{"id":13233,"date":"2009-10-20T17:00:00","date_gmt":"2009-10-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13202"},"modified":"2009-10-20T17:00:00","modified_gmt":"2009-10-20T16:00:00","slug":"prosim-ne-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/20\/prosim-ne-13\/","title":{"rendered":"Pros\u00edm… ne! 13."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom ani nedok\u00e1zal kloudn\u011b vn\u00edmat, co se kolem n\u011bj d\u011bje. Okam\u017eit\u011b padl na kolena vedle sv\u00e9ho dvoj\u010dete a instinktivn\u011b mu dla\u0148 pevn\u011b p\u0159ilo\u017eil na r\u00e1nu, ignoruj\u00edc fakt, \u017ee se jeho ruka okam\u017eit\u011b zbarvila do temn\u011b ruda. Sly\u0161el jenom bolestn\u00e9 n\u00e1\u0159ky, unikaj\u00edc\u00ed mezi Billov\u00fdmi vzlyky. Nevid\u011bl Holger\u016fv v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fd \u0161kleb, kdy\u017e ho policajti v poutech odvlekli do auta.<\/div>\n
„Bill\u00ed, l\u00e1sko\u2026 brou\u010dku\u2026 vydr\u017e! Bude to dobr\u00fd!“ mumlal po\u0159\u00e1d dokola, ale absolutn\u011b si t\u00edm nebyl jist\u00fd a bratr\u016fv bolestn\u00fd pl\u00e1\u010d mu moc nad\u011bje nep\u0159id\u00e1val.<\/div>\n
Nechal policii, aby Billovo t\u011blo nalo\u017eila do auta, s\u00e1m se tam rychle vm\u00e1\u010dknul, aby Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m, av\u0161ak jeho u\u0161i nedok\u00e1zaly zaznamenat kv\u00edl\u00edc\u00ed sir\u00e9ny, kdy\u017e se auto rozjelo. Polo\u017eil si Billovu hlavu do kl\u00edna a ne\u0161\u0165astn\u011b se prob\u00edral jeho dredy a sna\u017eil se jej aspo\u0148 slovn\u011b uklidnit, zat\u00edmco policista vedle n\u011bj se sna\u017eil zastavit krv\u00e1cen\u00ed ze zad. \u0160lo to v\u0161ak docela t\u011b\u017eko, kulka se zaryla hluboko.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm, br\u00e1\u0161ko, vydr\u017e,“ \u0161eptal Tom skrz slzy, ale Bill jako by ho nevn\u00edmal. Hled\u011bl do pr\u00e1zdna, z jeho \u00fast st\u00e1le unikaly n\u00e1\u0159ky a jeho t\u011blo se chv\u011blo bolest\u00ed. Tolik cht\u011bl, aby to p\u0159estalo, aby u\u017e to skon\u010dilo. Nev\u011bd\u011bl, kde je, posledn\u00ed, co si pamatoval, bylo Tomovo objet\u00ed. Netu\u0161il, kdo jsou v\u0161ichni ti lid\u00e9 kolem n\u011bj, kte\u0159\u00ed ho dr\u017e\u00ed a sna\u017e\u00ed se ho ti\u0161it, na to byl jeho mozek p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd, aby to dok\u00e1zal identifikovat. Jeden hlas mu p\u0159i\u0161el pov\u011bdom\u00fd, jako by jej znal cel\u00fd \u017eivot. Av\u0161ak kdy\u017e se pokusil si vzpomenout, kdo to m\u016f\u017ee b\u00fdt, za\u010dal se mu sv\u011bt kolem n\u011bj barvit do krvav\u00e9 \u010derveni, kter\u00e1 p\u0159ech\u00e1zela v \u010d\u00edm d\u00e1l temn\u011bj\u0161\u00ed a hlub\u0161\u00ed \u010der\u0148. P\u0159ipadalo mu, \u017ee i bolest polevuje a v\u0161echno kolem n\u011bj se propad\u00e1 do n\u00e1dhern\u00e9ho konej\u0161iv\u00e9ho ticha. U\u017e nev\u011bd\u011bl, \u017ee jsou kolem n\u011bj lid\u00e9. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 post\u0159elen\u00e1 z\u00e1da. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee je v aut\u011b, kter\u00e9 se \u0161\u00edlenou, po\u0159\u00e1d v\u0161ak je\u0161t\u011b bezpe\u010dnou rychlost\u00ed, hnalo do nemocnice.<\/div>\n
