{"id":1322,"date":"2017-05-04T16:00:00","date_gmt":"2017-05-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1315"},"modified":"2017-05-04T16:00:00","modified_gmt":"2017-05-04T15:00:00","slug":"the-blue-of-desire-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/04\/the-blue-of-desire-13\/","title":{"rendered":"The Blue of Desire 13."},"content":{"rendered":"
autor: fyredancer<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u011bl bys p\u0159ij\u00edt na moje \u017eiv\u00e9 vystoupen\u00ed tenhle p\u00e1tek,“ \u0159ekl Georg a odkopl Billovi z cesty hrom\u00e1dku list\u00ed, kdy\u017e odbo\u010dili k autobusov\u00e9 zast\u00e1vce.<\/div>\n
Bill se mdle pousm\u00e1l. „Mo\u017en\u00e1 budu muset,“ \u0159ekl, p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil si ruce na hrudi a sna\u017eil se potla\u010dit chv\u011bn\u00ed. Tentokr\u00e1t to nebyla zima, co jej ni\u010dilo, byla to ta nesm\u00edrn\u00e1 velikost toho, co se chystal ud\u011blat. Mo\u017en\u00e1 v p\u00e1tek nebude na filmov\u00e9m ve\u010deru v\u00edt\u00e1n. K \u010dertu, Tom mo\u017en\u00e1 bude na rande se svou p\u0159\u00edtelkyn\u00ed. „Nev\u00edm, jak tohle v\u0161echno bude fungovat.“<\/div>\n
„Bude to muset pochopit,“ \u0159ekl Georg pevn\u011b. „Nem\u016f\u017ee t\u011b vodit za nos, a p\u0159itom tob\u011b za z\u00e1dy s n\u011bk\u00fdm randit-„<\/div>\n
„U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee j\u00e1 a Tom jsme spolu nechodili,“ \u0159ekl Bill a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b p\u0159itom nakr\u010dil nos.<\/div>\n
„Ale m\u011bli jste spolu pletky,“ pouk\u00e1zal Georg rychle. „A je jasn\u00e9, \u017ee kdy\u017e ses dozv\u011bd\u011bl o t\u00e9 holce, byla to pro tebe posledn\u00ed kapka.“<\/div>\n
\n

Bill byl na okam\u017eik zticha, b\u011bhem ch\u016fze nakopl n\u011bkolik hrom\u00e1dek list\u00ed. Pr\u0161elo, zat\u00edmco byli v kav\u00e1rn\u011b, a chodn\u00edk byl klouzav\u00fd a mokr\u00fd, polepen\u00fd tmav\u011b zlat\u00fdmi, \u010derven\u00fdmi a oran\u017eov\u00fdmi listy. „Co kdy\u017e mu span\u00ed se mnou br\u00e1n\u00ed v tom, aby se oddal n\u011bkomu jin\u00e9mu?“ \u0158ekl nakonec. „Mo\u017en\u00e1\u2026 ne s n\u00ed, ale s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdy\u017e to se mnou d\u011blal tolikr\u00e1t, pomohlo mu to uv\u011bdomit si, \u017ee takhle m\u016f\u017ee b\u00fdt i s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm v\u00edce ne\u017e jednou. Nechci mu v tom br\u00e1nit.“<\/p><\/div>\n

Georg zast\u00e9nal a pl\u00e1cl se rukou do \u010dela. Bill vylekan\u011b zvedl hlavu.<\/div>\n
„Co je?“ Do\u017eadoval se, znepokojen\u00fd, \u017ee si to Georg mo\u017en\u00e1 rozmyslel, nebo pomyslel na n\u011bco, na co Bill ne.<\/div>\n
„Jsi v tom a\u017e po u\u0161i, Bille,“ \u0159ekl mu Georg. „To pro m\u011b nen\u00ed dobr\u00e9, v\u00ed\u0161? Budu se muset v\u00edc sna\u017eit, abych ti ho dostal z hlavy.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pod\u00edval. „To nen\u00ed\u2026 chci \u0159\u00edct, \u017ee to nemus\u00ed\u0161,“ nam\u00edtl.<\/div>\n
„Dokud bude\u0161 vypadat takhle, tak chci,“ odpov\u011bd\u011bl Georg a u\u0161kl\u00edbl se na Billa. Zastavili se u lavi\u010dky na autobusov\u00e9 zast\u00e1vce a Georg zalovil v kaps\u00e1ch a vyt\u00e1hl n\u011bco, co vypadalo jako zma\u010dkan\u00fd pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk. Po n\u011bkolika trhnut\u00edch a odhodlan\u00e9 pr\u00e1ci prst\u016f ho prom\u011bnil do bled\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 r\u016f\u017ee, a podal ji Billovi. „Tady. Nen\u00ed pou\u017eit\u00fd, slibuju.“<\/div>\n
\n

