{"id":13317,"date":"2009-10-09T15:30:00","date_gmt":"2009-10-09T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13286"},"modified":"2009-10-09T15:30:00","modified_gmt":"2009-10-09T14:30:00","slug":"vylecim-te-laskou-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/09\/vylecim-te-laskou-1\/","title":{"rendered":"Vyl\u00e9\u010d\u00edm t\u011b l\u00e1skou 1."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj zlat\u00ed\u010dka,<\/em><\/div>\n
na konci Prince jsem psala „zase brzy“, a tak m\u011b tu taky zase m\u00e1te \ud83d\ude00 Samoz\u0159ejm\u011b s novou pov\u00eddkou, ke kter\u00e9 bych v\u00e1m r\u00e1da n\u011bco \u0159ekla, ne\u017e milostiv\u011b polo\u017e\u00edte packy na my\u0161i\u010dky a sjedete n\u00ed\u017e… \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
Tento n\u00e1pad jsem dostala n\u011bkdy o pr\u00e1zdnin\u00e1ch, zcela n\u00e1hodou a ve chv\u00edli, kdy jsem vlastn\u011b v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lela, co budu d\u011blat, a\u017e Princ jednou skon\u010d\u00ed. Hned v prvn\u00ed vte\u0159in\u011b se mi v\u0161ak zal\u00edbil, a kdy\u017e jsem b\u011bhem dal\u0161\u00edch deseti minut vymyslela z\u00e1pletku, v\u011bd\u011bla jsem, \u017ee tohle mus\u00edm jednou hodit na pap\u00edr a zv\u011b\u010dnit to. K tomuto n\u00e1padu m\u011b tak n\u011bjak p\u0159ivedl m\u016fj br\u00e1cha a jeho spolupracovn\u00edk, kter\u00fd jaksi… Prost\u011b m\u011b k tomu p\u0159ivedli oni dva a za to jim tady ve\u0159ejn\u011b d\u011bkuju \ud83d\ude00 Nemysl\u00edm si, \u017ee tahle pov\u00eddka bude jen a jen o sladkosti, jako byla ta p\u0159ed n\u00ed. Sp\u00ed\u0161 to bude kr\u00e1sn\u00e1 romantika a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee si j\u00ed ty k\u0159ehk\u00e9 du\u0161i\u010dky budou u\u017e\u00edvat stejn\u011b, jako ty, kter\u00e9 maj\u00ed r\u00e1dy sp\u00ed\u0161e n\u011bco re\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edho a drsn\u011bj\u0161\u00edho, na co\u017e samo sebou taky dojde (p\u0159edem upozor\u0148uju, \u017ee nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 \u00c1dina \u017ea\u010dka, tak\u017ee z toho chud\u011brku \u00c1\u010fu vynechte :-D).<\/em><\/div>\n
\n
K d\u011bji nechci nic prozradit, to je samoz\u0159ejm\u011b p\u0159ekvapen\u00ed, jen bych cht\u011bla upozornit na dv\u011b v\u011bci. Jsem si jist\u00e1, \u017ee tam bude minim\u00e1ln\u011b o 50% m\u00ed\u0148 sladkost\u00ed, ne\u017e bylo v Princi, a to kv\u016fli jedn\u00e9 skute\u010dnosti. Skute\u010dnosti, kterou se dozv\u00edte u\u017e te\u010f, v prvn\u00edm d\u00edlu a bude to pr\u00e1v\u011b ona, kter\u00e1 zam\u00edch\u00e1 d\u011bjem, zm\u011bn\u00ed hlavn\u00ed postavy a jejich chov\u00e1n\u00ed. No a ta druh\u00e1: P\u0159edem upozor\u0148uju, \u017ee NEJSEM \u017e\u00e1dn\u00fd neurolog, chirurg, anesteziolog, ortoped, nebo gynekolog \ud83d\ude00 Ani zdravotn\u00ed sest\u0159i\u010dka a ani nic jin\u00e9ho xD Proto m\u00e9 znalosti nejsou b\u016fhv\u00edjak