{"id":13335,"date":"2009-10-06T15:30:00","date_gmt":"2009-10-06T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13304"},"modified":"2009-10-06T15:30:00","modified_gmt":"2009-10-06T14:30:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-63-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/06\/muj-pohadkovy-princ-63-konec\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 63. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Blankytn\u011b modr\u00e1 obloha, pln\u00e1 mal\u00fdch b\u00edl\u00fdch mr\u00e1\u010dk\u016f se rozlou\u010dila s odlesky tepl\u00e9 letn\u00ed noci a rozz\u00e1\u0159ila se bly\u0161tiv\u00fdmi paprsky slun\u00ed\u010dka, kter\u00e9 si rozpustilo sv\u00e9 zlatav\u00e9 vlasy a zlat\u00fdm h\u0159ebenem si je za\u010dalo pro\u010des\u00e1vat. Jejich z\u00e1\u0159 dopadala v\u0161ude, i do t\u00e9 nejodlehlej\u0161\u00ed uli\u010dky, i do toho nejzaz\u0161\u00edho kouta, najednou j\u00ed byla pln\u00e1 zem\u011b. Paprsky, ze kter\u00fdch vych\u00e1zela, pronikaly do ka\u017ed\u00e9ho domku, na ka\u017ed\u00e9 m\u00edsto, dokud cel\u00e1 zem\u011b nebyla pod jejich nadvl\u00e1dou. Z\u00e1\u0159ily sv\u00fdm jasn\u00fdm sv\u011btlem a zv\u011bdav\u011b nakouk\u00e1valy do lidsk\u00fdch p\u0159\u00edbytk\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
I do mal\u00e9ho ok\u00e9nka pokoje, kter\u00fd te\u010f osv\u00edtila jejich z\u00e1\u0159e a ony jen nesm\u011ble nakoukly dovnit\u0159, zda-li i tady budou v\u00edt\u00e1ny a budou moci vstoupit. Netrvalo v\u0161ak dlouho a jejich pohledu se naskytl z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv a jisk\u0159i\u010dky \u0161t\u011bst\u00ed ve dvou rozespal\u00fdch \u010dokol\u00e1dk\u00e1ch, kter\u00e9 ospale zam\u017eouraly po t\u00e9 slune\u010dn\u00ed n\u00e1dhe\u0159e, nat\u00e1\u010dej\u00edc tv\u00e1\u0159 k p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di. \u010cernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko se m\u00edrn\u011b o\u0161ilo a p\u0159it\u00e1hlo si pe\u0159inku bl\u00ed\u017e k t\u011blu, kter\u00e9 se pod pe\u0159inkou za\u010dalo chv\u011bt. Mo\u017en\u00e1 to bylo malou rozespalost\u00ed, nebo tak\u00e9 chladn\u011bj\u0161\u00edm rann\u00edm vzduchem, kter\u00fd dovnit\u0159 proudil pootev\u0159en\u00fdm oknem a vyvolal tak na huben\u00e9m t\u011bl\u00ed\u010dku hus\u00ed k\u016f\u017ei. Bill se zakutal v\u00edce pod pe\u0159inu a stulil se do klub\u00ed\u010dka, sta\u010dil v\u0161ak jeden jedin\u00fd pohled p\u0159ed sebe a na jeho tv\u00e1\u0159 se vkradl kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
Billova o\u010dka malinko zamrkala a Bill se m\u00edsto toho, aby se sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka, p\u0159ekulil na b\u0159\u00ed\u0161ko a s jisk\u0159i\u010dkami radosti ve sv\u00fdch hn\u011bd\u00fdch kukad\u00fdlk\u00e1ch, se zad\u00edval do sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka, kter\u00e1 mu dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 vyrazila dech. Miloval okam\u017eiky, kdy mohl neru\u0161en\u011b pozorovat Tom\u016fv sp\u00e1nek a st\u0159e\u017eit jeho sny, ve kter\u00fdch se pr\u00e1v\u011b proch\u00e1zel. A to mu \u00fapln\u011b sta\u010dilo k tomu, aby bylo dne\u0161n\u00ed r\u00e1no dal\u0161\u00ed z t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch v Billov\u011b \u017eivot\u011b. Pr\u00e1v\u011b te\u010f c\u00edtil u srd\u00ed\u010dka kr\u00e1sn\u00fd pocit, kter\u00fd jej p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1l a netou\u017eil u\u017e po ni\u010dem jin\u00e9m. Kdy\u017e se r\u00e1no probudil v h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di, kter\u00e1 jej celou noc chr\u00e1nila a zahrnovala l\u00e1skou, byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
\n
Nepot\u0159eboval nic, nic jin\u00e9ho, co by jej mohlo ud\u011blat \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm. Sv\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed toti\u017e pr\u00e1v\u011b dos\u00e1hl a to byl ten kr\u00e1sn\u00fd pocit, kter\u00fd Bill c\u00edtil u srd\u00ed\u010dka. Le\u017eelo p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm a jen jemn\u00fdm mihot\u00e1n\u00edm dlouh\u00fdch \u0159as a tich\u00fdm odfukov\u00e1n\u00edm vykouzlilo na pln\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159c\u00edch \u010dernovlas\u00e9ho chlapce \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se rozz\u00e1\u0159il jako slun\u00ed\u010dko a opatrn\u011b vzt\u00e1hnul prst\u00edk, aby se jeho b\u0159\u00ed\u0161kem mohl n\u011b\u017en\u011b dotknout Tomovy sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159e, ze kter\u00e9 u\u017e od okam\u017eiku, kdy se probudil, nespustil o\u010dka. Cht\u011bl Toma probudit co nejn\u011b\u017en\u011bji, proto jen lehk\u00fdmi dotyky sv\u00fdch prst\u016f pokr\u00fdval jeho tv\u00e1\u0159, trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc na rozespal\u00fd pohled je\u0161t\u011b st\u00e1le sp\u00edc\u00edho dred\u00e1\u010dka. A opravdu! Nab\u011bhl\u00e9 pln\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, a\u017e dote\u010f pevn\u011b semknut\u00e9 k sob\u011b, se zvlnily do m\u00edrn\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a jejich majitel se pod pe\u0159inou malinko zavrt\u011bl, ospale k\u0148ouraj\u00edc. Jen co v\u0161ak uc\u00edtil na sv\u00fdch p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dk\u00e1ch mot\u00fdl\u00ed dotyky dvou hebou\u010dk\u00fdch prst\u00edk\u016f, podv\u011bdom\u011b se zaculil a jeho \u0159asy se zamihotaly.<\/div>\n
„Brou\u010dku?“ \u0161pitl ti\u0161e t\u00e1zav\u00fdm hlasem a v\u016fbec si neuv\u011bdomoval, \u017ee na jeho rtech pohr\u00e1v\u00e1 mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Nemusel ani otev\u00edrat o\u010di, aby poznal, kdo jej tak kr\u00e1sn\u011b probouz\u00ed. Je\u0161t\u011b s nik\u00fdm neza\u017e\u00edval tak n\u00e1dhern\u00e1 r\u00e1na, nikdo je neum\u011bl ud\u011blat kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edmi, ne\u017e \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko, kter\u00e9 se te\u010f rozz\u00e1\u0159ilo jako slun\u00ed\u010dko a opatrn\u011b se nahnulo k jeho rt\u016fm. Dlouh\u00fd, proc\u00edt\u011bn\u00fd polibek p\u0159ist\u00e1l na jeho m\u011bkk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159c\u00edch a ujistil Toma v jeho my\u0161lenk\u00e1ch, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b poletovaly v jeho hlav\u011b. Ka\u017ed\u00e1 z nich byla stejn\u00e1, jako ty ostatn\u00ed, ka\u017ed\u00e1 m\u011bla stejnou podstatu a tou byla \u010dty\u0159i p\u00edsmenka, poskl\u00e1d\u00e1na do jednoho jedin\u00e9ho sl\u016fvka, nad kter\u00fdm se Tomovo srd\u00ed\u010dko rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod. Bill.<\/em><\/div>\n