\n
Nesly\u0161el teskn\u00e9 sir\u00e9ny, nevid\u011bl slzy de\u0161t\u011b, kter\u00fd se za\u010dal sn\u00e1\u0161et z mrak\u016f jen p\u0159ed malou chvili\u010dkou. Studen\u00e9 kapky st\u00e9kaly po \u010deln\u00edm skle auta, p\u0159\u00edli\u0161 prudk\u00e9 na to, aby je st\u011bra\u010de st\u00edhaly st\u00edrat. Tolik se podobaly slz\u00e1m, pokr\u00fdvaj\u00edc\u00edm Tomovu tv\u00e1\u0159, a o p\u00e1r kilometr\u016f zp\u00e1tky se sna\u017eily sm\u00fdt z povrchu osam\u011bl\u00e9ho parkovi\u0161t\u011b velikou rudou skvrnu. Rozmaz\u00e1valy ji, ale zat\u00edm tam st\u00e1le je\u0161t\u011b dr\u017eela. Jako pomn\u00edk ne\u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 se zde stalo. Koruny strom\u016f pod n\u00e1pory de\u0161t\u011b ti\u0161e \u0161um\u011bly, a kdy\u017e se po chv\u00edli p\u0159idalo i teskn\u00e9 sku\u010den\u00ed v\u011btru, vypadalo to, \u017ee i sama p\u0159\u00edroda truchl\u00ed nad mladi\u010dk\u00fdm \u017eivotem vyprch\u00e1vaj\u00edc\u00edm ze slabou\u010dk\u00e9ho t\u011bla. Ani nejvy\u0161\u0161\u00ed osud, kter\u00fd v\u017edy v\u0161echno tak dob\u0159e a pe\u010dliv\u011b pl\u00e1noval, si te\u010f nebyl jist\u00fd, zda se mu poda\u0159\u00ed udr\u017eet mlad\u00e9 srdce v pohybu, aby nep\u0159estalo b\u00edt nav\u017edy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Policejn\u00ed auto s ohlu\u0161uj\u00edc\u00edm zask\u0159\u00edp\u011bn\u00edm brzd zastavilo na nemocni\u010dn\u00edm parkovi\u0161ti a okam\u017eit\u011b se k n\u011bmu p\u0159i\u0159\u00edtili l\u00e9ka\u0159i s poj\u00edzdn\u00fdmi nos\u00edtky. O tom, co se stalo, byli p\u0159edem telefonicky informov\u00e1ni hned, jakmile se nehoda stala. U\u017e cht\u011bli vyslat sanitku, ale v\u0161ichni ji\u017e na parkovi\u0161ti usoudili, \u017ee kdy\u017e Billa poveze auto se sir\u00e9nami a blikaj\u00edc\u00edm maj\u00e1\u010dkem, tak bude v nemocnici rychleji, ne\u017e kdyby sanitka musela na parkovi\u0161t\u011b a zp\u011bt. Kdyby v\u011bd\u011bli, \u017ee t\u00edmhle rozhodnut\u00edm nejsp\u00ed\u0161 rozhodli o Billov\u011b osudu\u2026 U\u0161et\u0159ili toti\u017e necel\u00fdch deset minut, kter\u00e9 by zabrala cesta na parkovi\u0161t\u011b. O necel\u00fdch deset minut vzrostla \u0161ance na \u00fasp\u011bch. Necel\u00fdch deset minut m\u011bli k dobru, o necel\u00fdch deset minut d\u0159\u00edv mohla za\u010d\u00edt operace a boj o Bill\u016fv k\u0159ehk\u00fd \u017eivot\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom se