{"id":13225,"date":"2009-10-21T17:00:00","date_gmt":"2009-10-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13194"},"modified":"2009-10-21T17:00:00","modified_gmt":"2009-10-21T16:00:00","slug":"reinkarnace-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/21\/reinkarnace-9\/","title":{"rendered":"Reinkarnace 9."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Prostupovalo j\u00edm podivn\u00e9 pr\u00e1zdno a tup\u00e1 bolest. T\u00e1pal po d\u016fvodech jeho rychl\u00e9ho zmizen\u00ed a nech\u00e1pal ho. V\u017edy\u0165 to bylo tak n\u00e1dhern\u00e9, p\u0159eci to nemohl vn\u00edmat jinak. Dob\u0159e sly\u0161el jeho slastn\u00e9 vzdych\u00e1n\u00ed, c\u00edtil jeho proc\u00edt\u011bn\u00e9 polibky a doteky. To v\u0161echno byly pro Billa d\u016fkazy, \u017ee to nebylo jen n\u011bco, co by se mohlo tak rychle vytratit.<\/p>\n<\/div>\n
T\u0159eba ho to ale jen zm\u00e1tlo, vyd\u011bsilo, nev\u011bd\u011bl, jak by se m\u011bl d\u00e1l zachovat, co mu \u0159\u00edkat. Mo\u017en\u00e1 se c\u00edtil trochu trapn\u011b a nesv\u016fj, nevzpomn\u011bl si, tak jako Bill, na jejich minul\u00fd \u017eivot, a proto rad\u011bji ode\u0161el a vyhled\u00e1 ho, a\u017e bude m\u00edt mo\u017enost o v\u0161em pop\u0159em\u00fd\u0161let.<\/p>\n<\/div>\n
Sna\u017eil se vym\u00fd\u0161let r\u016fzn\u00e9 d\u016fvody toho, pro\u010d jeho l\u00e1ska nez\u016fstala, a p\u0159edev\u0161\u00edm si zakazoval myslet na ten nejhor\u0161\u00ed a nejprost\u0161\u00ed z nich, a to ten, \u017ee je mu jednodu\u0161e lhostejn\u00fd. K t\u00e9hle variant\u011b se rozhodn\u011b nep\u0159iklon\u00ed d\u0159\u00edve, dokud se s n\u00edm znovu nesetk\u00e1, a nebude m\u00edt mo\u017enost si s n\u00edm o tom promluvit.<\/p>\n<\/div>\n
Donutil se k pohybu. Rozhrnul vodu a nat\u00e1hl se po madle sch\u016fdk\u016f, po kter\u00fdch vylezl ven z baz\u00e9nu. P\u0159ipadal si jako v mr\u00e1kot\u00e1ch. Sice je\u0161t\u011b nepropadl beznad\u011bji, to ale nezm\u00edr\u0148ovalo zklam\u00e1n\u00ed a vlezlou p\u0159edtuchu \u0161patn\u00e9ho konce. Jeho vzpom\u00ednky na minul\u00fd \u017eivot, kter\u00e9 se tak n\u00e1hle vyno\u0159ily z jeho podv\u011bdom\u00ed, mu jen poskytly odpov\u011b\u010f na to, jak je v\u016fbec mo\u017en\u00e9, \u017ee do\u0161lo k tomu, co se tu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed odehr\u00e1lo, ale nic v\u00edc. Ne\u0159\u00edkaly ji\u017e nic o tom, pro\u010d nejsou v tuto chv\u00edli spolu, a jestli kdy je\u0161t\u011b budou, a neud\u011blaly z n\u011bj ani mocn\u00e9ho fara\u00f3na. Rozhodn\u011b to nebylo tak, \u017ee by n\u011bjak naru\u0161ily jeho sou\u010dasnou identitu. I nad\u00e1le se c\u00edtil b\u00fdt Billem Kaulitzem, studentem. A ten kluk nebyl \u017e\u00e1dn\u00fdm voj\u00e1kem a velitelem. Byl to jen n\u011bkdo, koho si zoufale p\u0159\u00e1la milovat snad ka\u017edi\u010dk\u00e1 bu\u0148ka jeho t\u011bla, znovu b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti. Z\u00e1visela na n\u011bm jeho fyzick\u00e1 