{"id":13254,"date":"2009-10-18T16:00:00","date_gmt":"2009-10-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13223"},"modified":"2009-10-18T16:00:00","modified_gmt":"2009-10-18T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/18\/vylecim-te-laskou-4\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 4."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u010cervnov\u00e9 letn\u00ed dny u\u017e zcela ovl\u00e1dlo slune\u010dn\u00ed po\u010das\u00ed, vysok\u00e9 teploty a dlouh\u00e9 ve\u010dery, d\u00edky nim\u017e se noci zkracovaly a d\u011blaly tak samotn\u00e9 dny del\u0161\u00edmi. Ka\u017ed\u00e9mu ub\u00edhaly velmi pomalu a v klidu, to se v\u0161ak nedalo \u0159\u00edci o Tomovi, kter\u00fd v posledn\u00edch dnech \u010das v\u016fbec nevn\u00edmal. Najednou mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee ub\u00edh\u00e1 dvakr\u00e1t tak rychleji ne\u017e obvykle, a ani na minutu se nezastav\u00ed. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee si jen ni\u010deho kolem sebe nev\u0161\u00edmal, Tom v\u0161ak moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee je to v\u00edce, ne\u017e velk\u00fdm nedostatkem \u010dasu. V posledn\u00edch dnech se mu pr\u00e1ce velmi nakupila spolu s povinnostmi a on nev\u011bd\u011bl, kam d\u0159\u00edv. Cel\u00e9 dny tr\u00e1vil v nemocnici ve sv\u00e9 ordinaci, a kdy\u017e zrovna neprohl\u00ed\u017eel n\u011bjak\u00e9ho pacienta, \u010d\u00e1st sv\u00e9ho \u010dasu v\u011bnoval zpracov\u00e1n\u00ed r\u016fzn\u00fdch posudk\u016f a t\u0159\u00edd\u011bn\u00ed slo\u017eek a karet pacient\u016f. Z\u016fst\u00e1val tu dlouho po pracovn\u00ed dob\u011b a dom\u016f se vracel a\u017e ve\u010der, \u00fapln\u011b unaven\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd akor\u00e1t tak na sp\u00e1nek, aby brzy r\u00e1no mohl vst\u00e1t a za\u010d\u00edt znova. A p\u0159esto, \u017ee cel\u00e9 dny tr\u00e1vil prac\u00ed, p\u0159i\u0161lo mu, \u017ee j\u00ed v\u016fbec neub\u00fdv\u00e1. Jako by se od n\u011bj jej\u00ed pomysln\u00e9 dno st\u00e1le vzdalovalo a on jej nikdy nemohl dos\u00e1hnout. Netu\u0161il, \u010d\u00edm to m\u016f\u017ee b\u00fdt, ani te\u010f, v tuto chv\u00edli, kdy p\u0159id\u00e1val nov\u00e9 sn\u00edmky z rentgenu jedn\u00e9 star\u00e9 pan\u00ed do jej\u00ed slo\u017eky. Pe\u010dliv\u011b ji zav\u0159el a napsal na ni jej\u00ed jm\u00e9no, aby ji mohl odlo\u017eit na hrom\u00e1dku po sv\u00e9 levici. Pohled, kter\u00fd mu v\u0161ak p\u0159i t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti padl na b\u00edlou slo\u017eku a p\u00e1r p\u00edsmen na n\u00ed napsan\u00fdch, mu byl odpov\u011bd\u00ed na jeho st\u00e1le nedod\u011blanou pr\u00e1ci a nedostatek \u010dasu.<\/div>\n
\n
Tomovo t\u011blo strnulo v jedn\u00e9 poloze a Tom se zad\u00edval na jm\u00e9no, napsan\u00e9 jeho vlastn\u00ed rukou. Zhluboka se nadechl a vzt\u00e1hnul ruku po slo\u017ece, nesouc\u00ed jm\u00e9no toho, kter\u00fd byl sou\u010d\u00e1st\u00ed jeho starost\u00ed a probl\u00e9m\u016f. Snad nejv\u011bt\u0161\u00ed pod\u00edl na tom m\u011bl on, a mlad\u00fd l\u00e9ka\u0159 jen zamy\u0161len\u011b vyhl\u00e9dl z okna na rozkvetl\u00fd park tak, jak to d\u011blal snad ka\u017edou volnou chv\u00edli, u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9…<\/div>\n
