{"id":13401,"date":"2009-09-27T18:00:00","date_gmt":"2009-09-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13370"},"modified":"2009-09-27T18:00:00","modified_gmt":"2009-09-27T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-37","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/27\/casoprostor-iii-37\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 37."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\u00fater\u00fd 15.9.2015 dopoledne<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
GRETA<\/p>\n<\/div>\n
„Jak je to je\u0161t\u011b daleko?“ zept\u00e1m se zezadu \u0159idi\u010de velk\u00e9ho st\u0159\u00edbrn\u00e9ho auta, kter\u00e9 pro m\u011b dneska r\u00e1no p\u0159ijelo a\u017e p\u0159ed d\u016fm. P\u0159ipad\u00e1m si jako n\u011bkde v poh\u00e1dce, v\u0161echno kolem m\u011b je luxusn\u00ed, nale\u0161t\u011bn\u00e9, boj\u00edm se na cokoliv s\u00e1hnout, m\u00e1m pocit, \u017ee tady nem\u00e1m co d\u011blat, a \u017ee za chvilku n\u011bkdo p\u0159ijde a vyhod\u00ed m\u011b odtud.<\/div>\n
„Tak \u010dtvrt hodinky, sle\u010dinko, nem\u011bjte obavy, j\u00e1 v\u00e1s dovezu v\u010das,“ famili\u00e9rn\u011b mi odpov\u00ed \u0159idi\u010d, od za\u010d\u00e1tku je ke mn\u011b moc milej, jako by dostal za \u00fakol m\u011b uklid\u0148ovat.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161pitnu odpov\u011b\u010f a d\u00e1l z\u00edr\u00e1m z ok\u00fdnka. Neb\u00fdt t\u011bch rozklepan\u00fdch rukou, bylo by to lep\u0161\u00ed\u2026 od v\u010derej\u0161ka\u2026 no, a\u0165 nekec\u00e1m, vlastn\u011b u\u017e od ned\u011ble, jsem tot\u00e1ln\u011b nervn\u00ed, nemohla jsem skoro nic polknout, byla jsem r\u00e1da, kdy\u017e jsem se alespo\u0148 napila. \u0160aty jsem si kupovala na posledn\u00ed chv\u00edli, st\u00e1ly cel\u00fd moje dva m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed platy, ale jsou naprosto rozko\u0161n\u00fd\u2026 c\u00edt\u00edm se v nich jako princezna, a i pan\u00ed v butiku, co mi je prod\u00e1vala, \u0159\u00edkala, \u017ee jsem jak panenka na dort\u00edk. Jsou toti\u017e sv\u011btlounce \u017elut\u00fd, ale opravdu jen lehounce\u2026 maj\u00ed nab\u00edranou sukni, \u0161ir\u0161\u00ed ram\u00ednka, v pase \u0161irokej pruh\u2026 no prost\u011b n\u00e1dhera. Nemohla jsem se na sebe vynad\u00edvat, nikdy jsem nic takov\u00fdho na sob\u011b nem\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsme tady, sle\u010dinko,“ zahlahol\u00ed \u0159idi\u010d, kdy\u017e vj\u00ed\u017ed\u00edme do vesni\u010dky, jej\u00ed\u017e n\u00e1zev jsem ani nesta\u010dila z cedule p\u0159e\u010d\u00edst, stra\u0161n\u011b rychle mi frnkla v d\u00e1lce. „T\u00e1mhle na kopci, vid\u00edte tu kapli?“ ukazuje n\u011bkam p\u0159ed sebe. „Tak tam se ta dne\u0161n\u00ed sl\u00e1va kon\u00e1, to budou vidl\u00e1ci z\u00edrat, kdo se jim to tady \u017een\u00ed,“ zub\u00ed se na m\u011b do zp\u011btn\u00fdho zrc\u00e1tka. „Vy jste p\u0159\u00edbuzn\u00e1?“ zept\u00e1 se zv\u011bdav\u011b, asi je mu divn\u00fd, co j\u00e1, takov\u00e1 uboh\u00e1 holka, d\u011bl\u00e1m na svatb\u011b slavn\u00fdho pana Kaulitze.<\/div>\n
