{"id":13306,"date":"2009-10-11T15:30:00","date_gmt":"2009-10-11T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13275"},"modified":"2009-10-11T15:30:00","modified_gmt":"2009-10-11T14:30:00","slug":"hope-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/11\/hope-19\/","title":{"rendered":"Hope 19."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Do r\u00e1na jsem nemohl usnout. Neust\u00e1le jsem se p\u0159evaloval ze strany na stranu. Ruce se mi je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zvl\u00e1\u0161tn\u011b klepaly. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Nebyl jsem zvykl\u00fd na tolik l\u00e1sky a n\u011bhy. V\u0161echno bylo najednou tak jin\u00e9\u2026<\/div>\n
Posadil jsem se a smutn\u011b jsem se rozhl\u00e9dl po ztmavl\u00e9m pokoji. Nikdy jsem tmu nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce, ale najednou mi p\u0159i\u0161la kr\u00e1sn\u011b ospal\u00e1. V\u0161echno tady v pokoji m\u011blo svoje m\u00edsto. Le\u017eel jsem na m\u011bkk\u00e9, tepl\u00e9 posteli, a i kdy\u017e za okny ti\u0161e bubnovaly kapky de\u0161t\u011b, j\u00e1 nele\u017eel v bl\u00e1t\u011b a ve \u0161p\u00edn\u011b, jako je\u0161t\u011b ned\u00e1vno. U\u017e jenom p\u0159i vzpom\u00ednce na den, kdy jsem utekl, mi je do pl\u00e1\u010de. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem mo\u017en\u00e1 jednal zbab\u011ble a ukvapen\u011b, ale u\u017e jsem to tam nedok\u00e1zal vydr\u017eet. Ze dne na den se to v\u0161echno zhor\u0161ovalo\u2026 Na sv\u016fj pokoj si v\u0161ak pamatuju a\u017e moc dob\u0159e. M\u011bl jsem starou, tvrdou postel, velikou sk\u0159\u00ed\u0148, n\u011bkolik poli\u010dek a jednoho jedin\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u011bda, ke kter\u00e9mu jsem se p\u0159itulil poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mi bylo smutno.<\/div>\n
Proto si te\u010f p\u0159ipad\u00e1m jako v \u00fapln\u011b jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. Jako bych to ani nebyl j\u00e1. Bydl\u00edm v n\u00e1dhern\u00e9m dom\u011b, jsem a\u017e po u\u0161i zamilovan\u00fd, a s klukem, kter\u00e9ho tolik pot\u0159ebuju, jsem se dnes v noci m\u00e1lem miloval\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

P\u0159esto v\u0161echno jsem v\u0161ak po\u0159\u00e1d st\u00e1l nohama pevn\u011b na zemi. V\u011bd\u011bl jsem a\u017e moc dob\u0159e, \u017ee \u0161t\u011bst\u00ed b\u00fdv\u00e1 vrtkav\u00e9. V m\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b bylo sp\u00ed\u0161 vz\u00e1cnost\u00ed. To, co se mi stalo te\u010f, jako by vynahradilo v\u0161echnu tu bolest. Ka\u017edou mou slzu najednou p\u0159ekryl Bill\u016fv n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv. U\u017e pro m\u011b nic nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Pen\u00edze p\u0159eci nikdy nebyly v\u0161\u00edm. Nikdy jsem skoro \u017e\u00e1dn\u00e9 pen\u00edze nem\u011bl a o ty, kter\u00e9 jsem si s\u00e1m vyd\u011blal, jsem taky p\u0159i\u0161el. M\u016fj \u017eivot nikdy nebyl poh\u00e1dkou. Ani jako d\u00edt\u011b jsem to nem\u011bl lehk\u00e9. \u017d\u00e1dn\u00e9 V\u00e1noce s d\u00e1rky, \u017e\u00e1dn\u00e9 narozeniny s p\u0159ekvapen\u00edm\u2026 Nic z toho jsem nepot\u0159eboval. Jedin\u00e9, po \u010dem jsem tou\u017eil, bylo, aby m\u011b m\u011bl n\u011bkdo r\u00e1d. Nic v\u00edc\u2026<\/div>\n