Uplynuly sotva \u010dty\u0159i dny od toho ve\u010dera, kdy poprv\u00e9 hovo\u0159il s Billem a nato ve sv\u00e9 ordinaci je\u0161t\u011b dlouho do noci p\u0159em\u00fd\u0161lel nad jeho chov\u00e1n\u00edm. Doufal, \u017ee Bill jen nem\u011bl sv\u016fj den a r\u00e1no bude v\u0161echno dobr\u00e9, n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed hodiny jej v\u0161ak vyvedly z omylu. Billovo chov\u00e1n\u00ed se od jejich prvn\u00edho a z\u00e1rove\u0148 posledn\u00edho rozhovoru v\u016fbec nezm\u011bnilo, mo\u017en\u00e1 jen v jedin\u00e9m. Byla to Billova nev\u0161\u00edmavost, ignorace a tich\u00e9 ml\u010den\u00ed, se kter\u00fdm se Tom v p\u00e1r posledn\u00edch dnech setk\u00e1val. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no a ve\u010der kontroloval Bill\u016fv zdravotn\u00ed stav, jeho n\u00e1v\u0161t\u011bva v\u0161ak v\u017edy prob\u00edhala jen za tich\u00e9ho ml\u010den\u00ed, kter\u00e9 ob\u010das p\u0159eru\u0161ila n\u011bjak\u00e1 jeho ot\u00e1zka, na\u010de\u017e se mu dostalo jen jednoslovn\u00e9 odpov\u011bdi nebo odseknut\u00ed. S\u00e1m Tom byl velmi p\u0159ekvapen\u00fd z reakce toho \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a v duchu si st\u00e1le pokl\u00e1dal ot\u00e1zku, na kterou v\u0161ak st\u00e1le nenach\u00e1zel odpov\u011b\u010f. Pro\u010d je Bill takov\u00fd, jak\u00fd je? Pro\u010d s n\u00edm nem\u016f\u017ee dob\u0159e vych\u00e1zet? Co mu tady tolik vad\u00ed? Nebo je snad jeho chov\u00e1n\u00ed Tomovou vinou?<\/p>\n<\/div>\n
Tyto ot\u00e1zky se st\u00e1le honily v Tomov\u011b hlav\u011b a Tom si jen znova povzdychl, pokl\u00e1daj\u00edc slo\u017eku na st\u016fl. P\u0159\u00ed\u010dina Billova zvl\u00e1\u0161tn\u00edho chov\u00e1n\u00ed mu z\u016fst\u00e1vala dosud tajemstv\u00edm a Tom c\u00edtil, \u017ee mu je\u0161t\u011b dlouho tajemstv\u00edm z\u016fstane. P\u00e1rkr\u00e1t se sice sna\u017eil s Billem nav\u00e1zat rozhovor, av\u0161ak marn\u011b. T\u00e9m\u011b\u0159 poka\u017ed\u00e9 se k n\u011bmu Bill oto\u010dil z\u00e1dy, a kdy\u017e to ne, tak jen zaryt\u011b ml\u010del a ignoroval jej. Tomovi to bylo zprvopo\u010d\u00e1tku jedno, v posledn\u00edch dnech v\u0161ak c\u00edtil smutek kolem toho v\u0161eho. Smutek, \u017ee jako l\u00e9ka\u0159 zklamal. To r\u00e1no, kdy spat\u0159il Billa poprv\u00e9, v n\u011bm vzplanulo tolik nad\u011bje, kter\u00e1 v\u0161ak b\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed pominula a rozplynula se jako p\u00e1ra nad hrncem. N\u011bco po n\u00ed v\u0161ak p\u0159eci jen z\u016fstalo. Byl to mal\u00fd, sotva znateln\u00fd kousek, kter\u00fd si na\u0161el m\u00edsto v Tomov\u011b srdci a d\u00edky n\u011bmu\u017e se Tom neocitl \u00fapln\u011b na dn\u011b. I p\u0159esto, jak se k n\u011bmu Bill choval a jak\u00fd k n\u011bmu m\u011bl p\u0159\u00edstup, doufal, \u017ee p\u0159eci jen nen\u00ed takov\u00fd, jak\u00fdm se projevuje. Tom\u016fv prvn\u00ed dojem bylo nad\u0161en\u00ed a radost a i kdy\u017e po n\u00ed te\u010f nebylo ani pam\u00e1tky, Tom se sv\u00e9 nad\u011bje nevzdal. I kdy\u017e se Bill choval jako arogantn\u00ed a nafoukan\u00fd blbec, n\u011bkde v Tomov\u011b srdci byla nad\u011bje, \u017ee takov\u00fdm doopravdy