{"id":13349,"date":"2009-10-04T14:30:00","date_gmt":"2009-10-04T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13318"},"modified":"2009-10-04T14:30:00","modified_gmt":"2009-10-04T13:30:00","slug":"jednou-to-muselo-prijit-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/04\/jednou-to-muselo-prijit-2\/","title":{"rendered":"Jednou to muselo p\u0159ij\u00edt… 2."},"content":{"rendered":"
\n
autor: Blay.Whi<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kapitolka vznikl\u00e1 z nemoci. Sed\u011bt si pohodln\u011b na posteli, pop\u00edjet \u010daj a sna\u017eit se vy\u0165ukat z posledn\u00edch sil n\u011bjak\u00e1 p\u00edsmenka, bylo docela n\u00e1ro\u010dn\u00e9 pro ruce, nikoliv hlavu\u2026<\/em><\/div>\n
Vychutnejte si dal\u0161\u00ed d\u00edl a snad se v\u00e1m bude l\u00edbit.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee tady m\u00e1\u0161, Bille, kufry a my ti zat\u00edm jedeme pro postel, bu\u010fte hodn\u00ed!“ posledn\u00ed p\u00e1trav\u00fd pohled a pusa, kter\u00e1 p\u0159ist\u00e1la na l\u00edci ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s. Mamka n\u00e1s tu ur\u010dit\u011b nechala jen proto, abychom si byli „bli\u017e\u0161\u00ed“.<\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edval jsem se na hromadu slo\u017een\u00fdch zavazadel. Bylo jich moc, a\u017e moc\u2026<\/div>\n
Ale tak, balil jsem si skoro v\u0161echny v\u011bci z domova. Automaticky jsem si \u0161\u00e1hnul do kapsy pro \u017ev\u00fdka\u010dku. Dal jsem si hned dv\u011b, na posiln\u011bnou\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Kam si to m\u016f\u017eu d\u00e1t?“ zeptal jsem se do prostoru. Nepatrn\u011b jsem kopnul do jednoho z kufr\u016f.<\/div>\n
„Mn\u011b je to jedno, klidn\u011b si to tu nech.“ Tom nad m\u00fdm dotazem jen m\u00e1vl rukou a odebral se kol\u00e9bav\u00fdm krokem do prvn\u00edch dve\u0159\u00ed v chodb\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u0161el jsem za n\u00edm. Rozhl\u00ed\u017eel jsem se po prostorn\u00e9m ob\u00fdv\u00e1ku a sna\u017eil se vymyslet pl\u00e1n, jak bych mohl za\u010d\u00edt mluvit a p\u0159itom i popichovat. Proch\u00e1zel jsem mezi pohovkami a p\u0159evaloval v puse \u017ev\u00fdka\u010dku. Stra\u0161n\u011b p\u00e1lila.<\/p>\n<\/div>\n
Myslel jsem si, jak to bude lehk\u00e9, dostat tohohle hopera na kolena, a ono je to \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm t\u011b\u017e\u0161\u00ed. Je tak nep\u0159\u00edstupn\u00fd a chladn\u00fd. Nikdy jsem nikoho takov\u00e9ho nepotkal. Snad jen Chris byl takov\u00fd. Na\u0161e setk\u00e1n\u00ed bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, na m\u00edst\u011b, kam moc nechod\u00edm (skoro v\u016fbec), a p\u0159esto jsem ho potkal zrovna tam. Byla to knihovna. Sed\u011bl u stolku se spoustou knih, kter\u00e9 mu d\u011blaly jako jedin\u00e9 spole\u010dnost, a horliv\u011b si n\u011bco zapisoval. Sedl jsem si vedle n\u011bj a nen\u00e1padn\u011b po n\u011bm pokukoval. Byl stejn\u011b chladn\u00fd jako sk\u0159\u00edtek s pytlem, kter\u00fd sed\u00ed vedle m\u011b, ale p\u0159i n\u011bjak\u00e9 lichotce se alespo\u0148 pousm\u00e1l.<\/div>\n
\n
