{"id":13383,"date":"2009-09-30T14:30:00","date_gmt":"2009-09-30T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13352"},"modified":"2009-09-30T14:30:00","modified_gmt":"2009-09-30T13:30:00","slug":"hope-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/30\/hope-15\/","title":{"rendered":"Hope 15."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
(Bill)<\/p>\n<\/div>\n
J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem jednal bl\u00e1zniv\u011b a zcela nerozumn\u011b, p\u0159esto jsem to musel ud\u011blat. Nal\u00e9hav\u011b jsem se no\u0159il mezi jeho rty. V\u016fbec jsem nevn\u00edmal, \u017ee m\u00e9 polibky nebyly op\u011btovan\u00e9. To pro m\u011b v tu chv\u00edli nebylo podstatn\u00e9. Byl jsem u n\u011bj. C\u00edtil jsem ho\u2026 to bylo to jedin\u00e9, po \u010dem jsem v tu chv\u00edli tou\u017eil. V\u016fbec nev\u00edm, jak dlouho jsem na n\u011bj tla\u010dil. Hladil jsem jej, mazlil jsem se s n\u00edm. Obj\u00edmal jsem jeho bezbrann\u00e9 t\u011blo a u\u017e nikdy jsem jej necht\u011bl pustit. Touha, kter\u00e1 m\u011b donutila svalit jej na postel a bezhlav\u011b jej l\u00edbat, byla n\u00e1hle pry\u010d.<\/div>\n
Kdykoliv jsem se na n\u011bj pod\u00edval, on se d\u00edval tak\u00e9. Nemluvil, neh\u00fdbal se, dokonce se mi ani nebr\u00e1nil. Nechal sv\u00e9 t\u011blo zcela v m\u00fdch rukou. Kdy\u017e jsem se mu zad\u00edval hloub\u011bji do o\u010d\u00ed, po\u0159\u00e1d jsem v nich mohl poznat tu d\u011btskou plachost a nesm\u011blost, kterou jsem na n\u011bm za\u010d\u00ednal milovat. Je\u0161t\u011b nikdy jsem takhle k\u0159ehk\u00e9ho a ne\u0161\u0165astn\u00e9ho kluka nepoznal. Tak moc jsem si p\u0159\u00e1l, ud\u011blat jej \u0161\u0165astn\u00fdm. Dal bych cel\u00fd sv\u016fj sv\u011bt za jeho \u00fasm\u011bv a radost. Nerozum\u011bl jsem tomu. Pro\u010d si tak hodn\u00fd a zraniteln\u00fd kluk zaslou\u017eil takovej \u017eivot? Pro\u010d mi bylo do pl\u00e1\u010de poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval?<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi m\u016fj and\u011bl, Bille,“ za\u0161eptal a nejist\u011b p\u0159ejel kone\u010dky prst\u016f obrys m\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Tohle ne\u0159\u00edkej,“ u\u017e zase jsem v o\u010d\u00edch c\u00edtil trpkou p\u0159\u00edtomnost slz. „Takhle nemluv, pros\u00edm,“ l\u00e1skypln\u011b jsem jej pol\u00edbil do vlas\u016f.<\/div>\n
„Je to pravda,“ m\u016fj polibek oplatil. „Kde bych byl bez tebe? Mo\u017en\u00e1 bych te\u010f le\u017eel n\u011bkde pod mostem. Ne tady a ne takhle,“ sv\u00fdmi dlan\u011bmi opatrn\u011b sklouzl na m\u00e1 hol\u00e1 z\u00e1da.<\/div>\n
„Na to nemysli. U\u017e nikdy nebude\u0161 bloudit n\u011bkde s\u00e1m. A pokud ano, tak budu bloudit s tebou,“ i p\u0159es slzy, je\u017e mi st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i, jsem se na n\u011bj usm\u00e1l.<\/div>\n
