{"id":13409,"date":"2009-09-26T18:30:00","date_gmt":"2009-09-26T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13378"},"modified":"2009-09-26T18:30:00","modified_gmt":"2009-09-26T17:30:00","slug":"makes-three-32","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/26\/makes-three-32\/","title":{"rendered":"Makes Three 32."},"content":{"rendered":"
autor: Majestrix<\/strong><\/span><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/span><\/div>\n
Je laskavost v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak to berete.<\/strong><\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Nechci tam j\u00edt.“<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 taky nechci, abys tam \u0161el.“<\/span><\/div>\n
„M\u016f\u017eu to zru\u0161it.“<\/span><\/div>\n
„Oba v\u00edme, \u017ee nem\u016f\u017ee\u0161, ale je hezk\u00e9 si tu mo\u017enost p\u0159edstavovat,“ \u0159ekl Bill a pohladil Toma po tv\u00e1\u0159i. „Je to jen p\u00e1r dn\u00ed. Budeme v po\u0159\u00e1dku.“ Usm\u00e1l se a polo\u017eil ruce na ty bratrovy, kter\u00e9 hladily jeho b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/span><\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsem na to zapomn\u011bl.“ Zavrt\u011bl Tom hlavou a naklonil se, aby Billa znovu rychle pol\u00edbil. Byli v Berl\u00edn\u011b na leti\u0161ti Tegel, dredat\u00fd chlapec se tu m\u011bl setkat s Georgem a Gustavem, aby se mohli setkat s Davidem ve \u0160v\u00fdcarsku, kde mus\u00ed ud\u011blat dal\u0161\u00ed kolo focen\u00ed a rozhovor\u016f. Bude pry\u010d skoro t\u00fdden, \u010dty\u0159i dny, u\u017e jenom z t\u00e9 my\u0161lenky ho bolela hlava, a to Tom je\u0161t\u011b ani nevylezl z auta.<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 jo,“ r\u00fdpnul si do n\u011bj Bill a znovu ho pol\u00edbil. „Ale mus\u00ed\u0161 j\u00edt. V\u00ed\u0161, jakej Gustav je, kdy\u017e nejsi devades\u00e1t minut p\u0159ed odletem na m\u00edst\u011b. Je pak nep\u0159\u00ed\u010detnej a nikdo-„<\/span><\/div>\n
„-nechce nep\u0159\u00ed\u010detn\u00fdho Gustava, jo,“ dokon\u010dil za n\u011bj Tom v\u011btu a p\u0159ik\u00fdvnul. „Nechci od tebe odjet.“<\/span><\/div>\n
„Zn\u00ed\u0161, jako bys odj\u00ed\u017ed\u011bl do v\u00e1lky, bo\u017ee, Tome.“ Oto\u010dil se Andreas podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. „V\u0161ichni v\u011bd\u00ed, \u017ee tu jsme a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsi velk\u00fd rockov\u00fd b\u016fh, ale oni kv\u016fli tob\u011b nezastav\u011bj letadlo, v\u00ed\u0161?“<\/span><\/div>\n
Tomovi se dostalo podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 pozn\u00e1mky, ale ignoroval to, nam\u00edsto toho je\u0161t\u011b jednou ochutnal bratrovy sladk\u00e9 rty.<\/span><\/div>\n
„M\u00e1 pravdu; doktor je p\u0159es cel\u00e9 m\u011bsto,“ zamru\u010del Bill.<\/span><\/div>\n
„Jo, dob\u0159e. Bo\u017ee, nikam nechci.“ Pol\u00edbil Tom Billa je\u0161t\u011b jednou a bouchnul Andrease trochu do ruky. „Postarej se o n\u011bj,“ varoval ho a otev\u0159el dve\u0159e od auta. Venku bylo horko a nahrnulo se dovnit\u0159, \u010d\u00edm\u017e zni\u010dilo chladno, kter\u00e9 vytvo\u0159ila klimatizace.<\/span><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee se o n\u011bj postar\u00e1m,“ \u0159ekl pomalu blon\u010f\u00e1k, sledoval Toma, jak se kr\u00e1tce dotknul Billova b\u0159\u00ed\u0161ka a pak t\u0159\u00edsknul dve\u0159mi. „\u0158\u00edkal jsem tomu kret\u00e9novi, aby net\u0159\u00edskal dve\u0159ma,“ zadumal Andy a sledoval, jak Tom b\u011b\u017e\u00ed na leti\u0161t\u011b nejrychleji, jak to jde.<\/span><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee zapom\u00edn\u00e1.“ Bill\u016fv hlas byl podez\u0159ele divn\u00fd. Andreas se oto\u010dil, aby vid\u011bl sv\u00e9mu nejlep\u0161\u00edmu kamar\u00e1dovi do obli\u010deje. Za velk\u00fdmi slune\u010dn\u00edmi br\u00fdlemi se zcela jist\u011b ukr\u00fdvaly slzy.<\/span><\/div>\n
„Hele, bude v pohod\u011b. M\u00e1\u0161 tu m\u011b, pamatuje\u0161?“ \u0159ekl ti\u0161e a nat\u00e1hnul se pro zp\u011bv\u00e1kovu ruku.<\/span><\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a povzdychl si, promnul si rozt\u011bkan\u011b hrudn\u00edk. Kdykoliv byl rozlad\u011bn\u00fd, tlukot jeho srdce byl k nezastaven\u00ed, a te\u010f to nebyla v\u00fdjimka. „Jo, j\u00e1 v\u00edm. D\u00edky, Andy, nev\u00edm, co bych si bez tebe po\u010dal.“<\/span><\/div>\n
„Dok\u00e1\u017eu si t\u011b p\u0159edstavit, jak se sna\u017e\u00ed\u0161 chytit si tax\u00edka, aby t\u011b k doktorovi odvezl,“ za\u017eertoval a pod\u00edval se na hodinky. „Mus\u00edme jet. Nechce\u0161 si sednout ke mn\u011b dop\u0159edu?“<\/span><\/div>\n
„Nechce\u0161 m\u011b vozit jako opravdov\u00fd \u0161of\u00e9r?“ zeptal se Bill pov\u00fd\u0161en\u011b a na jeho perfektn\u00edch rtech se objevil mal\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/span><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee chci, ale jestli bude\u0161 vzadu, tak r\u00e1dio bude jen a jen pod mou kontrolou.“<\/span><\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Vydr\u017e, hned jsem u tebe.“ Andreas sledoval Bill\u016fv v\u00fdraz, kdy\u017e vystoupil do horka. Bylo to pon\u011bkud komick\u00e9, sledovat ho, jak se sna\u017e\u00ed naj\u00edt si vhodnou polohu k sezen\u00ed, auto bylo moc n\u00edzk\u00e9, o hodn\u011b ni\u017e\u0161\u00ed ne\u017e Tomovo, a Billovo t\u011b\u017ei\u0161t\u011b bylo opravdu vratk\u00e9. Chvilku byl ve vzduchu, ne\u017e se kone\u010dn\u011b s vyjeknut\u00edm posadil.<\/span><\/div>\n
„Jsi v pohod\u011b?“<\/span><\/div>\n
„Bo\u017ee, p\u0159ipad\u00e1m si jako velryba.“ Zamra\u010dil se Bill a zav\u0159el dve\u0159e. V aut\u011b se okam\u017eit\u011b ochladilo a \u010derven\u00fd n\u00e1dech na Billov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch za\u010dal mizet.<\/span><\/div>\n
