{"id":13268,"date":"2009-10-16T14:30:00","date_gmt":"2009-10-16T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13237"},"modified":"2009-10-16T14:30:00","modified_gmt":"2009-10-16T13:30:00","slug":"dark-side-of-the-sun-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/16\/dark-side-of-the-sun-1\/","title":{"rendered":"Dark Side Of The Sun 1."},"content":{"rendered":"
autor: Lauinka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak\u017ee zdrav\u00edm v\u0161echny fanou\u0161ky twincestu. Jsem tu s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou. No jo, n\u011bjak m\u00e1me nudn\u00e9 hodiny, a i kdy\u017e bych se m\u011bla u\u010dit na maturitu, tak p\u0159ece jen jsem neodolala a sepsala tuhle pov\u00eddku. Je\u0161t\u011b teda nen\u00ed dokon\u010den\u00e1 a nev\u00edm, jak to v\u0161echno dopadne, ale douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit a budete komentovat. S pozdravem Lauinka<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u0160el ztemn\u011blou ulic\u00ed, s\u00e1m a zahlouban\u00fd do sv\u00fdch my\u0161lenek. Ruce v kaps\u00e1ch sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 mikiny. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m v\u00fddechu se mu od \u00fast vytvo\u0159il obl\u00e1\u010dek p\u00e1ry. Byl podzim a v\u011bt\u0161ina list\u00ed strom\u016f, je\u017e v tomto parku st\u00e1lo \u0159ady let, bylo spad\u00e1no na zemi. Pod jeho nohama ti\u0161e \u0161ustilo. D\u011bsilo ho to. Tak moc. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e musel chodit s\u00e1m a takhle ve\u010der, ale dnes nem\u011bl jinou mo\u017enost. Lehce zvedl hlavu a pod\u00edval se na cestu. Najednou zaslechl dal\u0161\u00ed kroky. Srdce se mu rozbu\u0161ilo a tep zrychlil. Po cel\u00e9m t\u011ble mu p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z. Zachv\u011bl se. Jeho nohy jako by samy zrychlovaly, c\u00edtil, \u017ee skoro ut\u00edk\u00e1. A kroky? Zrychlily s n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Bezmocn\u011b ut\u00edkal parkem, byl s\u00e1m. Rozhl\u00ed\u017eel se, jestli nezahl\u00e9dne n\u011bkoho, ale v\u0161ude jen tma, mlha a sehnut\u00e9 v\u011btve strom\u016f. C\u00edtil, \u017ee se mu slzy koul\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch, kter\u00e9 ho\u0159ely. Kroky se bl\u00ed\u017eily. Zmoc\u0148ovala se jej panika. Nedok\u00e1zal ani po\u0159\u00e1dn\u011b uva\u017eovat. Zdrhal jako \u0161tvan\u00e1 zv\u011b\u0159. Kroky ustaly. Zastavil se a o\u010dima t\u011bkal kolem sebe. Nic nevid\u011bl. Trhan\u011b se ot\u00e1\u010del. Bylo mu je\u0161t\u011b h\u016f\u0159e. Nev\u011bd\u011bl, co se d\u011bje, ale byl si t\u011bmi kroky jist. Nebo u\u017e bl\u00e1zn\u00ed? Je\u0161t\u011b chv\u00edli takhle kolem sebe koukal, a pot\u00e9 ji\u017e klidn\u00fdm tempem \u0161el zase k domovu. N\u00e1hle v\u0161ak na sv\u00e9 pa\u017ei uc\u00edtil tvrd\u00fd stisk a n\u011bkdo s n\u00edm \u0161kubl ke stromu. Bolestn\u011b vyp\u00edskl, ale jeho \u00fasta p\u0159ekryla n\u011b\u010d\u00ed ruka. O\u010dima t\u011bkal po tom nezn\u00e1m\u00e9m nebo nezn\u00e1m\u00e9? Byl to jist\u011b mu\u017e. C\u00edtil tu pronikavou v\u016fni, byla velice p\u0159\u00edjemn\u00e1, a\u017e omamn\u00e1, a on se j\u00ed chv\u00edli nechal un\u00e1\u0161et. Spat\u0159il toho \u010dlov\u011bka. Skoro stejn\u011b vysok\u00fd jako on s\u00e1m, \u010dernou kapuci sta\u017eenou tak moc do o\u010d\u00ed, \u017ee jeho obli\u010dej nevid\u011bl.<\/div>\n
