{"id":13261,"date":"2009-10-17T16:00:00","date_gmt":"2009-10-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13230"},"modified":"2009-10-17T16:00:00","modified_gmt":"2009-10-17T15:00:00","slug":"prosim-ne-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/17\/prosim-ne-12\/","title":{"rendered":"Pros\u00edm… ne! 12."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„No tak, Tome\u2026 mus\u00ed\u0161 p\u0159ece n\u011bco sn\u00edst,“ p\u0159emlouval ho David.<\/div>\n
„Nem\u00e1m hlad,“ zavr\u010del Tom.<\/div>\n
„Ale David m\u00e1 pravdu,“ nam\u00edtl Gustav. „Mus\u00ed\u0161 do sebe n\u011bco dostat – „<\/div>\n
„J\u00e1 nem\u00e1m hlad!“<\/em><\/div>\n
Po tom, jak nebezpe\u010dn\u011b jeho hlas zazn\u011bl, se v\u0161ichni rad\u0161i jak\u00e9koliv snahy o zapln\u011bn\u00ed kytaristova \u017ealudku vzdali a rad\u0161i jenom sledovali, jak se Tom nevra\u017eiv\u011b \u0161kleb\u00ed na kousky \u010dokol\u00e1dov\u00fdch lup\u00ednk\u016f, kter\u00e9 um\u00edn\u011bn\u011b l\u017ei\u010dkou tla\u010dil pod hladinu ml\u00e9ka, a ony ustavi\u010dn\u011b v r\u00e1mci protestu vyplouvaly na hladinu. Zd\u00e1lo se, \u017ee jejich lehk\u00e1 hmotnost Toma krajn\u011b irituje, a t\u00edm zu\u0159iv\u011bji do nich \u0161\u0165ouchal, a\u017e ob\u010das dohn\u011bda obarven\u00e9 ml\u00e9ko vy\u0161plouchlo mimo misku a nahodilo st\u016fl se sn\u011bhob\u00edl\u00fdm ubrusem.<\/div>\n
„Tak ale u\u017e!“ zaje\u010del rozzloben\u011b a naposledy do misky \u0161\u0165ouchl l\u017ei\u010dkou tak mocn\u011b, \u017ee mu ml\u00e9ko vyst\u0159\u00edklo mezi o\u010di. Nasupen\u011b od sebe misku odstr\u010dil. P\u0159it\u00e1hl k sob\u011b hrnek s \u010dajem a s nez\u00e1jmem si loknul.<\/div>\n
„Ten \u010daj je nechutn\u011b p\u0159eslazenej,“ zavr\u010del, p\u0159esto\u017ee byl \u010daj sladk\u00fd tak, jak to b\u011b\u017en\u011b m\u00edval r\u00e1d. Rad\u0161i se nat\u00e1hl po k\u00e1v\u011b. „Ta k\u00e1va je moc kofeinov\u00e1!“<\/div>\n
Zlostn\u011b se nat\u00e1hl po kakau.<\/div>\n
„To kakao je moc kakaov\u00fd! A d\u017eus a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 ovocnej!“<\/p>\n<\/div>\n
V podobn\u00e9m duchu prozkoumal v\u0161e, co bylo jedl\u00e9 \u010di piteln\u00e9, a co se nach\u00e1zelo na stole, a v\u0161echno se do\u010dkalo stejn\u011b nelichotiv\u00e9ho hodnocen\u00ed. Pen\u00edze u\u017e m\u011bl v\u0161echny p\u0159ipraven\u00e9 ve speci\u00e1ln\u00edm kuf\u0159\u00edku a zb\u00fdvala mu je\u0161t\u011b necel\u00e1 hodina do doby, ne\u017e bude moct vyjet, aby tam byl s dostate\u010dn\u00fdm p\u0159edstihem. David, Georg a Gustav se rozhodli, \u017ee ho vezmou na sn\u00eddani, aby mu ta hodina co nejrychleji utekla, a aby se aspo\u0148 tro\u0161ku pos\u00edlil, ale uk\u00e1zalo se, \u017ee t\u00edm ni\u010deho nedoc\u00edlili, kdy\u017e se pomine fakt, \u017ee se ve\u0161ker\u00e9 umn\u011b p\u0159ipraven\u00e9 hotelov\u00e9 j\u00eddlo do\u010dkalo t\u011bch nejnelichotiv\u011bj\u0161\u00edch n\u00e1zv\u016f.<\/div>\n
\n
