{"id":13318,"date":"2009-10-08T18:30:00","date_gmt":"2009-10-08T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13287"},"modified":"2009-10-08T18:30:00","modified_gmt":"2009-10-08T17:30:00","slug":"prosim-ne-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/08\/prosim-ne-10\/","title":{"rendered":"Pros\u00edm… ne! 10."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho u\u017e ve sklep\u011b je. Jestli n\u011bkolik hodin, dn\u00ed \u010di t\u00fddn\u016f. Absolutn\u011b ztratil pojem o \u010dase. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, zda je den \u010di noc, teplo \u010di zima. Tou\u017eil jen po jedin\u00e9m, dostat se odsud. Ale s\u00e1m to nedok\u00e1zal a p\u0159ed Holgerem nem\u011bl odvahu vzdorovat, v\u011bd\u011bl, \u017ee ten mu\u017e by byl schopn\u00fd ho i zab\u00edt, p\u0159esto\u017ee se k n\u011bmu v posledn\u00edch hodin\u00e1ch choval docela hezky. Neubli\u017eoval mu, nosil mu pit\u00ed a n\u011bjakou z\u00e1hadnou masti\u010dkou ti\u0161il horkou bolest na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 mu po prstu z\u016fstalo. V\u011bd\u011bl, \u017ee prst dostal Tom, a to mu poka\u017ed\u00e9 zal\u00e9valo o\u010di slzami. Nedok\u00e1zal si ani zdaleka p\u0159edstavit bratrovu reakci. On s\u00e1m, kdyby mu takhle p\u0159i\u0161el Tom\u016fv prst, by nejsp\u00ed\u0161 skon\u010dil na psychiatrii. Ale Tom ne, Tom nem\u016f\u017ee\u2026 v\u017edycky byl siln\u011bj\u0161\u00ed a v\u017edycky v\u0161echno \u0161patn\u00e9 sn\u00e1\u0161el mnohem l\u00e9pe ne\u017e Bill. A Bill v\u011bd\u011bl – nikoliv v\u011bd\u011bl, ale sp\u00ed\u0161 tomu v\u011b\u0159il, proto\u017ee mu to tak \u0159\u00edkalo jeho srdce – , \u017ee Toma to ur\u010dit\u011b zranilo, ale \u017ee nen\u00ed nikde na psychiatrii. \u017de se bude sna\u017eit co nejd\u0159\u00edv mu pomoci\u2026 Byli p\u0159ece dvoj\u010data, a Billovo srdce zal\u00e9valo tu\u0161en\u00ed, \u017ee ho tady Tom nenech\u00e1, \u017ee ho zachr\u00e1n\u00ed, jakmile k tomu dostane prvn\u00ed mo\u017enou p\u0159\u00edle\u017eitost. Jen\u017ee na druhou stranu ho ub\u00edjel strach, kter\u00fd mnohon\u00e1sobn\u011b zasti\u0148oval tu drobnou sourozeneckou nad\u011bji. Strach o to, \u017ee ta p\u0159\u00edle\u017eitost nebude. \u017de tady d\u0159\u00edv um\u0159e, a\u0165 ji\u017e s\u00e1m od sebe, bolest\u00ed nebo rukou toho divn\u00e9ho mu\u017ee. A ten strach ho su\u017eoval mnohem v\u00edc, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Zvedl hlavu a pohled up\u0159el na dve\u0159e, kdy\u017e se ozvalo zachrast\u011bn\u00ed kl\u00ed\u010de v z\u00e1mku. Trvalo jen p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e vstoupil Holger, dr\u017e\u00edc v jedn\u00e9 ruce mobil a ve druh\u00e9 dlouh\u00fd n\u016f\u017e. Bill ti\u0161e zak\u0148u\u010del p\u0159i pohledu na zbra\u0148 a st\u00e1hl se co nejv\u00edce do rohu, u n\u011bho\u017e sed\u011bl, ale nebylo mu to nic platn\u00e9, Holger se po p\u00e1r kroc\u00edch dostal a\u017e p\u0159\u00edmo k n\u011bmu.<\/div>\n