„Bloudit ve dvou zn\u00ed mnohem l\u00edp, ne\u017e bloudit s\u00e1m,“ n\u011b\u017en\u00fdmi polibky set\u0159el m\u00e9 zbloudil\u00e9 slzy a pot\u00e9 si m\u011b k sob\u011b bezmocn\u011b p\u0159itulil.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych ti uk\u00e1zat m\u016fj sv\u011bt. Chci, abys poznal \u00fapln\u011b v\u0161echno, co m\u00e1m r\u00e1d. V\u0161echna m\u00edsta, v\u0161echny drobnosti a mali\u010dkosti, kter\u00e9 by t\u011b mohly rozveselit,“ op\u011bt jsem se na n\u011bj usm\u00e1l a hrav\u011b jsem jej dloubnul do nosu. Bylo mi s n\u00edm tak hezky. V jeho p\u0159\u00edtomnosti jsem nemusel myslet na nic jin\u00e9ho. S\u00e1ra se pro m\u011b pomalu ale jist\u011b st\u00e1vala n\u00e1dhernou vzpom\u00ednkou, a \u017eivot jako by dostal nov\u00fd smysl.<\/p>\n<\/div>\n
„Polib m\u011b,“ vydechl smutn\u00fdm hlasem. Nev\u00edm pro\u010d, ale p\u0159ekvapilo m\u011b to. Ne\u010dekal jsem to.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ zeptal jsem se, jako bych \u0161patn\u011b sly\u0161el. Mo\u017en\u00e1 jsem vypadal hloup\u011b, ale opravdu to bylo v\u00edce ne\u017e ne\u010dekan\u00e9. Je\u0161t\u011b nikdy m\u011b nepoprosil o polibek.<\/div>\n
\n
„Moc bych si p\u0159\u00e1l, abys m\u011b je\u0161t\u011b jednou pol\u00edbil,“ za\u0161eptal a se mnou se v tu chv\u00edli zato\u010dila zem. M\u016fj hlubok\u00fd dech nar\u00e1\u017eel na ten jeho a j\u00e1 si najednou p\u0159ipadal jako v poh\u00e1dce. Polibek, kter\u00fd jsem mu v\u0161ak v\u011bnoval, byl pln\u00fd skryt\u00e9 l\u00e1sky. L\u00edbal jsem jeho rty zlehka. Ochutn\u00e1val jsem je v kr\u00e1tk\u00fdch, l\u00e1skypln\u00fdch polibc\u00edch. V\u016fbec m\u011b nep\u0159ekvapilo, \u017ee jsem z jeho strany nec\u00edtil \u017e\u00e1dnou \u010dinnost. Tomovy polibky byly pro m\u011b vz\u00e1cn\u00fdm darem, kter\u00fd jsem dost\u00e1val jenom tehdy, kdy to tak opravdu cht\u011bl. L\u00edbal m\u011b jenom tehdy, kdy se to nap\u011bt\u00ed mezi n\u00e1ma u\u017e nedalo vydr\u017eet. O to v\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00ed a drav\u011bj\u0161\u00ed na\u0161e l\u00edb\u00e1n\u00ed bylo.<\/div>\n
Prudce jsem se od n\u011bj odsunul ve chv\u00edli, kdy se zezdola ozvalo ne\u010dekan\u00e9 zvon\u011bn\u00ed zvonku a hlasit\u00e9 klep\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„To je tvoje mamka?“ zeptal se. V\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i byl stejn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd a m\u00edrn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd, jako ten m\u016fj.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ musel jsem mu lh\u00e1t. Mamka mi p\u0159i na\u0161em posledn\u00edm telefon\u00e1tu \u0159\u00edkala, \u017ee se zdr\u017e\u00ed mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b tak dva t\u00fddny a j\u00e1 tu\u0161il, kdo by to mohl b\u00fdt. „Tome, pros\u00edm, z\u016fsta\u0148 tady a nevych\u00e1zej z pokoje, ano?“ rychle jsem na sebe h\u00e1zel oble\u010den\u00ed v\u00e1lej\u00edc\u00ed se po podlaze a sna\u017eil jsem se p\u016fsobit klidn\u00fdm dojmem. Tak moc jsem se b\u00e1l. V\u011bd\u011bl jsem a\u017e moc dob\u0159e, kdo tak na\u0161tvan\u011b bu\u0161il do dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 vyd\u011b\u0161en\u011b,“ Tom se taky obl\u00e9kl a zad\u00edval se na m\u011b smutn\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„Ne, jsem v po\u0159\u00e1dku. Netrap se t\u00edm. Hned jsem zp\u00e1tky, ano? Jenom tady pros\u00edm z\u016fsta\u0148,“ vydechl jsem p\u0159\u00edmo pla\u010dtiv\u011b, je\u0161t\u011b jednou jsem jej dlouze pol\u00edbil a pot\u00e9 jsem vyb\u011bhl z pokoje…<\/p>\n<\/div>\n