Koutky Billov\u00fdch \u00fast se samovoln\u011b zvedly vzh\u016fru, kdy\u017e si r\u016f\u017ei od Georga vzal. „D\u011bkuju,“ \u0159ekl. Zastr\u010dil si ji za ucho, pot\u00e9, co na sv\u00e9 ko\u0161ili nena\u0161el \u017e\u00e1dn\u00e9 pou\u017eiteln\u00e9 knofl\u00edkov\u00e9 d\u00edrky.<\/p><\/div>\n

„Opravdu nem\u00e1\u0161 za\u010d,“ \u0159ekl mu Georg. Pak mu v\u011bnoval okouzluj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv. „Tak\u017ee p\u00e1tkem si je\u0161t\u011b nejsi jist\u00fd. A co z\u00edtra ve\u010der?“<\/div>\n
„Z\u00edtra ve\u010der co?“ Zopakoval Bill zv\u011bdav\u011b. „To m\u00e1\u0161 taky \u017eiv\u00e9 vystoupen\u00ed?“ Myslel si, \u017ee si pamatoval, jak mu Georg \u0159\u00edkal, \u017ee pracuje. Pravd\u011bpodobn\u011b m\u011bl tedy z\u00edtra volno.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Georg a pozvedl obo\u010d\u00ed. „M\u011bli bychom j\u00edt n\u011bkam ven. V\u00ed\u0161, pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by si Tom cht\u011bl\u2026 n\u00e1rokovat tv\u016fj \u010das.“<\/div>\n
„Panebo\u017ee!“ Vyk\u0159ikl Bill a rukama si p\u0159ikryl obli\u010dej.<\/div>\n
„Co?“ Zeptal se Georg. Zhoupnul se na pat\u00e1ch kup\u0159edu a up\u0159en\u011b se na Billa pod\u00edval.<\/div>\n
„To jen, \u017ee\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1\u2026 tak trochu jsem s Tomem souhlasil, \u017ee ho\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161, dneska ve\u010der uvid\u00edm,“ \u0159ekl Bill, sledoval \u0161pi\u010dky sv\u00fdch nohou a poklep\u00e1val jimi o vlhk\u00fd chodn\u00edk, nejd\u0159\u00edv jednou, a potom druhou. „N\u00e1\u0161 kamar\u00e1d – jeho spolubydl\u00edc\u00ed – je v pr\u00e1ci, a on\u2026 pozval m\u011b k sob\u011b, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Necho\u010f,“ \u0159ekl Georg okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
Bill na n\u011bj zaz\u00edral. „Co?“<\/div>\n
Georg pokr\u010dil rameny. „Kdo \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tam mus\u00ed\u0161 j\u00edt? Chce\u0161 s n\u00edm p\u0159estat sp\u00e1t, Bille. Je to snadn\u011bj\u0161\u00ed prov\u00e9st, kdy\u017e, v\u0161ak v\u00ed\u0161, tam s n\u00edm nejsi.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu,“ \u0159ekl Bill slab\u011b. Nenapadlo ho zaj\u00edt a\u017e do takov\u00e9 m\u00edry, ale nejsp\u00ed\u0161 m\u011bl s\u00e1m sebe z t\u00e9 rovnice odstranit. Jejich p\u016fvodn\u00ed dohoda u\u017e d\u00e1vno propadla, tak\u017ee ta \u010d\u00e1st o neut\u00edk\u00e1n\u00ed u\u017e neplatila.<\/div>\n
\n
Georg se na n\u011bj up\u0159en\u011b pod\u00edval. „Je to na tob\u011b, Bille. Nikdo t\u011b nem\u016f\u017ee nutit d\u011blat n\u011bco, co nechce\u0161.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem to cht\u011bl,“ \u0159ekl Bill, jako by to bylo p\u0159izn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Georg si zasunul ruce do kapes sv\u00e9 bundy a s porozum\u011bn\u00edm se na Billa usm\u00e1l. „M\u016f\u017eu si p\u0159ekontrolovat to \u010dasov\u00e1n\u00ed, Bille?“<\/div>\n
„\u2026 chci to,“ p\u0159iznal Bill. „Ale, neud\u011bl\u00e1m to. „Prost\u011b\u2026 u\u017e nem\u016f\u017eu.“ Vzhl\u00e9dl k ulici pon\u011bkud s \u00falevou, kdy\u017e spat\u0159il p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed autobus. Nebyla to modr\u00e1 linka, kter\u00e1 by ho zavezla k Tomovi.<\/div>\n
Georg k n\u011bmu p\u0159istoupil, zarazil se, a pak Billa sev\u0159el v p\u0159ekvapiv\u00e9m objet\u00ed. Byl tepl\u00fd, a jeho pa\u017ee byly siln\u00e9, hru\u010f pevn\u00e1. Hezky von\u011bl; sm\u011bsic\u00ed vlasov\u00fdch produkt\u016f a cedrov\u00e9 kol\u00ednsk\u00e9 a \u010dist\u00e9 chlapeck\u00e9 v\u016fn\u011b. Bill zav\u0159el o\u010di a nechal se obj\u00edmat.<\/div>\n
„Za co to bylo?“ Zeptal se, kdy\u017e ho Georg pustil, jakmile s p\u00edskotem autobus zastavil.<\/div>\n
Georg se na n\u011bj sarkasticky, ale sladce usm\u00e1l. „Vypadalo to, jako bys to v tu chv\u00edli pot\u0159eboval.“<\/div>\n
„Oh,“ \u0159ekl Bill, ustoupil a pak se oto\u010dil, aby vy\u0161el na prvn\u00ed schod. Nat\u00e1hl ruku, aby zkontroloval r\u016f\u017ei za uchem, st\u00e1le tam byla. „Tak d\u00edky.“<\/div>\n
„To nestoj\u00ed za \u0159e\u010d,“ \u0159ekl mu Georg a m\u00e1vl rukou.<\/div>\n
\n

