{"id":13420,"date":"2009-09-25T18:30:00","date_gmt":"2009-09-25T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13388"},"modified":"2009-09-25T18:30:00","modified_gmt":"2009-09-25T17:30:00","slug":"nadeje","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/25\/nadeje\/","title":{"rendered":"Nad\u011bje"},"content":{"rendered":"
\n
autor: Vanity<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zch\u00e1tral\u00fd d\u016fm na konci vesnice u\u017e dlouh\u00e1 l\u00e9ta nikdo neob\u00fdval. A bylo to zn\u00e1t. P\u0159\u00edjezdov\u00e1 cesta byla zarostl\u00e1 kop\u0159ivami vysok\u00fdmi do jednoho metru a star\u00fd, polorozpadl\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd plot, byl prorostl\u00fd bodl\u00e1\u010d\u00edm. Za rozrostl\u00fdm \u0161\u00edpkov\u00fdm ke\u0159em, na kter\u00e9m se jako gran\u00e1ty t\u0159pytily drobn\u00e9 \u010dervenorud\u00e9 \u0161\u00edpky, by t\u011b\u017eko cizinec hledal d\u0159\u00edve kr\u00e1snou kovovou br\u00e1nu do zahrady. A \u010dasem i m\u00edstn\u00ed lid\u00e9 zapomn\u011bli, jak kr\u00e1sn\u00fd d\u016fm to kdysi b\u00fdval. Jen na fotk\u00e1ch si jej mohli v\u0161ichni prohl\u00e9dnout. Jen\u017ee nikdo nem\u011bl d\u016fvod to ud\u011blat. A tak se nikdo nedozv\u011bd\u011bl, \u017ee d\u016fm stoj\u00ed ji\u017e od sedmn\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed, a pat\u0159il jedn\u00e9 velmi v\u00fdznamn\u00e9 rodin\u011b, kter\u00e1 v\u0161ak v polovin\u011b devaten\u00e1ct\u00e9ho stolet\u00ed p\u0159es\u00eddlila do Berl\u00edna, kde si jisto jist\u011b po\u0159\u00eddila mnohem v\u011bt\u0161\u00ed d\u016fm. A od t\u00e9 doby m\u00edstn\u00ed z\u00e1me\u010dek, jak jej v\u0161ichni naz\u00fdvali, ch\u0159adl. Z\u00e1\u0159iv\u011b \u010derven\u00e9 ta\u0161ky ztratily svou barvu a postupem \u010dasu tu a tam n\u011bjak\u00e1 spadla, aby se rozt\u0159\u00ed\u0161tila o dl\u00e1\u017ed\u011bnou terasu, vedouc\u00ed okolo cel\u00e9ho domu. I ona v\u0161ak pozbyla sv\u00e9 kr\u00e1sy, jeliko\u017e ji p\u0159es nepose\u010denou tr\u00e1vu nebylo skoro vid\u011bt. D\u0159\u00edve tvo\u0159ila kr\u00e1sn\u00e9 ornamenty a z v\u00fd\u0161ky vypadala velmi p\u016fvabn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Od kovov\u00e9 br\u00e1ny vedla ke vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm, \u0161irok\u00e1 cesta a hrd\u011b d\u00e1vala najevo, \u017ee zde chud\u00ed nebydl\u00ed. Okolo domu se rozprost\u00edrala v metrov\u00e9 \u0161\u00ed\u0159i. Na ka\u017ed\u00e9 stran\u011b v\u0161ak v\u017edy uprost\u0159ed vy\u00fastila a zavedla sv\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky do p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch kout\u016f zahrady. Na lev\u00e9 stran\u011b vedla k velk\u00e9mu opr\u00fdskan\u00e9mu alt\u00e1nu s d\u0159ev\u011bnou lavic\u00ed a n\u00edzk\u00fdm stolkem. Lid\u00e9 si jen mohli p\u0159edstavovat, jak kr\u00e1sn\u00e9 posezen\u00ed tam mohlo b\u00fdt. Vzadu za domem v\u00e1s cesta zavedla do