\n
Dnes mi je devaten\u00e1ct a m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed se mi kone\u010dn\u011b splnilo. Nez\u00e1le\u017e\u00ed na tom, kolik zl\u00e9ho m\u011b potkalo do doby, ne\u017e jsem kone\u010dn\u011b objevil sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Bill mi za to v\u0161echno st\u00e1l!<\/p>\n<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem se naklonil p\u0159es Billovo sp\u00edc\u00ed t\u011blo a vzal jsem z no\u010dn\u00edho stolku, tlustou modrou knihu. Vych\u00e1zej\u00edc\u00ed slunce p\u0159\u00edmo dokonale osv\u011btlovalo pokoj, tak\u017ee jsem nemusel rozsv\u011bcet sv\u011btlo. To, \u017ee se z\u0159ejm\u011b nejedn\u00e1 o oby\u010dejnou knihu, mi do\u0161lo ve chv\u00edli, kdy m\u00e9 prsty sklouzly po st\u0159\u00edb\u0159it\u00e9m n\u00e1zvu BILL. Je\u0161t\u011b jednou jsem se ujistil, zdali Bill skute\u010dn\u011b sp\u00ed, a nesm\u011ble jsem nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Hned prvn\u00ed str\u00e1nka m\u011b m\u00e1lem rozesm\u00e1la. Zubilo se z n\u00ed na m\u011b mal\u00e9 miminko s ply\u0161\u00e1kem v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „U\u017e tehdy jsi byl n\u00e1dhern\u00fd,“ za\u0161eptal jsem pro sebe a s \u00fasm\u011bvem jsem obr\u00e1til na dal\u0161\u00ed stranu. Pomalu jsem pozn\u00e1val jeho rodinu, i kdy\u017e jsem mohl jenom tipovat, jak\u00e9 m\u00edsto komu n\u00e1le\u017e\u00ed. Nev\u011bd\u011bl jsem, kter\u00e1 byla jeho babi\u010dka, nebo kdo byl jeho str\u00fdc, ale jeho m\u00e1mu jsem poznal hned.<\/div>\n
Dr\u017eela v n\u00e1ru\u010d\u00ed asi t\u0159\u00edlet\u00e9ho \u0161punt\u00edka a n\u00e1dhern\u011b se do objektivu usm\u00edvala. Bylo na n\u00ed vid\u011bt, \u017ee byla \u0161\u0165astn\u00e1 a ur\u010dit\u011b n\u00e1le\u017eit\u011b py\u0161n\u00e1. I te\u010f na n\u011bj byla jist\u011b pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00e1. To moje m\u00e1ma na m\u011b z\u0159ejm\u011b ne. Jako mal\u00fd kluk jsem nedok\u00e1zal pochopit, pro\u010d za mnou ani jednou nep\u0159i\u0161la. Pro\u010d mi nikdy nezavolala, nebo nenapsala. Postupem \u010dasu jsem se na to sna\u017eil rad\u011bji nemyslet. Zm\u00edrnil jsem si t\u00edm svou bolest.<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a sna\u017eil jsem se porazit \u00fazkost a bolest, kter\u00e1 mi p\u0159\u00edmo drala srdce. Necht\u011bl jsem znovu plakat, proto jsem rad\u011bji p\u0159evracel str\u00e1nky rychleji. Bylo mi to v\u0161echno tak l\u00edto. J\u00e1 nem\u011bl jedinou svou fotografii, p\u0159esto jsem dok\u00e1zal naj\u00edt ve mn\u011b a v Billovi jistou podobnost. Jako mal\u00fd kluk byl skoro stejnej jako j\u00e1. Stejn\u00e9 o\u010di, n\u00e1padn\u011b stejn\u00e1 tv\u00e1\u0159\u2026 a\u017e s jedin\u00fdm rozd\u00edlem. Bill se na sv\u011bt usm\u00edval, zat\u00edmco j\u00e1 jsem nedok\u00e1zal naj\u00edt jedin\u00fd d\u016fvod radosti.<\/div>\n
Fotoalbum jsem rad\u011bji zav\u0159el a odlo\u017eil zp\u00e1tky na m\u00edsto. U\u017e jsem nem\u011bl s\u00edlu r\u00fdt do je\u0161t\u011b nezahojen\u00fdch ran.<\/div>\n
„Bille,“ zlehka jsem jej pohladil po tv\u00e1\u0159i a kr\u00e1tce jsem jej pol\u00edbil.<\/div>\n