odborn\u00e9, a tak bych cht\u011bla poprosit v\u0161echny, kte\u0159\u00ed tyhlety v\u011bci znaj\u00ed, nebo s nima maj\u00ed zku\u0161enosti – aby byli ke m\u011b tro\u0161ku schov\u00edvav\u00ed. Nejsem D\u011bd V\u0161ev\u011bd, abych znala v\u0161echno a nezn\u00e1m ani nikoho ve sv\u00e9m okol\u00ed nebo rodin\u011b, kdo by tyhle v\u011bci znal. J\u00e1 m\u00e1m maxim\u00e1ln\u011b \u0161vagrovou sest\u0159i\u010dku na LDN, no a ta by o v\u011bcech v tomhle oboru asi nic moc nev\u011bd\u011bla. Stejn\u011b bych si rad\u0161i ukousla jazyk, ne\u017e se j\u00ed pt\u00e1t, to by byl potom v\u00fdslech co, pro\u010d, jak, naco… Jako kdyby \u010dlov\u011bka nemohlo zaj\u00edmat n\u011bco jen tak, ve vlastn\u00edm z\u00e1jmu \ud83d\ude00 Pro v\u0161echno mus\u00ed m\u00edt dneska \u010dlov\u011bk d\u016fvody…<\/em><\/div>\n
Tak\u017ee pros\u00edm o kapku toho pochopen\u00ed od t\u011bch, kte\u0159\u00ed maj\u00ed znalosti v tomhle sm\u011bru bohat\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1 xD Asi je to ode m\u011b u\u017e v\u0161echno, co jsem cht\u011bla \u0159\u00edct, zbyte\u010dn\u011b v\u00e1s zdr\u017euju, jsem hrozn\u00e1, j\u00e1 v\u00edm… \ud83d\ude00<\/em><\/div>\n
Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude pov\u00eddka l\u00edbit, vynasna\u017e\u00edm se, abych sv\u00e9 v\u011brn\u00e9 \u010dten\u00e1\u0159e nezklamala a dovedla si k sob\u011b p\u0159il\u00e1kat ty nov\u00e9:-D Taky bych v\u00e1s cht\u011bla poprosit o psan\u00ed koment\u00e1\u0159\u016f, dod\u00e1v\u00e1 mi to s\u00edlu a energii do dal\u0161\u00edch d\u00edl\u016f. A abych nezapomn\u011bla – hlavn\u00ed postavy douf\u00e1m p\u0159edstavovat nemus\u00edm, chlapci jsou jen o n\u011bco star\u0161\u00ed ne\u017e te\u010f \ud83d\ude00 Tak, to je v\u0161echno, v\u0161em p\u0159eju kr\u00e1sn\u00fd po\u010dten\u00ed a netrp\u011bliv\u011b budu \u010dekat a t\u011b\u0161it se na va\u0161e koment\u00e1\u0159e, abych v\u011bd\u011bla, jestli m\u00e1m ps\u00e1t dal\u0161\u00ed d\u00edl…<\/em><\/div>\n
M\u00e1m v\u00e1s v\u0161echny moc r\u00e1da a budu se sna\u017eit:-D Pa, Va\u0161e Rachel xD<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Hn\u011bd\u00e9 mandlov\u00e9 o\u010di pozvedly sv\u016fj sklopen\u00fd pohled a u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 jej up\u0159ely na krajinu za oknem, vybarvenou v tepl\u00fdch barv\u00e1ch l\u00e9ta, kter\u00e9 v n\u011bkolika posledn\u00edch dnech za\u010dalo p\u0159eb\u00edrat svou vl\u00e1du nad cel\u00fdm sv\u011btem. Jejich majitel si ti\u0161e povzdychl a svou jemnou b\u00edlou ru\u010dkou pohladil \u010dernou srst mal\u00e9ho kocourka, kter\u00fd k n\u011bmu t\u00e1zav\u011b pozvedl svou hlavinku, d\u00edvaj\u00edc se do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho p\u00e1n\u00ed\u010dka, kter\u00e1 nesla stopy po vlhk\u00fdch cesti\u010dk\u00e1ch slz, je\u017e ji je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilinkou sm\u00e1\u010dely. Zv\u00ed\u0159\u00e1tko jen smutn\u011b