Kdybych nemusel, ne\u0161el bych otev\u0159\u00edt. Pak by to v\u0161ak bylo v\u0161echno mnohem hor\u0161\u00ed. P\u0159ede dve\u0159ma jsem se zhluboka nadechl a otev\u0159el jsem.<\/div>\n
„No to trvalo. Kdes byl tak dlouho?“ Andreas na m\u011b podez\u0159\u00edvav\u011b zahl\u00eddl a procpal se kolem m\u011b dovnit\u0159.<\/div>\n
„Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm,“ za\u0161eptal jsem sp\u00ed\u0161 pro sebe a dve\u0159e jsem op\u011bt zav\u0159el. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem v\u0161ak n\u00e1padn\u011b zbledl a strach, kter\u00fd jsem dote\u010f c\u00edtil, se mnohon\u00e1sobn\u011b zv\u00fd\u0161il. M\u016fj pohled, stejn\u011b jako ten Andreas\u016fv, utkv\u011bl na Tomov\u011b mikin\u011b.<\/div>\n
„Ty ses musel zbl\u00e1znit!“ zasy\u010del a zdrapnul m\u011b za loket.<\/div>\n
„To bol\u00ed,“ p\u00edpl jsem ve chv\u00edli, co stisk sv\u00e9 ruky zes\u00edlil.<\/div>\n
„Co to vyv\u00e1d\u00ed\u0161? Vl\u00e1\u010d\u00ed\u0161 se po m\u011bst\u011b s t\u00edm trhanem?! Dokonce sis jej dovedl dom\u016f?! Tob\u011b je \u00fapln\u011b jedno, odkud poch\u00e1z\u00ed, a \u017ee ti t\u0159eba m\u016f\u017ee ubl\u00ed\u017eit?“ po\u0159\u00e1d m\u011b nepou\u0161t\u011bl.<\/div>\n
„Je to moje v\u011bc! Tom by mi nikdy neubl\u00ed\u017eil!“ z posledn\u00edch sil jsem se od n\u011bj odtrhl a hladil jsem si bolav\u00e9 m\u00edsto na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Jeho pohled byl p\u0159\u00edmo nen\u00e1vistn\u00fd.<\/div>\n
„A co kdy\u017e ti l\u017ee? To t\u011b nenapadlo? Mo\u017en\u00e1 jenom \u010dek\u00e1 na tu spr\u00e1vnou chv\u00edli, a pak ti n\u011bco ud\u011bl\u00e1. J\u00e1 tady nebudu \u010dekat, a\u017e ti ubl\u00ed\u017e\u00ed. A co S\u00e1ra? Na ni jsi nemyslel? Ty ses musel \u00fapln\u011b zbl\u00e1znit!“ neovl\u00e1dl se a k\u0159i\u010del po mn\u011b. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee to mus\u00ed sly\u0161et i Tom. „Kde ho m\u00e1\u0161? Je tak zbab\u011bl\u00fd, \u017ee se mus\u00ed schov\u00e1vat?!“ hodil m\u011b proti sk\u0159\u00edni a v\u016fbec nedbal na to, zdali mi ubl\u00ed\u017e\u00ed nebo ne. Krou\u017eil kolem m\u011b jako sup. Jeho pohled byl najednou tak chladn\u00fd. Nepozn\u00e1val jsem v n\u011bm sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„S\u00e1ra um\u0159ela! Ale j\u00e1 jsem tady! A chci \u017e\u00edt! Je to moje v\u011bc s k\u00fdm!“ \u0161okovan\u011b jsem se chytil za tv\u00e1\u0159, na kter\u00e9 mi p\u0159ist\u00e1la facka, jej\u00ed\u017e prudkost m\u011b srazila na kolena. „Tome,“ zavzlykal jsem ti\u0161e. Prsty jsem si p\u0159ilo\u017eil na krv\u00e1cej\u00edc\u00ed ret. Mnohem v\u00edc ne\u017e pusa, v\u0161ak krv\u00e1celo moje srdce.<\/div>\n
Na\u0161el jsem v sob\u011b je\u0161t\u011b dostatek s\u00edly vst\u00e1t a postavit se proti n\u011bmu. U\u017e nevypadal tak sebejist\u011b. Najednou byl bled\u00fd a vyd\u011b\u0161en\u00fd.<\/div>\n
„Bille-j\u00e1,“ nenechal jsem ho ani domluvit.<\/div>\n