„Ano?“ za\u0161eptal ospale, o\u010di v\u0161ak neotv\u00edral, akor\u00e1t se ke mn\u011b p\u0159itulil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„P\u016fjdu se do kuchyn\u011b nap\u00edt, p\u0159inesu ti n\u011bco?“<\/div>\n
„Ano, d\u011bkuju. Ale hlavn\u011b se mi vra\u0165 ty s\u00e1m.“ Billova tich\u00e1 odpov\u011b\u010f m\u011b \u00fapln\u011b dostala. Nikdy mi nikdo ned\u00e1val najevo n\u011bjakou hlub\u0161\u00ed n\u00e1klonnost a on to d\u011blal neust\u00e1le, po\u0159\u00e1d kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm a kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm zp\u016fsobem. Pomalu otev\u0159el o\u010di a smutn\u011b se na m\u011b zad\u00edval.<\/div>\n
„Slibuju,“ j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem poru\u0161il sv\u00e9 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed o slibech, ale pro tentokr\u00e1t jsem nemohl jinak…<\/p>\n<\/div>\n
Bill m\u011b vz\u00e1p\u011bt\u00ed chytil za bradu a dychtiv\u011b m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Hned jsem zp\u00e1tky,“ je\u0161t\u011b jednou jsem jej pol\u00edbil a rychle jsem vyb\u011bhl z postele. Navl\u00e9kl jsem na sebe tepl\u00e1ky a tri\u010dko a potichu jsem kr\u00e1\u010del do kuchyn\u011b. Z kuchy\u0148sk\u00e9 linky jsem vyt\u00e1hl dv\u011b skleni\u010dky, kter\u00e9 jsem naplnil vodou a tu svou jsem do sebe p\u0159\u00edmo vylil. V\u0161echno se se mnou podivn\u011b to\u010dilo. Nev\u00edm pro\u010d, ale c\u00edtil jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nap\u011bt\u00ed. Srdce mi tlouklo podivnou rychlost\u00ed a j\u00e1 tomu nedok\u00e1zal nijak zabr\u00e1nit\u2026<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem vzal do dlan\u00ed Billovu skleni\u010dku a op\u011bt jsem vy\u0161el do tichem pros\u00e1kl\u00e9 chodby. M\u00ed\u0159il jsem ke schod\u016fm, kdy\u017e jsem najednou zaslechl rachocen\u00ed kl\u00ed\u010d\u016f a n\u00e1sledn\u00e9 vrznut\u00ed vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed. S ne\u0161\u0165astn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i jsem se oto\u010dil k p\u0159\u00edchoz\u00edmu, ut\u00edkat a skr\u00fdt se opravdu nem\u011blo smysl. Myslel jsem, \u017ee je to Andreas, proto jsem byl p\u0159ipraven\u00fd na nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pozn\u00e1mky a nad\u00e1vky na mou osobu. Kdy\u017e jsem se v\u0161ak oto\u010dil a zad\u00edval jsem se do hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed nezn\u00e1m\u00e9 pan\u00ed, neudr\u017eel jsem skleni\u010dku, kter\u00e1 se vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozbila na kous\u00ed\u010dky st\u0159ep\u016f. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se d\u00edval do stejn\u011b p\u0159ekvapen\u00fdch o\u010d\u00ed a nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat. Napr\u00e1zdno jsem otev\u0159el \u00fasta, ze kter\u00fd v\u0161ak vy\u0161lo jenom jak\u00e9si zoufal\u00e9 zalap\u00e1n\u00ed po dechu, nic v\u00edc. Tu \u017eenu jsem nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl, p\u0159esto mi p\u0159i\u0161la jej\u00ed tv\u00e1\u0159 neskute\u010dn\u011b zn\u00e1m\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jsem ji zahl\u00e9dl na fotografii, ale od t\u00e9 doby se jist\u011b zm\u011bnila.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdo jste?