{"id":13451,"date":"2009-09-22T15:30:00","date_gmt":"2009-09-22T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13419"},"modified":"2009-09-22T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-22T14:30:00","slug":"hope-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/22\/hope-11\/","title":{"rendered":"Hope 11."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hovor jsem v\u0161ak t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed ukon\u010dil. Jak bych s n\u00ed mohl mluvit? Chyb\u011bla mi, to ano, ale souvisle bych s n\u00ed nedok\u00e1zal mluvit. Kdyby jen tu\u0161ila, co v\u0161echno se te\u010f ve mn\u011b odehr\u00e1valo. T\u0159\u00e1sl jsem se touhou a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pot\u0159ebou b\u00fdt s n\u00edm. Za p\u0159iv\u0159en\u00fdmi v\u00ed\u010dky jsem po\u0159\u00e1d vid\u011bl jeho tv\u00e1\u0159. Jeho v\u016fn\u011b mi byla mnohem zn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ta moje. Nic tak p\u0159ita\u017eliv\u00e9ho, jako jeho t\u011blo, jsem dosud nevid\u011bl. S\u00e1ra byla moc hezk\u00e1, ale s Tomem bych ji srovn\u00e1vat nemohl. On byl
p\u0159eci kluk. Stra\u0161n\u011b kr\u00e1snej kluk, kterej mi popletl hlavu.<\/div>\n
Ze za\u010d\u00e1tku jsem si nalh\u00e1val, \u017ee m\u011b to po chvilce p\u0159ejde. \u017de je to v\u0161echno jenom d\u016fsledek jak\u00e9hosi nedostatku intimn\u00edho kontaktu. Sna\u017eil jsem se t\u00e9hle teorii v\u011b\u0159it, ale dnes jsem zjistil, \u017ee je to zcela zbyte\u010dn\u00e9\u2026<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b jsem zvedl hlavu ke dve\u0159\u00edm, odkud se oz\u00fdvaly tich\u00e9 kroky. „To ne,“ za\u0161eptal jsem bezmocn\u011b a vyd\u011b\u0161en\u011b jsem naslouchal, jak se jejich intenzita pomalu ztr\u00e1c\u00ed. \u0160el pry\u010d\u2026a jenom kv\u016fli mn\u011b. M\u011blo smysl zastavit jej? Hned ze za\u010d\u00e1tku m\u011b p\u0159ed sebou p\u0159eci varoval. Necht\u011bl se mnou z\u016fstat. Nikdy mi nic nesliboval a j\u00e1 nem\u011bl jedin\u00fd d\u016fvod, myslet si n\u011bco jin\u00e9ho. P\u0159esto jsem v\u0161ak v hloubi du\u0161e doufal, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d. \u017de m\u011b m\u00e1 r\u00e1d natolik, aby ode m\u011b neutekl.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl jsem, jak moc se jeho \u017eivot li\u0161\u00ed od toho m\u00e9ho. Byl \u00fapln\u011b jin\u00fd, ne\u017e jsem byl j\u00e1, ale pr\u00e1v\u011b to m\u011b na n\u011bm p\u0159itahovalo. Byl nesm\u011bl\u00fd a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd. J\u00e1 v\u0161ak mohl poznat i jeho druhou str\u00e1nku. C\u00edtil jsem jeho dychtivost. Kdy\u017e m\u011b l\u00edbal, d\u011blal to hladov\u011b. Roztou\u017een\u011b\u2026 to p\u0159eci nemohla b\u00fdt pouh\u00e1 n\u00e1hoda.<\/div>\n
\n
Zhluboka jsem se nadechl a vylezl jsem z postele. N\u011bkolika tich\u00fdmi kroky jsem popo\u0161el ke dve\u0159\u00edm a vyb\u011bhl jsem do ztmavl\u00e9 chodby. Srdce mi bu\u0161ilo tak prudce, \u017ee m\u011b jeho siln\u00fd tlukot za\u010d\u00ednal d\u011bsit. Vlastn\u011b m\u011b d\u011bsilo \u00fapln\u011b v\u0161echno. M\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, m\u00e9 my\u0161lenky\u2026 v\u0161echno bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9 ne\u017e p\u0159edt\u00edm, a j\u00e1 si nebyl jist, zdali by to tak m\u011blo b\u00fdt.<\/div>\n