Ani Tom nevypadal tak p\u0159\u00edjemn\u011b, jako v\u017edycky. O\u010di koukaly do pr\u00e1zdna, pokud zrovna neviditeln\u00fdmi blesky nespalovaly v\u0161echno kolem sebe na mikroskopick\u00fd prach, kruhy pod nimi dod\u00e1valy vzhled temn\u00e9ho gangstera a cop\u00e1nky tr\u010dely do v\u0161ech sv\u011btov\u00fdch stran, Tom se ani nenam\u00e1hal st\u00e1hnout je do gumi\u010dky nebo do \u010delenky. Temn\u011b kontrastovaly s pobledlou tv\u00e1\u0159\u00ed a ze skoro bezkrevn\u00fdch rt\u016f jen z\u0159\u00eddka uniklo n\u011bjak\u00e9 sl\u016fvko.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, neboj\u2026 dopadne to dob\u0159e,“ ujistil ho David.<\/div>\n
Pot\u00e9, co Tom v\u010dera jeho n\u00e1pad schv\u00e1lil, zkontaktoval p\u00e1r d\u016fv\u011bryhodn\u00fdch a nejlep\u0161\u00edch policajt\u016f, kte\u0159\u00ed ji\u017e byli p\u0159ipraveni na sv\u00fdch m\u00edstech, v civiln\u00edch autech a nen\u00e1padn\u00e9m oble\u010den\u00ed byli k nerozezn\u00e1n\u00ed od oby\u010dejn\u00fdch lid\u00ed, a\u017e na to, \u017ee jim za p\u00e1skem visely pistole, pouta a obu\u0161ky. Ano, m\u011bl sice o sv\u00e9ho unesen\u00e9ho sv\u011b\u0159ence strach, ale v\u011b\u0159il str\u00e1\u017ec\u016fm z\u00e1kona, a pokud tu d\u016fv\u011bru nem\u011bl Tom, kter\u00fd vypadal ztracen\u011b a zoufale, musel si ji zachovat aspo\u0148 on s\u00e1m, a\u010d to pro n\u011bj chv\u00edlemi bylo opravdu t\u011b\u017ek\u00e9. Mus\u00ed to dopadnout dob\u0159e, prost\u011b mus\u00ed! V\u0161echno bylo do detailu napl\u00e1novan\u00e9, ten parchant nem\u011bl kudy uniknout. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc\u00ed cel\u00e9 akce bude dostat Billa z jeho rukou, d\u0159\u00edv nem\u016f\u017ee b\u00fdt \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1sah. A to bude Tomova pr\u00e1ce. Nicm\u00e9n\u011b jakmile se dostane z dosahu toho bezcitn\u00e9ho psychopata, tak m\u016f\u017ee cel\u00e1 akce za\u010d\u00edt. Policajti ho zm\u00e1\u010dknou mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihne vzpamatovat. Dvoj\u010data mezit\u00edm nasko\u010d\u00ed do auta a odjedou do bezpe\u010d\u00ed a v\u0161echno bude tak, jak m\u00e1 b\u00fdt. Byl si t\u00edm jist\u00fd, byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee jeho pl\u00e1n nem\u00e1 \u017e\u00e1dnou trhlinu. Alespo\u0148 si to tedy myslel\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ty hajzle!“ zaje\u010del n\u00e1hle Tom, a\u017e se na n\u011bj n\u011bkolik lid\u00ed v jejich bl\u00edzkosti oto\u010dilo. Tak jako David, kter\u00fd okam\u017eit\u011b zjistil, \u017ee Tom\u016fv nasupen\u00fd v\u00fdk\u0159ik m\u011blo na sv\u011bdom\u00ed vaj\u00ed\u010dko na zp\u016fsob volsk\u00e9ho oka. V\u0161e nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee kytarista ve vzteku p\u00edchl vidli\u010dkou do st\u0159edu \u017eloutku, av\u0161ak ten, jak byl je\u0161t\u011b tro\u0161ku kapaln\u00fd, mu vyst\u0159\u00edkl mezi o\u010di, kde te\u010f z\u00e1\u0159ila drobou\u010dk\u00e1 \u017elutooran\u017eov\u00e1 te\u010dka. To Toma z\u0159ejm\u011b rozzu\u0159ilo do nep\u0159\u00ed\u010detna, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b cupoval cel\u00e9 vejce na miniaturn\u00ed kous\u00ed\u010dky.<\/div>\n
