{"id":13368,"date":"2009-10-01T17:00:00","date_gmt":"2009-10-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13337"},"modified":"2009-10-01T17:00:00","modified_gmt":"2009-10-01T16:00:00","slug":"prachy-unos-a-laska-17","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/10\/01\/prachy-unos-a-laska-17\/","title":{"rendered":"Prachy, \u00fanos a l\u00e1ska 17."},"content":{"rendered":"
autor: Lea<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Toho r\u00e1na bylo v\u0161echno pochmurn\u00e9 a smutn\u00e9. Slun\u00ed\u010dko bylo zalezl\u00e9 za t\u011b\u017ek\u00fdmi \u0161ed\u00fdmi mraky a ne a ne vykouknout.<\/div>\n
To Billovi na n\u00e1lad\u011b moc nep\u0159isp\u011blo. Kdy\u017e se probudil, byl cel\u00fd smutn\u00fd a rozmrzel\u00fd. A sotva si vzpomn\u011bl na v\u010derej\u0161ek, tla\u010dily se mu slzy do o\u010d\u00ed. Jak mu to jen Tom mohl ud\u011blat? Byl \u0161\u0165astn\u00fd. Zamilovan\u00fd. A Tom mu zasad\u00ed takovou r\u00e1nu. Zlomil mu srdce.<\/div>\n
Vstal. Jeho b\u0159\u00ed\u0161ko se hl\u00e1silo o pozornost. Cht\u011bl si j\u00edt d\u00e1t sn\u00eddani, ale… dve\u0159e byly zam\u010den\u00e9. Co to? Vztekle do nich pra\u0161til. No jist\u011b, Tom ho zamkl.<\/div>\n
,,Otev\u0159i!“ zaje\u010del hlasit\u011b. Za\u010dal bu\u0161it do dve\u0159\u00ed p\u011bsti\u010dkama. Ty se po chv\u00edli otev\u0159ely a st\u00e1l v nich Tom.<\/div>\n
,,Co tady \u0159ve\u0161? Chci sp\u00e1t,“ zaprskal.<\/div>\n
,,A j\u00e1 chci j\u00eddlo!“<\/div>\n
,,Dostane\u0161 ho, a\u017e se mi bude cht\u00edt,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom a zabouchl dve\u0159e. Zamkl a ode\u0161el.<\/div>\n
Bill z\u016fstal st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd. Dopot\u00e1cel se k posteli a sedl si na ni. Chv\u00edli nehybn\u011b sed\u011bl a pak se rozplakal. To p\u0159ece nen\u00ed mo\u017en\u00e9. Tom… jeho milovan\u00fd Tom… se chov\u00e1 jako n\u011bjak\u00e1 zr\u016fda. Jako bytost, kter\u00e1 nem\u00e1 city. Jako \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu na n\u011bm v\u016fbec nez\u00e1le\u017e\u00ed. Ale v\u017edy\u0165 to byla jeho l\u00e1ska! Jeho bratr…<\/div>\n
Pro\u010d se s t\u00edm nedok\u00e1\u017ee sm\u00ed\u0159it? V\u017edy\u0165 by se nikdo nedozv\u011bd\u011bl, \u017ee miluje sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. A byly by \u0161\u0165astn\u00ed. Ale on je prost\u011b tak tvrdohlavej…<\/p>\n<\/div>\n
Po dvou hodin\u00e1ch Tom nep\u0159ich\u00e1zel a Bill u\u017e doslova k\u0148u\u010del hlady. Do b\u0159\u00ed\u0161ka ho chytaly k\u0159e\u010de. Tak moc cht\u011bl j\u00eddlo, j\u00eddlo… ale Tom nejsp\u00ed\u0161 spal.<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e myslel, \u017ee hlady omdl\u00ed, dve\u0159e se otev\u0159ely a ve\u0161el Tom. Zabodl do Billa chladn\u00fd pohled.<\/div>\n
\n
,,Poj\u010f dol\u016f,“ utrousil a ode\u0161el. Bill se zvedl a se\u0161el dol\u016f. O\u010di se mu rozz\u00e1\u0159ily, kdy\u017e uvid\u011bl tal\u00ed\u0159 s toasty. Hladov\u011b se na n\u011b vrhl a za\u010dal j\u00edst.<\/p>\n<\/div>\n
Tom st\u00e1l za jeho z\u00e1dy, op\u0159en\u00fd o linku a sledoval Bill\u016fv b\u011blostn\u00fd krk, kter\u00fd z\u010d\u00e1sti halily jeho \u010dern\u00e9 vlasy. Byl tak kr\u00e1sn\u00fd… ale ne, takhle nesm\u00ed uva\u017eovat! V\u017edy\u0165 je to jeho bratr!<\/div>\n
Najednou se Bill prudce oto\u010dil a zad\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Tom se zatv\u00e1\u0159il p\u0159ekvapen\u011b, ale o\u010dima neuhnul. Sledoval Billa, jak najednou pomalu vstal a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. Vid\u011bl, jak se jeho n\u00e1dhern\u00fd obli\u010dej p\u0159ibli\u017euje \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc, a pak uc\u00edtil ty dv\u011b sla\u010fou\u010dk\u00e9 jah\u016fdky na sv\u00fdch rtech…<\/div>\n
Ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d mu tu facku dal. Reagoval v afektu. Opravdu ho necht\u011bl uhodit. Ta facka Billa porazila. Jeho drobn\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko se chv\u00edli t\u0159\u00e1slo, ale pak u\u017e se jen ot\u0159\u00e1salo v srdcervouc\u00edch vzlyc\u00edch.<\/div>\n
Tom se zarazil a up\u0159en\u011b hled\u011bl na svou pravou ruku, kter\u00e1 Billa uhodila. To necht\u011bl. Bylo mu chlapce l\u00edto, necht\u011bl, aby plakal. U\u017e, u\u017e ho cht\u011b j\u00edt ut\u011b\u0161it, kdy\u017e vtom mu zazvonil mobil. Pod\u00edval se na Billa omluvn\u00fdm pohledem a ode\u0161el zvednout telefon. Na v\u00edc se nezmohl. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee tohle Billa jen utvrdilo v tom, \u017ee se te\u010f budou navz\u00e1jem nen\u00e1vid\u011bt…<\/p>\n<\/div>\n
,,Ano?“<\/div>\n
,,Nazdar.“ Tom se zamra\u010dil. Poznal hlas sv\u00e9ho nevlastn\u00edho otce.<\/div>\n
,,Co chce\u0161?“ vy\u0161t\u011bkl nevrle a posadil se na pohovku.<\/div>\n
,,Hele, ty spratku, kdyby to nebylo nutn\u00fd, tak ti nevol\u00e1m, tak dr\u017e hubu. V\u011b\u0159 mi, \u017ee kdybys nebyl m\u016fj syn, tak ti rozml\u00e1t\u00edm obli\u010dej,“ prskl Gordon a Tom pozdvihl obo\u010d\u00ed. Tak\u017ee je\u0161t\u011b nev\u00ed, \u017ee Tom nen\u00ed jeho.<\/div>\n
,,Dneska r\u00e1no p\u0159i\u0161ly Davidovi na \u00fa\u010det pen\u00edze od Kaulitze.“<\/div>\n
,,No a?“ Tom nech\u00e1pal, kam t\u00edm m\u00ed\u0159\u00ed.<\/div>\n
,,Z\u00edtra toho skr\u010dka doveze\u0161 dom\u016f.“ Tom vykulil o\u010di, otev\u0159el pusu a dlouhou chv\u00edli nevydal ani slovo.<\/div>\n
,,A-Ale to nejde,“ vykoktal nakonec.<\/div>\n
,,A pro\u010d by to ne\u0161lo?“ odsekl Gordon.<\/div>\n
,,Ne\u0161lo by prost\u011b…“<\/div>\n
,,Ne, ne\u0161lo! Je mi jedno, \u017ee u\u017e ti nebude d\u011blat kurvu. V\u00edm, co s t\u00edm klukem d\u011bl\u00e1\u0161,“ u\u0161kl\u00edbl se Gordon a radoval se z Tomova ne\u0161t\u011bst\u00ed. Podv\u011bdom\u011b toti\u017e tu\u0161il, \u017ee jsou ti dva do sebe zamilovan\u00ed…<\/div>\n
,,Gordone…“ Tomovi se zlomil hlas. Mohl to tu\u0161it, \u017ee tu Bill nez\u016fstane v\u011b\u010dn\u011b. Co si jenom po\u010dne? P\u0159iv\u0159el bolestn\u011b o\u010di. C\u00edtil, jak ho za\u010d\u00ednaj\u00ed p\u00e1lit. ,,Kdy?“<\/div>\n
,,Z\u00edtra. I kdy\u017e nejlep\u0161\u00ed by bylo, kdybyste to stihli te\u010f. Tak\u017ee a\u0165 se sbal\u00ed, a ty se pak koukej vr\u00e1tit dom\u016f.“ S t\u011bmito slovy Gordon zav\u011bsil.<\/p>\n<\/div>\n
Ozvala se nep\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00e1 r\u00e1na, jak Tomovi vypadl mobil z ruky. Nev\u0161\u00edmal si toho. Co to sakra ud\u011blal? Rozh\u00e1dal si Billa te\u010f… te\u010f, kdy\u017e mus\u00ed pry\u010d. Opust\u00ed ho. Co bude bez n\u011bho d\u011blat?<\/div>\n
Tom si te\u010f, te\u010f kdy\u017e bylo pozd\u011b, uv\u011bdomoval, \u017ee ho po\u0159\u00e1d nejsp\u00ed\u0161 miluje. \u017de ho nedok\u00e1\u017ee jen tak opustit… do \u010deho se to dostal?<\/div>\n
Ani si neuv\u011bdomoval, \u017ee vstal a jde do kuchyn\u011b. Jeho o\u010di sklouzly dol\u016f a z pohledu, kter\u00fd vid\u011bl, ho bodlo u srdce. Bill sed\u011bl na zemi, kolena p\u0159it\u00e1hnut\u00e1 k brad\u011b, obli\u010dej\u00edk schovan\u00fd do dlan\u00ed a plakal. Plakal kv\u016fli Tomovi…<\/p>\n<\/div>\n
Tom si sedl k Billovi a pohladil ho po vlasech. Ten sebou cukl a vyd\u011b\u0161en\u011b se na Toma zad\u00edval. Jako by se b\u00e1l, \u017ee ho Tom znovu uhod\u00ed..<\/div>\n