Tomova tv\u00e1\u0159 se rozjasnila a Tom se pomalounku odt\u00e1hl od hebk\u00fdch rt\u00edk\u016f, kter\u00e9 naposled pol\u00edbily ty jeho a kone\u010dn\u011b pootev\u0159el o\u010di, kter\u00fdm se vz\u00e1p\u011bt\u00ed naskytlo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co se jim naskytnout mohlo. Byla to Billova rozespal\u00e1, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le kr\u00e1sn\u00e1 tv\u00e1\u0159i\u010dka, co Tomovi vykouzlila na tv\u00e1\u0159i \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se cel\u00fd rozz\u00e1\u0159il. Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no, kdy jako prvn\u00ed spat\u0159il probuzenou nebo rozespalou tv\u00e1\u0159 sv\u00e9 l\u00e1sky u\u017e nemohlo b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ za\u0161eptal co nejti\u0161eji a jemn\u011b si na prst namotal p\u00e1r uhlov\u011b \u010dern\u00fdch pram\u00ednk\u016f vl\u00e1sk\u016f, d\u00edvaj\u00edc se do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se okam\u017eit\u011b rozz\u00e1\u0159ily a Bill mu \u00fasm\u011bv oplatil.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, l\u00e1sko. Jak ses vyspinkal?“ \u0161pitl ti\u0161e, jakoby se jen b\u00e1l promluvit nahlas. Tomovi se to v\u0161ak velmi l\u00edbilo. Malinko se zamyslel a jemn\u011b za\u010dal \u010dechrat Billovy zacuchan\u00e9 vl\u00e1sky.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b, kdy\u017e mi m\u016fj and\u00edlek celou dobu d\u0159\u00edmal v n\u00e1ru\u010di,“ p\u0159iznal a kdy\u017e mu byl odpov\u011bd\u00ed Bill\u016fv z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv, oplatil mu jej, nato se v\u0161ak zatv\u00e1\u0159il malinko v\u00e1\u017en\u011b. „Akor\u00e1t m\u00e1m velk\u00fd hlad, Bill\u00ed. Nev\u00ed\u0161, jestli u\u017e maminka chyst\u00e1 sn\u00eddani?“ za\u0161kemral prosebn\u011b a dlan\u00ed si pohladil pr\u00e1zdn\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko, mrkaj\u00edc na Billa, kter\u00fd svra\u0161til \u010del\u00ed\u010dko a bedliv\u011b zap\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Maminka u\u017e ur\u010dit\u011b bude vzh\u016fru, tak za n\u00ed zajdu a donesu ti sn\u00eddani. Dnes bychom si m\u011bli p\u0159ivstat, pan doktor tu bude co nevid\u011bt,“ p\u0159ipomn\u011bl d\u016fle\u017eit\u011b a kdy\u017e vid\u011bl, jak Tom pok\u00fdval hlavou, pomalu spustil no\u017eky z postele a oto\u010dil se, aby mohl v\u011bnovat Tomovi je\u0161t\u011b posledn\u00ed polibek, nato v\u0161ak u\u017e rychle capkal ke dve\u0159\u00edm, vch\u00e1zej\u00edc na sn\u00eddan\u00ed provon\u011bnou chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak a je\u0161t\u011b posledn\u00ed kous\u00ednek\u2026 a je to,“ Billovy packy si vesele zatleskaly a Billovu tv\u00e1\u0159 rozz\u00e1\u0159il \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. Bill na posteli radostn\u011b nadsko\u010dil a spokojen\u011b odlo\u017eil pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159ek i s vidli\u010dkou na no\u010dn\u00ed stolek, pozoruj\u00edc Toma, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b do\u017ev\u00fdk\u00e1val posledn\u00ed kousek vaje\u010dn\u00e9 omelety. Kdy\u017e mu Bill asi p\u0159ed \u010dtvrthodinkou donesl velkou porci p\u0159es cel\u00fd tal\u00ed\u0159, p\u0159\u00edsahal by, \u017ee by se to do n\u011bj nevlezlo, sta\u010dilo v\u0161ak jen p\u00e1r soust t\u00e9 dobroty a za p\u00e1r minutek u\u017e se d\u00edval na pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159ek bez jedin\u00e9ho drobe\u010dku. Billova maminka byla podle n\u011bj velk\u00e1 um\u011blkyn\u011b a i j\u00eddla, kter\u00e1 Tom jako mal\u00fd nesn\u00e1\u0161el, te\u010f v jej\u00edm kucha\u0159sk\u00e9m pod\u00e1n\u00ed velmi miloval. A\u0165 u\u017e to bylo cokoli, v\u017edy m\u011bl sv\u016fj tal\u00ed\u0159 v n\u011bkolika chvilk\u00e1ch pr\u00e1zdn\u00fd a prosil o p\u0159id\u00e1n\u00ed. Te\u010f si v\u0161ak pohladil napapan\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko a usm\u00e1l se na Billa sv\u00fdm kr\u00e1sn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Billi, bylo to v\u00fdborn\u00e9. Pan doktor u\u017e m\u016f\u017ee p\u0159ijet,“ pochvaloval si a vid\u011bl, jak Bill \u0161\u0165astn\u011b vykn\u00edkl. Vesele se usm\u00e1l, nato v\u0161ak malinko posmutn\u011bl a sklopil o\u010dka ke sv\u00fdm no\u017ek\u00e1m. Bylo tu p\u0159eci jen je\u0161t\u011b n\u011bco, co jej tr\u00e1pilo a nedalo mu sp\u00e1t. N\u011bco mal\u00e9ho, chlupat\u00e9ho a u\u0161at\u00e9ho. Bill se zhluboka nadechl a zavrt\u011bl hlavinkou.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee bude m\u00edt tro\u0161ku v\u00edc \u010dasu, mo\u017en\u00e1 by se mohl pod\u00edvat i na Bobinku. Opravdu mi d\u011bl\u00e1 starosti. V\u016fbec nepap\u00e1 a u\u017e i Bob\u00edk je z n\u00ed sklesl\u00fd. O nic nem\u00e1 z\u00e1jem, ani si nechce hr\u00e1t. Pan doktor by ur\u010dit\u011b tro\u0161ku mohl rozpoznat, co j\u00ed je. Snad nebude nemocn\u00e1,“ povzdychl si a pomalu vzhl\u00e9dl k Tomovi, kter\u00fd se te\u010f tak\u00e9 zamyslel. Bobinku vid\u011bl naposled v\u010dera a dr\u017eel ji chvilku v n\u00e1ru\u010di, v\u016fbec se s n\u00edm v\u0161ak necht\u011bla mazlit, ani kdy\u017e j\u00ed nab\u00eddl sv\u00e9 m\u011bkk\u00e9 prsty. P\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b svra\u0161til \u010delo a pok\u00fdval hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„Taky jsem si v\u010dera v\u0161imnul, \u017ee nen\u00ed ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. Zept\u00e1m se pana doktora, ten by n\u00e1m mohl pomoci. T\u0159eba to ani nebude nic v\u00e1\u017en\u00e9ho, hm?“ povzbudiv\u011b mrkl na Billa, kter\u00e9mu se v hlav\u011b zrodil geni\u00e1ln\u00ed n\u00e1pad. Ro\u0161\u0165\u00e1cky vycenil sv\u00e9 p\u0159edn\u00ed zoubky a poposedl si bl\u00ed\u017e k Tomovi, z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00edvaj\u00edc. V o\u010d\u00edch se mu bl\u00fdsklo a Bill se jen pohodln\u011b uvelebil svou prdelkou na Tomov\u011b kl\u00edn\u011b, tul\u00edc se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„No, t\u0159eba jen souc\u00edt\u00ed se sv\u00fdm p\u00e1n\u00ed\u010dkem a tak\u00e9 bude odpo\u010d\u00edvat,“ sladce zamrkal, zat\u00edmco se jeho ru\u010dky za\u010daly ov\u00edjet kolem Tomova krku. Cht\u011bl te\u010f d\u011blat n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e si pov\u00eddat, proto p\u0159ibl\u00ed\u017eil svou tv\u00e1\u0159 k t\u00e9 Tomov\u011b a lehce ot\u0159el sv\u00e9 rty o ty jeho.<\/div>\n
