{"id":13440,"date":"2009-09-23T16:00:00","date_gmt":"2009-09-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13408"},"modified":"2009-09-23T16:00:00","modified_gmt":"2009-09-23T15:00:00","slug":"zivot-na-prkne-s-kolecky-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/23\/zivot-na-prkne-s-kolecky-4\/","title":{"rendered":"\u017divot na prkn\u011b s kole\u010dky 4."},"content":{"rendered":"
autor: Pajule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Ahojky! Cht\u011bla bych se v\u0161em moc omluvit, \u017ee mi tento d\u00edl tak dlouho trval, ale psala jsem ho snad na 10x, proto\u017ee jsem se po\u0159\u00e1d n\u011bjak ani po osmi stran\u00e1ch nemohla dopracovat k tomu, co jsem cht\u011bla. Nakonec jsem to p\u0159episovala a p\u0159episovala po\u0159\u00e1d dokola\u2026 a\u017e vzniklo tohle. Nev\u00edm, zda se to bude l\u00edbit, ale na pojeden\u00e1ct\u00e9 se mi to u\u017e ps\u00e1t znova necht\u011blo O:o) Snesu i kritiku\u2026<\/em><\/div>\n
Jinak\u2026 te\u010f bude k d\u00edl\u016fm, co se budou odehr\u00e1vat v t\u00e1bo\u0159e, p\u0159id\u00e1v\u00e1n jak\u00fdsi pl\u00e1nek t\u00e1bora, pro lep\u0161\u00ed orientaci. Kreslila jsem to j\u00e1, kdyby to n\u011bkdo cht\u011bl v\u011bd\u011bt\u2026 A opravdu to nen\u00ed um\u011bleck\u00e9 d\u00edlo, m\u00e1 to spl\u0148ovat jen \u00fa\u010del<\/em> pl\u00e1nek. Je to takov\u00e1 rychle na\u010dm\u00e1ran\u00e1 patlanice. Douf\u00e1m, \u017ee se v tom vyzn\u00e1te a i to po mn\u011b p\u0159e\u010dtete ;o) Kdyby n\u011bco, jsou tu koment\u00e1\u0159e\u2026<\/em><\/div>\n
Ale u\u017e p\u0159estanu bleptat, dejte se do \u010dten\u00ed ;o)<\/em><\/div>\n
Pajule<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pokra\u010dujeme?“ „Pokra\u010dujeme\u2026“<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
„Chuan?“ zak\u0159i\u010d\u00edm z koupelny na na\u0161\u00ed slu\u017eku, kdy\u017e si f\u00e9nem su\u0161\u00edm u\u017e skoro such\u00e9 vlasy.<\/div>\n
„Copak?“ v\u0159\u00edt\u00ed se do koupelny Chuanita, kter\u00e1 m\u00e1 na sob\u011b po\u0159\u00e1d tu k\u0159iklav\u011b sv\u011btlince zelenou tepl\u00e1kovou soupravu, kterou nos\u00ed, kdy\u017e chod\u00ed b\u011bhat. Nacpe si do pusy dal\u0161\u00ed kousek n\u011bjak\u00e9ho sladk\u00e9ho pe\u010diva a \u010dek\u00e1, co ze m\u011b vypadne.<\/div>\n
„Nevid\u011bla jsi n\u011bkde moji \u017eehli\u010dku na vlasy?“ ot\u00e1\u017eu se j\u00ed a f\u00e9n vypnu. To by m\u011blo sta\u010dit.<\/div>\n
„D\u00e1vala jsem ti ji do ta\u0161ky.“<\/div>\n
„Pros\u00edm, pov\u011bz mi, \u017ee n\u011bkam na vrch\u2026“ vydechnu jen zhluboka a v duchu se modl\u00edm. Takhle mezi lidi nem\u016f\u017eu. Moje vlasy se od p\u0159\u00edrody vln\u00ed a v kombinaci s m\u00fdm nov\u00fdm sest\u0159ihem to vypad\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u011b. D\u0159\u00edv, kdy\u017e jsem m\u011bl vlasy do p\u016fl zad a nosil je v cul\u00edku, jsem to moc ne\u0159e\u0161il. Te\u010f je to v\u0161ak