{"id":13416,"date":"2009-09-26T15:30:00","date_gmt":"2009-09-26T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13384"},"modified":"2009-09-26T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-26T14:30:00","slug":"hope-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/26\/hope-13\/","title":{"rendered":"Hope 13."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e je to mo\u017en\u00e1 n\u011bkolik minut, co Bill usnul. A j\u00e1 z n\u011bj dote\u010f nedok\u00e1zal spustit o\u010di. Neust\u00e1le jsem se d\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e. Beze slova jsem vn\u00edmal, jak se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed chv\u011bje, a jak n\u011bco
klidn\u011b \u0161ept\u00e1 do m\u00e9 nah\u00e9 k\u016f\u017ee. Klidn\u011b bych se na n\u011bj vydr\u017eel takhle d\u00edvat i celou noc. V\u016fbec jsem nec\u00edtil \u00fanavu. Nebyl jsem vy\u010derpan\u00fd ani smutn\u00fd.<\/div>\n
Moc dob\u0159e jsem si pamatoval ty noci, kter\u00e9 jsem jako mal\u00fd kluk cel\u00e9 proplakal. Byl jsem tak s\u00e1m. Nebyl u m\u011b nikdo. Kdy\u017e mi bylo nejh\u016f\u0159, sna\u017eil jsem se myslet na maminku a na t\u00e1tu. Nepamatoval jsem si je. Nikdy jsem jejich tv\u00e1\u0159e nevid\u011bl, p\u0159esto jsem si je jako malej kluk vysnil do posledn\u00edho detailu. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e na m\u011b bratranec k\u0159i\u010del, nebo mi bezd\u016fvodn\u011b nad\u00e1val, v\u011b\u0159il jsem, \u017ee se m\u016fj \u017eivot jednou m\u016f\u017ee zm\u011bnit. Jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b jsem skoro ka\u017ed\u00fd den smutn\u011b vzhl\u00ed\u017eel ke dve\u0159\u00edm a doufal, \u017ee se otev\u0159ou a p\u0159ijdou si pro m\u011b moji rodi\u010de. P\u0159\u00e1l jsem si to skoro po\u0159\u00e1d. Na narozeniny, na V\u00e1noce\u2026 necht\u011bl jsem nic v\u00edc, jenom rodinu. Po ni\u010dem jin\u00e9m jsem netou\u017eil. Nau\u010dil jsem se sn\u00e1\u0161et i bratrancovu komplikovanou a tvrdou povahu… Myslel jsem, \u017ee kdy\u017e budu hodn\u00fd, p\u0159ijdou si pro m\u011b… Nikdy nep\u0159i\u0161li\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b jsem stiskl rty a nev\u011bdomky jsem k sob\u011b Billa p\u0159itulil je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. Jeho teplo a v\u016fn\u011b m\u011b d\u011blala \u0161\u0165astn\u00fdm. C\u00edtil jsem na sv\u00e9 k\u016f\u017ei tich\u00fd tlukot jeho srdce a v\u00edc jsem nepot\u0159eboval. U\u017e jsem nebyl osam\u011bl\u00fd. Bill se stal m\u00fdm \u00fato\u010di\u0161t\u011bm. C\u00edtil jsem se s n\u00edm opravdu hezky a v bezpe\u010d\u00ed. Byl jsem mu ciz\u00ed a on mi p\u0159esto b\u011bhem n\u011bkolika dn\u00ed dok\u00e1zal vytvo\u0159it domov.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl jsem se po pokoji. Zvykl jsem si na n\u011bj. V\u0161echno tady bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9 ne\u017e v dom\u011b bratrance. D\u00fdchalo to tady nad\u011bj\u00ed. Nad\u011bj\u00ed, kterou jsem tak dlouho hledal a nenach\u00e1zel. To klidn\u00e9 ticho, ta v\u016fn\u011b… v\u0161echno to vytv\u00e1\u0159elo m\u016fj nov\u00fd domov. Von\u011blo to tady Billem. Kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fni jsem nikdy nec\u00edtil. Jeho k\u0159ehkost a horkost, je\u017e s\u00e1lala z jeho t\u011bla, dok\u00e1zala vytvo\u0159it n\u011bco, co jsem si nedok\u00e1zal vyhnat z mysli…<\/div>\n
\n