To, co sed\u011blo na pohovce se \u0161iroce rozta\u017een\u00fdma nohama, se ani zdaleka nepodobalo tomu, co jsem za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot vid\u011bl. Tohle byl namachrovan\u00fd fraj\u00edrek s vyma\u0161t\u011bn\u00fdm mozkem a s tak vysok\u00fdm sebev\u011bdom\u00edm, \u017ee by se Mont Everest mohl j\u00edt zahrabat. Takhle jsem ho vn\u00edmal j\u00e1.<\/div>\n
Byl to jen m\u016fj nevlastn\u00ed bratr, nic v\u00edc. \u017d\u00e1dn\u00e1 pouta, jen malink\u00fd punt\u00edk v m\u00e9m \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e asi po p\u00e1t\u00e9 jsem se proch\u00e1zel kolem krbu, kde nebyl vymeten\u00fd popel. N\u011bco m\u011b napadlo a tak jsem za\u010dal sv\u016fj pl\u00e1n realizovat. Nabral jsem na prsty trochu popela, prot\u00edral jsem ho sem a tam. Vr\u00fdval se mi mezi dr\u00e1\u017eky a zv\u00fdraz\u0148oval tak moje otisky. Byl jsem jako u vytr\u017een\u00ed, kdy\u017e jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak mu tohle svinstvo rozmatlat po obli\u010deji. Vypadal by pak jako indi\u00e1n\u2026<\/div>\n
Musel jsem se nad tou p\u0159edstavou usm\u00e1t. Ne\u0161lo to zadr\u017eet, a tak jsem se zasm\u00e1l nahlas.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem krapet pooto\u010dil hlavu, zjistil jsem, \u017ee se na m\u011b kouk\u00e1… Po\u0159\u00e1d si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po k\u0161iltovce a kalhot\u00e1ch, v m\u00edst\u011b, kde byly stehna. Ob\u010das naklonil hlavu na stranu a zkusmo m\u011b p\u0159ejel pohledem. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, j\u00e1 si myslel, \u017ee mu za n\u011bj nestoj\u00edm. Vypadal, jako by si m\u011b\u0159il ko\u0159ist.<\/div>\n
Ale to se hoch spletl, to j\u00e1 byl lovec\u2026<\/div>\n
Sedl jsem si na seda\u010dku vedle n\u011bj, st\u00e1le m\u011b pozoroval.<\/p>\n<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 jako buzna!“<\/div>\n
Mnul jsem si prsty s popelem a s\u00e1m pro sebe se usm\u00edval, tohle mi \u0159eklo u\u017e hodn\u011b lid\u00ed.<\/div>\n
„A tob\u011b to vad\u00ed nebo co?“ mo\u017en\u00e1 jsem mohl zn\u00edt trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, ale to mi bylo jedno. S n\u00edm bylo v\u0161echno jin\u00e9.<\/div>\n
„Je mi to jedno! Kdy\u017e ti nevad\u00ed, \u017ee se ti lidi sm\u011bjou, tak pro\u010d ne?“ za\u010dal nar\u00e1\u017eet na m\u00e9 slab\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Tob\u011b m\u016f\u017ee b\u00fdt u prdele, co nos\u00edm!“ zv\u00fd\u0161il jsem na n\u011bj hlas a prsty nasm\u011broval k jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
Pomsta bude popelav\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Lehce jsem jej \u010dm\u00e1rnul po tv\u00e1\u0159i, a pak jako velk\u00e1 voda ode\u0161el. Ani jsem se nesta\u010dil nadechnout, dve\u0159e se otev\u0159ely a do nich se tla\u010dila mamka. Korigovala st\u011bhov\u00e1ky ke schod\u016fm.<\/div>\n
Museli \u0161lapat p\u0159es moje kufry, a tak jsem je narychlo odklidil z cesty.<\/div>\n
Ve druh\u00e9m pat\u0159e mi moj\u00ed postel polo\u017eili s t\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bco maj\u00ed a u\u017e mus\u00ed j\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
