{"id":13436,"date":"2009-09-23T18:00:00","date_gmt":"2009-09-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13404"},"modified":"2009-09-23T18:00:00","modified_gmt":"2009-09-23T17:00:00","slug":"sacred","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/23\/sacred\/","title":{"rendered":"Sacred!"},"content":{"rendered":"
autor: Gabby<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Digit\u00e1ln\u00ed hodiny na tv\u00e9m no\u010dn\u00edm stolku pr\u00e1v\u011b ohla\u0161ovaly p\u016fl jedn\u00e9 r\u00e1no. \u010cerven\u00e9 \u010d\u00edslice oza\u0159ovaly Tom\u016fv sp\u00edc\u00ed obli\u010dej, mimo jin\u00e9 to tak\u00e9 bylo jedin\u00e9 osv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 v pokoji bylo. A je\u0161t\u011b\u017ee tak. Nest\u00e1l jsem o to, aby ses n\u00e1hodou vzbudil a zjistil, \u017ee jsem znovu potajmu ve tv\u00e9m pokoji. Post\u00e1val jsem d\u00e1l od postele, vl\u00e1dl ve mn\u011b strach se k Tomovi p\u0159ibl\u00ed\u017eit. Mo\u017en\u00e1 by se dalo \u0159\u00edct, \u017ee to z velk\u00e9 \u010d\u00e1sti zavinilo i Tv\u00e9 ozn\u00e1men\u00ed…<\/div>\n
Ale stejn\u011b mi to po chv\u00edli nedalo a j\u00e1 p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e. U\u017e\u00edval jsem naplno ka\u017ed\u00e9 sekundy, kdy mi byl Tom tak bl\u00edzko. Sice ne tak, jak bych si to p\u0159\u00e1l, ale i tohle pro m\u011b znamenalo hodn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 tv\u00e1\u0159, do kter\u00e9 spad\u00e1valo n\u011bkolik tmav\u00fdch dred\u016f.<\/div>\n
Jeho pln\u00e9 rty, kter\u00e9 se tak nebezpe\u010dn\u011b podobaly t\u011bm m\u00fdm.<\/div>\n
Ale hlavn\u011b jeho o\u010di, kter\u00e9 v\u0161ak byly v tuto chv\u00edli zav\u0159en\u00e9.<\/div>\n
Uklid\u0148ovalo m\u011b, kdy\u017e jsem mohl pozorovat, jak se tv\u00e1 hru\u010f pokojn\u011b zved\u00e1 nahoru a dol\u016f. Spal tvrd\u00fdm, ale zato poklidn\u00fdm sp\u00e1nkem.<\/p>\n<\/div>\n
Tento v\u00fdjev ve mn\u011b vyvol\u00e1val zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocity. Tom vypadal tak rozko\u0161n\u011b a nevinn\u011b, kdy\u017e spal. V takov\u00fdch momentech pat\u0159il jen a jen mn\u011b. Tedy jen m\u00fdm o\u010d\u00edm, kter\u00e9 p\u0159\u00edmo hltaly ka\u017edi\u010dk\u00fd kousek bratrova bo\u017esk\u00e9ho t\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Znovu ve mn\u011b za\u010dala hlodat ot\u00e1zka -pro\u010d?!-. Moc dob\u0159e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee je to v\u0161echno m\u00e1 vina. Kdybych jen zahnal strach, postavil se mu \u010delem a ne z\u00e1dy, v\u0161e mohlo b\u00fdt jinak, Tommy…<\/p>\n<\/div>\n
Znovu jsem p\u0159i\u0161el o kousek bl\u00ed\u017e a posadil se p\u0159ed bratrovu postel. Zav\u0159el o\u010di a naslouchal tv\u00fdm spokojen\u00fdm oddech\u016fm.<\/p>\n<\/div>\n
I still awake, for You.<\/div>\n
\n
Kdy\u017e jsem o\u010di znovu otev\u0159el, zaznamenal jsem, \u017ee mi z lev\u00e9ho oka vytekla prvn\u00ed slza. Brzy ji n\u00e1sledovala dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. St\u00e1le jsem tomu nemohl uv\u011b\u0159it. Pro\u010d? Pro\u010d jsi se tak rozhodl?<\/p>\n<\/div>\n