„Vypadni,“ n\u011bkolika kroky jsem popo\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Nedok\u00e1zal jsem je ani otev\u0159\u00edt, tak moc jsem se cel\u00fd t\u0159\u00e1sl. Cel\u00e1 tv\u00e1\u0159 m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b p\u00e1lila. Nemohl jsem tomu uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„Je to jenom jeho vina! \u0158eknu to Simone. Tohle v\u00e1m nevyjde, Bille. Rad\u011bji se s n\u00edm u\u017e rozlu\u010d, proto\u017ee nepotrv\u00e1 dlouho a vypadne odtud. O to se postar\u00e1m!“ op\u011bt v sob\u011b na\u0161el zlobu a nep\u0159\u00edjemnost. D\u00edval se na m\u011b beze \u0161petky l\u00edtosti. Jakmile se za n\u00edm op\u011bt zav\u0159ely dve\u0159e, svezl jsem se na kolena a pla\u010d\u00edc\u00ed obli\u010dej jsem ukryl do dlan\u00ed. Krv\u00e1cej\u00edc\u00ed ret o\u0161kliv\u011b bolel, to ale
nebylo nic proti tomu, co jsem c\u00edtil.<\/p>\n<\/div>\n
Tak moc jsem se b\u00e1l, \u017ee o Toma p\u0159ijdu. Necht\u011bl jsem ztratit jedinou skute\u010dnou l\u00e1sku m\u00e9ho \u017eivota. Andreasov\u00fdm l\u017e\u00edm jsem nev\u011b\u0159il. Nev\u011b\u0159il jsem mu jedin\u00e9 slovo!<\/div>\n
Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem zavzlykal, kdy\u017e jsem na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil nepatrn\u00fd dotek.<\/div>\n
„Bille,“ necht\u011bl jsem se na n\u011bj pod\u00edvat. Necht\u011bl jsem, aby m\u011b vid\u011bl v tomhle stavu. Rozt\u0159esen\u00e9ho, uplakan\u00e9ho a s rozbitou pusou. „Pod\u00edvej se na m\u011b,“ opatrn\u011b si ke mn\u011b klekl a vzal mou tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Byla to moje chyba. Provokoval jsem ho. Zaslou\u017eil jsem si to. Neodch\u00e1zej mi,“ prosil jsem jej v z\u00e1chvatu tich\u00e9ho pl\u00e1\u010de. Tom se m\u011bkce dotkl r\u00e1ny na m\u00e9m rtu.<\/div>\n
„M\u011bl jsem si t\u011b ochr\u00e1nit,“ bezmocn\u011b si m\u011b k sob\u011b p\u0159itulil a j\u00e1 se nechal. Bre\u010del jsem v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. „Jsi cel\u00fdm m\u00fdm sv\u011btem,“ zn\u011bla mi v u\u0161\u00edch jeho tich\u00e1 slova…<\/p>\n<\/div>\n
Sv\u011btu jsi mo\u017en\u00e1 jen jednou osobou, ale jedn\u00e9 osob\u011b m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt cel\u00fdm sv\u011btem…<\/em><\/div>\n
Wagger Henrich Karl<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay (Bill) J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem jednal bl\u00e1zniv\u011b a zcela nerozumn\u011b, p\u0159esto jsem to musel ud\u011blat. Nal\u00e9hav\u011b jsem se no\u0159il mezi jeho rty. V\u016fbec jsem nevn\u00edmal, \u017ee m\u00e9 polibky nebyly op\u011btovan\u00e9. To pro m\u011b v tu chv\u00edli nebylo podstatn\u00e9. Byl jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13383","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13383","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13383"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13383\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13383"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13383"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13383"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}