{"id":13284,"date":"2009-10-14T15:30:00","date_gmt":"2009-10-14T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13253"},"modified":"2009-10-14T15:30:00","modified_gmt":"2009-10-14T14:30:00","slug":"hope-20-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/14\/hope-20-1-2\/","title":{"rendered":"Hope 20. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
St\u00e1l jsem na m\u00edst\u011b se sklon\u011bnou hlavou a kdybych to um\u011bl, modlil bych se. Mamka m\u011b v\u0161ak nikdy nevedla t\u00edmhle sm\u011brem a pr\u00e1v\u011b proto mi zb\u00fdvalo jenom doufat. Doufat, \u017ee m\u011b od n\u011bj neodlou\u010d\u00ed. Nev\u00edm, pro\u010d jsem to ud\u011blal, ale ne\u0161lo to jinak. P\u0159isunul jsem se k n\u011bmu je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a chytil jsem jej za ruku.<\/div>\n
„T\u0159i t\u00fddny,“ sly\u0161el jsem mamku \u0159\u00edkat, dokonce jsem na sob\u011b c\u00edtil i jej\u00ed pohled, ale j\u00e1 se na ni pod\u00edvat nedok\u00e1zal. Bylo mi do pl\u00e1\u010de. Hladil jsem Toma b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po dlani a jedin\u00e9, co jsem mohl vn\u00edmat, bylo op\u011btov\u00e1n\u00ed jeho dotek\u016f. U\u017e pro m\u011b nic nebylo tak d\u016fle\u017eit\u00e9\u2026<\/div>\n
Zm\u011bnil jsem se. Kdysi jsem bral sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed jako samoz\u0159ejmost a p\u0159esn\u011b tak jsem se i choval. N\u011bkdy jsem byl a\u017e p\u0159ehnan\u011b sebejist\u00fd. Myslel jsem si, \u017ee dok\u00e1\u017eu v\u0161echno, co budu cht\u00edt. M\u011bl jsem skv\u011blou holku, mamku, kter\u00e1 m\u011b m\u011bla moc r\u00e1da, dokonce i pr\u00e1ci, ve kter\u00e9 jsem hezky vyd\u011bl\u00e1val. Po S\u00e1\u0159in\u011b smrti jsem se v\u0161ak na v\u0161echno vyka\u0161lal. Bylo to pro m\u011b n\u011bco stra\u0161n\u011b ne\u010dekan\u00e9ho a bolestiv\u00e9ho. Myslel jsem, \u017ee m\u011b m\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed nikdy nem\u016f\u017ee opustit. Nikdy p\u0159edt\u00edm se mi nic takov\u00e9ho nestalo\u2026 Te\u010f jsem v\u0161ak \u00fapln\u011b jin\u00fd Bill. Stoj\u00edm p\u0159ed m\u00e1mou a sna\u017e\u00edm se bojovat o sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Nejsem si v\u016fbec jist\u00fd, zdali se mi to povede, ale bez boje se vzd\u00e1vat nechci! Myslel jsem, \u017ee Tom mamku poslechne a odejde, o to v\u00edc m\u011b p\u0159ekvapilo to, \u017ee se kone\u010dn\u011b pokusil ubr\u00e1nit s\u00e1m sebe a zkusil zabojovat i on s\u00e1m. A pr\u00e1v\u011b to pro m\u011b neskute\u010dn\u011b moc znamenalo…<\/div>\n
\n
„Tak dob\u0159e,“ p\u0159ekvapen\u011b jsem zvedl pohled a nev\u011bd\u011bl jsem, kam d\u0159\u00edv s o\u010dima. Jestli jsem se m\u011bl nejd\u0159\u00edv pod\u00edvat na mamku, kter\u00e1 nakonec pora\u017een\u011b sv\u011bsila hlavu, nebo na Toma, kter\u00fd se na m\u011b d\u00edval stejn\u011b vykolejen\u011b, jako j\u00e1 na n\u011bj. „D\u00e1v\u00e1m v\u00e1m je\u0161t\u011b t\u00fdden. Pokud do t\u00e9 doby zjist\u00edm,“ na chvilku p\u0159estala mluvit a popo\u0161la k Tomovi. V\u00fdhru\u017en\u011b vzt\u00e1hla prst k jeho tv\u00e1\u0159i, p\u0159esto se j\u00ed v o\u010d\u00edch jevila n\u011bha. Tu\u0161il jsem to. M\u00e1ma nikdy nebyla zl\u00e1, akor\u00e1t snadno ovlivniteln\u00e1, \u010deho\u017e z\u0159ejm\u011b Andreas vyu\u017eil. „Pokud zjist\u00edm, \u017ee jsi cht\u011bl m\u00e9ho syna jenom vyu\u017e\u00edt a ubl\u00ed\u017eit mu, odejde\u0161 odsud a u\u017e nikdy Billa neuvid\u00ed\u0161!