C\u00edtil jsem, jak m\u011b opou\u0161t\u00ed s\u00edly. V\u0161echny ty tv\u00e9 pohledy a n\u00e1znaky toho, \u017ee bys moji l\u00e1sku mohl op\u011btovat, byly marn\u00e9… a v\u0161echno to byla moje vina!<\/p>\n<\/div>\n
We don’t make it together.<\/div>\n
We can’t hide to truth.<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u010d jsem se choval tak nep\u0159\u00edstupn\u011b? V\u00edm, v\u0161echno to nazna\u010dovalo tomu, jako bys pro m\u011b nic neznamenal. Byl jsem tak hloup\u00fd, zast\u0159en\u00fd strachem. V\u0161echno jsem t\u00edm ztratil…<\/div>\n
Kdybych se jen tolik neb\u00e1l a v\u011b\u0159il tomu, co se ka\u017ed\u00fd den lesklo ve tv\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
Nad\u011bje, z\u00e1chrana a p\u0159\u00edslib ochrany.<\/p>\n<\/div>\n
Jen\u017ee j\u00e1 se b\u00e1l, nechal jsem obavy, aby m\u011b cel\u00e9ho pohltily. Vyhr\u00e1ly nade mnou. A t\u00edm jsem T\u011b tak\u00e9 dohnal k rozhodnut\u00ed, kter\u00e9 si n\u00e1m p\u0159ed n\u011bkolika hodinami ozn\u00e1mil na ve\u010de\u0159i…<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e jsem se rozhodl. Mami, tati… Bille,“m\u00e9 jm\u00e9no jsi p\u0159estal \u0159\u00edkat s onou n\u011bhou jako d\u0159\u00edve, a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee je to jen a jen moje vina!“P\u0159ejdu na tu universitu do USA, p\u0159ijal jsem to.“P\u0159esn\u011b si tv\u00e1 slova pamatuji, stejn\u011b jako t\u0159esk vidli\u010dky, kter\u00e1 mi vypadla z ruky. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b jsem na Tebe hled\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„To p\u0159ece nem\u016f\u017ee\u0161 myslet v\u00e1\u017en\u011b.“ Skv\u011ble si m\u00e1 slova u ve\u010de\u0159e ignoroval a rad\u011bji vypr\u00e1v\u011bl rodi\u010d\u016fm, s hranou nad\u0161enost\u00ed, o sv\u00e9 nov\u00e9 \u0161kole… daleko, daleko ode m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
You break the ice, when You speak.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, co tady d\u011bl\u00e1\u0161?!“ Rychle jsem \u0161kubnul hlavou a v\u0161iml si toho, \u017ee T\u011b pravd\u011bpodobn\u011b m\u00e9 hlasit\u00e9 vzlyky probudily. Ve tv\u00e9m hlase byla zna\u010dn\u00e1 podr\u00e1\u017ed\u011bnost, mo\u017en\u00e1 dokonce i vzplanul\u00e1 z\u00e1\u0161\u0165, jen\u017ee kdy\u017e sis v\u0161imnul m\u00fdch slz, tv\u016fj hlas zjemn\u011bl. „Bill\u00ed?“ Vzhl\u00e9dnul jsem a i p\u0159esto, \u017ee pokoj byl dokonale zahalen v temnot\u011b, v\u0161iml jsem si, \u017ee se tv\u00e9 o\u010di zaleskly, stejn\u011b jako ty moje. „Ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ Ptal ses d\u00e1l a j\u00e1 nemohl zastavit slan\u00fd vodop\u00e1d, kter\u00fd mi nedovolil promluvit.<\/p>\n<\/div>\n