jin\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Nejsem bl\u00e1zen, abych to d\u00e1vala na dno. Kdy\u017e chv\u00edli vydr\u017e\u00ed\u0161, tak ti ji p\u0159inesu. Ty si mezit\u00edm dobal hygienick\u00fd pot\u0159eby, \u017e\u00e1dn\u00fd jsem tam nevid\u011bla,“ zavel\u00ed mi jen a s dal\u0161\u00edm miz\u00edc\u00edm soustem sladk\u00e9ho pe\u010diva v jej\u00ed puse odkr\u00e1\u010d\u00ed pry\u010d. A\u010d nedobrovoln\u011b, Chuanitu poslechnu, a pust\u00edm se do sh\u00e1n\u011bn\u00ed v\u0161ech mo\u017en\u00fdch v\u011bc\u00ed, co budu pot\u0159ebovat. \u0160amp\u00f3n, kondicion\u00e9r, vy\u017eivuj\u00edc\u00ed masku na blond vlasy, tu\u017eidlo, lak na vlasy, sprchov\u00fd gel\u2026 a tak d\u00e1le. Tohle bude je\u0161t\u011b na dlouho. M\u011bl bych pohnout na t\u011ble, jinak ten odjezd nestihnu. Za dv\u011b hodiny m\u00e1m b\u00fdt p\u0159ed Saturnem (pozn.autorky: Saturn je obrovsk\u00e1 n\u011bmeck\u00e1 s\u00ed\u0165 obchod\u016f prod\u00e1vaj\u00edc\u00ed elektro. Tj. od televiz\u00ed, p\u0159es hifi, iPody, notebooky a\u017e po cd, dvd a pc hry. ;o))<\/em> Je\u0161t\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee je to jen dva bloky odsud. Z balen\u00ed m\u011b vytrhne Chuanita s \u017eehli\u010dkou na vlasy v ruce.<\/div>\n
\n
„D\u011bkuji. Jsi zlat\u00ed\u010dko, Chuanito,“ pod\u011bkuji a \u017eehli\u010dku str\u010d\u00edm do z\u00e1suvky.<\/div>\n
„To j\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekne sobecky, nevinn\u011b, z\u00e1rove\u0148 la\u0161kovn\u011b, ucul\u00ed se a op\u011bt n\u011bkam zmiz\u00ed. Jsem r\u00e1d, \u017ee ji m\u00e1m. Je to sice \u017eena asi o 20 let star\u0161\u00ed, 20 cm men\u0161\u00ed a j\u00e1 bych se do n\u00ed ve\u0161el nejm\u00e9n\u011b 4x, ale to ona mi byla v\u017edy oporou. Rodi\u010de hodn\u011b cestuj\u00ed, po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b, nech\u00e1vaj\u00ed m\u011b doma \u010dasto samotn\u00e9ho klidn\u011b cel\u00e9 t\u00fddny, m\u011bs\u00edce. To Chuanita je ta, kter\u00e1 mi v\u017edy se v\u0161\u00edm pomohla a se v\u0161\u00edm poradila. Byla vlastn\u011b prvn\u00ed, komu jsem sv\u011b\u0159il, \u017ee jsem gay. Tenkr\u00e1t mi hrozn\u011b pomohla, dok\u00e1zal jsem to \u0159\u00edci rodi\u010d\u016fm, kte\u0159\u00ed to na\u0161t\u011bst\u00ed pochopili, a dokonce m\u011b v tom v jist\u00e9m slova smyslu i podporuj\u00ed. V\u0161e tohle m\u00e1 sice i p\u00e1r tmav\u00fdch str\u00e1nek, ale j\u00e1 se sna\u017e\u00edm hledat v\u017edy ty sv\u011btlej\u0161\u00ed, v \u010dem\u017e mi na\u0161e baculat\u00e1 slu\u017eka pom\u00e1h\u00e1. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vyru\u0161\u00ed vibruj\u00edc\u00ed mobil v kapse. \u017dehli\u010dku, kterou jsem si pr\u00e1v\u011b rovnal svoji ofinu, polo\u017e\u00edm na umyvadlo a z kapsy vylov\u00edm sv\u016fj star\u00fd a oml\u00e1cen\u00fd mobil. Nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo. Kdo to m\u016f\u017ee b\u00fdt?<\/p>\n<\/div>\n
