{"id":13262,"date":"2009-10-17T14:30:00","date_gmt":"2009-10-17T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13231"},"modified":"2009-10-17T14:30:00","modified_gmt":"2009-10-17T13:30:00","slug":"hope-20-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/17\/hope-20-2-2\/","title":{"rendered":"Hope 20. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt dokonal\u00e9. Bill m\u011b sv\u00e9 tet\u011b a str\u00fdci p\u0159edstavil tak vroucn\u011b, \u017ee jsem si p\u0159ipadal jako skute\u010dn\u00fd \u010dlen jejich rodiny. Na nic se m\u011b nevypt\u00e1vali, podrobnosti, jako odkud jsem a jak jsem se tady vlastn\u011b ocitl, je v\u016fbec nezaj\u00edmaly. Byli ke mn\u011b opravdu mil\u00ed. Dok\u00e1zal jsem si s nima norm\u00e1ln\u011b pov\u00eddat, ani\u017e by m\u011b n\u011bkter\u00e9 ze slov pon\u00ed\u017eilo nebo zesm\u011b\u0161nilo. Akor\u00e1t pan\u00ed Kaulitzov\u00e1 nebyla nad\u0161en\u00e1. Po\u0159\u00e1d se na m\u011b d\u00edvala nep\u0159\u00edjemn\u011b chladn\u00fdm a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fdm pohledem. Z m\u00edstnosti, kde jsem se objevil, jako by n\u00e1hodou zmizela. Bill m\u011b sice ut\u011b\u0161oval, \u017ee j\u00ed to p\u0159ejde a j\u00e1 v to taky doufal, p\u0159esto m\u011b to v\u0161ak tr\u00e1pilo. Nerozum\u011bl jsem tomu. Nic jsem j\u00ed p\u0159ece neud\u011blal. Sna\u017eil jsem se b\u00fdt zdvo\u0159il\u00fd, n\u011bkolikr\u00e1t jsem s n\u00ed dokonce cht\u011bl nav\u00e1zat konverzaci, ona se v\u0161ak na m\u011b jenom pod\u00edvala a odkr\u00e1\u010dela pry\u010d. Prost\u011b m\u011b nem\u011bla r\u00e1da. Dala mi ultim\u00e1tum a j\u00e1 za\u010d\u00ednal m\u00edt strach, \u017ee ud\u011bl\u00e1 cokoliv proto, abych do konce t\u00fddne ode\u0161el. Byl jsem z toho dost smutn\u00fd, proto jsem se rad\u011bji zav\u0159el naho\u0159e v pokoji a p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem.<\/p>\n<\/div>\n
Byl jsem natolik pono\u0159en\u00fd do v\u0161eho, co m\u011b v tu chv\u00edli tr\u00e1pilo, \u017ee jsem v\u016fbec nesly\u0161el vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed a n\u00e1sledn\u00e9 tich\u00e9 kroky, n\u00e1sledovan\u00e9 drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky.<\/div>\n
„Pod\u00edvej Til\u00ed, on si n\u00e1s v\u016fbec nev\u0161iml,“ usly\u0161el jsem najednou zn\u00e1m\u00fd hlas a v\u0161echno kolem m\u011b nas\u00e1klo n\u00e1dhernou v\u016fn\u00ed. Prudce jsem trhl hlavou na stranu a pohled, kter\u00fd se mi naskytl, m\u011b donutil pousm\u00e1t se. Na tu hol\u010di\u010dku jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. M\u011bl jsem tolik starost\u00ed a dot\u011brn\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee jsem si t\u00e9 mal\u00e9 princezny v\u016fbec nev\u0161iml. Bill ji pe\u010dliv\u011b dr\u017eel za drobn\u00e9 dlan\u011b a byl j\u00ed oporou p\u0159i ka\u017ed\u00e9m nesm\u011bl\u00e9m kr\u016f\u010dku. Vypadala