{"id":13434,"date":"2009-09-24T14:30:00","date_gmt":"2009-09-24T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13402"},"modified":"2009-09-24T14:30:00","modified_gmt":"2009-09-24T13:30:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-59","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/24\/muj-pohadkovy-princ-59\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 59."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rann\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky, a\u017e dote\u010f skryty za mal\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi mr\u00e1\u010dky, opatrn\u011b shl\u00e9dly dol\u016f na je\u0161t\u011b st\u00e1le sp\u00edc\u00ed zem, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala probouzet do dal\u0161\u00edho letn\u00edho dne. Zv\u011bdav\u011b nakoukly dol\u016f a nato svou z\u00e1\u0159\u00ed osv\u00edtily mal\u00e9 ok\u00e9nko, nakukuj\u00edc tak dovnit\u0159. Netrvalo dlouho a jejich jas a teplo dopadlo na porcel\u00e1nov\u011b b\u00edlou tv\u00e1\u0159 \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00e1 se b\u011bhem n\u011bkolika m\u00e1lo vte\u0159in zm\u011bnila z poklidn\u00e9 na m\u00edrn\u011b vyd\u011b\u0161enou a jej\u00ed\u017e majitel te\u010f sebou polekan\u011b trhnul, ti\u0161e vzdychaj\u00edc. B\u00edl\u00e1 pe\u0159ina se m\u00edrn\u011b zavrt\u011bla a odhalila tak k\u0159ehk\u00e9 t\u0159esouc\u00ed se t\u011bl\u00ed\u010dko, kter\u00e9 se te\u010f na posteli jen bezmocn\u011b zm\u00edtalo, hledaj\u00ed n\u011bco, \u010deho by se mohlo zachytit, n\u011bco, co by mu pomohlo.<\/div>\n
„Tomi, l\u00e1sko, pros\u00edm, ne! Tom\u00ed\u0161ku…“ v\u00fdraz v Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, a\u017e dote\u010f poklidn\u00fd a sp\u00edc\u00ed se zm\u011bnil na zoufal\u00fd a Bill jen vyd\u011b\u0161en\u011b otev\u0159el o\u010di od sebe, zhluboka d\u00fdchaj\u00edc. Rychle t\u011bkal pohledem po pokoji, oz\u00e1\u0159en\u00e9m sluncem a kdy\u017e mu pta\u010d\u00ed cvrlik\u00e1n\u00ed na parapetu jeho okna napov\u011bd\u011blo, \u017ee u\u017e je op\u011bt r\u00e1no, klidn\u011b vydechl a pomalu se posadil na posteli, op\u00edraj\u00edc se o sv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Z o\u010d\u00ed mu utekla mal\u00e1 slzi\u010dka smutku a bolesti, kdy\u017e se mu v mysli vybavila vzpom\u00ednka na dne\u0161n\u00ed sen. Byl dal\u0161\u00ed, dal\u0161\u00ed z t\u011bch, kter\u00e9 ka\u017edou noc ovl\u00e1dly Billovu mysl a nutily jej pro\u017e\u00edvat je od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce, se v\u0161\u00edm v\u0161udy, s radost\u00ed a \u0161t\u011bst\u00edm, kter\u00fdm za\u010d\u00ednaly, ale i s bolest\u00ed a hr\u016fzou, kter\u00e1 t\u011bch p\u00e1r okam\u017eik\u016f kr\u00e1sn\u00e9ho zal\u00e1skovan\u00e9ho sn\u011bn\u00ed vyst\u0159\u00eddala. Objevovala se pravideln\u011b v Billov\u00fdch snech, s ka\u017edou dal\u0161\u00ed noc\u00ed v nich s\u00edlila a \u010dinila je tak je\u0161t\u011b d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00edmi a stra\u0161n\u011bj\u0161\u00edmi. Nebyly jin\u00e9, dokonce ani tenhle, ze kter\u00e9ho se Bill p\u0159ed chvilinkou probudil se strachem v o\u010d\u00edch se nijak neodli\u0161oval od t\u011bch ostatn\u00edch. Byly stejn\u00e9, nijak nem\u011bnily sv\u016fj d\u011bj, svou podstatu ani postavy, kter\u00e9 jim dominovaly. V\u017edy m\u011bly stejn\u00fd za\u010d\u00e1tek, stejnou z\u00e1pletku i stejn\u00fd konec a dopad, kter\u00fd Billa ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no po probuzen\u00ed donutil k slz\u00e1m. Jako pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Ub\u011bhlo sotva p\u00e1r dn\u00ed od toho nejhor\u0161\u00edho okam\u017eiku v Billov\u011b \u017eivot\u011b a od chv\u00edle, kdy si dal za c\u00edl nevzd\u00e1vat