Bill se zhroutil na pr\u00e1zdn\u00e9 autobusov\u00e9 sedadlo bez spolused\u00edc\u00edch a vzdychl, kdy\u017e pohl\u00e9dl z okna do n\u00e1hle \u0161ediv\u00e9ho dne. Modr\u00e1 obloha byla zakryta ploch\u00fdmi, beztvar\u00fdmi mraky, kter\u00e9 slibovaly v\u00edce de\u0161t\u011b. Dotkl se koutk\u016f sv\u00fdch o\u010d\u00ed a zjistil, \u017ee jsou st\u00e1le such\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Co to d\u011bl\u00e1m,“ \u0159ekl jemn\u011b nahlas, a vypl\u00e1zl jazyk, kdy\u017e postar\u0161\u00ed \u017eena o n\u011bkolik sedadel d\u00e1l vydala pohrdav\u00fd zvuk a oto\u010dila se k n\u011bmu z\u00e1dy.<\/div>\n
Zastr\u010dil si ruce do kapes, aby si je zah\u0159\u00e1l, a na\u0161el tam telefon, kter\u00fd tam n\u00e1hodn\u011b odlo\u017eil. Zaklel, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee si ho r\u00e1no vypnul.<\/div>\n
Kdy\u017e se displej rozsv\u00edtil, m\u011bl tam dva zme\u0161kan\u00e9 hovory, jeden od nezn\u00e1m\u00e9ho \u010d\u00edsla a druh\u00fd od matky. To bude muset po\u010dkat na pozd\u011bji. Byly tam tak\u00e9 t\u0159i nep\u0159e\u010dten\u00e9 zpr\u00e1vy a on s \u00fazkost\u00ed otev\u0159el menu, aby si je p\u0159e\u010detl.<\/div>\n
Jedna od Andrease, dv\u011b od Toma.<\/div>\n
Bill se kousal do rtu a zva\u017eoval v\u00fdhody smaz\u00e1n\u00ed versus \u010delen\u00ed v\u0161emu, co by jej mohlo p\u0159im\u011bt, aby sv\u00e9 rozhodnut\u00ed zm\u011bnil. Nakonec zv\u011bdavost zv\u00edt\u011bzila a on otev\u0159el Tomovy zpr\u00e1vy.<\/div>\n
<\/p>\n

\u0160el jsem za tebou do t\u0159\u00eddy a ty tam nejsi – jsi ok?<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Jen se uji\u0161\u0165uju, \u017ee dne\u0161ek plat\u00ed. Pot\u0159ebuju t\u011b vid\u011bt.<\/em><\/div>\n

\n

Bill se ost\u0159e nadechl a vypnul obrazovku. Hodil telefon do ta\u0161ky a objal sv\u00e1 kolena. Pomyslel si, \u017ee by se mu znovu hodilo Georgovo objet\u00ed, p\u0159esto\u017ee v\u0161echno, co jeho t\u011blo cht\u011blo, byl Tom.<\/p><\/div>\n