“ zn\u011bla jej\u00ed p\u0159\u00edsn\u00e1 ot\u00e1zka. Vypadala na\u0161tvan\u011b, v o\u010d\u00edch m\u011bla zvl\u00e1\u0161tn\u00ed odlesk chladu.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem… j-j\u00e1,“ hlas se mi t\u0159\u00e1sl natolik, \u017ee jsem j\u00ed nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Mo\u017en\u00e1 jsem mohl vypadat hloup\u011b, ale opravdu to ne\u0161lo. B\u00e1l jsem se toho, co m\u011blo n\u00e1sledovat. „To ty si ten kluk, o kter\u00e9m mi \u0159\u00edkal Andreas?“ postoupila o n\u011bkolik krok\u016f bl\u00ed\u017e a hn\u011bviv\u011b se zad\u00edvala do m\u00e9 tv\u00e1\u0159e. J\u00e1 jsem smutn\u011b sklopil pohled a kr\u00e1tce jsem p\u0159ik\u00fdvl. „Co po m\u00e9m synovi vlastn\u011b chce\u0161? Bill se stra\u0161n\u011b dlouho tr\u00e1pil a j\u00e1 nedovol\u00edm, aby mu ubli\u017eoval n\u011bjakej ciz\u00ed kluk, o kter\u00e9m ani on s\u00e1m nic nev\u00ed! Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee j\u00e1 nev\u00edm, o co lidem jako ty jde?“ Andreas o mn\u011b z\u0159ejm\u011b nemluvil jenom v superlativech.<\/div>\n
„O co?“ smutn\u011b jsem j\u00ed pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed, \u010d\u00edm\u017e jsem ji mo\u017en\u00e1 malinko zasko\u010dil, jeliko\u017e na chvilku nedok\u00e1zala naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/div>\n
„Jenom o pen\u00edze! Bill je hodn\u011b citliv\u00fd kluk, a po smrti sv\u00e9 holky jist\u011b tro\u0161i\u010dku naivn\u00ed. Ale j\u00e1 nedovol\u00edm, abys mu jakkoliv ubl\u00ed\u017eil! Kv\u016fli tob\u011b se dokonce p\u0159estal st\u00fdkat s nejlep\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem.“ Kdyby jen v\u011bd\u011bla, jak moc mu ten nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel ubl\u00ed\u017eil. Bylo v\u0161ak \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9 j\u00ed n\u011bco vysv\u011btlovat. Andreas to jist\u011b v\u0161echno vysv\u011btlil i za m\u011b. A po sv\u00e9m.<\/p>\n<\/div>\n
„Pan\u00ed Kaulitzov\u00e1, j\u00e1\u2026 nechci pen\u00edze. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee mi mo\u017en\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edte, ale to by bylo to posledn\u00ed, co bych po Billovi cht\u011bl. A pokud si mysl\u00edte, \u017ee bych va\u0161emu synovi dok\u00e1zal ubl\u00ed\u017eit, pak jste naivn\u00ed vy a ne Bill,“ ani s\u00e1m nev\u00edm, kde se ve mn\u011b najednou vzala odvaha promluvit. Byla na m\u011b sice zl\u00e1 a nep\u0159\u00edjemn\u00e1, p\u0159esto mi to p\u0159i\u0161lo p\u0159irozen\u00e9. Jenom se b\u00e1la o sv\u00e9ho syna\u2026 co bych j\u00e1 za to dal, kdybych m\u011bl taky takovou m\u00e1mu\u2026 Ta moje o m\u011b nikdy neprojevila nejmen\u0161\u00ed z\u00e1jem\u2026<\/div>\n
„Pod\u00edvej. Ty jist\u011b ani netu\u0161\u00ed\u0161, jak\u00e9 to je, kdy\u017e se tv\u00e9 d\u011bti tr\u00e1p\u00ed. Neum\u00ed\u0161 si ani p\u0159edstavit, jakej strach pro\u017e\u00edv\u00e1m den co den. Bill si u\u017e vytrp\u011bl p\u0159\u00edli\u0161, a proto t\u011b pros\u00edm\u2026 sbal si svoje v\u011bci a odejdi dom\u016f,“ n\u011bco bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee by m\u011bl Bill je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed sourozence, myslel jsem, \u017ee je jedin\u00e1\u010dek. I to slovo dom\u016f m\u011b zarazilo. Co to znamen\u00e1 domov, jsem poznal a\u017e tady s Billem.<\/div>\n
