{"id":13461,"date":"2009-09-21T14:30:00","date_gmt":"2009-09-21T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13429"},"modified":"2009-09-21T14:30:00","modified_gmt":"2009-09-21T13:30:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-58","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/21\/muj-pohadkovy-princ-58\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 58."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Bille!!!“ Ann vyd\u011b\u0161en\u011b pohledem sjela na bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo sv\u00e9ho synka, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u011bkolika vte\u0159inami v naprost\u00e9m bezv\u011bdom\u00ed sesunulo na podlahu a rychle si k n\u011bmu p\u0159iklekla s vystra\u0161enou tv\u00e1\u0159\u00ed. Informace, kterou se p\u0159ed malou chvilkou dozv\u011bd\u011bla, byla v\u00edce, ne\u017e hroziv\u00e1, te\u010f si v\u0161ak na ni Ann ani na okam\u017eik nevzpomn\u011bla. Vylekan\u011b hled\u011bla na nehybn\u00e9 t\u011blo sv\u00e9ho synka a marn\u011b se jej pokou\u0161ela probrat z bezv\u011bdom\u00ed stejn\u011b, jako doktor, kter\u00fd j\u00ed ihned p\u0159isko\u010dil na pomoc. Skute\u010dnost, kterou pr\u00e1v\u011b vyslovil byla stra\u0161n\u00e1 i pro n\u011bj, ba co v\u00edc – nikdy mu nebylo \u017e\u00e1dn\u00e9ho pacienta a nikoho tolik l\u00edto, jako pr\u00e1v\u011b te\u010f Toma a jeho bl\u00edzk\u00fdch. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee je to n\u011bco velice t\u011b\u017ek\u00e9ho a bolestiv\u00e9ho a bude trvat hodn\u011b dlouho, ne\u017e se p\u0159es to v\u0161ichni t\u0159i p\u0159enesou a zvyknou si na tu skute\u010dnost, kterou jim o Tomov\u011b zdravotn\u00edm stavu sd\u011blil. Kdy\u017e v\u0161ak uvid\u011bl rychle padaj\u00edc\u00ed siluetu \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, nev\u00e1hal a rychle k n\u011bmu p\u0159isko\u010dil, sna\u017e\u00edc se jej probrat z toho n\u00e1hl\u00e9ho omdlen\u00ed. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co jej zp\u016fsobilo a tak\u00e9 u\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee skute\u010dnost, \u017ee u\u017e nikdy neuvid\u00ed, nebude t\u011b\u017ek\u00e1 jen pro Toma. Trp\u011bliv\u011b hled\u011bl do p\u0159iv\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek a lehce popl\u00e1c\u00e1val nehybn\u011b le\u017e\u00edc\u00ed os\u016fbku po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„No tak, mlad\u00fd mu\u017ei, vst\u00e1vejte,“ za\u0161eptal a d\u00e1l se odhodlan\u011b pokou\u0161el p\u0159iv\u00e9st k sob\u011b hubenou os\u016fbku, kter\u00e1 v\u016fbec nejevila zn\u00e1mky \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
Ann si skousla rty a z o\u010d\u00ed se j\u00ed vyronila mal\u00e1 slza, kter\u00e1 rychle st\u00e9kla po jej\u00ed tv\u00e1\u0159i dol\u016f, aby ji vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohla nahradit nov\u00e1. Voln\u011b si razily cesti\u010dky z Annin\u00fdch o\u010d\u00ed a Ann se jen st\u011b\u017e\u00ed nadechla, rozt\u0159esen\u011b hled\u00edc na Billovu nehybnou tv\u00e1\u0159. B\u00e1la se, tak moc se o n\u011bj b\u00e1la. Tom\u016fv zdravotn\u00ed stav j\u00ed zp\u016fsobil takov\u00fd \u0161ok, jak\u00fd u\u017e dlouho neza\u017eila, kdy\u017e se v\u0161ak n\u00e1sledn\u011b k jej\u00edm noh\u00e1m svezlo Billovo t\u011blo, pod\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikla. Netu\u0161ila, \u017ee by byla ta skute\u010dnost tak stra\u0161n\u00e1 a tak d\u011bsiv\u00e1, pohled na bezvl\u00e1dn\u00e9ho Billa ji v\u0161ak zbavil v\u0161ech my\u0161lenek a ona jen nad\u011bjn\u011b hled\u011bla do pobledl\u00e9 tv\u00e1\u0159e, kter\u00e1 v\u0161ak nezna\u010dila nic dobr\u00e9ho. V duchu se modlila, aby se Bill probral, aby alespo\u0148 slab\u011b vydechl, nebo promluvil. Pot\u0159ebovala m\u00edt jistotu, \u017ee je na\u017eivu a rozhodla se pro to ud\u011blat v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
\n
„Billi,“ \u0161eptla s neskr\u00fdvanou mate\u0159skou l\u00e1skou, kter\u00e1 r\u00e1zem zaplnila cel\u00e9 jej\u00ed srdce. Nebyla v\u0161ak v n\u011bm jen l\u00e1ska. Byl v n\u011bm i strach, velk\u00fd strach. Strach o Billa. Strach, kter\u00fd poc\u00edt\u00ed ka\u017ed\u00e1 matka, kdy\u017e je jej\u00ed d\u00edt\u011b v nebezpe\u010d\u00ed a to c\u00edtila pr\u00e1v\u011b te\u010f i Ann. S posledn\u00ed hrsti\u010dkou nad\u011bje v o\u010d\u00edch se zad\u00edvala do pevn\u011b semknut\u00fdch v\u00ed\u010dek a jemn\u011b pooto\u010dila Billovu tv\u00e1\u0159 k sob\u011b, lehce hlad\u00edc jeho l\u00edce, kter\u00e9 byly te\u010f a\u017e mrtvoln\u011b b\u00edl\u00e9. V\u016fbec se nepodobaly t\u011bm, kter\u00e9 Ann znala a kter\u00e9 v\u00edd\u00e1vala ka\u017ed\u00fd den. Prosebn\u011b pozvedla hlavu ke stropu a semknula v\u00ed\u010dka…<\/p>\n<\/div>\n