T\u011bch p\u00e1r krok\u016f sta\u010dilo k tomu, abych mohl pohl\u00e9dnout do pokoje sv\u00e9ho br\u00e1chy. M\u011bl hn\u011bd\u00fd zdi (byl to takovej zvl\u00e1\u0161tn\u00ed odst\u00edn, ani hn\u011bd\u00e1 ani r\u016f\u017eov\u00e1 nebo fialov\u00e1). Rozm\u011bry jeho pokoje by se daly shrnout do jednoho slova – mega. Nemusel jsem se tak b\u00e1t, \u017ee nebudu m\u00edt dost m\u00edsta. Alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 pozitivum. Velk\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148 toho v sob\u011b tolik skr\u00fdvala, \u017ee jsem ji musel otev\u0159\u00edt. Vykouklo na m\u011b n\u011bkolik des\u00edtek tri\u010dek, do kter\u00fdch bych se j\u00e1 vlezl alespo\u0148 t\u0159ikr\u00e1t.<\/div>\n
Pak n\u011bjak\u00fd kalhoty, a v\u0161echno to bylo se\u0159azen\u00fd podle barvy a odst\u00ednu. M\u016fj novej br\u00e1cha je punti\u010dk\u00e1\u0159, ojoj. J\u00e1 jsem bordel\u00e1\u0159, tak\u017ee si rozum\u011bt nebudeme. I kdy\u017e, p\u0159i ur\u010dit\u00e9 n\u00e1lad\u011b m\u00e1m r\u00e1d po\u0159\u00e1dek.<\/p>\n<\/div>\n
Posadil jsem se na jeho postel, byla m\u011bkk\u00e1. Ortopedick\u00e1. Tom byl jedin\u00e1\u010dek, a tak m\u011bl holt luxus. J\u00e1 byl sice taky jedin\u00fd, ale m\u011bli jsme mal\u00fd byt a mam\u010din plat taky nebyl slavn\u00fd. \u00dapln\u00fd luxus jsem teda nem\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Postel vedle m\u011b se zhoupla a n\u011b\u010d\u00ed ruka se obto\u010dila kolem m\u00e9ho pasu. Mamka.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak se ti tu l\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„Okol\u00ed je skv\u011bl\u00fd, ale lidi by mohli b\u00fdt lep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
„S Tomem jste se nepohodli?“<\/div>\n
„Nerozum\u00edme si.“ K\u0148ukl jsem ubl\u00ed\u017een\u00fdm hl\u00e1skem, samoz\u0159ejm\u011b hran\u00fdm.<\/div>\n
„Je to v\u0161echno \u010derstv\u00fd, za p\u00e1r dn\u00ed u\u017e ti to ani nep\u0159ijde.“ Konej\u0161iv\u011b m\u011b pohladila po vlasech, jako kdy\u017e jsem byl mal\u00fd. Nakonec m\u011b objala a dala mi pusu na l\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„Doufejme\u2026“ byl jsem si a\u017e nehor\u00e1zn\u011b jist\u00fd, \u017ee tohle divad\u00e9lko, p\u0159esv\u011bd\u010dilo mou matku natolik dob\u0159e, aby ode\u0161la. Naposledy mi pro\u010d\u00edsla vlasy, kter\u00e9 jsem si mimochodem d\u011blal asi p\u016flhodiny, a zmizela stejn\u011b rychle, jako p\u0159i\u0161la.<\/p>\n<\/div>\n
Ve\u010der bych m\u011bl zavolat Kirovi. Jsem od n\u011bj pry\u010d jen n\u011bkolik hodin a u\u017e mi tak stra\u0161n\u011b chyb\u00ed.<\/div>\n
P\u0159\u00edli\u0161 jsem si na n\u011bj navykl, chodili jsme v\u0161ude spolu, ve \u0161kolce dokonce i na z\u00e1chod.<\/div>\n
Nebyl jedin\u00fd den, kdy by \u0161el do \u0161koly a j\u00e1 ne. V\u0161echno jsme d\u011blali spole\u010dn\u011b, \u00fapln\u011b v\u0161echno.<\/div>\n
Prvn\u00ed pusa, rande, doteky, prvn\u00ed sex\u2026 V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee mu m\u016f\u017eu pln\u011b d\u016fv\u011b\u0159ovat a on mohl zase mn\u011b. Byli jsme si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzc\u00ed na to, abychom se nevid\u011bli ka\u017ed\u00fd den. Te\u010f u\u017e jsem nemohl seb\u011bhnout jedno patro po schodech, ale musel jsem p\u0159ekonat vzd\u00e1lenost n\u011bkolika kilometr\u016f. Na tohle si budu je\u0161t\u011b dlouho zvykat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Vyst\u0159el z moj\u00ed postele, ty n\u00e1dhero!“ moje my\u0161lenky pro\u0159\u00edzl hlas snad z n\u011bjak\u00e9 d\u00e1lky, trvalo mi n\u011bkolik sekund, ne\u017e jsem si uv\u011bdomil, kdo na m\u011b vlastn\u011b mluv\u00ed.<\/div>\n