„Tome, no tak\u2026“<\/div>\n
„Bo\u017ee, Davide! Jak m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt takhle v klidu?“ do\u010dkal se mana\u017eer vzpurn\u00e9ho odseknut\u00ed. „Jak m\u016f\u017eete b\u00fdt vy v\u0161ichni takhle v klidu?“ zah\u0159m\u011bl Tom a nasupen\u011b se pod\u00edval na v\u0161echny t\u0159i, kte\u0159\u00ed sed\u011bli vedle n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
David si jen zhluboka povzdechl, av\u0161ak Georg i Gustav si vym\u011bnili soucitn\u00e9 pohledy. V\u0161ichni t\u0159i ch\u00e1pali, \u017ee Tom sv\u00fdm vztekem d\u00e1v\u00e1 pr\u016fchod strachu a nervozit\u011b, kter\u00e1 ho sv\u00edrala u\u017e od Billova zmizen\u00ed, ale ani jeden z nich si netroufl \u0159\u00edct, \u017ee jejich pr\u00e1ce v cel\u00e9 z\u00e1chrann\u00e9 misi bude o mnoho n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, alespo\u0148 tedy po psychick\u00e9 str\u00e1nce. Ano, Tom to bude m\u00edt n\u00e1ro\u010dn\u00e9. Bude p\u0159ece „zachra\u0148ovat“ vlastn\u00ed dvoj\u010de. M\u016f\u017ee se cokoliv p\u0159ihodit, m\u016f\u017ee se cokoliv zvrtnout\u2026 Av\u0161ak a\u0165 to dopadne jakkoliv, on bude p\u0159\u00edmo u toho. Nedopadne jako oni. Oni budou muset \u010dekat na pokoji, dokud cel\u00fd proces nebude u konce. Neuvid\u00ed Billa, dokud jej Tom nep\u0159iveze. Neuvid\u00ed tv\u00e1\u0159 toho hajzla. Neuvid\u00ed, jak ho policie zat\u00fdk\u00e1. Nebudou m\u00edt sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co se d\u011bje, zda v\u0161echno prob\u00edh\u00e1 podle pl\u00e1nu, nebo zda se n\u011bco zvrtlo \u010di jinak zm\u011bnilo. Jedin\u00e9, co jim pom\u016f\u017ee z\u00edskat n\u011bjak\u00e9 informace, bude zavol\u00e1n\u00ed, pokud si Tom tedy vzpomene d\u0159\u00edv, ne\u017e dojede po cel\u00e9m procesu zp\u011bt na hotel. Ale bylo jim nad slunce jasn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee \u00favahy na tohle t\u00e9ma nesm\u00ed opustit jejich rty, jinak by se s nimi nerv\u00f3zn\u00ed Tom je\u0161t\u011b poh\u00e1dal. Je\u0161t\u011b chv\u00edli ho nechali, a\u0165 si sv\u00e9 emoce vyb\u00edj\u00ed na nevinn\u00e9m j\u00eddle, kdy\u017e pak\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Je \u010das, Tome. M\u011bl bys vyrazit,“ prolomil nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho u stolu David.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ zavr\u010del Tom, kdy\u017e se v\u0161ak zvedal, omluvn\u011b se na mana\u017eera pod\u00edval. „Promi\u0148. Promi\u0148te mi to v\u0161ichni, \u017ee jsem dneska takovej divnej\u2026 Jen m\u00e1m prost\u011b strach, \u017ee to nedopadne dob\u0159e.“<\/div>\n