„Ne, jen zn\u00e1m\u00e1,“ odpov\u00edm, ale v\u00edc to nerozv\u00e1d\u00edm, nemus\u00ed taky v\u011bd\u011bt v\u0161echno. Stejn\u011b se mus\u00edm dr\u017eet po\u0159\u00e1d vzadu, nesm\u00edm b\u00fdt moc vid\u011bt na fotk\u00e1ch, aby m\u011b Krautnerka nezahl\u00eddla, a\u017e bude pro\u010d\u00edtat bulv\u00e1r. I kdy\u017e\u2026 tak jak jsem oble\u010den\u00e1 a nal\u00ed\u010den\u00e1, s nato\u010den\u00fdma loknama a \u017elutou stuhou ve vlasech, by m\u011b nejsp\u00ed\u0161 stejn\u011b nepoznala. Po\u010d\u00edt\u00e1m, \u017ee m\u011b nepozn\u00e1 ani Bill.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
\u0158idi\u010d mi p\u0159ijde otev\u0159\u00edt dv\u00ed\u0159ka, kdy\u017e zaparkuje u kaple, kde u\u017e je n\u011bkolik aut, a pom\u016f\u017ee mi ven. Jsem mu vd\u011b\u010dn\u00e1, proto\u017ee podpatky se s b\u00edl\u00fdma kam\u00ednkama, kter\u00fdma je tu vysypan\u00e1 cesti\u010dka, moc nekamar\u00e1d\u00ed. Nerada bych si u\u0159\u00edzla ostudu t\u00edm, \u017ee se tady nat\u00e1hnu jak \u0161irok\u00e1 tak dlouh\u00e1. Kolem post\u00e1vaj\u00ed lidi, nev\u00edm, jestli jsou to jen \u010dumilov\u00e9 nebo pozvan\u00ed host\u00e9, ale v\u0161ichni jsou viditeln\u011b ve slavnostn\u00ed n\u00e1lad\u011b. To j\u00e1 taky\u2026 tak jdeme na to. Zhluboka se nadechnu a pomalu vejdu do otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed kaple. P\u00e1ni\u2026 tady je to \u00fa\u017easn\u00fd. Jak na star\u00fdm z\u00e1mku\u2026 na strop\u011b a po st\u011bn\u00e1ch jsou takov\u00fd ty malby, jak b\u00fdvaj v kostel\u00edch, v\u0161ude starod\u00e1vn\u00fd n\u00e1bytek, lavice vr\u017eou, kdykoliv se n\u011bkdo pohne\u2026 u\u017e v nich sed\u00ed hodn\u011b lid\u00ed.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu v\u00e1s uv\u00e9st?“ p\u0159ito\u010d\u00ed se ke mn\u011b mlad\u00fd mu\u017e, nejsp\u00ed\u0161 n\u011bkdo, kdo to tady m\u00e1 na starosti. Jen n\u011bm\u011b p\u0159ik\u00fdvnu, a zav\u011bs\u00edm se mu do nastaven\u00e9 ruky. „Jm\u00e9no, pros\u00edm?“ zept\u00e1 se potichu, aby neru\u0161il atmosf\u00e9ru kaple.<\/div>\n
„Greta\u2026“ vyhrknu, ale pak mi dojde, \u017ee to chce kv\u016fli seznamu host\u016f, a ne proto, aby m\u011b sbalil. „Greta Bastlerov\u00e1,“ dod\u00e1m u\u017e poti\u0161ejc, proto\u017ee se na m\u011b oto\u010dilo n\u011bkolik zv\u011bdav\u00fdch pohled\u016f.<\/div>\n
„Tady pros\u00edm,“ zavede m\u011b k seda\u010dce, kterou m\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 poznamenanou u m\u00e9ho jm\u00e9na. T\u00fd jo\u2026 druh\u00e1 \u0159ada, to je \u00fa\u017easn\u00fd. Budu m\u00edt skv\u011blej v\u00fdhled. Pod\u011bkuju, a usad\u00edm se na kraj d\u0159ev\u011bn\u00e9 lavice tak pro \u0161est lid\u00ed. Te\u010f se m\u016f\u017eu teprve po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00eddnout. Vep\u0159edu je kr\u00e1sn\u00fd star\u00fd olt\u00e1\u0159, p\u0159ed n\u00edm ozdobn\u00fd vy\u0159ez\u00e1van\u00fd st\u016fl, v\u0161ude sam\u00fd kytky, stuhy a slavnostn\u00ed v\u00fdzdoba\u2026 \u00fa\u017easn\u00fd. Jestli se n\u011bkdy budu vd\u00e1vat, a to j\u00e1 teda budu, mus\u00ed to b\u00fdt tady. Je to tu naprosto n\u00e1dhern\u00fd\u2026<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