se p\u0159edem, ale bojovat a m\u00edt v sob\u011b skrytou nad\u011bji a l\u00e1sku. Bylo to jen n\u011bkolik des\u00edtek hodin od toho dne, kdy jeho dosavadn\u00ed \u0161\u0165astn\u00fd a spokojen\u00fd \u017eivot zm\u011bnila skute\u010dnost, pravda o Tomov\u011b zdravotn\u00edm stavu, se kterou se u\u017e od jej\u00edho zji\u0161t\u011bn\u00ed za\u010d\u00ednal kousek po kousku vyrovn\u00e1vat. Nebylo to v\u016fbec nic lehk\u00e9ho, nic, co by se dalo zvl\u00e1dnout b\u011bhem jednoho dne, Bill se v\u0161ak nevzd\u00e1val. St\u00e1le v\u011b\u0159il sob\u011b i sv\u00e9mu srdci a p\u0159esto, \u017ee ka\u017ed\u00fd dal\u0161\u00ed, by\u0165 malilink\u00fd kr\u016f\u010dek nebyl v\u016fbec snadn\u00fd, pro Billa to bylo n\u011bco, s \u010d\u00edm se mus\u00ed sm\u00ed\u0159it, s \u010d\u00edm se mus\u00ed vyrovnat a s \u010d\u00edm mus\u00ed bojovat tak dlouho, jak jen bude moci. U\u017e p\u0159ed n\u011bkolika dny p\u0159iznal s\u00e1m sob\u011b, \u017ee sed\u011bt jen doma, tr\u00e1pit se a u\u017e\u00edrat se ne\u0161t\u011bst\u00edm, kter\u00e9 jej i Toma potkalo by pro n\u011bj nem\u011blo \u017e\u00e1dnou cenu. Necht\u011bl lh\u00e1t s\u00e1m sob\u011b, necht\u011bl se nechat ovl\u00e1dat sv\u00fdmi bolestiv\u00fdmi my\u0161lenkami, kter\u00e9 se jako ostr\u00e9 no\u017ee zabod\u00e1valy do jeho srdce a u\u017e v\u016fbec necht\u011bl jen tak ne\u010dinn\u011b sed\u011bt a \u010dekat, a\u017e mu n\u011bco zrovna spadne do kl\u00edna. Pln\u011b si uv\u011bdomoval, co je te\u010f pro n\u011bj nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, uv\u011bdomoval si, co v\u0161echno na n\u011bm z\u00e1vis\u00ed a tak\u00e9 se rozhodl to plnit. Nebylo dne, kdy by alespo\u0148 t\u0159i hodiny neprosed\u011bl u Tomova l\u016f\u017eka a oddan\u011b nehled\u011bl do jeho st\u00e1le nehybn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 ani za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed nezm\u011bnila sv\u016fj sp\u00edc\u00ed v\u00fdraz. Tom byl st\u00e1le je\u0161t\u011b ve sp\u00e1nku<\/em>, nesta\u010dil se ani procitnout, to v\u0161ak Billovi v\u016fbec nevadilo. Nechodil za n\u00edm proto, \u017ee by musel. Chodil za n\u00edm proto, \u017ee jej miloval a z\u00e1le\u017eelo mu jak na jeho zdrav\u00ed, tak i na Tomovi samotn\u00e9m. Moc dob\u0159e c\u00edtil, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt on, kdo bude Tomovi se v\u0161\u00edm pom\u00e1hat, a\u017e se probud\u00ed, bude to on, kdo mu mus\u00ed b\u00fdt st\u00e1le nabl\u00edzku a bude to on, kdo Tomovi mus\u00ed b\u00fdt oporou a t\u00edm nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem v Tomov\u011b \u017eivot\u011b.<\/div>\n
A tak to Bill tak\u00e9 cht\u011bl. Necht\u011bl b\u00fdt n\u011bk\u00fdm nevd\u011b\u010dn\u00fdm a Toma si nev\u0161\u00edmat, ne te\u010f, kdy\u017e zjistil, jak\u00e9 budou m\u00edt jeho zran\u011bn\u00ed n\u00e1sledky, se kter\u00fdmi se u\u017e za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed stihl alespo\u0148 tro\u0161ku vyrovnat. Sice to pro n\u011bj nebylo nic lehk\u00e9ho, v\u0161echno bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00e9 a citliv\u00e9, v Billovi se v\u0161ak sta\u010dilo zrodit n\u011bco, den ode dne siln\u011bj\u0161\u00edho a intenzivn\u011bj\u0161\u00edho. Najednou jakoby v sob\u011b poc\u00edtil s\u00edlu a odvahu bojovat a nevzd\u00e1vat se a toho pocitu tak\u00e9 pat\u0159i\u010dn\u011b vyu\u017eil. Dod\u00e1val mu svou intenzitou tolik energie a odvahy, \u017ee Bill ani s\u00e1m nev\u011bd\u011bl, kde se v n\u011bm bere, ale i p\u0159esto, \u017ee se te\u010f Bill c\u00edtil mnohem l\u00e9pe, ne\u017e p\u0159ed n\u011bkolika dny, jeho o\u010di se v\u017edy zalily slzami, kdy\u017e pohl\u00e9dl do Tomovy tv\u00e1\u0159e a lehce stiskl jeho chladnou dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. Proti tomuhle, proti k\u0159ehk\u00e9mu srd\u00ed\u010dku, proti tolik siln\u00fdm cit\u016fm a l\u00e1sce, kter\u00e1 sta\u010dila v Billovi vzr\u016fst byl tenhle nov\u00fd pocit s\u00edly a odhodl\u00e1n\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Slab\u00fd na to, aby dok\u00e1zal Billovy slzy zadr\u017eet. Ne\u0161lo to, mo\u017en\u00e1 i proto, \u017ee Bill s\u00e1m se jim nebr\u00e1nil a ani se jim nesna\u017eil br\u00e1nit.<\/p>\n<\/div>\n