„Ale dopadne,“ ujistil ho Gustav, kter\u00fd byl k n\u011bmu v tu chv\u00edli nejbl\u00ed\u017e a pevn\u011b ho objal. „Jen mus\u00ed\u0161 dojet na spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto a tam mu d\u00e1t pen\u00edze, ani\u017e bys ho p\u0159itom dojebal za to, co ud\u011blal. S t\u00edm by p\u0159ece nem\u011bl b\u00fdt \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, p\u0159edat mu ten malej blbej kufr. A a\u017e ti on d\u00e1 na opl\u00e1tku Billa, tak vyb\u011bhnou policajti a bude dob\u0159e\u2026“<\/div>\n
„Toho pr\u00e1v\u011b se boj\u00edm,“ p\u0159iznal Tom ti\u0161e. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem s t\u00edm v\u010dera souhlasil. Ale co kdy\u017e je uvid\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e Billa propust\u00ed? Co kdy\u017e – „<\/div>\n
„Neboj, dopadne to dob\u0159e,“ ujistil ho pevn\u011b David. „Jenom s sebou nezapome\u0148 vz\u00edt ten kufr, a pak u\u017e to bude ok. \u0158\u00edkala to i policie.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u00edpl ti\u0161e Tom.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161\u2026 tak hlavu vzh\u016fru, jede\u0161 si pro br\u00e1\u0161ku,“ pousm\u00e1l se David, ale k tomuhle \u00fasm\u011bvu musel sebrat v\u0161echny svoje s\u00edly. Cht\u011bl mil\u00fdm slovem Toma p\u0159ed cestou povzbudit, ale kde m\u011bl vz\u00edt up\u0159\u00edmnou milost v hlase, kdy\u017e se uvnit\u0159 tak moc b\u00e1l o to, jak cel\u00e1 tahle akce dopadne? Nezbylo mu, ne\u017e pou\u017e\u00edt p\u0159etv\u00e1\u0159ku. Ale i ta v danou chv\u00edli Tomovi docela pomohla.<\/div>\n
„Tak jo,“ nadechl se zhluboka a pevn\u011b sev\u0159el kufr v ruce. „Tak j\u00e1 jedu.“<\/div>\n
Ne\u017e nasedl do auta, v\u0161ichni t\u0159i ho postupn\u011b objali.<\/div>\n
„Dopadne to dob\u0159e, uvid\u00ed\u0161,“ zamrkal na n\u011bj Georg, kter\u00fd se dostal na \u0159adu posledn\u00ed, a pak u\u017e jenom v\u0161ichni t\u0159i sledovali, jak Tomovo p\u016fj\u010den\u00e9 auto miz\u00ed v d\u00e1lce. P\u0159edst\u00edran\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd m\u011bl Toma povzbudit, jim z tv\u00e1\u0159\u00ed zmizel jako sn\u00edh z louky, na kterou zaz\u00e1\u0159\u00ed jarn\u00ed slunce. Jejich uklid\u0148uj\u00edc\u00ed slova, kter\u00e1 d\u00e1vala takovou jistotu v happy end, byla vy\u0159knuta s nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1mahou, a okam\u017eit\u011b se stala matnou vzpom\u00ednkou, jeliko\u017e je ze srdc\u00ed vytla\u010dil strach. Osam\u011bli a nev\u011bd\u011bli, co d\u011blat. Po chv\u00edli je nakonec v\u0161echny David odvedl aspo\u0148 do pokoje, aby nest\u00e1li venku, ale ani tam se nikdo z nich nedok\u00e1zal zastavit. Georg sed\u011bl strnule na gau\u010di a z\u00edral do pr\u00e1zdna, Gustav zamy\u0161len\u011b sto\u010dil do ka\u017ed\u00e9 ruky jeden \u010dasopis a intuitivn\u011b jimi bubnoval rytmy jejich smutn\u00fdch skladeb, o nich\u017e nev\u011bd\u011bli, zda je je\u0161t\u011b n\u011bkdy na koncert\u011b zahrajou, a David po chv\u00edli nevrl\u00e9ho p\u0159ech\u00e1zen\u00ed po pokoji, p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00edho tygra v kleci, zakotvil u okna, z n\u011bho\u017e hled\u011bl skeln\u00fdm pohledem. V\u0161em se v hlav\u011b honila po\u0159\u00e1d dokola jedin\u00e1 ot\u00e1zka. Jak to cel\u00e9 dopadne? Dok\u00e1\u017ee Tom Billa zachr\u00e1nit?<\/p>\n<\/div>\n