„Do prdele, \u0159\u00edkal jsem, \u017ee vyj\u00ed\u017ed\u00edme v deset, tak kde to v\u00e1zne?“ roz\u010diluju se p\u0159i pohledu na hodiny\u2026 Deset patn\u00e1ct\u2026 nic nejde tak, jak m\u00e1. Z pokoj\u00ed\u010dka se ozve tich\u00fd sm\u00edch m\u00fdho syna, kterej m\u00e1 ze m\u011b srandu, kdykoliv sly\u0161\u00ed, \u017ee mluv\u00edm sprost\u011b. Ale copak m\u016f\u017eu bejt slu\u0161nej? Od r\u00e1na je v\u0161echno posran\u00fdm nahoru, jak by \u0159ekla na\u0161e babi\u010dka, kdy\u017e byla v nejv\u011bt\u0161\u00ed r\u00e1\u017ei. Bud\u00edk nezvonil, je\u0161t\u011b\u017ee n\u00e1s mladej probudil v\u010das, pak mi jak na potvoru p\u0159estal fungovat f\u00e9n, musel jsem si p\u016fj\u010dit od Sabine, abych na svou vlastn\u00ed svatbu ne\u0161el jak zmokl\u00e1 slepice, vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi upadl man\u017eetovej knofl\u00ed\u010dek a zakut\u00e1lel se pod postel, musel jsem ho vytahovat ko\u0161t\u011btem, proto\u017ee nic jin\u00fdho tam nedos\u00e1hlo\u2026 deset minut na to zase volal chl\u00e1pek od t\u011bch historickejch aut, \u017ee na sraz dorazej o p\u016fl hodiny pozd\u011bjc, proto\u017ee cestou p\u00edchli pneumatiku, a bude trvat, ne\u017e jim n\u011bjakej k\u00e1mo\u0161 p\u0159iveze n\u00e1hradn\u00ed\u2026 no prost\u011b lah\u016fdkovej den. Jestli to bude d\u00e1l takhle skv\u011ble pokra\u010dovat, neo\u017een\u00edm se ani zejtra\u2026<\/div>\n
„U\u017e jdu, neboj, \u017eenichu,“ vol\u00e1 na m\u011b Sabine z koupelny, je\u0161t\u011b dola\u010fuje posledn\u00ed detaily. „Ono n\u00e1m to neute\u010de, je \u010das, tak ne\u0161il,“ dod\u00e1 se sm\u00edchem v hlase, od r\u00e1na m\u00e1 ze v\u0161eho b\u017eundu, jak kdyby si lokla rumu\u2026 v\u016fbec nic j\u00ed nerozh\u00e1z\u00ed, to je hr\u016fza. J\u00e1 tady hyster\u010dim, v\u0161echno m\u011b rozhod\u00ed, a ona je v kl\u00eddku\u2026 nev\u00edm, jestli bych si nem\u011bl vz\u00edt na sebe ty jej\u00ed \u010derven\u00fd \u0161aty a z\u00e1voj, mo\u017en\u00e1 by to bylo pro m\u011b lep\u0161\u00ed. Sabine by ten frak ur\u010dit\u011b slu\u0161el\u2026 j\u00ed slu\u0161\u00ed v\u0161echno.<\/p>\n<\/div>\n
„Dav\u00eddku, jsi p\u0159ipravenej? Na nic u\u017e nesahej, mus\u00ed\u0161 z\u016fstat \u010distej. Nem\u00e1\u0161 hlad nebo \u017e\u00edze\u0148? Nechce se ti je\u0161t\u011b \u010d\u016frat, a\u0165 po cest\u011b nemus\u00edme nikde stav\u011bt?“ sna\u017e\u00edm se zajistit v\u0161echno, zat\u00edmco prohmat\u00e1v\u00e1m u\u017e asi po pades\u00e1t\u00fd kapsy, jestli m\u00e1m prst\u00fdnky, ob\u010danku, pen\u00edze, pas, kdyby n\u011bco, \u0159idi\u010d\u00e1k\u2026 pro kytku se stav\u00edme cestou… j\u00e1 nev\u00edm\u2026 kdy\u017e jsem nerv\u00f3zn\u00ed, musim po\u0159\u00e1d mlejt pantem\u2026<\/div>\n