„Jsi kr\u00e1sn\u00fd.“<\/span><\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 to \u0159\u00edkat,“ zamumlal, kdy\u017e vyjeli a dostali se do z\u00e1cpy p\u0159i v\u00fdjezdu z leti\u0161t\u011b.<\/span><\/div>\n
„Mus\u00edm, dokud mi to neuv\u011b\u0159\u00ed\u0161, budu to klidn\u011b opakovat cel\u00fd \u017eivot,“ \u0159ekl s v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed Andreas a o\u010dima se v\u011bnoval vozovce. Bill se na n\u011bj pod\u00edval, usm\u00e1l se a pak se oto\u010dil k ok\u00fdnku. „P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem.“ \u0158ekl najednou blon\u010f\u00e1k, „necht\u011bl bys zaj\u00edt do kina?“<\/span><\/div>\n
„V kin\u011b u\u017e jsem nebyl ani nepamatuju\u2026“ odfrknul si Bill.<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee ano?“<\/span><\/div>\n
„Ano. R\u00e1d se ve\u010der pobav\u00edm, hlavn\u011b \u017ee nebudu muset dlouho st\u00e1t.“<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee m\u00e1me rande.“ Nadhodil Andreas s hrav\u00fdm t\u00f3nem a koutkem oka zachytil Bill\u016fv v\u00fdraz. „Nebo klu\u010di\u010d\u00ed noc venku,“ dodal.<\/span><\/div>\n
„U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm.“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Tyhle jsou \u00fa\u017easn\u00fd,“ zavrn\u011bl Bill, kdy\u017e si z rukou ot\u0159epal cukr. Bylo mu to jedno, kobliha byla vynikaj\u00edc\u00ed, jemn\u00e1 a tepl\u00e1 a sladk\u00e1 a dobr\u00e1, nic \u0161patn\u00e9ho se nemohlo st\u00e1t, kdy\u017e chutnala dob\u0159e. Miminko souhlasilo, op\u0159el se o gau\u010d a olizoval si prsty od toho, co na nich je\u0161t\u011b zbylo.<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee jsi to mamce ne\u0159ekl,“ usm\u00e1l se Stephen nad t\u00edm, co se p\u0159ed n\u00edm odehr\u00e1valo od t\u00e9 chv\u00edle, co m\u011bl Bill na kl\u00edn\u011b rozd\u011blanou krabici s \u010derstv\u00fdmi koblihami. Nem\u011bl ani \u010das se nasn\u00eddat a Bill p\u0159ijel d\u0159\u00edv, ne\u017e tu m\u011bl b\u00fdt, tak\u017ee mu d\u011blal nehor\u00e1zn\u00e9 chut\u011b, obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e ty koblihy byly p\u016fvodn\u011b jeho.<\/span><\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill, zavrt\u011bl hlavou a vzal si dal\u0161\u00ed koblihu. Zastavil se rukou v polovin\u011b cesty ke sv\u00e9 puse a provinile se kouknul. „Nevad\u00ed v\u00e1m, kdy\u017e si d\u00e1m je\u0161t\u011b jednu?“<\/span><\/div>\n
„Oh, pros\u00edm, jen se najez, i kdy\u017e bys mohl trochu zpomalit. D\u00e1 ti to spoustu energie, ale za p\u00e1r hodin bude\u0161 hrozn\u011b vy\u010derpan\u00fd. Mus\u00ed\u0161 sn\u00edst pak je\u0161t\u011b n\u011bco norm\u00e1ln\u00edho.“<\/span><\/div>\n
„Jo, sn\u00edm. Ale te\u010f se zd\u00e1, jakoby odpov\u011b\u010f na v\u0161echno byly koblihy. Nejsou stresuj\u00edc\u00ed, nezklamou m\u011b a netla\u010d\u00ed na m\u011b,“ zap\u0159em\u00fd\u0161lel Bill a ukousl si celou polovinu.<\/span><\/div>\n
„Ale nechaj\u00ed se sn\u00edst,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Stephen.<\/span><\/div>\n
„Pravda.“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Zp\u00e1tky k va\u0161\u00ed matce, \u0159ekne\u0161 j\u00ed to ty nebo Tom?“<\/span><\/div>\n
„Tomi se vypo\u0159\u00e1d\u00e1 se v\u0161\u00edm citliv\u00fdm, kdy\u017e dojde na na\u0161i matku.“ Vzal si Bill ubrousek, dal si na n\u011bj dal\u0161\u00ed t\u0159i koblihy a znovu se pohodln\u011b usadil.<\/span><\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/span><\/div>\n
„Proto\u017ee na n\u011bj neplat\u00ed v\u0161echny ty jej\u00ed \u0159e\u010di o obvi\u0148ov\u00e1n\u00ed.“<\/span><\/div>\n
„Ona t\u011b n\u011bkdy z n\u011b\u010deho vinila?“<\/span><\/div>\n
„Hodn\u011bkr\u00e1t.“<\/span><\/div>\n
„Pro\u010d to funguje?“<\/span><\/div>\n
„Proto\u017ee j\u00ed nerad vid\u00edm na\u0161tvanou nebo zklamanou.“ Poposednul si Bill a promnul si b\u0159icho, kdy\u017e se mu dostalo skoro nepost\u0159ehnuteln\u00e9ho kopnut\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Tom s t\u00edm nem\u00e1 probl\u00e9m?“<\/span><\/div>\n
„Tom m\u00e1 m\u00e1lokdy probl\u00e9m v\u016fbec s n\u011b\u010d\u00edm.“ Stephen si n\u011bco zapsal a p\u0159ik\u00fdvnul.<\/span><\/div>\n
„To st\u011bhov\u00e1n\u00ed je velk\u00e1 v\u011bc. Byl to tv\u016fj n\u00e1pad nebo Tom\u016fv?“<\/span><\/div>\n
„Tom to navrhnul a j\u00e1 souhlasil. Co si o tom mysl\u00edte?“ zeptal se Bill zv\u011bdav\u011b.<\/span><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bys m\u011bl v \u017eivot\u011b d\u011blat v\u011bci, kter\u00e9 ti p\u0159inesou m\u00e9n\u011b stresu. Redukuje bydlen\u00ed jinde stres z va\u0161\u00ed matky?“<\/span><\/div>\n
Bill se usm\u00e1l a p\u0159ik\u00fdvl. „Oh ano, u\u017e jenom ta p\u0159edstava m\u011b uklid\u0148uje.“ Usm\u00e1l se a zakousl se do dal\u0161\u00ed koblihy.<\/span><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee to d\u011bl\u00e1 z\u00e1m\u011brn\u011b? \u017de t\u011b stresuje?“<\/span><\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Netu\u0161\u00edm. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, ale akor\u00e1t m\u011b z toho bolela hlava.“ Ol\u00edzl si palec a usm\u00e1l se. „Ale od t\u00e9 doby, co jsem se vr\u00e1til z nemocnice, je o hodn\u011b lep\u0161\u00ed. M\u00e1m dojem, \u017ee si s n\u00ed promluvila babi\u010dka.“<\/span><\/div>\n
„Babi\u010dky jsou na tohle v\u017edycky dobr\u00e9, proto\u017ee ony si u\u017e za\u017eily celou tu ‚nechat d\u00edt\u011b j\u00edt pry\u010d‘ situaci. Va\u0161e matka tenhle cyklus je\u0161t\u011b nedokon\u010dila. M\u00e1 nejsp\u00ed\u0161 dojem, \u017ee s tebou mus\u00ed tr\u00e1vit v\u00edc \u010dasu, kv\u016fli va\u0161emu \u00fasp\u011bchu. Oba v\u00e1s to od n\u00ed odt\u00e1hlo rychle pry\u010d, a d\u0159\u00edv, ne\u017e na to byla p\u0159ipraven\u00e1.“<\/span><\/div>\n
„Takhle jsem o tom nep\u0159em\u00fd\u0161lel,“ p\u0159iznal Bill a z\u00edral do blba.<\/span><\/div>\n