„Tak se nepotento!“ \u0159ekl jsem kysele. Tohohle krkouna jsem cht\u011bl potkat a\u017e na konci \u0159ady a ne, hned na prvn\u00edm m\u00edst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Odch\u00e1zel jsem do kuchyn\u011b, nechci s n\u00edm b\u00fdt v jednom pokoji.<\/div>\n
Nahl\u00ed\u017eel jsem do chlebn\u00edku. Vzal jsem si croissant, obal jsem strh\u00e1val opatrn\u011b, abych ho neponi\u010dil, sb\u00edral jsem je a ukl\u00e1dal do sk\u0159\u00ed\u0148ky. Z ka\u017ed\u00e9 zem\u011b jsem si p\u0159inesl jednu novou p\u0159\u00edchu\u0165. A kdy\u017e se mi n\u011bjak\u00fd obal potrhal, za\u0161el jsem si prost\u011b koupit nov\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Okusoval jsem pomalu okraje a sna\u017eil jsem se o to, aby nevytekla n\u00e1pl\u0148. Tu jsem jedl a\u017e nakonec. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o poli\u010dce, kterou si mamka ud\u011blala na ko\u0159en\u00ed, a koukal se p\u0159itom na d\u011bn\u00ed za okny. Kr\u00e1tk\u00e1 z\u00e1clonka se vlnila do v\u011btru a ur\u010dovala si tak dobu na p\u0159e\u010dk\u00e1n\u00ed zl\u00fdch \u010das\u016f.<\/div>\n
Bude pr\u0161et, u\u017e od v\u010dera m\u011b bolelo koleno. D\u011blalo mi to, jen kdy\u017e m\u011blo pr\u0161et\u2026<\/p>\n<\/div>\n
A j\u00e1 nem\u00e1m r\u00e1d bou\u0159ky.<\/p>\n<\/div>\n
V\u016fbec jsem si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak dlouho budu moct sn\u00e1\u0161et d\u011blen\u00ed se o pokoj.<\/div>\n
Sice byl dost velk\u00fd, ale to nebyl onen probl\u00e9m. Nesn\u00e1\u0161el jsem sobeck\u00e9 a pokryteck\u00e9 lidi.<\/div>\n
A m\u016fj spolubydl\u00edc\u00ed byl p\u0159esn\u011b takov\u00fd. Pot\u0159ebuju b\u00fdt taky n\u011bkdy s\u00e1m a jen tak p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
Te\u010f se mi to asi dlouhou dobu nepoda\u0159\u00ed\u2026 A nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit sv\u00e9 telefon\u00e1ty, kdy\u017e Tom bude sed\u011bt hned vedle na posteli a poslouchat cel\u00e9 hodiny. On zrovna nevypadal na \u010dlov\u011bka, co by se r\u00e1d p\u0159izp\u016fsobil a vychovan\u011b neposlouchal.<\/p>\n<\/div>\n
„Hele to byl m\u016fj croissant!“Ach bo\u017ee, on m\u011b snad sleduje.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e ti to m\u016f\u017ee b\u00fdt jedno. Pokud mi ho ov\u0161em nechce\u0161 lovit z b\u0159icha\u2026“ pozvedl jsem prav\u00e9 obo\u010d\u00ed, zlozvyk po matce.<\/div>\n
„No to teda fakt nechci!“ zhnusen\u011b se odt\u00e1hl a d\u011blal, \u017ee na m\u011b v \u017eivot\u011b nepromluvil, a st\u00e1le si huhlal pod nosem n\u011bco jak neschopn\u00fd imbecil.<\/p>\n<\/div>\n
D\u00edval jsem se na to, jak otev\u0159el ledni\u010dku a snad deset minut do n\u00ed koukal, ne\u017e si kone\u010dn\u011b vybral – ml\u00e9ko. Tak za tohle utr\u00e1cen\u00ed elektriky by m\u011b mamka zabila. A rovnou dvakr\u00e1t.<\/div>\n
Nalil si p\u016fl sklenice a krabi\u010dku vr\u00e1til zase zp\u00e1tky.<\/div>\n