Tomovy koutky \u00fast se zacukaly a Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l nad chytrost\u00ed sv\u00e9ho brou\u010dka. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, po \u010dem te\u010f Bill tou\u017e\u00ed a v\u016fbec se tomu nebr\u00e1nil. Ne te\u010f, kdy\u017e u n\u011bj \u017e\u00e1dostiv\u00e9 dotyky rt\u016f na t\u011bch jeho vyvolaly vlnu touhy po dal\u0161\u00edch a dal\u0161\u00edch Billov\u00fdch polibc\u00edch, po kter\u00fdch prahnul v\u00edc, ne\u017e po \u010demkoli jin\u00e9m. Nedok\u00e1zal jim dlouho odol\u00e1vat, stejn\u011b jako nedok\u00e1zal dlouho odol\u00e1vat n\u00e1tlaku Billova nenechav\u00e9ho jaz\u00fd\u010dka. Dobrovoln\u011b jej nechal vklouznout do sv\u00fdch \u00fast a za okam\u017eik u\u017e se s n\u00edm propl\u00e9tal t\u00edm sv\u00fdm. Ani si neuv\u011bdomil, jak moc v\u00e1\u0161niv\u011b a tou\u017eebn\u011b se pr\u00e1v\u011b l\u00edbaj\u00ed. Uv\u011bdomil si to a\u017e v okam\u017eiku, kdy se k jeho u\u0161\u00edm dolinulo tich\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed a opatrn\u00e9 kroky, kter\u00e9 se rozlehly cel\u00fdm pokojem. Podv\u011bdom\u011b okem mrknul sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm a kdy\u017e se jeho pohledu naskytla vysok\u00e1 postava doktora, m\u00edrn\u011b sebou cuknul, sna\u017eil se odpojit od Billov\u00fdch rt\u016f, p\u0159is\u00e1t\u00fdch k t\u011bm jeho. P\u0159eci jen mu to p\u0159i\u0161lo p\u0159ed doktorem tro\u0161ku nevhodn\u00e9.<\/div>\n
„Billi, po\u010dkej,“ za\u0161eptal do polibku a malinko nerv\u00f3zn\u011b znova mrknul na doktora, post\u00e1vaj\u00edc\u00edho mezi dve\u0159mi. Bill se v\u0161ak s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l a naopak se je\u0161t\u011b hloub\u011bji pono\u0159il do Tomov\u00fdch rt\u016f, ani\u017e by tu\u0161il, \u017ee v pokoji u\u017e nejsou sami. Cht\u011bl se l\u00edbat a mazlit se s Tomov\u00fdmi rty, proto nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavinkou a Tom mohl na sv\u00fdch rtech c\u00edtit, jak protestn\u011b vy\u0161pulil pusinku.<\/div>\n
„Ale Bill\u00ed \u010dekat nechce,“ \u0161pitl tak v\u00e1\u0161niv\u00fdm hlasem, a\u017e Tomovi zaho\u0159ely tv\u00e1\u0159e studem a Tom jen znova c\u00edtil, jak si Billovy rty pohr\u00e1vaj\u00ed s t\u011bmi jeho. Bill se vesele d\u00e1l v\u011bnoval sv\u00e9 \u010dinnosti, kterou v\u0161ak po p\u00e1r vte\u0159ink\u00e1ch p\u0159eru\u0161ilo tich\u00e9 odka\u0161l\u00e1n\u00ed a donutilo jej se od Toma na okam\u017eik odpojit a vzhl\u00e9dnout…<\/p>\n<\/div>\n
Billovo t\u011blo cel\u00e9 ztuhlo a v Billovi by se krve nedo\u0159ezal. Malinko zamrkal, jestli se mu to p\u0159eci jen nezd\u00e1, opak v\u0161ak byl pravdou a Bill te\u010f vyjukan\u011b hled\u011bl do l\u00e9ka\u0159ovy tv\u00e1\u0159e, ve kter\u00e9 nedovedl vy\u010d\u00edst v\u016fbec nic. Prvn\u00ed, co v\u0161ak poc\u00edtil bylo, jak se mu l\u00ed\u010dka zbarvuj\u00ed do syt\u011b rud\u00e9 barvy a on jen sklopil hlavinku, aby ji bezv\u00fdsledn\u011b skryl. Do t\u00e9to situace se snad je\u0161t\u011b nikdy nedostal. Bylo mu neuv\u011b\u0159iteln\u011b trapn\u011b za to, co se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed stalo a kdy\u017e si v tom zmatku, kter\u00fd v hlavince m\u011bl, vybavil v\u011btu, kterou Tomovi na jeho v\u00fdzvu odpov\u011bd\u011bl, stydliv\u011b z\u010dervenal je\u0161t\u011b v\u00edc. Nev\u011bd\u011bl a ani nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co m\u00e1 te\u010f d\u011blat a jak se m\u00e1 v\u016fbec na doktora pod\u00edvat a t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho v pokoji mu to v\u016fbec neuleh\u010dovalo. Tok jeho my\u0161lenek v\u0161ak p\u0159eru\u0161il l\u00e9ka\u0159\u016fv hlas. Doktor nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl mezi dve\u0159mi, m\u00edrn\u011b zamrkal a pokusil se o mal\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd by odleh\u010dil situaci.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, omlouv\u00e1m se, jestli v\u00e1s tu ru\u0161\u00edm ve va\u0161em… no…“ malinko se odml\u010del, jakoby cht\u011bl naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, nakonec to v\u0161ak vzdal „ale p\u0159i\u0161el jsem se pod\u00edvat na Toma. Mohl bych s n\u00edm b\u00fdt chvilku o samot\u011b?“ zeptal se opatrn\u011b a zad\u00edval se na oba chlapce. Tomovy rty se zvlnily do mal\u00e9ho \u00fasm\u011bvu a Tom pok\u00fdval hlavou, ot\u00e1\u010dej\u00edc se na Billa, kter\u00fd st\u00e1le je\u0161t\u011b sed\u011bl jako za\u0159ezan\u00fd. Pohladil jej po vl\u00e1sc\u00edch a kr\u00e1sn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Ut\u00edkej, prdelko,“ vyzval jej a neodpustil si lehk\u00e9 popl\u00e1c\u00e1n\u00ed po zade\u010dku, jeho\u017e majitel se a\u017e te\u010f probral z transu. Jen n\u011bco vykn\u00edkl a postavil se na sv\u00e9 st\u00e1le rozt\u0159esen\u00e9 no\u017eky, sm\u011b\u0159uj\u00edc tak ke dve\u0159\u00edm. Jakmile se v\u0161ak jeho pohledu naskytl doktor, st\u00e1le stoj\u00edc\u00ed na jednom m\u00edst\u011b, jeho l\u00ed\u010dka znova zr\u016f\u017eov\u011bla a stydliv\u011b sklopil hlavinku, jdouc co nejrychlej\u0161\u00edmi kr\u016f\u010dky ke dve\u0159\u00edm. Opatrn\u011b vzhl\u00e9dl a kdy\u017e spat\u0159il doktorovu tv\u00e1\u0159 n\u011bkde p\u0159ed sebou, neubr\u00e1nil se sv\u00e9mu zvoniv\u00e9mu sm\u00edchu. Najednou mu to cel\u00e9 p\u0159i\u0161lo sm\u011b\u0161n\u00e9 a vtipn\u00e9, proto jen omluvn\u011b mrkl na doktora a s tich\u00fdm zamuml\u00e1n\u00edm, \u017ee nebude ru\u0161it, vyklouzl ze dve\u0159\u00ed pokoje ven, neust\u00e1le se roztomile chichotaj\u00edc. Je\u0161t\u011b v posledn\u00ed vte\u0159ince stihl usm\u00edvaj\u00edc\u00edmu se Tomovi poslat vzdu\u0161nou pusinku, potom v\u0161ak u\u017e rad\u011bji zav\u0159el, aby se doktor je\u0161t\u011b neoto\u010dil. S\u00e1m se tomu te\u010f musel sm\u00e1t, kdy\u017e si to vybavil, zaj\u00edmalo jej v\u0161ak, jak\u00e9 budou prvn\u00ed l\u00e9ka\u0159ovy v\u011bty, proto pomalounku spustil ru\u010dku z kliky a p\u0159ilo\u017eil ke d\u0159ev\u011bn\u00fdm dve\u0159\u00edm sv\u00e9 ou\u0161ko, ti\u0161e naslouchaj\u00edc d\u011bn\u00ed za nimi.