B\u00e1l jsem se zav\u0159\u00edt o\u010di. Pokud to m\u011bl b\u00fdt jenom n\u00e1dhern\u00fd sen, pak jsem se necht\u011bl vzbudit. B\u00e1l jsem se p\u0159iznat si, \u017ee jsem snad poprv\u00e9 pomalu pozn\u00e1val v\u00fdznam slova \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 m\u011bl Bill pravdu. Mo\u017en\u00e1 jsem opravdu nebyl chud\u00e1kem. Mo\u017en\u00e1 jsem byl \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd prost\u011b nikdy nepotkal skute\u010dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed…<\/div>\n
Kdysi m\u011b jako mal\u00e9ho t\u011b\u0161ila ka\u017edi\u010dk\u00e1 mali\u010dkost. T\u0159eba kdy\u017e napadl sn\u00edh a j\u00e1 d\u011blal sn\u011bhov\u00e9 and\u011bly a stav\u011bl mal\u00e9 sn\u011bhul\u00e1\u010dky. Nebo kdy\u017e po ulici prob\u011bhl opu\u0161t\u011bn\u00fd pes a j\u00e1 si s n\u00edm sm\u011bl alespo\u0148 na chvili\u010dku hr\u00e1t\u2026 I te\u010f jsem m\u011bl mali\u010dkosti, kter\u00e9 m\u011b dok\u00e1zaly ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm. Mali\u010dkosti jako Bill\u016fv \u00fasm\u011bv, jeho z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed o\u010di, l\u00e1skypln\u00e1 objet\u00ed nebo n\u011b\u017en\u00e9 polibky\u2026<\/div>\n
Opatrn\u011b jsem jej od sebe odsunul, podlo\u017eil jsem mu pod hlavu m\u011bkk\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 a jemn\u011b jsem jej pol\u00edbil na pootev\u0159en\u00e9 rty. Kdybych mu jen mohl \u0159\u00edct, jak moc mi na n\u011bm z\u00e1le\u017eelo. Jak moc jsem jej ke sv\u00e9mu \u017eivotu pot\u0159eboval…<\/p>\n<\/div>\n
Slezl jsem z postele a n\u011bkolika kroky jsem popo\u0161el k oknu. Kolem ramen jsem m\u011bl p\u0159ehozenou teplou deku, kterou jsem si k sob\u011b p\u0159itiskl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee, jakmile se za okny ozvalo dal\u0161\u00ed zadun\u011bn\u00ed. Zamy\u0161len\u011b jsem se d\u00edval na tmavou oblohu, naslouchal jsem zvuku de\u0161\u0165ov\u00fdch kapek. A pr\u00e1v\u011b tehdy jsem si uv\u011bdomil jednu skute\u010dnost. U\u017e jsem se toho de\u0161t\u011b neb\u00e1l! P\u0159ekvapen\u011b jsem se zahled\u011bl na sv\u00e9 ruce, kter\u00e9 byly beze stopy hus\u00ed k\u016f\u017ee. Dokonce se ani nechv\u011bly.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee m\u00e1\u0161 z de\u0161t\u011b strach,“ ozvalo se vedle m\u011b nesm\u011bl\u00fdm hlasem. Oba jsme hled\u011bli p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„M\u011bl jsem,“ p\u0159iznal jsem popravd\u011b. „Nev\u00edm, co se to se mnou stalo,“ pohledem jsem sklouzl k na\u0161im propl\u00e9taj\u00edc\u00edm se dlan\u00edm. C\u00edtil jsem na sob\u011b Bill\u016fv up\u0159en\u00fd pohled, p\u0159esto jsem se na n\u011bj b\u00e1l pod\u00edvat. V\u0161echno kolem n\u00e1s, ta atmosf\u00e9ra i rozl\u00e9haj\u00edc\u00ed se ticho\u2026 V\u0161echno to bylo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 intimn\u00ed.<\/div>\n
„Co c\u00edt\u00ed\u0161?“ zeptal se m\u011b Bill ti\u0161e, kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b odv\u00e1\u017eil zvednout tv\u00e1\u0159 a zad\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm. M\u00e1m ze v\u0161eho tro\u0161i\u010dku strach,“ nep\u0159ipadal jsem si jako zbab\u011blec. Strach pro m\u011b znamenal \u00fapln\u011b p\u0159irozen\u00fd stav stejn\u011b jako radost, hn\u011bv, nebo bolest. Mysl\u00edm, \u017ee to v m\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b bylo \u00fapln\u011b p\u0159irozen\u00e9. V\u0161echno se to p\u0159eci stalo tak stra\u0161n\u011b rychle\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 strach ze m\u011b? Nebo se po\u0159\u00e1d boj\u00ed\u0161, \u017ee mi ubl\u00ed\u017e\u00ed\u0161?“ Billova dla\u0148 ne\u010dekan\u011b dopadla na m\u00e9 lev\u00e9 l\u00edce, kde m\u011b opatrn\u011b pohladila.<\/div>\n