Op\u00edral jsem se o st\u016fl a sna\u017eil se zachytit hmatateln\u00e9 ticho, kter\u00e9 se mi cpalo do hlavy.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ve vlasech pavouka,“ \u0159ekl to, jako by hl\u00e1sil po\u010das\u00ed. Rozt\u0159esen\u011b jsem si \u0161\u00e1hl do vlas\u016f, d\u011blal si ze m\u011b bl\u00e1zny, nic jsem tam nem\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 z nich strach, co?“ zeptal se m\u011b pohrdav\u011b.<\/div>\n
„Ne, jen z t\u011bch velk\u00fdch.“ Klidn\u00fd a naprosto vyrovnan\u00fdm hlasem jsem mu odpov\u011bd\u011bl. V p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch hodin\u00e1ch ho chci po\u0159\u00e1dn\u011b na\u0161tvat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Po chvilce neust\u00e1l\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed na m\u011b, se sebral a ode\u0161el. Nev\u00edm kam, nezaj\u00edmalo m\u011b to.<\/div>\n
Hled\u011bl jsem si sv\u00e9ho kouk\u00e1n\u00ed z okna a z\u00e1v\u011brech o tom, jestli bude pr\u0161et a nebo ne.<\/div>\n
Nem\u011bl jsem co d\u011blat\u2026 No, asi si p\u016fjdu vybalit.<\/p>\n<\/div>\n
*** O dv\u011b hodiny nudn\u00e9ho vybalov\u00e1n\u00ed pozd\u011bji<\/p>\n<\/div>\n
„Bille! Poj\u010f dol\u016f, je ve\u010de\u0159e.“ Sundal jsem si sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed, m\u00e1lem jsem mamku p\u0159eslechl. Sebral jsem se a \u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b.<\/div>\n
Sed\u011bli tam u\u017e v\u0161ichni. Tom up\u00edral sv\u016fj hladov\u00fd pohled \u0161t\u011bn\u011bte na m\u00edsu s pol\u00e9vkou.<\/div>\n
Jedin\u00e9 z\u00e1sadn\u00ed pravidlo m\u00e9 matky, je, \u017ee se nikdy nesm\u00ed vynechat pol\u00e9vka\u2026 Nesmysl.<\/div>\n
Ale Tomovi a jeho nenasytn\u00e9 pusin\u011b to z\u0159ejm\u011b nevadilo. M\u011bl jsem jenom takov\u00fd mal\u00fd hlad, d\u00e1m si dneska asi jen pol\u00edvku.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille co ti je, nechutn\u00e1 ti?“ zeptala se m\u011b mamka po m\u00e9m desetiminutov\u00e9m nimr\u00e1n\u00ed v tal\u00ed\u0159i.<\/div>\n
„Nen\u00ed mi n\u011bjak dob\u0159e. Asi si p\u016fjdu lehnout\u2026“ s\u00e1hl jsem si na \u010delo, bylo hork\u00e9.<\/div>\n
„Zlato kolik m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b kreditu?“ absolutn\u011b jsem nech\u00e1pal.<\/div>\n
„Pro\u010d se m\u011b na to pt\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 jen, aby ti to vy\u0161lo na cel\u00fd zbytek m\u011bs\u00edce.“<\/div>\n
„V\u017edycky jsem s t\u00edm vy\u0161el, pro\u010d ne te\u010f?“<\/div>\n
„Jen se pt\u00e1m, odpo\u010di\u0148 si.“ Celou mou konverzaci s matkou poslouchal nastra\u017een\u00fdma u\u0161ima Tom.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e asi v\u00edm, pro\u010d se m\u011b na to ptala. P\u0159edv\u00eddala, \u017ee budu cht\u00edt hodn\u011b dlouho debatovat.<\/div>\n
M\u00e1m je\u0161t\u011b p\u00e1r voln\u00fdch minut a dv\u011b stovky k tomu, to mi vyjde ur\u010dit\u011b. I kdy\u017e\u2026<\/div>\n
Stejn\u011b zavol\u00e1m Kirovi. Hupsnul jsem na postel, kterou jsem u\u017e m\u011bl nast\u011bhovanou v pokoji.<\/div>\n
Pohodln\u011b jsem se uvelebil na pol\u0161t\u00e1\u0159i a vyto\u010dil \u010d\u00edslo.<\/p>\n<\/div>\n