„Neboj, tat\u00ed, sed\u00edm a nedut\u00e1m, jak jsi mi \u0159ekl,“ ozve se z pokoj\u00ed\u010dku, a kdy\u017e tam str\u010d\u00edm hlavu, zjist\u00edm, \u017ee je v\u0161echno tak, jak Dejv \u0159\u00edk\u00e1. Sed\u00ed v tom \u010dern\u00fdm fr\u00e1\u010dku a b\u00edl\u00fd ko\u0161ilce s mot\u00fdlkem na posteli, Scottyho u nohou, a \u010dek\u00e1, a\u017e dostane p\u0159\u00edkaz k odchodu. Chudinka moje mal\u00e1\u2026 takhle ho stresovat, ale nem\u00e1me po cest\u011b nikde \u0161anci ho p\u0159evl\u00edkat, v\u0161echno je to moc nakvap a v utajen\u00ed, tak\u017ee mus\u00ed jet ve fr\u00e1\u010dku u\u017e z domova. To byl ale blbej n\u00e1pad\u2026<\/div>\n
„Tak m\u016f\u017eem, \u010dek\u00e1m v gar\u00e1\u017ei!“ zavol\u00e1 Sab z p\u0159eds\u00edn\u011b a mn\u011b se kone\u010dn\u011b ulev\u00ed.<\/div>\n
„Tak poj\u010f, vyr\u00e1\u017e\u00edme.“ K\u00fdvnu na Dejva a chyt\u00edm ho za ruku, kdy\u017e ke mn\u011b dob\u011bhne. Obujeme se a jedem\u2026<\/div>\n
„Scotty, na m\u00edsto,“ je\u0161t\u011b vyd\u00e1m povel psovi, kterej stoj\u00ed smutn\u011b uprost\u0159ed p\u0159eds\u00edn\u011b a vyprov\u00e1z\u00ed n\u00e1s pohledem. M\u016fj povel jako v\u017edycky ignoruje. „No neboj,“ oto\u010d\u00edm se je\u0161t\u011b k n\u011bmu, „b\u00e1ba Folkov\u00e1 t\u011b p\u0159ijde odpoledne pustit na zahradu, zejtra jsme doma, j\u00eddlo a pit\u00ed tam m\u00e1\u0161, tak se tu m\u011bj, pa,“ po\u0161lu mu vzdu\u0161nou pusu a kone\u010dn\u011b zabouchnu.<\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
„Filipe, vyka\u0161li se na to, mus\u00edme j\u00edt, nebo tam p\u0159ijedem pozd\u011b a br\u00e1cha m\u011b zabije,“ hul\u00e1k\u00e1m na v\u011bd\u00e1tora, co po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b v obleku sed\u00ed v laborato\u0159i. Nem\u016f\u017ee se od B\u00e9dy odtrhnout, chce to stihnout co nejd\u0159\u00edv, a tahle pitom\u00e1 svatba ho zdr\u017euje. Kdy\u017e ho Bill zval, necht\u011blo se mu, ale nakonec k\u00fdvnul. Bill m\u00e1 toti\u017e dar vym\u00e1mit z jalov\u00fd kr\u00e1vy tele, tak\u017ee se mu to povedlo i s Filipem. „No kone\u010dn\u011b,“ oddechnu si, kdy\u017e otev\u00edr\u00e1m gar\u00e1\u017e, abych nastartoval toho jeho star\u00fdho me\u010foura. Jsem zv\u011bdav, jak daleko s tou kraksnou dojedem, i kdy\u017e Filip tvrd\u00ed, \u017ee \u0161lape jako hodinky. Docela se hod\u00ed k t\u011bm Billovejm veter\u00e1n\u016fm, kter\u00fdma se m\u00e1me dokodrcat na svatbu, ur\u010dit\u011b l\u00edp ne\u017e moje Fabie. Spor\u0165\u00e1k m\u00e1m zaparkovanej v centru v placen\u00fd gar\u00e1\u017ei, ten vytahovat nebudu, je moc n\u00e1padnej.<\/div>\n
Dneska to bude je\u0161t\u011b sranda. Bill mi volal celej hysterickej, \u017ee se ti jeho slavn\u00ed veter\u00e1ni n\u011bkde zdr\u017eeli, a \u017ee na m\u00edsto srazu m\u00e1me p\u0159ijet o p\u016fl hodinky pozd\u011bjc. Sly\u0161el jsem, jak mu te\u010dou nervy, vzdychal mi do telefonu, \u017ee se cejt\u00ed h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159ed koncertem, tak jsem se ho sna\u017eil ut\u011b\u0161it, ale bylo to prd platn\u00fd. U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm na prcka, ten mi stra\u0161n\u011b chyb\u00ed, hned jak se setk\u00e1me, uma\u010dk\u00e1m ho samou l\u00e1skou. V \u017eivot\u011b by m\u011b nenapadlo, \u017ee mi n\u011bkdy tak n\u011bjak\u00fd d\u00edt\u011b p\u0159iroste k srdci, ale tenhle mi ho rovnou cel\u00fd ukrad, mr\u0148ous jeden roztomilej.<\/div>\n