\n
„Nemus\u00ed\u0161 p\u0159ede mnou couvat, mali\u010dk\u00fd,“ zap\u0159edl mu do ucha. „Stejn\u011b se k tob\u011b v\u017edycky dostanu, kdykoliv budu cht\u00edt.“<\/div>\n
Chvilku se kochal pohledem na vypla\u0161en\u00e9ho chlapce, potom v\u0161ak pokra\u010doval.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je na\u010dase, abychom zavolali tv\u00fdmu brat\u0159\u00ed\u010dkovi, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„To mysl\u00edte\u2026 v\u00e1\u017en\u011b?“ \u0161pitl nad\u011bjn\u011b. Usly\u0161\u00ed Toma\u2026 I kdyby to nebylo k ni\u010demu jin\u00e9mu, tak usly\u0161\u00ed jeho hlas\u2026 hlas sv\u00e9 l\u00e1sky\u2026<\/div>\n
„Smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl Holger. „Ale varuju t\u011b! \u0158\u00edkej si mu, co chce\u0161\u2026 ale cekne\u0161 jedin\u00fd slovo, kter\u00fd by se mi nemuselo l\u00edbit, a\u2026“<\/div>\n
Nedokon\u010dil v\u011btu, m\u00edsto toho v\u0161ak Billovi ost\u0159\u00edm no\u017ee dost d\u016frazn\u011b, ale tak, aby mu neubl\u00ed\u017eil, p\u0159ejel po krku.<\/div>\n
„Rozum\u011bl jsi tomuhle dob\u0159e?“<\/div>\n
„A – ano,“ \u0161eptl rozt\u0159esen\u00fdm hlasem Bill a se strachem po no\u017ei za\u0161ilhal. U\u017e toho mu\u017ee trochu znal a v\u011bd\u011bl, \u017ee by mu ned\u011blalo sebemen\u0161\u00ed probl\u00e9m tro\u0161ku v\u00edce p\u0159itla\u010dit a pro\u0159\u00edznout mu kr\u010dn\u00ed tepnu.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d\u2026 tak pov\u00eddej, jak\u00fd m\u00e1 Tom \u010d\u00edslo?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se na chvili\u010dku zamyslel, p\u0159esto si v\u0161ak brzy na \u010d\u00edslo sv\u00e9ho dvoj\u010dete vzpomn\u011bl. To \u010d\u00edslo bylo docela jednoduch\u00e9, Bill se v\u0161ak b\u00e1l, aby jej nezkazil. Po t\u00e9 bolesti a hore\u010dce, co tady pro\u017eil, by se nebylo \u010demu divit. Av\u0161ak \u0159ekl ho spr\u00e1vn\u011b a o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji u\u017e Holger stiskl tla\u010d\u00edtko, kter\u00e9 zp\u016fsobilo, \u017ee hovor za\u010dal. Bill mu\u017ee napjat\u011b sledoval\u2026<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dilo ozvat prvn\u00ed zap\u00edp\u00e1n\u00ed, Holger bleskurychle um\u00edstil na jeho srdce stetoskop a jeho sluch\u00e1tko p\u0159ilo\u017eil na reproduktor telefonu, zajistil i vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed na hands free. Op\u011bt polo\u017eil Billovi n\u016f\u017e na krk, \u010d\u00edm\u017e jeho tep podstatn\u011b zrychlil, a v\u00fdhru\u017en\u011b se na chlapce pod\u00edval.<\/div>\n
„Varuju t\u011b, bude\u0161 dr\u017eet hubu do doby, ne\u017e ti dovol\u00edm mluvit, jasn\u00fd?“<\/div>\n
