{"id":13297,"date":"2009-10-12T16:00:00","date_gmt":"2009-10-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13266"},"modified":"2009-10-12T16:00:00","modified_gmt":"2009-10-12T15:00:00","slug":"vylecim-te-laskou-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/12\/vylecim-te-laskou-2\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 2."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Z\u00e1voj sn\u016f, a\u017e dote\u010f ovl\u00e1daj\u00edc\u00ed Billovu mysl, pomalounku za\u010dal ztr\u00e1cet sv\u00e9 kouzlo sp\u00e1nku, d\u00edky kter\u00e9mu dovolil \u010dernovlas\u00e9mu chlapci si alespo\u0148 na n\u011bkolik hodin odpo\u010dinout. Te\u010f se v\u0161ak pomalu rozpl\u00fdval, jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku, a donutil tak chlapce, a\u017e dote\u010f tvrd\u011b sp\u00edc\u00edho, vr\u00e1tit se do reality, do nov\u00e9ho dne, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednal rann\u00edm sv\u00edt\u00e1n\u00edm.<\/div>\n
Billovo huben\u00e9 t\u011blo se pod pe\u0159inou m\u00edrn\u011b zachv\u011blo a jeho majitel sebou trhl, nat\u00e1\u010dej\u00edc svou hlavu n\u011bkam k b\u00edl\u00e9mu stropu nad sebou. Jeho mysl se pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala probouzet a Bill si jen marn\u011b se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima pokou\u0161el vybavit, kde to vlastn\u011b je. Ani netu\u0161il, jak se mu v\u010dera ve\u010der poda\u0159ilo usnout a jak dlouho spal. Pamatoval si jen, \u017ee plakal dlouho, dlouho do noci, ne\u017e se mu v\u00ed\u010dka skl\u00ed\u017eila sp\u00e1nkem. Na v\u0161echny ostatn\u00ed ot\u00e1zky a odpov\u011bdi na n\u011b, kter\u00e9 se jen bezv\u00fdznamn\u011b honily v jeho hlav\u011b, byla jeho mysl takhle brzy r\u00e1no a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00e1. Tou\u017eila po sp\u00e1nku a dal\u0161\u00edm odpo\u010dinku, stejn\u011b jako Bill, kter\u00fd si ti\u0161e povzdychl a znova pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka. Netu\u0161il, co se kolem n\u011bj d\u011bje, a ani se mu necht\u011blo nad t\u00edm te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161let. Ne te\u010f, kdy\u017e jej znova za\u010dal zm\u00e1hat sp\u00e1nek, a chystal se Billova v\u00ed\u010dka semknout sv\u00fdm kouzlem. C\u00edtil, jak se mu podd\u00e1v\u00e1, jak se j\u00edm nech\u00e1v\u00e1 o\u010darov\u00e1vat. \u00dapln\u011b uvolnil svou mysl od v\u0161ech t\u011bch zbyte\u010dn\u00fdch ot\u00e1zek a starost\u00ed, chystal se jej p\u0159ijmout, v tom jej v\u0161ak zaujalo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. N\u011bco, co jej vr\u00e1tilo zp\u011bt do reality a zahnalo tak sp\u00e1nek daleko, daleko od Billa, kter\u00fd zv\u011bdav\u011b nastra\u017eil u\u0161i, naslouchaj\u00edc nezn\u00e1m\u00e9mu, p\u0159esto v\u0161ak tajemn\u00e9mu a kr\u00e1sn\u00e9mu hlasu, kter\u00fd protrhl ticho kolem n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee se pr\u00e1v\u011b probouz\u00ed.“<\/div>\n
\n
Billovy u\u0161i zpozorn\u011bly je\u0161t\u011b v\u00edc a Bill ani nedutal, vn\u00edmaj\u00edc podt\u00f3n hlasu, kter\u00fd se k n\u011bmu p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed dolinul. P\u0159inutil jej vzd\u00e1t se sp\u00e1nku a odpo\u010dinku, to v\u0161ak te\u010f Billovi v\u016fbec nevadilo. Byl si jist\u00fd, \u017ee je\u0161t\u011b nikdy nesly\u0161el nic hez\u010d\u00edho, nic, co by jej jen n\u011bkolika vysloven\u00fdmi slovy tolik zaujalo. Byl zvl\u00e1\u0161tn\u011b tajemn\u00fd, p\u0159esto v\u0161ak zn\u011bl Billov\u00fdm u\u0161\u00edm jako n\u011bco n\u00e1dhern\u00e9ho, n\u011bco, co bylo tak kr\u00e1sn\u00e9 a medov\u00e9. Netu\u0161il, kdo by to mohl b\u00fdt, nikdy ten hlas nesly\u0161el, alespo\u0148 ne takov\u00fd, jako byl tento. Cht\u011bl v\u0161ak zjistit, kdo to je a komu pat\u0159\u00ed, proto nev\u00e1hal a jen velmi pomalu a rozespale za\u010dal otev\u00edrat v\u00ed\u010dka od sebe.