sklopilo svou malou hlavi\u010dku a pln\u011b se poddalo p\u0159\u00edjemn\u00fdm dotyk\u016fm hebk\u00fdch prst\u00edk\u016f, laskaj\u00edc\u00edch sv\u00fdmi b\u0159\u00ed\u0161ky jeho srst. Nevrn\u011blo v\u0161ak, ani bla\u017een\u011b nep\u0159edlo tak, jako v\u017edycky, kdy\u017e se jimi nech\u00e1valo h\u00fd\u010dkat. Dnes byly jejich dotyky jin\u00e9 a kocourek to poznal. Poznal smutek, bolest a tr\u00e1pen\u00ed v ka\u017ed\u00e9m pohlazen\u00ed toho, kter\u00fd se s n\u00edm mazlil a h\u00fd\u010dkal jeho sametov\u011b hebkou srst, jindy vesel\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd. Pro\u010d to tedy dnes bylo jinak? Na to byla jeho ko\u010di\u010d\u00ed hlavi\u010dka p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00e1, ne v\u0161ak a\u017e tolik mal\u00e1 nato, aby si kocourek uv\u011bdomil jednu skute\u010dnost. Jako by i ta n\u011bm\u00e1 tv\u00e1\u0159 poznala, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. Jako by i ona poc\u00edtila ve sv\u00e9m mal\u00e9m srd\u00ed\u010dku slab\u00e9, av\u0161ak bolestiv\u00e9 p\u00edchnut\u00ed, kdy\u017e na jej\u00ed srst dopadla mal\u00e1 slan\u00e1 kapi\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec se rozt\u0159esen\u011b nadechl a zaposlouchal se do \u0161um\u011bn\u00ed strom\u016f, se kter\u00fdmi si pohr\u00e1val tepl\u00fd v\u00edtr, p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00edc tak svou \u010dinnost\u00ed v\u016fni l\u00e9ta a rozkvetl\u00fdch kv\u011btin, kter\u00fdch byly pln\u00e9 louky. A nebylo to jen \u0161um\u011bn\u00ed list\u016f strom\u016f, co se dolinulo k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm. Byl to tak\u00e9 sm\u00edch, d\u011btsk\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd se oz\u00fdval z nedalek\u00e9ho h\u0159i\u0161t\u011b. Bylo v n\u011bm zn\u00e1t tolik radosti a d\u011btsk\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed, tolik uvoln\u011bnosti a bezstarostnosti, kter\u00e1 napl\u0148ovala v\u0161echna d\u011btsk\u00e1 srd\u00ed\u010dka. Pro\u010d tedy nemohla napl\u0148ovat i to jeho? Cht\u011bl toho opravdu tolik moc, kdy\u017e si ji p\u0159\u00e1l? Bylo to opravdu to, po \u010dem tou\u017eil a \u010deho se v n\u011bkolika posledn\u00edch dnech musel vzd\u00e1t? Asi ano…<\/p>\n<\/div>\n
Zpod hust\u00fdch \u010dern\u00fdch \u0159as se vykut\u00e1lela dal\u0161\u00ed slza a rychle si na\u0161la cesti\u010dku po tv\u00e1\u0159i chlapce, kter\u00fd odvr\u00e1til sv\u016fj pohled od okna a sto\u010dil jej na velkou ta\u0161ku, p\u0159ipravenou u dve\u0159\u00ed. Zb\u00fdvalo ji jen vz\u00edt a odej\u00edt. Odej\u00edt tam, kde na n\u011bj \u010dekalo mo\u017en\u00e1 to nejhor\u0161\u00ed, co jej mohlo v jeho mlad\u00e9m \u017eivot\u011b potkat. Odej\u00edt tam, kde na n\u011bj \u010dekal jeho osud. Bylo zrovna tohle opravdu jeho \u017eivotn\u00edm \u00fad\u011blem? Tuhle ot\u00e1zku si Bill polo\u017eil asi post\u00e9, post\u00e9 b\u011bhem n\u011bkolika dn\u00ed, ani te\u010f si v\u0161ak na