neuv\u011b\u0159iteln\u011b velik\u00e9 zahrady. Te\u010f, kdy\u017e se o ni nem\u011bl kdo starat, p\u016fsobila velmi ponu\u0159e a oby\u010dejn\u011b, ale p\u0159ed lety, kdy\u017e v n\u00ed rostly ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a nejvo\u0148av\u011bj\u0161\u00ed kv\u011btiny, byla dokonal\u00e1. T\u0159et\u00ed a posledn\u00ed cesti\u010dka vedla k mal\u00e9 brance. Co bylo za brankou, m\u016f\u017eeme jen h\u00e1dat. Nikdy tam ne\u0161el nikdo jin\u00fd ne\u017e jej\u00ed majitel\u00e9 a ti s nik\u00fdm nemluvili.<\/div>\n
\n
Op\u011bt byl tady.<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil se tu l\u00e9pe ne\u017e kdekoliv jinde. Bylo mu zde v\u017edy tak kr\u00e1sn\u011b, c\u00edtil se svobodn\u00fd. Z\u00e1me\u010dek pro n\u011bj znamenal mnohem v\u00edc, ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho v jeho rodn\u00e9 vesni\u010dce. Byl daleko od v\u0161eho d\u011bn\u00ed, od v\u0161ech drb\u016f, kter\u00e9 po vesnici kolovaly a daleko od lid\u00ed, kte\u0159\u00ed mu ubli\u017eovali. Zde jej nikdo nikdy nena\u0161el. Nikdo sem nechodil. Jen on. Bill.<\/p>\n<\/div>\n
Li\u0161il se od ostatn\u00edch natolik, \u017ee jej brali jako vet\u0159elce. Snad se jej i trochu b\u00e1li. Bill byl velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chlapec. Jeho extravagantn\u00ed zjev mnoho star\u0161\u00edch obyvatel skoro odpuzoval. Mo\u017en\u00e1 jim vadilo jeho \u0161edo \u010dern\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed, kter\u00fdm si zv\u00fdraz\u0148oval sv\u00e1 velik\u00e1 \u010dokol\u00e1dov\u00e1 o\u010dka, mo\u017en\u00e1 to byl jeho \u00fa\u010des, kter\u00fd lidem vadil. P\u0159eci jen u chlapce \u010dasto nevid\u00edte \u010dern\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy, perfektn\u011b vy\u017eehlen\u00e9 a upraven\u00e9. Mohly jim vadit i nehty, kter\u00e9 mu upravovala jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka Sofie. I oble\u010den\u00ed mohlo na n\u011bkter\u00e9 p\u016fsobit vulg\u00e1rn\u011b, ale Bill m\u011bl v\u017edy svou hlavu a odm\u00edtal se pod\u0159izovat okol\u00ed, cht\u011bl b\u00fdt v\u00fdjime\u010dn\u00fd a cht\u011bl b\u00fdt ve st\u0159edu d\u011bn\u00ed. A to se mu da\u0159ilo. A\u010dkoliv byl r\u00e1d st\u0159edem pozornosti, m\u00edval i obdob\u00ed, kdy se cht\u011bl ukr\u00fdt p\u0159ed sv\u011btem. A pr\u00e1v\u011b proto chod\u00edval k z\u00e1me\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
D\u0159\u00edve sem chod\u00edval m\u00e1lokdy, tak dvakr\u00e1t, t\u0159ikr\u00e1t do m\u011bs\u00edce, ale posledn\u00ed dobou se jeho n\u00e1v\u0161t\u011bvy zapadl\u00e9ho domu st\u00e1valy \u010dast\u011bj\u0161\u00edmi. Bylo to kv\u016fli n\u011bmu. Kv\u016fli tomu klukovi, co se sem p\u0159ist\u011bhoval a ka\u017ed\u00fd jej m\u011bl hned r\u00e1d. Ka\u017ed\u00fd s n\u00edm cht\u011bl kamar\u00e1dit, ka\u017ed\u00fd s n\u00edm cht\u011bl tr\u00e1vit voln\u00fd \u010das. B\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed se stal st\u0159edem pozornosti a Bill nem\u011bl jedinou \u0161anci vyrovnat se mu. Byl p\u0159\u00edli\u0161 dokonal\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Tom.