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010d\u00edm se naskytlo n\u011bco, co je\u0161t\u011b nikdy nespat\u0159ily. Tv\u00e1\u0159, skl\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed se nad tou jeho, se mile usm\u00edvala a \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di se okam\u017eit\u011b vpily do t\u011bch Billov\u00fdch, kter\u00e9 k nim vzhl\u00e9dly. Billovy rty opustil tich\u00fd v\u00fddech a Bill se zad\u00edval na pohled p\u0159ed sebou, po kter\u00e9m te\u010f zv\u011bdav\u011b t\u011bkal o\u010dima. Hled\u011bl do tv\u00e1\u0159e asi stejn\u011b star\u00e9ho chlapce jako byl on, kter\u00fd se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bl s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech. Jeho o\u010di m\u011bly barvu l\u00edskoo\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 n\u00e1pln\u011b a oddan\u011b se up\u00edraly do t\u011bch Billov\u00fdch, kter\u00e9 p\u0159ed nimi po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch ucukly pohledem. Bill popla\u0161en\u011b zamrkal a zam\u011b\u0159il sv\u016fj pohled tentokr\u00e1t na chlapcovu hlavu, plnou \u010dern\u00fdch cop\u00e1nk\u016f, kter\u00e9 mu spadaly lehce pod ramena. Nikdy toho \u010dlov\u011bka nevid\u011bl, ani jej neznal a nev\u011bd\u011bl, co tu d\u011bl\u00e1, p\u0159esto se v\u0161ak neb\u00e1l. I p\u0159esto, \u017ee se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bl n\u011bkdo ciz\u00ed, v\u016fbec nem\u011bl strach. Z n\u011bjak\u00e9ho nepochopiteln\u00e9ho d\u016fvodu u n\u011bj pr\u00e1v\u011b strach nem\u011bl \u017e\u00e1dnou \u0161anci, a to bylo pr\u00e1v\u011b to, co si Bill nedovedl vysv\u011btlit. Mo\u017en\u00e1 za to mohly laskav\u00e9 o\u010di pln\u00e9 \u010dokol\u00e1dy, u\u017e od pohledu p\u0159\u00edv\u011btiv\u00e1 tv\u00e1\u0159 a nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 rty chlapce, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b zdobil \u00fasm\u011bv. Najednou se v\u016fbec ni\u010deho neb\u00e1l, jako by c\u00edtil ochranu a jistotu v pohledu, kter\u00fdm se na n\u011bj ten nezn\u00e1m\u00fd d\u00edval. Jako by to byly pr\u00e1v\u011b jeho mandlov\u00e9 o\u010di, d\u00edky kter\u00fdm se te\u010f Bill c\u00edtil tak kr\u00e1sn\u011b a uvoln\u011bn\u011b, jako by snil. Jako kdyby byl v r\u00e1ji, v tom nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edm r\u00e1ji, kde neexistovaly \u017e\u00e1dn\u00e9 nemoci, \u017e\u00e1dn\u00e9 zlo a \u017e\u00e1dn\u00e9 starosti, kter\u00e9 by jej mohly su\u017eovat. Pozvedl pohled je\u0161t\u011b v\u00fd\u0161, na sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00fd strop, a nato jej vr\u00e1til zp\u011bt k nezn\u00e1m\u00e9mu, p\u0159esto v\u0161ak k st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc\u00edmu chlapci.<\/p>\n<\/div>\n
„T-to… to u\u017e jsem v nebi?“ za\u0161eptal tak ti\u0161e, jako by se b\u00e1l, \u017ee se ten kr\u00e1sn\u00fd pocit chvilkov\u00e9 bla\u017eenosti rozplyne tak, jako sny, kter\u00e9 jej p\u0159ed chvilkou opustily. Chlapec nad n\u00edm se v\u0161ak usm\u00e1l je\u0161t\u011b v\u00edc a m\u00edrn\u011b pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„No, asi t\u011b zklamu, ale tv\u016fj and\u011bl str\u00e1\u017en\u00fd nejsem,“ odpov\u011bd\u011bl s \u00fasm\u011bvem, a kone\u010dn\u011b se zad\u00edval do toho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eelo. A\u017e dote\u010f bylo jeho o\u010d\u00edm dovoleno vid\u011bt pouze sp\u00e1nkem semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka s dlouh\u00fdmi \u0159asami, na kter\u00fdch tolik