„Je to moje vina, vi\u010f?? Tome, j\u00e1 se b\u00e1l, ale te\u010f u\u017e v\u00edm, jak to v\u0161echno je. \u017de m\u011b m\u00e1\u0161 taky skute\u010dn\u011b r\u00e1d…“ Kone\u010dn\u011b jsem ze sebe za\u010dal soukat p\u00e1r nesrozumiteln\u00fdch v\u011bt. Divil jsem se, \u017ee jsi mi v\u016fbec rozum\u011bl. „Tome, pros\u00edm, neodj\u00ed\u017ed\u011bj. My dva-“ Zasekl jsem se. Nedovolil jsi mi mou \u0159e\u010d dokon\u010dit. Br\u00e1nily mi v tom tv\u00e9 m\u011bkk\u00e9 rty. Tak hebk\u00e9, n\u011b\u017en\u00e9… takov\u00e9 nikdy nebyly ani v m\u00fdch nejtajn\u011bj\u0161\u00edch p\u0159edstav\u00e1ch. C\u00edtil jsem, jako by kolem n\u00e1s za\u010dali poletovat temn\u011b \u010dern\u00ed mot\u00fdli, kter\u00fdm v\u0161ak k\u0159\u00eddla z\u00e1\u0159ila jako m\u011bs\u00edc. Mo\u017en\u00e1 m\u011bli k\u0159\u00eddla poseta na\u0161imi slzami?<\/p>\n<\/div>\n
„Nejde to, v\u00edm to, Bille. A proto jsem se rozhodl p\u0159ijmout tu \u0161kolu v USA. Daleko, pry\u010d od Tebe.“ Dokon\u010dil jsi za m\u011b a mn\u011b to kone\u010dn\u011b v\u0161echno za\u010dalo doch\u00e1zet.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak proto…“ vydechl jsem.<\/p>\n<\/div>\n
With every breath You take, You save me.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale v\u00ed\u0161, t\u0159eba… t\u0159eba…“ Pl\u00e1\u010d mi nedovoloval d\u00e1le mluvit, ale jak se zd\u00e1lo, Ty jsi v\u011bd\u011bl, co chci \u0159\u00edct.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne…“ Byl jsi najednou tak r\u00e1zn\u00fd a jist\u00fd si t\u00edm, co d\u011bl\u00e1\u0161. „U\u017e o tom nemluvme. Ne\u0161lo by to, a nav\u00edc z\u00edtra odj\u00ed\u017ed\u00edm a uvid\u00edme se a\u017e za rok. Jsme sourozenci, Bille-„<\/p>\n<\/div>\n
„Ale… ale, j\u00e1 T\u011b m\u00e1m taky r\u00e1d, Tome. Nesm\u00ed\u0161 odjet. Po tak dlouh\u00e9 dob\u011b, kdy jsem o tomhle jenom snil… a te\u010f… to v\u0161echno… pros\u00edm, ne…“ Zalykal jsem se vzlyky, ale Ty jsi m\u011b znovu uml\u010del, i p\u0159es moji snahu ze sebe dostat n\u011bco kloudn\u00e9ho. \u0158\u00edct ti p\u0159esn\u011b to, co c\u00edt\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill\u00ed, odj\u00ed\u017ed\u00edm pr\u00e1v\u011b proto, aby tohle skon\u010dilo. Taky jsem po tom dlouho tou\u017eil a st\u00e1le tou\u017e\u00edm, ale… Takhle to bude lep\u0161\u00ed.“ Naposledy jsi m\u011b pol\u00edbil a j\u00e1 se sto\u010dil k Tob\u011b pod pe\u0159inu. Pevn\u011b se k Tob\u011b natiskl a doufal, \u017ee se to je\u0161t\u011b v\u0161echno m\u016f\u017ee zm\u011bnit. \u017de je to jen zl\u00fd sen, \u017ee z\u00edtra nezmiz\u00ed\u0161 z m\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, neodj\u00ed\u017ed\u011bj…“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, no tak, vst\u00e1vej.“ Z velk\u00e9 d\u00e1lky ke mn\u011b dol\u00e9hal mat\u010din hlas, ale mn\u011b se ne a ne cht\u00edt vst\u00e1t, a\u017e kdy\u017e-“ chce\u0161 se snad j\u00edt rozlou\u010dit se sv\u00fdm bratrem.“ M\u00e9 o\u010di se v ten moment zprudka otev\u0159ely.<\/p>\n<\/div>\n
Le\u017eel jsem ve sv\u00e9m pokoji a nech\u00e1pal, jak jsem se sem ve\u010der dostal. Av\u0161ak nehodlal jsem to d\u00e1le \u0159e\u0161it. Okam\u017eit\u011b jsem se rozb\u011bhl do bratrova pokoje.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem ve\u0161el, Tom si pr\u00e1v\u011b balil p\u00e1r posledn\u00edch v\u011bc\u00ed a strkal je do sv\u00e9ho batohu, kter\u00fd pot\u00e9 odlo\u017eil zp\u00e1tky na postel.<\/div>\n