Bill rozechv\u011ble p\u0159ik\u00fdvl. Nev\u011bd\u011bl, zda se m\u00e1 d\u0159\u00edv se strachem d\u00edvat po no\u017ei nebo zda m\u00e1 \u00fap\u011bnliv\u011b naslouchat monot\u00f3nn\u00edmu pomal\u00e9mu p\u00edp\u00e1n\u00ed v telefonu \u010di spla\u0161en\u00e9mu tlukotu vlastn\u00edho srdce\u2026<\/div>\n
„Ano?“ ozval se po chv\u00edli \u010dek\u00e1n\u00ed velice nahlas a z\u0159eteln\u011b Billovi tak zn\u00e1m\u00fd hlas, a\u017e jeho strachy sta\u017een\u00e9 srd\u00ed\u010dko radostn\u011b zaplesalo. „Hal\u00f3? Je tam n\u011bkdo?“<\/div>\n
V tu chv\u00edli v\u0161ak Tom zaslechl zvuk, kter\u00fd ji\u017e sly\u0161el, a dok\u00e1zal by jej identifikovat kdykoliv a kdekoliv, d\u00edky tomu, jak si jej d\u00edky v\u00fdhru\u017en\u00e9mu videu naposlouchal. Na okam\u017eik \u00fapln\u011b on\u011bm\u011bl, zat\u00edmco naslouchal \u00fader\u016fm srdce sv\u00e9ho bratra\u2026<\/div>\n
„Bille?“ vydechl po chv\u00edli.<\/div>\n
Bill se u\u017e nadechoval k odpov\u011bdi, kdy\u017e tlak na jeho hrdle je\u0161t\u011b v\u00edc zes\u00edlil, poznal tedy, \u017ee ud\u011bl\u00e1 l\u00edp, kdy\u017e bude ml\u010det. M\u00edsto n\u011bj promluvil Holger.<\/div>\n
„Boj\u00ed\u0161 se o sv\u00fdho brat\u0159\u00ed\u010dka?“ zasy\u010del velice ti\u0161e, ale p\u0159esto dost z\u0159eteln\u011b.<\/div>\n
„Kdo – kdo jste?“ ozvalo se na druh\u00e9m konci telefonu.<\/div>\n
„To t\u011b v\u016fbec nemus\u00ed zaj\u00edmat,“ odsekl Holger. „Mysl\u00edm, \u017ee bys m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee tv\u016fj bratr zat\u00edm<\/em> je\u0161t\u011b \u017eije. Ale je jenom na tob\u011b, jak dlouho tomu tak je\u0161t\u011b bude.“<\/div>\n
Zlomysln\u011b se uchechtl, kdy\u017e sly\u0161el Tomovo zd\u011b\u0161en\u00e9 zalap\u00e1n\u00ed po dechu. Vyu\u017eil toho, stetoskop odhodil stranou, aby se mu nepletl, a prudce Billa bodl do ramene. M\u00edstnost\u00ed se okam\u017eit\u011b rozlehl bolestn\u00fd v\u00fdk\u0159ik a d\u0159\u00edve, ne\u017e Tom stihl jakkoliv zareagovat \u010di cokoliv \u0159\u00edct, p\u0159itiskl Holger telefon k Billov\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n
„Mluv,“ sykl. „A bacha na jazyk!“<\/div>\n
Bill vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
„To – Tomi?“ \u0161pitl nesm\u011ble.<\/div>\n
„Bill\u00ed!“ ozvalo se na druh\u00e9 stran\u011b. „Bill\u00ed, brou\u010dku m\u016fj\u2026 kde jsi? Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Bill okam\u017eit\u011b uc\u00edtil, jak se mu ke krku p\u0159itisklo ost\u0159\u00ed no\u017ee, p\u0159ipraven\u00e9 vz\u00edt mu \u017eivot.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm,“ kn\u00edknul ti\u0161e. N\u016f\u017e se od jeho krku mali\u010dko odd\u00e1lil, Billa v\u0161ak v tu chv\u00edli p\u0159emohl p\u0159\u00edliv pl\u00e1\u010de. „Tomi, pros\u00edm! Pros\u00edm, dosta\u0148 m\u011b odsud! Pros\u00edm\u2026 Tomi, j\u00e1 chci dom\u016f!“<\/div>\n
„Neboj se, Bill\u00ed\u2026 neboj!“<\/div>\n