„Tak jedem,“ vzdychne Filip, kdy\u017e dosedne na m\u00edsto spolujezdce, „je\u0161t\u011b jsem pot\u0159eboval \u010dtvrt hodiny a m\u011bl bych tu v\u011bc vy\u0159e\u0161enou, tohle je \u0161\u00edlen\u00fd zdr\u017eov\u00e1n\u00ed,“ st\u011b\u017euje si.<\/div>\n
„Nem\u011bl jsi na to Billovi k\u00fdvnout, tvoje chyba,“ u\u0161kl\u00edbnu se na n\u011bj.<\/div>\n
„Copak to \u0161lo? Byl jak \u0161t\u011bnice, nedal se odbejt,“ vr\u00e1t\u00ed mi \u00fa\u0161klebek n\u00e1\u0161 v\u011bdec.<\/div>\n
„A ne, \u017ee bude\u0161 moc chlastat, nebo zase br\u00e1chovi n\u011bco vykec\u00e1\u0161, v\u00ed\u0161, \u017ee jsi m\u011bl minule na m\u00e1le,“ upozorn\u00edm ho a vzpomenu si, jak mi druhej den po oslav\u011b na\u0161ich narozenin l\u00ed\u010dil, \u017ee Billovi m\u00e1lem vykecal v\u0161echno o B\u00e9dovi.<\/div>\n
„No jo, po\u0159\u00e1d, je\u010f a nemel, nebo na ten sraz p\u0159ijedem pozd\u011b\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Strejd\u00f3!“ m\u00e1v\u00e1 na m\u011b a poskakuje to mrn\u011b roztomil\u00fd, kdy\u017e vylezem z auta na d\u00e1lni\u010dn\u00edm parkovi\u0161ti, kter\u00fd je snad to nejzastr\u010den\u011bj\u0161\u00ed ze v\u0161ech, jak\u00fd se d\u00e1 na t\u00fdhle trase naj\u00edt. Dvakr\u00e1t jsme ho minuli, ne\u017e jsme si ho v\u0161imli. Jsme u\u017e kousek od c\u00edle cesty, tady v\u0161ichni p\u0159esedneme do t\u011bch historickejch vrak\u016f, a\u017e p\u0159ijedou, a po\u0161ineme si to na ob\u0159ad. S v\u011btrem v z\u00e1dech i v ksicht\u011b\u2026 chci vid\u011bt, jak to ty zmalovan\u00fd p\u0159e\u017eijou, a\u017e jim bude v\u00edtr foukat do o\u010d\u00ed\u2026<\/div>\n
„Ahoj, \u0161punte!“ k\u0159iknu na n\u011bj, a sleduju, jak se sna\u017e\u00ed vyrvat Billovi z ruky, aby mi mohl b\u011b\u017eet naproti. Ten ho ale dr\u017e\u00ed v\u0161\u00ed silou, aby se mu nevytrhl.<\/div>\n
„Neut\u00edkej mi, Dav\u00ed, nebo zakopne\u0161, upadne\u0161 a n\u011bco se ti stane… a zni\u010d\u00ed\u0161 si kalhoty,“ napom\u00edn\u00e1 ho Bill a dr\u017e\u00ed to \u0161\u00eddlo, jak m\u016f\u017ee, aby se ke mn\u011b nerozb\u011bhlo. „Ahoj, Tome,“ pozdrav\u00ed m\u011b Bill a m\u00e1vne mi. Usm\u00edv\u00e1 se, tak snad u\u017e ty nervy nem\u00e1 tak stra\u0161n\u00fd. Zabouchnu dve\u0159e a vyd\u00e1m se Dejvovi naproti jak nejrychlejc m\u016f\u017eu, aby se nakonec fakt nerozpl\u00e1cl na asfaltu, to by byla radost.<\/p>\n<\/div>\n
„Pocem, ty malej \u0161punte,“ zvednu ho do n\u00e1ru\u010de, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b povede vyrvat z t\u00e1tova sev\u0159en\u00ed a sko\u010dit na m\u011b. „Jak ses m\u011bl, co jsme se nevid\u011bli, co?“ L\u00edb\u00e1m ho na tv\u00e1\u0159e a tisknu ho k sob\u011b. „A nekopej m\u011b t\u011bma botama, nebo budu \u0161pinavej a t\u00e1ta m\u011b z t\u00fd svatby vyhod\u00ed.“ P\u0159es rameno mrk\u00e1m na Billa, tak r\u00e1d bych mu dal aspo\u0148 pusu, ale copak to jde, kdy\u017e je tu tolik lid\u00ed? Je tu asi \u0161est aut, vid\u00edm m\u00e1mu s Gordonem, jak se vybavuj\u00ed s vysok\u00fdm chl\u00e1pkem ve fraku a jeho \u017eenou, to budou nejsp\u00ed\u0161 rodi\u010de Sab, proto\u017ee je hned vedle nich. Taky je tam mlad\u00e1 holka, nejsp\u00ed\u0161 sv\u011bdkyn\u011b nev\u011bsty, ale t\u00e1tu nikde nevid\u00edm, asi je\u0161t\u011b nedorazil.<\/div>\n
