{"id":13230,"date":"2009-10-20T18:30:00","date_gmt":"2009-10-20T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13199"},"modified":"2009-10-20T18:30:00","modified_gmt":"2009-10-20T17:30:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/20\/byl-jednou-jeden-ucitel-10\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 10."},"content":{"rendered":"
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
~Bill~<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00fd den jsem nemohl p\u0159estat myslet na Toma. Ten Andreas je takov\u00e1 svin\u011b! Jak mu to mohl ud\u011blat? Nech\u00e1pu to. Myslel jsem, \u017ee jsou p\u0159\u00e1tel\u00e9! Na chv\u00edli m\u011b napadlo, \u017ee bych se na to Toma zeptal, v\u010das jsem si to ale rozmyslel. Nemysl\u00edm, \u017ee by se mu te\u010f cht\u011blo o tom mluvit. Budu na to muset opatrn\u011b.<\/div>\n
Zanepr\u00e1zdn\u011bn p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm, jsem si nev\u0161iml proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho vozu, zareagoval jsem a\u017e na sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed brzd a hlasit\u00e9 trouben\u00ed. Usko\u010dil jsem stranou, v hrdle se mi zformoval zd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdk\u0159ik, ven ale nevy\u0161el. Nek\u0159i\u010d\u00edm. Nikdy.<\/div>\n
„Tr\u00fcmpere! Zbl\u00e1znil jste se?!“ Zaslechl jsem. Z auta samoz\u0159ejm\u011b nevystoupil nikdo jin\u00fd, ne\u017e m\u016fj „obl\u00edben\u00fd“ kandid\u00e1t na \u0159editele. Jinak \u0159e\u010deno pan Simon Mager.<\/div>\n
„O-omlouv\u00e1m se, j\u00e1 jsem…“ Za\u010dal jsem, nenechal m\u011b ale domluvit.<\/div>\n
„Mn\u011b je ale \u00fapln\u011b jedno, co jste nebo nejste, Tr\u00fcmpere! Jsou s v\u00e1mi jenom probl\u00e9my!“ K\u0159i\u010del. Pak se ke mn\u011b naklonil a v monologu pokra\u010doval tich\u00fdm, vr\u010div\u00fdm hlasem. „Ale a\u017e m\u011b zvol\u00ed \u0159editelem, u\u017e s v\u00e1mi na t\u00e9to \u0161kole \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my nebudou. Rozum\u00edte?“<\/div>\n
„A..no.“ Zamumlal jsem. Je\u0161t\u011b jednou m\u011b zpra\u017eil nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem, nastoupil do auta a odjel.<\/p>\n<\/div>\n
Op\u0159el jsem se o pouli\u010dn\u00ed lampu a po ty\u010di se svezl k zemi – m\u011bl jsem co d\u011blat, abych zachoval neutr\u00e1ln\u00ed tv\u00e1\u0159. Do o\u010d\u00ed se mi draly slzy. Zhluboka jsem se nadechl.<\/div>\n
Klid, Bille, klid…<\/div>\n
N\u00e1dech…<\/em><\/div>\n
V\u00fddech…<\/em><\/div>\n
N\u00e1dech…<\/em><\/div>\n
Ten chlap se nikdy \u0159editelem nestane, odejde z m\u011bsta, u\u017e ho neuvid\u00ed\u0161…<\/div>\n
\n
N\u00e1dech…<\/em><\/div>\n
V\u00fddech…<\/em><\/div>\n
U\u017e ti neubl\u00ed\u017e\u00ed… u\u017e nikdy, u\u017e ne…<\/div>\n
N\u00e1dech…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ Ozvalo se najednou. Trhl jsem sebou a pra\u0161til se hlavou do lampy.<\/div>\n
U\u017e podruh\u00e9 b\u011bhem necel\u00fdch p\u011bti minut mi vhrkly slzy do o\u010d\u00ed. Ob\u011b ruce jsem si p\u0159im\u00e1\u010dkl zezadu na hlavu a p\u00e1rkr\u00e1t jsem bolestn\u011b sykl. N\u011b\u010d\u00ed ruka se dotkla m\u00e9ho ramene. Silou v\u016fle jsem se p\u0159inutil otev\u0159\u00edt o\u010di. Nade mnou se skl\u00e1n\u011bl Tom. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ \u0160eptal. P\u0159inutil jsem se p\u0159ik\u00fdvnout a nechal Toma, aby m\u011b vyt\u00e1hl na nohy.<\/div>\n