„Ach,“ lehk\u00e9 povzdechnut\u00ed protrhlo t\u00ed\u017eiv\u00e9, a\u017e nekone\u010dn\u00e9 ticho v ordinaci a dlouh\u00e9 \u0159asy se m\u00edrn\u011b zamihotaly, pomalu se odd\u011bluj\u00edc od sebe. Rty, a\u017e dote\u010f pevn\u011b p\u0159iv\u0159en\u00e9 m\u00edrn\u011b trhan\u011b vydechly a p\u0159inutily tak Ann, sklouznout pohledem dol\u016f. Rychle sklopila o\u010di a up\u0159ela je do t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch, kter\u00e9 se na ni zad\u00edvaly. Bill p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, ne\u017e se mu rozmazan\u00fd obraz n\u011bkde nad sebou rozost\u0159il, kdy\u017e v\u0161ak nad sebou spat\u0159il doktorovu tv\u00e1\u0159 a tv\u00e1\u0159 sv\u00e9 maminky, po kter\u00e9 te\u010f tekly slzy proudem, jeho mozek si op\u011bt za\u010dal d\u00e1vat do souvislosti jist\u00e1 fakta, kter\u00e1 te\u010f zaplnila celou Billovu mysl a rozproudila tak krev v cel\u00e9m jeho t\u011ble, v ka\u017ed\u00e9 \u017eilce a bu\u0148ce.<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka a zamyslel se. Nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let dlouho, ani slo\u017eit\u011b uva\u017eovat, aby jeho mysl zas\u00e1hla skute\u010dnost, snad nejhor\u0161\u00ed v jeho \u017eivot\u011b. Co byla oproti tomu \u0161ikana v domov\u011b, kterou dennodenn\u011b za\u017e\u00edval? Co byl oproti tomu rok odlou\u010den\u00ed od sv\u00e9 maminky, od sv\u00e9ho domova? Co bylo oproti tomu zn\u00e1siln\u011bn\u00ed a bolest, kterou mu otec zp\u016fsobil? To, co dote\u010f za\u017eil, nebylo nic, v\u016fbec nic proti tomu, co se dozv\u011bd\u011bl p\u0159ed n\u011bkolika minutami. Do t\u00e9hle chv\u00edle si myslel, \u017ee u\u017e jej \u017eivot nau\u010dil a vytrestal dost v minulosti, pr\u00e1v\u011b te\u010f, v tomto okam\u017eiku si v\u0161ak uv\u011bdomil, \u017ee to nejhor\u0161\u00ed, co mu mohl osud p\u0159ihodit do cesty, se pr\u00e1v\u011b stalo. Znova mu podrazil nohy a vyzval jej na ten nejkrut\u011bj\u0161\u00ed souboj mezi n\u00edm a Billem, kter\u00fd te\u010f jen rezignovan\u011b o\u010dima t\u011bkal po b\u00edl\u00e9m strop\u011b nad sebou. U\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho \u0161ance vyhr\u00e1t se s ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem zmen\u0161uj\u00ed, zat\u00edmco on tu jen bezvl\u00e1dn\u011b le\u017e\u00ed, bez kousky s\u00edly, kter\u00e1 se z n\u011bj kvapem vytr\u00e1c\u00ed. Jak ji m\u00e1 proboha ale z\u00edskat zp\u00e1tky? Jak to m\u00e1 ud\u011blat? Jak se m\u00e1 najednou zvednout a bojovat, aby mohl j\u00edt d\u00e1l?<\/p>\n<\/div>\n
Jeho o\u010di se zaleskly prvn\u00edmi slzami a Bill se je ani nesna\u017eil zadr\u017eet. Vyronily se zpod jeho v\u00ed\u010dek a on si jen znova vybavil v hlav\u011b tu jednu jedinou v\u011btu, slo\u017eenou z pouh\u00fdch n\u011bkolika slov, jejich\u017e v\u00fdznam jej zas\u00e1hl \u0161\u00edpem p\u0159\u00edmo do toho nejcitliv\u011bj\u0161\u00edho m\u00edste\u010dka v jeho t\u011ble, kter\u00e9 te\u010f prudce krv\u00e1celo, plakaj\u00edc\u00ed spolu s Billem. P\u0159ijde o zrak…<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Billova o\u010dka, pln\u00e1 slz sklopila sv\u016fj pohled a Bill se skrz n\u011bkolik slan\u00fdch kapi\u010dek zad\u00edval do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9 maminky, kter\u00e1 se nad n\u00edm skl\u00e1n\u011bla. I j\u00ed st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i slzy bolesti a smutku a ujistily Billa jen v jedin\u00e9m – \u017ee tohle nen\u00ed jen zl\u00fd sen. Je to tvrd\u00e1 realita, pr\u00e1v\u011b te\u010f se tu odehr\u00e1v\u00e1 n\u011bco, \u010demu se u\u017e neubr\u00e1n\u00ed a ani se tomu nelze ubr\u00e1nit. V t\u00e9to chv\u00edli to toti\u017e za\u010dalo.<\/div>\n
„Maminko,“ p\u00edpl pla\u010dtiv\u00fdm hl\u00e1skem a u\u017e se d\u00e9le nedok\u00e1zal br\u00e1nit tomu n\u00e1valu strachu a bolesti, kter\u00fd v n\u011bm v\u010dera r\u00e1no zakotvil. A kdy\u017e si v n\u011bkolika posledn\u00edch hodin\u00e1ch myslel, \u017ee to nejhor\u0161\u00ed je u\u017e za n\u00edm a te\u010f jej \u010dek\u00e1 jen to dobr\u00e9, tyto pocity beznad\u011bje a t\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed \u00fazkosti v n\u011bm je\u0161t\u011b zes\u00edlily, nabraly na intenzit\u011b. Jak krut\u011b se m\u00fdlil, kdy\u017e se domn\u00edval, \u017ee jej opust\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
Ann si k sob\u011b Billa ochranitelsky p\u0159ivinula a tiskla si k sob\u011b jeho huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko, nevn\u00edmaj\u00edc, \u017ee te\u010f sed\u00ed na zemi. V\u0161echno kolem n\u00ed j\u00ed ani z poloviny nest\u00e1lo o jej\u00ed pozornost. St\u00e1lo za ni jen vzlykaj\u00edc\u00ed \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed\u010dko, jeho\u017e slzy se te\u010f vp\u00edjely do l\u00e1tky jej\u00edho tri\u010dka. Sama jim nedok\u00e1zala dlouho vzdorovat, sna\u017eila se v\u0161ak b\u00fdt tou siln\u011bj\u0161\u00ed. Siln\u011bj\u0161\u00ed u\u017e jen kv\u016fli sv\u00e9mu synkovi, kter\u00e9ho si te\u010f tulila k sob\u011b. Cht\u011bla jej ut\u011b\u0161it, uchl\u00e1cholit t\u00edm, \u017ee to bude dobr\u00e9 a uklidnit jeho st\u00e1le hlasit\u011bj\u0161\u00ed vzlyky. V\u0161echna jej\u00ed p\u0159edsevzet\u00ed se v\u0161ak rozplynula v t\u00e9 chv\u00edli, kdy se k jej\u00edm u\u0161\u00edm dolinul tichounk\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n