jako mal\u00fd and\u011bl. Del\u0161\u00ed kudrlinky j\u00ed spl\u00fdvaly do p\u016flky zad, z\u00e1\u0159iv\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00e1 o\u010dka se na m\u011b zv\u011bdav\u011b d\u00edvala a \u00fasm\u011bv, kter\u00fd dok\u00e1zala z ni\u010deho nic vykouzlit, mi p\u0159ipom\u00ednal ten Bill\u016fv. S jedin\u00fdm rozd\u00edlem, \u017ee ona m\u011bla t\u011bch zoubk\u016f pon\u011bkud m\u00e9n\u011b.<\/div>\n
\n
S \u00fasm\u011bvem jsem si klekl na v\u0161echny \u010dty\u0159i a zachytil jsem ply\u0161ovou \u017eirafku, kter\u00e1 Billovi vypadla z rukou. Bill se na m\u011b z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1l a tak\u00e9 si klekl. Malou si polo\u017eil na kl\u00edn a uk\u00e1zal na m\u011b prstem.<\/div>\n
„Tak zlat\u00ed\u010dko, tenhle bru\u010dounek je Tom,“ za\u0161eptal a j\u00e1 p\u0159ekvapen\u011b sledoval, jak mal\u00e1 vesele zatleskala a nat\u00e1hla se po mn\u011b. „L\u00edb\u00ed\u0161 se j\u00ed. Tohle je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm neud\u011blala. Nen\u00ed tak sm\u011bl\u00e1, pokud jde o ciz\u00ed,“ mo\u017en\u00e1 cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale v p\u016flce slova se ne\u010dekan\u011b zasekl a \u00fasm\u011bv, jen\u017e dlouhou chv\u00edli kr\u00e1\u0161lil jeho tv\u00e1\u0159, najednou zmizel. Nemusel ani nic \u0159\u00edkat, abych zjistil, pro\u010d se tak polekal. „Tome, tohle jsem nem\u011bl. Omlouv\u00e1m se, necht\u011bl jsem to takhle \u0159\u00edct,“ s malou v n\u00e1ru\u010d\u00ed se ke mn\u011b p\u0159iplazil a smutn\u00fdma o\u010dima prol\u00e9tl m\u016fj obli\u010dej.<\/div>\n
„Ale no tak. Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat. M\u011bl si pravdu, nepat\u0159\u00edm do va\u0161\u00ed rodiny,“ bylo mi jej l\u00edto. V o\u010d\u00edch jsem mu dok\u00e1zal vy\u010d\u00edst jenom nekone\u010dn\u00e9 v\u00fd\u010ditky.<\/div>\n
„Ale pat\u0159\u00ed\u0161. Jsi sou\u010d\u00e1st\u00ed m\u00e9 rodiny ode dne, co jsem t\u011b poznal. Jsi sou\u010d\u00e1st\u00ed dokonce m\u011b sam\u00e9ho, proto\u017ee bych za tebe i d\u00fdchal,“ \u0161okovan\u011b jsem se d\u00edval do jeho uplakan\u00fdch o\u010d\u00ed a nedok\u00e1zal jsem uv\u011b\u0159it jedin\u00e9mu slovu, co vyslovil. V tu chv\u00edli jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl na malou Til\u00ed, kter\u00e9 se zjevn\u011b nel\u00edbilo, \u017ee si j\u00ed nev\u0161\u00edm\u00e1me a sna\u017eila se dostat do m\u00e9 n\u00e1ru\u010de po sv\u00e9m. Z Billova ochrann\u00e9ho sev\u0159en\u00ed se v\u0161ak nedostala.<\/div>\n