oddan\u011b visel pohledem. \u010cekal n\u011bkolik chvil, n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut, ne\u017e spat\u0159il dv\u011b mandlov\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 na n\u011bj jen p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami zpod v\u00ed\u010dek vykoukly. I p\u0159esto, \u017ee v\u0161ak str\u00e1vil d\u00edv\u00e1n\u00edm se do chlapcovy sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e n\u011bkolik minut, v\u016fbec mu to tak nep\u0159ipadalo. Bylo to jako vte\u0159ina, jako pouh\u00e1 vte\u0159ina, kdy odhrnul p\u00e1r uhlov\u011b \u010dern\u00fdch pram\u00ednk\u016f z vysok\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho \u010dela a jeho tv\u00e1\u0159 se rozjasnila nad sotva viditeln\u00fdm mihot\u00e1n\u00edm se dlouh\u00fdch \u0159as. M\u011bl pocit, \u017ee se do mandlov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se te\u010f pod pe\u0159inou ani neh\u00fdbal, d\u00edv\u00e1 snad celou v\u011b\u010dnost, opak v\u0161ak byl pravdou. Nesta\u010dil se ani po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnout, aby Billovi, le\u017e\u00edc\u00edmu na posteli n\u011bco \u0159ekl a uc\u00edtil na sv\u00e9m rameni n\u011b\u010d\u00ed dla\u0148, kter\u00e1 jej pevn\u011b stiskla.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, no kone\u010dn\u011b, u\u017e jsme si mysleli, \u017ee se neprobud\u00ed\u0161 ani dnes,“ zvu\u010dn\u00fd hlas se dolinul a\u017e k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm a Bill sebou m\u00edrn\u011b trhl, jakmile p\u00e1r slov p\u0159eru\u0161ilo tok jeho my\u0161lenek. Pomalu odvr\u00e1til sv\u016fj pohled od chlapce a up\u0159el jej na asi pades\u00e1tilet\u00e9ho mu\u017ee se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, kter\u00fd si te\u010f p\u0159isednul bl\u00ed\u017e k n\u011bmu, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Cht\u011bli jsme t\u011b prohl\u00e9dnout a poslat na n\u011bjak\u00e1 vy\u0161et\u0159en\u00ed hned v\u010dera ve\u010der, ale spal jsi tak tvrd\u011b, \u017ee jsme t\u011b necht\u011bli probouzet. Proto t\u011b to v\u0161echno \u010dek\u00e1 dnes, ale neboj, nemus\u00ed\u0161 m\u00edt v\u016fbec strach. Je to jen p\u00e1r vy\u0161et\u0159en\u00ed, krevn\u00ed testy a je\u0161t\u011b ostatn\u00ed tady od m\u00fdch koleg\u016f, abychom si mohli doplnit v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 informace o tv\u00e9m stavu. A te\u010f, jestli m\u011b omluv\u00ed\u0161, bych se s nimi r\u00e1d na n\u011b\u010dem poradil, ano?“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l a rychle se oto\u010dil ke skupince n\u011bkolika l\u00e9ka\u0159\u016f, stoj\u00edc\u00edch kousek opod\u00e1l, tak\u017ee nemohl vid\u011bt pohled, kter\u00fd k n\u011bmu Bill vyslal. Byl pln\u00fd zloby a odporu a Bill si jen s\u00e1m pro sebe odfrkl. Nesn\u00e1\u0161el l\u00e9ka\u0159e a jejich polemizov\u00e1n\u00ed o lidsk\u00fdch \u017eivotech, jako by to bylo n\u011bco \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00e9ho. Nepot\u0159eboval a ani necht\u011bl nic v\u011bd\u011bt. Jeho ortel mu p\u0159eci jasn\u011b \u0159ekli p\u0159ed p\u00e1r dny a te\u010f by mu cht\u011bli d\u00e1vat zbyte\u010dn\u00e9 nad\u011bje? Pot\u0159ebn\u00e9 informace? Nev\u00edm k \u010demu? Pro\u010d, kdy\u017e za p\u00e1r t\u00fddn\u016f stejn\u011b um\u0159u? Co se k tomu pot\u0159ebuje v\u011bd\u011bt v\u00edc? P\u0159esn\u00e9 datum?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill svra\u0161til \u010delo a zavrt\u011bl hlavou. Nem\u00ednil poslouchat jejich \u017ev\u00e1sty o tom, kolikaprocentn\u00ed m\u00e1 nad\u011bji. Nulovou – to byla odpov\u011b\u010f podle n\u011bj. Protestn\u011b zalo\u017eil ruce na prsou a pohledem s ani ne \u0161petkou z\u00e1jmu vyhl\u00e9dl z okna ven na koruny strom\u016f v nedalek\u00e9m parku.<\/div>\n