„Dobr\u00fd\u2026“ mumlal jsem, a\u010dkoli to nebyla \u00fapln\u011b pravda. Hlava mi t\u0159e\u0161tila a v b\u0159i\u0161e m\u011b sv\u00edrala nervozita. Mo\u017en\u00e1 ji prov\u00e1zel strach, jen\u017e se moment\u00e1ln\u011b zmocnil m\u00e9 du\u0161e. Pomalu jsem se vydal ke \u0161kole, s Tomem po boku. Nic ne\u0159\u00edkal, za to jsem mu byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Nena\u0161el bych s\u00edlu mluvit.<\/p>\n<\/div>\n
~Tom~<\/p>\n<\/div>\n
Tv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku, ale nen\u00ed. Pozn\u00e1m to. Doprov\u00e1z\u00edm ho a\u017e do kabinetu a pozoruji, jak odemyk\u00e1 dve\u0159e. T\u0159esou se mu ruce a cel\u00e1 akce tedy trv\u00e1 o n\u011bco d\u00e9le ne\u017e obvykle, za chv\u00edli ale p\u0159ece jen stoj\u00edme p\u0159ed otev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ Pt\u00e1m se ti\u0161e, a\u010dkoli chodba zeje pr\u00e1zdnotou. Na studenty je je\u0161t\u011b brzy, a je jen n\u00e1hoda, \u017ee jsem zrovna dnes nemohl sp\u00e1t. Nebo tedy… tak \u00fapln\u011b n\u00e1hoda to nen\u00ed, t\u00edm bych se ale rad\u011bji nezab\u00fdval. Na Billovo svolen\u00ed jsem vstoupil do kabinetu a dle zvyku se usadil na jeho psac\u00ed st\u016fl. Tentokr\u00e1t nezamkl (z\u0159ejm\u011b se neodv\u00e1\u017eil, po tom, co dostal minule „sprda“ od „ru\u0161itelky“), jen se vy\u010derpan\u011b svalil na svou \u017eidli. „V\u00e1\u017en\u011b jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zeptal jsem se znovu. „Nechce\u0161 j\u00edt t\u0159eba dom\u016f? P\u0159ece jen t\u011b m\u00e1lem srazilo auto…“<\/div>\n
„Je mi dob\u0159e.“ P\u0159eru\u0161il m\u011b Bill. Chv\u00edli bylo ticho. „A ty… v\u0161echno dobr\u00e9?“ Ptal se opatrn\u011b. Prkenn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a pokusil se o \u00fasm\u011bv, povedlo se mi v\u0161ak jen bolestn\u011b zk\u0159ivit obli\u010dej. Najednou jsem zjistil, \u017ee se Billovi nedok\u00e1\u017eu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. \u017de se p\u0159ed n\u00edm styd\u00edm. Za to, co se stalo, za to, jak m\u011b vid\u011bl, i za to, \u017ee se mi pokou\u0161\u00ed pomoci. \u017daludek se mi st\u00e1hl v bolestn\u00e9 k\u0159e\u010di a levou ruku jsem automaticky sev\u0159el v p\u011bst; v tu chv\u00edli jsem na n\u00ed ale uc\u00edtil Billovu studenou dla\u0148. Jemn\u011b m\u011b hladil po z\u00e1p\u011bst\u00ed a za chv\u00edli m\u011b tak p\u0159inutil stisk uvolnit. Kone\u010dn\u011b jsem se odhodlal zvednout hlavu.<\/p>\n<\/div>\n
Usm\u00edval se. Op\u011btoval jsem jeho \u00fasm\u011bv, samotn\u00e9ho m\u011b p\u0159ekvapilo, jak snadn\u00e9 to najednou je, a Bill se vyhoupl na st\u016fl, odsunul stranou hromadu se\u0161it\u016f a op\u0159el se o ze\u010f. Napodobil jsem ho (nikoli v\u0161ak natolik \u0161etrn\u011b; n\u011bkolik se\u0161it\u016f a tu\u017eek skon\u010dilo na zemi) a znovu vyhledal jeho ruku; jeho doteky p\u016fsobily n\u00e1dhern\u011b uklid\u0148uj\u00edcn\u011b. P\u0159esto jsem se brzy p\u0159inutil vymanit se z jeho sev\u0159en\u00ed a nam\u00edsto toho jsem jej objal kolem pasu. P\u0159itiskl se ke mn\u011b, c\u00edtil jsem jeho parf\u00e9m, dokonale se k n\u011bmu hodil. Neudr\u017eel jsem se a zajel mu rukou pod tri\u010dko; na chv\u00edli ztuhl, okam\u017eit\u011b se ale op\u011bt uvolnil a poddal se m\u00fdm dotek\u016fm. Pomalu jsem p\u0159em\u00edstil ruku na jeho b\u0159icho, Bill to okomentoval t\u00e1hl\u00fdm vzdechem a j\u00e1 se samolib\u011b