Jak jsem kr\u00e1\u010del pr\u00e1zdnou chodbou, byl jsem si jist, \u017ee to bylo naposled, co jsem jej vid\u011bl. Opravdu jsem \u010dekal, \u017ee u\u017e jej nikdy neuvid\u00edm, akor\u00e1t jsem nemohl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee by se se mnou ani nerozlou\u010dil. On p\u0159eci takov\u00fd nebyl. Ka\u017ed\u00fd m\u016fj dal\u0161\u00ed krok byl bezmocn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e ten p\u0159ede\u0161l\u00fd. V o\u010d\u00edch m\u011b tla\u010dily slzy a j\u00e1 u\u017e nem\u011bl s\u00edlu j\u00edt d\u00e1l. Necht\u011bl jsem op\u011bt c\u00edtit tu pr\u00e1zdnotu. Nemohl mi p\u0159eci jenom tak odej\u00edt\u2026<\/div>\n
Nena\u0161el jsem ho. Nebyl ani v ob\u00fdv\u00e1ku, ani v kuchyni. Jeho mikina i boty byly pry\u010d. Ode\u0161el\u2026<\/div>\n
Ne\u0161\u0165astn\u011b jsem sv\u011bsil hlavu a sna\u017eil jsem se sm\u00ed\u0159it s my\u0161lenkou, \u017ee to tak prost\u011b m\u011blo b\u00fdt. Po tv\u00e1\u0159i mi ti\u0161e st\u00e9kaly trpk\u00e9 slzy, kter\u00e9 nedok\u00e1zaly ani zdaleka vyj\u00e1d\u0159it bolest, kterou jsem c\u00edtil. V\u0161echno to bolelo mnohem v\u00edc, proto\u017ee se se mnou ani nerozlou\u010dil…<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1 ruka dopadla na chladnou kliku a j\u00e1 vy\u0161el ven ze dve\u0159\u00ed. O\u010dima, ve kter\u00fdch jakoby n\u00e1hle vyhasl v\u0161echen \u017eivot, jsem se zad\u00edval na de\u0161tivou oblohu a naslouchal jsem pouze drobn\u00fdm kapk\u00e1m, kter\u00e9 pomalu dopadaly na m\u00e9 zdrcen\u00e9 t\u011blo. Z\u016fstal jsem tak n\u011bkolik minut, dokud m\u011b mokr\u00e9 oble\u010den\u00ed neza\u010dalo studit. Byla mi zima, t\u0159\u00e1sl jsem se, p\u0159esto jsem se nedok\u00e1zal vr\u00e1tit zp\u00e1tky dovnit\u0159.<\/div>\n
\u0160el bych s n\u00edm. Rad\u011bji bych se toulal po ulic\u00edch s n\u00edm, ne\u017e bych m\u011bl znovu za\u010d\u00edt \u017e\u00edt bez n\u011bj. On byl m\u00fdm posledn\u00edm z\u00e1zrakem\u2026jedinou nad\u011bj\u00ed, \u017ee dok\u00e1\u017eu zapomenout na v\u0161echno, co m\u011b tr\u00e1pilo. A tu nad\u011bj jsem nechal ut\u00e9ct. Nedok\u00e1zal jsem ji vyu\u017e\u00edt, a proto jsem op\u011bt z\u016fstal s\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ polekan\u011b jsem se oto\u010dil. St\u00e1l asi tak dva metry ode m\u011b. Stejn\u011b mokr\u00fd, stejn\u011b uplakan\u00fd a zoufal\u00fd. D\u00edval se mi up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed, ale nep\u0159ibli\u017eoval se. \u010cekal jsem, dokud nepromluv\u00ed. Byl jsem ze v\u0161eho natolik zmaten\u00fd, \u017ee bych nic rozumn\u00e9ho ani \u0159\u00edct nedok\u00e1zal. Proto jsem rad\u011bji \u010dekal.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026cht\u011bl jsem odej\u00edt. Cht\u011bl jsem se ti vytratit ze \u017eivota stejn\u011b rychle, jako jsem se do n\u011bj vet\u0159el,“ musel mluvit hlasit\u011bji, proto\u017ee bych jej p\u0159es divok\u00fd d\u00e9\u0161\u0165, nemohl sly\u0161et. „Cht\u011bl jsem od tebe prost\u011b ut\u00e9ct\u2026 bez rozlou\u010den\u00ed, bez pod\u011bkov\u00e1n\u00ed, ale,“ na chvilku p\u0159estal mluvit a popo\u0161el ke mn\u011b bl\u00ed\u017e. Byl bezmocn\u00fd. Nev\u011bd\u011bl, co se to s n\u00edm d\u011bje. V hlav\u011b mu v\u00ed\u0159ilo stejn\u00e9 mno\u017estv\u00ed ot\u00e1zek jako mn\u011b. C\u00edtil jsem to, proto\u017ee jsem mu to dok\u00e1zal p\u0159e\u010d\u00edst z o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nedok\u00e1zal jsem to ud\u011blat,“ vzlykl a pora\u017een\u011b sv\u011bsil ramena. V tomhle boji jsme oba prohr\u00e1li. Bojovat proti n\u011b\u010demu, co je p\u0159edem neporaziteln\u00e9, p\u0159ece nem\u00e1 smysl.<\/div>\n
„Ani jsem necht\u011bl,“ byl tak kr\u00e1sn\u00fd. Pomalu jsem za\u010d\u00ednal milovat jeho d\u011btsky nevinn\u00e9 o\u010di. Jeho vz\u00e1cn\u00fd \u00fasm\u011bv a hlubok\u00e9 polibky. Najednou mi bylo \u00fapln\u011b jedno, \u017ee cht\u011bl odej\u00edt. Z\u016fstal a nic jin\u00e9ho pro m\u011b nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/div>\n