existence. Jen p\u0159i pouh\u00e9 my\u0161lence, \u017ee by ho ji\u017e nikdy nem\u011bl spat\u0159it, m\u011bl dojem, \u017ee um\u00edr\u00e1. Racion\u00e1ln\u011b se to sna\u017eil zapudit. Nen\u00ed p\u0159ece mo\u017en\u00e9 vyp\u011bstovat si na n\u011bkom takovou z\u00e1vislost za tak prchav\u00fd okam\u017eik. A byl vlastn\u011b tak kr\u00e1tk\u00fd? V\u017edy\u0165 oni u\u017e se potkali p\u0159ed tis\u00edci lety a s\u00edla pouta mezi nimi zp\u016fsobila, \u017ee znovu skon\u010dili v n\u00e1ru\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho. I rozum musel nakonec uznat, \u017ee Billovy pocity nejsou zase a\u017e tak moc \u0161\u00edlen\u00e9. Takov\u00fd byl snad jenom fakt, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 p\u0159i\u0161el na to, kdo byl, a nijak to s n\u00edm neot\u0159\u00e1slo. Nebyl udiven\u00fd, p\u0159ekvapen\u00fd. P\u0159ijal to jen jako ne p\u0159\u00edli\u0161 d\u016fle\u017eitou informaci. Jeho nyn\u011bj\u0161\u00ed \u017eivot to neposune k lep\u0161\u00edmu. D\u016fle\u017eit\u00e9 bylo jen to, \u017ee v\u011bd\u011bl o sv\u00e9 druh\u00e9 polovin\u011b.<\/div>\n
\n
Tak pro\u010d on ale ode\u0161el? Polo\u017eil si tu ot\u00e1zku s\u00e1m sob\u011b snad asi post\u00e9. Nen\u00ed u\u017e t\u00edm, k\u00fdm b\u00fdval? Jeho city se snad zm\u011bnily? V jeho nov\u00e9m \u017eivot\u011b nen\u00ed jeho l\u00e1skou Bill, ale n\u011bkdo \u00fapln\u011b jin\u00fd? Cht\u011blo se mu z toho bre\u010det a k\u0159i\u010det z\u00e1rove\u0148. Ta nejistota ho s\u017e\u00edrala. Bezpodm\u00edne\u010dn\u011b ho mus\u00ed znovu vyhledat. Ale kde za\u010d\u00edt, kdy\u017e nezn\u00e1 ani jeho jm\u00e9no?<\/p>\n<\/div>\n
Do\u0161el do \u0161atny a automatick\u00fdmi pohyby se jal na sebe navl\u00e9kat oble\u010den\u00ed. Z jeho letargie ho probralo bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed, a\u017e sebou \u00falekem nadsko\u010dil.<\/div>\n
„\u010clov\u011b\u010de, m\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem t\u011b na\u0161el u\u017e tady a ustrojen\u00fdho. Myslel jsem, \u017ee se r\u00e1ch\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b ve vod\u011b.“ To Elfried byl naru\u0161itelem jeho toku my\u0161lenek. Tv\u00e1\u0159il se \u00falevn\u011b, ale Billovi v\u016fbec nedoch\u00e1zel v\u00fdznam jeho sd\u011blen\u00ed. Na to byl a\u017e moc pono\u0159en\u00fd do vlastn\u00edho sv\u011bta, do kter\u00e9ho se pl\u00ed\u017eiv\u011b vkr\u00e1dala tma a chlad z obavy, \u017ee jeho city t\u0159eba nebudou op\u011btov\u00e1ny, proto\u017ee on se nezm\u016f\u017ee ani na to, aby ho na\u0161el.<\/div>\n
„Co je, pros\u00edm t\u011b, tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se, jak kdybys vid\u011bl ducha.“ Zareagoval Elfried na nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz v Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. „Jste si s Tomem n\u011bco v tom baz\u00e9nu ud\u011blali? Ten byl taky n\u011bjakej divnej, kdy\u017e odsud doslova sprintoval pry\u010d.“ Tahle informace u\u017e Billa donutila vn\u00edmat, a dokonce i reagovat.<\/div>\n