\n
„Pros\u00edm,“ za\u0161eptal p\u0159es zad\u011blan\u00e1 \u00fasta.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ ozval se nezn\u00e1m\u00fd a nam\u00e1\u010dkl ho sv\u00fdm t\u011blem v\u00edce ke stromu. „Neubl\u00ed\u017e\u00edm ti.“<\/div>\n
Nech\u00e1pal to. Nechce mu ubl\u00ed\u017eit, a proto jej chytil jako pt\u00e1\u010dka do klece? Chv\u011bl se, tak moc se b\u00e1l.<\/div>\n
„Kdy\u017e ti odd\u011bl\u00e1m tu ruku, sl\u00edb\u00ed\u0161 mi, \u017ee nebude\u0161 k\u0159i\u010det?“ \u0160pitl mu skoro u ucha. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale jeho hlas jej tak \u0161\u00edlen\u011b moc uklid\u0148oval. Dod\u00e1val mu odvahu. Ti\u0161e k\u00fdvl na souhlas. Cizinec za\u010dal pomal\u00fdmi tahy uvol\u0148ovat jeho \u00fasta. Miloval tajemno a i te\u010f jej to l\u00e1kalo, cht\u011bl toho tajemn\u00e9ho mlad\u00edka poznat.<\/div>\n
„M\u011bl jsem strach, \u017ee ti ubl\u00ed\u017e\u00ed.“ Hlas toho zahalen\u00e9ho mlad\u00edka se ozval znovu, stejn\u011b ti\u0161e a lehce.<\/div>\n
„Kdo?“ Kone\u010dn\u011b se zmohl, aby promluvil. V\u00edtr si hr\u00e1l s jeho \u010dern\u00fdmi vlasy, cuchal je a rozv\u00edval je do v\u0161ech stran. L\u00ed\u010didla st\u00e9kala po tv\u00e1\u0159\u00edch a ji\u017e usychala. Tak moc jej zaj\u00edmal. Ta tajemnost jej nesm\u00edrn\u011b p\u0159itahovala. St\u00e1le se pokou\u0161el zahl\u00e9dnout jeho tv\u00e1\u0159, ale marn\u011b.<\/div>\n
„P\u0161t…“ znovu mu dal ruku na \u00fasta a Bill jen znovu ti\u0161e vyk\u0159ikl. St\u00e1li bl\u00edzko sebe. Billovo srdce zdivo\u010dele tlouklo, ale u\u017e ne strachem, n\u00fdbr\u017e vzru\u0161en\u00edm. Chv\u011bl se mu pod rukama. Op\u011bt zafoukal studen\u00fd v\u00edtr a nezn\u00e1m\u00e9mu sjela kapuce trochu n\u00ed\u017e. Spat\u0159il jeho o\u010di. Tmav\u00e9 a pln\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed. St\u00e1le m\u011bl zakryt\u00e1 \u00fasta. Jeho slova ulp\u011bla v dlan\u00edch. Op\u011btovali si pohled a oba zaryt\u011b ml\u010deli.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e je to v po\u0159\u00e1dku,“ \u0161pitl ti\u0161e a op\u011bt si do o\u010d\u00ed st\u00e1hl kapuci. Pustil jeho \u00fasta a o krok poodstoupil. Bill se st\u00e1le om\u00e1men\u011b tiskl ke stromu a sna\u017eil se z hlavy dostat jeho pohled.<\/div>\n
„Co… co se stalo? Kdo to byl?“ Ptal se zmaten\u011b, ale nezn\u00e1m\u00fd se pouze oto\u010dil k odchodu.<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ Chytl jej Bill za z\u00e1p\u011bst\u00ed a zat\u00e1hl, \u010dekal n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed.<\/div>\n
Chlapec se rychle oto\u010dil a nechal ruku v t\u00e9 jeho.<\/div>\n
„Odpov\u011bz mi, pros\u00edm.“ \u0160pitl ti\u0161e a koukal se na n\u011bj, nev\u011bd\u011bl, jak se zachovat, a u\u017e v\u016fbec ne, co od n\u011bj \u010dekat.<\/div>\n
„Co chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“ Ozval se op\u011bt nezn\u00e1m\u00fd hlas. Bill c\u00edtil jeho pohled, i kdy\u017e jeho o\u010di nezachytil.<\/div>\n
„Kdo mi m\u011bl ubl\u00ed\u017eit?“ Ozval se tichounk\u00fd hl\u00e1sek a op\u011bt p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017ee k chlapci. V\u016fbec nic nech\u00e1pal.<\/div>\n