„Kdybys c\u00edtil to, co te\u010f c\u00edt\u00edm j\u00e1\u2026 k\u00e9\u017e bys mohl alespo\u0148 poc\u00edtit to, co c\u00edt\u00edm j\u00e1, kdy\u017e se na tebe d\u00edv\u00e1m, nebo kdy\u017e se mnou mluv\u00ed\u0161. Miluju t\u011b mnohem v\u00edc, ne\u017e jsem kdy n\u011bkoho miloval,“ na\u0161e tv\u00e1\u0159e se nev\u011bdomky p\u0159ibli\u017eovaly. Po tv\u00e1\u0159i mi st\u00e9kala jedna hork\u00e1 slza za druhou a v\u016fbec jsem se nesna\u017eil je jakkoliv zastavit. Vzal jsem Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a polibek, kter\u00fd jsem mu v\u011bnoval, byl pln\u00fd v\u00e1\u0161niv\u00e9 l\u00e1sky a n\u011bhy. Opatrn\u011b jsem se odsunul a s hlubok\u00fdm n\u00e1dechem jsem se sklonil k jeho uchu, kter\u00e9 jsem nedok\u00e1zal p\u0159estat l\u00edbat. Pootev\u0159el jsem rty ve snaze \u0159\u00edct to, co jsem mu \u0159\u00edct kone\u010dn\u011b cht\u011bl, ale zb\u011bsil\u00fd tlukot m\u00e9ho vlastn\u00edho srdce, mi na n\u011bkolik vte\u0159in \u00fapln\u011b vzal dech. „C\u00edt\u00edm to. Z ka\u017ed\u00e9ho tv\u00e9ho pohledu, doteku nebo pouze kr\u00e1tk\u00e9ho polibku. A chci, abys to c\u00edtil \u00fapln\u011b stejn\u011b, proto\u017ee-“ proto\u017ee co, jsem nestihl \u0159\u00edct, jeliko\u017e mi pusu zacpalo n\u011bkolik mal\u00fdch prst\u00edk\u016f. Bill se na m\u011b pobaven\u011b pousm\u00e1l, a kdy\u017e Til\u00ed odsunula sv\u00e9 p\u011bsti\u010dky, zjistil jsem, \u017ee je m\u011bla zapatlan\u00e9 od \u010dokol\u00e1dy. „Te\u010f ale vypad\u00e1m, \u017ee jo?“ vy\u0161kleben\u011b jsem se na ni zaxichtil a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem sledoval dal\u0161\u00ed nad\u0161en\u00e9 \u0165ap\u00e1n\u00ed a p\u0159\u00edmo kouzeln\u00fd sm\u00edch. Nesm\u00e1la se v\u0161ak sama. „Promi\u0148, j\u00e1 jsem \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee jsem ji \u0161el um\u00fdt. Ale kdy\u017e to pom\u016f\u017ee, jsem taky zapatlan\u00fd,“ vesele se zasm\u00e1l a nat\u00e1hl po mn\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, pod\u00edvej, rozesm\u00e1l jsem ji,“ je\u0161t\u011b jednou jsem se na ni vesele zaxichtil a p\u0159ilo\u017eil jsem prsty ke sv\u00fdm rt\u016fm, ve snaze naj\u00edt zapatlan\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti,“ Bill se ke mn\u011b s pootev\u0159en\u00fdmi rty sklonil a jazykem mi zlehka ol\u00edzl nejd\u0159\u00edv horn\u00ed, pak spodn\u00ed ret. „Hotovo,“ dr\u017eel se vzoru Til\u00ed a s vesel\u00fdm \u00fasm\u011bvem zdob\u00edc\u00ed jeho tv\u00e1\u0159, tak\u00e9 kr\u00e1tce zatleskal. J\u00e1 se na n\u011bj v\u0161ak nemohl p\u0159estat d\u00edvat. Z toho kluka m\u011b jednou jist\u011b poraz\u00ed. Pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1?<\/div>\n
„Til\u00ed, uka\u017e Tomovi, co si mu p\u0159inesla,“ Bill ji kr\u00e1tce pol\u00edbil do vl\u00e1sk\u016f a podal j\u00ed ply\u0161ovou \u017eirafku. Mal\u00e1 ji k sob\u011b na n\u011bkolik vte\u0159in p\u0159itulila, pot\u00e9 se oto\u010dila a dv\u011bma vr\u00e1vorav\u00fdmi kr\u016f\u010dky popo\u0161la ke mn\u011b. Zad\u00edvala se na m\u011b velik\u00fdmi kukadly a pot\u00e9 mi ply\u0161\u00e1ka podala.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu si ji vz\u00edt?