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovy rty rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv a Tom omluvn\u011b zamrkal na doktora, st\u00e1le stoj\u00edc\u00edho mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se za to, co jste vid\u011bl, ani jsme nesly\u0161eli Va\u0161e kroky. Omlouv\u00e1m se, jestli V\u00e1m to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9,“ vykoktal ze sebe nerv\u00f3zn\u011b, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak bylo doktorovo zavrt\u011bn\u00ed hlavou a \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fdm jej l\u00e9ka\u0159 obda\u0159il. Popo\u0161el bl\u00ed\u017e k posteli a odlo\u017eil si sv\u00e9 l\u00e9ka\u0159sk\u00e9 pot\u0159eby na zem, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Ne ne, Tome, nemus\u00ed\u0161 se za nic omlouvat. M\u011bl jsem klepat hlasit\u011bji. Ale takhle jsem alespo\u0148 vid\u011bl, \u017ee ti to doma sv\u011bd\u010d\u00ed mnohem v\u00edc, ne\u017e v nemocnici. Tam nem\u00e1me takov\u00e9 speci\u00e1ln\u00ed sest\u0159i\u010dky,“ usm\u00e1l se nad sv\u00fdm vtipem a setkal se s Tomov\u00fdm horliv\u00fdm p\u0159itak\u00e1n\u00edm a z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee n\u011bkolika posledn\u00edmi slovy vykouzlil \u00fasm\u011bv i na tv\u00e1\u0159i \u010dernovlas\u00e9 os\u016fbky za dve\u0159mi, kter\u00e1 jen ti\u0161e n\u011bco vykn\u00edkla a s neskr\u00fdvanou radost\u00ed odcupitala do kuchyn\u011b za Ann.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo asi jeden\u00e1ct hodin dopoledne a slun\u00ed\u010dko u\u017e st\u00e1lo vysoko, kdy\u017e si Bill na sv\u00e9 \u017eidli\u010dce nedo\u010dkav\u011b poposedl a pohledem utkv\u011bl n\u011bkde na ztichl\u00fdch dve\u0159\u00edch jeho a Tomova pokoje. Uplynulo sotva p\u016flhodinky od chv\u00edle, kdy z pokoje ode\u0161el a dal tak l\u00e9ka\u0159i prostor k prohl\u00eddce Toma, te\u010f mu to v\u0161ak p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee celou tu dobu jen sed\u011bl, mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee nem\u011bl co na pr\u00e1ci a nebo tak\u00e9 mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee o\u010dek\u00e1val, s jakou doktor p\u0159ijde. A to bylo to, kv\u016fli \u010demu se nyn\u00ed Billovy ru\u010dky t\u0159\u00e1sly nervozitou a tak\u00e9 tro\u0161ku strachem. Netu\u0161il, jak doktor po\u0159\u00edd\u00ed, proto jen netrp\u011bliv\u011b o\u010dima t\u011bkal po hodinov\u00fdch ru\u010di\u010dk\u00e1ch, kter\u00e9 se jakoby zastavily, \u010dekaj\u00edc tak spolu s Ann na nov\u00e9 zpr\u00e1vy o Tomov\u011b zdravotn\u00edm stavu. Najednou jim vte\u0159iny a minuty ut\u00edkaly tak pomalu, jako je\u0161t\u011b nikdy. P\u0159ipadalo jim ob\u011bma, jakoby uplynula cel\u00e1 v\u011b\u010dnost do chv\u00edle, ne\u017e t\u00ed\u017eiv\u00e9 a nerv\u00f3zn\u00ed ticho p\u0159eru\u0161ilo cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Doktorovy tich\u00e9 kroky se rozlehly celou chodbou a doktor se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech sm\u011b\u0159oval do kuchyn\u011b. L\u00e9pe na tom Tom\u016fv stav u\u017e b\u00fdt nemohl a on se s neskr\u00fdvanou radost\u00ed t\u011b\u0161il na okam\u017eik, a\u017e jej sd\u011bl\u00ed Billovi a Ann, kte\u0159\u00ed na n\u011bj t\u00e1zav\u011b up\u0159eli sv\u00e9 pohledy hned, jakmile ve\u0161el do kuchyn\u011b. Nedo\u010dkavost v jejich tv\u00e1\u0159\u00edch l\u00e9ka\u0159i sta\u010dila napov\u011bd\u011bt, \u017ee nap\u00ednat je by v t\u00e9to chv\u00edli nem\u011blo smysl. A pro\u010d taky? Pro oba m\u011bl v\u00fdbornou zpr\u00e1vu a tu u\u017e necht\u011bl d\u00e9le oddalovat. Z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l na nedo\u010dkav\u00e9ho Billa a potom na Ann, kter\u00e1 k n\u011bmu tak\u00e9 zv\u011bdav\u011b vzhl\u00ed\u017eela.<\/div>\n
„Tak, prohl\u00e9dl jsem Toma, doplnil si pot\u0159ebn\u00e9 informace a mus\u00edm s pot\u011b\u0161en\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee… \u017de Tom u\u017e je \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. D\u016fkladn\u011b jsem ho vy\u0161et\u0159il a nena\u0161el jsem na jeho moment\u00e1ln\u00edm stavu nic z\u00e1porn\u00e9ho. Tom je zdrav\u00fd,“ usm\u00e1l se na oba sv\u00fdm \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd byl o to z\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed a radostn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e vid\u011bl, jak se Bill s Ann \u0161\u0165astn\u011b obj\u00edmaj\u00ed a vesele se sm\u011bj\u00ed. Bill objal svou maminku je\u0161t\u011b pevn\u011bji a radostn\u011bji a c\u00edtil, jak mu l\u00edb\u00e1 tv\u00e1\u0159e. Z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l a \u0161\u0165astn\u011b vydechl, odtahuj\u00edc se od n\u00ed a sm\u011b\u0159uj\u00edc sv\u00fdm pohledem k l\u00e9ka\u0159i, kter\u00fd se te\u010f za\u010dal rozhl\u00ed\u017eet kolem. C\u00edtil, \u017ee tohle je jedna z nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edch chvilek v jeho \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak to je \u00fa\u017easn\u00e9, vi\u010f, maminko,“ vyp\u00edskl radostn\u011b a ne\u017e se Ann nad\u00e1la, obj\u00edmal ji a tiskl tak siln\u011b, a\u017e j\u00ed m\u00e1lem vyrazil dech. P\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a zabo\u0159il svou hlavinku mezi mamin\u010dino rameno a krk, jeho sn\u011bn\u00ed v\u0161ak p\u0159eru\u0161il doktor\u016fv t\u00e1zav\u00fd hlas. Doktor se u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zv\u011bdav\u011b rozhl\u00e9dl kolem a nato up\u0159el sv\u00e9 o\u010di na Ann.<\/div>\n
„Tom mi je\u0161t\u011b \u0159\u00edkal n\u011bco o n\u011bjak\u00e9m va\u0161em kr\u00e1l\u00ed\u010dkovi a prosil m\u011b, jestli bych se na n\u011bj nemohl pod\u00edvat,“ vzpomn\u011bl si a o\u010dima zv\u011bdav\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po kuchyni, sna\u017e\u00edc se tak naj\u00edt n\u011bco mal\u00e9ho a chlupat\u00e9ho. Odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak byl Bill\u016fv hl\u00e1sek, jeho\u017e majitel se te\u010f odt\u00e1hl od sv\u00e9 maminky a pok\u00fdval st\u0159apatou hlavinkou.<\/div>\n
„To byste byl moc hodn\u00fd, kdybyste se na Bobinku pod\u00edval. Posledn\u00ed dobou je to s n\u00ed st\u00e1le hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed a my nem\u00e1me v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9 tu\u0161en\u00ed, co se s n\u00ed d\u011bje. Donesu ji sem,“ dodal a rychlost\u00ed blesku zmizel v ob\u00fdv\u00e1ku, kde byla um\u00edst\u011bna Bobin\u010dina i Bob\u00edkova klec a za okam\u017eik u\u017e nesl v dlan\u00edch malou kr\u00e1li\u010d\u00ed sami\u010dku, pokl\u00e1daj\u00edc ji na st\u016fl p\u0159ed doktora, kter\u00fd si poupravil br\u00fdle na nose a pozorn\u011b se na ni zad\u00edval. Ani on, ani Bill a ani Ann si neuv\u011bdomili, \u017ee za nimi p\u0159icapkal i b\u00edl\u00fd kr\u00e1l\u00ed\u010dek, kter\u00fd te\u010f vzhl\u00ed\u017eel k desce stolu a netrp\u011bliv\u011b vrt\u011bl sv\u00fdm mal\u00fdm oc\u00e1skem v podob\u011b chundelat\u00e9 bambulky. Doktor opatrn\u011b vzt\u00e1hnul ruku a zhluboka se nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak se na to pod\u00edv\u00e1me,“ zamumlal si jakoby s\u00e1m pro sebe a pozorn\u011b se zad\u00edval na Bobin\u010diny \u010dern\u00e9 kor\u00e1lky, kter\u00e9 v\u0161ak byly kr\u00e1sn\u011b leskl\u00e9 a zdrav\u00e9. Pomalu ji pohladil po srsti a sjel a\u017e na b\u0159\u00ed\u0161ko, na kter\u00e9m mali\u010dk\u00e1 a\u017e dote\u010f sed\u011bla.<\/div>\n