<\/div>\n
„Maminko, \u0159ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda,“ Bill hlasit\u011b vzlykl a znova zabo\u0159il sv\u016fj uplakan\u00fd obli\u010dej\u00edk mezi mamin\u010dino rameno a krk. Anniny o\u010di op\u011bt zaplavily slzy a Ann jen zamrkala, sb\u00edraj\u00edc odvahu na tu nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed a z\u00e1rove\u0148 nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed v\u011bc v jej\u00edm \u017eivot\u011b. Jak mu m\u00e1 proboha odpov\u011bd\u011bt? Co mu m\u00e1 \u0159\u00edci? \u017de se v\u0161echno zlep\u0161\u00ed a to, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed sly\u0161eli byl jen hloup\u00fd \u017eert? Nem\u016f\u017ee mu p\u0159eci lh\u00e1t, ne te\u010f, kdy\u017e se tu skute\u010dnost, ten fakt pokou\u0161\u00ed marn\u011b vst\u0159ebat. Je p\u0159eci jeho matka, mus\u00ed mu to vysv\u011btlit. Ale jak? Ann jen bezradn\u011b zavrt\u011bla hlavou a ti\u0161e ml\u010dela, t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchaj\u00edc. Takhle se snad je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b nec\u00edtila. Ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161ila, co m\u00e1 d\u011blat. V\u0161echno to, co si p\u0159ed chvilkou slibovala a \u010deho cht\u011bla doc\u00edlit v\u0161ak zmizelo jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku a Ann si jen zoufale povzdychla. Nem\u016f\u017ee p\u0159eci lh\u00e1t vlastn\u00edmu synovi. Ale jak mu tedy m\u00e1 \u0159\u00edci pravdu? Jak, kdy\u017e te\u010f po n\u011bkolika hodin\u00e1ch tr\u00e1pen\u00ed a mu\u010div\u00e9ho \u010dek\u00e1n\u00ed op\u011bt vzlyk\u00e1 v jej\u00ed n\u00e1ru\u010di a cel\u00e9 jeho t\u011bl\u00ed\u010dko se neovladateln\u011b chv\u011bje? Opravdu mu m\u00e1 \u0159\u00edci, \u017ee to v\u0161echno bylo zbyte\u010dn\u00e9? \u017de to bude pokra\u010dovat? \u017de to je je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Z Annin\u00fdch nekone\u010dn\u00fdch my\u0161lenek a Billova tich\u00e9ho pl\u00e1\u010de je v\u0161ak vyru\u0161il doktor\u016fv hlas a vrzaj\u00edc\u00ed zvuk \u017eidle, kterou k Billovi l\u00e9ka\u0159 p\u0159isunul. Zad\u00edval se na jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo a lehce mu polo\u017eil ruku na rameno. Toho chlapce mu bylo neuv\u011b\u0159iteln\u011b moc l\u00edto a i kdy\u017e na to doktor nevypadal, cht\u011bl mu alespo\u0148 tro\u0161ku pomoci. Zhluboka se nadechl a jemn\u011b mu rameno stiskl.<\/div>\n
„Poj\u010fte, posa\u010fte se,“ vyb\u00eddl jej ti\u0161e a kdy\u017e se setkal se dv\u011bma uplakan\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly, posunkem ruky uk\u00e1zal na volnou \u017eidli. P\u0159i\u0161lo mu to tro\u0161ku hloup\u00e9, \u017ee te\u010f oba dva sed\u00ed na zemi, proto se pohledem up\u0159el na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a kdy\u017e se mu dostalo sotva znateln\u00e9ho souhlasu, opatrn\u011b mu pomohl posadit se na \u017eidli\u010dku. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtil, \u017ee je Bill po t\u00e9 chvilce bezv\u011bdom\u00ed zesl\u00e1bl\u00fd, proto jej co nejopatrn\u011bji s pomoc\u00ed Ann posadil na \u017eidli a nat\u00e1hl se po sklenici s vodou. „Jste pobledl\u00fd, napijte se,“ nab\u00eddl Billovi a postavil p\u0159ed n\u011bj sklenici, z poloviny plnou. Bill jej v\u0161ak v\u016fbec nevn\u00edmal. Nedok\u00e1zal v t\u00e9to chv\u00edli vn\u00edmat nikoho a nic, jen tu d\u011bsivou my\u0161lenku, kter\u00e1 se p\u0159ed chvilinkou vkradla do jeho mysli. Nemohl j\u00ed uv\u011b\u0159it. Nemohl uv\u011b\u0159it skute\u010dnosti, kterou v sob\u011b skr\u00fdvala a kter\u00e1 jej te\u010f naplno zas\u00e1hla. Nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co jim p\u0159ed chvilkou doktor \u0159ekl a co te\u010f on odm\u00edtal p\u0159iznat s\u00e1m sob\u011b. Nev\u011b\u0159il, necht\u011bl a nem\u011bl s\u00edlu se jen tak vyrovnat s t\u00edm nejhor\u0161\u00edm, co jej te\u010f mohlo potkat. Se skute\u010dnost\u00ed, \u017ee Tom u\u017e nikdy nebude vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Billova rozt\u0159esen\u00e1 ru\u010dka se nat\u00e1hla po k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u011b b\u00edl\u00e9 sklenici a Bill jen pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka, aby tu jedinou v\u011btu vyhnal ze sv\u00e9 hlavy, ve kter\u00e9 se te\u010f us\u00eddlila a ze kter\u00e9 se ji te\u010f marn\u011b sna\u017eil vytla\u010dit. Jak d\u011btinsk\u00e9 a bez\u00fa\u010dinn\u00e9. Tom u\u017e nikdy nebude vid\u011bt.<\/em> Lehce, sotva znateln\u011b svla\u017eil sv\u00e9 rty ve vla\u017en\u00e9 vod\u011b a sv\u00fdma uslzen\u00fdma o\u010dima vzhl\u00e9dl k doktorovi, kter\u00fd se te\u010f posadil naproti n\u011bmu.<\/div>\n