„Stejskalo se mi, strejdo,“ hu\u010d\u00ed mi do ucha Dejv. „Ale teta \u0159\u00edkala, \u017ee taky p\u0159ijde\u0161, tak sem se na tebe t\u011b\u0161il,“ usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b a sv\u00edr\u00e1 m\u011b kolem krku. Bo\u017ee, tohle d\u00edt\u011b m\u011b v\u017edycky dostane.<\/div>\n
„Taky se mi stejskalo, prdelko, ale m\u00e1me pr\u00e1ci, v\u00ed\u0161? Mus\u00edme hr\u00e1t a jezd\u00edme daleko.“ L\u00edbnu ho na nos a o\u010dima se vr\u00e1t\u00edm k \u017eenichovi\u2026 slu\u0161\u00ed mu to, to je hr\u016fza. Nejrad\u0161i bych si ho vzal s\u00e1m.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, vid\u011bl jsem v\u00e1s v televizi, t\u00e1ta mi m\u00e1val a poslal mi pusinku,“ k\u00fdvne rozumn\u011b Dejv a zezadu se pobaven\u011b ozve:<\/div>\n
„Osmkr\u00e1t v\u00e1s vid\u011bl, a m\u00e1te opatlanou televizi, jak v\u00e1s po\u0159\u00e1d l\u00edbal.“ No jasn\u011b, moje drah\u00e1 \u0161vagrov\u00e1 s n\u00edm str\u00e1vila posledn\u00ed tejden, tak m\u00e1 p\u0159ehled. \u017de by tu oslintanou televizi t\u0159eba vyle\u0161tila, to nehroz\u00ed…<\/div>\n
„Ahoj, Sab,“ oto\u010d\u00edm se na ni s \u00fasm\u011bvem. Moc j\u00ed to slu\u0161\u00ed v tmav\u011b \u010derven\u00fdch \u0161atech, sakra, to je kusanec. Ov\u0161em dneska mi sebere Billa, tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00fd slitov\u00e1n\u00ed\u2026 „Sly\u0161el jsem, \u017ees m\u011bla n\u011bjak\u00fd nep\u0159\u00edjemn\u00fd pot\u00ed\u017ee,“ provokuju tro\u0161ku, ale Bill po mn\u011b loupne o\u010dima tak stra\u0161n\u011b, \u017ee se rad\u0161i st\u00e1hnu z bitevn\u00edho pole. A\u017e po svatb\u011b, je mi to jasn\u00fd\u2026 te\u010f by se to je\u0161t\u011b nemuselo vyplatit, d\u011blat si srandu z nev\u011bsty. Sabine rad\u0161i nereaguje, proto\u017ee m\u00e1ma s Gordonem stojej jen p\u00e1r metr\u016f od n\u00e1s. Mus\u00edm je j\u00edt taky pozdravit, vid\u011bl jsem je naposledy, kdy\u017e jsme jim v Loitsche nech\u00e1vali kluka. Taky se mus\u00edm sezn\u00e1mit se sv\u011bdkyn\u00ed, Billovou tch\u00fdn\u00ed a tch\u00e1nem. Ten chlap vypad\u00e1 docela hroziv\u011b, je vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e my dva s Billem, alespo\u0148 u\u017e v\u00edm, po kom ta na\u0161e \u017eirafka je.<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b,“ vyhrkne Bill, akor\u00e1t kdy\u017e se p\u0159iv\u00edt\u00e1m s na\u0161ima a rodi\u010dema nev\u011bsty. V d\u00e1lce u\u017e p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj ty jeho veter\u00e1ni. Vypad\u00e1me v\u0161ichni v t\u011bch frac\u00edch jako herci na nat\u00e1\u010den\u00ed, mus\u00ed na n\u00e1s b\u00fdt z d\u00e1lnice p\u011bkn\u011b divnej pohled. Nejsp\u00ed\u0161 by nikoho nenapadlo, \u017ee jsme svatba Billa Kaulitze, takovou \u0161a\u0161k\u00e1rnu by od na\u0161eho rockera nikdo ne\u010dekal.<\/p>\n<\/div>\n