„Copak t\u011b tr\u00e1p\u00ed, Bobinko?“ za\u0161eptal a jemn\u011b za\u010dal sv\u00fdmi prsty b\u0159\u00ed\u0161ko prohmat\u00e1vat, netrvalo v\u0161ak ani p\u00e1r vte\u0159in a odpov\u011bd\u00ed na jeho \u010dinnost mu bylo zast\u0159\u00edh\u00e1n\u00ed chlupat\u00fdch ou\u0161ek. L\u00e9ka\u0159 zbyst\u0159il. Bobin\u010dina reakce jej malinko p\u0159ekvapila a vyrazila mu dech o to v\u00edc, \u017ee ji nevid\u011bl poprv\u00e9. U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t prohl\u00ed\u017eel sami\u010dky, kter\u00e9 vypadaly jako nemocn\u00e9 a jejich reakce byla stejn\u00e1, jako Bobin\u010dina. Nerv\u00f3zn\u011b si poupravil br\u00fdle a znova sv\u00e9 gesto zopakoval, uji\u0161\u0165uj\u00edc se jen v jednom jedin\u00e9m. Bobin\u010dina ou\u0161ka v\u0161ak op\u011bt zopakovala sv\u00e9 zast\u0159\u00edh\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b d\u016frazn\u011bji, ne\u017e p\u0159edt\u00edm a Bobinka podv\u011bdom\u011b ucukla pod tou dlan\u00ed, kter\u00e1 se op\u011bt opatrn\u011b p\u0159ilo\u017eila na jej\u00ed tepl\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed poc\u00edtila slab\u00fd, p\u0159esto v\u0161ak u\u017e znateln\u00fd pohyb pod hebkou b\u00edlou srst\u00ed. Doktorova tv\u00e1\u0159 okam\u017eit\u011b zm\u011bnila barvu a l\u00e9ka\u0159 se jen se sotva viditeln\u00fdm \u00fasm\u011bvem znova a znova uji\u0161\u0165oval o Bobin\u010din\u011b stavu, kter\u00fdm si v\u0161ak byl vte\u0159inu od vte\u0159iny jist\u011bj\u0161\u00ed a jist\u011bj\u0161\u00ed. Z jeho \u00favah jej vytrhl a\u017e Bill\u016fv hlas.<\/div>\n
„Je nemocn\u00e1, vi\u010fte,“ \u0161pitl posmutn\u011ble, stalo se v\u0161ak n\u011bco, co ani v nejmen\u0161\u00edm neo\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
Doktor se nap\u0159\u00edmil a opatrn\u011b vyndal svou dla\u0148 zpod Bobin\u010dina b\u0159\u00ed\u0161ka, vesele se usm\u00edvaj\u00edc. Byl si stoprocentn\u011b jist\u00fd a nepot\u0159eboval u\u017e d\u00e9le Bobinku prohl\u00ed\u017eet, aby zjistil co j\u00ed je. Te\u010f u\u017e to v\u011bd\u011bl a pr\u00e1v\u011b proto se zad\u00edval na sami\u010dku a potom na Billa a na Ann.<\/div>\n
„Ne, d\u016fvod Bobin\u010dina chov\u00e1n\u00ed nen\u00ed nemoc. A jestli ano, pak je to ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed nemoc, jak\u00e1 jen m\u016f\u017ee kr\u00e1li\u010d\u00ed sami\u010dku potkat,“ usm\u00e1l se tajemn\u011b, kdy\u017e mu v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed na jeho tich\u00e9 nazna\u010dov\u00e1n\u00ed byl Bill\u016fv nech\u00e1pav\u00fd v\u00fdraz, jeho \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il je\u0161t\u011b v\u00edc a doktor se zhluboka nadechl. „Mysl\u00edm si, \u017ee nebude trvat dlouho a Bobinka bude maminkou,“ za\u0161eptal a vid\u011bl, jak se Billova kukad\u00fdlka vykulila p\u0159ekvapen\u00edm. Billova pusinka se \u00fadivem pootev\u0159ela doko\u0159\u00e1n a Bill jen rezignovan\u011b t\u011bkal pohledem z l\u00e9ka\u0159e na Bobinku a naopak, sna\u017e\u00edc se vst\u0159ebat tu novou informaci. Bobinka bude maminkou.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Najednou mu to v\u0161echno za\u010dalo doch\u00e1zet. Proto byla Bobinka st\u00e1le tolik unaven\u00e1 a bez energie. Proto si s n\u00edm necht\u011bla hr\u00e1t. Proto jen poleh\u00e1vala na b\u0159\u00ed\u0161ku. Proto\u017ee zah\u0159\u00edvala teplem mate\u0159sk\u00e9 l\u00e1sky ml\u00e1\u010f\u00e1tka, kter\u00e1 v n\u011bm za\u010dala r\u016fst. Billova o\u010dka se vykulila je\u0161t\u011b v\u00edce a Bill se jen marn\u011b sna\u017eil popadnout dech a d\u00e1t si do souvislosti tu hlavn\u00ed skute\u010dnost.<\/div>\n
„T-to… t-to tedy znamen\u00e1, \u017ee…“<\/div>\n
„\u017de za p\u00e1r dn\u00ed, nebo sp\u00ed\u0161e t\u00fddn\u016f v\u00e1m tu bude pob\u00edhat jedna spokojen\u00e1 kr\u00e1l\u00ed\u010d\u00ed rodinka,“ dodal doktor s \u00fasm\u011bvem a zamrkal na Billa, kter\u00e1 a\u017e te\u010f pochopil podstatu cel\u00e9 v\u011bci a tak\u00e9 pochopil, co se asi muselo st\u00e1t. Pomalounku sklopil pohled a a\u017e te\u010f se zad\u00edval na kr\u00e1l\u00ed\u010dka, kter\u00fd ani nedutal. Sta\u010dil okam\u017eik a Billovi do\u0161lo, kdo je t\u00edm \u0161\u0165astn\u00fdm tat\u00ednkem.<\/div>\n
„A-ale no… Bob\u00edku,“ vykoktal st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159ekvapen\u011b, Bob\u00edk\u016fv nevinn\u00fd pohled jej v\u0161ak zas\u00e1hl p\u0159\u00edmo u srd\u00ed\u010dka a Bill c\u00edtil, jak se na jeho tv\u00e1\u0159 vkr\u00e1d\u00e1 \u00fasm\u011bv. Nech\u00e1pal, jak si toho mohl nev\u0161imnout. Jak si mohl nev\u0161imnout Bob\u00edkova gentelmantsk\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed k t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 kr\u00e1li\u010d\u00ed sle\u010dn\u011b, jejich hr\u00e1tek na zahrad\u011b a jejich spole\u010dn\u00e9ho pel\u00ed\u0161ku, kter\u00fd spolu sd\u00edleli. A on si myslel, b\u016fhv\u00edjac\u00ed nejsou oba kamar\u00e1di. M\u011blo mu d\u00e1vno doj\u00edt, \u017ee i takov\u00e1 mal\u00e1 stvo\u0159en\u00ed, jako jsou kr\u00e1l\u00ed\u010dci maj\u00ed tak\u00e9 srd\u00ed\u010dka, ve kter\u00fdch m\u016f\u017ee vzplanout l\u00e1ska k tomu druh\u00e9mu stejn\u011b, jako to p\u0159ed \u010dasem poznal on s\u00e1m. Uv\u011bdomil si to a\u017e te\u010f, v t\u00e9to chv\u00edli mu do\u0161lo, co tenkr\u00e1t myslel Tom t\u00edm, \u017ee Bob\u00edk Bobinku nebere jako kamar\u00e1dku. V\u011bd\u011bl to u\u017e ten ve\u010der, co ji p\u0159ivezli a jen z Bob\u00edkova bezradn\u00e9ho pohledu poznal, jak moc se ten mal\u00fd chlup\u00e1\u010dek zamiloval.<\/p>\n<\/div>\n
Tom!!! Billova o\u010dka se rozz\u00e1\u0159ila samou radost\u00ed a \u0161t\u011bst\u00edm a ne\u010dekal u\u017e na nic. Nevn\u00edmal nikoho, ani doktora, ani svou maminku a ani oba kr\u00e1l\u00ed\u010dky, kte\u0159\u00ed se za n\u00edm zv\u011bdav\u011b d\u00edvali. Jeho zvoniv\u00fd sm\u00edch se rozl\u00e9hal cel\u00fdm domkem, kdy\u017e b\u011b\u017eel chodbou k d\u0159ev\u011bn\u00fdm a tolik zn\u00e1m\u00fdm dve\u0159\u00edm, po jejih\u017e klice se te\u010f nat\u00e1hla jeho dla\u0148 a Bill rychle vb\u011bhl dovnit\u0159, \u0161\u0165astn\u011b se chichotaj\u00edc.<\/div>\n