„\u0160el bych za tebou,“ p\u0159iznal jsem nesm\u011ble. Tom se na m\u011b dlouze zad\u00edval, p\u0159\u00edmo nal\u00e9havou rychlost\u00ed zkr\u00e1til mezeru mezi n\u00e1mi, p\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b a hluboce m\u011b pol\u00edbil. Tohle bylo \u00fapln\u011b poprv\u00e9, co n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blal on s\u00e1m. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ode m\u011b znovu odt\u00e1hl a spojil sv\u00e9 \u010delo s t\u00edm m\u00fdm.<\/div>\n
„T\u0159ese\u0161 se zimou,“ za\u0161eptal a kr\u00e1tk\u00fdma pusinkama pokr\u00fdval cel\u00e9 m\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„To nen\u00ed jenom zimou,“ m\u016fj pohled sklouzl k jeho rt\u016fm. Musel jsem se jich dotknout. Te\u010f to v\u0161ak nebylo kone\u010dky prst\u016f. Dot\u00fdkal jsem se jeho rt\u016f t\u011bmi sv\u00fdmi, pomalounku jsem obkresloval jejich obrys a sna\u017eil jsem si zapamatovat, jak n\u00e1dhern\u011b chutnaj\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e to nevydr\u017e\u00edm,“ zast\u00e9nal a p\u0159ekvapivou rychlost\u00ed m\u011b popadl za ruku. Rozb\u011bhli jsme se zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm a d\u00e1l u\u017e jsem se nechal v\u00e9zt jenom j\u00edm. Po\u0159\u00e1d pevn\u011b dr\u017eel mou ruku, jakoby se snad b\u00e1l, \u017ee mu ute\u010du. Cestu k pokoji, ve kter\u00e9m p\u0159esp\u00e1val, u\u017e znal celkem dob\u0159e. Posledn\u00edch p\u00e1r metr\u016f jsme p\u0159\u00edmo ut\u00edkali.<\/div>\n
Jakmile jsme se oba ocitli v jeho pokoji, zav\u0159el za n\u00e1mi. I kdy\u017e doma krom\u011b n\u00e1s nikdo jin\u00fd nebyl. Nic v\u00edc v\u0161ak nestihl ud\u011blat. Natla\u010dil jsem jej na dve\u0159e v\u0161\u00ed silou a sv\u00fdmi polibky jsem mu nedovoloval d\u00fdchat. Poslepu jsem z n\u011bj svl\u00e9kal mokr\u00e9 triko. Nemohl jsem se do\u010dkat chv\u00edle, kter\u00e1 m\u011bla n\u00e1sledovat. Bylo mi \u00fapln\u011b jedno, co se stane. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s n\u00edm\u2026 tou\u017eil jsem po n\u011bm a dok\u00e1zal bych pro n\u011bj ud\u011blat cokoliv\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

Pomalu ve m\u011b n\u011bco chladne
Jak dlouho tady oba je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme b\u00fdt
Z\u016fsta\u0148 tady
Cht\u011bj\u00ed si m\u011b vz\u00edt st\u00edny
A kdy\u017e p\u016fjdeme
Tak p\u016fjdeme jedin\u011b ve dvou
Jsi v\u0161echno, co jsem
A v\u0161echno, co proud\u00ed m\u00fdmi \u017eilami
V\u017edy se budeme podporovat
Jedno, kam pojedeme
Jedno, jak hluboko
Nechci tu b\u00fdt s\u00e1m
Nech n\u00e1s spole\u010dn\u011b do noci
N\u011bkdy p\u0159ijde \u010das
Nech n\u00e1s spole\u010dn\u011b do noci…
<\/em><\/div>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Hovor jsem v\u0161ak t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed ukon\u010dil. Jak bych s n\u00ed mohl mluvit? Chyb\u011bla mi, to ano, ale souvisle bych s n\u00ed nedok\u00e1zal mluvit. Kdyby jen tu\u0161ila, co v\u0161echno se te\u010f ve mn\u011b odehr\u00e1valo. T\u0159\u00e1sl jsem se touhou a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pot\u0159ebou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13451","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13451","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13451"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13451\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13451"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13451"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13451"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}