<\/div>\n
„\u0158ekn\u011bte, \u017ee to nen\u00ed pravda, pros\u00edm,“ \u0161pitl tak prosebn\u011b a nad\u011bjn\u011b, a\u017e star\u00e9ho l\u00e9ka\u0159e p\u00edchlo u srdce. Bylo mu toho uplakan\u00e9ho chlapce tolik l\u00edto, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee n\u011bjak\u00e9 nalh\u00e1v\u00e1n\u00ed a zleh\u010dov\u00e1n\u00ed Tomova zdravotn\u00edho stavu je tu \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u00e9. Pohledem vyhledal Billovu maminku, stoj\u00edc\u00ed kousek opod\u00e1l v kout\u011b, kdy\u017e v\u0161ak zaznamenal jej\u00ed slab\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed na souhlas, zhluboka se nadechl. V\u011bd\u011bl, \u017ee lh\u00e1t, ani n\u011bco zap\u00edrat u\u017e nem\u00e1 v tuto chv\u00edli \u017e\u00e1dnou cenu. Oto\u010dil se na strnule sed\u00edc\u00edho Billa a pomalu zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Bohu\u017eel V\u00e1s mus\u00edm zklamat. V\u0161echna vy\u0161et\u0159en\u00ed a testy, kter\u00e1 Tom v\u010dera absolvoval n\u00e1m potvrdila, \u017ee v mozku a v centru zraku, kter\u00e9 se v n\u011bm nach\u00e1z\u00ed se vyskytly probl\u00e9my, s tou nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed zp\u016fsobeny \u00fadery do hlavy a ranami, kter\u00e9 jsou opravdu \u010detn\u00e9. Mozek je slo\u017eit\u00fd org\u00e1n a to, co se v n\u011bm odehr\u00e1v\u00e1, je ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f nevyzpytateln\u00e9,“ vysv\u011btlil, oddaluj\u00edc tak o p\u00e1r okam\u017eik\u016f tu t\u00ed\u017eivou v\u011btu pravdy. Ne\u017e v\u0161ak sta\u010dil cokoli \u0159\u00edct, sotva vte\u0159inov\u00e9 ticho v ordinaci p\u0159eru\u0161il tichounk\u00fd, pla\u010dtiv\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n
<\/div>\n
„T-to… t-to znamen\u00e1, \u017ee… \u017ee Tom bude… slep\u00fd? On… on nebude vid\u011bt?“ \u0161eptl trhan\u011b a nevn\u00edmal skute\u010dnost, \u017ee se mu po obou tv\u00e1\u0159\u00edch koulej\u00ed nov\u00e9 a nov\u00e9 slzy. Jen z p\u00e1r doktorov\u00fdch v\u011bt poznal, \u017ee tohle nen\u00ed jen zl\u00fd sen, ze kter\u00e9ho by se mohl probudit. V\u0161echny jeho posledn\u00ed nad\u011bje, kter\u00e9 v n\u011bm a\u017e dote\u010f p\u0159eb\u00fdvaly zmizely v jednom jedin\u00e9m okam\u017eiku pravdy a Bill te\u010f jen rezignovan\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl pohledem po doktorov\u011b tv\u00e1\u0159i. Cht\u011bl zn\u00e1t odpov\u011b\u010f na svoji ot\u00e1zku, necht\u011bl poslouchat zbyte\u010dn\u00e9 vyt\u00e1\u010dky a \u0159e\u010di okolo. Tady \u0161lo o jeho l\u00e1sku a on cht\u011bl zn\u00e1t pravdu a ne se j\u00ed vyh\u00fdbat a skr\u00fdvat ji. D\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji by si stejn\u011b na\u0161la cestu ven, nem\u011blo cenu nic zap\u00edrat. A to poznal i doktor. Pomalu si sundal br\u00fdle z nosu a pok\u00fdval hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
„Je ze sedmdes\u00e1ti procent mo\u017en\u00e9, \u017ee jeho zrakov\u00e9 centrum bude u\u017e trvale po\u0161kozen\u00e9 a\u017e tak, \u017ee m\u016f\u017ee doj\u00edt k \u00fapln\u00e9mu oslepnut\u00ed. Je tu sice mo\u017en\u00e9, \u017ee bude vid\u011bt nad\u00e1le bez n\u011bjak\u00e9ho, by\u0165 sebemen\u0161\u00edho po\u0161kozen\u00ed, ale tato \u0161ance je pouze t\u0159icetiprocentn\u00ed. Ta hor\u0161\u00ed s trval\u00fdm oslepnut\u00edm bohu\u017eel p\u0159eva\u017euje. Je mi to moc l\u00edto,“ pronesl a vid\u011bl, jak si Bill rychle p\u0159ikryl \u00fasta ru\u010dkou, zat\u00edmco slzy z jeho o\u010d\u00ed se te\u010f \u0159inuly jedna za druhou. Neodk\u00e1zal a u\u017e ani v nejmen\u0161\u00edm necht\u011bl nic skr\u00fdvat. Usedav\u011b se rozplakal a vzlykal tak hlasit\u011b, \u017ee to ur\u010dit\u011b sly\u0161ela cel\u00e1 chodba, cel\u00e9 odd\u011blen\u00ed. To mu v\u0161ak te\u010f u\u017e bylo \u00fapln\u011b jedno. Nic a nikdo pro n\u011bj nebyl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jeho Tom. A i te\u010f, kdy\u017e zjistil d\u016fsledky, kter\u00e1 budou jeho zran\u011bn\u00ed m\u00edt, se rozhodl nevzd\u00e1t se jej. Byla to jeho l\u00e1ska, kterou miloval a pro kterou by ud\u011blal cokoli na sv\u011bt\u011b i te\u010f, kdy\u017e zjistil, jak na tom Tom doopravdy je. H\u0159betem ru\u010dky si ot\u0159el nov\u00e9, neust\u00e1le p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00ed slzi\u010dky a rychle zamrkal, z posledn\u00edch sil se nadechuj\u00edc k v\u011bt\u011b, kterou cht\u011bl vyslovit.<\/div>\n
<\/div>\n