nen\u00ed. A Tom v to nejen doufal. Jeho nad\u011bje p\u0159erostla v p\u0159\u00e1n\u00ed, v tou\u017eebn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, aby mu byla poodhalena i jin\u00e1 str\u00e1nka Billovy du\u0161e, i jin\u00fd Bill. Ten, kter\u00fd se na n\u011bj to r\u00e1no usm\u00edval a nechal jej ut\u00e1p\u011bt se ve sv\u00fdch o\u010d\u00edch. Kam se tedy pod\u011bl? Sta\u010dil zmizet d\u0159\u00edv, ne\u017e jej Tom stihl poznat, a to bylo to, co Toma mrzelo ze v\u0161eho nejv\u00edc.<\/div>\n
A to bylo tak\u00e9 to, co jej nyn\u00ed op\u011bt zdr\u017eelo od pr\u00e1ce a p\u0159inutilo Toma znova se zamyslet a vybavit si porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou tv\u00e1\u0159 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce. Byla hezk\u00e1, i kdy\u017e na chlapce tro\u0161ku neobvykl\u00e1, hloup\u011b v\u0161ak nevypadala. A to musel p\u0159iznat i Tom, kter\u00e9ho z jeho my\u0161lenek vytrhlo odb\u00edjen\u00ed hodin na nedalek\u00e9 kosteln\u00ed v\u011b\u017ei, a on rychle pohledem p\u0159elet\u011bl sv\u00e9 hodinky, na\u010de\u017e vyt\u0159e\u0161til o\u010di. Byly u\u017e dv\u011b hodiny odpoledne a on m\u011bl pro dne\u0161ek je\u0161t\u011b spoustu pr\u00e1ce. Jen s velk\u00fdmi obt\u00ed\u017eemi odtrhl sv\u00e9 my\u0161lenky od Billa a unaven\u011b se zad\u00edval do monitoru sv\u00e9ho po\u010d\u00edta\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
Nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 pln\u00e9 rty opustil slab\u00fd v\u00fddech a \u010dernovlas\u00fd chlapec u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 p\u0159ejel pohledem sv\u00e9 pe\u010dliv\u011b upraven\u00e9 nehty bez jedin\u00e9 chybi\u010dky. Touhle \u010dinnost\u00ed se zab\u00fdval n\u011bkolik posledn\u00edch hodin, prakticky od r\u00e1na, kdy se vzbudil. V\u0161echny u\u017e byly stejnom\u011brn\u011b zapilovan\u00e9 a leskl\u00e9, Bill si na nich v\u0161ak st\u00e1le n\u011bco hledal. A nebylo divu. Krom\u011b t\u00e9to z\u00e1bavy v nemocnici snad \u017e\u00e1dnou nem\u011bl, nebo si to alespo\u0148 myslel. Dn\u016fm, zde str\u00e1ven\u00fdm, panovala nuda a dlouh\u00e9 chv\u00edle, kter\u00e9 tr\u00e1vil poleh\u00e1v\u00e1n\u00edm a sp\u00e1nkem. R\u00e1no a ve\u010der sn\u00e1\u0161el p\u0159\u00edtomnost mlad\u00e9ho doktora bez jak\u00fdchkoli \u0159e\u010d\u00ed a sna\u017eil se ovl\u00e1dat. Proto tak\u00e9 rad\u011bji nemluvil v\u016fbec a v\u0161echny ty naivn\u00ed l\u00e9ka\u0159e zaryt\u011b ignoroval. Byl tu sice jen p\u00e1r dn\u00ed, i tak v\u0161ak na\u0161el chybu na ka\u017edi\u010dk\u00e9 v\u011bci v nemocnici. V\u016fbec se mu tady nel\u00edbilo a on cht\u011bl pry\u010d. Moc dob\u0159e v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee to nejde a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto byl je\u0161t\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e d\u0159\u00edv.<\/p>\n<\/div>\n
