1tku jsem tomu skute\u010dn\u011b v\u011b\u0159ila, ale pak jsem v\u00e1s vid\u011bla. Hr\u00e1li jste si s malou a oba jste se sm\u00e1li. M\u00e9ho syna vid\u00edm usm\u00edvat se a z\u00e1\u0159it jenom tehdy, kdy\u017e si u n\u011bj. Nev\u00edm, \u010d\u00edm to je. Nev\u00edm ani, jak jsi to dok\u00e1zal, p\u0159esto v\u00edm, \u017ee proti tomu nechci bojovat. Chci, aby byl kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd,“ pousm\u00e1la se a kr\u00e1tce m\u011b pohladila po tv\u00e1\u0159i. Jako by se b\u00e1la ud\u011blat to. Byl jsem \u00fapln\u011b vedle z jej\u00edho chov\u00e1n\u00ed, i z toho, co ud\u011blala. Je\u0161t\u011b v\u010dera se mnou nepromluvila jedin\u00e9 slovo, a te\u010f m\u011b hladila po tv\u00e1\u0159i a ut\u00edrala m\u00e9 slzy. Bylo to tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. C\u00edtil jsem ka\u017ed\u00fd jej\u00ed dotek tak intenzivn\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
„Ona se mnou norm\u00e1ln\u011b mluvila.“ Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Byl tak nad\u0161en\u00fd. Mamka z\u0159ejm\u011b kone\u010dn\u011b pochopila, \u017ee Tom nen\u00ed zl\u00fd \u010dlov\u011bk. Byl akor\u00e1t \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu se p\u0159ihodilo mnoho zl\u00e9ho. Tak moc jsem si p\u0159\u00e1l, aby mu dala \u0161anci. Aby mu kone\u010dn\u011b uk\u00e1zala, jak\u00e9 to je, m\u00edt maminku. V\u016fbec by mi nevadilo, kdybych se s n\u00edm m\u011bl o ni pod\u011blit. Pr\u00e1v\u011b naopak. Byl bych moc r\u00e1d. Ud\u011blal bych pro n\u011bj cokoliv na sv\u011bt\u011b. Po tom, co se n\u00e1m poda\u0159ilo nakrmit Til\u00ed, jsme m\u011bli chvilku jenom pro sebe. Mamka vzala Til\u00ed na proch\u00e1zku m\u011bstem, a proto jsme se nemuseli b\u00e1t, \u017ee by n\u00e1s mohla vid\u011bt. Lehli jsme si na zahradn\u00ed houpa\u010dku a u\u017e\u00edvali jsme si jenom bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho. Nic jin\u00e9ho n\u00e1s v tu chv\u00edli nezaj\u00edmalo.<\/div>\n
„Co kdybychom si zahr\u00e1li hru?“ vypadlo ze m\u011b najednou. Po\u0159\u00e1d jsem se musel usm\u00edvat. V tu chv\u00edli jsem byl opravdu \u0161\u0165astn\u00fd. Tom se pode mnou zachv\u011bl a p\u0159ekvapen\u011b na m\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Ty si chce\u0161 hr\u00e1t na schovku?“ spokojen\u011b se zasm\u00e1l. „Tak jo, j\u00e1 budu po\u010d\u00edtat,“ vydechl nakonec.<\/div>\n
„Ty si bl\u00e1z\u00ednek, j\u00e1 nemyslel schovku,“ kr\u00e1tce jsem jej pol\u00edbil. Tom se zatv\u00e1\u0159il opravdu zamy\u0161len\u011b. Kr\u00e1tce se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech, jako\u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, nakonec v\u0161ak pora\u017een\u011b sv\u011bsil ramena.<\/div>\n
„Nezn\u00e1m moc her,“ p\u0159iznal ti\u0161e.<\/div>\n
„To nevad\u00ed. Je to hra na ot\u00e1zky. Budeme si je kl\u00e1st navz\u00e1jem a ten, kdo nebude cht\u00edt odpov\u011bd\u011bt, bude muset splnit cokoliv, o co jej ten druh\u00fd po\u017e\u00e1d\u00e1,“ uli\u010dnicky jsem na n\u011bj mrkl a op\u011bt jsem jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„Tak fajn. Co m\u016f\u017eu ztratit,“ dlan\u011bma sklouzl na m\u00e9 boky, p\u0159itulil si m\u011b je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b a pohodln\u011b se pode mnou rozvalil.<\/div>\n
„Kdybys cht\u011bl, m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edkat prvn\u00ed,“ prohodil jsem s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Tom se tedy zhluboka nadechl, kr\u00e1tce zap\u0159em\u00fd\u0161lel, nakonec se ve tv\u00e1\u0159i tro\u0161i\u010dku z\u010dervenal\u00fd zeptal.<\/div>\n
„Jak\u00e9 bylo tvoje prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed se S\u00e1rou?“ zeptal se na to opatrn\u011b, necht\u011bl mi ubl\u00ed\u017eit. „Pokud nechce\u0161, neodpov\u00eddej,“ mluvil d\u00e1l, pohledem v\u0161ak nep\u0159eru\u0161il n\u00e1\u0161 hlubok\u00fd o\u010dn\u00ed kontakt.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem se s n\u00ed nemiloval. Ani jednou,“ odpov\u011bd\u011bl jsem popravd\u011b. Tom nic v\u00edc ne\u0159ekl, ale jeho up\u0159en\u00fd pohled zra\u010dil m\u00edrn\u00e9 zmaten\u00ed. „A jak\u00e9 bylo tvoje prvn\u00ed milov\u00e1n\u00ed?“ zeptal jsem se malinko smutn\u011bji. U\u017e te\u010f jsem z\u00e1vid\u011bl holce, kter\u00e1 mu pat\u0159ila.<\/div>\n
„Jsem panic Bille…“<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e nic v\u00edc nep\u016fjde
stanu se and\u011blem – jen pro tebe
a zjev\u00edm se ti v ka\u017ed\u00e9 tmav\u00e9 noci
a potom odlet\u00edme daleko odtud
u\u017e nikdy se navz\u00e1jem neztrat\u00edme<\/em><\/div>\n
kdy\u017e se mi zjev\u00ed\u0161 poprv\u00e9
p\u0159edstavuji si, \u017ee naho\u0159e
s obl\u00e1\u010dkama pro m\u011b pl\u00e1\u010de\u0161
\u010dek\u00e1m na tebe nekone\u010dn\u011b dlouho,
ale zas tak nekone\u010dn\u00e9 to nen\u00ed,
proto\u017ee jsi \u0159ekl:<\/em><\/div>\n
mysli jen na m\u011b a uvid\u00ed\u0161
and\u011bla, kter\u00fd vedle tebe let\u00ed,
mysli jen na m\u011b a uvid\u00ed\u0161
and\u011bla, kter\u00fd vedle tebe let\u00ed\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Kdy\u017e jsem se nad r\u00e1nem probudil, p\u0159ipadal jsem si jako ve snu. Jako bych se nevzbudil a snil prost\u011b d\u00e1l. M\u016fj \u017eivot se ani v nejmen\u0161\u00edm nepodobal tomu, kter\u00fd jsem \u017eil je\u0161t\u011b p\u0159ed necel\u00fdm m\u011bs\u00edcem. Dokonce ani j\u00e1 s\u00e1m jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13211","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13211","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13211"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13211\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13211"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13211"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13211"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}