rozt\u0159esen\u011b posadil na lavi\u010dku na nemocni\u010dn\u00ed chodb\u011b a Gustavovy siln\u00e9 pa\u017ee ho okam\u017eit\u011b pevn\u011b objaly, zat\u00edmco Georgovy dlouh\u00e9 prsty jemn\u011b st\u00edraly nekone\u010dn\u00e9 slzy, val\u00edc\u00ed se z temn\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. Pot\u00e9, co Billa odvezli na s\u00e1l, zavolal Tom na hotelov\u00fd pokoj a o v\u0161em zlomen\u00fdm hlasem Davida informoval. Netrvalo dlouho a jeho t\u0159i p\u0159\u00e1tel\u00e9 okam\u017eit\u011b dorazili do nemocnice, aby mu poskytli oporu, kterou ne\u0161\u0165astn\u00fd chlapec tolik pot\u0159eboval. Nikdo z nich nemluvil, v tuhle chv\u00edli byla slova zbyte\u010dn\u00e1. Zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed dva \u010dlenov\u00e9 kapely Toma ml\u010dky obj\u00edmali a sna\u017eili se alespo\u0148 tro\u0161ku zm\u00edrnit jeho \u017eal, zat\u00edmco David p\u0159ech\u00e1zel po chodb\u011b tam a zp\u00e1tky, a co chv\u00edli si bu\u010f nemocni\u010dn\u00ed zdi, podlaha nebo n\u00e1pojov\u00fd automat nepr\u00e1vem vyslou\u017eily jeho vztekl\u00fd kopanec pln\u00fd bezmoci. To zatracen\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed! Kdo ho vymyslel? Nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 vte\u0159iny se pomalu, ale jist\u011b sl\u00e9valy do minut, ze kter\u00fdch se hlem\u00fd\u017ed\u00edm tempem st\u00e1valy hodiny, ale nikdo dosud ze s\u00e1lu nevy\u0161el. Nikdo nedok\u00e1zal ut\u011b\u0161it t\u0159i ne\u0161\u0165astn\u00e9 du\u0161e, kter\u00fdm se s ka\u017edou dal\u0161\u00ed minutou sv\u00edrala srdce v\u00edc a v\u00edc\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Nikdo ze s\u00e1lu ani vyj\u00edt nemohl. L\u00e9ka\u0159\u016fm se u\u017e potila \u010dela a ruce v gumov\u00fdch rukavic\u00edch se jim za\u010d\u00ednaly m\u00edrn\u011b klepat. Dlouho tady nem\u011bli takhle komplikovanou operaci. Kulka se toti\u017e zaryla mezi dva obratle tak ne\u0161\u0165astn\u011b, \u017ee mezi nimi byla zakl\u00edn\u011bn\u00e1 a ka\u017ed\u00fd pohyb, kter\u00fd by vedl jen o p\u00e1r milimetr\u016f jinudy, ne\u017e musel b\u00fdt veden, by mohl znamenat poran\u011bn\u00ed m\u00edchy s do\u017eivotn\u00edmi n\u00e1sledky. Nehled\u011b na to, \u017ee Bill ztratil velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed krve\u2026<\/div>\n
M\u00edstnost n\u00e1hle pro\u0165al jako n\u016f\u017e pronikav\u00fd jednolit\u00fd t\u00f3n vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z kardiografu a v\u0161ichni l\u00e9ka\u0159i na okam\u017eik ustali v pohybu. To mohlo znamenat jedin\u00e9.<\/div>\n
„Ztr\u00e1c\u00edme ho!“ vyk\u0159ikl jeden z nich.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b zah\u00e1jit resuscitaci!“ p\u0159eru\u0161il ho jin\u00fd.<\/div>\n