Jedn\u00edm gestem si upravil svou pe\u0159inu a poposedl si na posteli, sna\u017e\u00edc se nevn\u00edmat sest\u0159i\u010dku, chod\u00edc\u00ed po pokoji. P\u0159i\u0161la sem teprve p\u0159ed p\u00e1r minutami s t\u00edm, \u017ee si jde ov\u011b\u0159it, jestli dob\u0159e funguj\u00ed p\u0159\u00edstroje, kter\u00e9 Bill pro sv\u016fj pobyt zat\u00edm nepot\u0159eboval. Koutkem oka se zad\u00edval na pap\u00edr, na kter\u00fd si n\u011bco horliv\u011b zapisovala, a nato pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka. U\u017e asi p\u0159ed hodinou poc\u00edtil v hlav\u011b tupou bolest, kterou znal moc dob\u0159e. \u010castokr\u00e1t jej bol\u00edvala hlava, tentokr\u00e1t se mu v\u0161ak zd\u00e1lo, \u017ee je to mnohem hor\u0161\u00ed. St\u0159\u00eddav\u011b jej pol\u00e9valo horko a a\u017e mraziv\u00fd chlad a Bill se jen marn\u011b znova a znova pokou\u0161el usnout, aby se toho nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho pal\u010div\u00e9ho pocitu zbavil. V\u011bd\u011bl, \u017ee by to nejsp\u00ed\u0161 m\u011bl n\u011bkomu \u0159\u00edct a po\u017e\u00e1dat tak o l\u00e9ky, usilovn\u011b se tomu v\u0161ak br\u00e1nil. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee by z toho vznikl cirkus a podle n\u011bj zbyte\u010dn\u00fd zmatek, a to necht\u011bl. Tuhle bolest znal a c\u00edtil, \u017ee jak rychle p\u0159i\u0161la, tak rychle zase odejde. A tak\u00e9 se to rozhodl \u0159e\u0161it po sv\u00e9m. Rozt\u0159esen\u011b ze sebe st\u00e1hnul pokr\u00fdvku a pomalu se postavil, aby na sob\u011b n\u00e1sledn\u011b mohl uc\u00edtit t\u00e1zav\u00fd pohled mlad\u00e9 sest\u0159i\u010dky.<\/div>\n
„No co, jdu jen do koupelny. Nebo i to nesm\u00edm?“ pronesl u\u0161t\u011bpa\u010dn\u011b, kdy\u017e v\u0161ak sestra pokr\u010dila rameny, beze slova se vydal k druh\u00e9 \u010d\u00e1sti pokoje, odd\u011blen\u00e9 zd\u00ed a dve\u0159mi. V\u016fbec by se nedivil, kdyby \u0159ekla ne. M\u011bl pocit, \u017ee tady u\u017e jej nic nem\u016f\u017ee p\u0159ekvapit, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak byl r\u00e1zn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den o opaku.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echny \u00fatroby jeho t\u011bla se sev\u0159ely a Bill se zhluboka nadechl, zpomaluj\u00edc sv\u00e9 kroky. C\u00edtil, jak se do jeho tv\u00e1\u0159\u00ed nahrnula \u010derve\u0148 a on najednou zmal\u00e1tn\u011bl. Ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161il, co se kolem n\u011bj te\u010f d\u011bje. Hlava se mu za\u010dala motat a bolest v n\u00ed byla tak siln\u00e1 a prudk\u00e1, a\u017e se Bill ob\u00e1val, \u017ee jsou to posledn\u00ed okam\u017eiky jeho \u017eivota. C\u00edtil, jak se nakl\u00e1n\u00ed ze strany na stranu, v\u0161echno kolem mu najednou splynulo v obraz n\u011bkolika set barev, kter\u00fdm v\u016fbec nerozum\u011bl. Vn\u00edmal jen bolest v hlav\u011b, kter\u00e1 se st\u00e1le stup\u0148ovala, a kdy\u017e se pokusil o mal\u00fd krok vp\u0159ed, prudce zas\u00e1hla. Posledn\u00ed pohled byl jen pln\u00fd rychle miz\u00edc\u00edch odst\u00edn\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, vst\u00e1vejte,“ k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm se dolinul \u017eensk\u00fd hlas a Bill jen pomalu otev\u0159el o\u010di, matn\u011b rozezn\u00e1vaj\u00edc tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9 sest\u0159i\u010dky, ve kter\u00e9 se te\u010f zra\u010dil vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. Netu\u0161il, co se stalo, op\u011btovn\u00e1 bolest v