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapec se sv\u011btl\u00fdmi spleten\u00fdmi vlasy a le\u017e\u00e9rn\u00edm stylem obl\u00e9k\u00e1n\u00ed. Na Billa p\u016fsobil velmi zvl\u00e1\u0161tn\u011b, mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee se na n\u011bj ned\u00edval skrz prsty. Dokonce si k n\u011bmu ve \u0161kole sedl a cht\u011bl zapo\u010d\u00edt rozhovor. Jen\u017ee to by mu nesm\u011bl Wyatt poklepat na rameno a odt\u00e1hnout jej pry\u010d. A Bill si stejn\u011b nebyl jist\u00fd, jestli by s n\u00edm mluvil. Nav\u00edc nab\u00fdval na dojmu, \u017ee to byla jen pouh\u00e1 p\u0159etv\u00e1\u0159ka, proto\u017ee, kdykoliv spolu byli v jedn\u00e9 m\u00edstnosti, \u010di sed\u011bli ve stejn\u00e9m autobusu do Loitsche, Tom se k n\u011bmu neznal. A i p\u0159esto na n\u011bj Bill nemohl p\u0159estat myslet. Jeho jm\u00e9no si zapamatoval hned, jakmile se majiteli pod\u00edval do mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed a v\u011bd\u011bl, \u017ee tyhle o\u010di jsou ty prav\u00e9, jen ten chlapec, kter\u00e9mu pat\u0159ily, se prav\u00fdm nejevil.<\/p>\n<\/div>\n
Bill sed\u011bl ve star\u00e9m pokoji, kter\u00fd d\u0159\u00edve slou\u017eil jako lo\u017enice, dokonce i postel zde byla, ani matrace na n\u00ed nechyb\u011bly. Byly tu i dva pol\u0161t\u00e1\u0159e a jedna velik\u00e1 p\u0159ikr\u00fdvka, v\u0161e tady p\u016fsobilo sentiment\u00e1ln\u011b. Kr\u00e1su tomuto m\u00edstu dod\u00e1valo spadan\u00e9 barevn\u00e9 list\u00ed z javor\u016f, kter\u00e9 rostly za nedalek\u00fdm plotem s tajemnou brankou a v\u00edtr jej odv\u00e1l a\u017e sem. Pokoj byl sice bez stropu, kter\u00fd mu sebrala vich\u0159ice p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny, ale i tak to bylo pro Billa to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto v dom\u011b, a proto zde tr\u00e1vil nejv\u00edc \u010dasu. Sed\u00e1val do star\u00e9ho k\u0159esla, kter\u00e9 si odsunul k pr\u00e1zdn\u00e9mu oknu a pozoroval, co se d\u011bje okolo. Ze silnice na d\u016fm skoro vid\u011bt nebylo, ov\u0161em z domu na ulici to bylo naopak. Bill pozoroval postar\u0161\u00ed babky s n\u00e1kupn\u00edmi ta\u0161kami, kdy\u017e p\u0159ijely z m\u011bsta z velk\u00fdch n\u00e1kup\u016f v supermarketu a rozho\u0159\u010den\u011b drmolily, \u017ee v\u0161echny reg\u00e1ly u\u017e jsou zase p\u0159est\u011bhovan\u00e9 jinak, ne\u017e tomu bylo minule a ony, chud\u011bry star\u00e9, musely v\u0161echno op\u011bt hledat.<\/p>\n<\/div>\n
Zahl\u00e9dl dokonce i parti\u010dku m\u00edstn\u00edch frajer\u016f, co mu ztrp\u010dovali \u017eivot. Chv\u00edli se d\u00edval, jak se sna\u017e\u00ed proj\u00edt kovovou br\u00e1nou, ale pak na n\u011b n\u011bkdo zahalekal a oni utekli. Ulevilo se mu, \u017ee s nimi nebyl Tom. S\u00e1m ani nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, cht\u011bl, aby nebyl Tom stejn\u011b zl\u00fd a n\u00e1silnick\u00fd jako Wyatt a ostatn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