“ zeptal jsem se j\u00ed a hrav\u011b jsem ji po\u0161imral po b\u0159\u00ed\u0161ku. Til\u00ed se op\u011bt roztomile usm\u00e1la, po \u010dty\u0159ech vylezla a\u017e na m\u016fj kl\u00edn a p\u0159itulila se ke mn\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Simone zamy\u0161len\u011b kr\u00e1\u010dela do Billova pokoje. Cht\u011bla mu, tedy respektive jim, ozn\u00e1mit, \u017ee je hotov\u00e1 ve\u010de\u0159e. P\u0159ede dve\u0159ma v\u0161ak z\u016fstala zara\u017een\u011b st\u00e1t. Byly pootev\u0159en\u00e9, tud\u00ed\u017e m\u011bla p\u0159\u00edmo dokonal\u00fd v\u00fdhled do pokoje sv\u00e9ho syna. N\u011bkolik vte\u0159in nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hled\u011bla na Billa, kter\u00fd se nad\u0161en\u011b sm\u00e1l, zat\u00edmco se i s Til\u00ed sna\u017eili Toma zlechtat.<\/div>\n
„U\u017e dost, pros\u00edm,“ sly\u0161ela jeho spokojen\u00fd sm\u00edch, a i kdy\u017e nevid\u011bla jeho tv\u00e1\u0159, byla si jist\u00e1, \u017ee byl \u0161\u0165astn\u00fd. „Tak, princezno, te\u010f mi pom\u016f\u017ee\u0161 se sv\u00fdm bratr\u00e1nkem,“ Tom, kter\u00fd se kone\u010dn\u011b osvobodil, vzal malou i svou novou \u017eirafku do n\u00e1ru\u010de a ut\u00edkal za sm\u011bj\u00edc\u00edm se Billem, dokud v\u0161ichni nedopadli na postel. Jejich sm\u00edch se rozl\u00e9hal jinak tichou chodbou a Simone zp\u016fsoboval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed teplo u srdce.<\/div>\n
U\u017e dlouho nevid\u011bla Billa takhle \u0161\u0165astn\u00e9ho. Jeho sm\u00edch nesly\u0161ela ode dne, co se dozv\u011bd\u011bl o S\u00e1\u0159in\u011b smrti. Moc dob\u0159e si pamatovala na dny, kter\u00e9 str\u00e1vil zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji. Necht\u011bl nic j\u00edst, s nik\u00fdm nemluvil. Jenom plakal a tr\u00e1pil se. Kdy\u017e se na n\u011bj pod\u00edvala te\u010f, kone\u010dn\u011b v n\u011bm pozn\u00e1vala sv\u00e9ho Billa. Billa, kter\u00fd poka\u017ed\u00e9 z\u00e1\u0159il jako vesel\u00e9 slun\u00ed\u010dko. A moc dob\u0159e taky v\u011bd\u011bla, \u010d\u00ed z\u00e1sluhou nastala ta zm\u011bna\u2026 Mo\u017en\u00e1 se v tom chlapci p\u0159eci jen spletla\u2026<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
„Nebudu muset m\u00edt \u0161\u00e1tek na o\u010d\u00edch, \u017ee ne?“ nad\u0161en\u011b jsem kr\u00e1\u010del k autu, svou l\u00e1sku jsem si v\u0161ak pe\u010dliv\u011b dr\u017eel za ruku.<\/div>\n
„Nech se p\u0159ekvapit,“ z\u00e1libn\u011b jsem na n\u011bj zamrkal a d\u00e1l jsem jej vedl kup\u0159edu\u2026 Cesta trvala sotva n\u011bkolik minut. Nane\u0161t\u011bst\u00ed se v\u0161ak nad n\u00e1ma za\u010daly tvo\u0159it tmav\u00e9 mraky, slibuj\u00edc\u00ed po\u0159\u00e1dnou bou\u0159ku. Kdy\u017e jsme kone\u010dn\u011b zastavili na m\u00edst\u011b, vy\u0161el jsem z auta a ti\u0161e jsem se rozhl\u00e9dl kolem. „U\u017e dlouho jsem tady nebyl,“ p\u0159iznal jsem popravd\u011b a zhluboka jsem nas\u00e1l \u010derstv\u00fd vzduch. Tom se na m\u011b zv\u011bdav\u011b zad\u00edval a o\u010dima m\u011b vyb\u00edzel k odpov\u011bdi. „Tady nedaleko bydlela moje babi\u010dka. Byl jsem tady skoro ka\u017ed\u00fd pr\u00e1zdniny. Kdy\u017e zem\u0159ela, p\u0159estali jsme sem s mamkou chodit. Bude to u\u017e n\u011bkolik let,“ t\u00f3n m\u00e9ho hlasu byl n\u00e1hle smutn\u011bj\u0161\u00ed. Babi\u010dku jsem m\u011bl moc r\u00e1d.