„Prosim?“ \u0161pitnu do telefonu a \u010dek\u00e1m, kdo se ozve. Kouknu se na Chuanitu, kter\u00e1 zase p\u0159ijde do koupelny a op\u0159e se o r\u00e1m u dve\u0159\u00ed. Kdy\u017e usly\u0161\u00edm hlas volaj\u00edc\u00edho, zkamen\u00edm. Nohy mi zd\u0159ev\u011bn\u00ed, tep i dech zrychl\u00ed. Nejsem schopen pohybu.<\/div>\n
„Ahoj Tome, tady Erik\u2026.“<\/div>\n
„E-eriku?“ vyprav\u00edm ze sebe a jsem vyveden z m\u00edry. Pro\u010d vol\u00e1?<\/div>\n
„Jo, to jsem j\u00e1. Promi\u0148, \u017ee jsem se neozval d\u0159\u00edv, ale to v\u00ed\u0161, nebyl \u010das. Za\u0159izoval jsem si byt a sh\u00e1n\u011bl si pr\u00e1ci. Nakonec m\u011b zam\u011bstnali v jedn\u00fd pr\u00e1vnick\u00fd kancel\u00e1\u0159i. Zat\u00edm se to zd\u00e1 jako dobr\u00e1 pr\u00e1ce, je to dob\u0159e placen\u00fd. Dnes jsem tam byl poprv\u00e9. \u0158eknu ti, \u017ee je v\u00fdhoda u\u010dit se odmali\u010dka anglicky, m\u00edt m\u00e1mu Angli\u010danku a t\u00e1tu N\u011bmce. Jo, jinak bych jim fakt nerozum\u011bl, ale l\u00edb\u00ed se mi tu. Lidi tu jsou trochu divn\u00fd, ale \u010dasem si zvyknu. A co ty? Jak se m\u00e1\u0161? Ty vlastn\u011b dneska odj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161 na to soust\u0159ed\u011bn\u00ed, co? Tak to hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. A chce to v\u00edc trp\u011blivosti, jinak se to fakt nikdy nenau\u010d\u00ed\u0161. Tome, jsi tam?“ vyslechnu si cel\u00fd Erik\u016fv monolog a vyt\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di je\u0161t\u011b v\u00edc. Chuanita se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 jen s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Tome?!“<\/div>\n
„Eriku, co vlastn\u011b chce\u0161? Nebyl jsi to ty, kdo se se mnou roze\u0161el a cht\u011bl za\u010d\u00edt novou etapu \u017eivota?“ \u0159eknu a sesunu se pod\u00e9l zdi na podlahu. Co mi to d\u011bl\u00e1? V\u017edy\u0165… j\u00e1 ho po\u0159\u00e1d miluji.<\/div>\n
„St\u00fdsk\u00e1 se mi\u2026“ za\u0161ept\u00e1 jen do telefonu a do m\u011b se n\u00e1hle naval\u00ed vlna vzteku. Co si vlastn\u011b o sob\u011b mysl\u00ed? \u017de jsem hadrov\u00e1 panenka?<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u011b d\u0159\u00edv mysli, ne\u017e konej\u2026“ syknu ti\u0161e a volnou rukou si za\u010dnu hr\u00e1t s lemem trika. Debil.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/div>\n
„Co vlastn\u011b cht\u011bl?“<\/div>\n
„To se dozv\u00ed\u0161 \u010dasem\u2026“<\/div>\n
„No tak, nenap\u00ednej. Ten p\u0159\u00edb\u011bh se mi hrozn\u011b l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt trp\u011bliv\u00fd. V\u0161e na sv\u011bt\u011b, a\u0165 u\u017e je to sebemen\u0161\u00ed, m\u00e1 sv\u016fj \u010das, sv\u00e9 po\u0159ad\u00ed, sv\u00e9 m\u00edsto. I s t\u00edmhle p\u0159\u00edb\u011bhem je to stejn\u00e9. Je to realita, neum\u00edm si ji upravit. D\u016fle\u017eit\u00e9 je \u0159\u00edkat pravdu, to je to hlavn\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm. Ale pokra\u010duj, je to nap\u00ednav\u00e9. Jak na tom byl vlastn\u011b Bill?“<\/div>\n