Nam\u00edsto toho zam\u00ed\u0159il dom\u016f a uva\u0159il si ve\u010de\u0159i, kterou v\u016fbec nem\u011bl v \u00famyslu j\u00edst. Telefon si nosil s sebou v kapse a ti\u0161e si pozp\u011bvoval, ignoroval p\u0159itom ozn\u00e1men\u00ed, kter\u00e1 p\u0159ich\u00e1zela. Po chv\u00edli se mu hlas zlomil v polovin\u011b \u00b4Love Ridden\u00b4 a on p\u0159estal s pokusy d\u011blat s\u00e1m sob\u011b spole\u010dnost. Se\u0161kr\u00e1bal t\u011bstoviny z p\u0159ip\u00e1len\u00e9ho hrnce do ko\u0161e, schoulil se na konci postele se sv\u00fdm pozn\u00e1mkov\u00fdm blokem a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prsty p\u0159es chladn\u00fd plastov\u00fd obal sv\u00e9ho telefonu. Znovu zap\u00edpal.<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu,“ \u0159ekl s\u00e1m sob\u011b omluvn\u011b. Zav\u0159el blok a hodil ho nap\u0159\u00ed\u010d pokojem.<\/div>\n
Pot\u00e9, co chv\u00edli p\u0159ech\u00e1zel sem a tam a ignoroval poskakuj\u00edc\u00ed telefon, usadil se u po\u010d\u00edta\u010dov\u00e9ho stolu s \u00famyslem ud\u011blat dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly. Otev\u0159el esej o d\u011bjin\u00e1ch hudby a zad\u00edval se na \u00favodn\u00ed odstavce, proch\u00e1zel jednotliv\u00e1 slova, ani\u017e by ch\u00e1pal jejich v\u00fdznam. S povzdechem svou esej zase zav\u0159el a otev\u0159el si hru Solitaire, ve kter\u00e1 za\u010dal po n\u011bkolika kolech nestoudn\u011b podv\u00e1d\u011bt.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e mu telefon poprv\u00e9 zazvonil, Bill vysko\u010dil ze \u017eidle a m\u00e1lem telefon mrsknul p\u0159es celou m\u00edstnost. Pohl\u00e9dl na displej, jako by mu to u\u017e snad neprozradila samotn\u00e1 melodie. Volal Tom.<\/p><\/div>\n

Bill se nadechl, pevn\u011b zav\u0159el o\u010di a narovnal se v ramenech. Bylo na\u010dase se vzmu\u017eit.<\/div>\n
Palec mu uklouznul a poslal hovor do hlasov\u00e9 schr\u00e1nky.<\/div>\n
„Do prdele!“ Zast\u00e9nal. Kdo dal ta tla\u010d\u00edtka tak bl\u00edzko k sob\u011b?<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e dr\u017eel ten telefon v ruce, zd\u016fvodnil si, \u017ee by bylo dobr\u00e9, kdyby si zkontroloval v\u0161echny zpr\u00e1vy.<\/div>\n
V\u0161ech sedm bylo od Toma.<\/div>\n
„Bo\u017ee, Tome,“ vydechl. Jak pohnul prstem, aby je otev\u0159el, telefon mu v ruce zavibroval a znovu za\u010dal hr\u00e1t Tomovu melodii. Tentokr\u00e1t ho Bill sv\u00edral v ruk\u00e1ch, dokud nep\u0159estal zvonit, a pak se n\u011bkolikr\u00e1t ude\u0159il rukou do \u010dela, jako by to snad pomohlo odstranit jeho idiocii. Nyn\u00ed se p\u0159esunul ke zpr\u00e1v\u00e1m od nejnov\u011bj\u0161\u00edch po nejstar\u0161\u00ed, a zat\u00edmco si je prohl\u00ed\u017eel, rozsv\u00edtilo se zelen\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko a objevila se dal\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/p>\n

Pros\u00edm zvedni to<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Bille, jsi doma? Tak\u017ee p\u0159ijde\u0161?<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Pot\u0159ebuju t\u011b dneska ve\u010der vid\u011bt. Nemus\u00edme nic d\u011blat, mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Nebyl jsi na p\u0159edn\u00e1\u0161ce, jsi v pohod\u011b?<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Zvedni sv\u016fj telefon.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Ty m\u011b ignoruje\u0161.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

Hej, kde jsi<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

St\u00e1le v kampusu, chce\u0161 j\u00edt se mnou dom\u016f?<\/em><\/div>\n

\n

Bill zast\u00e9nal a odhodil telefon na postel. Tohle nefungovalo, vyh\u00fdbat se Tomovi a doufat, \u017ee p\u0159estane volat, p\u0159estane ps\u00e1t. Pr\u00e1v\u011b proto Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee pot\u0159ebuje solidn\u00ed d\u016fvod, aby ho mohl odm\u00edtnout. Tomova vytrvalost byla legend\u00e1rn\u00ed.<\/p><\/div>\n