ni nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Nedok\u00e1zal mu na ni odpov\u011bd\u011bt nikdo, ani on, ani jeho maminka a ani l\u00e9ka\u0159i, kte\u0159\u00ed ji u n\u011bj vyvolali. Netu\u0161ili to ani oni, i p\u0159esto, \u017ee se s takov\u00fdmi v\u011bcmi setk\u00e1vali \u010dasto, av\u0161ak i tak to pro n\u011b bylo velk\u00fdm \u0161okem. Ne\u010dekali to a ne\u010dekal to ani Bill, jeho\u017e pohled te\u010f utkv\u011bl na blankytn\u011b modr\u00e9 obloze…<\/div>\n
<\/div>\n
Nikdy, ani v d\u011btstv\u00ed, u sebe nezpozoroval nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho nebo snad podez\u0159el\u00e9ho, nic, co by mu \u0161kodilo. A bylo to sotva p\u00e1r dn\u00ed, kdy na sob\u011b poc\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed slabost, n\u011bco, co jej zevnit\u0159 s\u017e\u00edralo a za\u010dalo svou p\u0159\u00edtomnost projevovat a d\u00e1vat najevo dost znateln\u011b a viditeln\u011b na to, aby si toho Bill nev\u0161iml. Bolest hlavy a stav, ve kter\u00e9m byl bez energie, jej su\u017eoval snad jednou za rok, te\u010f byl v\u0161ak na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku a vyvol\u00e1val tak u Billa neklid. Netu\u0161il, co se s n\u00edm d\u011bje a netu\u0161ila to ani jeho mamka Simone, kter\u00e1 mu byla st\u00e1le nabl\u00edzku. A byla to pr\u00e1v\u011b ona, p\u0159ed jej\u00edma\u017e o\u010dima se Billovo t\u011blo p\u0159ed n\u011bkolika dny bezvl\u00e1dn\u011b sesunulo na podlahu. To, co jim l\u00e9ka\u0159i v nemocnici ten den sd\u011blili, bylo odpov\u011bd\u00ed na Billovy siln\u00e9 bolesti hlavy a zv\u00fd\u0161enou slabost. Sta\u010dilo jen p\u00e1r sn\u00edmk\u016f rentgenu, kompletn\u00ed vy\u0161et\u0159en\u00ed, a jejich diagn\u00f3za byla jasn\u00e1, av\u0161ak a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 krut\u00e1 a zdrcuj\u00edc\u00ed pro Simone a Billa, jeho\u017e t\u011blo v tom okam\u017eiku ztuhlo jako soln\u00fd sloup.<\/p>\n<\/div>\n
Na jeho mozku byl nalezen mal\u00fd n\u00e1dor, sp\u00ed\u0161e je\u0161t\u011b z\u00e1rodek, kter\u00fd nesta\u010dil ani vyr\u016fst, p\u0159esto v\u0161ak to byl pr\u00e1v\u011b on, jeho\u017e existence zp\u0159\u00ed\u010dinila nedostatek energie a tup\u00e9 bolesti hlavy. A na tom se shodli v\u0161ichni l\u00e9ka\u0159i, na jejich\u017e doporu\u010den\u00ed nyn\u00ed \u010dekaly Billa dny, str\u00e1ven\u00e9 na nemocni\u010dn\u00edm l\u016f\u017eku, v tich\u00e9m a osamocen\u00e9m nemocni\u010dn\u00edm pokoji. Po jeho chvilkov\u00e9m bezv\u011bdom\u00ed, zp\u016fsoben\u00e9m omdlen\u00edm, ho cht\u011bli m\u00edt pod kontrolou a odborn\u00fdm dohledem ka\u017ed\u00fd den, aby mohli sledovat zat\u00edm jen sotva znateln\u00fd n\u00e1dor. Podle nich je\u0161t\u011b nebylo nic ztraceno, tolik p\u0159\u00edpad\u016f v posledn\u00ed dob\u011b l\u00e9\u010dili hodn\u011b, a d\u00edky sv\u00fdm perfektn\u00edm l\u00e9ka\u0159sk\u00fdm postup\u016fm a nov\u00fdm za\u0159\u00edzen\u00edm, v\u011bt\u0161inou dos\u00e1hli v\u00fdborn\u00e9ho v\u00fdsledku i u \u010dlov\u011bka, kter\u00fd u\u017e ztr\u00e1cel nad\u011bje. A Billova nemoc, teprve v po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed f\u00e1zi je\u0161t\u011b nebyla tolik hrozn\u00e1 a nevyl\u00e9\u010diteln\u00e1. Mlad\u00fd \u010dernovlas\u00fd chlapec m\u011bl v\u0161ak jin\u00fd n\u00e1zor…<\/p>\n<\/div>\n