pousm\u00e1l; p\u0159i\u0161lo to n\u011bjak samo. Volnou rukou jsem lehce stiskl Billovu bradu a naklonil jsem se k n\u011bmu, posledn\u00ed centimetry ale musel op\u011bt p\u0159ekonat on, a on m\u011bl na sv\u011bdom\u00ed, \u017ee se na\u0161e rty spojily v polibku tak proc\u00edt\u011bn\u00e9m, jako je\u0161t\u011b nikdy. Jedna moje ruka si op\u011bt na\u0161la cestu pod Billovo tri\u010dko, druhou jsem ho hladil po vlasech. Bill ov\u0161em nebyl s rukama nijak pozadu; naopak, m\u011bl jsem pocit, \u017ee mi jimi n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159ejel po zadku.<\/p>\n<\/div>\n
Jestli te\u010f n\u011bkdo p\u0159ijde, tak jste oba mrtv\u00ed!<\/em> Prol\u00e9tlo mi hlavou, rychle jsem ale tyto my\u0161lenky zapla\u0161il a pln\u011b se v\u011bnoval Billovi.<\/div>\n
Odtrhlo n\u00e1s od sebe a\u017e zvon\u011bn\u00ed.<\/div>\n
Chv\u00edli jsme z\u016fstali st\u00e1t, dr\u017e\u00edce se za ruce. Pak Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nep\u0159ipad\u00e1 ti to divn\u00e9?“ Za\u0161eptal.<\/div>\n
„Co p\u0159esn\u011b?“<\/div>\n
„Ten klid tady… to ticho, nikde nikdo… tenhle kabinet b\u00fdv\u00e1 obvykle narvan\u00fd u\u017e o p\u016fl osm\u00e9, a te\u010f nic…“ Nastra\u017eil jsem u\u0161i – a nic jsem nesly\u0161el.<\/div>\n
„Jo… to je divn\u00e9.“ Najednou jsem znejist\u011bl. Co se to d\u011bje?!<\/p>\n<\/div>\n
Bok po boku jsme vy\u0161li z kabinetu; v\u0161ude byl po\u0159\u00e1d tent\u00fd\u017e klid. Tot\u00e9\u017e ticho. Bill mi stiskl ruku a nahl\u00e9dl do prvn\u00ed t\u0159\u00eddy, kter\u00e1 byla po ruce – pr\u00e1zdn\u00e1. Ztemn\u011blou chodbou se rozl\u00e9hala jen ozv\u011bna na\u0161ich krok\u016f; a nikde ani n\u00e1znak obvykl\u00e9ho \u0159evu student\u016f, vychutn\u00e1vaj\u00edc\u00edch posledn\u00ed okam\u017eiky p\u0159ed za\u010d\u00e1tkem vyu\u010dov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00ed dneska n\u00e1hodou volno?“ Napadlo m\u011b najednou. Bill vylovil z kapsy di\u00e1\u0159 rozm\u011br\u016f kapesn\u00edho zapalova\u010de (nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se takov\u00e9hle form\u00e1ty vyr\u00e1b\u011bj\u00ed – zase nov\u00fd poznatek) a chv\u00edli v n\u011bm listoval. „A v\u00ed\u0161, \u017ee je?“<\/div>\n
Rozesm\u00e1li jsme se; tento pon\u011bkud hlasit\u011bj\u0161\u00ed zvuk byl p\u0159\u00edjemnou obdobou ozv\u011bny.<\/div>\n
„Tak\u017ee jedin\u00ed dva blbci ve \u0161kole jsme my dva?“ Nadhodil Bill.<\/div>\n
„U\u017e to tak vypad\u00e1. To by se ov\u0161em dalo pat\u0159i\u010dn\u011b vyu\u017e\u00edt…“ prot\u00e1hl jsem, a znovu jsem Billa objal kolem pasu. Vyz\u00fdvav\u011b se usm\u00e1l a j\u00e1 ho vysadil na d\u0159ev\u011bn\u00fd parapet okna, po vzoru student\u016f, l\u00edbaj\u00edc\u00edch se o p\u0159est\u00e1vk\u00e1ch. Ol\u00edzl jsem mu obli\u010dej, od brady a\u017e k \u010delu. Zasm\u00e1l se. „Co kdy\u017e n\u00e1s n\u011bkdo uvid\u00ed?“ Nadhodil \u0161eptem. „Co kdy\u017e n\u011bkdo p\u0159ijde?“ Jeho ruce jsem op\u011bt uc\u00edtil na hol\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n
„Kdo by sem chodil…“ Hltav\u011b jsem se vpil do jeho rt\u016f, vychutn\u00e1val jsem si tento okam\u017eik, tak dokonal\u00fd. Neodolal jsem ale vol\u00e1n\u00ed jeho b\u011blostn\u00e9ho, \u0161t\u00edhl\u00e9ho krku; p\u016fsobil tak… nev\u00edm, jak to \u0159\u00edct. Za chv\u00edli se ozv\u011bnou nesly jin\u00e9 zvuky ne\u017e sm\u00edch.<\/div>\n