M\u00edsto toho se p\u0159evl\u00e9kl, nasoukal se do sv\u00fdch nejotrhan\u011bj\u0161\u00edch tepl\u00e1k\u016f, n\u011bjak\u00fdch star\u00fdch, tlust\u00fdch pono\u017eek a tepl\u00e9ho tri\u010dka pod tenkou mikinou. Telefon mu b\u011bhem toho zazvonil dvakr\u00e1t a on sebou poka\u017ed\u00e9 trhnul. „Dr\u017e hubu!“ Za\u0159val na p\u0159\u00edstroj, c\u00edtil se hloup\u011b a v pasti. Nechal telefon tam, kde byl, a otev\u0159el p\u0159edn\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n
Venku lilo; u\u010din\u011bn\u00fd listopadov\u00fd monzun.<\/div>\n
„Sakra,“ zamumlal Bill, jednou teniskou \u0161oupal o pr\u00e1h, zat\u00edmco z\u00edral na d\u00e9\u0161\u0165. Kazilo mu to pl\u00e1ny na \u00fat\u011bk. Nen\u00e1vid\u011bl b\u00fdt promo\u010den\u00fd na k\u016f\u017ei, dokonce je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e ko\u010dky. Jak tam st\u00e1l a pozoroval de\u0161\u0165ov\u00e9 potoky ve \u017elabech u \u00fazk\u00e9 \u0159\u00edmsy, kter\u00e1 lemovala jeho byt, telefon za n\u00edm znovu zazvonil.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl Bill pora\u017een\u011b. I samotn\u00e9 hv\u011bzdy se proti n\u011bmu spikly. Narovnal si p\u00e1te\u0159 do dokonal\u00e9ho dr\u017een\u00ed t\u011bla, zabouchl za de\u0161t\u011bm dve\u0159e a oto\u010dil se zp\u00e1tky k posteli. Koneckonc\u016f, Tom bude tak dlouho volat, dokud mu nakonec ned\u00e1 n\u011bjakou dopov\u011b\u010f.<\/div>\n
\n

Chv\u00edli si pohr\u00e1val s nastaven\u00edm telefonu a okusoval si ret. Pak otev\u0159el Tomovu nejnov\u011bj\u0161\u00ed zpr\u00e1vu a stiskl \u00b4odpov\u011bd\u011bt\u00b4.<\/p><\/div>\n

U\u017e to d\u00e1l d\u011blat nem\u016f\u017eu<\/em>, napsal, a n\u011bkolik minut z\u00edral na tmav\u00e1 slova na b\u00edl\u00e9 obrazovce, ne\u017e kone\u010dn\u011b stiskl \u00b4odeslat\u00b4. Srdce mu bu\u0161ilo a\u017e v u\u0161\u00edch, hlasit\u011bji, ne\u017e zvuk bou\u0159ky z venku.<\/div>\n
Telefon znovu za\u010dal zvonit a Bill ho sv\u00edral v ruce jako z\u00e1chrann\u00e9 lano. Polo\u017eil se dol\u016f na postel a posouval se, dokud nedorazil k m\u00edstu, kde r\u00e1no nechal shrnutou svou p\u0159ikr\u00fdvku tak, jak ji ze sebe shodil, a p\u0159ehodil si ji p\u0159es sebe.<\/div>\n
Po dlouh\u00fd, zbab\u011bl\u00fd okam\u017eik Bill zva\u017eoval, \u017ee by to nezvedl, nebo to znovu poslal do hlasov\u00e9 schr\u00e1nky. Co by m\u011bl \u0159\u00edct? Pro\u010d by v\u016fbec musel n\u011bco \u0159\u00edkat? Nebylo to tak, jako by to snad Tomovi dlu\u017eil – koneckonc\u016f, Tom \u0161ukal s Ariel, ale mimo to i lhal. To bylo to, co mu Bill nemohl odpustit.<\/div>\n
Bill nakr\u010dil obli\u010dej, pak stiskl zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko a zvedl si telefon k uchu. Nadechl se, a to sta\u010dilo.<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161, \u017ee u\u017e to nem\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1l d\u011blat?“ Zeptal se mu Tom p\u0159\u00edmo do ucha. Hlas se mu t\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
Bill siln\u011bji zatahal za svou p\u0159ikr\u00fdvku, p\u0159evalil se na druhou stranu a zabalil se jako lidsk\u00e9 burrito. „P\u0159esn\u011b to, co jsem \u0159ekl,“ odpov\u011bd\u011bl, bolestn\u011b. H\u00e1dal, \u017ee to Tom nenech\u00e1 jen tak b\u00fdt, i kdy\u017e nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to pro\u010d, ale Tom byl u\u017e od za\u010d\u00e1tku podivn\u011b nal\u00e9hav\u00fd. „Nem\u016f\u017eu, Tome, j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu.“ Pohnul v \u00fastech jazykem, dokud se mu kuli\u010dka z jeho piercingu nedostala mezi zuby.<\/div>\n
\n

Tom ml\u010del po dobu tolika \u00fader\u016f srdce, a\u017e Bill zkontroloval sv\u016fj telefon. „Pro\u010d?“ Zeptal se Tom nakonec, napjat\u011b a bolestn\u011b, jako by to slovo ze sebe jen t\u011b\u017eko dost\u00e1val.<\/p><\/div>\n