,,Neboj, Bille. Omluv\u00e1m se za tu facku,“ za\u0161eptal a pol\u00edbil ho na tv\u00e1\u0159. Kdy\u017e si v\u0161iml zmaten\u00ed v Bilov\u00fdch o\u010d\u00edch, usm\u00e1l se.<\/div>\n
,,Miluju t\u011b, Bille. Miluju.“<\/div>\n
Chvilku bylo ticho, kter\u00e9 p\u0159ehlu\u0161ovaly jen Billovy v\u00fddechy. A pak… Bill \u0159ekl ty \u010dty\u0159i proklat\u00e1 slova, kter\u00e1 to v\u0161echno zm\u011bnila.<\/div>\n
,,Ale j\u00e1 tebe ne.“<\/div>\n
Tom se zarazil. Pomalu se na Billa pod\u00edval.<\/div>\n
,,Co\u017ee?“ zeptal se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
,,Nemiluju. Co si o sob\u011b mysl\u00ed\u0161, Tome? \u017de mi vynad\u00e1\u0161 do d\u011bvek, pak mi d\u00e1\u0161 facku, je\u010d\u00ed\u0161 na m\u011b, \u017ee je mezi n\u00e1ma konec, a kdy\u017e pak p\u0159ileze\u0161, \u017ee m\u011b miluje\u0161, tak co? J\u00e1 m\u00e1m nad t\u00edm m\u00e1vnout rukou a za\u010d\u00edt t\u011b l\u00edbat?“ zv\u00fd\u0161il Bill hlas. Slzy vzteku ho p\u00e1lily v o\u010d\u00edch, ale p\u0159esto se d\u00e1l na bratra nevra\u017eiv\u011b d\u00edval.<\/div>\n
,,Byl jsem v \u0161oku,“ sna\u017eil se Tom br\u00e1nit.<\/div>\n
,,To j\u00e1 taky!“<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. V\u011bd\u011bl, \u017ee si za to m\u016f\u017ee s\u00e1m. Ale Billa zoufale pot\u0159eboval. Nedok\u00e1zal se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee u\u017e ho nikdy neuvid\u00ed.<\/div>\n
,,Pros\u00edm, Bille. Sbalme se a odje\u010fme pry\u010d. N\u011bkam daleko. Daleko. Pojedeme n\u011bkam k mo\u0159i, za slun\u00ed\u010dkem. Najdeme si domov a pr\u00e1ci. A budeme spolu \u0161\u0165astn\u00ed,“ za\u0161eptal. Tak to m\u011bl toti\u017e v pl\u00e1nu. Odjet s Billem pry\u010d z N\u011bmecka, aby nikdo nebr\u00e1nil jejich l\u00e1sce. Bill ale z toho byl tak v \u0161oku, \u017ee se musel pohrdav\u011b zasm\u00e1t.<\/div>\n
,,Ty jsi tak egoistickej, Tomane. J\u00e1 tu m\u00e1m rodinu, jestli sis nev\u0161iml,“ vy\u0161t\u011bkl. ,,A s tebou bych u\u017e nikdy nikam neodjel,“ dodal zarputile. Tom sklopil o\u010di a c\u00edtil, jak mu vlhnou. Tohle ne\u010dekal. Ne\u010dekal, \u017ee ho Bill odm\u00edtne.<\/div>\n
,,Je to tvoje posledn\u00ed slovo, Bill\u00ed?“ zept\u00e1 se \u0161eptem a na mal\u00fd okam\u017eik se st\u0159etnou jejich stejn\u00e9 o\u010di. Bill ty svoje sklopil.<\/div>\n
,,Ano,“ vydechne.<\/div>\n
Tomovi se zhroutil sv\u011bt. U\u017e ho nikdy neuvid\u00ed… bude se s t\u00edm muset sm\u00ed\u0159it. Ale to nejde… v\u017edy\u0165 on ho tak moc miluje…<\/div>\n
,,Tak si b\u011b\u017e zabalit. Jedeme dom\u016f.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lea<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lea Toho r\u00e1na bylo v\u0161echno pochmurn\u00e9 a smutn\u00e9. Slun\u00ed\u010dko bylo zalezl\u00e9 za t\u011b\u017ek\u00fdmi \u0161ed\u00fdmi mraky a ne a ne vykouknout. To Billovi na n\u00e1lad\u011b moc nep\u0159isp\u011blo. Kdy\u017e se probudil, byl cel\u00fd smutn\u00fd a rozmrzel\u00fd. A sotva si vzpomn\u011bl na v\u010derej\u0161ek, tla\u010dily<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[252],"tags":[],"class_list":["post-13368","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prachy-unos-a-laska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13368","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13368"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13368\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13368"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13368"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13368"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}