Skupinka asi \u0161esti doktor\u016f se postavila do \u00fazk\u00e9ho kruhu a doktor Hoffmann, je\u0161t\u011b p\u0159ed minutou mluv\u00edc\u00ed s Billem, mrkl na sv\u00e9 hodinky na z\u00e1p\u011bst\u00ed. M\u011bl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das, aby se s ostatn\u00edmi stihl poradit na v\u0161ech vy\u0161et\u0159en\u00edch a d\u016fle\u017eit\u00fdch testech, kter\u00e9 bude Bill absolvovat. Porozhl\u00e9dl se kolem, kdy\u017e v\u0161ak jeho zrak spo\u010dinul na vysok\u00e9m chlapci, stoj\u00edc\u00edm n\u011bkde za jejich z\u00e1dy, poodstoupil kousek dozadu a zam\u00e1val na n\u011bj rukou.<\/div>\n
„Tome, ty poj\u010f tak\u00e9 za n\u00e1mi. T\u00fdk\u00e1 se t\u011b to, mus\u00ed\u0161 si zapisovat v\u0161echny d\u016fle\u017eit\u00e9 testy, abys jejich v\u00fdsledky mohl napsat do dokumentace. A vy se posu\u0148te, je tu p\u0159eci m\u00edsta dost,“ vyb\u00eddl ostatn\u00ed l\u00e9ka\u0159e, kte\u0159\u00ed jen s nechut\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159ili sv\u016fj kruh a pohledem spo\u010dinuli na mlad\u00e9m l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd si tu\u017ekou na pap\u00edr za\u010dal zapisovat n\u00e1zvy v\u0161ech vy\u0161et\u0159en\u00ed, naslouchaj\u00edc jednotliv\u00fdm hlas\u016fm, kter\u00e9 se mezi sebou radily…<\/p>\n<\/div>\n
Byly to sotva dva m\u011bs\u00edce, kdy mu bylo p\u0159i\u0159azeno m\u00edsto l\u00e9ka\u0159e v t\u00e9to nemocnici a Tom jej s radost\u00ed p\u0159ijal. Medic\u00edna a l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 prost\u0159ed\u00ed jej zaujalo u\u017e jako mal\u00e9ho chlapce, kter\u00fd do zdej\u0161\u00ed nemocnice chodil za sv\u00fdm otcem, kter\u00fd tu m\u011bl u\u017e n\u011bkolik dlouh\u00fdch let post prim\u00e1\u0159e odd\u011blen\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 nejlep\u0161\u00edho doktora v cel\u00e9 nemocnici. A byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo Tomovi poodhalil sv\u011bt medic\u00edny, l\u00e9k\u016f a lidsk\u00e9ho t\u011bla a v\u0161eho, co k n\u011bmu pat\u0159\u00ed, v\u010detn\u011b nemoc\u00ed. A Tom se opravdu sna\u017eil. U\u017e jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b byl velmi chytr\u00fd a vysoce inteligentn\u00ed, a proto nebylo divu, \u017ee pr\u00e1v\u011b l\u00e9\u010den\u00ed, n\u00e1ro\u010dn\u00e9 operace a uzdravov\u00e1n\u00ed lid\u00ed, bylo to, \u010demu cht\u011bl zasv\u011btit sv\u016fj \u017eivot a cht\u011bl tomu v\u011bnovat ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj voln\u00fd \u010das. Piln\u011b se u\u010dil a b\u00fdvaly dny, kdy v nemocnici tr\u00e1vil i n\u011bkolik dlouh\u00fdch hodin jen proto, aby z\u00edskal nov\u00e9 poznatky a v\u011bdomosti. V\u011bd\u011bl u\u017e odmali\u010dka, \u017ee pr\u00e1v\u011b tohle je to, \u010d\u00edm se chce jednou \u017eivit a rozhodl se pro sv\u016fj sen ud\u011blat v\u0161echno, v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. A i p\u0159esto, \u017ee za\u010d\u00ednal od p\u00edky, se dok\u00e1zal vypracovat tak vysoko, \u017ee na \u0161kole m\u00edsto profesor\u016f p\u0159edn\u00e1\u0161el on.<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj \u010das v\u011bnoval medic\u00edn\u011b a n\u011bkdy ani jeho vlastn\u00ed otec, kter\u00fd jej odmali\u010dka vychov\u00e1val s\u00e1m, nev\u011bd\u011bl, kde se to v jeho synkovi bere. Zd\u011bdil neoby\u010dejn\u00fd talent a nad\u00e1n\u00ed, a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b to bylo to, d\u00edky \u010demu se mu p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci naskytla ta nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost v jeho \u017eivot\u011b, kterou Tom odsouhlasil hned v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b, kdy mu ji otec sd\u011blil. Nikomu, ani veden\u00ed nemocnice nevadilo, \u017ee Tom nem\u00e1 \u00fapln\u011b dokon\u010den\u00e9 vzd\u011bl\u00e1n\u00ed. Podle nich to byl z\u00e1zrak a proto, kdy\u017e se mezi l\u00e9ka\u0159i uvolnilo jedno m\u00edsto, nikdo nem\u011bl nic proti, aby se Tom stal sou\u010d\u00e1st\u00ed jejich nemocnice. V\u011b\u0159ili jemu i jeho talentu, z\u0159ejm\u011b v\u0161ak byli v cel\u00e9 nemocnici asi jedin\u00ed.<\/div>\n