„Ten jel do t\u00e1bora\u2026“<\/div>\n
„Pokra\u010dujeme?“<\/div>\n
„Pokra\u010dujeme\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
Po hodin\u011b a p\u016fl<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Stepuji na mal\u00e9m parkovi\u0161ti u Saturnu, b\u00e1gl hozen\u00fd u nohou a v ruce sv\u00edr\u00e1m n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry, co mus\u00edme odevzdat. Popruh od ta\u0161ky p\u0159es rameno u\u017e mi za\u010d\u00edn\u00e1 docela i vadit, ta ta\u0161ka je pom\u011brn\u011b t\u011b\u017ek\u00e1. Za\u010d\u00ednaj\u00ed se tu sch\u00e1zet kluci a jsou tu u\u017e i n\u011bjak\u00e9 holky. Vypadaj\u00ed docela mile, p\u00e1r z nich u\u017e se mnou prohodilo p\u00e1r slov.<\/div>\n
„Ahoj,“ usly\u0161\u00edm za sebou tich\u00fd hlas, ale neoto\u010d\u00edm se. Asi jedna z d\u00edvek, co tu \u010dek\u00e1. Moc lid\u00ed tu nen\u00ed, parkovi\u0161t\u011b je docela odlehl\u00e9.<\/div>\n
„Ahoj,“ pozdrav\u00edm slu\u0161n\u011b a s\u00e1m pro sebe se pousm\u011bji.<\/div>\n
„Jsem Esther…“ promluv\u00ed op\u011bt d\u00edvka. Za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00ed rozhovor m\u011b donut\u00ed oto\u010dit se. A hle, div neotev\u0159u pusu doko\u0159\u00e1n. P\u0159ede mnou stoj\u00ed d\u00edvka s tak 150 centimetry. Na sob\u011b m\u00e1 XXL oble\u010den\u00ed a jej\u00ed rud\u00e9 vlasy m\u00e1 schovan\u00e9 pod b\u00edlou \u010depic\u00ed s rovn\u00fdm k\u0161iltem. V ruce m\u00e1 zap\u00e1lenou cigaretu. Uch, jej\u00ed tich\u00fd a jemn\u00fd hlas mi k n\u00ed moc nesed\u00ed.<\/div>\n
„Tom,“ odpov\u00edm stru\u010dn\u011b a op\u011bt se usm\u011bji. I tak je mi ta pihat\u00e1 d\u00edv\u010dina p\u0159\u00edjemn\u00e1. Na rozd\u00edl od tab\u00e1kov\u00e9ho kou\u0159e.<\/div>\n
„Ty jede\u0161 taky?“<\/div>\n
„Soud\u011b podle m\u00e9 ta\u0161ky – ano, jedu,“ odk\u00fdv\u00e1m a do b\u00e1glu na zemi tro\u0161ku kopnu. U\u017e chci b\u00fdt na m\u00edst\u011b, tohle post\u00e1v\u00e1n\u00ed a \u010dek\u00e1n\u00ed m\u011b nebav\u00ed. Jsem netrp\u011bliv\u00fd.<\/div>\n
„Ooo\u2026 kolik ti v\u016fbec je?“<\/div>\n
„18. A tob\u011b?“ opt\u00e1m se ze slu\u0161nosti, i kdy\u017e m\u011b to vlastn\u011b celkem ani moc nezaj\u00edm\u00e1. Ta holka, tedy Esther, na m\u011b h\u00e1z\u00ed o\u010dka. M\u00e1 sm\u016flu. Kdyby byla klukem, bylo by to o n\u011b\u010dem jin\u00e9m\u2026<\/div>\n
„Emm\u2026 15,“ n\u00e1\u0161 rozhovor v tu chv\u00edli p\u0159ehlu\u0161\u00ed trouben\u00ed. P\u0159ijel n\u011bjak\u00fd minibus. Zastav\u00ed t\u011bsn\u011b u n\u00e1s a z n\u011bj vyleze zavalit\u00fd chlap\u00edk s ple\u0161kou a \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„\u010caut\u011b, d\u011bcka. Tak nastupovat, a\u0165 se vyd\u00e1me na cestu. S b\u00e1gly sem!