Proto\u017ee t\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 miluju<\/em>, le\u017eelo mu na jazyku, a bylo dob\u0159e, \u017ee Bill m\u011bl sv\u016fj jazyk st\u00e1le mezi zuby. Jinak by to mo\u017en\u00e1 vyslovil. Uvolnil sv\u016fj piercing, zat\u00edmco si v hlav\u011b p\u0159ehr\u00e1val odpov\u011bdi, kter\u00e9 by byly p\u0159ijatelnou n\u00e1hra\u017ekou. „\u0158\u00edkal jsi, \u017ee bychom v tom m\u011bli pokra\u010dovat tak dlouho, dokud nebudu m\u00edt n\u011bkoho\u2026“ za\u010dal.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b te\u010f nikoho nem\u00e1\u0161,“ za\u010dal Tom zoufale. „Nikoho, krom\u011b-„<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda,“ p\u0159eru\u0161il ho Bill. Zav\u0159el o\u010di a v n\u00e1valu energie se posadil, odhodil ze sebe p\u0159ikr\u00fdvku a oto\u010dil se k oknu. D\u00e9\u0161\u0165 sklouz\u00e1val po okn\u011b v nekone\u010dn\u00fdch provazc\u00edch, drobn\u00fdch pot\u016f\u010dc\u00edch, kter\u00e9 se spojovaly a m\u011bnily sm\u011br. Voda t\u011b\u017ece nar\u00e1\u017eela do okna a on poslouchal Tomovo chraptiv\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ty s n\u011bk\u00fdm chod\u00ed\u0161 a ne\u0159ekl jsi mi to?“ \u0158ekl Tom nakonec ubl\u00ed\u017een\u011b.<\/div>\n
„Zrovna jsem s n\u00edm za\u010dal chodit,“ odpov\u011bd\u011bl Bill ti\u0161e. Znovu zav\u0159el o\u010di, otr\u00e1ven\u00fd a zni\u010den\u00fd Tomovou odpov\u011bd\u00ed, t\u00edm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, \u017ee by mu to Bill nejd\u0159\u00edve \u0159ekl. Jako by to Bill p\u0159ed n\u00edm tajil stejn\u011b, jako Tom p\u0159ed n\u00edm tajil Ariel.<\/div>\n
\n

„\u0158ekl jsi, \u017ee budu prvn\u00ed, kdo se to dozv\u00ed,“ \u0159ekl Tom bolestn\u011b.<\/p><\/div>\n

„\u0158\u00edk\u00e1m ti to te\u010f,“ odpov\u011bd\u011bl Bill. „A proto u\u017e nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
Tom\u016fv dech se zrychlil a Bill se sna\u017eil si to nep\u0159edstavovat, nevid\u011bt s\u00e1m sebe v Tomov\u011b posteli – v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed – s Tomem omotan\u00fdm kolem sebe, zat\u00edmco se oba pomalu pohybovali, tak pomalu, dokud se Bill v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed nerozechv\u011bl. Nemohl p\u0159estat myslet na to, jak to d\u011blali minul\u00fd t\u00fdden, pot\u00e9, co si dali pizzu u kule\u010dn\u00edku, kdy si Tom lehl vedle n\u011bj a l\u00edbal jej a hladil, dokud se neud\u011blal. Jen to a nic v\u00edc, jako by Tomovy polibky byly v\u0161e, co pot\u0159eboval, aby se dostal do euforie; to, a pohled t\u011bch tmav\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ho ani na okam\u017eik neopustily. Pr\u00e1v\u011b te\u010f tam cht\u011bl b\u00fdt v\u00edce, ne\u017e cht\u011bl svou vlastn\u00ed bezpe\u010dnost, svou vlastn\u00ed sebe\u00factu.<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom, a to byl zvuk, kter\u00fd Billa p\u0159inutil kousnout se do rtu. Jeho jm\u00e9no na Tomov\u00fdch rtech, a\u010dkoliv to pr\u00e1v\u011b te\u010f nebyl zvuk pln\u00fd rozko\u0161e. Byla tam pouze bolest. „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee on je ten prav\u00fd?“<\/div>\n
Bill zav\u0159el o\u010di a omotal si ruku kolem kolen. Pomyslel na Georg\u016fv sarkastick\u00fd usm\u011bv a pevn\u00e9 objet\u00ed; vzpomn\u011bl si na zdvo\u0159il\u00e9 gesto s kv\u011btinou a na skute\u010dnost, \u017ee mu v prvn\u00ed \u0159ad\u011b s\u00e1m sebe nab\u00eddl jako z\u00e1minku. „Ne. Mo\u017en\u00e1. J\u00e1 nev\u00edm.“<\/div>\n
„Nezn\u00ed\u0161 moc jist\u011b,“ nal\u00e9hal Tom. „Co je na n\u011bm tak \u00fa\u017easn\u00e9ho?“<\/div>\n
\n