K\u0159up!<\/p>\n<\/div>\n
Bill se s trhnut\u00edm oto\u010dil do star\u00e9ho pokoje a naslouchal. Vsadil by cokoliv, \u017ee se domem n\u011bkdo pohyboval. Jen\u017ee kdo to mohl b\u00fdt? V\u017edy\u0165 nikdo jin\u00fd sem nikdy nena\u0161el cestu jako Bill, nebo snad ano?<\/p>\n<\/div>\n
K\u0159up, k\u0159up!<\/p>\n<\/div>\n
A\u0165 to byl kdokoliv, rozhodn\u011b si ned\u00e1val z\u00e1le\u017eet na tom, aby byl potichu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si stoupl a do\u0161el k vyvr\u00e1cen\u00fdm dve\u0159\u00edm pokoje. Cht\u011bl rychle zjistit, kdo je tady, aby m\u011bl \u010das ut\u00e9ct. B\u00e1l se, aby to nebyla Wyattova parta a on nedostal p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r ran.<\/p>\n<\/div>\n
Schoval se za roh a vy\u010dk\u00e1val, kdo se objev\u00ed, kroky se neust\u00e1le p\u0159ibli\u017eovaly, byly hlasit\u011bj\u0161\u00ed a hlasit\u011bj\u0161\u00ed. Bill chvilku uva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee by vzal nohy na ramena, ani\u017e by zjistil, kdo to je, ale tato my\u0161lenka z\u016fstala nenapln\u011bn\u00e1, proto\u017ee v tu chv\u00edli do dve\u0159\u00ed vkro\u010dil vysok\u00fd sv\u011btlovlas\u00fd kluk v oble\u010den\u00ed alespo\u0148 o \u010dty\u0159i \u010d\u00edsla v\u011bt\u0161\u00edm ne\u017e pot\u0159eboval.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se zaj\u00edkl a rychle si dal ruku p\u0159ed pusu, jako by jej snad mohla zachr\u00e1nit p\u0159ed Tomov\u00fdm p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem. Tom se zastavil a z\u00edral na Billa jako na stvo\u0159en\u00ed z jin\u00e9ho sv\u011bta. I kdy\u017e, a\u017e tak moc se nepletl. Ne\u010dekal, \u017ee by tu n\u011bkdo mohl b\u00fdt. Ode dne, kdy se p\u0159ist\u011bhoval do t\u00e9hle vesni\u010dky, sem chodil pravideln\u011b. Schov\u00e1val se tak p\u0159ed partou m\u00edstn\u00edch blbe\u010dk\u016f, necht\u011bl s nimi m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho, byli tak p\u0159\u00edzemn\u00ed a hloup\u00ed, necht\u011bl s nimi ztr\u00e1cet \u010das. Chod\u00edval do zapadl\u00e9ho domu, aby byl s\u00e1m a mohl se ut\u00e1p\u011bt v depres\u00edch, proto\u017ee jej proti jeho v\u016fli p\u0159est\u011bhovali z Berl\u00edna sem. V\u017edy\u0165 se tomu ani nedalo \u0159\u00edkat vesnice.<\/p>\n<\/div>\n
Bill \u010dekal cokoliv, ale rozhodn\u011b ne, to co se stalo.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, ty jsi Bill, \u017ee jo? Chod\u00edme spolu do \u0161koly.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill jen napr\u00e1zdno pootev\u0159el rty, ale \u017e\u00e1dn\u00e1 slova nedok\u00e1zal vymyslet. Ne\u010dekal, \u017ee by na n\u011bj Tom mohl doopravdy promluvit. Po tom fiasku ve \u0161kole u\u017e to nikdy nezkusil.<\/p>\n<\/div>\n