“ zavel\u00ed a v\u0161ichni mu podaj\u00ed svoje ta\u0161ky a kufry. Pot\u00e9 n\u00e1s je\u0161t\u011b zkontroluje podle seznamu, zda jsme v\u0161ichni a hur\u00e1 na cestu. Zat\u00edm to v\u0161echno vypad\u00e1 dob\u0159e. Kdy\u017e usednu na sv\u00e9 m\u00edsto v minibuse, vyt\u00e1hnu z kabely svoji mp3jku a sluch\u00e1tka str\u010d\u00edm do u\u0161\u00ed. Nev\u011bdomky se op\u0159u o chladn\u00e9 ok\u00fdnko a za\u010dnu klimbat. Bude to docela dlouh\u00e1 cesta. Te\u010f se v Hamburgu kon\u00e1 n\u011bjak\u00fd veletrh, z\u00e1cpy na ka\u017ed\u00e9m rohu, i kdy\u017e to m\u00e1 policie dob\u0159e vymy\u0161len\u00e9. Nesta\u010d\u00ed to.<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Ped\u00e1l plynu p\u0159idupnu je\u0161t\u011b n\u00ed\u017ee podlaze, a\u017e z Audi vyt\u00e1hnu n\u011bco m\u00e1lo p\u0159ed 200 km\/h. Navigace mi hl\u00e1s\u00ed u\u017e jen posledn\u00edch p\u011bt kilometr\u016f, ne\u017e doraz\u00edm do c\u00edle. Po\u0159\u00e1d mi v hlav\u011b poletuj\u00ed v\u0161emo\u017en\u00e9 ot\u00e1zky. Kam se to vlastn\u011b \u0159\u00edt\u00edm? A hele, t\u00e1mhle je n\u011bjak\u00e1 cedule. To je asi kv\u016fli tomu, aby sem trefili rodi\u010de p\u0159i n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edm dnu, kter\u00fd bude je\u0161t\u011b tento t\u00fdden.<\/div>\n
„Soust\u0159ed\u011bn\u00ed – t\u00e1bor,“ p\u0159e\u010dtu si nahlas s\u00e1m pro sebe n\u00e1pis na mal\u00e9 cedulce p\u0159id\u011blan\u00e9 na strom\u011b a najedu na jakousi poln\u00ed cestu. H\u00e1z\u00ed to se mnou na v\u0161echny strany, ale vydr\u017e\u00edm to a proj\u00ed\u017ed\u00edm po cest\u011b, kter\u00e1 vede mezi sam\u00fdmi stromy. Je\u0161t\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee tohle auto m\u00e1 vysok\u00fd podvozek. No, vzh\u016fru do divo\u010diny! Nakonec tedy zato\u010d\u00edm za posledn\u00ed zat\u00e1\u010dku a naskytne se mi v\u00fdhled na z\u00e1voru. Je na\u0161t\u011bst\u00ed otev\u0159en\u00e1, tak\u017ee nemus\u00edm ani vyl\u00e9zat z auta. Najedu do t\u00e1bora a za\u010dnu se okolo sebe rozhl\u00ed\u017eet z ok\u00fdnka. P\u0159ijedu na konec cesty a jedu u\u017e jen po tr\u00e1vn\u00edku. Po prav\u00e9 ruce uvid\u00edm chati\u010dky a p\u0159\u00edmo p\u0159ed sebou docela velikou zd\u011bnou budovu, p\u0159ed kterou stoj\u00ed star\u00e1 b\u00edl\u00e1 dod\u00e1vka. To bude z\u0159ejm\u011b hlavn\u00ed budova. Super, dod\u00e1vka je asi kucha\u0159e. Nev\u00e1h\u00e1m a najedu a\u017e p\u0159ed n\u00edzkou budovu. Zaparkuji vedle dod\u00e1vky a vylezu z auta. P\u0159esn\u011b v tu chv\u00edli, kdy zabouchnu dve\u0159e, vyleze ven n\u011bjak\u00fd chlap\u00edk kolem t\u0159iceti let. V b\u00edl\u00e9m oble\u010den\u00ed. To bude asi kucha\u0159.<\/div>\n
„Ahoj. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee ty jsi tu ten \u0161\u00e9f, co?“ p\u0159ijde ke mn\u011b a mile se usm\u011bje. Pozdrav\u00edm, odsouhlas\u00edm, pot\u0159epu mu rukou v tu r\u00e1nu se u\u017e spolu bav\u00edme. No, mysl\u00edm, \u017ee ta n\u011bm\u010dina nebude a\u017e zas tak hrozn\u00e1. P\u016fjdu si p\u0159edev\u0161\u00edm proj\u00edt t\u00e1bor.<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