<\/div>\n
Sklonil jsem hlavu a nejist\u011b jsem p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„To je mi l\u00edto,“ Tom m\u011b k sob\u011b n\u011b\u017en\u011b p\u0159ivinul a l\u00e1skypln\u011b m\u011b pol\u00edbil. „Uk\u00e1\u017ee\u0161 mi to m\u00edsto?“ pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a n\u00e1dhern\u011b se usm\u00e1l. Byl prost\u011b \u00fa\u017easnej. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mi bylo nejh\u016f\u0159, dok\u00e1zal m\u011b jedin\u00fdm pohledem rozveselit. S \u00fasm\u011bvem jsem p\u0159ik\u00fdvl, chytil jsem jej za ruku a pomalounku jsem jej vedl del\u0161\u00ed loukou. Bylo to u\u017e n\u011bkolik let, co jsem tam byl naposled, p\u0159esto jsem moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, kam m\u00e1m j\u00edt. Byl to takov\u00fd mal\u00fd kousek p\u0159\u00edrody. M\u016fj osobn\u00ed r\u00e1j. „P\u00e1ni,“ ve chv\u00edli, co jsem Toma dovedl na ono m\u00edsto, nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it sv\u00fdm o\u010d\u00edm a j\u00e1 tak\u00e9 ne. M\u011bs\u00edc osv\u011btloval pr\u016fzra\u010dnou hladinu jez\u00edrka, v\u0161ude kolem n\u00e1s se rozl\u00e9halo dokonal\u00e9 ticho a na velik\u00e9m dubu u jezera je\u0161t\u011b, po\u0159\u00e1d st\u00e1l m\u016fj d\u0159ev\u011bn\u00fd domek.<\/div>\n
„Ten jsem postavil s d\u011bdou,“ uk\u00e1zal jsem sm\u011brem na men\u0161\u00ed d\u0159ev\u011bnou chatr\u010d. Mo\u017en\u00e1 mi to te\u010f p\u0159i\u0161lo oby\u010dejn\u00e9 a a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 chatrn\u00e9, tehdy jsem na sebe byl ale neskute\u010dn\u011b py\u0161n\u00fd. Akor\u00e1t t\u00e9 vody jsem se b\u00e1l.<\/div>\n
„Je to tady dokonal\u00e9,“ do\u0161li jsme ke b\u0159ehu jezera. Tom si klekl a zlehka okusil vodu. „Nau\u010d\u00edm t\u011b plavat,“ vydechl s \u00fasm\u011bvem, \u010d\u00edm\u017e mi m\u00e1lem vyrazil dech. \u0160okovan\u011b jsem se na n\u011bj d\u00edval a \u010dekal jsem, kdy na m\u011b vybafne, \u017ee to byl jenom \u017eert\u00edk.<\/div>\n
„N-nem\u00e1m tady plavky,“ \u0159ekl jsem prvn\u00ed v\u011bc, co m\u011b napadla.<\/div>\n
„J\u00e1 taky ne,“ pokr\u010dil rameny a za\u010dal si svl\u00e9kat tri\u010dko.<\/div>\n