„Co… jak jsi to \u0159\u00edkal? Tom?“<\/div>\n
„Jo, Tom Tr\u00fcmper. Univerzitn\u00ed basketbalov\u00e1 hv\u011bzda. Ne\u0159\u00edkej, \u017ee ho nezn\u00e1\u0161?“ Kroutil Elfried nech\u00e1pav\u011b hlavou nad Billovou neinformovanost\u00ed. Pak se pl\u00e1cl rukou do \u010dela a sprost\u011b zaklel. Hned na to za\u010dal Billa vystrkovat ze dve\u0159\u00ed. „\u010clov\u011b\u010de, je pozd\u011b a j\u00e1 se tu s tebou vykec\u00e1v\u00e1m, a to jsem t\u011b p\u016fvodn\u011b p\u0159i\u0161el popohnat. Dneska p\u0159etahujem. Pot\u0159ebuju to tu u\u017e zamknout a vypadnout.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill mu ani nestihl pod\u011bkovat za tak cennou informaci a ocitl se venku p\u0159ed budovou baz\u00e9nu. Bezd\u011b\u010dn\u011b se ot\u0159\u00e1sl pod n\u00e1hl\u00fdm n\u00e1porem sychrav\u011b podzimn\u00edho studen\u00e9ho v\u011btru. P\u0159it\u00e1hl si bl\u00ed\u017e ke krku l\u00edmec sv\u00e9ho kab\u00e1tu a zaklonil hlavu, aby se pod\u00edval na nebe. Obloha byla zata\u017een\u00e1 hust\u00fdmi vodou nas\u00e1kl\u00fdmi mraky, z kter\u00fdch hrozilo, \u017ee se ka\u017edou chvilkou spust\u00ed mohutn\u00fd lij\u00e1k. Smr\u00e1kalo se a Billovi p\u0159ipadalo, \u017ee nevl\u00eddn\u00e9 po\u010das\u00ed p\u0159esn\u011b odr\u00e1\u017e\u00ed stav jeho du\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
\u0160ourav\u00fdm krokem se vydal na zast\u00e1vku autobusu. Prchav\u00e1 chvilka euforick\u00e9ho optimismu z informace, kterou mu sd\u011blil Elfried, se velice rychle vytratila. K \u010demu mu je jm\u00e9no, kdy\u017e si ani nedovedl p\u0159edstavit, co by m\u011bl ud\u011blat nebo \u0159\u00edct, kdyby ho znovu vid\u011bl? Byla tu zp\u00e1tky jeho nesm\u011blost a ost\u00fdchavost z navazov\u00e1n\u00ed vztah\u016f, v pln\u00e9 m\u00ed\u0159e umocn\u011bn\u00e1 je\u0161t\u011b nav\u00edc o fakt, \u017ee Tom je dle v\u0161eho v\u0161emi obdivovan\u00fd a obl\u00edben\u00fd. Sportovec, kapit\u00e1n. Co by m\u011bl takov\u00e9mu klukovi nab\u00eddnout? P\u0159eci svoje srdce. Nen\u00ed to snad dost?<\/em> Prol\u00e9tlo mu hlavou. Pro n\u011bj to rozhodn\u011b bylo v\u0161echno. Bylo to to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u011bl. A takov\u00fdm pokladem se p\u0159eci nepohrd\u00e1. Pokou\u0161el se p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, \u017ee nic nen\u00ed ztracen\u00e9 a dodat si trochu odvahy. On to setk\u00e1n\u00ed zvl\u00e1dne. Mus\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Takhle zahlouban\u00fd z\u016fstal po celou cestu na koleje. Ani si nev\u0161iml, kdy\u017e strkal kl\u00ed\u010de od sv\u00e9ho pokoje do z\u00e1mku, \u017ee se u zdi kr\u010d\u00ed n\u011bjak\u00e1 postava. Zelen\u00e9 cosi probral ten chrastiv\u00fd zvuk a zvedlo hlavu, kterou m\u011blo dote\u010f polo\u017eenou na pokr\u010den\u00fdch kolenech. Z\u0159ejm\u011b si to tu na chvilku schruplo.<\/div>\n