jeho hlav\u011b mu na jeho ot\u00e1zku v\u0161ak odpov\u011bd\u011bla. Nejsp\u00ed\u0161 chvilkov\u011b omdlel, nebo na n\u011bj jen p\u0159i\u0161la mal\u00e1 slabost, i to v\u0161ak podle jeho m\u00edn\u011bn\u00ed sestru muselo vyd\u011bsit. Podle polohy, ve kter\u00e9 te\u010f byl, usuzoval, \u017ee jej jen tak tak stihla zachytit p\u0159ed p\u00e1dem, ani to jej v\u0161ak neodradilo od toho, co se chystal \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Jsem v po\u0159\u00e1dku, opravdu,“ pokou\u0161el se ji ujistit, sest\u0159ina slova v\u0161ak byla proti t\u011bm jeho. Pomalu jej posadila na postel a zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Rad\u011bji dob\u011bhnu pro pomoc,“ odv\u011btila a rychle vyb\u011bhla ze dve\u0159\u00ed ven, nevn\u00edmaj\u00edc Billovo vol\u00e1n\u00ed. To, co pr\u00e1v\u011b vid\u011bla a \u010deho byla sv\u011bdkem, j\u00ed jasn\u011b signalizovalo, \u017ee to nem\u016f\u017ee nechat jen tak. Byla to jej\u00ed povinnost a ona ji cht\u011bla splnit. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bla, kde hledat pomoc a koho informovat. P\u0159idala na rychlosti a nato jedn\u00edm prudk\u00fdm n\u00e1razem otev\u0159ela p\u0159iv\u0159en\u00e9 dve\u0159e ordinace.<\/div>\n
„P-pane doktore… ten kluk na t\u0159in\u00e1ctce, on… te\u010f jsem to vid\u011bla a byla u toho,“ vyhrkla t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu a c\u00edtila, jak se na ni up\u0159el p\u00e1r o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed. Tom prudce vstal ze sv\u00e9 \u017eidle a rychle p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, o koho se jedn\u00e1.<\/div>\n
„Koho jste vid\u011bla? Billa? Co se mu stalo?“ chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou, nev\u0161\u00edmaj\u00edc si sest\u0159iny vys\u00edlen\u00e9 tv\u00e1\u0159e. N\u011bco mu napov\u00eddalo, \u017ee s Billem nen\u00ed v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt.<\/div>\n
„J-j\u00e1 nev\u00edm, vid\u011bla jsem ho, jak jde a najednou se mu asi ud\u011blalo nevolno a on omdlel. Jen tak tak jsem ho zachytila,“ vysv\u011btlila, zat\u00edmco se dlouze vyd\u00fdch\u00e1vala. V\u00fdraz v Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i se zm\u011bnil na ch\u00e1pav\u00fd a Tom pok\u00fdval hlavou. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bije. Billova nemoc se znova za\u010dala projevovat a on to v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b necht\u011bl nechat jen tak. Rychle k\u00fdvnul hlavou a zad\u00edval se na sestru p\u0159ed sebou.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, b\u011b\u017e\u00edm tam a Vy mi zat\u00edm p\u0159ipravte n\u011bco na zm\u00edrn\u011bn\u00ed bolesti. Ta chvilkov\u00e1 slabost byla ur\u010dit\u011b kv\u016fli n\u00ed,“ dodal a zavelel sest\u0159e, kter\u00e1 si rychle odb\u011bhla pro novou jehlu a ostatn\u00ed pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci, zat\u00edmco on se vydal opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem k nemocni\u010dn\u00edm pokoj\u016fm.<\/div>\n