„T-tome, tohle ne,“ myslel jsem, \u017ee kdy\u017e popros\u00edm, dostane rozum a obl\u00e9kne se. B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in m\u011bl na sob\u011b jenom trenky. „J\u00e1 tam nevlezu,“ \u0159ekl jsem s jistotou a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem sledoval, jak se svl\u00e9kl \u00fapln\u011b a rozb\u011bhl se do vody. „Ty ses zbl\u00e1znil? Nastydne\u0161. M\u016f\u017ee se ti cokoliv st\u00e1t, pros\u00edm poj\u010f zp\u00e1tky,“ opravdu jsem se o n\u011bj b\u00e1l. D\u011bda se tam sice n\u011bkdy koup\u00e1val, ale o Toma jsem m\u011bl mnohem v\u011bt\u0161\u00ed strach.<\/div>\n
„Bille, no t\u00e1k. Budu t\u011b dr\u017eet. To m\u011b tady nech\u00e1\u0161 samotn\u00e9ho?“<\/div>\n
„Tohle mi d\u011bl\u00e1\u0161 schv\u00e1ln\u011b,“ brumlal jsem si pro sebe, ale dal jsem se do svl\u00e9k\u00e1n\u00ed. Ruce se mi t\u0159\u00e1sly jak strachem, tak vzru\u0161en\u00edm z nepoznan\u00e9ho. Netrvalo dlouho a pomalu jsem kr\u00e1\u010del do vody za n\u00edm. „Jenom m\u011b pros\u00edm, nepou\u0161t\u011bj,“ za\u0161eptal jsem p\u0159\u00edmo zoufale a pov\u011bsil jsem se mu kolem krku jako kl\u00ed\u0161t\u011b. Tom m\u011b pe\u010dliv\u011b objal kolem bok\u016f a j\u00e1 se na n\u011bj p\u0159itiskl cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem. Bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 c\u00edtit na hol\u00e9m t\u011ble chlad jezera, p\u0159esto bylo neskute\u010dn\u011b vzru\u0161uj\u00edc\u00ed c\u00edtit teplo Tomova nah\u00e9ho t\u011bla. \u00dapln\u011b jsem zapomn\u011bl na to, \u017ee jsem ve vod\u011b. A Tom z\u0159ejm\u011b tak\u00e9 zapomn\u011bl na sv\u016fj pl\u00e1n nau\u010dit m\u011b plavat \u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu ve m\u011b n\u011bco chladne
Jak dlouho tady oba je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme b\u00fdt
Z\u016fsta\u0148 tady
Cht\u011bj\u00ed si m\u011b vz\u00edt st\u00edny
A kdy\u017e p\u016fjdeme
Tak p\u016fjdeme jedin\u011b ve dvou
Jsi v\u0161echno, co jsem
A v\u0161echno, co proud\u00ed m\u00fdmi \u017eilami
V\u017edy se budeme podporovat
Jedno, kam pojedeme
Jedno, jak hluboko
Nechci tu b\u00fdt s\u00e1m
Nech n\u00e1s spole\u010dn\u011b j\u00edt do noci
N\u011bkdy p\u0159ijde \u010das
Nech n\u00e1s j\u00edt spole\u010dn\u011b do noci…<\/em><\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay (Tom) V\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt dokonal\u00e9. Bill m\u011b sv\u00e9 tet\u011b a str\u00fdci p\u0159edstavil tak vroucn\u011b, \u017ee jsem si p\u0159ipadal jako skute\u010dn\u00fd \u010dlen jejich rodiny. Na nic se m\u011b nevypt\u00e1vali, podrobnosti, jako odkud jsem a jak jsem se tady vlastn\u011b ocitl,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13262","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13262","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13262"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13262\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13262"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13262"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13262"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}