„Tome,“ hlesl jsem a p\u0159istoupil k n\u011bmu bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Bille…“ Sta\u010dilo, aby jen vyslovil m\u00e9 jm\u00e9no a po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch op\u011bt za\u010daly st\u00e9kat slzy. „Hodn\u011b jsem ve\u010der p\u0159em\u00fd\u0161lel.“ Dodal sji rychle a m\u00e9 o\u010di se st\u0159etly s t\u011bmi tv\u00fdmi.<\/p>\n<\/div>\n
In Your eyes I see the hope…<\/p>\n<\/div>\n
Nenechal jsem t\u011b ani domluvit a znovu se na Tebe vrhl. La\u010dn\u011b jsem jazykem obkrou\u017eil tv\u00e9 rty a naslouchal tv\u00fdm hlasit\u00fdm sten\u016fm, kter\u00e9 m\u011b dov\u00e1d\u011bly k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee ji\u017e za p\u00e1r chvil nasedne\u0161 na taxi, pot\u00e9 na letadlo a zmiz\u00ed\u0161. Copak to m\u016f\u017eu dopustit?<\/p>\n<\/div>\n
I’m givin‘ up, for You now.<\/p>\n<\/div>\n
„Nepust\u00edm T\u011b, ne! Tome, z\u016fsta\u0148, pros\u00edm… J\u00e1 u\u017e se neboj\u00edm. Klidn\u011b podstoup\u00edm cokoliv, jen tu z\u016fsta\u0148 se mnou.“ Za\u010dal jsem zoufale prosit, na\u0159\u00edkat, ale hlavn\u011b pozd\u011b si uv\u011bdomovat sv\u00e9 chyby. Kdybych toto \u0159\u00edkal p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci, v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak.<\/p>\n<\/div>\n
„…Ne, Bill\u00ed, pr\u00e1v\u011b kv\u016fli Tob\u011b odj\u00ed\u017ed\u00edm. Ve\u010der jsem si toti\u017e uv\u011bdomil, \u017ee takhle by to ne\u0161lo. P\u0159edstav si, kdyby to zjistili rodi\u010de, hm, co potom?! Ne\u0161lo by to, jsme brat\u0159i…“ Tv\u00e1 slova m\u011b bodala jako ost\u0159\u00ed no\u017e\u016f, zabod\u00e1vala se hluboko do m\u00e9ho t\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome.“ Zavzlykal jsem, jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a padl do tv\u00e9 milovan\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
I’m sinkin‘, away from You.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale tak\u00e9 jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee to m\u016f\u017eeme br\u00e1t jako zkou\u0161ku.“ Nech\u00e1pav\u011b jsem se na Tebe pod\u00edval a do\u017eadoval se toho, abys mluvil d\u00e1l. „Budu pry\u010d \u010dty\u0159i roky a vr\u00e1t\u00edm se dom\u016f mo\u017en\u00e1 jen o V\u00e1noc\u00edch. Tak, myslel jsem, \u017ee se alespo\u0148 pozn\u00e1, jestli k sob\u011b budeme m\u00edt tak bl\u00edzko i potom…“ Vid\u011bl jsi, jak se mi o\u010di m\u011bn\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc na stud\u00e1nky pln\u00e9 slan\u00e9 vody. „Bille, pros\u00edm, neplakej! Za \u010dty\u0159i roky to bude v\u0161echno jinak. Oba budeme m\u00edt vysokou, koup\u00edme si vlastn\u00ed byt. N\u011bkde daleko… a t\u0159eba to v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku.“ Odhrnul si mi z obli\u010deje havran\u00ed vlasy a jemn\u011b m\u011b pohladil po hlav\u011b. „Je mi to l\u00edto, te\u010f to nejde… Jsme mlad\u00ed, ale hlavn\u011b nem\u00e1me n\u011bjak\u00e9 z\u00e1zem\u00ed. St\u00e1le bydl\u00edme u rodi\u010d\u016f… Bill\u00ed, neplakej.“ Nep\u0159est\u00e1val si m\u011b konej\u0161it, i p\u0159esto, \u017ee jsi s\u00e1m ronil slzy smutku. A nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161em bylo, \u017ee jsme si oba a\u017e moc dob\u0159e uv\u011bdomovali tu bolestnou skute\u010dnost, \u017ee sv\u00e9 city op\u011btujeme, ale na\u0161e prosby nebyly dosud vysly\u0161eny.<\/p>\n<\/div>\n