„U\u017e se t\u00edm netrap, je to v po\u0159\u00e1dku, b\u011b\u017e dom\u016f.“ C\u00edtil, \u017ee se poprv\u00e9 usm\u00e1l a i jeho to ponouklo do \u00fasm\u011bvu. St\u00e1le tam st\u00e1l bez odpov\u011bdi, bez jedin\u00e9ho vysv\u011btlen\u00ed, d\u00edvaj\u00edc se do m\u00edst, kde tu\u0161il jeho obli\u010dej. Tak moc jej tou\u017eil spat\u0159it. Oba ml\u010deli a Bill vzt\u00e1hl ruku k jeho kapuci. Lehce se j\u00ed dotkl a pot\u00e1hl ji dol\u016f. Ale ruka nezn\u00e1m\u00e9ho ho zastavila.<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u011bl bys to d\u011blat,“ \u0161pitl ti\u0161e a st\u00e1le dr\u017eel jeho ruku.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Nech\u00e1pal to. Cht\u011bl zn\u00e1t tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho zachr\u00e1nce. Sice nev\u011bd\u011b od \u010deho jej vlastn\u011b zachr\u00e1nil, ale i tak jej cht\u011bl spat\u0159it. Byl tak zv\u011bdav\u00fd. V hlav\u011b si st\u00e1le p\u0159edstavoval jeho tv\u00e1\u0159. Musel b\u00fdt kr\u00e1sn\u00fd, v\u011bd\u011bl to. Byl si t\u00edm jist.<\/div>\n
„Prost\u011b to nejde,“ odt\u00e1hl se a pustil jeho ruku. Ale ani jeden nedok\u00e1zal odej\u00edt. Byli sebou vz\u00e1jemn\u011b fascinov\u00e1ni. Jeho tv\u00e1\u0159 sice trochu posmutn\u011bla, ale stejn\u011b byl nesm\u00edrn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee osud spojil jejich cesty dohromady. Nebyla to jist\u011b jen n\u00e1hoda. Na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil lehk\u00fd dotek. P\u0159iv\u0159el o\u010di a nechal se j\u00edm un\u00e1\u0161et. Do doteku se op\u00edral a na rtech mu hr\u00e1l lehk\u00fd \u00fasm\u011bv. Po dlouh\u00e9 dob\u011b se c\u00edtil zase tak kr\u00e1sn\u011b a \u0161\u0165astn\u011b. I ti mot\u00fdlci v b\u0159i\u0161e, kte\u0159\u00ed se mu tam rozl\u00e9tli, byli tak moc p\u0159\u00edjemn\u00ed. U\u017e ani nec\u00edtil zimu prostupuj\u00edc\u00ed jeho t\u011blem. R\u00e1zem sv\u011bt kolem neexistoval. Necht\u011bl, aby jej n\u011bkdy pustil. Zamiloval se. Tak moc po n\u011bm tou\u017eil.<\/div>\n
„\u0158ekni mi alespo\u0148 sv\u00e9 jm\u00e9no, pros\u00edm.“ Za\u0161kemral a stulil se v\u00edce do jeho h\u0159ejiv\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Tom,“ za\u0161eptal ti\u0161e a st\u00e1hl ruku zp\u00e1tky. V\u017edycky b\u00fdval samot\u00e1\u0159. Nikdy nemiloval, nikdy ani nem\u011bl kamar\u00e1dy a nikdy po nikom ani netou\u017eil, ale te\u010f? Najednou nastal zlom. Cht\u011bl jej. Moc se mu l\u00edbil. Vystra\u0161en\u00fd pohled, lehce rozevl\u00e1t\u00e9 vlasy, roztekl\u00e1 l\u00ed\u010didla. Vypadal tak nevinn\u011b a zraniteln\u011b.<\/div>\n
„Tom…“ zopakoval une\u0161en\u011b a zlehka se usm\u00e1l.<\/div>\n
„J\u00e1… jsem Bill,“ za\u0161eptal, ani\u017e by se jej zeptal.<\/div>\n
„M\u011bl bys j\u00edt.“ \u0160pitl ti\u0161e Tom. M\u011bl strach, \u017ee by mu podlehl a to necht\u011bl. Nesm\u011bl mu kazit \u017eivot.<\/div>\n
„Nechce\u0161 m\u011b tu?“ Z jeho t\u00f3nu byl sly\u0161et smutek, bolest, zklam\u00e1n\u00ed. Tom sklonil hlavu, necht\u011bl ho zklamat. Ani nev\u011bd\u011bl, co ho to napadlo. Bylo mu s n\u00edm tak, jak je\u0161t\u011b nikdy s nik\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne to ne, jen je zima.“ Odpov\u011bd\u011bl prvn\u00ed v\u011btu, je\u017e mu vpadla na jazyk. Ale byla to vlastn\u011b i pravda.<\/div>\n