Tom mezit\u00edm ml\u010dky \u0159\u00eddil a jeho my\u0161lenky byly tak pln\u00e9 z\u00e1rmutku, \u017ee absolutn\u011b ignoroval pojmy typu „hlavn\u00ed“ a „vedlej\u0161\u00ed“ silnice. Jejich hotel byl na\u0161t\u011bst\u00ed jenom kousek od kraje m\u011bsta, tak se d\u00edkybohu nemusel pot\u00fdkat se semafory. I tak ho prudilo, jak na n\u011bj n\u011bkolik lid\u00ed zatroubilo, kdy\u017e pokra\u010doval svou cestou po\u0159\u00e1d d\u00e1l a d\u00e1l, ani\u017e by ho by\u0165 v nejmen\u0161\u00edm zaj\u00edmalo, kdo by m\u011bl m\u00edt na silnici pr\u00e1v\u011b p\u0159ednost. Takt\u00e9\u017e mu bylo zcela putna, \u017ee bezpe\u010dnostn\u00ed p\u00e1s se bez\u00fa\u010deln\u011b pland\u00e1 na sv\u00e9m m\u00edst\u011b, m\u00edsto aby byl zacvaknut\u00fd, aby tak mohl Tomovo t\u011blo kdykoliv zajistit. Nezaj\u00edmalo ho absolutn\u011b nic. Bez pov\u0161imnut\u00ed minul \u00fakryty civiln\u00edch policejn\u00edch aut a po chv\u00edli zastavil na opu\u0161t\u011bn\u00e9m odpo\u010d\u00edvadle.<\/div>\n
Ani se nedivil, \u017ee si ten idiot vybral zrovna tohle m\u00edsto. U\u017e od pohledu nah\u00e1n\u011blo hr\u016fzu. Nebylo sem odnikud vid\u011bt, sta\u0159i\u010dk\u00fd asfalt byl na mnoha m\u00edstech popraskan\u00fd a v\u0161e nasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee tady odpo\u010d\u00edvaj\u00ed pouze ti nejstate\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, a i ti jenom v p\u0159\u00edpad\u011b nejnutn\u011bj\u0161\u00ed nouze. Skute\u010dn\u011b nehrozilo, aby je tady n\u011bkdo vyru\u0161il\u2026<\/p>\n<\/div>\n
\u010cekal sotva p\u00e1r minut, a a\u010dkoliv do deseti hodin chyb\u011bla necel\u00e1 \u010dtvrthodina, post\u0159ehl, jak na parkovi\u0161t\u011b odbo\u010dila tmav\u011b modr\u00e1 dod\u00e1vka. M\u011bla kou\u0159ov\u00e1 skla, nebylo do n\u00ed v\u016fbec vid\u011bt. P\u0159ijela a\u017e k Tomov\u011b autu. Kousek od n\u011bj zastavila\u2026<\/div>\n
\u2026a v Tomovi by se krve nedo\u0159ezal, kdy\u017e se otev\u0159ely jej\u00ed dve\u0159e. Nap\u0159ed vystoupil n\u011bjak\u00fd divn\u00fd mu\u017e, kter\u00fd ze v\u0161eho nejv\u00edc p\u0159ipom\u00ednal bezdomovce, jeho ruce v\u0161ak byly siln\u00e9\u2026 a o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji vyt\u00e1hly ze vnit\u0159ku vozu \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se t\u0159\u00e1sl strachy.<\/div>\n
„Tome!“ pro\u0159\u00edzl vzduch ost\u0159e jako n\u016f\u017e Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik, v n\u011bm\u017e se m\u00edsila radost, zna\u010dn\u011b tlumen\u00e1 p\u0159eva\u017euj\u00edc\u00edm strachem a bolest\u00ed. Bill cht\u011bl instinktivn\u011b vyrazit vst\u0159\u00edc Tomov\u011b objet\u00ed, Holger jej v\u0161ak uchopen\u00edm za krk prudce strhl zp\u011bt. Sev\u0159el ho za hrdlo pon\u011bkud pevn\u011bji a ke sp\u00e1nku mu p\u0159ilo\u017eil odji\u0161t\u011bnou zbra\u0148.<\/div>\n