„Jsi d\u00edt\u011b, pro\u010d bys m\u011bl?“ za\u017eertoval trochu Stephen. Bill zvedl pohled a brilantn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l, Stephen c\u00edtil, jak se mu hned rozeh\u0159\u00e1lo srdce. Tohle byl kl\u00ed\u010d \u0161armu tohoto chlapce. Jeho \u00fasm\u011bv nedok\u00e1zal pouze rozsv\u00edtit celou m\u00edstnost, ale p\u0159ivodil v\u00e1m pocit d\u016fle\u017eitosti.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Hele, je mi osmn\u00e1ct. Jsem dosp\u011bl\u00fd.“<\/span><\/div>\n
„C\u00edt\u00ed\u0161 se jako dosp\u011bl\u00fd?“ zeptal se Stephen zv\u011bdav\u011b.<\/span><\/div>\n
Bill otev\u0159el pusu a zase j\u00ed zav\u0159el, tohle ne\u010dekal. „Ne.“<\/span><\/div>\n
„A v\u00ed\u0161 pro\u010d?“<\/span><\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Ne-e.“<\/span><\/div>\n
„Prost\u011b\u2026 nejsi.“<\/span><\/div>\n
„Nec\u00edt\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd rozd\u00edl mezi t\u00edm, kdy\u017e mi bylo sedmn\u00e1ct a te\u010f. Tom a j\u00e1 jsme mohli sed\u011bt a kecat cel\u00e9 hodiny o tom, jak\u00fd to bude jin\u00fd, a\u017e budeme osmn\u00e1ctilet\u00fd. A\u017e budeme dosp\u011bl\u00fd.“ Zazubil se. „Ti, co si jich lidi v\u00edc v\u00e1\u017e\u00ed.“<\/span><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Usm\u00e1l se Stephen. „Nejsi jedin\u00fd, co se takhle c\u00edt\u00ed. Je\u017ei\u0161, pamatuju si, jak mi bylo, kdy\u017e jsem byl v tv\u00e9m v\u011bku. Dokonce ani te\u010f se n\u011bkdy jako dosp\u011bl\u00fd ani nec\u00edt\u00edm. M\u00e1m dojem, \u017ee to je ale zvl\u00e1\u0161tn\u00ed efekt od toho, kdy\u017e m\u00e1\u0161 pr\u00e1ci, kterou miluje\u0161. Spousta lid\u00ed si dosp\u011blost spojuje s placen\u00edm \u00fa\u010dt\u016f, kter\u00e9 necht\u011bj\u00ed, a s prac\u00ed, kterou nesn\u00e1\u0161ej\u00ed.“<\/span><\/div>\n
„J\u00e1 svoj\u00ed pr\u00e1ci miluju. \u010casto si mus\u00edm p\u0159ipom\u00ednat, \u017ee to je moje pr\u00e1ce, kdy\u017e z\u016fst\u00e1v\u00e1m vzh\u016fru skoro dvacet \u010dty\u0159i hodin a naj\u00edm se mo\u017en\u00e1 za jednu hodinu denn\u011b. Je to tak radostn\u00fd, stoupnout si p\u0159ed v\u0161echny ty lidi a zp\u00edvat a sly\u0161et je, jak zp\u00edvaj\u00ed s v\u00e1mi. Ale to u\u017e te\u010f nejsp\u00ed\u0161 skon\u010dilo,“ \u0159ekl Bill smutn\u011b a na\u0161tvan\u011b odsunul posledn\u00ed koblihu.<\/span><\/div>\n
„M\u00e1m dojem, \u017ee t\u011bch p\u00e1r lid\u00ed nejsou v\u0161ichni va\u0161i fanou\u0161ci.“<\/span><\/div>\n
„Velice v\u00fdmluvn\u00e1 \u010d\u00e1st,“ zk\u0159\u00ed\u017eil Bill ruce a odvr\u00e1til pohled. „P\u0159ipad\u00e1m si, jako bych selhal, jako bych p\u0159edt\u00edm mohl ud\u011blat n\u011bco, co by tomuhle zabr\u00e1nilo.“<\/span><\/div>\n
Stephen zastavil sv\u00e9 pero a zamra\u010dil se. „Bille, pod\u00edvej se na m\u011b. Bille.“ Zp\u011bv\u00e1k kone\u010dn\u011b poslechl. „Jsi chlapec; jak jsi mohl v\u011bd\u011bt, \u017ee ot\u011bhotn\u00ed\u0161? Lidi jsou idioti a m\u011bl bys je ignorovat.“<\/span><\/div>\n
„Tohle je v\u00e1\u0161 l\u00e9ka\u0159sk\u00fd n\u00e1zor? Lidi jsou idioti?“ usm\u00e1l se malinko Bill.<\/span><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, z vlastn\u00edch zku\u0161enost\u00ed v\u00edm, \u017ee \u010dlov\u011bk je chytr\u00fd, mil\u00fd a podp\u016frn\u00fd; Lid\u00e9 jsou pitom\u00e1 \u0161\u00edlen\u00e1 zv\u00ed\u0159ata, kter\u00e1 n\u011bco rozp\u00e1\u0159ou d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec zjist\u00ed, co to je.“ Dal Stephen nohu p\u0159es nohu a zatahal si za nohavici na koleni.<\/span><\/div>\n
„Jo.“ Bill kdysi vid\u011bl skupinku holek, co se m\u00e1lem zabily, jen aby mohly m\u00edt v\u011bc, kterou n\u011bkdo ze skupiny hodil do publika. Ochranka je musela odtrhnout, ne\u017e si vz\u00e1jemn\u011b ubl\u00ed\u017eily. V\u0161echno jen kv\u016fli jednomu propocen\u00e9mu ru\u010dn\u00edku. „Oh, m\u011bl jsem v\u00e1\u017en\u011b divn\u00fd sen,“ \u0159ekl Bill a poposedl si. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee mu to m\u00e1lem zapomn\u011bl \u0159\u00edct.<\/span><\/div>\n
„Pamatuje\u0161 si ho?“ Stephen byl celkem p\u0159ekvapen\u00fd, proto\u017ee mu Bill \u0159\u00edkal, \u017ee si sv\u00e9 sny nikdy nem\u016f\u017ee zapamatovat.<\/span><\/div>\n
„Jo, tenhle byl \u0161\u00edlenej. Byl jsem v kostele a\u2026“ Bill se zarazil, sna\u017eil se vzpomenout si. „Sakra. U\u017e jsme to m\u011bl,“ \u0159ekl ti\u0161e a za\u0161klebil se. V jeho mysli bylo b\u00edlo, nemohl si vzpomenout. „U\u017e jsme to m\u011bl\u2026“<\/span><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, vr\u00e1t\u00ed se to.“ Usm\u00e1l se Stephen.<\/span><\/div>\n
„Jo, mysl\u00edm.“ Zamra\u010dil se Bill; jeho n\u00e1lada se op\u011bt zm\u011bnila. Nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e si nemohl vzpomenout na n\u011bco, na co zrovna myslel.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ \u0159ekl psychiatr radostn\u011b, aby Billa vyt\u00e1hl z jeho n\u00e1hl\u00e9 melancholie, „v\u0161iml jsem si, \u017ee t\u011b dneska Tom nep\u0159ivezl. Jak se Andreas m\u00e1?“<\/span><\/div>\n
„M\u00e1 se fajn.“<\/span><\/div>\n
„Jak zvl\u00e1d\u00e1 svoj\u00ed n\u00e1hlou sl\u00e1vu?“<\/span><\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Nen\u00ed to moc rozd\u00edl od toho, \u017ee n\u00e1s v\u016fbec zn\u00e1. Lidi ho sledovali a sna\u017eili se s n\u00edm ud\u011blat rozhovory nebo ho podplatit, aby jim na n\u00e1s n\u011bco \u0159ekl, u\u017e p\u0159edt\u00edm. Nic se nezm\u011bnilo, v\u00e1\u017en\u011b.“<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee je to, jako by se nic nestalo?“<\/span><\/div>\n
„Dostal jen p\u00e1r t\u011b\u017ek\u00fdch ot\u00e1zek; pro\u010d se mnou netr\u00e1v\u00ed v\u00edc \u010dasu a takov\u00e9 blbosti, vid\u00edme se spolu tak \u010dasto, \u017ee m\u011b ani nijak nep\u0159itahuje. M\u00e1m Toma, ale to nikdo jin\u00fd nev\u00ed,“ zana\u0159\u00edkal Bill.<\/span><\/div>\n