„Boj\u00edm se toho, \u017ee ti nikdy nebudu moci d\u00e1t to, po \u010dem tou\u017e\u00ed\u0161. Boj\u00edm se, \u017ee t\u011b nedok\u00e1\u017eu ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm,“ vzal jsem jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a ne\u0161\u0165astn\u011b jsem se k n\u00ed p\u0159itulil.<\/div>\n
„Tome,“ zast\u00e9nal, jak ze m\u011b stahoval teplou deku. „Ty tomu je\u0161t\u011b nerozum\u00ed\u0161? J\u00e1 u\u017e nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd,“ jeho slova byla pln\u00e1 bolesti. S\u00e1ru z\u0159ejm\u011b miloval mnohem v\u00edc, ne\u017e jsem si mohl myslet.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ smutn\u011b jsem sv\u011bsil ramena a pohled jsem odvr\u00e1til zp\u00e1tky k divok\u00e9mu de\u0161ti za okny. „Ne bez tebe,“ vydechl p\u0159\u00edmo dychtiv\u00fdm t\u00f3nem a j\u00e1 v tu chv\u00edli nemohl popadnout dech. Sna\u017eil jsem se uva\u017eovat rozumn\u011b a odpov\u011bd\u011bt n\u011bco, co by d\u00e1valo smysl, ale ne\u0161lo to. Na\u010d slova, kter\u00e1 d\u00e1vaj\u00ed smysl, kdy\u017e je nev\u011bdomost a sladk\u00e1 nesmyslnost tak h\u0159\u00ed\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u00e1?<\/div>\n
\n

(Bill)<\/p>\n<\/div>\n

P\u0159ipadal jsem si jako v n\u011bjak\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 poh\u00e1dce.<\/div>\n
To, co jsem c\u00edtil v tu chv\u00edli, bych nikdy nedok\u00e1zal popsat slovy. S\u00e1ra jako by nikdy neexistovala. Sta\u010dily dva drobn\u00e9 kr\u016f\u010dky, abych c\u00edtil Tomovu nahou k\u016f\u017ei na t\u00e9 sv\u00e9. Dot\u00fdkali jsme se hrudn\u00edky\u2026 oba jsme mocn\u011b lapali po dechu p\u0159i ka\u017ed\u00e9m pohledu na na\u0161e vzru\u0161en\u00e1 mu\u017estv\u00ed. Bylo to prost\u011b mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e my dva. I kdyby byla na\u0161e v\u016fle jakkoliv siln\u00e1, nep\u0159ekonala by to.<\/div>\n
„Kdybys jen v\u011bd\u011bl,“ na okam\u017eik jsem p\u0159estal mluvit, jak jsem m\u011bkk\u00fdmi polibky pokr\u00fdval jeho kl\u00ed\u010dn\u00fd kosti a nah\u00e1 ramena. „Jak moc t\u011b pot\u0159ebuju,“ zast\u00e9nal jsem do jeho k\u016f\u017ee a rty jsem sklouzl na mocn\u011b pulzuj\u00edc\u00ed hrudn\u00edk.<\/div>\n
„Ale\u2026 co S\u00e1ra? Nechci, aby to bylo jenom proto, \u017ee ti n\u011bco chyb\u00ed,“ jeho ot\u00e1zky, pln\u00e9 nejistoty a p\u0159esto vysloveny hlasem podkreslen\u00fdm vzru\u0161en\u00edm, byly roztomil\u00e9 a kr\u00e1sn\u011b p\u0159ita\u017eliv\u00e9.<\/div>\n
„S\u00e1ra je pry\u010d. Miloval jsem ji, ale ztratil jsem ji. U\u017e se mi nevr\u00e1t\u00ed a j\u00e1 se s t\u00edm d\u00edky tob\u011b sm\u00ed\u0159il. Pomalu se s t\u00edm u\u010d\u00edm \u017e\u00edt a nechci p\u0159ij\u00edt o to, d\u00edky \u010demu bych mohl b\u00fdt je\u0161t\u011b jednou \u0161\u0165astn\u00fd,“ pomalu jsem klouzal sv\u00fdmi dlan\u011bmi n\u00ed\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo to \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co jsem se takhle otev\u0159en\u011b dot\u00fdkal klu\u010di\u010d\u00edho t\u011bla. T\u011bla, kter\u00e9 m\u011b p\u0159itahovalo jako magnet a j\u00e1 se mu br\u00e1nit necht\u011bl. T\u011bla tolik podobn\u00e9mu tomu m\u00e9mu\u2026<\/div>\n
Prsty jsem p\u0159ech\u00e1zel hladkou k\u016f\u017ei Tomova b\u0159\u00ed\u0161ka. „Jsi kr\u00e1sn\u00fd,“ za\u0161eptal jsem s pohledem up\u0159en\u00fdm do jeho o\u010d\u00ed. „A m\u00e1\u0161 dobr\u00e9 srdce, Tome,“ najednou mi bylo do pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
Nev\u00edm pro\u010d, ale v\u0161echny ty potla\u010dovan\u00e9 emoce, kter\u00e9 se ve m\u011b hromadily tak dlouho, cht\u011bly najednou ven. Pohled na n\u011bj mi dr\u00e1sal srdce. Tak n\u00e1dhern\u00fd kluk, s tak trpkou minulost\u00ed… I kdy\u017e se sna\u017eil usm\u00edvat, v o\u010d\u00edch m\u011bl neust\u00e1le vrytou bolest a strach. Ud\u011blal bych cokoliv, aby byl op\u011bt \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