“ toho jsem se b\u00e1t opravdu nemusel. Tomovi jsem pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159oval a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee by mi ubl\u00ed\u017eit nedok\u00e1zal. „Rozum\u011bl jsi mi?“<\/div>\n
„Mami, u\u017e dost,“ musel jsem p\u0159eru\u0161it jejich o\u010dn\u00ed kontakt, proto\u017ee se oba tv\u00e1\u0159ili bezmocn\u011b. U Toma jsem byl na uplakan\u00e9 o\u010di a zni\u010denou tv\u00e1\u0159 zvykl\u00fd, ale u m\u00e1my ne, a pr\u00e1v\u011b proto jsem tomu nerozum\u011bl.<\/div>\n
„Rozum\u011bl jsem v\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e. „Uklid\u00edm ty st\u0159epy, ano? A omlouv\u00e1m se za tu skleni\u010dku.“ M\u00e1ma se na n\u011bj d\u00edvala, jako by nerozum\u011bla jedin\u00e9mu slovu, co \u0159ekl.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ nazna\u010dil jsem rty, kdy\u017e se na m\u011b zmaten\u011b pod\u00edvala.<\/div>\n
„J-j\u00e1 to uklid\u00edm, ano? A tou skleni\u010dkou se netrap,“ vd\u011b\u010dn\u011b jsem se na ni usm\u00e1l, chytil jsem Toma za ruku a dovedl jsem jej ke schod\u016fm.<\/div>\n
„Po\u010dkej na m\u011b naho\u0159e, ano? J\u00e1 si s n\u00ed jenom promluv\u00edm, hned jsem tam,“ ohl\u00e9dl jsem se a po zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee je mamka v kuchyni, jsem jej dlouze pol\u00edbil.<\/div>\n
„Bille, ale ne o mn\u011b, j\u00e1 nechci, abyste se kv\u016fli mn\u011b h\u00e1dali,“ \u0161eptal mezi polibky.<\/div>\n
„Slibuju, \u017ee se nebudeme h\u00e1dat,“ usm\u00e1l jsem se proti jeho rt\u016fm, ukradl jsem si je\u0161t\u011b jeden sladk\u00fd polibek, a pot\u00e9 jsem se ud\u00fdchan\u011b d\u00edval na jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da a nesm\u011bl\u00e9 kr\u016f\u010dky, kter\u00fdmi m\u00ed\u0159il nahoru…<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Jak ses m\u011bla?“ Bill ve\u0161el do kuchyn\u011b s nejist\u00fdm v\u00fdrazem, p\u0159ipraven poslechnout si jej\u00ed dlouhou p\u0159edn\u00e1\u0161ku. Simone se v\u0161ak na n\u011bj jenom smutn\u011b zad\u00edvala a d\u00e1l hledala n\u011bjak\u00fd hadr, kter\u00fdm by mohla ot\u0159\u00edt podlahu.<\/div>\n
„Fajn. Bylo to skv\u011bl\u00e9. Akor\u00e1t jsem m\u011bla velik\u00fd strach. A po Andyho telefon\u00e1tu je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed,“ Bill hn\u011bviv\u011b proto\u010dil o\u010dima. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl v\u011b\u0159it tomu, jak se jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel zachoval. „Vysv\u011btl\u00ed\u0161 mi, pros\u00edm t\u011b tohle v\u0161echno? Kde se tady vlastn\u011b vzal? A pro\u010d jsi mi lhal?