„A jak se m\u00e1 Tom?“<\/span><\/div>\n
Bill se nad t\u00edmhle t\u00e9matem rozz\u00e1\u0159il. „M\u00e1 se dob\u0159e; museli jsme ho vyhodit na leti\u0161ti, dneska r\u00e1no. Bude pry\u010d skoro t\u00fdden.“<\/span><\/div>\n
„Tak\u017ee se o tebe bude starat Andreas, zat\u00edmco bude pry\u010d?“ zeptal se Stephen a znovu p\u0159estal ps\u00e1t a pod\u00edval se na Billa.<\/span><\/div>\n
„Asi ano. Chci \u0159\u00edct, bude se starat o to, jestli jsem tam, kde m\u00e1m b\u00fdt, a bude mi d\u011blat spole\u010dnost.“ Zasm\u00e1l se Bill. „Teda mysl\u00edm. Ned\u00edv\u00e1m se na to takhle.“<\/span><\/div>\n
„Kdy\u017e jsi s n\u011bk\u00fdm kamar\u00e1d tak dlouho, \u010dasto zapom\u00edn\u00e1\u0161 na to, \u017ee tahle mal\u00e1 ob\u011b\u0165 m\u016f\u017ee b\u00fdt vlastn\u011b jedna velk\u00e1. Uji\u0161\u0165uj se, \u017ee je doce\u0148ovan\u00fd a vyhne\u0161 se pak probl\u00e9m\u016fm, kter\u00e9 by mohly pozd\u011bji nastat.“<\/span><\/div>\n
„Budu si to pamatovat.“ \u0158\u00edhnul si Bill ne zrovna moc slu\u0161n\u011b zpoza sv\u00e9 upraven\u00e9 ru\u010dky. „Pardon.“ Za\u010dervenal se.<\/span><\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku. Nikomu to ne\u0159\u00edkej, ale m\u00e1m pacientku, chud\u00e1k pan\u00ed, m\u00e1 ty nejhor\u0161\u00ed plyny co jsem kdy za\u017eil, a prost\u011b nem\u016f\u017ee p\u0159estat. B\u011bhem jednoho sezen\u00ed mi m\u00e1lem prop\u00e1lila d\u00edru do gau\u010de. Ale to je v po\u0159\u00e1dku, koupil jsem si jin\u00fd.“<\/span><\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l, ale kdy\u017e si vzpomn\u011bl na svoje prdy, okam\u017eit\u011b zmlknul. „To nen\u00ed vtipn\u00e9,“ zamru\u010del, ale nezn\u011blo to p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b, kdy\u017e se do toho chichotal.<\/span><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je. T\u011bhotenstv\u00ed vyvol\u00e1v\u00e1 ob\u010das ty nejtrapn\u011bj\u0161\u00ed syndromy, a kdy\u017e nem\u00e1\u0161 smysl pro humor, schoul\u00ed\u0161 se do klub\u00ed\u010dka a bude\u0161 u\u017e cht\u00edt jen um\u0159\u00edt. V\u011b\u0159 mi; moje man\u017eelka nemohla otev\u0159\u00edt pusu, ani\u017e by si krkla. Pamatuju si, \u017ee p\u00e1rkr\u00e1t to ud\u011blal p\u0159\u00edmo do moj\u00ed pusy. Cht\u011blo se mi zvracet a ona byla tak zahanben\u00e1, \u017ee se na m\u011b ani nemohla pod\u00edvat.“<\/span><\/div>\n
„Ale ne.“ Zasm\u00e1l se Bill ch\u00e1pav\u011b. „To je stra\u0161n\u00e9.“<\/span><\/div>\n
„To je. Byl jsem tak v \u0161oku, \u017ee jsem nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1m d\u011blat; vyprsknul jsem sm\u00edchy. Vypadala, jako by m\u011b nejrad\u0161i pra\u0161tila, ale j\u00e1 si nemohl pomoct, po chvilce si uv\u011bdomila, jak je to \u0161\u00edlen\u00e1 situace, a za\u010dala se taky sm\u00e1t. Od t\u00e9 doby jsme si sl\u00edbili, \u017ee nebudeme br\u00e1t t\u011bhotenstv\u00ed v\u00e1\u017en\u011b a vy byste taky nem\u011bli.“<\/span><\/div>\n
„Okay.“ Zp\u011bv\u00e1k si p\u0159ipadal pon\u011bkud l\u00e9pe, ohledn\u011b sv\u00fdch smrteln\u011b tich\u00fdch, ale ho\u0159lav\u00fdch prd\u016f. Bill si nebyl jist\u00fd, ale m\u011bl dojem, \u017ee se mu z toho za\u010dala odlepovat om\u00edtka v pokoji. Vzpomn\u011bl si na t\u00e9ma, kter\u00e9 m\u011bli, a usm\u00e1l se.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Ale Tom \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je s t\u00edm v pohod\u011b. Cel\u00e1 ta v\u011bc s t\u00edm, jak mu teklo z nosu, u\u017e je za n\u00e1mi a j\u00e1 ho donutil sl\u00edbit mi, \u017ee mi \u0159ekne, kdyby se to stalo znovu.“<\/span><\/div>\n
„To jsme si jist\u00fd, ale ud\u011bl\u00e1 to?“ zeptal se Stephen zv\u011bdav\u011b.<\/span><\/div>\n
Bill se malinko zasm\u00e1l. „Samoz\u0159ejm\u011b; \u0159\u00edk\u00e1 mi v\u0161echno.“<\/span><\/div>\n
„To zajist\u00e9.“ Napsal si doktor znovu n\u011bco do notesu.<\/span><\/div>\n
„Opravdu,“ \u0159ekl Bill obrann\u011b.<\/span><\/div>\n
„Nic jsem ne\u0159ekl, Bille,“ \u0159ekl Stephen a zvedl pohled. „Nijak nevyvrac\u00edm tvoje slova, ano?“<\/span><\/div>\n
„Okay.“ Zk\u0159\u00ed\u017eil Bill ruce a p\u0159ik\u00fdvl. Tom by mu \u0159ekl, kdyby m\u011bl chronick\u00e9 krv\u00e1cen\u00ed z nosu. \u0158ekl by mu, kdyby se n\u011bco d\u011blo. „V\u00edm, \u017ee by mi to \u0159ekl,“ zabru\u010del.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Hele, vole.“<\/span><\/div>\n
Tom otev\u0159el o\u010di a zam\u017eoural na Gustava. „Co?“<\/span><\/div>\n
„Te\u010de ti z nosu krev.“ Podal mu buben\u00edk se zamra\u010den\u00edm p\u00e1r kapesn\u00edk\u016f.<\/span><\/div>\n
Tom si je vzal a p\u0159itiskl si je k obli\u010deji, nad\u00e1val. Na\u0161t\u011bst\u00ed to nebylo zas tak stra\u0161n\u00e9, sklopil pohled, aby se pod\u00edval, \u017ee nic nem\u00e1 na triku a na sv\u00e9m iPodu. Nev\u0161iml si, \u017ee na n\u011bj Gustav po\u0159\u00e1d z\u00edr\u00e1, kdy\u017e si op\u0159el hlavu o chladn\u00e9 ok\u00e9nko a zes\u00edlil zvuk natolik, aby nesly\u0161el zvuk motor\u016f. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co te\u010f asi d\u011bl\u00e1 Bill.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Lily Billa pevn\u011b objala a pol\u00edbila ho na tv\u00e1\u0159. „Nevyspal ses moc dob\u0159e, vi\u010f?“ zeptala se ho a p\u0159ejela mu palcem po kruhu pod okem. Jej\u00ed vnuk se zakroutil a zavrt\u011bl hlavou.<\/span><\/div>\n
„Skon\u010dil jsem tak, \u017ee jsem si telefonoval s Tomem, hned po tom, co ud\u011blal jejich prvn\u00ed rozhovor, a pak u\u017e jsem nemohl usnout. Nem\u011bl jsem srdce na to, zav\u011bsit mu to. Tak jsem jen le\u017eel v posteli a p\u0159evaloval se,“ \u0159ekl ost\u00fdchav\u011b. „Nechci, abys odjela, babi, kdo mi te\u010f bude d\u011blat t\u0159e\u0161\u0148ov\u00e9 muffiny a dr\u017eet ode m\u011b mamku d\u00e1l?“ za\u0161eptal posledn\u00ed \u010d\u00e1st, proto\u017ee okolo dve\u0159\u00ed pro\u0161la Simone.<\/span><\/div>\n
„Bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku; s va\u0161\u00ed mamkou to u\u017e budete m\u00edt dobr\u00fd.“ Usm\u00e1la se Lily. „Chci, aby ses o sebe s\u00e1m postaral a nezapom\u00ednal br\u00e1t svoje vitam\u00edny.“<\/span><\/div>\n
„Nezapomenu.“ Billovi zazvonil telefon, vyndal ho a pod\u00edval se na display. „To je Andreas. Jeho mamka mu nad\u00e1v\u00e1, \u017ee se mnou nen\u00ed dostate\u010dn\u011b \u010dasto,“ za\u00fap\u011bl a vr\u00e1til ten p\u0159\u00edstroj zp\u00e1tky do sv\u00e9 kapsy.<\/span><\/div>\n
„No, m\u016f\u017ee si pol\u00edbit prdel, ne?“ \u0159ekla Lily ti\u0161e a Bill si odfrknul, za\u010dal se hlasit\u011b sm\u00e1t.<\/span><\/div>\n
„Oh, babi, k\u00e9\u017e by,“ zachichotal se.<\/span><\/div>\n
„Jo, no, oba v\u00edme, \u017ee to nen\u00ed Andreasovo d\u00edt\u011b, \u017ee?“ \u0159ekla ti\u0161e. Bill se okam\u017eit\u011b p\u0159estal sm\u00e1t a zamrkal.<\/span><\/div>\n
„\u2026Co?“ vykv\u00edknul.<\/span><\/div>\n
„Sly\u0161els m\u011b. P\u0159i\u0161la jsem na to, co s Tomem d\u011bl\u00e1te, je to u\u017e asi t\u0159i roky zp\u00e1tky\u2026 p\u0159ijela jsem na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Mysleli jste si, \u017ee u\u017e v\u0161ichni sp\u00ed, ale j\u00e1 jsem si cht\u011bla j\u00edt je\u0161t\u011b pro dort, a kdy\u017e jsem vy\u0161la z pokoje, vid\u011bla jsem v\u00e1s dva se l\u00edbat, jako by nic jin\u00e9ho na sv\u011bt\u011b u\u017e nebylo. Tak jsem se prost\u011b oto\u010dila a \u0161la zp\u00e1tky sp\u00e1t.“<\/span><\/div>\n
„Oh bo\u017ee,“ vydechl Bill a sev\u0159el si b\u0159icho. „M\u011bl jsem dojem, \u017ee jsem n\u011bco sly\u0161el a Tom mi \u0159ekl, \u017ee si jen p\u0159edstavuju blbosti\u2026“<\/span><\/div>\n
„Ne, nic se ti nezd\u00e1lo.“<\/span><\/div>\n
„Oh bo\u017ee,“ zopakoval; „pro\u010d jsi n\u00e1m to ne\u0159ekla?“<\/span><\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lela jsem o tom,“ p\u0159iznala Lily. „Cht\u011bla jsem, ale pak jsem odjela a \u0159ekla si, \u017ee zavol\u00e1m va\u0161\u00ed matce a \u0159eknu j\u00ed to, pak ub\u011bhl m\u011bs\u00edc a j\u00e1 si uv\u011bdomila, \u017ee prost\u011b nem\u016f\u017eu. J\u00e1 prost\u011b\u2026 nemohla. Zaprv\u00e9 by mi to zlomilo srdce a uv\u011bdomovala jsem si, \u017ee to nen\u00ed na v\u00e1s, do koho se zamilujete.“ V\u011bnovala mu dal\u0161\u00ed objet\u00ed a pol\u00edbila ho na tv\u00e1\u0159. „Opatruj se, a a\u0165 je moje pravnu\u010dka zdrav\u00e1, nebo t\u011b nakopu do zadku.“<\/span><\/div>\n
„Ano, babi.“ Ut\u0159el si Bill slzy a sna\u017eil se nenamo\u010dit jej\u00ed tri\u010dko.<\/span><\/div>\n
„Dob\u0159e. A j\u00e1 se za tebe budu modlit, abys n\u011bco p\u0159ibral. V\u00edm, \u017ee ty v Boha nev\u011b\u0159\u00ed\u0161,“ \u0159ekla a vzala jeho obli\u010dej do dlan\u00ed, i p\u0159es jeho protesty, „ale stejn\u011b se za tebe budu modlit. Nezn\u00e1m na zemi nikoho jin\u00e9ho, kdo by ti mohl pomoci. Mimochodem, bude\u0161 to pot\u0159ebovat dvakr\u00e1t tolik, kdy\u017e tu s tebou nen\u00ed Tom.“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Mami, mus\u00edme u\u017e jet nebo chytneme z\u00e1cpu.“ Nakouknul Gordon do hostinsk\u00e9ho pokoje a usm\u00e1l se. „U\u017e jsem ti nalo\u017eil v\u011bci.“<\/span><\/div>\n
„No nejsi ty to nejv\u011bt\u0161\u00ed zlato na sv\u011bt\u011b?“ zacukrovala Lily na Billova nevlastn\u00edho otce a pohladila Billa po ruce. „V ledni\u010dce jsem ti nechala jable\u010dn\u00fd kol\u00e1\u010d.“<\/span><\/div>\n
Gordonovi se roz\u0161\u00ed\u0159ily o\u010di a zazubil se. „Jdu si ukrojit jeden kousek na cestu,“ \u0159ekl a ode\u0161el.<\/span><\/div>\n
Bill se afektovan\u011b usm\u00e1l do m\u00edsta, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou st\u00e1l jeho ot\u010d\u00edm, pak se oto\u010dil zp\u00e1tky ke sv\u00e9 babi\u010dce. „D\u00edky, opravdu. Za v\u0161echno.“<\/span><\/div>\n
„Kdyby to nebylo pro tebe, tak pro koho?“ promnula mu Lily b\u0159\u00ed\u0161ko a ode\u0161la z pokoje. Bill j\u00ed n\u00e1sledoval a sledoval svou matku a babi\u010dku, jak se objaly, daly si pusy na tv\u00e1\u0159e, sl\u00edbily si, \u017ee se nav\u0161t\u00edv\u00ed, a pak Gordon doprovodil postar\u0161\u00ed pan\u00ed do auta.<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Simone se na Billa pod\u00edvala, usm\u00e1la se a ode\u0161la do kuchyn\u011b, aby dod\u011blala ve\u010de\u0159i. Byla p\u0159ekvapen\u00e1, kdy\u017e zjistila, \u017ee Bill \u0161el za n\u00ed, z v\u00fdrazu v jeho obli\u010deji odvodila, \u017ee s n\u00ed chce z\u0159ejm\u011b o n\u011b\u010dem mluvit. Zku\u0161enosti j\u00ed nau\u010dily, \u017ee kdy\u017e se ho bude vypt\u00e1vat, akor\u00e1t ho vyd\u011bs\u00ed, tak pokra\u010dovala v kr\u00e1jen\u00ed raj\u010dat do sal\u00e1tu na ve\u010der a poslouchala o\u0161\u00edv\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho syna.<\/span><\/div>\n
„Mami?“<\/span><\/div>\n
„Ano, zlato?“ zeptala se non\u0161alantn\u011b.<\/span><\/div>\n
„Tom a j\u00e1 se budeme st\u011bhovat,“ \u0159ekl rychle, m\u00e1lem j\u00ed vypadl n\u016f\u017e z ruky do d\u0159ezu. Simone se neoto\u010dila, dokud nem\u011bla d\u00fdch\u00e1n\u00ed pod kontrolou, aby mohla v klidu \u010delit t\u011bm nov\u00fdm zpr\u00e1v\u00e1m. Jej\u00ed miminka ji cht\u011bla opustit? Samoz\u0159ejm\u011b \u017ee odj\u00ed\u017ed\u011bli ka\u017ed\u00fdch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f na turn\u00e9, ale tohle bylo jin\u00e9. Kdy\u017e te\u010f odjedou na turn\u00e9, domov bude \u00fapln\u011b n\u011bkde jinde ne\u017e v dom\u011b, kde byli v\u011bt\u0161inu sv\u00fdch \u017eivot\u016f. Nebude to s n\u00ed a Gordonem. Budou m\u00edt sv\u00e9 vlastn\u00ed \u017eivoty v jejich vlastn\u00edm dom\u011b. Simone polkla knedl\u00edk, co m\u011bla v krku a sna\u017eila se norm\u00e1ln\u011b mluvit.<\/span><\/div>\n