„M-m\u016f\u017eu ho vid\u011bt?“ zaprosil ti\u0161e a p\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechl. O\u010dek\u00e1val, \u017ee jeho prosbu doktor zam\u00edtne a nedovol\u00ed mu jej spat\u0159it, stalo se v\u0161ak n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Doktor pok\u00fdval hlavou a zad\u00edval se do sv\u00e9 dokumentace.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete, ale jen na p\u011bt a\u017e deset minut. Tom je te\u010f v bezv\u011bdom\u00ed a pot\u0159ebuje klid. Jestli chcete, m\u016f\u017eu V\u00e1s k n\u011bmu zav\u00e9st, le\u017e\u00ed kousek odtud. Pot\u0159ebuju stejn\u011b je\u0161t\u011b tady s pan\u00ed probrat n\u011bjak\u00e9 d\u016fle\u017eit\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti,“ odv\u011btil a k\u00fdvl sm\u011brem k Ann, kter\u00e1 souhlasn\u011b pok\u00fdvala hlavou.<\/div>\n
„T-tak dob\u0159e,“ Bill pomalu p\u0159itakal a jen z posledn\u00edch sil vstal ze \u017eidle, n\u00e1sleduj\u00edc tak doktora, kter\u00fd jeho maminku po\u017e\u00e1dal, aby tu z\u016fstala a nato se vydal sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Ub\u011bhlo jen n\u011bkolik m\u00e1lo minut, ne\u017e se oba dostali k pokoj\u016fm pro pacienty, kter\u00e9 byly v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti nemocnice. Doktor se b\u011bhem cesty n\u011bkolikr\u00e1t pozdravil s p\u00e1r sv\u00fdmi kolegy a po chvilce tich\u00e9ho na\u0161lapov\u00e1n\u00ed pr\u00e1zdnou chodbou kone\u010dn\u011b stanul p\u0159ed d\u0159ev\u011bn\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi dve\u0159mi, kter\u00e9 doslova spl\u00fdvaly s b\u00edl\u00fdmi zdmi zdej\u0161\u00edch chodeb. Oto\u010dil se na Billa, stoj\u00edc\u00edho za n\u00edm a prstem uk\u00e1zal na dve\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, jsme tady. Samoz\u0159ejm\u011b m\u016f\u017eete j\u00edt dovnit\u0159, ale berte, pros\u00edm, ohledy na Tom\u016fv stav. Za deset minut se vr\u00e1t\u00edm,“ odv\u011btil a rychl\u00fdmi kroky p\u0159e\u0161el chodbu zp\u011bt ke schod\u016fm.<\/div>\n
Bill malinko zamrkal a rozt\u0159esen\u011b nat\u00e1hl ru\u010dku po klice, kter\u00e1 byla u\u017e ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem nadosah. U\u017e u\u017e se j\u00ed dot\u00fdkal, u\u017e u\u017e cht\u011bl za ni zat\u00e1hnout, v tom se v\u0161ak zarazil. Nev\u011bd\u011bl, jestli m\u00e1 tu s\u00edlu, tu odvahu Toma spat\u0159it pr\u00e1v\u011b te\u010f, v t\u00e9to chv\u00edli. Moc se b\u00e1l toho okam\u017eiku, a\u017e jej znova uvid\u00ed, proto jen boj\u00e1cn\u011b spustil ru\u010dku z kliky, klop\u00edc tak hlavinku. C\u00edtil se jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed zbab\u011blec na sv\u011bt\u011b. Najednou se c\u00edtil tak pr\u00e1zdn\u00fd, tak bez ni\u010deho, a\u017e mu ze sebe samotn\u00e9ho bylo do pl\u00e1\u010de. Tohle p\u0159eci necht\u011bl. Cht\u011bl b\u00fdt u Toma a cht\u011bl jej vid\u011bt a ne st\u00e1t p\u0159ede dve\u0159mi jen tak a zab\u00fdvat se sv\u00fdmi my\u0161lenkami. Malinko se nadechl a skousnul si rt\u00edky. N\u011bkde v koutku jeho srd\u00ed\u010dka se objevilo n\u011bco, co mu najednou dodalo odvahu a Bill znova odhodlan\u011b vzt\u00e1hnul svou hubenou ru\u010dku ke klice. Cht\u011bl kone\u010dn\u011b jednou p\u0159emoci sv\u016fj strach, ne se mu po\u0159\u00e1d podd\u00e1vat. Proto se zhluboka nadechl a lehce zat\u00e1hl za kliku u dve\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Prou\u017eek sv\u011btla proniknul do ztmavl\u00e9ho pokoje a dovolil tak Billovi, stoj\u00edc\u00edmu za te\u010f u\u017e pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi nakouknout dovnit\u0159. Chvilinku jen nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b, ne\u017e se kone\u010dn\u011b odhodlal vej\u00edt dovnit\u0159. Dlan\u00ed se lehce zap\u0159el o b\u00edl\u00e9 dve\u0159e a tich\u00fdmi kr\u016f\u010dky vstoupil do pokoje, opatrn\u011b za sebou zav\u00edraj\u00edc. C\u00edtil, jak se mu st\u00e1hlo b\u0159\u00ed\u0161ko strachem, proto si jen malinko nerv\u00f3zn\u011b stisknul ru\u010dky a pomalu se pooto\u010dil sm\u011brem do jeho pokoje. Jeho o\u010d\u00edm se naskytla velk\u00e1, b\u00edl\u00e1 nemocni\u010dn\u00ed postel s n\u011bkolika p\u00edpaj\u00edc\u00edmi p\u0159\u00edstroji pobl\u00ed\u017e a Bill jen zamrkal, pomalounku p\u0159istupuj\u00edc bl\u00ed\u017e k posteli, na kter\u00e9 nehybn\u011b le\u017eelo tolik zn\u00e1m\u00e9 t\u011blo, p\u0159ikryto jen jednou b\u00edlou p\u0159ikr\u00fdvkou. Os\u016fbka, na n\u00ed le\u017e\u00edc\u00ed jen nehnut\u011b spo\u010d\u00edvala pod tenkou pe\u0159inou a v\u016fbec si neuv\u011bdomovala p\u0159\u00edtomnost \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, jeho\u017e o\u010di se te\u010f znova zalily slzami.