„Dom\u016f? A co kdy\u017e v\u00e1m \u0159eknu, \u017ee \u017e\u00e1dnej domov nem\u00e1m? To se Andreas zapomn\u011bl zm\u00ednit, jakej jsem chud\u00e1k? Zapomn\u011bl v\u00e1m taky p\u0159ipomenout, \u017ee fetuju a kradu? \u017de jsem jenom oby\u010dejnej \u017eebr\u00e1k, kter\u00fd nem\u00e1 kam j\u00edt?“ pou\u017e\u00edval jsem p\u0159esn\u011b jeho slova. Ka\u017ed\u00e9 jednotliv\u00e9 tak moc bolelo. Billova mamka v\u0161ak zavrt\u011bla hlavou, v o\u010d\u00edch se j\u00ed mihla l\u00edtost.<\/div>\n
„Ne, nezapomn\u011bl. Ale j\u00e1 nem\u00e1m pot\u0159ebu to takhle \u0159\u00edkat a tr\u00e1pit t\u011b. Odejdi pro -,“ najednou p\u0159estala mluvit a zklaman\u011b hled\u011bla p\u0159es m\u00e9 rameno. Ani jsem se nemusel ot\u00e1\u010det. C\u00edtil jsem jeho bl\u00edzkost…<\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee se tohle muselo jednou st\u00e1t, ale ne\u010dekal jsem to tak brzy. Tak moc jsem se b\u00e1l, \u017ee o Toma p\u0159ijdu. Mamka vypadala opravdu na\u0161tvan\u011b a j\u00e1 j\u00ed to nemohl zazl\u00edvat. Lhal jsem j\u00ed. M\u011bl jsem ji to \u0159\u00edct hned, ale vlastn\u00ed strach mi to nedovolil. Te\u010f to ale bylo mnohem hor\u0161\u00ed. „Mami, j\u00e1\u2026 tohle je Tom, m-m\u016fj kamar\u00e1d,“ cht\u011bl jsem se alespo\u0148 pokusit o z\u00e1chranu situace, ale mamka byla a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rozzloben\u00e1.<\/div>\n
„My u\u017e se zn\u00e1me,“ odsekla a prol\u00e9tla Tomovu tv\u00e1\u0159 chladn\u00fdm pohledem. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Chovala se \u00fapln\u011b stejn\u011b jako Andreas. Kdy\u017e jsem se zad\u00edval na Toma, bylo mi je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. O\u010di m\u011bl podlit\u00e9 slzami, rty m\u011bl siln\u011b stisknut\u00e9 a ramena pon\u00ed\u017een\u011b shrben\u00e1. „Tohle ti taky ud\u011blal tenhle tv\u016fj kamar\u00e1d?“ uk\u00e1zala na mou rozbitou pusu a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Ne, mami, to nebyl Tom,“ byl jsem zoufal\u00fd. Sna\u017eil jsem se \u0159\u00edct cokoliv, co by zm\u00edrnilo jej\u00ed hn\u011bv.<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e nechci nic sly\u0161et. Mysl\u00edm, \u017ee jsem toho sly\u0161ela u\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Tak Bille, te\u010f se s n\u00edm hezky rozlu\u010d, proto\u017ee odch\u00e1z\u00ed,“ vydechla najednou a m\u011b jej\u00ed slova zn\u011bla v u\u0161\u00edch jako nep\u0159\u00edjemn\u00e1 ozv\u011bna.<\/div>\n
„Tohle p\u0159eci nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b!“ ignoroval jsem Tomovo \u0161ept\u00e1n\u00ed, abych to nechal b\u00fdt, a rozhodn\u011b jsem se proti n\u00ed postavil. I kdy\u017e se mi hlas t\u0159\u00e1sl pl\u00e1\u010dem a cel\u00e9 t\u011blo m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b bolelo, nehodlal jsem to vzd\u00e1t. Moje m\u00e1ma p\u0159eci nikdy nebyla takov\u00e1. Byla stejn\u011b lidsk\u00e1 a ch\u00e1pav\u00e1 jako j\u00e1. Nerozum\u011bl jsem, pro\u010d se k Tomovi chovala tak odm\u011b\u0159en\u011b. „Chci, aby tady Tom z\u016fstal. Kdy\u017e odejde on, pak p\u016fjdu s n\u00edm,“ vzlykl jsem. U\u017e jsem nem\u011bl s\u00edlu bojovat proti n\u00ed\u2026<\/div>\n