O hodinu pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
S kucha\u0159em – Fabianem, jsme si nakonec skv\u011ble popov\u00eddali. Sice jsem mu docela dost slov nerozum\u011bl nebo nev\u011bd\u011bl, jak je \u0159\u00edct, ale m\u011bl pochopen\u00ed. Nav\u00edc um\u00ed anglicky, tak\u017ee to bylo fajn. Ale c\u00edt\u00edm, \u017ee s tou n\u011bm\u010dinou to nebude tak velk\u00fd probl\u00e9m. Po chv\u00edli si snad zvyknu.<\/div>\n
„\u00c1, jsou tady,“ usly\u0161\u00edm za z\u00e1dy Fabiho, kter\u00fd moment\u00e1ln\u011b p\u0159ipravuje ve\u010de\u0159i. Bude gul\u00e1\u0161ov\u00e1 pol\u00e9vka. Se z\u00e1jmem se oto\u010d\u00edm od Fabiho a sleduji st\u00e1le se p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed minibus. Ten jen hlasit\u011b zatroub\u00ed a dojede skoro a\u017e k n\u00e1m. \u0158idi\u010d minibusu vypne motor, vyleze ven a za\u010dne bez jedin\u00e9ho slova vynd\u00e1vat ven b\u00e1gly. Z busu za\u010dnou vystupovat kluci a nakonec i ty dv\u011b holky. \u0158idi\u010d mi jen d\u00e1 n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry a se slovy, \u017ee m\u00e1 dal\u0161\u00ed zak\u00e1zku, odjede. D\u011bti vylo\u017eil, b\u00e1gly nah\u00e1zel na hromadu. Super.<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm… tak ahoj,“ pozdrav\u00edm zv\u00fd\u0161en\u00fdm hlasem skupinku stoj\u00edc\u00ed p\u0159ede mnou, a\u017e se na m\u011b v\u0161ichni oto\u010d\u00ed. P\u00e1r z nich mi odpov\u00ed, p\u00e1r z nich jen zabru\u010d\u00ed a n\u011bkdo jen stoj\u00ed a vykulen\u011b kouk\u00e1.<\/div>\n
„Jo, tak\u017ee\u2026 J\u00e1 jsem Bill’s…“ za\u010dnu \u00favodn\u00ed v\u011btou a posad\u00edm se na tr\u00e1vn\u00edk. P\u00e1r z nich se posad\u00ed stejn\u011b jako j\u00e1 a dokonce usly\u0161\u00edm i n\u011bjak\u00e9 pozn\u00e1mky, \u017ee nev\u011bd\u00ed, pro\u010d se p\u0159edstavuji, kdy\u017e stejn\u011b v\u0161ichni v\u00ed, kdo jsem. P\u0159ejdu to a mluv\u00edm d\u00e1l.<\/div>\n
„Moje ofici\u00e1ln\u00ed jm\u00e9no je Bill McCloud, kdyby to n\u011bkoho zaj\u00edmalo, j\u00e1 ho nepou\u017e\u00edv\u00e1m, kdy\u017e to nen\u00ed pot\u0159eba. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b mi m\u016f\u017eete \u0159\u00edkat jak chcete, v jist\u00fdch hranic\u00edch. A pokud by n\u011bkoho je\u0161t\u011b zaj\u00edmalo, je mi moment\u00e1ln\u011b osmn\u00e1ct let, prvn\u00edho z\u00e1\u0159\u00ed to bude devaten\u00e1ct let, co budu na tomhle sv\u011bt\u011b. Po\u017e\u00e1dali m\u011b, abych tady d\u011blal va\u0161eho lektora a j\u00e1 s radost\u00ed p\u0159ijal. M\u00e1 n\u011bkdo n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky nebo m\u016f\u017eu p\u0159ej\u00edt k dal\u0161\u00edm v\u011bcem?