Dve\u0159e toho Billova byly otev\u0159en\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 doko\u0159\u00e1n a Tom do nich jen narychlo vb\u011bhnul, rozhl\u00ed\u017eej\u00edc se po m\u00edstnosti. Pohled mu okam\u017eit\u011b padl na Billa, stoj\u00edc\u00edho k n\u011bmu z\u00e1dy, kter\u00fd se po zvuku ihned oto\u010dil. Jakmile v\u0161ak spat\u0159il Tomovu tv\u00e1\u0159, v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i se zm\u011bnil na otr\u00e1ven\u00fd a Bill jen vzpurn\u011b pohodil hlavou. N\u00e1na jedna ukd\u00e1kan\u00e1. Te\u010f z toho bude tyj\u00e1tr pro celou nemocnici.<\/em><\/div>\n
„Tak V\u00e1m to p\u0159ece vyslepi\u010dila? Nemus\u00edte si d\u011blat starosti, ani se nenam\u00e1hejte. Jsem v po\u0159\u00e1dku, nic mi nen\u00ed,“ pronesl s tak ledov\u00fdm t\u00f3nem hlasu, a\u017e t\u00edm vyvolal u Toma \u00fadiv. Tom nev\u011b\u0159il vlastn\u00edm u\u0161\u00edm a ani jim necht\u011bl v\u011b\u0159it. On tu p\u0159ed chvilkou omdlel a to mu nic nen\u00ed? Neb\u00fdt sestry, b\u016fhv\u00ed, co v\u0161echno by se mohlo st\u00e1t. A Tom si to pln\u011b uv\u011bdomoval. Protestn\u011b zavrt\u011bl hlavou a p\u0159istoupil k oto\u010den\u00e9mu Billovi bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„To si pr\u00e1v\u011b nemysl\u00edm. Te\u010f bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e si v klidu lehne\u0161 a…“ Tom vzt\u00e1hnul ruku k Billovi, aby mu mohl pomoci na l\u016f\u017eko, jeho slova v\u0161ak byla p\u0159eru\u0161ena n\u011b\u010d\u00edm \u00fapln\u011b jin\u00fdm. N\u011b\u010d\u00edm, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val. V Billovi se zvedla vlna odporu a Billova tv\u00e1\u0159 zrudla vzteky.<\/div>\n
„Nechte m\u011b na pokoji!“ vyk\u0159ikl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b a vzteky cel\u00fd bez sebe a prudce se ohnal po Tomovi, kter\u00fd jen tak tak udr\u017eel rovnov\u00e1hu. Rychle se chytnul mal\u00e9ho stolku a jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b civ\u011bl na Billa, kter\u00e9mu se te\u010f v o\u010d\u00edch zra\u010dil hn\u011bv. Nemohl tomu uv\u011b\u0159it. Dlouho t\u00ed\u017eiv\u00e1 atmosf\u00e9ra mezi nimi pr\u00e1v\u011b vyvrcholila stejn\u011b, jako p\u0159etekl poh\u00e1r Tomovy trp\u011blivosti. Byla to ot\u00e1zka jen n\u011bkolika dn\u00ed, a i p\u0159esto, \u017ee se ji Tom st\u00e1le pokou\u0161el oddalovat, te\u010f byla siln\u011bj\u0161\u00ed, mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e on. V jeho, jindy laskav\u00fdch a mil\u00fdch o\u010d\u00edch, se bl\u00fdsklo a Tom jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou, nevn\u00edmaj\u00edc sestru mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
„Pro\u010d tohle po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161? Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u00edmhle p\u0159\u00edstupem n\u011b\u010deho doc\u00edl\u00ed\u0161? Nic ti tu nen\u00ed pochuti, na v\u0161echno si st\u011b\u017euje\u0161 a v\u0161echno ti tu vad\u00ed! Chov\u00e1\u0161 se, jako by si t\u011b tu nikdo nev\u0161\u00edmal, nebo jako bychom ti tady b\u016fhv\u00edjak ubli\u017eovali. Ale my se sna\u017e\u00edme ti pomoci! Od toho jsme tady a to tak\u00e9 d\u011bl\u00e1me, jen ty si v\u0161echno vykl\u00e1d\u00e1\u0161 \u00fapln\u011b jinak! Vid\u00ed\u0161 jen s\u00e1m sebe a mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee v\u0161echno, co