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill tichounce popot\u00e1hl a p\u0159e\u0161el je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, a\u017e k okraji postele, d\u00edvaj\u00edc se tak do zbit\u00e9 tv\u00e1\u0159e pln\u00e9 ran. Byla stejn\u00e1, jako v\u010dera, mo\u017en\u00e1 r\u00e1ny se tro\u0161ku zmen\u0161ily a mod\u0159iny zm\u011bnily svou barvu. Bill si set\u0159el z tv\u00e1\u0159e p\u00e1r t\u011bch slan\u00fdch kapi\u010dek a opatrn\u011b se posadil na malou \u017eidli u postele, zat\u00edmco o\u010dima zkoumal tv\u00e1\u0159 sv\u00e9 l\u00e1sky. Vypadala \u00fapln\u011b p\u0159esn\u011b, jak si ji Bill pamatoval, tak, jako kdy\u017e se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no vzbudil a dok\u00e1zal se do n\u00ed d\u00edvat cel\u00e9 dlouh\u00e9 minuty. Vypadala jako sp\u00edc\u00ed, jakoby jej\u00edmu majiteli nic nebylo a on jen odpo\u010d\u00edval sladk\u00fdm sp\u00e1nkem. Bill v\u0161ak moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee to takhle nen\u00ed. Tom je v bezv\u011bdom\u00ed, b\u016fhv\u00ed, kdy se probud\u00ed a te\u010f jej tu v\u016fbec nevn\u00edm\u00e1, ani nev\u00ed, \u017ee tu vlastn\u011b je. Bill se v\u0161ak necht\u011bl vzd\u00e1t. Cht\u011bl vyu\u017e\u00edt t\u011bch n\u011bkolika m\u00e1lo minut, kter\u00e9 m\u011bl k tomu, aby mohl b\u00fdt s Tomem o samot\u011b. Lehce vzt\u00e1hnul svou hubenou ru\u010dku a co nejjemn\u011bji ji polo\u017eil na tu Tomovu, kter\u00e1 te\u010f spo\u010d\u00edvala i s tou druhou n\u011bkde na jeho hrudi. N\u011b\u017en\u011b se j\u00ed dotkl a up\u0159el sv\u00e1 o\u010dka na dv\u011b pevn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„L\u00e1sko,“ vydechl, jen p\u0159i tom kr\u00e1sn\u00e9m osloven\u00ed, kter\u00fdm si vz\u00e1jemn\u011b \u0159\u00edkali si vzpomn\u011bl na Toma, kter\u00fd mu jej v\u017edy n\u011b\u017en\u011b \u0161pital do ou\u0161ka s nekone\u010dnou d\u00e1vkou n\u011bhy a cit\u016f, kter\u00e9 k n\u011bmu c\u00edtil. Rychle si ot\u0159el dal\u0161\u00ed slzu a pohladil Tomovy prsty. „Kdyby jsi jen v\u011bd\u011bl, jak moc mi chyb\u00ed\u0161. Tolik bych cht\u011bl, aby bylo v\u0161echno tak, jako p\u0159edt\u00edm. Dal bych za to cokoli. Jen\u017ee… to u\u017e asi nep\u016fjde,“ \u0161pitl ti\u0161e a zad\u00edval se do Tomovy st\u00e1le nehybn\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Cht\u011bl mu te\u010f toho tolik \u0159\u00edct, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 jen moc m\u00e1lo \u010dasu. M\u00e1lo \u010dasu na to, aby jej mohl ztr\u00e1cet pl\u00e1\u010dem a truchlen\u00edm.<\/div>\n
N\u011b\u017en\u011b hladil Tomovy prsty a pozoroval jeho tv\u00e1\u0159, plnou ran a mod\u0159in, ti\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc. V\u011bd\u011bl, \u017ee te\u010f u\u017e to nebude takov\u00e9, jako d\u0159\u00edv. Bude to jin\u00e9. Odte\u010f u\u017e se v\u0161echno zm\u011bn\u00ed. A je jen na n\u011bm a tak\u00e9 na Tomovi, jak se s touto zm\u011bnou vyrovnaj\u00ed. U\u017e te\u010f v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee to nebude nic lehk\u00e9ho, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Bude to \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed a on i Tom se tomu mus\u00ed postavit \u010delem, s odvahou a s\u00edlou, kter\u00e1 jim pom\u016f\u017ee tohle cel\u00e9 p\u0159ekonat. Zvl\u00e1dnou to v\u0161ak v\u016fbec? Nebo nebudou m\u00edt dostatek sil, aby se s touto skute\u010dnost\u00ed, kter\u00e1 jim te\u010f zk\u0159\u00ed\u017eila \u017eivoty vyrovnali? Co vlastn\u011b bude d\u00e1l? Nad\u011bje, podpora a vz\u00e1jemn\u00e9 bojov\u00e1n\u00ed… nebo \u00fapln\u00e9 dno, na kter\u00e9m se oba ocitli? Maj\u00ed v\u016fbec \u0161anci se z n\u011bj zvednout? Ano… nebo ne?<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill prudce zavrt\u011bl hlavinkou, aby z n\u00ed vyhnal tyto dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky a znova up\u0159el sv\u016fj pohled na Toma, le\u017e\u00edc\u00edho kousek od sebe. Ti\u0161e si povzdychl a prst\u00edkem p\u0159ejel po Tomov\u011b ruce.<\/div>\n
„Za chvilku budu muset j\u00edt, Tomi, pan doktor mi dovolil jen n\u011bkolik minut s tebou. Ale z\u00edtra p\u0159ijdu zase, abych s tebou mohl b\u00fdt alespo\u0148 na malou chvilku,“ dodal \u0161eptem a nato usly\u0161el tich\u00e9 cvaknut\u00ed dve\u0159\u00ed. Podv\u011bdom\u011b vzhl\u00e9dl a kdy\u017e spat\u0159il doktorovu tv\u00e1\u0159, poslu\u0161n\u011b k\u00fdvl.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ale je \u010das,“ za\u0161eptal l\u00e9ka\u0159 a p\u0159iv\u0159el dve\u0159e, \u010dekaj\u00edc tak na Billa, kter\u00fd se zvedl ze \u017eidli\u010dky a naklonil se bl\u00ed\u017e k Tomov\u00fdm rt\u016fm.<\/div>\n