Doma p\u0159ed maminkou, v nemocnici p\u0159ed doktorem, se sna\u017eil b\u00fdt siln\u00fd a tak\u00e9 se mu to da\u0159ilo, jakmile se v\u0161ak za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e nemocni\u010dn\u00edho pokoje a jemu se naskytl pohled do tolik zn\u00e1m\u00e9 a milovan\u00e9 tv\u00e1\u0159e, pocity nad jeho odvahou a odhodlanost\u00ed pln\u011b zv\u00edt\u011bzily. Sta\u010dil jen jeden pohled na pevn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka s dlouh\u00fdmi \u0159asami, na sv\u011btl\u00e9 ch\u0159\u00edp\u00ed u nosu, na pln\u00e9 rty se dv\u011bma kovov\u00fdmi kuli\u010dkami v tom spodn\u00edm a Bill nedok\u00e1zal potla\u010dit slzy, kter\u00e9 mu jedin\u00fd pouh\u00fd pohled na jeho l\u00e1sku vehnal do o\u010d\u00ed. I tak se v\u0161ak sna\u017eil b\u00fdt Tomovi nabl\u00edzku co nej\u010dast\u011bji a ka\u017ed\u00fd den odj\u00ed\u017ed\u011bl z nemocnice a\u017e ve\u010der, d\u00e1vno po n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edch hodin\u00e1ch, kter\u00e9 mu l\u00e9ka\u0159 povolil poru\u0161ovat a Bill mu byl za to neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd. Nevadilo mu, \u017ee jej Tom nevn\u00edm\u00e1, nemluv\u00ed a dokonce ani nev\u00ed, \u017ee je tam Bill pr\u00e1v\u011b s n\u00edm. Pro n\u011bj bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, \u017ee m\u016f\u017ee alespo\u0148 p\u00e1r chvil str\u00e1vit v Tomov\u011b bl\u00edzkosti, dr\u017eet jej za ruku a kr\u00e1tk\u00fdmi pohledy do jeho tv\u00e1\u0159e sb\u00edrat odvahu a s\u00edlu na dal\u0161\u00ed nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed dny…<\/p>\n<\/div>\n
Z Billov\u00fdch o\u010dek se vyronila dal\u0161\u00ed mal\u00e1 slzi\u010dka a Bill si ji h\u0159betem ru\u010dky rychle set\u0159el, vrt\u00edc p\u0159itom hlavinkou. Necht\u011bl te\u010f plakat. Odhodlan\u011b spustil no\u017eky z postele a vydal se ke sv\u00e9 p\u016flce sk\u0159\u00edn\u011b, ve kter\u00e9 m\u011bl oble\u010den\u00ed. Nev\u011bd\u011bl sice, kolik je hodin, podle rann\u00edch, rozz\u00e1\u0159en\u00fdch slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f, rozprost\u00edraj\u00edc\u00edch se v ka\u017ed\u00e9m kout\u011b jeho pokoje v\u0161ak usoudil, \u017ee bude asi n\u011bco kolem osm\u00e9 a\u017e dev\u00e1t\u00e9 hodiny r\u00e1no. S my\u0161lenkami n\u011bkde u tepl\u00e9 sn\u00eddan\u011b zamy\u0161len\u011b otev\u0159el jednu p\u016flku velk\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b, kdy\u017e v\u0161ak pozdvihl pohled od sv\u00fdch bos\u00fdch no\u017eek, aby si mohl vybrat n\u011bjak\u00e9 \u010dist\u00e9 tri\u010dko, dech se mu zatajil a u srd\u00ed\u010dka jej prudce p\u00edchlo. V\u0161echny jeho my\u0161lenky se r\u00e1zem rozplynuly a Bill jen p\u0159ekvapen\u011b z\u00edral na Tomovy pe\u010dliv\u011b srovnan\u00e9 hrom\u00e1dky tri\u010dek, mikin a v\u0161eho jin\u00e9ho. V\u016fbec si neuv\u011bdomil, \u017ee neotev\u0159el svou polovinu sk\u0159\u00edn\u011b, ale tu jeho, proto te\u010f jen st\u00e1l a malinko vyjeven\u011b hled\u011bl na Tomovo \u00fahledn\u011b poskl\u00e1dan\u00e9 oble\u010den\u00ed, ani\u017e by si uv\u011bdomoval, k \u010demu se pr\u00e1v\u011b chyst\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu, velmi pomalounku vzt\u00e1hnul svou hubenou ru\u010dku a opatrn\u011b