Od chv\u00edle, co Tom p\u0159i\u0161el do nemocnice, c\u00edtil ze strany n\u011bkolika ostatn\u00edch l\u00e9ka\u0159\u016f malou nevst\u0159\u00edcnost a nep\u0159ej\u00edcnost. A nebylo divu. Nikdo z nich nebyl tak hloup\u00fd, aby nev\u011bd\u011bl, \u017ee Tom je na sv\u016fj post a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00fd, nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 zku\u0161enosti a chyb\u00ed mu nedokon\u010den\u00e9 studium. C\u00edtili malou nespravedlnost v\u016f\u010di sob\u011b a sv\u00fdm potomk\u016fm, kter\u00e9 do medic\u00edny p\u0159\u00edmo tla\u010dili, nahlas se v\u0161ak neodv\u00e1\u017eil \u0159\u00edct nikdo nic. Pan Kaulitz, Tom\u016fv otec, byl hlavou nejen cel\u00e9ho odd\u011blen\u00ed, ale tak\u00e9 cel\u00e9 nemocnice, a oni by si jej jen neradi po\u0161tvali proti sob\u011b. Byl to pr\u00e1v\u011b on, ke kter\u00e9mu v\u0161ichni ostatn\u00ed vzhl\u00ed\u017eeli a sna\u017eili se z\u00edskat si jeho p\u0159\u00edze\u0148, pr\u00e1v\u011b proto nikdo neceknul proti Tomovi ani slovo. Byl to syn \u0161pi\u010dkov\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, v\u0161echny ostatn\u00ed nemocnice jej z\u00e1vid\u011bly zdej\u0161\u00edmu veden\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
A mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto, \u017ee byl pan Kaulitz jedn\u00edm z nejlep\u0161\u00edch, si i oni mysleli, \u017ee to tu po n\u011bm Tom jednou p\u0159evezme. Byl sice je\u0161t\u011b mlad\u00fd, zku\u0161enosti nasb\u00edral pouze za posledn\u00ed dva m\u011bs\u00edce, kdy se uzp\u016fsoboval chodu cel\u00e9 nemocnice a nov\u00fdm pacient\u016fm, byla tu v\u0161ak jeho inteligence a nad\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 po otci zd\u011bdil, a kter\u00e9 vedlo ostatn\u00ed l\u00e9ka\u0159e k p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee pr\u00e1v\u011b on je jeho budouc\u00edm n\u00e1stupcem. Moc s n\u00edm nekomunikovali, jen kv\u016fli nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm v\u011bcem, Tomovi to v\u0161ak v\u016fbec nevadilo. On tady byl spokojen\u00fd, jeho pr\u00e1ce jej bavila a na to, co si o n\u011bm mysl\u00ed ostatn\u00ed, zvysoka ka\u0161lal. C\u00edtil, \u017ee jej pova\u017euj\u00ed za takovou modlu, jako byl jeho otec, on se takhle v\u0161ak v\u016fbec nec\u00edtil. V nemocnici se mu moc l\u00edbilo, jeho p\u0159edstavy a sny v\u0161ak byly \u00fapln\u011b jin\u00e9. S\u00e1m snil o soukrom\u00e9 ordinaci, kterou si jednou vybuduje a sv\u016fj sen se jednoho dne rozhodl uskute\u010dnit. Chyb\u011bly mu jen zku\u0161enosti a ty cht\u011bl na\u010derpat pr\u00e1v\u011b tady…<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee, to u\u017e je asi tak v\u0161echno, m\u016f\u017eete j\u00edt,“ zavelel doktor Hoffmann a vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed pokoje na chodbu, odpov\u00eddaj\u00edc ostatn\u00edm na jejich dotazy. Kdy\u017e se v\u0161ak jeho pohledu naskytla Tomova tv\u00e1\u0159, rychle k n\u011bmu p\u0159isko\u010dil a ze\u0161iroka se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak, u\u017e m\u00e1\u0161 prvn\u00edho pacienta, Tome, gratuluji,“ s radost\u00ed stiskl jeho dla\u0148 a zat\u0159\u00e1sl s n\u00ed. Tomovy rty