My final wish will guide You out before<\/div>\n
The ocean breaks apart.<\/div>\n
Remember…<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 na Tebe po\u010dk\u00e1m,“ \u0159ekli jsme svorn\u011b a mali\u010dko se nad t\u00edm pousm\u00e1li.<\/p>\n<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“ Za\u0161eptal jsem a vpil se do tv\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly p\u0159esnou kopi\u00ed t\u011bch m\u00fdch.<\/p>\n<\/div>\n
„Slibuju… Za \u010dty\u0159i roky, Bill\u00ed! A u\u017e budeme nav\u017edy spolu, ale te\u010f… te\u010f to nejde.“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Tommy.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, u\u017e je tu taxi!“ Ozvala se z doln\u00edho poschod\u00ed na\u0161e m\u00e1ma a v n\u00e1s obou ve stejnou chv\u00edli hrklo.<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt,“ vzal sis do ruky obrovitou cestovn\u00ed ta\u0161ku a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm. „Bille…“ Tv\u016fj hlas se l\u00e1mal pod n\u00e1porem smutku a pl\u00e1\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
„Tommy.“ P\u0159ib\u011bhl jsem k Tob\u011b a naposledy T\u011b pol\u00edbil. Vroucn\u011b, prudce, v\u00e1\u0161niv\u011b, n\u011b\u017en\u011b, siln\u011b a jemn\u011b z\u00e1rove\u0148. V\u0161echny m\u00e9 polibky jsi mi opl\u00e1cel a na\u0161e slzy se m\u00edchaly v jedny.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, no tak, u\u017e poj\u010f!!“ Ozvala se znovu m\u00e1ma a Ty jsi n\u00e1s polibek p\u0159etrhl.<\/p>\n<\/div>\n
„Miluji T\u011b, Bill\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Remember…<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 Tebe taky, Tome.“ Rychle jsi otev\u0159el dve\u0159e, seb\u011bhl schody a zmizel mi z dohledu. Samoz\u0159ejm\u011b jsem nevydr\u017eel jen tak st\u00e1t na jednom m\u00edst\u011b a b\u011b\u017eel za Tebou, ale u\u017e jsem jen sta\u010dil zahl\u00e9dnou, jak i s rodi\u010di vych\u00e1z\u00ed\u0161 p\u0159ed d\u016fm. Bylo pozd\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
Don’t turn around,<\/div>\n
You’ll see<\/div>\n
You can make it<\/div>\n
Remember…<\/p>\n<\/div>\n
Zastavil jsem se v p\u016fli schod\u016f, sjel po nich na zadek a zabo\u0159il hlavu do dlan\u00ed. Po\u0159\u00e1d mi to nedoch\u00e1zelo, i p\u0159esto, \u017ee jsi mi to p\u0159ed chv\u00edl\u00ed s\u00e1m \u0159ekl. Miluje\u0161 m\u011b… j\u00e1 miluji Tebe, ale je n\u00e1m zak\u00e1z\u00e1no b\u00fdt spolu. Pro\u010d?! Pro\u010d?! Pro\u010d…?