„Opravdu? Kdy?“<\/span><\/div>\n
„Co nejd\u0159\u00edv to bude mo\u017en\u00fd, pot\u0159ebuju se usadit d\u0159\u00edv, ne\u017e se miminko narod\u00ed, proto\u017ee pak by se mi u\u017e necht\u011blo.“ Posadil se Bill na \u017eidli a vzal si z misky jablko.<\/span><\/div>\n
„Pro\u010d?“ zeptala se pomalu.<\/span><\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. „Z mnoha d\u016fvod\u016f.“<\/span><\/div>\n
„Jsem jedn\u00edm z nich?“<\/span><\/div>\n
„Ano,“ p\u0159iznal.<\/span><\/div>\n
Simone si skousla ret a odhodila ut\u011brku do d\u0159ezu. „A u\u017e jste si n\u011bco na\u0161li? N\u011bkde bl\u00edzko?“<\/span><\/div>\n
„Kouk\u00e1me se v Berl\u00edn\u011b,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/span><\/div>\n
„Berl\u00edn. Berl\u00edn? V\u00ed\u0161 jak je to daleko?“ nemohla si pomoci, vyjekla.<\/span><\/div>\n
„Ano, v\u00edm. Mus\u00edm tam jezdit poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e pot\u0159ebuju k doktorovi. Chci b\u00fdt bl\u00ed\u017e a v\u017edycky jsem cht\u011bl bydlet ve velk\u00e9m m\u011bst\u011b. Te\u010f m\u016f\u017eu.“ Bill si promnul sp\u00e1nky a sna\u017eil se zabr\u00e1nit bolesti hlavy. Doufal, \u017ee projde touhle konverzac\u00ed bez zdravotn\u00ed \u00fajmy. „Pros\u00edm, ned\u011blej mi to je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed,“ za\u0161eptal.<\/span><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Necht\u011bla jsem t\u011b na\u0161tvat,“ \u0159ekla Simone rychle. „Je to prost\u011b\u2026 p\u0159ekvapen\u00ed. P\u0159i\u0161el si sem, jako bys cht\u011bl prodiskutovat po\u010das\u00ed, a \u0159ekne\u0161 mi, \u017ee se moji chlape\u010dkov\u00e9 cht\u011bj\u00ed odst\u011bhovat, a tak daleko. Budu v\u00e1s moct alespo\u0148 nav\u0161t\u011bvovat?“<\/span><\/div>\n
„No tak, mami, bude\u0161 n\u00e1s moct nav\u0161t\u011bvovat, jen pros\u00edm p\u0159edem zavolej.“ Usm\u00e1l se v\u00e1hav\u011b.<\/span><\/div>\n
„To d\u00edt\u011b t\u011b zm\u011bnilo,“ \u0159ekla ti\u0161e.<\/span><\/div>\n
„Co t\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct?“<\/span><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci by tu se mnou te\u010f byl Tom, aby mi \u0159ekl, \u017ee se vy dva budete st\u011bhovat.“<\/span><\/div>\n
Bill se usm\u00e1l a zvedl se ze \u017eidle. „U\u010d\u00edm se, \u017ee bych nem\u011bl po\u0159\u00e1d na Tomovi tak viset.“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
„Celou dobu se chov\u00e1 jako naprostej idiot,“ zabru\u010del Georg a napil se piva. Gustav nahlas vydechl a pokr\u010dil rameny.
„Alespo\u0148 je to u\u017e skoro za n\u00e1mi.“
„Kdy\u017e zrovna nekou\u0159\u00ed nebo nesp\u00ed, je na ostatn\u00ed podr\u00e1\u017ed\u011bnej. Tohle snad ani nen\u00ed Tom; kdy\u017e je ne\u0161tvan\u00fd, tak se chov\u00e1 jako idiot a nad\u00e1v\u00e1, dokud na to nezapomene.“ \u0160oupal bas\u00e1k nohama po kamenn\u00e9m balk\u00f3n\u011b, kter\u00fd jim umo\u017e\u0148oval p\u011bkn\u00fd pohled na Zurich. „Zaj\u00edmalo by m\u011b, co ho zase sere.“
„Nejsp\u00ed\u0161 si d\u011bl\u00e1 starosti o Billa. M\u00e1m dojem, \u017ee u\u017e i dokonce p\u0159estal chodit ven.“
„M\u00e1lem m\u011b kleplo, kdy\u017e n\u00e1m \u0159ekl, \u017ee s n\u00e1ma nejde do klubu. Ch\u00e1pe\u0161, kdy naposledy si tohle vid\u011bl?“ zav\u0159el Georg o\u010di a po\u0159\u00e1dn\u011b se op\u0159el o op\u011bradlo. „Cel\u00e1 tahle situace je tak trochu pod\u011blan\u00e1.“<\/span><\/div>\n
„Nediv\u00edm se, \u017ee je Tomovi divn\u011b. Jeho dvoj\u010de je t\u011bhotn\u00fd s Andreasem.“<\/span><\/div>\n
„A to je dal\u0161\u00ed v\u011bc,“ \u0159ekl Georg a narovnal se. „Pro\u010d si Bill asi myslel, \u017ee mus\u00ed Andrease tajit? Zn\u00e1me ho, je hodn\u00fd, a zn\u00e1 ty dva kriply d\u00fdl ne\u017e n\u00e1s. Nen\u00ed se za co styd\u011bt.“<\/span><\/div>\n
Gustav se za\u010dervenal a odvr\u00e1til pohled pry\u010d. „Jo, n\u011bkdy skon\u010d\u00ed\u0161 s pocity ke kamar\u00e1dovi, o kter\u00fdch si p\u0159edt\u00edm nev\u011bd\u011bl,“ \u0159ekl s pokr\u010den\u00edm ramenem a zakryl \u00fasm\u011bv dlouh\u00fdm napit\u00edm z piva.<\/span><\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak, ale co na tom? Mo\u017en\u00e1 se jen styd\u011bl za svoj\u00ed orientaci.“<\/span><\/div>\n
„Pan Z\u017een\u0161til\u00fd? Staly se u\u017e divn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci,“ \u0159ekl buben\u00edk po chvilce.<\/span><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 dneska n\u00e1ladu na vybr\u00e1n\u00ed Miss \u0160v\u00fdcarsko?“ pod\u00edval se Georg na blon\u010f\u00e1ka.<\/span><\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee jsem v n\u00e1lad\u011b na prsatou brunetku.“<\/span><\/div>\n
„S\u00e1m bych to ne\u0159ekl l\u00e9pe. Tak poj\u010f, vyt\u00e1hneme s sebou na\u0161eho pitom\u00fdho kytaristu.“<\/span><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/span><\/p>\n<\/div>\n
Tom otev\u0159el dve\u0159e a za\u00fap\u011bl. „Kluci, ne. V\u010dera ve\u010der to bylo ne a dneska to bude stejn\u00fd,“ zamru\u010del a t\u0159\u00edsknul sebou do postele. Gustav nevypadal p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b a Georg se na n\u011bj podivn\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Chov\u00e1\u0161 se, jako bysme t\u011b n\u011bjak tr\u00e1pili, ale jako fakt nev\u00edm pro\u010d. Co kdybys s n\u00e1ma \u0161el, a m\u016f\u017eeme spole\u010dn\u011b poh\u0159b\u00edt tohle drama v n\u011bjak\u00e9 lok\u00e1ln\u00ed sle\u010dn\u011b? V\u011b\u0159 mi, d\u011bl\u00e1 to z\u00e1zraky,“ \u0159ekl buben\u00edk a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ugh, nikam se mi nechce, chci jet dom\u016f.“ Zasku\u010den\u00ed bylo v\u00e1\u017en\u011b p\u016fsobiv\u00e9 a p\u0159ipom\u00ednalo jim ob\u011bma sp\u00ed\u0161e Billa ne\u017e Toma. „Nem\u016f\u017eete m\u011b prost\u011b nechat? Bol\u00ed m\u011b hlava.“<\/div>\n