Jedno p\u00edpnut\u00ed, druh\u00e9, t\u0159et\u00ed\u2026 a na druh\u00e9 stran\u011b se ozvalo pot\u011b\u0161en\u00e9 Hal\u00f3?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj Kiro, to jsem j\u00e1 Bill. M\u011bl by sis m\u011b kone\u010dn\u011b zapamatovat, ty trumpeto! A nebo se ob\u010das kouknout na displej.“<\/em><\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi trumpeto, tak co, jak se tam m\u00e1\u0161?“<\/em> za sekundu dok\u00e1zal oto\u010dit o sto stup\u0148\u016f.<\/div>\n
„Docela dobr\u00fd, ale p\u00e1r dn\u00ed – sp\u00ed\u0161e t\u00fddn\u016f, budu muset sp\u00e1t se sv\u00fdm“ br\u00e1\u0161kou“. Hoper jak vy\u0161itej a je na m\u011b drzej! Sobec, m\u00e1 ortopedickou postel a j\u00e1 se na n\u00ed ani nem\u016f\u017eu posadit!“<\/em><\/div>\n
„Tak to je mi t\u011b tro\u0161ku l\u00edto, ale co bude\u0161 d\u011blat v sobotu? Jak se dostane\u0161 sem do Magdeburku?“<\/em><\/div>\n
„U\u017e ve st\u0159edu jsem se domlouval s Tobiasem, jestli by m\u011b tam nehodil autem. Tak\u017ee to je v cajku. A co Eddie?“<\/em><\/div>\n
„Je na\u0161tvan\u00fd a c\u00edt\u00ed se ubl\u00ed\u017een\u00fd, mimochodem, co bude s bytem?“<\/em><\/div>\n
„Mamka si ho nech\u00e1v\u00e1 jako ubytovnu, aby po\u0159\u00e1d nemusela pendlovat mezi m\u011bstem a vesnic\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Tak to jo, v\u00ed\u0161 co? Afi a Dirk se dali dohromady! Dok\u00e1\u017ee\u0161 si ty dva DJ bl\u00e1zny p\u0159edstavit, \u017ee spolu chod\u00ed?“<\/em><\/div>\n
„Tu\u0161il jsem to\u2026 A co Jimmy? Ukradl zase n\u011bjak\u00fd jablka?“<\/em><\/div>\n
„Jo, celou ta\u0161ku.“<\/em> Z druh\u00e9 strany mobilu se ozval hlasit\u00fd sm\u00edch.<\/div>\n
„U\u017e budu muset kon\u010dit, ale nejd\u0159\u00edv mi \u0159ekni, co d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Kresl\u00edm si, v\u016fbec mi to nejde\u2026“<\/em> post\u011b\u017eoval si.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, m\u011bj se, kdy\u017e tak z\u00edtra.“<\/em><\/div>\n
„Pa.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A to bylo to posledn\u00ed, co jsem sly\u0161el, ne\u017e vrzly dve\u0159e a do nich vstoupil Tom.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Blay.Whi<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na novou anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Blay.Whi Kapitolka vznikl\u00e1 z nemoci. Sed\u011bt si pohodln\u011b na posteli, pop\u00edjet \u010daj a sna\u017eit se vy\u0165ukat z posledn\u00edch sil n\u011bjak\u00e1 p\u00edsmenka, bylo docela n\u00e1ro\u010dn\u00e9 pro ruce, nikoliv hlavu\u2026 Vychutnejte si dal\u0161\u00ed d\u00edl a snad se v\u00e1m bude l\u00edbit. „Tak\u017ee tady m\u00e1\u0161,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[261],"tags":[],"class_list":["post-13349","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-jednou-to-muselo-prijit"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13349","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13349"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13349\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13349"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13349"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13349"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}