„Hni se a zabiju t\u011b,“ sykl Billovi do ucha, na\u010de\u017e se u\u0161kl\u00edbl na Toma. „Tedy, j\u00e1 snad ani nev\u011b\u0159\u00edm vlastn\u00edm o\u010d\u00edm\u2026 Hv\u011bzdi\u010dka n\u00e1m dodr\u017eela slovo a p\u0159ijela opravdu sama, jo?“<\/div>\n
Tomem zacloumala nen\u00e1vist, kdy\u017e sly\u0161el tu ironii v mu\u017eov\u011b hlase, kdy\u017e se v\u0161ak cht\u011bl hnout, zpozoroval, \u017ee ten \u0161\u00edlenec zaryl hlave\u0148 pistole je\u0161t\u011b hloub\u011bji do Billova sp\u00e1nku. Vid\u011bl, jak se z bratrov\u00fdch zarudl\u00fdch, i tak v\u0161ak kr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00ed, vyronily slzy, kter\u00e9 se koulely po smrteln\u011b bled\u00e9m obli\u010deji.<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm,“ za\u0161eptal nal\u00e9hav\u011b, Holger ho v\u0161ak p\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 tady ty prachy?“<\/div>\n
„Ano,“p\u0159ik\u00fdvl Tom a vyt\u00e1hl z m\u00edsta spolujezdce kuf\u0159\u00edk.<\/div>\n
„Otev\u0159i to!“ \u0161t\u011bkl Holger. „A ty se modli, aby jich tam bylo p\u0159esn\u011b tolik, kolik chci,“ sykl v\u00fdhru\u017en\u011b do Billova ucha tak, aby to Tom nesly\u0161el. Zad\u00edval se na to, jak Tomovy rozklepan\u00e9 prsty otev\u00edraj\u00ed pojistky kuf\u0159\u00edku, a kdy\u017e spat\u0159il jeho obsah, tv\u00e1\u0159 se mu rozsv\u00edtila blahem.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, takhle se mi to l\u00edb\u00ed\u2026 dej mi je do auta, na p\u0159edn\u00ed seda\u010dku!“ \u0161t\u011bkl dal\u0161\u00ed rozkaz. Pozoroval, jak Tom poslu\u0161n\u011b pln\u00ed, co mu na\u0159\u00eddil, a pobaven\u011b hlavn\u00ed pistole p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po tv\u00e1\u0159i chlapce, kter\u00fd nem\u011bl daleko ke mdlob\u00e1m.<\/div>\n
„Takhle se mi to l\u00edb\u00ed,“ pochv\u00e1lil Toma, kdy\u017e se vr\u00e1til zp\u011bt ke sv\u00e9mu autu. „Velice m\u011b t\u011b\u0161ilo, bylo mi ct\u00ed s v\u00e1mi ob\u011bma spolupracovat. A modlete se oba dva, aby se na\u0161e cesty je\u0161t\u011b n\u011bkdy nezk\u0159\u00ed\u017eily, nebo to dopadne mnohem h\u016f\u0159!“<\/div>\n
S t\u011bmi slovy Billa prudce str\u010dil do zad, a\u017e uboh\u00fd chlapec t\u00e9m\u011b\u0159 ztratil na zesl\u00e1bl\u00fdch noh\u00e1ch rovnov\u00e1hu, a kdyby k n\u011bmu Tom pohotov\u011b nep\u0159isko\u010dil, skon\u010dil by na zemi. Takhle v\u0161ak dopadl p\u0159\u00edmo do Tomovy miluj\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Tomi\u2026 l\u00e1sko!“ vzlykl rozechv\u011ble. „J\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem se tak b\u00e1l\u2026 \u017ee u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edm\u2026“<\/div>\n