„A-ahoj,“ vykoktal ze sebe Bill a zmaten\u011b na Toma poulil o\u010di. Tom se m\u00edrn\u011b usm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Chod\u00ed\u0161 sem \u010dasto?“ zeptal se Tom. Sna\u017eil se jak\u00fdmkoliv zp\u016fsobem nav\u00e1zat s \u010dernovlas\u00fdm chlapcem hovor. hrozn\u011b moc si s n\u00edm cht\u011bl pov\u00eddat, ale bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se k n\u011bmu dostat. Neust\u00e1le jej obklopovaly davy chlapc\u016f i d\u00edvek a on s nimi ze slu\u0161nosti promrhal cel\u00e9 odpoledne. Jedin\u00fd, s k\u00fdm cht\u011bl doopravdy mluvit, byl pr\u00e1v\u011b Bill. Od prvn\u00edho okam\u017eiku tu\u0161il, \u017ee je v\u00fdjime\u010dn\u00fd. A on m\u011bl r\u00e1d v\u00fdjime\u010dn\u00e9 osobnosti. Nesn\u00e1\u0161el ty, co se chytali lep\u0161\u00edch a siln\u011bj\u0161\u00edch, aby sami vynikli a nemuseli pro to nic ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo.“ \u0159ekl Bill a pomalu p\u0159ed Tomem couval. Neuv\u011bdomil si v\u0161ak, \u017ee za n\u00edm stoj\u00ed postel, a jak dlouh\u00fd tak \u0161irok\u00fd se na ni rozpl\u00e1cnul. Zav\u0159el o\u010di a \u010dekal, \u017ee se mu Tom vysm\u011bje, ale nic se ned\u011blo. Zkusil proto otev\u0159\u00edt jedno oko, a kdy\u017e zjistil, \u017ee se nad n\u00edm Tom pobaven\u011b skl\u00e1n\u00ed a pod\u00e1v\u00e1 mu pomocnou ruku, otev\u0159el i druh\u00e9 oko a s jemn\u00fdm stydliv\u00fdm \u00fasm\u011bvem jej chytil za nab\u00edzenou ruku a nechal se zvednout zp\u00e1tky na nohy.<\/p>\n<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku?“ optal se Tom, aby se ujistil, \u017ee se Billovi p\u0159i tom p\u00e1du nepochroumalo jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko. Bill p\u0159ik\u00fdvl na souhlas a zv\u011bdav\u011b si Toma prohl\u00ed\u017eel. Takhle zbl\u00edzka byl je\u0161t\u011b hez\u010d\u00ed ne\u017e obvykle. Bill si mohl v\u0161imnout, \u017ee barva Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed nen\u00ed jen oby\u010dejn\u011b hn\u011bd\u00e1, n\u00fdbr\u017e zlatav\u011b \u010dokol\u00e1dov\u011b medov\u00e1, a tvar o\u010d\u00ed byl sladce mandlov\u00fd. Jeho nos p\u016fsobil a\u017e d\u011bcky kulat\u011b, zato jeho rty vypov\u00eddaly o mnoh\u00fdch zku\u0161enostech. Tak kr\u00e1sn\u011b krojen\u00e9 rty Bill u\u017e dlouho nevid\u011bl. Samoz\u0159ejm\u011b z \u010dasopis\u016f znal kr\u00e1sky, kter\u00e9 se zd\u00e1ly b\u00fdt navenek dokonal\u00e9, ale jak pozd\u011bji zjistil, retu\u0161ovac\u00ed programy dok\u00e1\u017e\u00ed z\u00e1zraky. Ale Tom byl te\u010f a tady a jeho rty byly prost\u011b k nakousnut\u00ed. Jejich dokonalost podtrhovaly dv\u011b st\u0159\u00edbrn\u00e9 kuli\u010dky v lev\u00e9m koutku spodn\u00edho rtu. Jeho tv\u00e1\u0159 byla hladk\u00e1 a kr\u00e1sn\u011b op\u00e1len\u00e1 od slun\u00ed\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
Tom si p\u0159ipadal jak pod rentgenem.<\/p>\n<\/div>\n
„Copak?“ usm\u00e1l se, kdy\u017e sledoval jak Billova o\u010dka bloud\u00ed po jeho obli\u010deji.<\/p>\n<\/div>\n