se zvlnily do \u0161\u0165astn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Tom souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou. Tenhle kluk m\u011bl b\u00fdt prvn\u00ed, za jeho\u017e hospitalizaci a l\u00e9\u010den\u00ed bude zodpov\u00eddat, a jeho\u017e stav bude pravideln\u011b kontrolovat. C\u00edtil se tak \u0161\u0165astn\u00fd, tohle byl jeho prvn\u00ed pacient a on tou\u017eil b\u00fdt dobr\u00fdm doktorem a na jeho l\u00e9\u010dbu dohl\u00ed\u017eet. Byl moc r\u00e1d, \u017ee t\u00edmto z\u00edskal v\u00edce zodpov\u011bdnosti, ne\u017e m\u011bl p\u0159edt\u00edm. Z jeho my\u0161lenek jej vytrhl a\u017e doktor\u016fv hlas.<\/div>\n
„Hlavn\u011b nezapome\u0148 dneska vypracovat tu dokumentaci, po\u0161lu ti sestru s v\u00fdsledky t\u011bch vy\u0161et\u0159en\u00ed. A taky jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee… \u017ee kdykoli n\u011bco nebude\u0161 v\u011bd\u011bt, bude\u0161 pot\u0159ebovat pomoc, p\u0159ij\u010f za mnou, r\u00e1d ti pom\u016f\u017eu, Tome,“ dodal doktor a vid\u011bl, jak Tom pok\u00fdval hlavou. Znal pana Hoffmanna u\u017e odmali\u010dka, sv\u00fdm zp\u016fsobem mu d\u011blal jak\u00e9hosi str\u00fd\u010dka a byl to pr\u00e1v\u011b on, kdo Tomovi v prvn\u00edch dnech v nemocnici se v\u0161\u00edm pom\u00e1hal. A pr\u00e1v\u011b za to mu byl Tom neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd a zav\u00e1zan\u00fd.<\/div>\n
„D\u011bkuju, ale budu se sna\u017eit to zvl\u00e1dnout s\u00e1m,“ pousm\u00e1l se, jeho slova v\u0161ak byla p\u0159eru\u0161ena mu\u017esk\u00fdm hlasem, po kter\u00e9m se Tom okam\u017eit\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„Tome! U\u017e jsem si myslel, \u017ee t\u011b v cel\u00e9 nemocnici nem\u016f\u017eu naj\u00edt a vida, tady jsi,“ vesel\u00fd hlas se rozlehl celou chodbou a Tom uc\u00edtil na sv\u00e9m rameni n\u011b\u010d\u00ed stisk. Pan Kaulitz se ze\u0161iroka usm\u00e1l a zat\u00edmco doktor Hoffmann se kr\u00e1tce omluvil kv\u016fli nedostatku \u010dasu, on se vydal spole\u010dn\u011b se sv\u00fdm synkem k Tomov\u011b ordinaci.<\/p>\n<\/div>\n
„Nevid\u011bli jsme se u\u017e tak dlouho, ani nev\u00edm, jak \u017eije\u0161 v tom nov\u00e9m dom\u011b. Mus\u00edm se n\u011bkdy p\u0159ijet pod\u00edvat, jak to vypad\u00e1 vevnit\u0159. A co pr\u00e1ce? L\u00edb\u00ed se ti tu?“ Pan Kaulitz byl jeden velk\u00fd vodop\u00e1d slov a o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Tomov\u011b usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„To moje bydlen\u00ed je \u00fa\u017easn\u00fd a na pr\u00e1ci si taky nem\u016f\u017eu st\u011b\u017eovat. Jsem pln\u011b spokojen\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b a vid\u011bl, jak se jeho otci v o\u010d\u00edch bl\u00fdsklo a J\u00fcrgen mrkl pohledem po mlad\u00e9 sest\u0159i\u010dce, kter\u00e1 se na n\u011bj usm\u00e1la, o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po jej\u00ed, mo\u017en\u00e1 a\u017e moc kr\u00e1tk\u00e9, suk\u00fdnce.<\/div>\n
„A co n\u011bjak\u00e9 povyra\u017een\u00ed, krom\u011b t\u00e9 pr\u00e1ce? U\u017e se ti tu l\u00edb\u00ed n\u011bjak\u00e1 sest\u0159i\u010dka?“ sna\u017eil se nen\u00e1padn\u011b vyzv\u00eddat, Tom jej v\u0161ak moc dob\u0159e prokoukl. Tohle byla snad jedin\u00e1 v\u011bc, ve kter\u00e9 se od sv\u00e9ho otce li\u0161il. Sklopil pohled a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne, to ne. V\u017edy\u0165 vid\u00ed\u0161, m\u00e1m pln\u00e9 ruce pr\u00e1ce,“ usm\u00e1l se a k\u00fdvl hlavou sm\u011brem ke skoro pln\u00e9 \u010dek\u00e1rn\u011b lid\u00ed u sv\u00e9 ordinace. J\u00fcrgen v\u0161ak p\u0159evr\u00e1til o\u010dima a naposled se na sv\u00e9ho synka zad\u00edval.<\/div>\n