tu pro tebe d\u011bl\u00e1me, je k ni\u010demu. Ale my to d\u011bl\u00e1me pr\u00e1v\u011b pro tebe, kv\u016fli tob\u011b, abychom t\u011b vyl\u00e9\u010dili, tak u\u017e si to proboha kone\u010dn\u011b uv\u011bdom a p\u0159esta\u0148 se chovat jako mal\u00fd rozmazlen\u00fd fracek! Jsem l\u00e9ka\u0159 a v\u00edm, co d\u011bl\u00e1m, a ty se tomu pod\u0159\u00edd\u00ed\u0161, a\u0165 se ti to l\u00edb\u00ed nebo ne! Tak\u017ee si urychlen\u011b lehni do t\u00e9 postele a nech si pros\u00edm p\u00edchnout injekci proti bolesti, nebo t\u011b nech\u00e1m p\u0159e\u0159adit k jin\u00fdm l\u00e9ka\u0159\u016fm, a ti se s tebou mazlit nebudou, to mi v\u011b\u0159!“ dodal v z\u00e1palu vzteku a c\u00edtil, jak mu ho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e. Prudce se oto\u010dil pro jehlu k sest\u0159e, kter\u00e1 mu ji jen podala a rad\u011bji ut\u00edkala co nejd\u00e1l od tohoto pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Billovo t\u011blo cel\u00e9 strnulo a Bill si skousnul rty. Takov\u00e9ho tedy Toma neznal a v\u00edce u\u017e jej ani necht\u011bl poznat. T\u011bch p\u00e1r v\u011bt, vyk\u0159i\u010den\u00fdch do jeho obli\u010deje, mu sta\u010dilo k tomu, aby se bez protest\u016f polo\u017eil na nemocni\u010dn\u00ed l\u016f\u017eko a nastavil \u0161pi\u010dce jehly svou pa\u017ei. C\u00edtil, \u017ee to mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku p\u0159ehnal, te\u010f se t\u00edm v\u0161ak necht\u011bl zab\u00fdvat. Ne te\u010f, kdy\u017e uc\u00edtil u lokte slab\u00e9 p\u00edchnut\u00ed a nato jeho hlava klesla do pe\u0159in. C\u00edtil, jak tup\u00e1 bolest v jeho hlav\u011b ustupuje, zat\u00edmco obraz mlad\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e p\u0159ed n\u00edm se pomalu za\u010d\u00ednal rozmaz\u00e1vat…<\/p>\n<\/div>\n
Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di p\u0159elet\u011bly sv\u00fdm pohledem cel\u00fd pokoj, rozespale hledaj\u00edc alespo\u0148 jeden ostr\u00fd obrys n\u011b\u010deho a z \u00fast jejich majitele vy\u0161lo slab\u00e9 vydechnut\u00ed. Bill ospale zamrkal a prot\u0159el si od sp\u00e1nku zalepen\u00e9 o\u010di. Bolest v jeho hlav\u011b u\u017e d\u00e1vno odezn\u011bla a on se te\u010f jen marn\u011b pokou\u0161el vybavit si, co se p\u0159edt\u00edm v\u0161echno stalo. Ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil dopracovat k n\u011bjak\u00e9 smyslupln\u00e9 my\u0161lence, vedle n\u011bj se ozval zn\u00e1m\u00fd hlas.<\/p>\n<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, kone\u010dn\u011b. U\u017e jsem si myslela, \u017ee se neprobud\u00ed\u0161,“ Simonin hlas se rozlehl cel\u00fdm pokojem a Simone se jen \u0161\u0165astn\u011b usm\u00edvala na sv\u00e9ho p\u0159ekvapen\u00e9ho synka, kter\u00fd si ji zv\u011bdav\u011b prohl\u00ed\u017eel. Mamku tady tedy v\u016fbec ne\u010dekal.<\/div>\n
„Mami? Kde se tu bere\u0161?“ vychrlil prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la na jazyk, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak byl Simonin dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161la jsem t\u011b nav\u0161t\u00edvit, ale \u0159ekli mi, \u017ee jsi omdlel a dali ti n\u011bco na zklidn\u011bn\u00ed a ty jsi usnul. \u010cekala jsem tedy, ne\u017e se vzbud\u00ed\u0161, a te\u010f bych m\u011bla spr\u00e1vn\u011b j\u00edt za prim\u00e1\u0159em a \u0159\u00edct mu, jak ti je. Bol\u00ed t\u011b je\u0161t\u011b ta hlava?“ optala se starostliv\u011b, Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou a vy\u0161plhal se do sedu.<\/div>\n