<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d… pro\u010d… pro\u010d…“ Za\u010dal jsem si pro sebe huhlat a jako by mnou projel blesk, narovnal jsem se a co nejrychleji vyb\u011bhl p\u0159ed d\u016fm, i p\u0159esto, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee bych to d\u011blat nem\u011bl. Ale bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b… Taxi u\u017e se rozj\u00ed\u017ed\u011blo a j\u00e1 stihl zachytit tv\u016fj posledn\u00ed pohled, kter\u00fd mi jasn\u011b d\u00e1val najevo, a\u0165 vydr\u017e\u00edm, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed\u0161.<\/p>\n<\/div>\n
I’m dying, but I know<\/div>\n
Our love will live…<\/p>\n<\/div>\n
Bezd\u011b\u010dn\u011b jsem se svezl na zem a zabo\u0159il obli\u010dej do dlan\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome… Tome… vra\u0165 se!“ Vzlykal jsem a uv\u011bdomoval si, \u017ee \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho miluji ze v\u0161ech nejv\u00edce, se mi pr\u00e1v\u011b te\u010f vzdaluje, a na hodn\u011b dlouhou dobu mi bude odep\u0159eno se pono\u0159it do jeho p\u0159ekr\u00e1sn\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, no tak, zvedni se. Tom se p\u0159eci vr\u00e1t\u00ed. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt rozumn\u00fd, nebude\u0161 mu snad br\u00e1nit ve vzd\u011bl\u00e1n\u00ed.“ M\u00e1 matka na m\u011b chrlila jedno moudro za druh\u00fdm, co\u017e m\u011b m\u011blo jako bratra trochu uklidnit, ale jako Tomovu l\u00e1sku v\u016fbec ne, a proto jsem se ji sna\u017eil nevn\u00edmat. Stejn\u011b jsem byl mysl\u00ed u Toma, u t\u011bch slov, kter\u00e9 \u0159\u00edkal. Skute\u010dn\u011b se ke mn\u011b vr\u00e1t\u00ed a n\u00e1\u0161 vztah nebude u\u017e jen bratrsk\u00fd? Dodr\u017e\u00ed to? P\u0159eci to sl\u00edbil…<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f dovnit\u0159 nebo nastydne\u0161. Promluvila znovu m\u00e1ma a pomohla mi postavit se znovu na nohy. Op\u011bt jsem ji v\u0161ak nevn\u00edmal. St\u00e1le jsem se v\u00edc a v\u00edc vzdaloval, vracel se zp\u00e1tky k Tomovi, ke sv\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi a vlastn\u011b i jedin\u00e9 l\u00e1sce.<\/p>\n<\/div>\n
Ano, on se vr\u00e1t\u00ed. J\u00e1 mu v\u011b\u0159\u00edm…<\/p>\n<\/div>\n
I know that one day<\/div>\n
We’ll meet again.<\/p>\n<\/div>\n
Rychle jsem vyb\u011bhl schody a ve\u0161el do Tomova pokoje. Nas\u00e1l jsem jeho v\u016fni, kter\u00e1 byla v\u0161ude kolem. Musel jsem p\u0159iv\u0159\u00edt o\u010di, abych zabr\u00e1nil slz\u00e1m st\u00e9ct po m\u00e9, ji\u017e dost vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ale te\u010f, kdy\u017e kolem m\u011b byla temnota, jsem vid\u011bl m\u011b a Toma jako mal\u00e9 d\u011bti. Byla to \u017eiv\u00e1 vzpom\u00ednka, kdy n\u00e1m bylo snad p\u011bt let a vesele jsme si hr\u00e1li na p\u00edskovi\u0161ti. Byli jsme takov\u00ed mal\u00ed svi\u0161ti a postupem \u010dasu se m\u011bnili v dosp\u011bl\u00e9 lidi, ale p\u0159edev\u0161\u00edm zji\u0161\u0165ovali, \u017ee nejsme pouze brat\u0159i. \u017de k sob\u011b neodmysliteln\u011b pat\u0159\u00edme…<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el jsem o\u010di a v\u0161imnul si, \u017ee na Tomov\u011b stole n\u011bco chyb\u00ed. Ano, jist\u011b, na\u0161e spole\u010dn\u00e1 fotka po\u0159\u00edzen\u00e1 ani ne p\u0159ed rokem. Popo\u0161el jsem bl\u00ed\u017ee ke stolu a hm\u00e1tl po pr\u00e1zdn\u00e9m m\u00edst\u011b, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed ona fotka st\u00e1la. V ten moment nade mnou slzy vyhr\u00e1ly boj a sklouzly po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome…“<\/p>\n<\/div>\n