„Ale, Tome. \u017divot p\u0159eci nen\u00ed jen o pr\u00e1ci, mus\u00ed\u0161 se um\u011bt odreagovat, vi\u010fte,“ pozvedl obo\u010d\u00ed a ze\u0161iroka se usm\u00e1l na sest\u0159i\u010dku, kter\u00e1 kolem nich proch\u00e1zela u\u017e snad podes\u00e1t\u00e9 a on se za n\u00ed znova oto\u010dil, pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po kr\u00e1tk\u00e9 upl\u00e9 suk\u00fdnce. Tom se v\u0161ak jen pousm\u00e1l nad otcov\u00fdm chov\u00e1n\u00edm a nato se s n\u00edm rozlou\u010dil, m\u00ed\u0159\u00edc ke sv\u00e9 ordinaci. Oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem v z\u00e1mku a dve\u0159e otev\u0159el, \u00fasm\u011bvem vyb\u00edzej\u00edc postar\u0161\u00ed pan\u00ed, sed\u00edc\u00ed na lavi\u010dce, dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Slune\u010dn\u00ed paprsky u\u017e se st\u00e1\u010dely na druhou stranu, kdy\u017e Tom skon\u010dil se svou prac\u00ed a rukou \u0161m\u00e1tral ve sv\u00e9m batohu, hledaj\u00edc sva\u010dinu, kterou si dnes r\u00e1no p\u0159ipravoval. U\u017e od sn\u00eddan\u011b nic nejedl a m\u011bl hlad za dva, ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil zakousnout do sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho j\u00eddla, vyru\u0161ilo jej slab\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, kter\u00e9 se teprve p\u0159ed n\u011bkolika minutami sta\u010dily zav\u0159\u00edt za posledn\u00edm nemocn\u00fdm, kter\u00e9 Tom dnes vy\u0161et\u0159oval a prohl\u00ed\u017eel. Sest\u0159i\u010dku mu je\u0161t\u011b nep\u0159id\u011blili a ani o n\u011bjakou moc nest\u00e1l. Bez nich mu to ned\u011blalo \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my, proto ani te\u010f nev\u00e1hal a ochotn\u011b p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm, aby je mohl otev\u0159\u00edt. Pohled mu padl na mladou sest\u0159i\u010dku, na kterou dnes mrkal jeho otec. V ruce dr\u017eela slo\u017eku pap\u00edr\u016f a vypadala, \u017ee n\u011bkam posp\u00edch\u00e1.<\/div>\n
„Pane doktore, doktor Hoffmann V\u00e1m pos\u00edl\u00e1 ty v\u00fdsledky k dokumentaci, tak abyste nezapomn\u011bl,“ dodala narychlo, a kdy\u017e si od n\u00ed Tom slo\u017eku vzal, ne\u010dekala na nic a rychl\u00fdmi kroky se od n\u011bj vzd\u00e1lila, doh\u00e1n\u011bj\u00edc l\u00e9ka\u0159e n\u011bkde p\u0159ed sebou. Tomovi neu\u0161el jej\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fdm doktora obda\u0159ila, a to mu sta\u010dilo k tomu, aby si domyslel, co se bude d\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159esto, \u017ee byl v t\u00e9to nemocnici u\u017e dva m\u011bs\u00edce, do t\u00e9to jej\u00ed \u010d\u00e1sti je\u0161t\u011b nezapadl a ani necht\u011bl zapadnout. Nebyl jako jeho otec a ostatn\u00ed l\u00e9ka\u0159i, kte\u0159\u00ed si no\u010dn\u00ed slu\u017eby zkracovali ve\u010dern\u00edmi d\u00fdch\u00e1nky v jejich zam\u010den\u00fdch ordinac\u00edch. Tohle je\u0161t\u011b nikdy neud\u011blal. P\u00e1r d\u00edvek sice u\u017e m\u011bl a i zku\u0161enosti se u n\u011bj na\u0161ly, \u017e\u00e1dn\u00e1 sest\u0159i\u010dka tu v\u0161ak na n\u011bj neud\u011blala dojem, i kdy\u017e se o to v prvn\u00edch dnech v\u011bt\u0161ina z nich sna\u017eila, ov\u0161em bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. V\u0161echny byly tak stejn\u00e9, rozesm\u00e1t\u00e9 a bez kouska cudnosti, kterou dovedla valn\u00e1 v\u011bt\u0161ina l\u00e9ka\u0159\u016f ocenit. Jejich sesterna se podobala slepi\u010d\u00ed drb\u00e1rn\u011b a Tomovi p\u0159i\u0161lo, \u017ee se vz\u00e1jemn\u011b p\u0159edh\u00e1n\u011bj\u00ed v tom, kter\u00e1 ulov\u00ed lep\u0161\u00ed kousek. A to Tom necht\u011bl. Necht\u011bl b\u00fdt jedn\u00edm z mnoha, cht\u011bl b\u00fdt jedin\u00fdm. Rozesm\u00e1t\u00e9 sest\u0159i\u010dky v nemocnici ani zdaleka neodpov\u00eddaly jeho p\u0159edstav\u00e1m. Nedovedl si v\u016fbec p\u0159edstavit, \u017ee by n\u011bkter\u00e9 z nich m\u011bl d\u00e1t sv\u00e9 srdce. Ani jedna z nich by si jej nezaslou\u017eila, ani jedna z nich by si jej nev\u00e1\u017eila a t\u00edm si byl Tom jist\u00fd. Nedok\u00e1zal si ani jednu z nich p\u0159edstavit po sv\u00e9m boku. Hledal n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho……<\/p>\n<\/div>\n