„No to je dost, \u017ee jsi tady. \u010cek\u00e1m tu na tebe asi…“ Elke vysko\u010dila na nohy a zad\u00edvala se na svoje n\u00e1ramkov\u00e9 hodinky. „Skoro hodinu.“ Vydechla teatr\u00e1ln\u011b a v\u00fdznamn\u011b poklepala prstem na ten mal\u00fd cifern\u00edk. Bill jen n\u011bco nesrozumiteln\u00e9ho zahuhlal na pozdrav. Na nic v\u00edc se nevzmohl.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak je, medv\u00eddku?“ Empatick\u00e1 Elke si ihned v\u0161imla, \u017ee s jej\u00edm kamar\u00e1dem je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku, a zcela automaticky ho objala. Bill se nebr\u00e1nil a jen se j\u00ed v\u00edce stulil do n\u00e1ru\u010de. Pot\u0159eboval to v\u00edc ne\u017e kdy d\u0159\u00edv. S touhle holkou se zd\u00e1ly b\u00fdt v\u011bci o n\u011bco snaz\u0161\u00ed. Tiskl se k n\u00ed a po tv\u00e1\u0159i se mu skut\u00e1lela prvn\u00ed slza. Dote\u010f se jim br\u00e1nil, ale z\u0159ejm\u011b to muselo ven. Za okny zah\u0159m\u011blo a velk\u00e9 k\u00e1pance de\u0161t\u011b zabubnovaly o st\u0159echu budovy.<\/p>\n<\/div>\n
„\u00d3, brou\u010dku, neplakej. V\u0161echno bude dobr\u00fd. Poj\u010f, nebudeme st\u00e1t na chodb\u011b.“ Elke otev\u0159ela dve\u0159e Billova pokoje, a ani\u017e by ho pou\u0161t\u011bla, opatrn\u011b ho vmanipulovala dovnit\u0159. Posadila se s n\u00edm na postel a st\u00e1hla mu z ramene jeho ta\u0161ku. A on nep\u0159est\u00e1val \u0161tk\u00e1t. Konej\u0161iv\u011b ho hladila po z\u00e1dech a houpala v n\u00e1ru\u010d\u00ed tak, jako se to d\u011bl\u00e1 mal\u00fdm d\u011btem, a trp\u011bliv\u011b \u010dekala, \u017ee j\u00ed t\u0159eba pov\u00ed s\u00e1m, co ho tr\u00e1p\u00ed. Cel\u00e9 to ale trvalo n\u011bjak moc dlouho.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, no tak, d\u011bs\u00ed\u0161 m\u011b. Pod\u00edvej se na m\u011b, ano.“ Kousek se od n\u011bj odt\u00e1hla a do dlan\u011b uchopila jeho bradu. Bill k n\u00ed jen neochotn\u011b zvedl o\u010di pln\u00e9 slanosti. „Pov\u011bz mi, co se stalo. Sly\u0161\u00ed\u0161, Bill\u00ed, mus\u00ed\u0161 mi to \u0159\u00edct, jinak ti nem\u00e1m jak pomoct.“ Nal\u00e9hala na n\u011bj. On se ale nem\u011bl k odpov\u011bdi. Jen si zkrou\u0161en\u011b povzdechl, utekl p\u0159ed n\u00ed pohledem, a je\u0161t\u011b v\u00edce sv\u011bsil ramena. Vzbuzoval tak dojem skute\u010dn\u00e9 hrom\u00e1dky ne\u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Elke si ho chv\u00edli zaduman\u011b prohl\u00ed\u017eela a pak to zkusila p\u0159es mal\u00fd vt\u00edpek. Pou\u017e\u00edvala tuhle v\u011btu v\u017edycky, kdy\u017e Bill nad n\u011b\u010d\u00edm ho\u0159ekoval. Dok\u00e1zala zaru\u010den\u011b odv\u00e9st pozornost, proto\u017ee byla tak moc vzd\u00e1len\u00e1 jeho realit\u011b.<\/div>\n