Od onoho ve\u010dera, kdy se se Simone vr\u00e1tili z nemocnice, se z n\u011bj stal nezvykle zamlkl\u00fd a smutn\u00fd chlapec. Obvykle se sm\u00e1l a radoval se ze v\u0161eho kolem sebe, b\u011bhem t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed se v\u0161ak jeho \u017eivot zm\u011bnil o stoosmdes\u00e1t stup\u0148\u016f k hor\u0161\u00edmu. Nedok\u00e1zal myslet na nic, jen na svou nemoc, kter\u00e1 jej su\u017eovala v\u00edc a v\u00edc. Nebylo dne, hodiny \u010di minuty, kdy by si nepolo\u017eil ot\u00e1zku, pro\u010d zrovna on. Pro\u010d se to muselo st\u00e1t zrovna jemu? Pro\u010d, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b tak mlad\u00fd? Co bylo na jeho \u017eivot\u011b tak \u0161patn\u00e9ho, \u017ee mu musel b\u00fdt odebr\u00e1n? \u017dil se svou maminkou v mal\u00e9m m\u011bst\u011b v dom\u011b, kde vyr\u016fstal, poctiv\u011b a piln\u011b chodil do \u0161koly, kde ho v\u0161ak v\u0161ichni jen ur\u00e1\u017eeli a posm\u00edvali se mu kv\u016fli jeho nev\u0161edn\u00edmu vzhledu. Prvn\u00ed velk\u00e1 l\u00e1ska jej teprve \u010dekala, pro\u010d si tedy nemoc musela vybrat pr\u00e1v\u011b jeho? To byla ot\u00e1zka, na kterou se jen marn\u011b sna\u017eil naj\u00edt odpov\u011b\u010f. L\u00e9ka\u0159i mu sice \u0159ekli, \u017ee m\u00e1 velkou \u0161anci na uzdraven\u00ed, on tomu v\u0161ak nev\u011b\u0159il. Nev\u011b\u0159il, \u017ee by pat\u0159il mezi ty \u0161\u0165astn\u00e9, kter\u00fdm u\u017e dne\u0161n\u00ed l\u00e9ka\u0159sk\u00fd pokrok sta\u010dil pomoci. Pro\u010d by mezi n\u011b m\u011bl pat\u0159it pr\u00e1v\u011b on? Byli tu p\u0159eci i takov\u00ed, kte\u0159\u00ed se nemoci nedovedli ubr\u00e1nit a jejich boj byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd na to, aby nad n\u00ed dok\u00e1zali zv\u00edt\u011bzit a to bylo to, co Billa d\u011bsilo ze v\u0161eho nejv\u00edc. I kdy\u017e byly jeho nad\u011bje velk\u00e9, b\u00e1l se, \u017ee jej zklamou. Zklamaly p\u0159ece i ty n\u011bkter\u00e9, kte\u0159\u00ed podlehli, bude snad on v\u00fdjimkou? Kolik \u010dasu zb\u00fdv\u00e1 jemu?<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, u\u017e jsi p\u0159ipraven\u00fd?!“ Billovy my\u0161lenky, pln\u00e9 strachu a nejistoty se rozplynuly jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku a Bill zamrkal, aby zahnal slzy, derouc\u00ed se z jeho o\u010d\u00ed. Necht\u011bl, aby jej Simone vid\u011bla plakat. I pro ni to byl velk\u00fd \u0161ok, jej\u00ed \u017eivot bez man\u017eela a z\u00e1rove\u0148 Billova tat\u00ednka, pln\u00fd pr\u00e1ce, u\u017e tak nebyl jednoduch\u00fd a Bill j\u00ed necht\u011bl p\u0159id\u011bl\u00e1vat