„Jsem si jistej, \u017ee od t\u00fd doby, co jsme tady, vykou\u0159il si u\u017e cel\u00fd kart\u00f3n a tos ani moc nekou\u0159il, ne jako v\u017edycky. Co se d\u011bje? M\u016f\u017ee\u0161 n\u00e1m to \u0159\u00edct, br\u00e1cho. V\u00edm, \u017ee nejsme Andreas, ale taky n\u00e1s to zaj\u00edm\u00e1.“ Posadil se Georg na \u017eidli vedle stolu.<\/div>\n
Tom zavr\u010del, kdy\u017e usly\u0161el jm\u00e9no sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da a zaznamenal v sob\u011b \u0159ev \u017e\u00e1rlivosti. „Nen\u00ed to tak jednoduch\u00fd.“<\/div>\n
„To je jen m\u00e1lokdy. No tak; alespo\u0148 to na jednu noc ignoruj. Trocha tancov\u00e1n\u00ed, nebo v tv\u00fdm p\u0159\u00edpad\u011b pozorov\u00e1n\u00ed holek jak tancujou, ti jen prosp\u011bje,“ za\u017eertoval Gustav.<\/div>\n
„Polib si prdel, um\u00edm tancovat. Jen se mi nechce.“ Zvedl Tom pohled s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Georg zaj\u00e1sal.<\/div>\n
„\u00dasm\u011bv? Tak to to p\u0159eci nem\u016f\u017ee b\u00fdt tak v\u00e1\u017en\u00e9. No tak.“ Postavil se Georg a prot\u00e1hnul se. „Poj\u010fme uk\u00e1zat Zurichu, jak se to m\u00e1 d\u011blat.“<\/div>\n
„Jo, p\u0159esn\u011b tak.“ Zavrt\u011bl Gustav hlavou a zatahal Toma za ruk\u00e1v. „U\u017e se\u0161 oble\u010denej, tak se jen zvedni a poj\u010f.“<\/div>\n
„Ne, dneska jdu brzo sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Je teprve dev\u011bt!“ Georg vypadal zd\u011b\u0161en\u011b nad t\u00edm, jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee myslet na to, j\u00edt sp\u00e1t tak brzo. Dva rozhovory a z\u00edtra ve\u010der pofr\u010d\u00ed dom\u016f.<\/div>\n
„Jsem mrtvej.“ Nikdo se s n\u00edm o tomhle nemohl dohadovat. Vypadal vy\u010derpan\u011b, skoro p\u0159ev\u00e1lcovan\u00fd, Gustav se na Georga rezignovan\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„No dob\u0159e, k\u00e1mo, vyspi se, jo? Jsi te\u010f ten jedin\u00fd, kter\u00fd se mnou p\u0159i rozhovorech mluv\u00ed, tak pot\u0159ebuju, abys byl z\u00edtra ve form\u011b.“ Povzdychl si Georg a popl\u00e1cal Toma siln\u011b po rameni.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Bavte se,“ \u0159ekl Tom apaticky a Gustav se zazubil.<\/div>\n
„Jo, to budeme.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom jim malinko m\u00e1val, dokud se nezav\u0159ely dve\u0159e. Zhluboka se nadechl a rychle vydechl, pozadu spadl do postele. Bylo to pohodln\u00e9 a mimo to, ta m\u011bkkost odn\u00e1\u0161ela pry\u010d Tom\u016fv sp\u00e1nek, cel\u00fd den se sna\u017eil spojit s Billem, ale nebral mu to. M\u011bl o n\u011bj strach, a tak volal Simone, ta \u0159\u00edkala, \u017ee je Bill v po\u0159\u00e1dku, ale \u017ee nev\u00ed, kde te\u010f je. Pak se sna\u017eila mluvit o jejich st\u011bhov\u00e1n\u00ed do Berl\u00edna, ale na to Tom nem\u011bl n\u00e1ladu, a tak hovor ukon\u010dil a vykou\u0159il skoro celou krabi\u010dku cigaret.<\/p>\n<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl zpomalit, v krku m\u011bl drsn\u011b, ale nebyl tu Bill, aby mu z ruky cigaretu vzal. Sakra, nem\u011bl ani pot\u0159ebu ty rakovinotvorn\u00e9 ty\u010dky kou\u0159it, ale zabavovalo ho to, kdy\u017e kontroloval sv\u016fj telefon, jestli mu nep\u0159i\u0161la n\u011bjak\u00e1 zpr\u00e1va nebo hovor od Billa. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli m\u00e1 nebo nem\u00e1 volat Andreasovi, ale p\u00edchav\u00fd pocit v \u017ealudku mu to nedovolil. Byla to hrdost, uv\u00e1\u017eil Tom. Nikdy necht\u011bl volat n\u011bkomu jin\u00e9mu, aby zjistil, kde je jeho dvoj\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
Posadil se a rozhl\u00e9dl se; jeho telefon byl na no\u010dn\u00edm stolku vedle nedokou\u0159en\u00e9ho kartonu cigaret. Tom sebral telefon a ode\u0161el do koupelny, vypl\u00e1chl si pusu \u00fastn\u00ed vodou, aby se zbavil toho hrozn\u00e9ho pocitu uvnit\u0159. Je v\u00edc ne\u017e na \u010dase zavolat Billovi. Ten ho pochop\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom zm\u00e1\u010dkl tla\u010d\u00edtko na zrychlenou volbu pro Billa a telefon na druh\u00e9 stran\u011b kone\u010dn\u011b za\u010dal vyzv\u00e1n\u011bt. Zaradoval se, ale po chvilce zalapal po dechu, kdy\u017e byla Nena p\u0159eru\u0161ena hlasem hlasov\u00e9 schr\u00e1nky. Co m\u016f\u017ee jeho bratr cel\u00fd den d\u011blat, \u017ee mu ani nem\u016f\u017ee vz\u00edt telefon? Tom si promnul o\u010di, zanad\u00e1val a ode\u0161el zp\u00e1tky do pokoje. Bylo mu horko a nevolno, cht\u011bl, aby ho jeho dvoj\u010de objalo a l\u00edbalo ho, dokud by si zase nep\u0159ipadal p\u0159i smyslech. Byl s\u00e1m v pr\u00e1zdn\u00e9m pokoji, Tom si uv\u011bdomil, \u017ee by se m\u011bl vyspat, jestli z\u00edtra p\u0159ed kamerou nechce vypadat naprosto \u0161\u00edlen\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edval se na postel a p\u0159e\u0161el k no\u010dn\u00edmu stolku, vzal rozd\u011blanou krabi\u010dku cigaret a jednu si vyndal. Pousm\u00e1l se, kdy\u017e mu cigaretka zase pomohla uklidnit nervy.<\/p>\n<\/div>\n
Zasranej sp\u00e1nek.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Andreas zvedl pohled, kdy\u017e Bill ve\u0161el do pokoje. „To byl m\u016fj mobil?“<\/div>\n
„Ne. Jen jsem se cht\u011bl pod\u00edvat, jestli nem\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fd nov\u00fd p\u00edsni\u010dky. Po\u0159\u00e1d ty stejn\u011b hrozn\u00fd jako p\u0159edt\u00edm,“ za\u017eertoval Andreas a zm\u00e1\u010dkl je\u0161t\u011b dal\u0161\u00edch p\u00e1r tla\u010d\u00edtek. Po chvilce tu nebylo ani stopy po Tomov\u00fdch hovorech nebo jeho \u0161estn\u00e1cti zpr\u00e1v\u00e1ch.<\/div>\n