Pomal\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu psac\u00edmu stolu a zad\u00edval se do monitoru po\u010d\u00edta\u010de, st\u00e1le dr\u017e\u00edc slo\u017eku ve sv\u00fdch rukou. Zv\u011bdav\u011b nakoukl dovnit\u0159 a vyt\u00e1hl n\u011bkolik pap\u00edr\u016f s v\u00fdsledky test\u016f, po kter\u00fdch za\u010dal p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt o\u010dima. Nebyly nejhor\u0161\u00ed, a tak si to Tom tak\u00e9 myslel. U\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny, kdy mu doktor Hoffmann sd\u011blil zdravotn\u00ed stav toho chlapce a prvotn\u00ed f\u00e1zi jeho nemoci, Tom c\u00edtil, \u017ee to zvl\u00e1dne. Ani on nepochyboval o tom, \u017ee se Bill \u00fapln\u011b vyl\u00e9\u010d\u00ed a tyhle v\u00fdsledky jej v tom op\u011bt utvrdily. Pravou rukou s\u00e1hl po my\u0161i a za\u010dal vypl\u0148ovat z\u00e1kladn\u00ed \u00fadaje toho je\u0161t\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho chlapce. Jeho o\u010di se p\u0159ekvapen\u00edm roz\u0161\u00ed\u0159ily a rty zvlnily do m\u00edrn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e spat\u0159il Billovo datum narozen\u00ed, zcela toto\u017en\u00e9 s t\u00edm jeho. S\u00e1m pro sebe se usm\u00e1l a mrkl na hodiny, kter\u00e9 ukazovaly n\u011bco po p\u00e1t\u00e9 hodin\u011b. Pozorn\u011b se proto pod\u00edval do slo\u017eky a n\u00e1sledn\u011b na monitor p\u0159ed sebou, zapisuj\u00edc v\u0161echny d\u016fle\u017eit\u00e9 informace o tom \u010dernovlas\u00e9m chlapci. V\u011bd\u011bl, \u017ee dnes ve\u010der jej \u010dek\u00e1 prvn\u00ed prohl\u00eddka, proto se rozhodl si posp\u00ed\u0161it a a\u017e potom j\u00edt zkontrolovat Bill\u016fv stav. Ten nezn\u00e1m\u00fd chlapec mu u\u017e od prvn\u00edho pohledu p\u0159i\u0161el zvl\u00e1\u0161tn\u011b neoby\u010dejn\u00fd a sta\u010dilo jen p\u00e1r vte\u0159in, aby Toma zaujal.<\/div>\n
Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l a d\u00e1l pokra\u010doval ve sv\u00e9 pr\u00e1ci. Moc se t\u011b\u0161il na sv\u00e9ho prvn\u00edho pacienta a tou\u017eil b\u00fdt dobr\u00fdm doktorem, kter\u00fd bude um\u011bt pom\u00e1hat. O tom, jak myln\u00e9 byly jeho sny a p\u0159edstavy, v\u0161ak netu\u0161il v\u016fbec nic. Netu\u0161il, co jej za n\u011bkolik des\u00edtek minut \u010dek\u00e1 a u\u017e v\u016fbec netu\u0161il, \u017ee to, co na prvn\u00ed pohled p\u016fsob\u00ed hezky a mile, se u\u017e brzy obr\u00e1t\u00ed v prav\u00fd a jemu je\u0161t\u011b nezn\u00e1m\u00fd opak.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Z\u00e1voj sn\u016f, a\u017e dote\u010f ovl\u00e1daj\u00edc\u00ed Billovu mysl, pomalounku za\u010dal ztr\u00e1cet sv\u00e9 kouzlo sp\u00e1nku, d\u00edky kter\u00e9mu dovolil \u010dernovlas\u00e9mu chlapci si alespo\u0148 na n\u011bkolik hodin odpo\u010dinout. Te\u010f se v\u0161ak pomalu rozpl\u00fdval, jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku, a donutil tak chlapce, a\u017e dote\u010f tvrd\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13297","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13297","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13297"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13297\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13297"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13297"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13297"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}