starosti. Naposled pohladil uhlov\u011b \u010dernou srst a slab\u011b se na kocourka pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Ahoj, Kazim\u00edrku. Bude mi moc smutno,“ \u0161pitl pla\u010dtiv\u00fdm hlasem a pol\u00edbil kocourka na r\u016f\u017eov\u00fd \u010dum\u00e1\u010dek. Zv\u00ed\u0159\u00e1tko jako by vyc\u00edtilo posledn\u00ed okam\u017eiky v tepl\u00e9 n\u00e1ru\u010di, lehce za\u0165alo sv\u00e9 dr\u00e1pky do Billova tri\u010dka, av\u0161ak pozd\u011b. Billovy dlan\u011b jej lehce polo\u017eily na zem a Bill s bolestn\u011b p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky p\u0159e\u0161el k pootev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm. C\u00edtil, jak se mu kocourek ot\u00edr\u00e1 o nohu, o to to v\u0161ak pro n\u011bj bylo hor\u0161\u00ed. V\u011bd\u011bl ale, \u017ee je \u010das j\u00edt. Naposled se rozhl\u00e9dl po pokoji a s ta\u0161kou na rameni vy\u0161el z pokoje na chodbu ke schod\u016fm, zadr\u017euj\u00edc sv\u016fj pl\u00e1\u010d. Mo\u017en\u00e1 jsem tu dnes naposled.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Simone u\u017e st\u00e1la u schod\u016f dole, p\u0159ipravena na cestu do nemocnice, kdy\u017e zahl\u00e9dla sv\u00e9ho synka, kter\u00fd k n\u00ed m\u00ed\u0159il se sklopenou hlavinkou. Pokusila se o \u00fasm\u011bv, a jakmile do\u0161el a\u017e k n\u00ed, konej\u0161iv\u011b jej pohladila po vlasech, u\u010desan\u00fdch do dikobraz\u00edho \u00fa\u010desu.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, to bude dobr\u00fd, uvid\u00ed\u0161. Nemus\u00ed\u0161 se ni\u010deho b\u00e1t,“ za\u0161eptala povzbudiv\u011b, a kdy\u017e j\u00ed bylo odpov\u011bd\u00ed slab\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed hlavou, popo\u0161la spolu s Billem do p\u0159eds\u00edn\u011b. Zpr\u00e1va, kterou se p\u0159ed p\u00e1r dny dozv\u011bd\u011bla, ji zas\u00e1hla jako blesk z \u010dist\u00e9ho nebe, kdy\u017e j\u00ed v\u0161ak l\u00e9ka\u0159i ozn\u00e1mili, \u017ee pobyt pro Billa v nemocnici bude nejlep\u0161\u00ed, rad\u011bji s nimi souhlasila. M\u011bla sv\u00e9ho syna moc r\u00e1da a cht\u011bla pro n\u011bj jen to nejlep\u0161\u00ed. Zprvopo\u010d\u00e1tku se velmi b\u00e1la, co je \u010dek\u00e1 a jak moc v\u00e1\u017en\u00e1 Billova nemoc je, uji\u0161t\u011bn\u00ed l\u00e9ka\u0159\u016f ji v\u0161ak p\u0159eci jen malinko uklidnilo. V\u011b\u0159ila jejich praxi a dne\u0161n\u00ed medic\u00edn\u011b, a tak\u00e9 v\u011b\u0159ila, \u017ee na tom Bill nen\u00ed nejh\u016f\u0159. M\u011bla nad\u011bji v jeho vyl\u00e9\u010den\u00ed, kter\u00e1 v\u0161ak Billovi oproti n\u00ed chyb\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Cel\u00e1 cesta do nemocnice prob\u011bhla tich\u00fdm ml\u010den\u00edm a tichem, kter\u00e9 se ani jeden z nich neodv\u00e1\u017eil p\u0159eru\u0161it. Simone se pln\u011b soust\u0159edila na svou cestu, my\u0161lenkami v\u0161ak byla u Billa, kter\u00fd zara\u017een\u011b sed\u011bl vedle n\u00ed na sedadle spolujezdce. Jindy by se vesele sm\u00e1l a jeho upov\u00eddan\u00e1 pusa by se nezastavila, te\u010f v\u0161ak ne. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, kam jedou, a o to v\u00edc byl zamlklej\u0161\u00ed. Nem\u011bl r\u00e1d nemocnice a nemocni\u010dn\u00ed prost\u0159ed\u00ed, ve kter\u00e9m jako mal\u00fd str\u00e1vil jen jednu noc a sta\u010dilo mu to. A te\u010f tam bude le\u017eet b\u016fhv\u00edjak dlouho, pod dohledem vysoce inteligentn\u00edch lid\u00ed, a \u010dekat na operaci, kter\u00e1 rozhodne o jeho dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b. Bu\u010f se zda\u0159\u00ed a on se uzdrav\u00ed, nebo…<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl svou st\u0159apatou hlavou, aby z n\u00ed alespo\u0148 na okam\u017eik vypudil tyhle dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 mu nedaly chv\u00edli pokoje, a a\u017e te\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee u\u017e d\u00e1vno nesed\u00ed v aut\u011b. Nach\u00e1zel se na nemocni\u010dn\u00ed chodb\u011b, kde p\u0159ed ordinacemi posed\u00e1valo n\u011bkolik nemocn\u00fdch, spolu se svou maminkou a mladou sest\u0159i\u010dkou, jen o p\u00e1r let star\u0161\u00ed ne\u017e byl on. Okam\u017eit\u011b se jich ujala a na jej\u00ed v\u00fdzvu ji oba n\u00e1sledovali nes\u010detn\u00fdmi poschod\u00edmi a chodbami, a\u017e k nemocni\u010dn\u00edmu pokoji s prosklenou \u010d\u00e1st\u00ed, kterou \u0161lo vid\u011bt dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, jsme tady. Tohle je V\u00e1\u0161 pokoj,“ k\u00fdvla hlavou sm\u011brem k Billovi a podr\u017eela jim ob\u011bma dve\u0159e. Pokoj vypadal vskutku hezky, uprost\u0159ed byla postel a n\u011bkolik, zat\u00edm vypnut\u00fdch p\u0159\u00edstroj\u016f. Hned vedle byla sprcha, z\u00e1chod a umyvadlo, kter\u00e9 m\u011blo slou\u017eit pro hygienick\u00e9 pot\u0159eby. Bill se jen pr\u00e1zdn\u00fdm pohledem rozhl\u00ed\u017eel kolem a m\u00e1lem ani nevn\u00edmal hlas sest\u0159i\u010dky, kter\u00fd k n\u011bmu dolehl p\u0159es z\u00e1voj jeho my\u0161lenek.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete se p\u0159evl\u00e9ci do n\u011b\u010deho pohodln\u00e9ho a lehnout si, asi za dv\u011b hodinky se na V\u00e1s p\u0159ijdou pod\u00edvat l\u00e9ka\u0159i,“ ozn\u00e1mila Billovi a nato se oto\u010dila k Simone. „Od V\u00e1s bych pot\u0159ebovala p\u00e1r podpis\u016f, z\u00edtra sem m\u016f\u017eete p\u0159ij\u00edt v n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edch hodin\u00e1ch,“ dodala a mrkla na sv\u00e9 hodinky na z\u00e1p\u011bst\u00ed, pohledem pob\u00edzej\u00edc Simone, kter\u00e1 jen k\u00fdvla hlavou na znamen\u00ed, \u017ee rozum\u00ed a oto\u010dila se k Billovi, aby jej mohla pohladit po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Z\u00edtra za tebou p\u0159ijedu, zlat\u00ed\u010dko, nemus\u00ed\u0161 m\u00edt strach. V\u0161echno dob\u0159e dopadne, uvid\u00ed\u0161. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1da,“ za\u0161eptala a objala Billa, kter\u00fd ji pohladil po vlasech.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, mami,“ \u0161pitl a nechal se od n\u00ed na rozlou\u010denou pol\u00edbit na tv\u00e1\u0159. Simone se na n\u011bj u dve\u0159\u00ed je\u0161t\u011b naposled usm\u00e1la a zam\u00e1vala mu, ne\u017e mu spolu se sest\u0159i\u010dkou zmizela z dohledu.<\/p>\n<\/div>\n