„No to ur\u010dit\u011b, moje melodie se ti l\u00edb\u00ed.“ Vzal mu \u017eertovn\u011b Bill telefon z ruky a polo\u017eil ho na postel. Byli znovu v Berl\u00edn\u011b; Andreas \u0159ekl Billovi, \u017ee si budou u\u017e\u00edvat. A tak jeli zp\u00e1tky do Berl\u00edna, kde Bill \u010dty\u0159i hodiny nakupoval \u0161perky, zat\u00edmco Andreas sed\u011bl a oba se sna\u017eili vyh\u00fdbat novin\u00e1\u0159\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
Potom \u0161li do kina, vid\u011bli celkem dva filmy, i kdy\u017e si zaboha nemohl Andreas vzpomenout, co ten druh\u00fd film byl, Bill vlastn\u011b tak\u00e9 ne, proto\u017ee usnul a celou dobu se tulil k Andreasovi, ten na n\u011bj jen z\u00edral a nechal si vdechovat do obli\u010deje popcornov\u00fd dech.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e to skon\u010dilo, dali si ve\u010de\u0159i v Billov\u011b obl\u00edben\u00e9 restauraci a dokonce si i tro\u0161ku zatancovali. Kdy\u017e odch\u00e1zeli, Bill se dr\u017eel za z\u00e1da a vypadal, \u017ee m\u00e1 opravdu bolesti. Andreas proto jel rychle do hotelu, aby se Bill mohl um\u00fdt a z\u016fstali tam p\u0159es noc, proto\u017ee oba m\u011bli dojem, \u017ee te\u010f opravdu nen\u00ed vhodn\u00e1 doba na to, aby jeli dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Andreasovi to nevadilo, obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e za to v\u0161echno platil Bill, a proto te\u010f skon\u010dili oba dva na stejn\u00e9m hotelov\u00e9m pokoji. V deset hodin ve\u010der byl voln\u00fd u\u017e jenom jeden. „Omlouv\u00e1m se, je tu jen jedna postel,“ \u0159ekl Bill a zaz\u00edval.<\/div>\n
„To je v pohod\u011b, ten gau\u010d se zd\u00e1 b\u00fdt pohodln\u00fd,“ \u0159ekl Andreas ti\u0161e. A taky \u017ee byl, vypadal m\u011bkce a v\u00edc draze, ne\u017e cel\u00fd jeho dom\u00e1c\u00ed pokoj\u00edk.<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b? Vypad\u00e1m tak hrozn\u011b, \u017ee se se mnou u\u017e ani nevejde\u0161 do postele? Je to st\u0159edn\u011b velk\u00e1 postel. Je tam v\u00edc ne\u017e dost m\u00edsta. Mimochodem, nem\u016f\u017eeme cht\u00edt, aby t\u011b bolely z\u00e1da, proto\u017ee z\u00edtra n\u00e1s veze\u0161 dom\u016f.“ Nakr\u010dil Bill obo\u010d\u00ed a zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudn\u00edku.<\/div>\n
Andreas se zasm\u00e1l a pokr\u010dil rameny, tohle ne\u010dekal.<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee to jednu noc zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„Fajn, tak a te\u010f poj\u010f do postele,“ \u0159ekl Bill a zhasl lampu. M\u00edstnost potemn\u011bla, ale nebyla v n\u00ed \u00fapln\u00e1 tma; sv\u011btla Berl\u00edna ji kr\u00e1sn\u011b osv\u011btlovala. „Tak jde\u0161, nebo se je\u0161t\u011b chce\u0161 koukat na film?“ zp\u011bv\u00e1k\u016fv hlas byl prosycen\u00fd sp\u00e1nkem, sundal si kalhoty a vystoupil z nich.<\/div>\n
„Taky jsem unaven\u00fd, p\u016fjdu sp\u00e1t.“ Sundal si Andreas triko a z kalhot m\u00e1lem vysko\u010dil, odendal pe\u0159inu a nechal Billa lehnout si prvn\u00edho.<\/p>\n<\/div>\n
Bill vydechl nad\u0161en\u00edm, kdy\u017e byl kone\u010dn\u011b ve vodorovn\u00e9 poloze. „Andreasi?“<\/div>\n
„Ano, Bille?“ oto\u010dil se a p\u0159i\u0161lo mu, \u017ee je n\u011bjak bl\u00ed\u017e ne\u017e si myslel, \u017ee bude.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b jsem si to u\u017eil.“ Zaz\u00edval Bill a p\u0159itulil se k Andreasovi bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
Blon\u010f\u00e1k p\u0159ik\u00fdvl, i kdy\u017e o\u010di jeho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da u\u017e byly zav\u0159en\u00e9. Vid\u011bl to d\u011blat Toma a zd\u00e1lo se, \u017ee Bill to v\u017edycky v\u011bd\u011bl; mo\u017en\u00e1 to u n\u011bj taky bude fungovat. Nebyla tu \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f a malinko mu kleslo srdce. „J\u00e1 taky.<\/div>\n
„Jsi tak dobr\u00fd kamar\u00e1d,“ za\u0161eptal Bill, Andreas \u010dekal je\u0161t\u011b na dal\u0161\u00ed slova, ale jeho kamar\u00e1d u\u017e spal a ti\u0161e chr\u00e1pal. P\u0159\u00edsahal si, \u017ee u\u017e to neud\u011bl\u00e1; jeho emoce by se toti\u017e nemusely tentokr\u00e1t udr\u017eet.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ne\u017e si Andreas myslel, kdy\u017e na Billa znovu koukal; ale to nevadilo. Neud\u011bl\u00e1 to a nenech\u00e1 se znovu p\u0159emluvit s\u00e1m od sebe do toho, co tenkr\u00e1t Billovi ud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n
Ne.<\/p>\n<\/div>\n
Nepomohlo mu, \u017ee se asi o hodinu pozd\u011bji Bill p\u0159itulil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a polo\u017eil si hlavu na blon\u010f\u00e1k\u016fv hrudn\u00edk. Andreas byl vzh\u016fru, z\u00edral na strop a modlil se za to, aby mohl um\u0159\u00edt, proto\u017ee by to zajist\u00e9 bylo m\u00e9n\u011b bolestiv\u00e9 ne\u017e tohle.<\/p>\n<\/div>\n
Koment\u00e1\u0159e pros\u00edm anglicky, d\u00edky :o) J.<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Majestrix<\/strong><\/div>\n
translate: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Majestrix Je laskavost v\u00e1\u017en\u011b odpov\u011bd\u00ed? Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak to berete. „Nechci tam j\u00edt.“ „J\u00e1 taky nechci, abys tam \u0161el.“ „M\u016f\u017eu to zru\u0161it.“ „Oba v\u00edme, \u017ee nem\u016f\u017ee\u0161, ale je hezk\u00e9 si tu mo\u017enost p\u0159edstavovat,“ \u0159ekl Bill a pohladil Toma po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[207],"tags":[],"class_list":["post-13409","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-makes-three"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13409","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13409"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13409\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13409"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13409"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13409"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}