„\u017de by \u0161e\u0161 n\u00e1m ne\u0161\u0165astn\u011b \u017eamiloval?“ Za\u0161i\u0161lala na n\u011bj, doprovodila to d\u011btinsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zlehka ho drcla \u010delem do toho jeho. \u010cekala, \u017ee i on se te\u010f jako obvykle zasm\u011bje a pronese n\u011bco v tom smyslu: „Ale jdi, to mn\u011b nehroz\u00ed.“ A nakonec v\u011bt\u0161inou zaduman\u011b a v\u00e1\u017en\u011b pron\u00e1\u0161el: „To by bylo vlastn\u011b mnohem hor\u0161\u00ed.“ A bylo po starostech. Jen\u017ee dnes se nic takov\u00e9ho nestalo. Billova tv\u00e1\u0159 se zk\u0159ivila do je\u0161t\u011b v\u00edce bolestn\u011bj\u0161\u00ed grimasy a zavzlykal nahlas.<\/p>\n<\/div>\n
„\u00d3, je\u017ei\u0161i, n\u00e9!“ Elke se vyjeven\u011b chytila za pusu. „Snad jsem se netrefila? \u0158ekni mi, kdo je ten prev\u00edt a j\u00e1 p\u016fjdu a rozbiju mu hubu.“ Dop\u00e1len\u011b se \u010dertila. Byla by toho snad i schopn\u00e1, kdyby ji o to po\u017e\u00e1dal, tak moc byla rozzloben\u00e1. Vn\u00edmala to toti\u017e jako vrchol nespravedlnosti. Neznala hodn\u011bj\u0161\u00edho a zraniteln\u011bj\u0161\u00edho kluka, ne\u017e jak\u00fdm byl Bill, a v\u011bd\u011bla, jak moc by jeho nev\u00fdrazn\u00fd \u017eivot rozkvetl, kdyby potkal n\u011bkoho, kdo by ocenil jeho v\u00fdjime\u010dnost, a zahrnul ho l\u00e1skou. M\u00edsto toho mu jen n\u011bkdo dal\u0161\u00ed ubl\u00ed\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale kdy se to stalo? O ni\u010dem ses mi nezm\u00ednil.“ Uv\u011bdomila si, \u017ee na n\u011bm vlastn\u011b v\u016fbec nic nezpozorovala.<\/div>\n
„Dneska.“ P\u00edpnul tichoulince. Prvn\u00ed slovo, kter\u00e9 z n\u011bj dostala.<\/div>\n
„Dneska?“ Elke povyt\u00e1hla obo\u010d\u00ed. Tady j\u00ed n\u011bco nesed\u011blo. P\u0159eci se nelze v jeden den tak moc zamilovat, a z\u00e1rove\u0148 zklamat a\u017e na pokraj takhle \u00fatrpn\u00e9 beznad\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, co se mezi v\u00e1mi stalo? A kdo to vlastn\u011b byl?“ On se ale m\u00edsto odpov\u011bdi jen labiln\u011b za\u010dal hryzat do rtu. „\u0158ekni mi to, sly\u0161\u00ed\u0161! T\u0159eba to n\u011bjak vy\u0159e\u0161\u00edme. Hlavn\u011b u\u017e ale kone\u010dn\u011b mluv.“ \u0160etrn\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1sla, ve snaze ho p\u0159im\u011bt ke komunikaci. To jeho zarputil\u00e9 ml\u010den\u00ed j\u00ed za\u010d\u00ednalo vadit. C\u00edtila se bezmocn\u00e1 a cel\u00e9 se j\u00ed to hlavn\u011b za\u010d\u00ednalo zd\u00e1t podivn\u00e9. Bezpodm\u00edne\u010dn\u011b cht\u011bla zn\u00e1t pravdu.<\/div>\n
„Tom Tr\u00fcmper.“ Hlesl to jm\u00e9no tak nesly\u0161n\u011b, \u017ee sp\u00ed\u0161e ne\u017e ze zvuku, vy\u010detla ho z pohybu jeho rt\u016f. Zhoupl se j\u00ed \u017ealudek. Tohle nep\u016fjde nijak urovnat. Ona znala pov\u011bst tohohle gr\u00e1zla. V\u011bd\u011bla, co d\u011blal v\u0161em t\u011bm k\u0159ehk\u00fdm kluk\u016fm, co byli jako Bill. Bezd\u011b\u010dn\u011b zatnula ruku v p\u011bst, a\u017e j\u00ed zb\u011blaly klouby.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdes k n\u011bmu vlastn\u011b p\u0159i\u0161el? K \u010demu mezi v\u00e1mi do\u0161lo?“ Pokl\u00e1dala mu dal\u0161\u00ed dotazy. Nebylo to z n\u011bjak\u00e9 vlezl\u00e9 zv\u011bdavosti. Cht\u011bla si jen ud\u011blat obr\u00e1zek o tom, jak moc velk\u00e9 \u0161kody mohl ten kluk nap\u00e1chat. Billovi se zachv\u011bla brada a do o\u010d\u00ed se mu nahrnul dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz.<\/div>\n