Na s\u00e1le okam\u017eit\u011b vypukl chaos. Na Billovo t\u011blo za\u010dal zas a znovu dopadat defibril\u00e1tor, ale marn\u011b. Do sinal\u00e9 k\u016f\u017ee byly p\u00edch\u00e1ny adrenalinov\u00e9 injekce, ale ani ty nezab\u00edraly. V\u0161ichni za\u010d\u00ednali b\u00fdt \u010d\u00edm d\u00e1l hysteri\u010dt\u011bj\u0161\u00ed. S chlapcem to v\u016fbec nevypadalo dob\u0159e a jednolit\u00fd \u0159ev vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z monitoru, na n\u011bm\u017e se t\u00e1hla p\u0159\u00edmka, to jenom umoc\u0148oval…<\/p>\n<\/div>\n
Bill otev\u0159el o\u010di. Sly\u0161el jak\u00fdsi hluk, \u0161um, nad\u00e1vky i nep\u0159\u00edjemn\u00fd jednolit\u00fd t\u00f3n, ze kter\u00e9ho ho mrazilo v z\u00e1dech. P\u0159ipadalo mu v\u0161ak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee nikoho kolem sebe nevid\u011bl. A to mu n\u011bco \u0159\u00edkalo, \u017ee kolem n\u011bj lidi jsou, \u017ee jich je hodn\u011b! Taky se mu nezd\u00e1l ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, kter\u00fd prostupoval cel\u00fdm jeho t\u011blem. Jako by snad nev\u00e1\u017eil ani gram. Nech\u00e1pal to. Pooto\u010dil hlavu na stranu\u2026<\/div>\n
\u2026a vyk\u0159ikl \u0161okem. Byl toti\u017e ve vzduchu! Vzn\u00e1\u0161el se t\u011bsn\u011b u stropu, bez probl\u00e9m\u016f mohl vid\u011bt vr\u0161ky sk\u0159\u00edn\u00ed a reg\u00e1l\u016f, kter\u00e9 byly vy\u0161\u0161\u00ed, ne\u017e lid\u00e9 v m\u00edstnosti. V\u00e1hav\u011b prohr\u00e1bl vzduch rukama a povedlo se mu oto\u010dit na b\u0159icho, aby ho v tu chv\u00edli dostihl dal\u0161\u00ed \u0161ok. Na opera\u010dn\u00edm stole vid\u011bl le\u017eet s\u00e1m sebe! Le\u017eel tam na b\u0159i\u0161e, jeho o\u010di byly pevn\u011b zav\u0159en\u00e9, dredy mu n\u011bkdo st\u00e1hl do nep\u0159\u00edli\u0161 poveden\u00e9ho drdolu a m\u011bl obna\u017een\u00e1 z\u00e1da. Vyt\u0159e\u0161til o\u010di, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee do n\u011bj v\u0161ichni zmaten\u011b vr\u00e1\u017e\u00ed injekce a t\u00e9m\u011b\u0159 bijou jeho t\u011blo n\u011bjak\u00fdm divn\u00fdm p\u0159\u00edstrojem, kter\u00fd dosud vid\u011bl jenom ve filmech. Pr\u00e1v\u011b ho oto\u010dili tak, aby se ten p\u0159\u00edstroj mohl dostat na jeho hru\u010f. Bill instinktivn\u011b sykl. I ve vlastn\u00ed hrudi te\u010f c\u00edtil cosi jako slab\u00e9 \u00fadery, kter\u00e9 se shodovaly s rytmem defibril\u00e1toru, ale c\u00edtil je tak slab\u011b, tak zanedbateln\u011b. Chv\u00edli to v\u0161echno d\u011bn\u00ed pod sebou zmaten\u011b pozoroval. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, zda tomu p\u0159ihl\u00ed\u017eel vte\u0159iny, minuty \u010di hodiny, nem\u011bl o \u010dase sebemen\u0161\u00ed pon\u011bt\u00ed. Ale co v\u011bd\u011bl jist\u011b, bylo to, jak ho ten kv\u00edliv\u00fd monot\u00f3nn\u00ed zvuk roz\u010diluje. Tady teda b\u00fdt nehodl\u00e1, nebo p\u0159ijde o u\u0161i. Co by te\u010f dal za \u0161punty, kter\u00e9 nosil na koncertech! Nazloben\u011b p\u00e1rkr\u00e1t