„Tom\u00ed\u0161ku!“ zapi\u0161t\u011bl to n\u011b\u017en\u00e9 osloven\u00ed s neskr\u00fdvanou radost\u00ed v hl\u00e1sku a nedo\u010dkav\u011b se vrhl do n\u00e1ru\u010de sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka, kter\u00fd jej jen tak tak sta\u010dil zachytit, aby nespadl z postele. Netu\u0161il, \u010demu se Bill tolik sm\u011bje, odpov\u011b\u010f se v\u0161ak dostavila vz\u00e1p\u011bt\u00ed, kdy se jeho o\u010di setkaly s t\u011bmi kr\u00e1sn\u011b rozz\u00e1\u0159en\u00fdmi a k jeho u\u0161\u00edm se dolinulo p\u00e1r kr\u00e1sn\u00fdch sl\u016fvek, pln\u00fdch radosti. Billova o\u010dka se up\u0159ela do t\u011bch jeho a Bill spojil sv\u00e9 ru\u010dky kolem Tomova krku, kr\u00e1sn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc pro tu n\u00e1dhernou novinku, plnou p\u0159ekvapen\u00ed.<\/div>\n
„Budeme m\u00edt mal\u00e9 kr\u00e1l\u00ed\u010dky,“ vyhrkl \u0161\u0165astn\u011b a s pot\u011b\u0161en\u00edm zaznamenal, jak se Tom\u016fv obli\u010dej rozz\u00e1\u0159il \u00fa\u017easem, kter\u00e9 v\u0161ak za\u010dalo p\u0159er\u016fstat v neskr\u00fdvanou radost. Tom p\u0159ekvapen\u00edm vykulil o\u010di, nato v\u0161ak objal Billa tak siln\u011b a radostn\u011b, a\u017e mu m\u00e1lem vyrazil dech. Do\u0161el mu v\u00fdznam jeho slov a i p\u0159esto, \u017ee to v\u016fbec ne\u010dekal, mu to vyvolalo na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv a nutilo jej tak sm\u00e1t se spolu s Billem. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee jeho k\u0159ehou\u010dk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko p\u0159\u00edmo drt\u00ed sv\u00fdm siln\u00fdm objet\u00edm. \u0160\u0165astn\u011b a uvoln\u011bn\u011b se sm\u00e1l spolu s n\u00edm do t\u00e9 doby, ne\u017e jej napomenulo Billovo roztomil\u00e9 pi\u0161t\u011bn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom\u00ed, po\u010dkej… Pus\u0165 m\u011b,“ napomenul jej p\u0159\u00edsn\u011b, kdy\u017e v\u0161ak uc\u00edtil, jak Tomovo objet\u00ed malinko povolilo, t\u00f3n jeho hl\u00e1sku se zm\u011bnil na sm\u00ed\u0159liv\u00fd a on se kone\u010dn\u011b zad\u00edval do o\u010d\u00ed sv\u00e9 l\u00e1sky, kter\u00e9 z\u00e1\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm stejn\u011b, jako ty jeho. „Uma\u010dk\u00e1\u0161 m\u011b. Te\u010f mus\u00edme b\u00fdt na Bobinku hrozn\u011b moc opatrn\u00ed,“ dodal d\u016fle\u017eit\u011b, p\u0159esto v\u0161ak s kr\u00e1sn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, kter\u00fd b\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in zanikl v n\u011b\u017en\u00e9m polibku Tomov\u00fdch rt\u016f. Tom se m\u00edrn\u011b uculil a na zlomek vte\u0159iny se od t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch pln\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f odt\u00e1hl.<\/div>\n
„Tak\u017ee Bob\u00edk se takhle sna\u017eil?“ optal se pobaven\u011b a c\u00edtil, jak se koutky Billov\u00fdch rt\u00edk\u016f zacukaly.<\/div>\n
Dokon\u010dil kr\u00e1sn\u00fd polibek a n\u011b\u017en\u011b si Billa stulil do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de, nas\u00e1vaj\u00edc tak omamnou v\u016fni jeho vl\u00e1sk\u016f a naslouchaj\u00edc tich\u00e9mu, bla\u017een\u00e9mu p\u0159eden\u00ed. Bill malinko p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a nechal sv\u00e9 smysly otupit p\u0159ita\u017elivou v\u016fn\u00ed sv\u00e9ho mil\u00e1\u010dka, kter\u00e1 te\u010f jakoby zaplnila cel\u00fd pokoj. Najednou byla v\u0161ude, v ka\u017ed\u00e9m m\u00edste\u010dku a d\u00e1vala Billovi, spokojen\u011b vrn\u00edc\u00edmu v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010di najevo jen jedin\u00e9 – \u017ee u\u017e nikdy to nebude jinak. V\u017edy tu bude s n\u00edm a pro n\u011bj, stejn\u011b jako jeho princ, d\u00edky kter\u00e9mu te\u010f na Billov\u00fdch rtech z\u00e1\u0159il \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv. P\u0159itulil se k n\u011bmu je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a tichounce naslouchal tlukotu Tomova srd\u00ed\u010dka, u\u017e\u00edvaj\u00edc si jeho jemn\u00fdch polibk\u016f na sv\u00fdch vl\u00e1sc\u00edch a n\u00e1dhern\u00e9ho medov\u00e9ho hlasu, kter\u00fd se dolinul a\u017e k jeho ou\u0161ku.<\/div>\n
„Jsi \u00fa\u017easn\u00fd, Bill\u00ed,“ z Tomov\u00fdch rt\u016f vy\u0161el tich\u00fd \u0161epot a Tom l\u00e1skypln\u011b pohladil po vl\u00e1sc\u00edch toho and\u00edlka, kter\u00fd k n\u011bmu vzhl\u00e9dl. C\u00edtil, jak se mu prudce rozbu\u0161ilo srdce jen p\u0159i tom jednom jedin\u00e9m pohledu do t\u011bch hlubok\u00fdch o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch se m\u00edsila nekone\u010dn\u00e1 l\u00e1ska a oddanost. Pomalounku vzt\u00e1hnul dla\u0148 a pohladil Billovu tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se do jeho pohlazen\u00ed op\u0159ela.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem t\u011b na\u0161el. Tolik jsem se b\u00e1l, \u017ee budu nav\u017edy s\u00e1m, ale… Potom jsem t\u011b uvid\u011bl v tom tmav\u00e9m kout\u011b a c\u00edtil jsem, \u017ee s nik\u00fdm jin\u00fdm nikdy nem\u016f\u017eu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. A to te\u010f jsem, Billi,“ za\u0161eptal ti\u0161e a c\u00edtil, jak se Billovy rt\u00edky za\u010d\u00ednaj\u00ed lehounce ot\u00edrat o ty jeho…<\/p>\n<\/div>\n
Billovo srd\u00ed\u010dko se rozbu\u0161ilo jako o z\u00e1vod a jen n\u011b\u017en\u00fdmi a l\u00e1skypln\u00fdmi polibky pokr\u00fdval Tomovy rty a h\u00fd\u010dkal je t\u011bmi sv\u00fdmi. Te\u010f u\u017e v\u011bd\u011bl a byl si jist\u00fd, \u017ee pocity, kter\u00e9 c\u00edt\u00ed on, c\u00edt\u00ed i Tom a nic u\u017e pro n\u011bj nemohlo b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Jemn\u011b se od Toma odtrhl a s mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem se zad\u00edval do jeho o\u010d\u00ed, up\u0159en\u00fdch do t\u011bch sv\u00fdch. Tom mu \u00fasm\u011bv nesm\u011ble oplatil a malinko se zamyslel. P\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b polaskal svou dlan\u00ed Billovy vl\u00e1sky a pomalu k n\u011bmu vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b n\u011bco jsem ti zapomn\u011bl \u0159\u00edct,“ za\u0161eptal co nejti\u0161eji a vid\u011bl p\u0159ekvapen\u00ed a snad i malinkou zv\u011bdavost, zra\u010d\u00edc\u00ed se v Billov\u00fdch o\u010dk\u00e1ch. Bill malinko zamrkal a o\u010dkama p\u0159el\u00e9tl Tomovu, tajemn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„A co, Tomi?“ optal se \u0161eptem, odpov\u011b\u010f, kter\u00e9 se mu dostalo v\u0161ak u\u017e nemohla b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Tom se zal\u00e1skovan\u011b usm\u00e1l a n\u011b\u017en\u011b propletl sv\u00e9 prsty s t\u011bmi Billov\u00fdmi, aby mohl pol\u00edbit jeho porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou ru\u010dku, oddan\u011b hled\u00edc do jeho n\u00e1dhern\u00fdch \u010dokol\u00e1dek.<\/div>\n