…<\/p>\n<\/div>\n
Simone nev\u011bd\u011bla, kam s o\u010dima. D\u00edvala se na dva utr\u00e1pen\u00e9 chlapce. Ze v\u0161eho byla neskute\u010dn\u011b zmaten\u00e1. Myslela si, \u017ee Billovi na tom chlapci nez\u00e1le\u017e\u00ed, z\u0159ejm\u011b se v\u0161ak spletla. Cht\u011bl od n\u00ed odej\u00edt. Ode\u0161el by z domu jenom kv\u016fli jej\u00edm z\u00e1kaz\u016fm\u2026 Dok\u00e1zala by s t\u00edm \u017e\u00edt? Ne. To by p\u0159eci nedok\u00e1zala \u017e\u00e1dn\u00e1 matka. O jednoho syna p\u0159eci u\u017e p\u0159i\u0161la, druh\u00e9ho by ztratit nedok\u00e1zala.<\/div>\n
Tom\u2026 to jm\u00e9no j\u00ed zp\u016fsobovalo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 vzpom\u00ednky a bolest, o kter\u00e9 dote\u010f s nik\u00fdm nemluvila. D\u00edvala se do hlubok\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed utr\u00e1pen\u00e9ho chlapce a bylo j\u00ed je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Opravdu by jej dok\u00e1zala vyhodit na ulici? Pora\u017een\u011b sv\u011bsila hlavu. Nedok\u00e1zala to. M\u011bla to, co jej\u00edmu mu\u017ei tolik chyb\u011blo. M\u011bla srdce a byla si jist\u00e1, \u017ee pokud tomu chlapci v\u011b\u0159il jej\u00ed syn, nau\u010d\u00ed se mu v\u011b\u0159it i ona.<\/div>\n
„Jak dlouho u\u017e?“ pozorn\u011b p\u0159ekro\u010dila n\u011bkolik v\u011bt\u0161\u00edch st\u0159ep\u016f, aby jim mohla b\u00fdt je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Oba se na sebe kr\u00e1tce pod\u00edvali a v tu chv\u00edli by dali cokoliv za to, aby se mohli pol\u00edbit.<\/div>\n
„Asi t\u0159i t\u00fddny,“ p\u0159iznal Bill po chvilce ti\u0161e…<\/p>\n<\/div>\n
Dr\u017e\u00edm dopis
v m\u00e9 studen\u00e9 ruce
Posledn\u00ed v\u011bta byla dlouh\u00e1
pokud je\u0161t\u011b p\u00e1l\u00ed
d\u00edv\u00e1m se na ni
S ka\u017ed\u00fdm \u0159\u00e1dkem
um\u00edr\u00e1 cit
Co z\u016fstane je tma
jedna p\u0159eh\u00e1\u0148ka od Tebe
v\u00edc u\u017e nepom\u016f\u017ee<\/p>\n

To m\u011b zab\u00edj\u00ed
Smrteln\u011b jsme se zamilovali
To m\u011b zab\u00edj\u00ed
proto\u017ee n\u00e1\u0161 sen
le\u017e\u00ed v trosk\u00e1ch
Sv\u011bt m\u00e1 ml\u010det
a nav\u017edy osam\u011bl\u00fdm b\u00fdt
Jsme ztracen\u00ed
tak\u00e9 kdy\u017e se s\u00edly spoj\u00ed
Je to pry\u010d…<\/em><\/p>\n<\/div>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Do r\u00e1na jsem nemohl usnout. Neust\u00e1le jsem se p\u0159evaloval ze strany na stranu. Ruce se mi je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zvl\u00e1\u0161tn\u011b klepaly. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it. Nebyl jsem zvykl\u00fd na tolik l\u00e1sky a n\u011bhy. V\u0161echno bylo najednou tak jin\u00e9\u2026 Posadil jsem se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13306","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13306","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13306"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13306\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13306"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13306"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13306"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}