Do\u0161el jsem k Tomov\u011b neustlan\u00e9 posteli a p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b pol\u0161t\u00e1\u0159. St\u00e1le je\u0161t\u011b von\u011bl jeho \u0161amponem. Bylo to tak magick\u00e9 si vzpomenout, \u017ee je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika hodinami jsem tu s n\u00edm le\u017eel. Jako by pe\u0159iny byly st\u00e1le proh\u0159\u00e1t\u00e9 od na\u0161ich t\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161e to na m\u011b p\u016fsobilo stra\u0161n\u011b moc nostalgicky. V\u0161echny ty momenty, vlastn\u011b cel\u00fd m\u016fj \u017eivot pro\u017eit\u00fd s Tomem, se mi te\u010f prom\u00edtal p\u0159ed o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
Never forget…<\/div>\n
Remember…<\/p>\n<\/div>\n
Ji\u017e jsem slz\u00e1m nezabra\u0148oval, nechal jsem jim voln\u00fd pr\u016fchod, stejn\u011b tak hlasit\u00fdm vzlyk\u016fm. Jak to tu te\u010f bez Toma vydr\u017e\u00edm? Te\u010f, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee on to c\u00edt\u00ed stejn\u011b? Jak?…<\/p>\n<\/div>\n
V ten moment mi v kapse zavibroval mobil a j\u00e1 sebou \u0161\u00edlen\u011b \u0161kubnul leknut\u00edm. P\u0159i\u0161la mi sms od Toma!!<\/p>\n<\/div>\n
Rychle jsem ji p\u0159e\u010detl a na tv\u00e1\u0159i se mi rozlil spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv, zah\u0159\u00e1lo m\u011b to u srdce a dokonce se slzy stesku zm\u011bnily na slzy \u0161t\u011bst\u00ed. Nelhal, on se vr\u00e1t\u00ed. Ta kr\u00e1tk\u00e1 zpr\u00e1va m\u011b utvrdila v tom, \u017ee jeho slova byla pravdiv\u00e1…<\/p>\n<\/div>\n
>>Remember, to me You’ll be forever sacred<<*<\/p>\n<\/div>\n
*Pamatuj, bude\u0161 pro m\u011b nav\u017edycky svat\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Gabby<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Gabby Digit\u00e1ln\u00ed hodiny na tv\u00e9m no\u010dn\u00edm stolku pr\u00e1v\u011b ohla\u0161ovaly p\u016fl jedn\u00e9 r\u00e1no. \u010cerven\u00e9 \u010d\u00edslice oza\u0159ovaly Tom\u016fv sp\u00edc\u00ed obli\u010dej, mimo jin\u00e9 to tak\u00e9 bylo jedin\u00e9 osv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 v pokoji bylo. A je\u0161t\u011b\u017ee tak. Nest\u00e1l jsem o to, aby ses n\u00e1hodou vzbudil a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-13436","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13436","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13436"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13436\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13436"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13436"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13436"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}