vzal do dlan\u00ed Tomovo b\u00edl\u00e9 tri\u010dko, le\u017e\u00edc\u00ed na \u00fapln\u00e9m vr\u0161ku hrom\u00e1dky. Lehce jej stisknul dlan\u00ed a pozvedl jej k \u00farovni sv\u00e9ho obli\u010deje, nosem tak zkoumaj\u00edc v\u016fni l\u00e1tky, kter\u00e1 byla pro n\u011bj tou nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b. Zamiloval si ji u\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy om\u00e1mila a ovl\u00e1dla jeho smysly a t\u00edm si jej dokonale z\u00edskala. Nikdy se mu nezprotivila, ba pr\u00e1v\u011b naopak. A i te\u010f, kdy\u017e ji Bill\u016fv \u010dich zaznamenal asi u\u017e post\u00e9, necht\u011bl se j\u00ed za \u017e\u00e1dnou cenu vzd\u00e1t, stejn\u011b tak jako Bill, kter\u00fd ji pln\u00fdmi dou\u0161ky vs\u00e1val a vdechoval nosem, p\u0159iv\u00edraj\u00edc o\u010di nad tou n\u00e1dherou, kter\u00e1 jej na okam\u017eik sta\u010dila zbavit v\u0161ech jeho starost\u00ed, my\u0161lenek a tr\u00e1pen\u00ed.<\/div>\n
„Ach, Tomi,“ \u0161pitl zasn\u011bn\u00fdm hl\u00e1skem jm\u00e9no majitele t\u00e9 n\u00e1dhern\u011b von\u00edc\u00ed kr\u00e1sy a c\u00edtil, jak se mu po tv\u00e1\u0159i koulej\u00ed dal\u0161\u00ed slan\u00e9 kapi\u010dky. Rychle si razily cesti\u010dku po jeho tv\u00e1\u0159i a za p\u00e1r vte\u0159in u\u017e se lehce vpily do sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9 l\u00e1tky tri\u010dka, kter\u00e9 si te\u010f Bill p\u0159itisknul ke sv\u00e9mu prudce bu\u0161\u00edc\u00edmu srd\u00ed\u010dku jako ten nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed poklad a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, sna\u017e\u00edc se tak z\u016fstat alespo\u0148 chvilku ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch se svou l\u00e1skou.<\/div>\n
Z jeho sn\u011bn\u00ed jej v\u0161ak vyru\u0161ilo tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, kter\u00e9 se vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozneslo cel\u00fdm pokojem a p\u0159inutilo tak Billa vzhl\u00e9dnout. Pomalounku vr\u00e1til b\u00edl\u00e9 tri\u010dko na sv\u00e9 m\u00edsto a kdy\u017e se mu dostalo dal\u0161\u00edho nal\u00e9hav\u00e9ho zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, rychle k nim p\u0159icupital, s\u00e1hl po klice a jedn\u00edm pohybem je otev\u0159el. Bylo mu jasn\u00e9, kdo za nimi stoj\u00ed, proto se pokusil o mal\u00fd \u00fasm\u011bv a dve\u0159e v\u00edce pootev\u0159el.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, maminko,“ pozdravil Ann, kter\u00e1 se na n\u011bj usm\u00e1la a dlan\u00ed jemn\u011b pohladila jeho vl\u00e1sky. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtila, \u017ee je Bill u\u017e p\u00e1r chvilek vzh\u016fru, proto si dodala odvahy a zad\u00edvala se sv\u00e9mu synkovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Billi. Promi\u0148, jestli t\u011b bud\u00edm, ale… pr\u00e1v\u011b jsem nachystala sn\u00eddani, tak jsem si \u0159\u00edkala, \u017ee bychom mohli posn\u00eddat spolu. M\u00e1m potom je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci, tak\u017ee za Tomem bychom jeli a\u017e odpoledne,“ dodala a nato uvid\u011bla, jak Bill souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou. V duchu se j\u00ed ulevilo a Ann si jen sotva sly\u0161iteln\u011b oddychla. V posledn\u00edch dnech j\u00ed d\u011blal Bill radost hlavn\u011b t\u00edm, \u017ee jedl. Vr\u00e1til se ke sv\u00fdm pravideln\u00fdm d\u00e1vk\u00e1m j\u00eddla, kter\u00e9 se sice o n\u011bco zmen\u0161ily, p\u0159esto v\u0161ak m\u011bla Ann o starost m\u00ed\u0148. Pousm\u00e1la se a mrkla na Billa, kter\u00fd souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, maminko, p\u0159ijdu. Jenom se mus\u00edm p\u0159evl\u00e9ci,“ dodal a na mamin\u010din souhlas odb\u011bhl ke sv\u00e9 sk\u0159\u00edni s