m\u00e1chnul rukama a zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohybem, jako by snad plaval, zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Nedok\u00e1zal je otev\u0159\u00edt, av\u0161ak bez probl\u00e9m\u016f jimi proplul. Na okam\u017eik ho to zarazilo, ale pak si znovu uv\u011bdomil ten nep\u0159eru\u0161ovan\u00fd zvuk, kter\u00fd p\u0159ipom\u00ednal alarm, a rozhodn\u011b doplul a\u017e na nemocni\u010dn\u00ed chodbu.<\/div>\n
„Bo\u017ee\u2026 Tome! Tomi, l\u00e1sko\u2026. Co ti je?“ vyjekl, kdy\u017e spat\u0159il sv\u00e9ho bratra, jak vzlyk\u00e1 na Gustavov\u011b rameni. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee rty jeho dvoj\u010dete vyd\u00e1vaj\u00ed n\u011bjak\u00e1 slova. P\u0159iplul tro\u0161ku bl\u00ed\u017e, aby ho mohl sly\u0161et.<\/div>\n
„Ne\u2026 j\u00e1 u\u017e nechci \u010dekat\u2026 co s n\u00edm je? U\u017e jsme tady skoro \u010dty\u0159i hodiny, pro\u010d je\u0161t\u011b nic nev\u00edme?“ vzlykal Tom.<\/div>\n
„Tome, no tak, bude to dobr\u00fd, uvid\u00ed\u0161,“ konej\u0161il ho Gustav. I p\u0159esto, jak byl proti kytaristovi mal\u00fd, mu ned\u011blalo probl\u00e9m pohupovat jeho by\u0165 dob\u0159e osvalen\u00fdm, p\u0159esto huben\u00fdm t\u011blem, jako by pat\u0159ilo mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti. „Ur\u010dit\u011b se to u\u017e ch\u00fdl\u00ed ke konci. Bill bude v po\u0159\u00e1dku, v\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Co kec\u00e1\u0161?“<\/em> nadzvedl Bill obo\u010d\u00ed, a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 zmizelo v z\u00e1plav\u011b jeho \u010dern\u00fdch vlas\u016f. „V\u017edy\u0165 j\u00e1 jsem tady!“<\/em><\/div>\n
„Ale co kdy\u017e ne?“ zakv\u00edlel Tom. „Co kdy\u017e tam je n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m? P\u0159ece mi tu v\u0161ichni nechcete nalh\u00e1vat, \u017ee by vyta\u017een\u00ed jedn\u00fd kulky b\u011b\u017en\u011b zab\u00edralo \u010dty\u0159i hodiny! Nav\u00edc\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem jeho dvoj\u010de, j\u00e1 c\u00edt\u00edm, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, j\u00e1 to v\u00edm!“<\/div>\n
Jeho hlas zn\u011bl tak vysoce a chraplav\u011b, a\u017e to Billa d\u011bsilo.<\/div>\n
„Ale Tomi! J\u00e1 jsem tady!“<\/em><\/div>\n
Doplachtil a\u017e p\u0159\u00edmo p\u0159ed Toma a zam\u00e1val mu rukou p\u0159ed o\u010dima, ty v\u0161ak byly vyhasl\u00e9, jiskra, kter\u00e1 v nich v\u017edy byla, byla ji\u017e d\u00e1vno utopena p\u0159\u00edlivem slz, a hlavn\u011b, ned\u00e1valy najevo v\u016fbec \u017e\u00e1dnou zn\u00e1mku toho, \u017ee by Billovu ruku m\u00edhaj\u00edc\u00ed se p\u0159ed nimi vid\u011bly. Bill zmaten\u011b zamrkal a polo\u017eil svou vyz\u00e1blou pa\u017ei na Tomovo rameno. Jak ale vyk\u0159ikl, kdy\u017e jeho ruka ramenem projela, jako by bylo vzduch! Nedok\u00e1zal to pochopit. Co se to s n\u00edm sakra d\u011bje, pro\u010d ho nikdo nevn\u00edm\u00e1, nikdo nesly\u0161\u00ed?<\/div>\n