Tomem v tu chv\u00edli, kdy sly\u0161el bratr\u016fv zlomen\u00fd hlas, za\u010dal zm\u00edtat neuv\u011b\u0159iteln\u00fd strach, p\u0159esto se v\u0161ak sna\u017eil, aby aspo\u0148 p\u0159es telefon zn\u011bl jeho hlas pevn\u011b.<\/div>\n
„Neboj se\u2026 P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee t\u011b odtamtud dostanu, ano?“<\/div>\n
Bill s dal\u0161\u00edm vzlykem p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Tomi\u2026 j\u00e1 se tak boj\u00edm! Chci dom\u016f\u2026“<\/div>\n
„Neboj\u2026 j\u00e1 t\u011b dom\u016f dostanu!“ vyjekl Tom zoufale. Slzy, kter\u00e9 nemohl vid\u011bt, av\u0161ak je v bratrov\u011b hlase velice z\u0159eteln\u011b c\u00edtil, ho p\u0159iv\u00e1d\u011bly k \u0161\u00edlenstv\u00ed. „Vydr\u017e, brou\u010dku\u2026 bude zase dob\u0159e, slibuju\u2026“<\/div>\n
Sv\u00e9 posledn\u00ed slovo vzlykl. To, \u017ee Bill n\u011bkde trp\u00ed a m\u00e1 strach, jenom stup\u0148ovalo pocit obrovsk\u00e9 bezmoci, kter\u00e1 j\u00edm cloumala\u2026<\/div>\n
„To by sta\u010dilo,“ sykl Holger, odtrhl Billovi telefon od \u00fast a dob\u0159e m\u00ed\u0159enou r\u00e1nou p\u011bst\u00ed snadno p\u0159ivedl zesl\u00e1bl\u00e9ho chlapce do bezv\u011bdom\u00ed. „Tak jak se dohodneme?“ u\u0161kl\u00edbl se a posm\u011b\u0161n\u011b do Billova bezvl\u00e1dn\u00e9ho t\u011bla kopnul. „V\u011b\u0159 mi, \u017ee mi ned\u011bl\u00e1 sebemen\u0161\u00ed probl\u00e9m ti poslat je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00fdho, ne\u017e jen jeho prst\u2026 T\u0159eba kolenn\u00ed kloub by se ti nel\u00edbil?“<\/div>\n
„Ne, pros\u00edm!“ vyk\u0159ikl Tom. Tentokr\u00e1t byl pl\u00e1\u010d v jeho hlase nep\u0159eslechnuteln\u00fd. „Pros\u00edm\u2026 co chcete? D\u00e1m v\u00e1m cokoliv\u2026 jen u\u017e Billovi neubli\u017eujte!“<\/div>\n
„Hmmm,“ zamru\u010del pochvaln\u011b Holger. „Cokoliv? To se mi zamlouv\u00e1\u2026“<\/div>\n
P\u0159esto\u017ee m\u011bl ve sv\u00fdch po\u017eadavc\u00edch d\u00e1vno jasno, schv\u00e1ln\u011b p\u0159edst\u00edral, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, aby zv\u00fd\u0161il nervozitu v Tomov\u011b du\u0161i.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee kr\u00e1sn\u00fdch p\u011bt set litr\u016f nefal\u0161ovan\u00fdch eur by to mohl spravit, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161? Samoz\u0159ejm\u011b za p\u0159edpokladu, \u017ee ty pen\u00edze nebudou fale\u0161n\u00fd a \u017ee i nad\u00e1le sem poldov\u00e9 nebudou strkat ryp\u00e1k.“<\/div>\n
Tom se na okam\u017eik zasekl. Dok\u00e1\u017eou v\u016fbec d\u00e1t dohromady takovouhle sumu? Nev\u00e1hal v\u0161ak a p\u0159ik\u00fdvl. V nejhor\u0161\u00edm se n\u011bkde zadlu\u017e\u00ed, ale to ho te\u010f netr\u00e1pilo. Hlavn\u011b, \u017ee bude m\u00edt Billa zp\u011bt u sebe, v bezpe\u010d\u00ed\u2026<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b,“ pochv\u00e1lil ho Holger. „Je skoro deset ve\u010der\u2026 tak z\u00edtra v deset r\u00e1no?“<\/div>\n