„J\u00e1… my…“ Zmaten\u011b koktal mezi vzlyky.<\/div>\n
„Vyspali jste se spolu?“ Zeptala se Elke p\u0159\u00edmo na to, z \u010deho m\u011bla nejv\u011bt\u0161\u00ed obavu. P\u0159ik\u00fdvl.<\/p>\n<\/div>\n
Zelenovl\u00e1ska jen zalapala po dechu. Nem\u011bla p\u0159edstavu, co si te\u010f po\u010d\u00edt. Jak Billa povzbudit. Sice j\u00ed ne\u0161lo na rozum, jak k tomu mohlo doj\u00edt, vzhledem k Billov\u011b stydlivosti a plachosti, to ale ov\u0161em v tuhle chv\u00edli nebylo podstatn\u00e9. Musel v Billovi prost\u011b jenom vyvolat neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00fd, ale fale\u0161n\u00fd pocit d\u016fv\u011bry, a hned na to ho po\u0161lapat po n\u011b\u010dem tak pro Billa v\u00fdjime\u010dn\u00e9m, jako bylo milov\u00e1n\u00ed. V\u011bd\u011bla, jak moc tou\u017eil po tom, co se stalo p\u0159ed p\u00e1r lety, po skute\u010dn\u011b proc\u00edt\u011bn\u00e9m, n\u011b\u017en\u00e9m a l\u00e1skypln\u00e9m splynut\u00ed, a tohle musela b\u00fdt jen dal\u0161\u00ed neskute\u010dn\u011b siln\u00e1 r\u00e1na. Jak te\u010f dopomoci k op\u011btovn\u00e9mu uzdraven\u00ed Billovy du\u0161e?<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed.“ Oslovila ho n\u011b\u017en\u011b a p\u0159ivinula ho znovu k sob\u011b. „V\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Jsem u tebe. Prost\u011b jen… zkus\u00edme na n\u011bj spolu zapomenout. Ty te\u010f chce\u0161 p\u0159eci hlavn\u011b studovat. To je to d\u016fle\u017eit\u00e9. On by jen odv\u00e1d\u011bl tvoji pozornost. Tak ho nech\u00e1me plavat, ano?“ Mluvila o v\u0161em, co j\u00ed p\u0159ich\u00e1zelo na mysl. Vyzvednout d\u016fle\u017eitost studia j\u00ed p\u0159i\u0161lo jako to nejlep\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed. To bylo toti\u017e v\u017edy Billovou prioritou. Na tom mu z\u00e1le\u017eelo nejv\u00edc. Netu\u0161ila, jak rychle se m\u016f\u017ee \u017eeb\u0159\u00ed\u010dek hodnot cel\u00fd od z\u00e1klad\u016f p\u0159eskl\u00e1dat v jedin\u00e9m okam\u017eiku.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 nechci.“ Zap\u00edpalo to zmu\u010den\u00e9 pt\u00e1\u010de do jej\u00edho ramene.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Nepochopila to hned.<\/div>\n
„Nechci na n\u011bj zapomenout. Pot\u0159ebuju ho. Miluju ho.“ Pron\u00e1\u0161el ta slova nal\u00e9hav\u011b a j\u00ed to rvalo srdce. On skute\u010dn\u011b je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00ed, s k\u00fdm m\u011bl tu \u010dest. „Pomoz mi, pros\u00edm. Mus\u00edm ho znovu vid\u011bt. Ty ho zn\u00e1\u0161, vi\u010f, \u017ee jo? Vypadala jsi, \u017ee v\u00ed\u0161, o kom mluv\u00edm.“<\/div>\n