„To mi je jedno.“ Oklepal se a zachv\u011bl. Byla mu v\u00e1\u017en\u011b zima, ale necht\u011bl to d\u00e1vat najevo, tou\u017eil s n\u00edm b\u00fdt je\u0161t\u011b d\u00e9le. Necht\u011bl jen tak odej\u00edt.<\/div>\n
„Jsi prochladl\u00fd,“ op\u011bt se jej dotkl. Vzal jeho ruce do sv\u00fdch a zvedl je. Lehce na n\u011b vydechl tepl\u00fd vzduch. Pokou\u0161el se je zah\u0159\u00e1t v t\u011bch sv\u00fdch. Lehce po nich p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl a hladil je. Pot\u0159eboval ho c\u00edtit, v\u011bd\u011bt, \u017ee tu je. Byl tak pobl\u00e1zn\u011bn\u00fd.<\/div>\n
„Nechci nikam chodit, \u0161pitl rozechv\u011ble a jednodu\u0161e se mu stulil do obrovsk\u00e9 mikiny. Nem\u011bl to srdce jej od sebe odehnat. Obejmul jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo a dlan\u011bmi hladil jeho z\u00e1da, sna\u017e\u00edc se ho alespo\u0148 trochu zah\u0159\u00e1t.<\/div>\n
„Tomi, chci z\u016fstat s tebou, dovol mi to pros\u00edm.“ Zaprosil mu do mikiny a p\u0159itiskl se v\u00edce k jeho t\u011blu. Pot\u0159eboval jeho bl\u00edzkost. Kone\u010dn\u011b se jeho srdce zaplnilo, bylo zase cel\u00e9, \u00fapln\u00e9. A on op\u011bt nedok\u00e1zal odm\u00edtat. Jen lehce k\u00fdvl na souhlas.<\/div>\n
„Jen dneska,“ za\u0161eptal a zase dlan\u011bmi p\u0159ejel po jeho z\u00e1dech. C\u00edtil, \u017ee se zachv\u011bl.<\/div>\n
„Je ti zima?“ Tich\u00e1 ot\u00e1zka zazn\u011bla v jeho u\u0161\u00edch.<\/div>\n
„Trochu, ale to je dobr\u00e9.“ Usm\u00e1l se a p\u0159itulil se v\u00edce. M\u011bl ruce omotan\u00e9 kolem jeho ramen a lehce jej po nich hladil. N\u011b\u017en\u011b se dot\u00fdkali toho druh\u00e9ho. Pot\u0159ebovali to a i to tak c\u00edtili.<\/div>\n
„Zvu t\u011b na \u010daj,“ usm\u00e1l se a pustil jej z objet\u00ed. Lehce a\u017e stydliv\u011b jej chytil za ruku.
„Dob\u0159e,“ zaradoval se Bill a t\u011b\u0161il se, \u017ee kone\u010dn\u011b spat\u0159\u00ed jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Ale slib mi, \u017ee se nebude\u0161 sna\u017eit mi pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e.“<\/div>\n
„Ale…“ Zaprotestoval a smutn\u011b se po n\u011bm pod\u00edval.<\/div>\n
„Pros\u00edm, slib mi to,“ nal\u00e9hal Tom.<\/div>\n
„Dob\u0159e, jen… dovol mi se dotknout tv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Jen jednou.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lauinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lauinka Tak\u017ee zdrav\u00edm v\u0161echny fanou\u0161ky twincestu. Jsem tu s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou. No jo, n\u011bjak m\u00e1me nudn\u00e9 hodiny, a i kdy\u017e bych se m\u011bla u\u010dit na maturitu, tak p\u0159ece jen jsem neodolala a sepsala tuhle pov\u00eddku. Je\u0161t\u011b teda nen\u00ed dokon\u010den\u00e1 a nev\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[276],"tags":[],"class_list":["post-13268","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dark-side-of-the-sun"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13268","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13268"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13268\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13268"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13268"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13268"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}