„Ne, c\u00edt\u00edm se dob\u0159e, opravdu,“ ujistil ji, k jeho u\u0161\u00edm se v\u0161ak n\u00e1sledn\u011b dolinulo n\u011bco, co v\u016fbec neo\u010dek\u00e1val. Simone se postavila a podez\u0159\u00edvav\u011b se na n\u011bj pod\u00edvala.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee se tady ke v\u0161em chov\u00e1\u0161 slu\u0161n\u011b a ned\u011bl\u00e1\u0161 nikomu naschv\u00e1ly. Nerada bych se styd\u011bla za to, \u017ee se neum\u00ed\u0161 chovat. Nepodez\u00edr\u00e1m t\u011b, ale l\u00e9ka\u0159\u016f se zept\u00e1m, kdy\u017e u\u017e tam budu. Potom se za tebou je\u0161t\u011b vr\u00e1t\u00edm. Zat\u00edm ahoj,“ narychlo se rozlou\u010dila l\u00edbnut\u00edm na Billovu tv\u00e1\u0159 a nato dve\u0159mi vyklouzla ven na chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
Znala Billa a v\u011bd\u011bla, jak\u00fd n\u011bkdy dok\u00e1\u017ee b\u00fdt, proto se cht\u011bla rad\u011bji ujistit, \u017ee se chov\u00e1 tak, jak jej to nau\u010dila. Pomalu zam\u00ed\u0159ila k nedalek\u00fdm ordinac\u00edm.<\/div>\n
Billovo b\u0159\u00ed\u0161ko se sev\u0159elo strachem a v Billovi by se krve nedo\u0159ezal. C\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f siln\u011b a bolestiv\u011b narazil, nebo sp\u00ed\u0161 naraz\u00ed, jestli se Simone dozv\u00ed pravdu o jeho p\u0159\u00edstupu k l\u00e9ka\u0159\u016fm a k jejich postup\u016fm. V\u011bd\u011bl, jak\u00e1 dok\u00e1\u017ee b\u00fdt, kdy\u017e je na\u0161tvan\u00e1 a jen ta p\u0159edstava mu sta\u010dila. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee se za p\u00e1r minut stane skute\u010dnost\u00ed a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto se te\u010f zkroutil do jak\u00e9hosi pololehu a pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka strachem. Za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed k tomu mlad\u00e9mu l\u00e9ka\u0159i a k ostatn\u00edm jej te\u010f \u010dek\u00e1 ten nejhor\u0161\u00ed trest. C\u00edtil, \u017ee je s n\u00edm amen.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pros\u00edm, klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel \u010cervnov\u00e9 letn\u00ed dny u\u017e zcela ovl\u00e1dlo slune\u010dn\u00ed po\u010das\u00ed, vysok\u00e9 teploty a dlouh\u00e9 ve\u010dery, d\u00edky nim\u017e se noci zkracovaly a d\u011blaly tak samotn\u00e9 dny del\u0161\u00edmi. Ka\u017ed\u00e9mu ub\u00edhaly velmi pomalu a v klidu, to se v\u0161ak nedalo \u0159\u00edci o Tomovi, kter\u00fd v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13254","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13254","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13254"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13254\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13254"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13254"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13254"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}