“ Simone na n\u011bj chrlila jednu ot\u00e1zku za druhou, z o\u010d\u00ed j\u00ed najednou \u0161lehaly p\u0159\u00edmo blesky. Rentgenovala sv\u00e9ho syna podez\u0159\u00edvav\u00fdm pohledem a vy\u010dk\u00e1vala odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Mami, Toma jsem potkal na ulici. Nebudu ti lh\u00e1t, on utekl z domu. Nemohl jsem jej p\u0159eci nechat na ulici. Nem\u00e1 rodinu ani \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u0159\u00e1tel\u00e9\u2026 prost\u011b jsme se sbl\u00ed\u017eili a mn\u011b na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed. M\u00e1m ho r\u00e1d a v\u011b\u0159\u00edm mu mnohem v\u00edc ne\u017e Andymu. Copak je to tak t\u011b\u017ek\u00e9 pochopit? P\u0159i\u0161el jsem o S\u00e1ru, pro\u010d bych m\u011bl ztr\u00e1cet dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, na kter\u00e9m mi z\u00e1le\u017e\u00ed?“ Simone najednou do\u0161la v\u0161echna slova. Ani si nepamatovala, kdy j\u00ed Bill \u0159ekl n\u011bco takov\u00e9ho. U\u017e dlouho jej nevid\u011bla takhle bojovat o osobu, kter\u00e1 mu byla skoro ciz\u00ed. „Mami,“ zhluboka se nadechl a popo\u0161el k n\u00ed bl\u00ed\u017e. „Jenom d\u00edky n\u011bmu jsem je\u0161t\u011b tady. M\u00e1lem jsem se utopil. Byl u m\u011b tehdy, kdy\u017e mi bylo nejh\u016f\u0159. A na tohle mi pokl\u00e1dal ledov\u00e9 obklady, aby mi bylo l\u00edp,“ za\u0161eptal a smutn\u011b uk\u00e1zal na sv\u016fj dobit\u00fd obli\u010dej. „M\u00e1 m\u011b r\u00e1d a j\u00e1 mu v\u011b\u0159\u00edm.“ Simone byla ze v\u0161eho natolik vyd\u011b\u0161en\u00e1, \u017ee na chvilku \u00fapln\u011b zapomn\u011bla mluvit. Nakonec rad\u011bji ani nic ne\u0159ekla. Dlouze jej pol\u00edbila na tv\u00e1\u0159 a strhla jej do l\u00e1skypln\u00e9ho objet\u00ed.<\/div>\n
„Kdy\u017e mu tolik v\u011b\u0159\u00ed\u0161 ty, zkus\u00edm to i j\u00e1,“ za\u0161eptala. Bill se k n\u00ed p\u0159itulil je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„D\u011bkuju…“<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem otev\u0159el dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje a ti\u0161e jsem vklouzl dovnit\u0159. Oto\u010dil jsem se a v\u00e1hou sv\u00e9ho t\u011bla jsem dve\u0159e tak\u00e9 zav\u0159el.<\/div>\n
„Tome,“ vydechl jsem ve chv\u00edli, kdy na m\u011b up\u0159el sv\u00e1 ps\u00ed o\u010dka. Sed\u011bl na kraji postele jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed a bezmocn\u011b se na m\u011b d\u00edval. Bez dal\u0161\u00edch \u0159e\u010d\u00ed jsem popo\u0161el k posteli a klekl jsem si u jeho nohou.<\/div>\n
„Nem\u00e1 m\u011b r\u00e1da,“ \u0159ekl zklaman\u011b.<\/div>\n
„To ne. Mamka je skv\u011bl\u00e1, akor\u00e1t t\u011b nezn\u00e1., a kdy\u017e zjist\u00ed, jakej si \u00fa\u017easnej \u010dlov\u011bk, zamiluje si t\u011b. Stejn\u011b jako j\u00e1,“ sna\u017eil jsem se jej n\u011bjak rozveselit. N\u011b\u017en\u011b jsem p\u0159ech\u00e1zel dlan\u00ed jeho tv\u00e1\u0159, n\u011bkolikr\u00e1t jsem jej lehce pol\u00edbil do vlas\u016f. „Velikost \u010dlov\u011bka se p\u0159ece neur\u010duje podle toho, jak jsou lidi bohat\u00ed, nebo ne. D\u016fle\u017eit\u00e9 je jenom to, jac\u00ed jsou lidi tady,“ pomalu jsem sklouzl dlan\u00ed na jeho klidn\u011b se zvedaj\u00edc\u00ed hrudn\u00edk a p\u0159ilo\u017eil jsem ji na