Tom v\u0161ak sebou najednou trhl. Uc\u00edtil, jak mu prav\u00fdm ramenem projel stra\u0161liv\u00fd mr\u00e1z\u2026 a srdce se mu sev\u0159elo d\u011bsivou p\u0159edtuchou.<\/div>\n
„Proboha, Bille!“<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u017e se kdokoliv z p\u0159\u00edtomn\u00fdch nad\u00e1l, vytrhl se z Gustavova p\u0159\u00e1telsk\u00e9ho objet\u00ed a tryskem se rozeb\u011bhl na s\u00e1l. Nezaj\u00edmalo ho, \u017ee se pod jeho rukama dve\u0159e rozlet\u011bly tak, a\u017e po\u0159\u00e1dn\u011b za\u0159in\u010dely, jak narazily do st\u011bny. Ignoroval, jak na n\u011bj jeho t\u0159i p\u0159\u00e1tel\u00e9 volaj\u00ed, aby se ihned vr\u00e1til. Jeho zaj\u00edmala jenom \u00fazk\u00e1 chodbi\u010dka, kter\u00e1 vedla na s\u00e1l. Ten se rapidn\u011b bl\u00ed\u017eil a Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee jeho dvoj\u010de se vzn\u00e1\u0161\u00ed ve vzduchu nad n\u00edm a m\u00e1ch\u00e1 rukama ze v\u0161ech sil, aby udr\u017eelo bratrovo divok\u00e9 tempo. Jako velk\u00e1 voda vtrhl na s\u00e1l, do n\u011bho\u017e rozrazil dve\u0159e, div\u017ee je nevyhodil z pant\u016f\u2026<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d ned\u00fdch\u00e1, pokra\u010dujte v resuscitaci! Dostanem ho, to zvl\u00e1dnem!“<\/div>\n
„NEEEEEEEEEE!“ zaje\u010del, a\u017e sebou dokto\u0159i vyd\u011b\u0161en\u011b cukli.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, co tady – „<\/div>\n
„Neee\u2026 bo\u017ee, to ne\u2026 Bille!“<\/div>\n
Nevn\u00edmaj\u00edc snahy l\u00e9ka\u0159\u016f odstranit ho pry\u010d, v \u0161\u00edlen\u00e9m afektu se prodral a\u017e ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Pevn\u011b ho chytil kolem krku, ale kdy\u017e k n\u011bmu p\u0159itiskl sv\u00e9 rty, nec\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00fd tep, \u010d\u00edm\u017e se potvrzovalo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 jednolit\u00e9 \u0159van\u00ed kardiografu.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, mus\u00edm trvat na tom, abyste okam\u017eit\u011b ode\u0161e – „<\/div>\n
„Dr\u017ete huby!“ zaje\u010del Tom cholericky, s nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fdm v\u00fdrazem od sebe l\u00e9ka\u0159e odehnal a sklonil se k bezvl\u00e1dn\u00e9mu Billovi. „L\u00e1sko\u2026 pros\u00edm, sl\u00edbil jsi mi, \u017ee m\u011b nikdy neopust\u00ed\u0161\u2026 \u017ee a\u017e jednou p\u0159ijde n\u00e1\u0161 \u010das, \u017ee odejdeme spolu! Co si to dovoluje\u0161 ten slib nesplnit?“<\/p>\n<\/div>\n