Pohledem jsem hltal ka\u017ed\u00fd milimetr jeho tv\u00e1\u0159e. P\u0159\u00edmo jsem visel na jeho rtech, kdy\u017e se zhluboka nadechl a pootev\u0159el je. „Kdybys jen v\u011bd\u011bl, jak dlouho jsem na tebe \u010dekal,“ za\u0161eptal a ne\u0161\u0165astn\u011b stiskl v\u00ed\u010dka, zpod kter\u00fdch st\u00e9kalo n\u011bkolik slz. „Devaten\u00e1ct let jsem \u010dekal na n\u011bkoho, kdo m\u011b bude m\u00edt r\u00e1d,“ vzlykl.<\/div>\n
„Tome,“ bezmocn\u011b jsem jej k sob\u011b p\u0159ivinul. „Pros\u00edm, neplakej. Oba jsme se u\u017e naplakali v\u00edc ne\u017e dost. J\u00e1 jsem tady pro tebe. Jenom pro tebe, pokud bude\u0161 cht\u00edt,“ l\u00e1skypln\u011b jsem obj\u00edmal jeho utr\u00e1pen\u00e9 t\u011blo. L\u00edbal jsem jej, kamkoliv m\u00e9 rty dos\u00e1hly. A on d\u011blal tot\u00e9\u017e… B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in se v\u0161ak n\u011bco zm\u011bnilo. M\u00e9 rty se za neust\u00e1vaj\u00edc\u00edho l\u00edb\u00e1n\u00ed jeho hol\u00e9 k\u016f\u017ee prol\u00edbaly a\u017e k t\u011bm jeho. Tom ty sv\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky pootev\u0159el, chytil m\u011b vzadu za vlasy a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b ke sv\u00e9mu t\u011blu nejbl\u00ed\u017e, jak jen to \u0161lo. L\u00edbali jsme se drav\u011b, chtiv\u011b… d\u00e1vali jsme do t\u011bch polibk\u016f \u00fapln\u011b v\u0161echno, co jsme v tu chv\u00edli c\u00edtili…<\/div>\n
St\u00e1li jsme u toho okna n\u011bkolik minut. Naz\u00ed jsme se k sob\u011b odevzdan\u011b tiskli. C\u00edtil jsem takovou pot\u0159ebu dot\u00fdkat se jej. L\u00edbat jej a mazlit se s n\u00edm… Ani te\u010f v\u0161ak k ni\u010demu nedo\u0161lo. Usnuli jsme v hork\u00e9m objet\u00ed mnohem d\u0159\u00edv, ne\u017e bychom stihli ud\u011blat n\u011bco v\u00edc… Tahle noc v\u0161ak p\u0159inesla n\u011bco vz\u00e1cn\u00e9ho. Uv\u011bdomil jsem si jednu v\u00e1\u017enou v\u011bc…<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e nic v\u00edc nep\u016fjde
stanu se and\u011blem – jen pro tebe
a zjev\u00edm se ti v ka\u017ed\u00e9 tmav\u00e9 noci
a potom odlet\u00edme daleko odtud
u\u017e nikdy se navz\u00e1jem neztrat\u00edme<\/em><\/div>\n
kdy\u017e se mi zjev\u00ed\u0161 poprv\u00e9
p\u0159edstavuji si, \u017ee naho\u0159e
s obl\u00e1\u010dkama pro mn\u011b pl\u00e1\u010de\u0161
\u010dek\u00e1m na tebe nekone\u010dn\u011b dlouho,
ale zas tak nekone\u010dn\u00e9 to nen\u00ed,
proto\u017ee jsi \u0159ekl:<\/em><\/div>\n
mysli jen na m\u011b a uvid\u00ed\u0161
and\u011bla, kter\u00fd vedle tebe let\u00ed
mysli jen na m\u011b a uvid\u00ed\u0161
and\u011bla, kter\u00fd vedle tebe let\u00ed\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay (Tom) U\u017e je to mo\u017en\u00e1 n\u011bkolik minut, co Bill usnul. A j\u00e1 z n\u011bj dote\u010f nedok\u00e1zal spustit o\u010di. Neust\u00e1le jsem se d\u00edval do jeho tv\u00e1\u0159e. Beze slova jsem vn\u00edmal, jak se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed chv\u011bje, a jak n\u011bcoklidn\u011b \u0161ept\u00e1 do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13416","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13416","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13416"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13416\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13416"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13416"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13416"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}