oble\u010den\u00edm, p\u0159evl\u00e9kaj\u00edc se tak do \u010dist\u00fdch kousk\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo u\u017e p\u00e1r hodin po poledni a odpoledn\u00ed slun\u00ed\u010dko se op\u00edralo do oken nemocnice, dod\u00e1vaj\u00edc tak b\u00edl\u00fdm pokoj\u016fm a chodb\u00e1m trochu barvy. Dve\u0159e nemocni\u010dn\u00edho pokoje ti\u0161e cvakly a poodhalily tak hubenou \u010dernovlasou os\u016fbku, kter\u00e1 pomalounku vstoupila dovnit\u0159 a ti\u0161e je za sebou op\u011bt zav\u0159ela. Bylo u\u017e odpoledne a Annino auto st\u00e1lo na velk\u00e9m parkovi\u0161ti p\u0159ed nemocnic\u00ed, te\u010f zcela osamoceno. Zat\u00edmco Ann se vydala k ordinaci te\u010f u\u017e zn\u00e1m\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e, kter\u00fd j\u00ed ka\u017ed\u00fd den poskytoval nov\u00e9 informace o Tomov\u011b stavu, Billovy tich\u00e9 kr\u016f\u010dky sm\u011b\u0159ovaly n\u011bkam \u00fapln\u011b jinam. K nemocni\u010dn\u00edmu pokoji a k jeho l\u00e1sce, kterou Bill znova tou\u017eil spat\u0159it. Co nejti\u0161eji za sebou zav\u0159el b\u00edl\u00e9 dve\u0159e a oto\u010dil se do pokoje. Vypadalo to, \u017ee sestra pr\u00e1v\u011b ode\u0161la a krom\u011b n\u011bj tu te\u010f nikdo nen\u00ed. Vlastn\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkdo.<\/div>\n
Bill malinko zamrkal a sto\u010dil pohled k nemocni\u010dn\u00ed posteli a b\u00edl\u00e9 pe\u0159in\u011b na n\u00ed, pod kterou se r\u00fdsovaly zn\u00e1m\u00e9 tvary a obrysy. Pomalounku p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e a kdy\u017e jeho o\u010dka spat\u0159ila st\u00e1le klidnou sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159, m\u00edrn\u011b se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Ahoj, Tomi,“ p\u00edpl t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky postel obe\u0161el, aby se mohl posadit na malou \u017eidli\u010dku u Tomovy postele, na kter\u00e9 tr\u00e1vil denn\u011b n\u011bkolik hodin. Lehounce Toma pol\u00edbil na \u010delo a nato se kone\u010dn\u011b posadil, up\u00edraj\u00edc sv\u016fj pohled, pln\u00fd l\u00e1sky na nic nevn\u00edmaj\u00edc\u00ed os\u016fbku p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Dnes jsem tu o malinko pozd\u011bji, maminka m\u011bla je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci, proto jsme tu nestihli b\u00fdt d\u0159\u00edv. Nezlob se,“ \u0161pitl tichounk\u00fdm hl\u00e1skem a jemn\u011b pohladil h\u0159bet Tomovy ruky, le\u017e\u00edc\u00ed pod\u00e9l jeho nehybn\u00e9ho t\u011bla. Ka\u017ed\u00fd den si s n\u00edm takhle pov\u00eddal, i p\u0159esto, \u017ee se mu nikdy nedostalo \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi. V\u016fbec mu to v\u0161ak nevadilo. Byl vd\u011b\u010dn\u00fd i za t\u011bch p\u00e1r chvilek, kter\u00e9 mohl tr\u00e1vit v Tomov\u011b bl\u00edzkosti, ani\u017e by je n\u011bkdo vyru\u0161oval. Nevadilo mu, \u017ee mluv\u00ed jen on. Pohledem sklouznul na Tomovu voln\u011b le\u017e\u00edc\u00ed ruku a co nejn\u011b\u017en\u011bji ji vzal do t\u00e9 sv\u00e9, aby ji mohla pohladit b\u0159\u00ed\u0161ka jeho prst\u016f. „Ale te\u010f jsem tady, Tomi. Tady s tebou. Te\u010f u\u017e tu nemus\u00ed\u0161 b\u00fdt s\u00e1m,“ dodal \u0161eptem a vzhl\u00e9dl k t\u00e9 sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 u n\u011bj op\u011bt vyvolala zn\u00e1m\u00e9 pocity. Pocity, kter\u00e9 jeho srdce a mysl zas\u00e1hly v\u017edycky, kdy\u017e do n\u00ed jen na zlomek vte\u0159iny pohl\u00e9dl a vzbudily v n\u011bm l\u00edtost nad ne\u0161\u0165astn\u00fdm osudem jeho mil\u00e9ho. Jako pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