„Nep\u016fjdeme… p\u0159ece jen… ah<\/em>… do kabinetu?“ Vyrazil ze sebe Bill.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ usm\u00e1l jsem se, co\u017e m\u011b p\u0159inutilo na chv\u00edli odlepit jazyk od jeho bradavky. Omotal mi nohy kolem pasu .<\/div>\n
„Odnes m\u011b.“ Rozk\u00e1zal. Vzal jsem ho za slovo. Ani\u017e bych ho p\u0159estal l\u00edbat, pomalu jsem kr\u00e1\u010del zp\u011bt do jeho kabinetu. Nebylo to tak \u00fapln\u011b bez chybi\u010dky, n\u011bkolikr\u00e1t jsem narazil do zdi a jednou m\u00e1lem rozbil prosklenou sk\u0159\u00ed\u0148 s trofejemi, kter\u00e9 vyhr\u00e1li studenti t\u00e9hle \u0161koly, v\u011bt\u0161inou v halov\u00fdch sportech, asi v rozmez\u00ed… posledn\u00edch pades\u00e1ti let. Nicm\u00e9n\u011b, nakonec jsem se do kabinetu \u00fasp\u011b\u0161n\u011b dostal. Zav\u00edr\u00e1n\u00edm dve\u0159\u00ed jsem se nezdr\u017eoval (pro\u010d taky), opatrn\u011b jsem Billa posadil na jeho st\u016fl (moji opatrnost odnesl kal\u00ed\u0161ek s psac\u00edmi pot\u0159ebami, ale to je vedlej\u0161\u00ed) a r\u00e1doby nen\u00e1padn\u011b jsem mu za\u010dal vyhrnovat tri\u010dko. Odt\u00e1hl se, abych mu ho mohl p\u0159et\u00e1hnout p\u0159es hlavu, co\u017e jsem uskute\u010dnil v\u00edce ne\u017e ochotn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Byl n\u00e1dhern\u00fd. Pohled na jeho hru\u010f, prudce se nadzved\u00e1vaj\u00edc\u00ed a op\u011bt klesaj\u00edc\u00ed v rytmu jeho zrychlen\u00e9ho dechu, m\u011b fascinoval. Musel jsem se ho dot\u00fdkat. Jemn\u011b jsem ho hladil ho hrudi a po b\u0159i\u0161e, za chv\u00edli jsem zapojil i \u00fasta, na zkoum\u00e1n\u00ed jeho t\u011bla se hodila l\u00e9pe. Zcela ignoruj\u00edce Billovo rozpa\u010dit\u00e9 \u010derven\u00e1n\u00ed, jsem si za\u010d\u00ednal p\u0159ipadat jako v tom nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm snu. Zvolna jsem se dopracoval k Billovu ploch\u00e9mu b\u0159\u00ed\u0161ku, a vtom jsem si v\u0161iml jeho tetov\u00e1n\u00ed; hv\u011bzdy, ji\u017e mi st\u00e1le \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b skr\u00fdvaly jeho kalhoty. Cht\u011bl jsem ji ale vid\u011bt celou, vrhl jsem se tedy na Bill\u016fv p\u00e1sek a z\u010d\u00e1sti se mi poda\u0159ilo rozepnout tu zatracen\u011b slo\u017eitou sponu (kdo sakra vymyslel tyhle v\u011bci?!), kdy\u017e mi Bill stiskl ruku, \u010d\u00edm\u017e m\u011b zastavil.<\/div>\n
„Po\u010dkej…“ zamumlal (a zrudnul). V tu chv\u00edli mi do\u0161lo, jak to muselo vypadat.<\/div>\n
„Promi\u0148, j\u00e1…“ za\u010dal jsem, Bill m\u011b ale uml\u010del polibkem.<\/div>\n
„Jen… je to moc rychle…“ \u0161eptal. „Kalhoty ne…“ A aby dok\u00e1zal pravdivost sv\u00fdch slov, tak\u00e9 mi st\u00e1hl tri\u010dko.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana ~Bill~ Cel\u00fd den jsem nemohl p\u0159estat myslet na Toma. Ten Andreas je takov\u00e1 svin\u011b! Jak mu to mohl ud\u011blat? Nech\u00e1pu to. Myslel jsem, \u017ee jsou p\u0159\u00e1tel\u00e9! Na chv\u00edli m\u011b napadlo, \u017ee bych se na to Toma zeptal, v\u010das jsem si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-13230","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13230","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13230"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13230\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13230"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13230"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13230"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}