B\u00edl\u00e9 dve\u0159e ti\u0161e cvakly a Bill osam\u011bl. Pohledem spo\u010dinul na rozkvetl\u00e9m parku u nemocnice a potom na b\u00edl\u00e9, nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed st\u011bn\u011b p\u0159ed sebou. V\u0161ude kolem n\u011bj, kam jen dohl\u00e9dl, se rozprost\u00edralo a\u017e d\u011bsiv\u00e9 ticho, najednou tu byl jen on s\u00e1m, \u00fapln\u011b s\u00e1m, se svou nemoc\u00ed. Ta jej doprov\u00e1zela v\u0161ude a Bill sv\u00fdma vystra\u0161en\u00fdma o\u010dima p\u0159el\u00e9tl ztichl\u00fd pokoj. V\u011bt\u0161inou byl s\u00e1m, nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 kamar\u00e1dy, v\u011bt\u0161ina lid\u00ed v jeho okol\u00ed se mu posm\u00edvala a zesm\u011b\u0161\u0148ovala jej kv\u016fli jeho odli\u0161nosti. M\u011bl jen svou maminku a ta tu te\u010f nebyla. Byl tu jen on, jeho nemoc a \u010dty\u0159i b\u00edl\u00e9 st\u011bny, mezi kter\u00fdmi byl uv\u011bzn\u011bn\u00fd. Nem\u011bl odvahu ani s\u00edlu pomyslet na to, co bude d\u00e1l. Mo\u017en\u00e1 to budou pr\u00e1v\u011b tyhle \u010dty\u0159i zdi, kde str\u00e1v\u00ed posledn\u00ed dny a t\u00fddny sv\u00e9ho \u017eivota. Vlna smutku se vzedmula v Billov\u011b t\u011ble je\u0161t\u011b siln\u011bji ne\u017e p\u0159edt\u00edm, a on u\u017e j\u00ed nedovedl d\u00e9le odol\u00e1vat. Ne te\u010f, kdy\u017e se nahrnula do jeho o\u010d\u00ed a sv\u00fdmi ostr\u00fdmi pouty sev\u0159ela Billovo b\u0159\u00ed\u0161ko strachem, strachem z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch dn\u00ed, kter\u00fd u\u017e nedovedl d\u00e9le potla\u010dovat v sob\u011b. Bezmocn\u011b slo\u017eil hlavu do sv\u00fdch dlan\u00ed a tichounce se rozplakal.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Ahoj zlat\u00ed\u010dka, na konci Prince jsem psala „zase brzy“, a tak m\u011b tu taky zase m\u00e1te \ud83d\ude00 Samoz\u0159ejm\u011b s novou pov\u00eddkou, ke kter\u00e9 bych v\u00e1m r\u00e1da n\u011bco \u0159ekla, ne\u017e milostiv\u011b polo\u017e\u00edte packy na my\u0161i\u010dky a sjedete n\u00ed\u017e… \ud83d\ude00 Tento n\u00e1pad<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[272],"tags":[],"class_list":["post-13317","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vylecim-te-laskou"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13317","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13317"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13317\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13317"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13317"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13317"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}