„Drahou\u0161ku, tohle nen\u00ed \u00fapln\u011b dobr\u00fd n\u00e1pad.“ Byl v podstat\u011b t\u00edm nejhor\u0161\u00edm, jak\u00fd mohl Bill dostat, myslela si a usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lela, jak mu ho vyhnat z hlavy. „M\u011bl by ses zkusit prospat a promluv\u00edme si o tom r\u00e1no, ano? Te\u010f jsi unaven\u00fd. Od pl\u00e1\u010de t\u011b rozbol\u00ed hlava. Koukni.“ Zalovila ve sv\u00e9 ta\u0161ce a vyt\u00e1hla n\u011bjakou pilulku. T\u011bch m\u011bla Elke p\u0159i ruce v\u017edycky spoustu. Byla bl\u00e1zen do r\u016fzn\u00fdch vitamin\u016f a po matce hlavn\u011b zd\u011bdila ob\u010dasn\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 migr\u00e9ny. „Spolkni si tenhle pr\u00e1\u0161ek. Bude\u0161 po n\u011bm lep\u0161\u00ed sp\u00e1t, a zejtra se probud\u00ed\u0161 sv\u011b\u017e\u00ed jako rybi\u010dka. Hlavn\u011b r\u00e1no moud\u0159ej\u0161\u00ed ve\u010dera. T\u0159eba se ti spousta v\u011bc\u00ed bude zd\u00e1t jinak.“<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b n\u011bjakou dobu ho p\u0159esv\u011bd\u010dovala. Bill byl zprvu proti, ale vzhledem k tomu, jak byl vys\u00edlen\u00fd a zni\u010den\u00fd, se nakonec nechal p\u0159emluvit a ulo\u017eit do postele. Elke ho pe\u010dovatelsky p\u0159ikryla pe\u0159inou a\u017e po bradu a vtiskla mu drobn\u00fd polibek na \u010delo.<\/div>\n
„Dobrou noc, mali\u010dk\u00fd.“ Za\u0161eptala ji\u017e ke sp\u00edc\u00edmu chlapci. Z jeho \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b vyt\u00e1hla plizovanou deku, usadila se do prostorn\u00e9ho polstrovan\u00e9ho k\u0159esla a zachumlala se do n\u00ed. Hlavu zvr\u00e1tila do op\u011brky a zav\u0159ela o\u010di. Nejsp\u00ed\u0161 se j\u00ed tu usnout nepoda\u0159\u00ed, ona ho ale v t\u00e9hle situaci nehodlala nechat samotn\u00e9ho. Nav\u00edc necht\u011bla, aby se probudil do pr\u00e1zdn\u00e9ho pokoje, kdyby sp\u00e1nek nem\u011bl nic vy\u0159e\u0161it a on byl r\u00e1no v \u00fapln\u011b stejn\u00e9m stavu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Prostupovalo j\u00edm podivn\u00e9 pr\u00e1zdno a tup\u00e1 bolest. T\u00e1pal po d\u016fvodech jeho rychl\u00e9ho zmizen\u00ed a nech\u00e1pal ho. V\u017edy\u0165 to bylo tak n\u00e1dhern\u00e9, p\u0159eci to nemohl vn\u00edmat jinak. Dob\u0159e sly\u0161el jeho slastn\u00e9 vzdych\u00e1n\u00ed, c\u00edtil jeho proc\u00edt\u011bn\u00e9 polibky a doteky. To v\u0161echno byly<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[265],"tags":[],"class_list":["post-13225","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-reinkarnace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13225","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13225"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13225\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13225"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13225"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13225"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}