“ zept\u00e1m se, ale nikdo se neozve. N\u011bm\u010dinu zat\u00edm zvl\u00e1d\u00e1m. Tu jej\u00ed spisovn\u011bj\u0161\u00ed str\u00e1nku, n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm nebo n\u011bjak\u00fdm nov\u00fdm v\u00fdraz\u016fm asi rozum\u011bt nebudu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, tak nic. V\u00edm, \u017ee byste se nejrad\u011bji \u0161li zabydlit do chatek, ale je\u0161t\u011b tu n\u011bco m\u00e1m. Za\u010dneme s \u0159\u00e1dem. Bud\u00ed\u010dek bude r\u00e1no v \u0161est,“ vezmu si do rukou pap\u00edry, ve kter\u00fdch m\u00e1m napsan\u00e9 a\u0165 u\u017e svoje pokyny nebo pokyny od lid\u00ed, co tohle organizovali. Z davu se ozve nesouhlasn\u00e9 zamru\u010den\u00ed. J\u00e1 v\u00edm, je to brzy, ale \u010d\u00edm d\u0159\u00edv, t\u00edm l\u00edp. A j\u00e1 jsem na tenhle \u010das zvykl\u00fd. „A ve\u010derka v deset. Pro ty, kte\u0159\u00ed maj\u00ed v\u00edc ne\u017e 16, a\u017e v jeden\u00e1ct. Jinak mysl\u00edm, \u017ee \u0159\u00e1d t\u00e1bora \u010d\u00edst nebudu, to budeme potom kdy\u017etak \u0159e\u0161it p\u0159\u00edmo. Co se je\u0161t\u011b t\u00fdk\u00e1 organizace\u2026 Za mnou je kuchy\u0148, kam m\u00e1te VY p\u0159\u00edstup zak\u00e1z\u00e1n! Hned vedle, ty druh\u00e9 dve\u0159e, to je j\u00eddelna a z\u00e1rove\u0148 spole\u010densk\u00e1 m\u00edstnost. Tam budeme tr\u00e1vit \u010das, kdy\u017e nebude p\u011bkn\u00e9 po\u010das\u00ed. Kdy\u017e projdete touhle cesti\u010dkou,“ uk\u00e1\u017eu prstem na cesti\u010dku, kter\u00e1 vede mezi stromy a chatky, „a zabo\u010d\u00edte za chatkou \u010d\u00edslo jedna doleva, dostanete se na konci k z\u00e1chod\u016fm a sprch\u00e1m. Je to v\u0161e odd\u011blen\u00e9 na d\u00e1msk\u00e9 a p\u00e1nsk\u00e9, tak\u017ee byste holky nem\u011bly m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. Kolem t\u00e1bora je mimochodem plot, za kter\u00fd nem\u00e1te povoleno chodit! A\u2026 jo, chati\u010dky jsou po dvou, v jedn\u00e9 budete po t\u0159ech. N\u011bjak\u00e9 slu\u017eby a no\u010dn\u00ed hl\u00eddky si rozd\u011bl\u00edme pozd\u011bji. V\u0161e jasn\u00e9?“ dokon\u010d\u00edm sv\u016fj monolog. \u0158ekl jsem to sice docela l\u00e1mav\u011b, asi nesrozumiteln\u011b a matlal jsem v\u0161echno p\u0159es sebe, ale snad to pochop\u00ed.<\/div>\n
„Jo\u2026“ ozve se n\u011bkolika hlas\u016f z davu. S\u00e1m pro sebe se usm\u011bji.<\/div>\n
„Tak jo. Je\u0161t\u011b dod\u00e1v\u00e1m, \u017ee mi tu nikdo nebude kou\u0159it. Jsou tu v\u0161ude lesy a such\u00e1 tr\u00e1va, nechci m\u00edt na krku to, \u017ee sho\u0159\u00ed cel\u00fd t\u00e1bor. Kdy\u017e by si cht\u011bl n\u011bkdo zakou\u0159it, tak p\u016fjde sem p\u0159ed j\u00eddelnu, kde je plac s kr\u00e1tkou tr\u00e1vou a nem\u00e1 tu co chytnout. Ale pokud v\u00edm, podle z\u00e1kona, kou\u0159it tu m\u00e1 pr\u00e1vo jen jeden z v\u00e1s…“ odml\u010d\u00edm se a kouknu se na seznam. „\u2026Tome, kou\u0159\u00ed\u0161?