„\u017de t\u011b moc miluju,“ \u0161pitl l\u00e1skypln\u011b a vid\u011bl, jak se Billova o\u010dka rozz\u00e1\u0159ila jako dv\u011b slun\u00ed\u010dka a Bill se p\u0159isunul bl\u00ed\u017e k n\u011bmu. Nemusel dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let nad sv\u00fdmi slovy, linouc\u00edmi se z jeho rt\u016f a\u017e k Tomovi. Vych\u00e1zela toti\u017e z jeho zamilovan\u00e9ho srd\u00ed\u010dka a byla vyslovena se v\u0161\u00ed n\u011bhou, l\u00e1skou a up\u0159\u00edmnost\u00ed, kterou Bill k Tomovi c\u00edtil a kterou mu cht\u011bl d\u00e1t.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, mil\u00e1\u010dku m\u016fj,“ vyznal mu svou l\u00e1sku a na jej\u00ed d\u016fkaz spojil sv\u00e9 rty s t\u011bmi jeho…<\/p>\n<\/div>\n
Jejich polibky, jindy v\u00e1\u0161niv\u00e9 a tou\u017eebn\u00e9 te\u010f pokr\u00fdvaly rty obou chlapc\u016f, kte\u0159\u00ed u\u017e nevn\u00edmali nic, nic kolem sebe. Jen n\u00e1dhernou bl\u00edzkost toho druh\u00e9ho a l\u00e1sku, kterou si vz\u00e1jemn\u011b vyzn\u00e1vali dlouh\u00fdmi polibky, pln\u00fdmi cit\u016f. V tuto chv\u00edli u\u017e ani jeden z nich nepochyboval o jej\u00ed s\u00edle a \u010distot\u011b. Pro\u0161la a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fdmi a t\u011b\u017ek\u00fdmi zkou\u0161kami a i p\u0159es n\u011b dok\u00e1zala vytrvat a br\u00e1nit se n\u00e1strah\u00e1m osudu, kter\u00e9 byly pro oba chlapce tolik nesnadn\u00e9. Neb\u00e1li se, \u017ee nevydr\u017e\u00ed a zanikne. V\u011bd\u011bli a podv\u011bdom\u011b c\u00edtili ve sv\u00fdch srd\u00ed\u010dk\u00e1ch, \u017ee u\u017e tu s nimi z\u016fstane napo\u0159\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
Billovy dlouh\u00e9 \u0159asy se malinko zamihotaly a Bill v\u011bnoval Tomov\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016fm posledn\u00ed polibek. C\u00edtil se tak \u0161\u0165astn\u011b, jako je\u0161t\u011b nikdy, p\u0159esto jej v\u0161ak tr\u00e1pilo u\u017e jen jedno jedin\u00e9. Pomalounku se odpojil od Tomov\u00fdch rt\u016f a zad\u00edval se do jeho madlov\u00fdch o\u010d\u00ed, v duchu p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc nad tou jedinou ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„Tomi, a… jak to bylo v t\u00e9 poh\u00e1dce potom? Co se stalo, kdy\u017e se princ uzdravil?“ zv\u011bdav\u011b zamrkal o\u010dkama a up\u0159el sv\u016fj t\u00e1zav\u00fd pohled na Tomovu tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 se po jeho zv\u011bdav\u00e9 ot\u00e1zce cel\u00e1 rozz\u00e1\u0159ila \u0161t\u011bst\u00edm. Tom se kr\u00e1sn\u011b usm\u00e1l a b\u0159\u00ed\u0161kem palce n\u011b\u017en\u011b p\u0159ejel po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i\u010dce. V\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, jak to bylo d\u00e1l a tak\u00e9 v\u011bd\u011bl, co je te\u010f \u010dek\u00e1. Lehounce stisknul Billovu packu v t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„Kdy\u017e se princ uzdravil, tak se spolu se sv\u00fdm kr\u00e1sn\u00fdm and\u011blem starali o spoustu mal\u00fdch b\u00edl\u00fdch kr\u00e1l\u00ed\u010dk\u016f. Na\u0161li to, co oba hledali, jejich sen se stal skute\u010dnost\u00ed a proto u\u017e pro n\u011b nic nemohlo b\u00fdt kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Vz\u00e1jemn\u011b se milovali, d\u00e1vali tomu druh\u00e9mu svou l\u00e1sku a \u017eili spolu,“ Tomovo tich\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed p\u0159eru\u0161ilo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jej p\u0159eru\u0161it mohlo a Tomova sl\u016fvka zanikla v n\u00e1dhern\u00fdch a l\u00e1skypln\u00fdch polibc\u00edch os\u016fbky, jej\u00ed\u017e srd\u00ed\u010dko te\u010f zaplesalo radost\u00ed a \u0161t\u011bst\u00edm a Bill se n\u011b\u017en\u011b vpil do Tomov\u00fdch kr\u00e1sn\u011b pln\u00fdch rt\u016f. Tohle bylo to, co pot\u0159eboval sly\u0161et a \u010d\u00edm si pot\u0159eboval b\u00fdt jist\u00fd.<\/div>\n
A te\u010f u\u017e to v\u011bd\u011bl. V\u011bd\u011bl a v\u011b\u0159il sv\u00e9mu princi, jeho\u017e n\u00e1dhern\u00e9 polibky te\u010f pokr\u00fdvaly jeho rty. A tak\u00e9 to c\u00edtil. Nepot\u0159eboval sly\u0161et nic, \u017e\u00e1dn\u00e1 sl\u016fvka, kter\u00e1 byla v tuto chv\u00edli \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e1. Tu n\u00e1dhernou skute\u010dnost poc\u00edtil v kr\u00e1sn\u00e9m n\u011b\u017en\u00e9m polibku, kter\u00fd p\u0159ist\u00e1l na jeho rtech, pronikl a\u017e do Billova prudce bu\u0161\u00edc\u00edho srd\u00ed\u010dka a sv\u00fdm kouzlem mu vyvolal na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv toho nejzamilovan\u011bj\u0161\u00edho bl\u00e1z\u00ednka, obda\u0159en\u00e9ho pravou, \u010distou l\u00e1skou. A\u017e nav\u011bky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Saj\u00fc<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
A jednoho dne jim u dve\u0159\u00ed zazvonila Rachel a vzala si jednoho mal\u00e9ho kr\u00e1l\u00ed\u010dka do sv\u00e9 p\u00e9\u010de:-D<\/em><\/div>\n
To nic, to jen takov\u00fd smy\u0161len\u00fd dodatek, kter\u00fd m\u011b jen tak napadl. I kdy\u017e jsem v\u00e1\u017en\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lela o tom, \u017ee na zakon\u010den\u00ed t\u00e9hle pov\u00eddky si po\u0159\u00edd\u00edm n\u011bjak\u00e9ho toho Bob\u00edka, tenhle n\u00e1pad ale hned v dal\u0161\u00edch p\u011bti sekund\u00e1ch zanikl, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomila, kdo by se o toho chud\u00e1ka vlastn\u011b staral, kdy\u017e j\u00e1 po\u0159\u00e1d nem\u00e1m \u010das xD Ur\u010dit\u011b bych nebyla tak dobr\u00fd p\u00e1n\u00ed\u010dek, jako Bill a Tom:-D<\/em><\/div>\n
Ur\u010dit\u011b u\u017e jste si v nadpisu v\u0161imli toho slov\u00ed\u010dka o p\u011bti p\u00edsmenk\u00e1ch, nebudu to tady pop\u00edrat:-D Ka\u017ed\u00e1 pov\u00eddka m\u00e1 konec a nejinak je to i s Princem, kter\u00e9ho jsem za\u010dala ps\u00e1t \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f zp\u00e1tky…<\/em><\/div>\n
N\u00e1pad vznikl vlastn\u011b \u00faplnou n\u00e1hodou, co se t\u00fd\u010de n\u011bjak\u00e9ho prom\u00fd\u0161len\u00ed, nad t\u00edm jsem v\u016fbec neuva\u017eovala, kdy\u017e jsem je\u0161t\u011b psala L\u00e1sku. Pamatuju si to ale p\u0159esn\u011b. Sed\u011bla jsem u V\u00e9K\u00e1V\u00e9\u010dek a zrovna za\u010dala reklama. No a kdy\u017e skon\u010dila, m\u011bla jsem promy\u0161len\u00fd d\u011bj i z\u00e1pletky:-D Prvn\u00ed velk\u00e9 pod\u011bkov\u00e1n\u00ed pat\u0159\u00ed m\u00e9mu \u010dty\u0159let\u00e9mu adoptovan\u00e9mu bratr\u00e1nkovi, bez kter\u00e9ho by m\u011b Princ nikdy nenapadl a ani by nevznikl. Ten den byl toti\u017e u n\u00e1s. A i kdy\u017e si to stoprocentn\u011b nep\u0159e\u010dte, cht\u011bla bych mu za to moc pod\u011bkovat. Pr\u00e1dlo v\u011b\u0161et u\u017e um\u00ed, \u010d\u00edst je\u0161t\u011b ne, ale on se to nau\u010d\u00ed xD D\u00edky, Fili! U\u017e d\u00e1vno pro m\u011b nejsi jen n\u011bk\u00fdm ciz\u00edm a adoptovan\u00fdm. Pat\u0159\u00ed\u0161 k n\u00e1m a m\u00e1m t\u011b r\u00e1da i s t\u011bmi tv\u00fdmi vrtochy a s kr\u00e1sn\u00fdma dlouh\u00fdma \u0159asama xD Klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 zase p\u0159ijet, d\u011blat z kapesn\u00edk\u016f p\u00e1rky a strkat mi je do v\u00fdst\u0159ihu, v\u016fbec mi to nebude vadit:-D Vd\u011b\u010d\u00edm ti v\u00edc, ne\u017e dost.<\/em><\/div>\n