Billovi z o\u010d\u00ed stekla osam\u011bl\u00e1 slza. U\u017e pochopil, co se to d\u011bje. D\u011blo se mu to, \u010demu on nikdy nev\u011b\u0159il. To, co se d\u011blo jenom v televizi a na pl\u00e1tnech kin, aspo\u0148 tedy podle n\u011bj. Um\u00edral. Uv\u011bdomil si, \u017ee pro\u017e\u00edv\u00e1 klinickou smrt. Zat\u00edmco jeho t\u011blo dole um\u00edr\u00e1 a srdce ji\u017e p\u0159estalo b\u00edt, mozek ze v\u0161ech posledn\u00edch zb\u00fdvaj\u00edc\u00edch sil vys\u00edl\u00e1 neurony, jako pot\u00e1p\u011bj\u00edc\u00ed se lo\u010f, kter\u00e1 vys\u00edl\u00e1 nouzov\u00fd sign\u00e1l o z\u00e1chranu. A tu z\u00e1chranu mu mus\u00ed n\u011bkdo d\u00e1t, jinak opravdu um\u0159e, i kdy\u017e u\u017e podle p\u0159\u00edstroj\u016f d\u00e1vno zem\u0159el! Opust\u00ed Toma, poru\u0161\u00ed ten slib! Ne\u0161\u0165astn\u011b sledoval, jak l\u00e9ka\u0159 bere z police n\u011bjakou injekci, jak z n\u00ed vytla\u010duje vzduch a m\u00ed\u0159\u00ed s n\u00ed zezadu k Tomovi, kter\u00e9ho se pravd\u011bpodobn\u011b zmocnil amok.<\/div>\n
„Bille! Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Prober se! Mn\u011b nezaj\u00edm\u00e1, \u017ee ti p\u0159estalo b\u00edt srdce! Sl\u00edbil jsi sakra, \u017ee pro m\u011b bude b\u00edt nav\u017edy! Zr\u00e1d\u010de! Koukej se probrat, rozum\u00ed\u0161 mi? D\u011blej! Koukej ten k\u0159\u00e1p znovu nakopnout, nebo\u2026“<\/div>\n
Nedomluvil a prudce do bezvl\u00e1dn\u00e9ho t\u011bla, p\u0159\u00edmo do m\u00edst, kde se nach\u00e1zelo srdce, ude\u0159il p\u011bst\u00ed. Nic se v\u0161ak nestalo.<\/div>\n
„Tak d\u011blej! Prober se!“<\/div>\n
Ude\u0159il znovu a op\u011bt nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce. L\u00e9ka\u0159 s uklid\u0148uj\u00edc\u00ed injekc\u00ed byl u\u017e t\u011bsn\u011b za n\u00edm, u\u017e nap\u0159ahoval ruku, kdy\u017e se ta jedin\u00e1 slza, kter\u00e1 z Billova oka p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vytekla, odd\u011blila od jeho pro ostatn\u00ed neviditeln\u00e9ho obli\u010deje a kanula vzduchem, a\u017e dopadla na hru\u010f jeho druh\u00e9ho j\u00e1. P\u0159\u00edmo do m\u00edst, kde bylo ji\u017e netepaj\u00edc\u00ed srdce. Spadla tam p\u0159\u00edmo ve chv\u00edli, kdy Tom do toho m\u00edsta op\u011bt ude\u0159il p\u011bst\u00ed\u2026<\/div>\n
V tu chv\u00edli se s Billem zamotal cel\u00fd sv\u011bt. Vn\u00edmal, jak najednou prudce kles\u00e1, \u010d\u00edm d\u00e1l n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e. Sv\u011bt kolem n\u011bj se rozpl\u00fdval a po chv\u00edli jej ovl\u00e1dla tma a absolutn\u00ed nev\u011bdom\u00ed o \u010demkoliv v jeho okol\u00ed\u2026<\/div>\n
P\u0159esn\u011b v t\u00e9\u017ee vte\u0159in\u011b kardiograf za\u010dal op\u011bt p\u0159eru\u0161ovan\u011b p\u00edpat. Tomova p\u011bst znenad\u00e1n\u00ed strnula ve vzduchu, injekce s uklid\u0148ovac\u00edm roztokem z\u016fstala nehybn\u011b jen p\u00e1r centimetr\u016f od Tomov\u00fdch zad, v o\u010d\u00edch l\u00e9ka\u0159\u016f se objevil \u00fa\u017eas. Po marn\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 \u010dtvrthodin\u011b si u\u017e skoro v\u0161ichni mysleli, \u017ee u\u017e je pozd\u011b, \u017ee Billa nezachr\u00e1n\u00ed, ani kdyby pro n\u011bj vypustili