Bill malinko zamrkal a znova se zad\u00edval do Tomovy tv\u00e1\u0159e, pro n\u011bj st\u00e1le tak tajemn\u00e9 a dokonal\u00e9, jakou ji poznal a jak\u00e1 byla st\u00e1le. C\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed op\u011bt derou slzy, v\u016fbec je v\u0161ak te\u010f nevn\u00edmal. Oddan\u00fdm pohledem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po tv\u00e1\u0159i, nad kterou se mu tajil dech a v jeho mysli se op\u011bt vyno\u0159ily dal\u0161\u00ed my\u0161lenky, tentokr\u00e1t v\u0161ak ne zl\u00e9 a d\u011bsiv\u00e9. Byly to vzpom\u00ednky. Vzpom\u00ednky z t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch dn\u00ed a t\u00fddn\u016f Billova \u017eivota, kter\u00e9 u n\u011bj vzbudil jeden jedin\u00fd pohled do Tomovy tv\u00e1\u0159e. P\u0159ipom\u00ednala mu toho tolik, tolik moc a Bill si te\u010f vybavil den, kdy se jeho o\u010d\u00edm naskytla poprv\u00e9. Kdy\u017e ji poprv\u00e9 spat\u0159il, tak n\u00e1dhernou a dokonalou, tak milou a p\u0159\u00edv\u011btivou, tak hodnou a laskavou mezi tolika nevl\u00eddn\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi d\u011bt\u00ed a \u0159editelky, zatajil se mu dech. Byla tak kr\u00e1sn\u011b jin\u00e1 a vyvolala v Billov\u011b b\u0159\u00ed\u0161ku v\u016fbec poprv\u00e9 jemn\u00e9 a lechtiv\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 s ka\u017ed\u00fdm dnem nar\u016fstalo na intenzit\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Billova o\u010dka se zalila slzami a Bill se jen zasn\u011bn\u011b pousm\u00e1l nad t\u00edm dnem, kdy mu jedin\u00fd pohled do kr\u00e1sn\u00e9 usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se tv\u00e1\u0159e zm\u011bnil \u017eivot. Necht\u011bl se te\u010f tr\u00e1pit my\u0161lenkami na to, co bude. Te\u010f se cht\u011bl zab\u00fdvat t\u011bmi nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edmi, proto stiskl Tomovu dla\u0148 a n\u011b\u017en\u011b ji pohladil, zasn\u011bn\u011b se usm\u00edvaj\u00edc.<\/div>\n
„Tomi, pamatuje\u0161, jak jsme se poprv\u00e9 potkali?“ \u0161pitl ti\u0161e, ani\u017e by o\u010dek\u00e1val odpov\u011b\u010f a znova se zasnil. C\u00edtil pot\u0159ebu te\u010f mluvit o sv\u00fdch pocitech, proto prst\u00edkem p\u0159ejel po Tomov\u011b dlani a up\u0159el o\u010dka na jeho tv\u00e1\u0159. „J\u00e1 si to pamatuju po\u0159\u00e1d, jakoby to bylo dnes. Sed\u011bl jsem v kout\u011b a zkou\u0161el malovat, ale najednou ke mn\u011b p\u0159i\u0161el jeden moc kr\u00e1sn\u00fd chlapec s t\u00edm nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem na rtech. Opatrn\u011b si ke mn\u011b p\u0159isedl a i p\u0159esto, \u017ee jsem byl tak ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd, plach\u00fd a boj\u00e1cn\u00fd, on si dok\u00e1zal z\u00edskat mou d\u016fv\u011bru tak, jako je\u0161t\u011b nikdo na sv\u011bt\u011b. A nejen d\u016fv\u011bru. Dovolil mi pro\u017e\u00edt a poc\u00edtit to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co jen \u010dlov\u011bka m\u016f\u017ee potkat. Dovolil mi poznat l\u00e1sku toho druh\u00e9ho a tak\u00e9 ji tomu druh\u00e9mu d\u00e1vat,“ Bill se na chvilinku odml\u010del a zat\u00edmco slzy po jeho tv\u00e1\u0159i te\u010f za\u010daly t\u00e9ct proudem, on se jen d\u00e1l zasn\u011bn\u011b usm\u00edval a tichounk\u00fdm hl\u00e1skem l\u00ed\u010dil v\u0161echny sv\u00e9 city a pocity, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z jeho zamilovan\u00e9ho srd\u00ed\u010dka. „Ale dovolil jsi mi toho poznat mnohem v\u00edc, Tomi. S tebou jsem pro\u017eil ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eiky m\u00e9ho \u017eivota, d\u00edky tob\u011b jsem poznal, jak kr\u00e1sn\u00e1 je prav\u00e1, \u010dist\u00e1 l\u00e1ska a jak d\u011bl\u00e1 sv\u011bt kolem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm a radostn\u011bj\u0161\u00edm. Ty jsi mi to dovolil, d\u00edky tob\u011b m\u00e1m te\u010f vzpom\u00ednky na ty nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed chvilky v m\u00e9m \u017eivot\u011b. Kdy\u017e jsem ti v\u016fbec poprv\u00e9 p\u0159ist\u00e1l v n\u00e1ru\u010di a ty jsi m\u011b chytil. Kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 pol\u00edbili. Kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 mazlili a dot\u00fdkali toho druh\u00e9ho. Kdy\u017e jsme spolu pro\u0159ez\u00e1vali r\u016f\u017ee, kdy\u017e t\u011b Bob\u00edk po\u010d\u016fral, kdy\u017e jsme se mazlili v baz\u00e9n\u011b. Kdy\u017e jsem se d\u00edky tob\u011b znova setkal se svou maminkou, kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 milovali a byli si co nejbl\u00ed\u017ee. A kdy\u017e jsme se spole\u010dn\u011b dok\u00e1zali p\u0159en\u00e9st p\u0159es nesouhlas tv\u00e9 maminky s na\u0161\u00ed l\u00e1skou a z\u016fstali spolu. Kdy\u017e jsme nakupovali a kdy\u017e jsme znova pro\u017eili dv\u011b n\u00e1dhern\u00e9 noci, snad nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v m\u00e9m \u017eivot\u011b. To je to, na co nikdy nezapomenu, Tomi. Do smrti ti budu vd\u011b\u010dn\u00fd za to, co jsem s tebou mohl pro\u017e\u00edvat. A nikdy nebudu litovat dne, kdy jsem t\u011b poprv\u00e9 spat\u0159il, l\u00e1sko. Dal mi toti\u017e to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, co mi d\u00e1t mohl. Dal mi tebe. A proto ho nikdy nebudu litovat, ani p\u0159esto, co se te\u010f stalo,“ Bill\u016fv mil\u00fd \u00fasm\u011bv z jeho rt\u00edk\u016f n\u00e1hle zmizel a Bill vzhl\u00e9dl k Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n<\/div>\n
Najednou si byl jist\u00fd, jist\u00fd mnohem v\u00edc, ne\u017e v n\u011bkolika posledn\u00edch dnech. A tak\u00e9 c\u00edtil, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f je ten prav\u00fd okam\u017eik, aby nechal promluvit sv\u00e9 srd\u00ed\u010dko, kter\u00e9 te\u010f prudce bu\u0161ilo v jeho hrudi. P\u0159isunul se k posteli je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a v\u00edce stisknul Tomovu dla\u0148.<\/div>\n
“ Asi nikdy nebudu zn\u00e1t odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, pro\u010d se to stalo pr\u00e1v\u011b tob\u011b, Tomi. Asi se nikdy nedozv\u00edm, pro\u010d n\u00e1m osud ud\u011blal pr\u00e1v\u011b tohle. Kdybych ale te\u010f mohl, p\u0159\u00e1l bych si jenom jedin\u00e9. Aby jsi se te\u010f probudil a pod\u00edval se alespo\u0148 na okam\u017eik do m\u00fdch o\u010d\u00ed. Proto\u017ee i p\u0159esto, co se te\u010f stalo, se m\u00e9 city k tob\u011b v\u016fbec nezm\u011bnily, Tomi, a ani se nezm\u011bn\u00ed. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee… \u017ee si te\u010f p\u0159eju nemo\u017en\u00e9 a \u017ee se to asi nikdy nestane, ale… ta l\u00e1ska, kterou k tob\u011b c\u00edt\u00edm, Tomi, ta nikam nezmizela. Po\u0159\u00e1d ji c\u00edt\u00edm a c\u00edtit budu a nikdy ji nechci d\u00e1vat nikomu jin\u00e9mu, ne\u017e tob\u011b. Nikdy t\u011b nechci opustit a u\u017e v\u016fbec ne kv\u016fli tomu, co se ti stalo a \u010deho se u\u017e asi nikdy nezbav\u00ed\u0161. To bych nedok\u00e1zal. Nedok\u00e1zal bych od tebe odej\u00edt po tom, co jsme spolu pro\u017eili a co k tob\u011b c\u00edt\u00edm. Chci se o tebe starat, \u017e\u00edt s tebou a milovat t\u011b tak, jako doposud. A j\u00e1 to v\u00edm, l\u00e1sko. V\u00edm, \u017ee kdybych t\u011b opustil, ztratil by m\u016fj \u017eivot smysl. Proto\u017ee m\u00fdm \u017eivotem jsi ty. A kdybych t\u011b ztratil, nedok\u00e1zal bych bez tebe \u017e\u00edt ani minutu. A proto v\u00edm, \u017ee to, co chci a co \u0159\u00edk\u00e1m, je spr\u00e1vn\u00e9. Chci ti b\u00fdt nabl\u00edzku, pom\u00e1hat ti a milovat t\u011b, jako doposud. A je mi \u00fapln\u011b jedno, jestli bude\u0161 vid\u011bt, nebo ne a co si o m\u011b lid\u00e9 pomysl\u00ed. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, \u017ee to v\u00edm a tak\u00e9 to tak c\u00edt\u00edm. Nav\u017edycky chci b\u00fdt s tebou,“ za\u0161eptal Bill a c\u00edtil, jak se z jeho o\u010d\u00ed \u0159inou proudy nov\u00fdch a nov\u00fdch slz, st\u00e9kaj\u00edc\u00edch po jeho tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