A komu vlastn\u011b pat\u0159\u00ed nejv\u011bt\u0161\u00ed d\u00edk??? V\u00e1m!!! V\u0161em, \u00fapln\u011b v\u0161em, ka\u017ed\u00e9mu \u010dlov\u00ed\u010dkovi, kter\u00fd tuhle pov\u00eddku \u010detl, ka\u017ed\u00e9mu, kdo j\u00ed byl v\u011brn\u00fd od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce, klikal v anket\u00e1ch, psal komenty a t\u00edm m\u011b hnal d\u00e1l. N\u011bjak nev\u00edm, co te\u010f vlastn\u011b napsat na to v\u0161echno…. Slovo D\u00cdKY m\u011b toti\u017e p\u0159ijde pon\u011bkud nicotn\u00e9 a bezv\u00fdznamn\u00e9 za v\u0161echnu tu podporu, kterou jsem nach\u00e1zela pod ka\u017ed\u00fdm d\u00edlem. D\u011aKUJU, D\u011aKUJU, D\u011aKUJU, D\u011aKUJU, D\u011aKUJU, D\u011aKUJU!!!!!!<\/em><\/div>\n
O tuhle pov\u00eddku jsem se toti\u017e nezaslou\u017eila jenom j\u00e1, ale taky vy. Neb\u00fdt v\u00e1s, va\u0161ich koment\u00e1\u0159\u016f a va\u0161ich kliknut\u00ed, nikdy by Princ nebyl tam, kde je te\u010f. Nikdy bych se nedostala a\u017e k 63. d\u00edlu, kter\u00fd mi p\u0159ijde \u00fapln\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u00fdm a v\u00edm, \u017ee za to vd\u011b\u010d\u00edm jenom v\u00e1m. Psan\u00ed Prince nebylo n\u011bkdy v\u016fbec r\u016f\u017eov\u00e9, kolikr\u00e1t jsem sed\u011bla nad se\u0161item a \u0159\u00edkala si, jestli to m\u00e1 cenu, v\u016fbec pokra\u010dovat. A v t\u011bchhle chv\u00edl\u00edch, kter\u00e9 byly nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed, jste tu byli VY!!! Vy a va\u0161e koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 m\u011b kolikr\u00e1t doj\u00edmaly a nebo naopak doh\u00e1n\u011bly k sm\u00edchu (viz \u00c1\u010fa, mysl\u00edm, \u017ee sta\u010d\u00ed na vysv\u011btlenou:-D) \u010cetla jsem je pod ka\u017ed\u00fdm d\u00edlem a v\u017edycky m\u011b hnaly d\u00e1l. A to je to hlavn\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\u010clov\u011bk m\u016f\u017ee d\u011blat to, co ho bav\u00ed, m\u016f\u017ee ps\u00e1t… Ale kdy\u017e vid\u00ed tu podporu ostatn\u00edch, ty koment\u00e1\u0159e a radost z toho d\u00edlku v nich, tak ho to t\u011b\u0161\u00ed a bav\u00ed mnohem v\u00edc, v tom mi d\u00e1 za pravdu snad ka\u017ed\u00fd, kdo n\u011bco psal. I kdy\u017e se na\u0161ly n\u011bkter\u00e9, kde si n\u011bkte\u0159\u00ed st\u011b\u017eovali na sladkost a na to, \u017ee se tam nic ned\u011bje. Ano, Princ byl sladk\u00fd a i mn\u011b se zd\u00e1lo, \u017ee je to n\u011bkdy a\u017e moc, takov\u00fdm jsem ho ale cht\u011bla ud\u011blat a o to v\u00edc jsem p\u0159idala v z\u00e1pletk\u00e1ch. V\u00edm, pro\u010d se nic ned\u011blo. Proto\u017ee jsem podrobn\u011b popisovala vztah dvou lid\u00ed, den po dni… A kdy\u017e se zamysl\u00edte a pod\u00edv\u00e1te se na za\u010d\u00e1tek, tak si uv\u011bdom\u00edte, co v\u0161echno se tam od za\u010d\u00e1tku stalo…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b proto je \u010das, nastala ta chv\u00edle, kdy je \u010das \u0159\u00edct Princi sbohem. V\u00edm, \u017ee to pro n\u011bkter\u00e9 z v\u00e1s bude t\u011b\u017ek\u00e9, hlavn\u011b pro ty, kte\u0159\u00ed ho m\u011bli r\u00e1di a \u010detli opravdu poctiv\u011b, t\u011b\u017ek\u00e9 je to ale i pro m\u011b. Str\u00e1vila jsem s n\u00edm p\u016fl roku psan\u00ed, v\u011bnovala jsem mu ka\u017ed\u00fd kousek sv\u00e9ho voln\u00e9ho \u010dasu a napsala ho p\u0159esn\u011b tak, jak jsem si p\u0159ed p\u016flrokem pl\u00e1novala. Nic v d\u011bji jsem nem\u011bnila. Byl se mnou po\u0159\u00e1d a o to hor\u0161\u00ed te\u010f bude ho opustit. V\u00edm ale, \u017ee ho doopravdy neopust\u00edm nikdy. Na\u0161el si m\u00edste\u010dko v m\u00e9m srdci a to mu n\u00e1le\u017eit\u011b pat\u0159\u00ed, nikdo mu ho nikdy nesebere…<\/em><\/div>\n
Rad\u011bji to lou\u010den\u00ed utnu, za\u010d\u00edn\u00e1m se dost\u00e1vat do moj\u00ed sentiment\u00e1ln\u00ed n\u00e1lady a to nezna\u010d\u00ed nic dobr\u00e9ho, ale… Nem\u016f\u017eu za to. Asi proto, \u017ee ho m\u00e1m opravdu r\u00e1da. A douf\u00e1m, \u017ee jste si ho obl\u00edbili i vy. Konec snad ani nebudu komentovat, dalo se o\u010dek\u00e1vat, jak dopadne. Mo\u017en\u00e1 bych jim dok\u00e1zala ubl\u00ed\u017eit a z Toma ud\u011blat Esmerald\u00ed\u010dka (p\u011bkn\u00e9 jm\u00e9no, \u00c1\u010fo:-D), ale ne v t\u00e9hle pov\u00eddce. Tady prost\u011b pat\u0159\u00ed p\u011bkn\u00fd konec, abych mohla klidn\u011b sp\u00e1t a u\u017e jim neubli\u017eovat xD Bu\u010fme proto r\u00e1di, \u017ee mi neruplo v bedn\u011b, Bill a Tom z\u016fstali spolu a vychov\u00e1vali sp\u00f3\u00f3\u00f3ustu mal\u00fdch b\u00edl\u00fdch kr\u00e1l\u00ed\u010dk\u016f.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, jestli je Princ kr\u00e1snou pov\u00eddkou. J\u00e1 jsem si sv\u016fj \u00fakol splnila – napsala jsem pov\u00eddku a te\u010f je jen na v\u00e1s, jak ji okomentujete a ohodnot\u00edte. J\u00e1 to zjist\u00edm a\u017e tak n\u011bkdy v \u00fanoru, a\u017e budu le\u017eet doma s teplom\u011brem v puse a n\u00e1hodou se za\u010dtu do prvn\u00edho d\u00edlu xD<\/em><\/div>\n
Lou\u010d\u00edm se s Princem a v\u00e1m je\u0161t\u011b jednou za v\u0161echno d\u011bkuju. D\u011aKUJU, D\u011aKUJU, D\u011aKUJU, D\u011aKUJU, D\u011aKUJU!!!! M\u00e1m v\u00e1s moc r\u00e1da a zase brzy…<\/em><\/div>\n
Pa, Va\u0161e Rachel xD<\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Blankytn\u011b modr\u00e1 obloha, pln\u00e1 mal\u00fdch b\u00edl\u00fdch mr\u00e1\u010dk\u016f se rozlou\u010dila s odlesky tepl\u00e9 letn\u00ed noci a rozz\u00e1\u0159ila se bly\u0161tiv\u00fdmi paprsky slun\u00ed\u010dka, kter\u00e9 si rozpustilo sv\u00e9 zlatav\u00e9 vlasy a zlat\u00fdm h\u0159ebenem si je za\u010dalo pro\u010des\u00e1vat. Jejich z\u00e1\u0159 dopadala v\u0161ude, i do t\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-13335","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13335","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13335"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13335\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13335"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13335"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13335"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}