„Miluji t\u011b, mil\u00e1\u010dku. Neskonale moc. Nikdy t\u011b nep\u0159estanu milovat, a\u0165 se stane cokoli. A nikdy t\u011b neopust\u00edm, slibuju. Miluji t\u011b,“ tich\u00fdm \u0161pit\u00e1n\u00edm mu vyznal svou l\u00e1sku a lehounce, jako dotykem mot\u00fdl\u00edch k\u0159\u00eddel jej pol\u00edbil na pevn\u011b semknut\u00e9 rty. Naposled pohladil h\u0159bet jeho ruky a p\u0159e\u0161el ke dve\u0159\u00edm, u kter\u00fdch se v\u0161ak zastavil. Pomalounku se pooto\u010dil zp\u011bt ke sv\u00e9 l\u00e1sce a v\u011bnoval j\u00ed sv\u016fj posledn\u00ed pohled, do kter\u00e9ho se op\u011bt za\u010daly vkr\u00e1dat slzy. Miluji t\u011b, l\u00e1sko.<\/em> Bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a s tich\u00fdm vyzn\u00e1n\u00edm sv\u00e9 l\u00e1sky k Tomovi ti\u0161e vy\u0161el ven na ztichlou chodbu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Byl u\u017e letn\u00ed ve\u010der a \u0161ero dopadlo z vysok\u00e9ho rozlehl\u00e9ho nebe na cel\u00e9 m\u011bsto, aby jej p\u0159ipravilo na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edchod noci, zahaluj\u00edc jej tak sv\u00fdm tmav\u00fdm kab\u00e1tkem. Jedin\u00e9, co jej te\u010f ru\u0161ilo a co mu vadilo, byly paprsky sv\u011btel, lampi\u010dek a lustr\u016f, kter\u00fdmi si u\u017e v\u011bt\u0161ina lid\u00ed ve m\u011bst\u011b rozjasnila sv\u00e9 domy a byty, odh\u00e1n\u011bj\u00edc tak je\u0161t\u011b alespo\u0148 na p\u00e1r chvilek neodbytnou noc, kter\u00e1 se p\u0159ikr\u00e1dala st\u00e1le v\u00edc a v\u00edc, s ka\u017edou dal\u0161\u00ed minutou. V\u00fdjimkou nebyl ani mal\u00fd domek na okraji vesnice, v jeho\u017e jednom okn\u011b te\u010f zableskla z\u00e1\u0159e kuchy\u0148sk\u00e9ho sv\u011btla. Ann rozsv\u00edtila mal\u00e1 sv\u011bt\u00e9lka v kuchyni tak, aby jejich o\u010di nedr\u00e1\u017edila a po o\u010dku se od spor\u00e1ku zad\u00edvala na sv\u00e9ho synka a jeho tal\u00ed\u0159, na kter\u00e9m ob\u010das ubylo jedno sousto, kter\u00e9 Bill nabral do \u00fast a s velk\u00fdm p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00edm jej polknul. Z nemocnice se vr\u00e1tili teprve p\u0159ed chv\u00edl\u00ed a proto\u017ee u\u017e byla i Ann dost vyhl\u00e1dl\u00e1, oh\u0159\u00e1la ve\u010de\u0159i i sob\u011b. Znova se zad\u00edvala na Billa a nato mrkla na \u010das na mikrovlnce, kter\u00e1 j\u00ed j\u00eddlo oh\u0159\u00edvala. Ti\u0161e si povzdychla a pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky p\u0159e\u0161la k Billovi, sed\u00edc\u00edmu u stolu. Za celou cestu z nemocnice nepromluvil ani slovo a Ann te\u010f jen opatrn\u011b vzt\u00e1hla ruku a pohladila jej po vl\u00e1sc\u00edch, o\u010dima zkoumaj\u00edc Bill\u016fv tal\u00ed\u0159, kolik jeho obsahu na n\u011bm ubylo.<\/div>\n
„Billi, sn\u011bz alespo\u0148 p\u00e1r soust, pros\u00edm. P\u0159eci mi tu neum\u0159e\u0161 hlady,“ za\u0161eptala a l\u00edbla jej do vl\u00e1sk\u016f, ot\u00e1\u010dej\u00edc se po mikrovlnce, kter\u00e1 j\u00ed sv\u00fdm sign\u00e1lem ozn\u00e1mila, \u017ee je se svou prac\u00ed hotova. Pomalu se oto\u010dila po zvuku a cht\u011bla odej\u00edt, v tom v\u0161ak t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho v kuchyni p\u0159eru\u0161il tichounk\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu za to j\u00e1. V\u0161echno je to moje vina,“ Bill m\u00edrn\u011b sklopil hlavinku a pohledem se zavrtal n\u011bkam ke sv\u00fdm no\u017ek\u00e1m, ne\u017e se v\u0161ak sta\u010dil zamyslet nad pravdivost\u00ed sv\u00fdch slov, setkal se s mamin\u010dinou tichou odezvou.<\/div>\n
„A co je tvoje vina, Billi?“ optala se nech\u00e1pav\u011b Ann a posadila se na kuchy\u0148skou \u017eidli bl\u00ed\u017ee k Billovi, t\u00e1zav\u011b si jej prohl\u00ed\u017eej\u00edc. Opravdu nev\u011bd\u011bla, co m\u00e1 na mysli. Bill sklopil hlavinku je\u0161t\u011b v\u00edc a z u\u017e tak dost uplakan\u00fdch o\u010dek mu utekla dal\u0161\u00ed mal\u00e1 slzi\u010dka. C\u00edtil se provinile a nenechav\u00fd hlas v jeho sv\u011bdom\u00ed mu to v\u016fbec neuleh\u010doval.<\/div>\n
„T-to, \u017ee… \u017de jsem Toma v\u010dera r\u00e1no nedok\u00e1zal uhl\u00eddat. S\u00e1m jsem jej prosil, aby se Adamovi vyh\u00fdbal a potom jsem si jej prost\u011b nev\u0161imnul, kdy\u017e ode\u0161el z pokoje. Je to moje vina, to v\u0161echno, co se stalo. Kdybych si nevysp\u00e1val a \u0161el bych s Tomem, tak by se to nestalo. To j\u00e1 m\u016f\u017eu za to, \u017ee Tom u\u017e nikdy neuvid\u00ed. Jak se mu m\u00e1m te\u010f pod\u00edvat do o\u010d\u00ed? To j\u00e1 jsem m\u011bl b\u00fdt te\u010f na jeho m\u00edst\u011b. V\u0161echno je to kv\u016fli m\u011b, to mi Tomi nikdy neodpust\u00ed,“ \u0161eptl a dnes u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se rozvzlykal. Teprve te\u010f poc\u00edtil pocit viny, kter\u00fd v n\u011bm ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem nar\u016fstal a s\u00edlil a on u\u017e jej nedok\u00e1zal ignorovat. U\u017e p\u0159i cest\u011b z nemocnice o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel a te\u010f si t\u00edm byl jist\u00fd. Je to moje vina! To kv\u016fli m\u011b te\u010f Tomi u\u017e nikdy nic neuvid\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e vzlyknul nad tou stra\u0161livou my\u0161lenkou, najednou v\u0161ak uc\u00edtil na sv\u00fdch vl\u00e1sc\u00edch lehk\u00e9 pohlazen\u00ed. P\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl a nato se setkal s mamin\u010din\u00fdm nesouhlasem. Ann rychle zavrt\u011bla hlavou a nesouhlasn\u011b se na Billa pod\u00edvala. Opravdu j\u00ed nep\u0159i\u0161lo, \u017ee za celou tu ud\u00e1lost nese vinu Bill a u\u017e v\u016fbec nem\u011bla tu\u0161en\u00ed, jak na to p\u0159i\u0161el. Jemn\u011b jej pohladila po tv\u00e1\u0159i a zad\u00edvala se do jeho o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se op\u011bt leskly slzami.<\/div>\n