Tom zalapal po dechu. Tak brzo? Kde ty pen\u00edze za takovouhle dobu stihne sehnat?<\/div>\n
Holger se uchechtl.<\/div>\n
„Ml\u010den\u00ed znamen\u00e1 souhlas\u2026 tak\u017ee z\u00edtra v deset. Na tom velk\u00fdm parkovi\u0161ti za Berl\u00ednem, co je p\u0159ed d\u00e1lnic\u00ed sm\u011brem na Hamburk, to se nepou\u017e\u00edv\u00e1, tam by n\u00e1s nikdo nem\u011bl vyru\u0161it. Ani o minutu pozd\u011bji, a ani o jedin\u00fd euro m\u00ed\u0148. Rozum\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„A\u2026 ano,“ vydechl Tom.<\/div>\n
„Super\u2026 a varuju t\u011b, jestli tam krom\u011b tebe bude kdokoliv jinej, tak uvid\u00ed\u0161, jak toho mal\u00fdho zmrda pod\u0159\u00edznu za\u017eiva a p\u0159ed tv\u00fdma o\u010dima, je ti to jasn\u00fd?“<\/div>\n
„Ano,“ vzlykl Tom. „Pros\u00edm\u2026 ud\u011bl\u00e1m to p\u0159esn\u011b tak, jak jste mi \u0159ekl\u2026 Ale neubli\u017eujte Billovi\u2026 pros\u00edm!“<\/div>\n
„Uvid\u00ed se,“ u\u0161kl\u00edbl se Holger. „Kdy\u017e budu cht\u00edt, nebo kdy\u017e bude zlobit, tak ho zabiju\u2026 a taky na n\u011bj u\u017e nemus\u00edm v\u016fbec s\u00e1hnout, to se je\u0161t\u011b uvid\u00ed. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b u\u017e se s tebou vykec\u00e1v\u00e1m dost dlouho, u\u017e mi za ten kredit nestoj\u00ed\u0161\u2026 Tak nezapome\u0148. Z\u00edtra v deset dopol. Parkovi\u0161t\u011b za Berl\u00ednem. Rovn\u00fdch p\u011bt set litr\u016f. A nikomu ani slovo.“<\/div>\n
Ukon\u010dil hovor a v\u00edt\u011bzn\u011b si tleskl. V\u016fbec nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee to bude cel\u00e9 takhle snadn\u00e9. Asi mu mus\u00ed na tom mal\u00fdm chc\u00edp\u00e1\u010dkovi doopravdy z\u00e1le\u017eet. Naposledy se na bezv\u011bdom\u00e9ho Billa pod\u00edval, na\u010de\u017e vzal svoje v\u011bci a opustil sklep, kter\u00fd pe\u010dliv\u011b zamknul. Je\u0161t\u011b o tom mus\u00ed poinformovat Tobiase. Pak se p\u016fjde naj\u00edst a \u0161up do hajan, z\u00edtra bude velk\u00fd den. Den jeho triumfu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho u\u017e ve sklep\u011b je. Jestli n\u011bkolik hodin, dn\u00ed \u010di t\u00fddn\u016f. Absolutn\u011b ztratil pojem o \u010dase. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, zda je den \u010di noc, teplo \u010di zima. Tou\u017eil jen po jedin\u00e9m, dostat se odsud. Ale s\u00e1m to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[266],"tags":[],"class_list":["post-13318","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosim-ne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13318","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13318"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13318\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13318"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13318"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13318"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}