To mu v\u0161ak te\u010f bylo \u00fapln\u011b jedno. Pomalounku sklonil svou tv\u00e1\u0159 k Tomov\u011b ruce a lehce se o ni ot\u0159el svou uplakanou tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
Tolik mu chyb\u011blo jej\u00ed teplo, jej\u00ed hebk\u00e9 dotyky a Bill o ni jen jemn\u011b ot\u0159el svou l\u00edc\u00ed, op\u00edraj\u00edc si o ni \u010delo a p\u0159iv\u00edraj\u00edc v\u00ed\u010dka. V\u011bd\u011bl to a c\u00edtil tak siln\u011b, jako je\u0161t\u011b nikdy. A c\u00edtil to i v okam\u017eiku, kdy jeho rty n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbily tu jemnou k\u016f\u017ei, na kterou vz\u00e1p\u011bt\u00ed dopadlo n\u011bkolik mal\u00fdch slz a nato tichounk\u00fdm hl\u00e1skem vyslovily ta dv\u011b sl\u016fvka, kter\u00e1 se l\u00e1skypln\u011b vylinula z Billov\u00fdch \u00fast.<\/div>\n
„Miluji t\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
Ticho v pokoji, kter\u00e9 se v n\u011bm rozprost\u0159elo, ru\u0161eno jen tichounk\u00fdmi vzlyky \u010dernovlas\u00e9ho chlapce v\u0161ak v jednom okam\u017eiku, v jedn\u00e9 mal\u00e9 vte\u0159in\u011b zaniklo a rozplynulo se nad sotva sly\u0161iteln\u00fdm \u0161pitnut\u00edm, kter\u00e9 se v\u0161ak a\u017e dote\u010f ztichl\u00fdm pokojem rozneslo jako ozv\u011bna. Najednou zaplnilo cel\u00fd pokoj a jakoby rozehnalo celou tu smutnou atmosf\u00e9ru, kter\u00e1 tu a\u017e dote\u010f panovala. Rozplynula se jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku nad jedn\u00edm jedin\u00fdm sl\u016fvkem, kter\u00e9 vyklouzlo z a\u017e dote\u010f pevn\u011b semknut\u00fdch rt\u016f, kter\u00e9 jej ti\u0161e vyslovily a dolinulo se a\u017e k u\u0161\u00edm \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, jeho\u017e vzlyky v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b ustaly a on mu jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b naslouchal. Bylo slo\u017eeno z pouh\u00fdch p\u011bti p\u00edsmen, p\u0159esto v\u0161ak zn\u011blo tak kr\u00e1sn\u011b, n\u011b\u017en\u011b a l\u00e1skypln\u011b, a\u017e se \u010dernovlas\u00e9mu chlapci zatajil dech a Bill c\u00edtil, jak se tlukot jeho srd\u00ed\u010dka na zlomek vte\u0159iny zastavil. Takhle kr\u00e1sn\u011b to n\u011b\u017en\u00e9 sl\u016fvko um\u011bl \u0159\u00edct jen jedin\u00fd \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. Jen jedna jedin\u00e1 os\u016fbka. Billova o\u010dka se p\u0159ekvapen\u011b roz\u0161\u00ed\u0159ila a Bill pomalounku vzhl\u00e9dl k b\u00edl\u00e9mu pol\u0161t\u00e1\u0159i nemocni\u010dn\u00ed postele.<\/div>\n
„Billi.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Rann\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky, a\u017e dote\u010f skryty za mal\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi mr\u00e1\u010dky, opatrn\u011b shl\u00e9dly dol\u016f na je\u0161t\u011b st\u00e1le sp\u00edc\u00ed zem, kter\u00e1 se pr\u00e1v\u011b za\u010d\u00ednala probouzet do dal\u0161\u00edho letn\u00edho dne. Zv\u011bdav\u011b nakoukly dol\u016f a nato svou z\u00e1\u0159\u00ed osv\u00edtily mal\u00e9 ok\u00e9nko, nakukuj\u00edc tak dovnit\u0159.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-13434","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13434","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13434"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13434\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13434"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13434"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13434"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}