„No tak, brou\u010dku\u2026 nepla\u010d, u\u017e je dob\u0159e\u2026 jsem tady,“ \u0161eptal mu Tom konej\u0161iv\u011b do ucha. Pro tuhle chv\u00edli ho nezaj\u00edmalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e jeho vystra\u0161en\u00e9 dvoj\u010de, kter\u00e9 se k n\u011bmu zd\u011b\u0161en\u011b choulilo, hledaj\u00edc u n\u011bj oporu a l\u00e1sku. Kdyby se dr\u017eel p\u016fvodn\u00edho pl\u00e1nu, kter\u00fd s polici\u00ed uzav\u0159eli, tak by nev\u00e1hal a sebe i Billa by ukryl do bezpe\u010d\u00ed auta. Jen\u017ee kdo si na to m\u00e1 vzpomenout ve chv\u00edli, jakou byla pr\u00e1v\u011b tahle? Kdo si m\u00e1 na to vzpomenout, kdy\u017e vid\u00ed svou milovanou l\u00e1sku po tak d\u011bsiv\u00e9m odlou\u010den\u00ed? Tom si tedy rozhodn\u011b nevzpomn\u011bl. M\u011bl o\u010di jenom pro uplakan\u00e9ho Billa, co\u017e byla chyba. Osudn\u00e1. Nevid\u011bl toti\u017e policajty, kte\u0159\u00ed se bleskurychle vy\u0159\u00edtili na du\u0161evn\u011b nevyrovnan\u00e9ho Holgera. Nic by se nebylo stalo, kdyby si jich ani on nev\u0161iml. On si jich v\u0161ak v\u0161iml a uv\u011bdomil si, \u017ee proti nim nem\u00e1 \u0161anci\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Podrazil jsi m\u011b! Hajzle!“<\/p>\n<\/div>\n
Ta slova Tom nesly\u0161el, zrovna toti\u017e \u0161eptal Billovi do ucha, \u017ee u\u017e je dob\u0159e a \u017ee se nemus\u00ed ni\u010deho b\u00e1t. Jeho slova ale p\u0159eru\u0161il v\u00fdst\u0159el z Holgerovy pistole. A\u010dkoliv ho u\u017e policajti natiskli na dod\u00e1vku, kulka si mezi nimi na\u0161la cestu\u2026 aby se se svi\u0161tiv\u00fdm hv\u00edzdnut\u00edm mohla zar\u00fdt do Billov\u00fdch zad.<\/div>\n
V\u0161em se m\u00e1lem zastavila krev v \u017eil\u00e1ch, kdy\u017e se osam\u011bl\u00fdm odpo\u010d\u00edvadlem rozezn\u011bl bolestn\u00fd n\u00e1\u0159ek, a i t\u011bm nejstate\u010dn\u011bj\u0161\u00edm mu\u017e\u016fm z\u00e1kona vstoupily do o\u010d\u00ed slzy ve chv\u00edli, kdy se Bill bezvl\u00e1dn\u011b z\u0159\u00edtil k zemi, zat\u00edmco krvav\u00e1 skvrna pod n\u00edm se ka\u017edou vte\u0159inou zv\u011bt\u0161ovala.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „No tak, Tome\u2026 mus\u00ed\u0161 p\u0159ece n\u011bco sn\u00edst,“ p\u0159emlouval ho David. „Nem\u00e1m hlad,“ zavr\u010del Tom. „Ale David m\u00e1 pravdu,“ nam\u00edtl Gustav. „Mus\u00ed\u0161 do sebe n\u011bco dostat – „ „J\u00e1 nem\u00e1m hlad!“ Po tom, jak nebezpe\u010dn\u011b jeho hlas zazn\u011bl, se v\u0161ichni rad\u0161i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[266],"tags":[],"class_list":["post-13261","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosim-ne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13261","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13261"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13261\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13261"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13261"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13261"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}