Bill za\u010dal p\u0159ikyvovat, a\u010dkoliv ho Tom nemohl vid\u011bt. „No, on je\u2026 je ohledupln\u00fd,“ za\u010dal, p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee je \u0161patn\u00fd n\u00e1pad mluvit o tomhle s Tomem. Jsou p\u0159\u00e1tel\u00e9, p\u0159ipom\u00ednal s\u00e1m sob\u011b. Byl to ten typ ot\u00e1zky, na kter\u00e9 se p\u0159\u00e1tel\u00e9 ptali. Necht\u011bl, aby se to zm\u011bnilo. „V\u011bnuje mi pozornost. V\u00ed, kdy\u017e se nec\u00edt\u00edm dob\u0159e, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee se mi to poda\u0159ilo skr\u00fdt\u2026 naslouch\u00e1 mi, ale povzbuzuje m\u011b, abych poslouchal svou vlastn\u00ed mysl.“ Povzdechl si a sledoval, jak d\u00e9\u0161\u0165 za\u010dal dopadat proti oknu je\u0161t\u011b siln\u011bji. „Kdy\u017e\u2026 kdy\u017e m\u011b dr\u017e\u00ed, c\u00edt\u00edm se v bezpe\u010d\u00ed,“ pokra\u010doval Bill a musel se na chvilku zastavit, kdy\u017e hrozilo, \u017ee mu sel\u017ee hlas. „Hezky von\u00ed, a d\u011bl\u00e1 pro m\u011b spoustu mali\u010dkost\u00ed. V\u011bc\u00ed, kter\u00fdch si ostatn\u00ed lid\u00e9 mo\u017en\u00e1 nev\u0161imnou, ale j\u00e1 ano. Je\u2026 vytrval\u00fd; ujistil se, \u017ee si ho v\u0161imnu, i kdy\u017e jsem se sna\u017eil ut\u00e9ct. Um\u00ed m\u011b rozesm\u00e1t. Kdykoliv. A v\u017edycky se o m\u011b star\u00e1. Prakticky od chv\u00edle, kdy jsme se poprv\u00e9 setkali.“ Na konci se mu sev\u0159elo hrdlo a na d\u011bsiv\u00fd okam\u017eik p\u0159em\u00fd\u0161lel, koho to vlastn\u011b popisoval.<\/p><\/div>\n

„Tak\u017ee ho m\u00e1\u0161 r\u00e1d,“ \u0159ekl Tom nak\u0159\u00e1pl\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Jo,“ potvrdil Bill.<\/div>\n
Znovu nastalo ticho, dokud Bill nezkontroloval spojen\u00ed. Je tam Tom je\u0161t\u011b? U\u017e nesly\u0161el ani jeho dech.<\/div>\n
\n

„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee\u2026 Bille, mysl\u00ed\u0161, \u017ee bys mohl m\u00edt r\u00e1d m\u011b?“<\/p><\/div>\n

„Ach, bo\u017ee!“ Bill hlasit\u011b zast\u00e9nal, p\u011bst\u00ed si prot\u0159el oko a nestaral se o make-up, kter\u00fd si rozmazal. Jak mu Tom m\u016f\u017ee tohle d\u011blat? Nev\u00ed, on nev\u00ed, \u017ee Bill u\u017e ho r\u00e1d m\u00e1. A\u017e p\u0159\u00edli\u0161 moc. Nemohl pomoct zakokt\u00e1n\u00ed, kdy\u017e odpov\u011bd\u011bl. „J\u00e1 – j\u00e1 t\u011b m\u00e1m r\u00e1d, Tome.“<\/div>\n
„Ale ne\u2026 ne tak, jako m\u00e1\u0161 r\u00e1d jeho,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n
Bill na okam\u017eik zadr\u017eel dech. Krk m\u011bl sev\u0159en\u00fd, a slzy \u010dekaly v koutku jeho o\u010d\u00ed. „Ne,“ \u0159ekl ti\u0161e, a byla to pravda, \u010dist\u00e1 pravda. Toma m\u011bl mnohem, mnohem rad\u011bji, a bylo to \u0161patn\u00e9 pro n\u011b oba.<\/div>\n
Tom se ost\u0159e nadechl, pak nastalo dal\u0161\u00ed ticho.<\/div>\n
Vte\u0159iny ub\u00edhaly. Bill sledoval, jak d\u00e9\u0161\u0165 nar\u00e1\u017e\u00ed do okna ve ve\u010dern\u00ed tm\u011b. N\u011bco jej \u0161imralo na tv\u00e1\u0159i, a tak si ji ot\u0159el, pak se pod\u00edval na vlhkost na sv\u00fdch prstech, jako by to byla n\u011bjak\u00e1 nezn\u00e1m\u00e1 tekutina.<\/div>\n
„Tome?“ \u0158ekl Bill, kdy\u017e u\u017e to ticho nemohl d\u00e9le vydr\u017eet. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom tam st\u00e1le je. Neexistoval \u017e\u00e1dn\u00fd zp\u016fsob, \u017ee by zav\u011bsil.<\/div>\n
Odpov\u011bd\u011blo mu nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed zabru\u010den\u00ed, kter\u00e9 mu dalo v\u011bd\u011bt, \u017ee je Tom st\u00e1le na lince.<\/div>\n
\n