“ pod\u00edv\u00e1m se do davu. Hlavu zvedne sympa\u0165\u00e1k se sv\u011btlince blond vlasy. Pohod\u00ed jen ofinkou a zakrout\u00ed hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, roz\u0159ad\u00edm v\u00e1s do chatek a za hodinu se sejdeme tady, abychom mohli do\u0159e\u0161it zbytek. Jinak j\u00e1 m\u00e1m chatku \u010d\u00edslo sedm, je to ta \u00fapln\u011b vzadu, v lese. No, ale\u2026 tak\u017ee\u2026 chatku s \u010d\u00edslem jedna si vezmou Nickel Bock a Adam Winkler. Je to, kluci, hned tady tahle prvn\u00ed chatka, tak\u017ee si m\u016f\u017eete vz\u00edt b\u00e1gly a j\u00edt do n\u00ed. Kdyby n\u011bco, \u010d\u00edsla jsou na chatk\u00e1ch napsan\u00fd. Jo, tak\u017ee, dvojku si vezme Mathias Graumann a Wolfgang Schubert. To sam\u00fd, jako kluci p\u0159ed v\u00e1ma. Vezm\u011bte si kufry a b\u011b\u017ete rovn\u011b, ne\u017e naraz\u00edte na dvojku. Na chatku \u010d.3 d\u00e1m holky v\u00e1s, taky m\u016f\u017eete j\u00edt. B\u011b\u017ete a za prvn\u00ed chatkou vlevo. Na \u010dty\u0159ku p\u016fjde Hans Leuthereuhessnerer se Sebastianem Laichterem a hned o chatku d\u00e1l Andre Kelly a Philips Gebauer. To u\u017e m\u016f\u017eete j\u00edt zase norm\u00e1ln\u011b rovn\u011b. No a posledn\u00ed chatka \u010d\u00edslo \u0161est je pro Johna H\u00fcbnera a Simona Brydeho. Plus k nim p\u016fjde Tom\u2026 ehm… jo, Kaulitz. M\u00e1te, kluci, \u0161estku. A j\u00e1 m\u00e1m tu posledn\u00ed, mezi lesy,“ zamuml\u00e1m si zbytek v\u011bty s\u00e1m pro sebe. Pap\u00edry zase hod\u00edm do batohu a stejn\u011b jako v\u0161ichni, vyd\u00e1m se ke svoj\u00ed chatce. Svoje v\u011bci u\u017e tam v\u0161echny m\u00e1m, dal jsem si je tam p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ta sebranka p\u0159ijela. Uch, taky budu muset kouknout na ty nejmlad\u0161\u00ed a za hodinu m\u00e1m v pl\u00e1nu si j\u00edt sednout, a\u0165 u\u017e do spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti nebo n\u011bkam jinam, abychom se mezi sebou p\u0159edstavili. Ano, bude to n\u00e1ro\u010dn\u00e9\u2026 ale je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, proto\u017ee j\u00e1\u2026 se na to t\u011b\u0161\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Pajule<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Pajule Ahojky! Cht\u011bla bych se v\u0161em moc omluvit, \u017ee mi tento d\u00edl tak dlouho trval, ale psala jsem ho snad na 10x, proto\u017ee jsem se po\u0159\u00e1d n\u011bjak ani po osmi stran\u00e1ch nemohla dopracovat k tomu, co jsem cht\u011bla. Nakonec jsem to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[260],"tags":[],"class_list":["post-13440","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zivot-na-prkne-s-kolecky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13440","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13440"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13440\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13440"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13440"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13440"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}