SABINE<\/p>\n<\/div>\n
Nasedla jsem do posledn\u00edho auta se Simone, Inge a moj\u00ed m\u00e1mou, Bill jede v prvn\u00edm s Tomem, Dejvem a Filipem, a do prost\u0159edn\u00edho se pohodln\u011b usadili otcov\u00e9 dvoj\u010dat a ten m\u016fj. Vyrazili jsme na d\u00e1lnici, a j\u00e1 od prvn\u00ed chv\u00edle, co se \u0159idi\u010d tro\u0161ku rozpar\u00e1dil a rozjel to na pades\u00e1t kil\u00e1k\u016f v hodin\u011b, prokl\u00edn\u00e1m ten Bill\u016fv idiotskej n\u00e1pad s veter\u00e1ny, proto\u017ee v\u0161echno, co jsem a\u017e dosud namalovala na sv\u016fj obli\u010dej, se pod n\u00e1porem v\u011btru m\u011bn\u00ed ve stru\u017eky \u010dern\u00fdch slz, st\u00e9kaj\u00edc\u00ed mi po tv\u00e1\u0159\u00edch. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee kdy\u017e veter\u00e1ni, tak po\u0159\u00e1dn\u00fd bez st\u0159echy, aby bylo nev\u011bstu hezky vid\u011bt… v praxi je to ov\u0161em nep\u0159\u00edjemn\u00fd pro v\u0161echny z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fd, a a\u017e se dohrabeme t\u00edmhle \u0161ne\u010d\u00edm tempem ke kapli, v\u0161ichni svorn\u011b zapadneme na z\u00e1chody, abychom se dali do po\u0159\u00e1dku. To bude teda slavnostn\u00ed p\u0159\u00edjezd jak noha… u\u0159van\u00e1 svatba je\u0161t\u011b p\u0159ed ob\u0159adem. No… mohla jsem tu\u0161it, \u017ee ne v\u0161echny Billovy n\u00e1pady budou dobr\u00fd, vlastn\u011b jich je v\u011bt\u0161ina stejnejch jako on s\u00e1m… v\u00fdst\u0159edn\u00ed a divn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Taky m\u00e1 po kom bejt, ta na\u0161e rockov\u00e1 hv\u011bzda. Jeho matka je podobnej p\u0159\u00edpad. Kdy\u017e mi v p\u00e1tek r\u00e1no vlezla do bar\u00e1ku, ani\u017e by se p\u0159edt\u00edm ohl\u00e1sila, a za\u010dala mi vehementn\u011b vysv\u011btlovat, \u017ee jej\u00edho vnuka vra\u017ed\u00edm ka\u017edodenn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvou McDonalda a jejich nezdrav\u00fdm j\u00eddlem, myslela jsem, \u017ee vzteky puknu. Typick\u00e1 tch\u00fdn\u011b. Rozhodla se, \u017ee v\u0161echno d\u011bl\u00e1m \u0161patn\u011b, a \u017ee m\u011b to nau\u010d\u00ed, ale ud\u011blala to t\u00edm nejhor\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm zp\u016fsobem, jakej j\u00ed mohl napadnout… nakonec jsme to s Billem vy\u0159e\u0161ili, on j\u00ed domluvil, a kdy\u017e za mnou p\u0159i\u0161la nahoru, ani jsem j\u00ed nenechala nadechnout a padly jsme si do n\u00e1ru\u010de. Od t\u00fd doby je to zase fajn \u017eensk\u00e1, jako bejvala p\u0159edt\u00edm, ale v tu chv\u00edli, kdy jsem je\u010dela na chud\u00e1ka Billa do telefonu, \u017ee si ho s takovouhle matkou v \u017e\u00e1dn\u00fdm p\u0159\u00edpad\u011b nevezmu, jsem to myslela smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Tak stra\u0161n\u011b jsem j\u00ed nesn\u00e1\u0161ela… jen\u017ee jsem v koutku du\u0161e samoz\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bla, \u017ee m\u00e1 pravdu.<\/p>\n<\/div>\n