vlastn\u00ed du\u0161i. Tohle byl z\u00e1zrak. N\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho, n\u011bco, v co u\u017e nikdo z nich ani nedoufal. Ale byla to pravda. Monitor po\u010d\u00edta\u010de op\u011bt zvesela proza\u0159ovala zubat\u00e1 k\u0159ivka a pravideln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed bylo po tom neskute\u010dn\u011b odporn\u00e9m, \u010dtvrthodiny trvaj\u00edc\u00edm t\u00f3nu, zv\u011bstuj\u00edc\u00edm to nejhor\u0161\u00ed, n\u011bco jako rajsk\u00e1 hudba.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se kone\u010dn\u011b podvolil tlaku dvou p\u00e1r\u016f rukou, kter\u00e9 ho u\u017e nevyh\u00e1n\u011bly ze s\u00e1lu, ale jenom ho poodstr\u010dily o kousek d\u00e1l, aby nep\u0159ek\u00e1\u017eel, a \u0161ikovn\u00e9 prsty op\u011bt zru\u010dn\u011b uchopily nebezpe\u010dn\u011b vypadaj\u00edc\u00ed n\u00e1stroje. Je\u0161t\u011b chvilku jimi pracovali v Billov\u00fdch z\u00e1dech, kdy\u017e vtom najednou\u2026<\/div>\n
„M\u00e1m ji!“ pousm\u00e1l se mlad\u0161\u00ed l\u00e9ka\u0159 a pinzetou p\u0159em\u00edstil mali\u010dk\u00fd kousek olova na pobl\u00ed\u017e le\u017e\u00edc\u00ed stolek. Poda\u0159ilo se mu kulku vyt\u00e1hnout, ani\u017e by se p\u0159itom dotkl m\u00edchy nebo obratl\u016f. U\u017e nehrozilo, \u017ee by Bill ochrnul nebo z\u00edskal d\u00edky post\u0159elen\u00ed do\u017eivotn\u00ed n\u00e1sledky. U\u017e sta\u010dilo n\u011bkolika svi\u017en\u00fdmi pohyby za\u0161\u00edt k\u016f\u017ei na jeho z\u00e1dech, p\u0159em\u00edstit jej na pokoj, zapnout mu infuzi\u2026 a doufat, \u017ee se probere. Je\u0161t\u011b nem\u011bli vyhr\u00e1no, ale jejich nad\u011bje po \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m odstran\u011bn\u00ed kulky vzrostly. U\u017e nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e doufat, \u017ee se probere\u2026 a \u017ee se z pro\u017eit\u00e9ho traumatu dok\u00e1\u017ee vzpamatovat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tom ani nedok\u00e1zal kloudn\u011b vn\u00edmat, co se kolem n\u011bj d\u011bje. Okam\u017eit\u011b padl na kolena vedle sv\u00e9ho dvoj\u010dete a instinktivn\u011b mu dla\u0148 pevn\u011b p\u0159ilo\u017eil na r\u00e1nu, ignoruj\u00edc fakt, \u017ee se jeho ruka okam\u017eit\u011b zbarvila do temn\u011b ruda. Sly\u0161el jenom bolestn\u00e9 n\u00e1\u0159ky,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[266],"tags":[],"class_list":["post-13233","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosim-ne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13233","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13233"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13233\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13233"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13233"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13233"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}