m\u00edsto, kde jsem uc\u00edtil lehk\u00e9 bubnov\u00e1n\u00ed. „Tlu\u010de,“ za\u0161eptal jsem, zcela automaticky jsem zav\u0159el o\u010di a op\u0159el jsem se o jeho hrudn\u00edk. C\u00edtil jsem, jak si m\u011b vyhoupl do n\u00e1ru\u010de a p\u0159itulil se ke mn\u011b. Tlukot jeho srdce mi zn\u011bl v u\u0161\u00edch jako ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed hudba. „Je\u0161t\u011b nikdy jsem tohle ned\u011blal,“ divil jsem se s\u00e1m nad sebou, p\u0159esto jsem st\u00e1le z\u016fst\u00e1val ve stejn\u00e9 pozici. Po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch jsem kone\u010dn\u011b zvedl pohled k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i
a nechal jsem se j\u00edm pol\u00edbit.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu si te\u010f j\u00e1 poslechnout to tvoje?“ zeptal se m\u011b s n\u00e1dhern\u011b nejist\u00fdm \u00fasm\u011bvem. \u00dapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1 ot\u00e1zka\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu jsem se polo\u017eil na z\u00e1da a uvoln\u011bn\u011b jsem vydechl, jakmile jsem na sob\u011b uc\u00edtil v\u00e1hu jeho t\u011bla. Tyhle okam\u017eiky byly zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. C\u00edtil jsem podivn\u00e9 chv\u011bn\u00ed, jako by m\u011b m\u011bl cel\u00e9ho ve sv\u00e9 moci. Chv\u00edli jsme se d\u00edvali vz\u00e1jemn\u011b do o\u010d\u00ed, pot\u00e9 v\u0161ak svou tv\u00e1\u0159 sklonil a p\u0159ilo\u017eil ji k m\u00edstu, kde hluboce pod k\u016f\u017e\u00ed, spla\u0161en\u011b tlouklo m\u00e9 zamilovan\u00e9 srdce.<\/div>\n
„Je to jako ukol\u00e9bavka. Jako by ze m\u011b zmizelo v\u0161echno to bolestiv\u00e9. Kdybych mohl, skryl bych se do tv\u00e9ho srdce a u\u017e nikdy bych necht\u011bl vyj\u00edt,“ mluvil ti\u0161e a po ka\u017ed\u00e9m slovu prstem p\u0159ejel po m\u00edstech, kde byl c\u00edtit m\u016fj tep. „Ale ty jsi uvnit\u0159. Jsi uvnit\u0159 a u\u017e nikdo t\u011b nedostane ven, akor\u00e1t tam nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt cel\u00fd, proto\u017ee pak by mi tady bylo smutno,“ \u0159\u00edkal jsem jenom to, co jsem c\u00edtil. Nic jsem nezast\u00edral, ani netajil. Miloval jsem ho. \u0160\u00edlen\u011b jsem ho miloval a cht\u011bl jsem, aby to v\u011bd\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ nadzvedl svou tv\u00e1\u0159 a dlouze mi pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. „To, co se stalo v noci, z\u0159ejm\u011b zm\u011bnilo sm\u011br, jak\u00fdm se n\u00e1\u0161 vztah ub\u00edral. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem to p\u0159edt\u00edm takhle necht\u011bl, ale\u2026 n\u011bco ve mn\u011b se zlomilo a j\u00e1\u2026 stra\u0161n\u011b jsem to cht\u011bl,“ ve tv\u00e1\u0159i m\u00edrn\u011b z\u010dervenal, po\u0159\u00e1d se v\u0161ak tv\u00e1\u0159il v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„To je p\u0159eci v po\u0159\u00e1dku. Cht\u011bli jsme to oba, neud\u011blal jsi nic \u0161patn\u00e9ho,“ uml\u010del jsem jej polibkem, ale on se vz\u00e1p\u011bt\u00ed odsunul.<\/div>\n