Jasn\u011b… pro pravdu se \u010dlov\u011bk nejv\u00edc zlob\u00ed, to je star\u00e1 vesta. Jen\u017ee vlezte n\u011bjak\u00fdmu d\u00edt\u011bti do \u017eivota, p\u0159ipravte ho o milovan\u00fdho strejdu, sna\u017ete se s n\u00edm skamar\u00e1dit, d\u011blat mu m\u00e1mu, a p\u0159itom mu zakazujte jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed j\u00eddlo… to nen\u00ed sranda. Taky jsem mu v\u017edycky koupila jen mal\u00fd hranolky, a k tomu d\u017eus, a\u010dkoliv by nejrad\u0161i pil colu, kterou m\u00e1 pr\u00fd od babi\u010dky taky zak\u00e1zanou. Prost\u011b takovej malej kompromis, aby m\u011b m\u011bl r\u00e1d. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee je to blb\u00fd, ale jak jinak na mal\u00fd d\u00edt\u011b? V \u017eivot\u011b jsem \u017e\u00e1dn\u00fd nem\u011bla, tak se mus\u00edm u\u010dit. Nakonec se Simone postavila do kuchyn\u011b, a celej den va\u0159ila ze z\u00e1sob, co nakoupila cestou, a strkala v\u0161echno v krabi\u010dk\u00e1ch do mraz\u00e1ku, abychom m\u011bli z\u00e1soby a nemuseli j\u00edst tak \u010dasto venku. Pov\u00eddaly jsme si p\u0159itom, j\u00e1 i ob\u010das n\u011bco pokr\u00e1jela nebo zam\u00edchala, kdy\u017e bylo pot\u0159eba a v\u0161echno dopadlo dob\u0159e. Vypr\u00e1v\u011bla mi, jak\u00fd to bylo, kdy\u017e se kluci narodili, o jejich d\u011btstv\u00ed, o rozchodu s J\u00f6rgenem, svatb\u011b s Gordonem, o tom, kdy\u017e kluci za\u010dali hr\u00e1t a proslavili se, a ub\u011bhlo odpoledne jako voda. Jsem r\u00e1da, \u017ee to tak dopadlo, ale te\u010f u\u017e dost vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed… te\u010f nast\u00e1v\u00e1 krut\u00e1 realita. Pomalu se p\u0159ed n\u00e1mi vyno\u0159ila vesnice, do kter\u00fd m\u00ed\u0159\u00edme, a na jej\u00edm\u017e konci stoj\u00ed na\u0161e kaple a v n\u00ed olt\u00e1\u0159… nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee se budu vd\u00e1vat v takov\u00fdhle d\u00ed\u0159e, \u017ee si budu br\u00e1t chlapa, co vypad\u00e1 jako \u017eensk\u00e1, a \u017ee ho nebudu milovat. Bo\u017ee m\u016fj… kam se to ten m\u016fj pod\u011blanej \u017eivot dostal?<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule \u00fater\u00fd 15.9.2015 dopoledne GRETA „Jak je to je\u0161t\u011b daleko?“ zept\u00e1m se zezadu \u0159idi\u010de velk\u00e9ho st\u0159\u00edbrn\u00e9ho auta, kter\u00e9 pro m\u011b dneska r\u00e1no p\u0159ijelo a\u017e p\u0159ed d\u016fm. P\u0159ipad\u00e1m si jako n\u011bkde v poh\u00e1dce, v\u0161echno kolem m\u011b je luxusn\u00ed, nale\u0161t\u011bn\u00e9, boj\u00edm se na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-13401","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13401","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13401"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13401\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13401"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13401"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13401"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}