„Po\u0159\u00e1d jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9, \u017ee?“ \u0158ekl Bill rychle a pevn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Nos u\u017e m\u011bl ucpan\u00fd, a to dokonce je\u0161t\u011b ani nebre\u010del. Je pro n\u011b mo\u017en\u00e9, aby z\u016fstali p\u0159\u00e1tel\u00e9? Bo\u017ee, st\u00e1le to cht\u011bl. M\u00edsto sv\u00e9 hloup\u00e9 deky cht\u011bl kolem sebe pr\u00e1v\u011b te\u010f Tomovy pa\u017ee.<\/p><\/div>\n

„V\u017edycky jsme byli, Bille,“ \u0159ekl Tom po chv\u00edli. „Nechyst\u00e1\u0161 se mi vz\u00edt i tohle, nebo jo?“<\/div>\n
„Ne!“ vyk\u0159ikl Bill p\u0159i\u0161krcen\u011b. „Ne, j\u00e1\u2026 ani n\u00e1hodou. Jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161, Tome.“ Zoufale s\u00e1m sebe objal a nebylo to dost. Tom byl v\u00edce, o mnoho v\u00edce, a to byl d\u016fvod, pro\u010d Bill tohle musel ud\u011blat d\u0159\u00edv, ne\u017e do toho zab\u0159edne p\u0159\u00edli\u0161 hluboko. Pokud u\u017e se to nestalo.<\/div>\n
Tom zav\u00e1hal, pak po dlouh\u00e9 chv\u00edli \u0159ekl: „Ty jsi taky m\u016fj nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161, Bille.“ Jeho slova byla \u0159e\u010dena s n\u00e1mahou, jako by m\u011bl probl\u00e9m je ze sebe dostat.<\/div>\n
Bill se proti sv\u00e9 v\u016fli usm\u00e1l a znovu si ot\u0159el tv\u00e1\u0159. Musel se od toho telefonu dostat d\u0159\u00edv, ne\u017e mu sel\u017ee hlas. „J\u00e1\u2026 nebudu \u0159\u00edkat, \u017ee je mi to l\u00edto,“ za\u0161eptal. Proto\u017ee ni\u010deho z toho nelituju<\/em>. Nevym\u011bnil by ani jedin\u00fd okam\u017eik, ani by nic z toho nevzal zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ \u0159ekl Tom po chv\u00edli, hlas m\u011bl st\u00e1le chraplav\u00fd. „Uvid\u00edme\u2026 uvid\u00edme se z\u00edtra?“<\/div>\n
„Jako obvykle,“ \u0159ekl Bill a p\u0159inutil se zasm\u00e1t. „Uvid\u00edme se z\u00edtra.“ Zav\u011bsil a napjat\u00fd zvuk jeho sm\u00edchu se zm\u011bnil v bolestn\u00e9 zas\u00edp\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

„Ahoj, Tome. Miluju t\u011b,“ \u0159ekl pr\u00e1zdn\u00e9 obrazovce sv\u00e9ho telefonu. Bill si ot\u0159el tv\u00e1\u0159 a nechal sv\u00e9 slzy dopadnout tam, kam cht\u011bly.<\/p><\/div>\n

Le\u017eel na boku a tiskl k sob\u011b sv\u016fj telefon, plakal bez vzlyk\u00e1n\u00ed, slzy mu kapaly ze \u0161pi\u010dky nosu, dokud u\u017e s\u00e1m sebe nemohl vyst\u00e1t. Vstal, umyl si v koupeln\u011b obli\u010dej a vyh\u00fdbal se sv\u00fdm vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Nedok\u00e1zal sn\u00e9st tu pr\u00e1zdnotu ani obvi\u0148ov\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee tam najde. Po chv\u00edli se do\u0161oural k posteli a popadl sv\u016fj telefon, vyto\u010dil zn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo a p\u0159idr\u017eel si ho t\u011bsn\u011b u ucha, kdy\u017e byl hovor p\u0159ijat.<\/div>\n
„Mami.“ Bill ze sebe to slovo jen st\u011b\u017e\u00ed vym\u00e1\u010dkl. „Ud\u011blal jsem to. Je konec.“<\/p>\n

autor: fyredancer<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: fyredancer „M\u011bl bys p\u0159ij\u00edt na moje \u017eiv\u00e9 vystoupen\u00ed tenhle p\u00e1tek,“ \u0159ekl Georg a odkopl Billovi z cesty hrom\u00e1dku list\u00ed, kdy\u017e odbo\u010dili k autobusov\u00e9 zast\u00e1vce. Bill se mdle pousm\u00e1l. „Mo\u017en\u00e1 budu muset,“ \u0159ekl, p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil si ruce na hrudi a sna\u017eil se potla\u010dit<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[666],"tags":[],"class_list":["post-1322","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-blue-of-desire"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1322","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1322"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1322\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1322"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1322"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1322"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}