„Jen jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee mi na tob\u011b moc z\u00e1le\u017e\u00ed a chci se ti omluvit za to, jak jsem se k tob\u011b choval p\u0159edt\u00edm a,“ v\u00edc u\u017e \u0159\u00edct nestihl, proto\u017ee jsem to u\u017e nedok\u00e1zal vydr\u017eet. Pohled na jeho rty, vzd\u00e1len\u00e9 od t\u011bch m\u00fdch sotva n\u011bkolik milimetr\u016f, m\u011b d\u011blal \u0161\u00edlen\u00fdm. Musel jsem jej pol\u00edbit.<\/div>\n
„Ty se nem\u00e1\u0161 za co omlouvat, Tome,“ st\u00e9nal jsem mezi hladov\u00fdmi polibky, vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem si v\u0161ak vzpomn\u011bl na jednu malinkou drobnost. „Tome?“ zeptal jsem se opatrn\u011b, po\u0159\u00e1d jsem jej v\u0161ak nep\u0159est\u00e1val l\u00edbat. Odpov\u011bdi jsem se nedo\u010dkal, muselo mi sta\u010dit jak\u00e9si roztomil\u00e9 zabru\u010den\u00ed proti m\u00fdm rt\u016fm. „Dnes k n\u00e1m p\u0159ijede teta s moj\u00ed malou sest\u0159enkou. V\u00ed\u0161, oni jdou na ve\u010de\u0159i, a tak ji tady nechaj p\u0159espat. Jsou j\u00ed teprve dva, jmenuje se Til\u00ed a je neskute\u010dn\u011b roztomil\u00e1. A m\u011b tak napadlo, co kdybychom se nave\u010der n\u011bkam vypa\u0159ili a j\u00ed nechali tady s mamkou? Cht\u011bl jsem ti uk\u00e1zat jedno m\u00edsto,“ tajemn\u011b jsem na n\u011bj mrkl, a kdy\u017e Tom nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl, \u0161\u0165astn\u011b jsem se usm\u00e1l a je\u0161t\u011b jednou jsem jej hluboce pol\u00edbil. Cht\u011bl jsem pro n\u011bj p\u0159ichystat men\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed. Dne\u0161n\u00ed noc jsem cht\u011bl ud\u011blat n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dnou\u2026.<\/p>\n<\/div>\n
\u0158ekni mi, jak m\u00e1m d\u00fdchat bez vzduchu
Jestli um\u0159u d\u0159\u00edv, ne\u017e se vzbud\u00edm
Je to proto, \u017ee jsi m\u011b p\u0159ipravil o vzduch
Ztratit t\u011b je stejn\u00e9
Jako bych \u017eil ve sv\u011bt\u011b bez vzduchu<\/em><\/div>\n
Jsem tu s\u00e1m, necht\u011bl jsem odej\u00edt
Moje srdce nechce tlouct, n\u011bco mu chyb\u00ed
K\u00e9\u017e by existoval n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, abys to pochopil<\/em><\/div>\n
Ale jak bych podle tebe mohl \u017e\u00edt s\u00e1m
Jen s\u00e1m se sebou?
Proto\u017ee m\u016fj sv\u011bt se to\u010d\u00ed kolem tebe
Hrozn\u011b t\u011b\u017ece se mi d\u00fdch\u00e1…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay (Bill) St\u00e1l jsem na m\u00edst\u011b se sklon\u011bnou hlavou a kdybych to um\u011bl, modlil bych se. Mamka m\u011b v\u0161ak nikdy nevedla t\u00edmhle sm\u011brem a pr\u00e1v\u011b proto mi zb\u00fdvalo jenom doufat. Doufat, \u017ee m\u011b od n\u011bj neodlou\u010d\u00ed. Nev\u00edm, pro\u010d jsem to ud\u011blal,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13284","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13284","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13284"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13284\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13284"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13284"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13284"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}