„Nic,“ \u0161pitl Bill a sklopil pohled.<\/p>\n<\/div>\n
Tom jej jemn\u011b chytl za bradu a zvedl jeho obli\u010dej tak, aby na n\u011bj dob\u0159e vid\u011bl. Palcem jej pohladil po l\u00edci a usm\u00e1l se.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsi tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill nakrabatil \u010delo a zamra\u010dil se. Nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e mu n\u011bkdo \u0159\u00edkal, \u017ee se li\u0161\u00ed. S\u00e1m to v\u011bd\u011bl moc dob\u0159e. Nevadilo mu b\u00fdt jin\u00fd, ale nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e mu to n\u011bkdo neust\u00e1le p\u0159edhazoval.<\/p>\n<\/div>\n
„Neur\u00e1\u017eej se, nemysl\u00edm to zle. L\u00edb\u00ed se mi to,“ pousm\u00e1l se Tom. P\u0159ipadal si trochu divn\u011b, ale v Billov\u011b bl\u00edzk\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti se musel usm\u00edvat. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by byl v jeho bl\u00edzkosti nabru\u010den\u00fd nebo m\u011bl \u0161patnou n\u00e1ladu. To snad ani ne\u0161lo. A\u010dkoliv Billa skoro nikdo nem\u011bl r\u00e1d a ve \u0161kole m\u011bl jen p\u00e1r kamar\u00e1d\u016f, m\u011bl pro n\u011b v\u017edy schovan\u00fd kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom si p\u0159\u00e1l, aby ty \u00fasm\u011bvy mohly pat\u0159it i jemu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill vykulil o\u010di. Bylo to poprv\u00e9, co n\u011bkdo \u0159ekl, \u017ee se mu l\u00edb\u00ed. Vlastn\u011b to ne\u0159ekl tak \u00fapln\u011b, ale n\u00e1znak tam p\u0159eci byl, nemohl se p\u0159eslechnout. Malinko se usm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Bude\u0161 tu i z\u00edtra?“ zeptal se Tom v nad\u011bji, \u017ee si tu s n\u00edm z\u00edtra bude moci zase pov\u00eddat.<\/p>\n<\/div>\n
Odpov\u011bd\u00ed mu bylo Billovo slab\u00e9 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed a jemn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Vanity<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Vanity Zch\u00e1tral\u00fd d\u016fm na konci vesnice u\u017e dlouh\u00e1 l\u00e9ta nikdo neob\u00fdval. A bylo to zn\u00e1t. P\u0159\u00edjezdov\u00e1 cesta byla zarostl\u00e1 kop\u0159ivami vysok\u00fdmi do jednoho metru a star\u00fd, polorozpadl\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd plot, byl prorostl\u00fd bodl\u00e1\u010d\u00edm. Za rozrostl\u00fdm \u0161\u00edpkov\u00fdm ke\u0159em, na kter\u00e9m se jako gran\u00e1ty<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13420","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13420","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13420"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13420\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13420"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13420"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13420"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}