„Opravdu si mysl\u00ed\u0161, Billi, \u017ee kdyby jsi tam byl s Tomem ty, tak\u017ee bys v tom Adamovi zabr\u00e1nil? Stal by ses jen jeho dal\u0161\u00ed ob\u011bt\u00ed stejn\u011b, jako Tom. Nad t\u00edmto v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lej, zlat\u00ed\u010dko, nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e1 pravda. Nic z toho, co se stalo nen\u00ed tvoj\u00ed vinou. Poj\u010f ke mn\u011b,“ vyzvala jej a za okam\u017eik u\u017e tiskla v n\u00e1ru\u010di Billovo k\u0159ehk\u00e9 a t\u0159esouc\u00ed se t\u011bl\u00ed\u010dko, konej\u0161iv\u011b jej chl\u00e1chol\u00edc. C\u00edtila, \u017ee je te\u010f \u010dekaj\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 \u010dasy, ale tak\u00e9 c\u00edtila, \u017ee to se spole\u010dnou pomoc\u00ed zvl\u00e1dnou. Mus\u00ed… Jemn\u011b dlan\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po Billov\u00fdch z\u00e1dech, v tom se k n\u00ed v\u0161ak dolinul Bill\u016fv pla\u010dtiv\u00fd hl\u00e1sek.<\/div>\n
„Pro\u010d zrovna on, maminko? Pro\u010d zrovna Tomi?“ p\u00edpl nech\u00e1pav\u011b ot\u00e1zku, kter\u00e1 se mu us\u00eddlila v mysli jako prvn\u00ed, kdy\u017e dnes zjistil, co s Tomem doopravdy je. Nech\u00e1pal to. Bylo snad tolik \u0161patn\u00e9 to, jak \u017eili? Bylo snad opravdu tak drz\u00e9 a ne\u00fanosn\u00e9 to, \u017ee si vyp\u016fj\u010dili \u0161petku \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 jim dovolilo se na p\u00e1r dn\u016f c\u00edtit jako v r\u00e1ji? Bylo snad opravdu tak hrozn\u00e9 to, \u017ee \u017eili s vz\u00e1jemn\u00fdm pocitem l\u00e1sky toho druh\u00e9ho a vz\u00e1jemn\u011b se milovali? Asi ano…<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, Billi, nev\u00edm,“ povzdychla si Ann a jen marn\u011b se sna\u017eila v hlav\u011b naj\u00edt odpov\u011b\u010f na Billovu ot\u00e1zku. Lehce jej pol\u00edbila na sp\u00e1nek a uc\u00edtila, jak ji Bill objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji, jakoby se b\u00e1l, \u017ee mu ute\u010de.<\/div>\n
„Miluji ho. Moc ho miluji,“ \u0161pitl ti\u0161e a nechal se h\u0159ejivou dlan\u00ed pohladit po vl\u00e1sc\u00edch.<\/div>\n
Ann jej jemn\u011b pohladila a nato si jeho uplakanou tv\u00e1\u0159i\u010dku vzala do sv\u00fdch dlan\u00ed, d\u00edvaj\u00edc se do t\u011bch uslzen\u00fdch kukadel, kter\u00e9 k n\u00ed te\u010f vzhl\u00e9dly. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtila, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f nastalo n\u011bco nov\u00e9ho, nov\u00e1 etapa jejich \u017eivot\u016f, kter\u00e1 se na nich podep\u00ed\u0161e nemal\u00fdmi zm\u011bnami a bude vy\u017eadovat s\u00edlu, odvahu, trp\u011blivost a nad\u011bji. A toho cht\u011bla pr\u00e1v\u011b te\u010f doc\u00edlit. Jejich nad\u011bje a sny, ve kter\u00e9 a\u017e dote\u010f doufali, se r\u00e1zem zm\u011bnily v prach, to v\u0161ak neznamen\u00e1, \u017ee se nechaj\u00ed sv\u00fdm nep\u0159ej\u00edcn\u00fdm osudem porazit. Zad\u00edvala se do \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, tolik podobn\u00fdch t\u011bm jej\u00edm a lehce pok\u00fdvala hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Billi, v\u00edm, jak moc Toma miluje\u0161 a jak moc miluje on tebe. A pr\u00e1v\u011b proto te\u010f mus\u00ed\u0161 b\u00fdt t\u00edm siln\u011bj\u0161\u00edm a pomoci mu v jeho situaci. V\u00edm, \u017ee je to t\u011b\u017ek\u00e9 a ne jen pro Toma, ale i pro tebe, ale… Te\u010f se mus\u00ed\u0161 vzchopit, zvednout se z toho dna a j\u00edt d\u00e1l. B\u00fdt s Tomem co nejv\u00edc, pom\u00e1hat mu a b\u00fdt mu oporou. Je to te\u010f v\u0161echno na tob\u011b, Billi. Nevzd\u00e1vej to, pros\u00edm, u\u017e jen kv\u016fli Tomovi a tomu, co k sob\u011b c\u00edt\u00edte a jak moc se milujete. Tom t\u011b te\u010f bude pot\u0159ebovat mo\u017en\u00e1 v\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161. V\u0161echno te\u010f z\u00e1le\u017e\u00ed jen na tob\u011b, syn\u00e1\u010dku m\u016fj. Tom\u016fv \u017eivot je te\u010f v tv\u00fdch rukou,“ za\u0161eptala a pohladila po tv\u00e1\u0159i Billa, kter\u00fd m\u00edrn\u011b sklopil hlavinku. C\u00edtil a\u017e moc velkou zodpov\u011bdnost, proto te\u010f sklopil hlavinku a ti\u0161e si povzdychl. V t\u00e9to chv\u00edli a po tom, co mu te\u010f maminka \u0159ekla si v\u016fbec nebyl jist\u00fd s\u00e1m sebou.<\/div>\n
„J-j\u00e1… j-j\u00e1 nev\u00edm, nev\u00edm, maminko. M-mysl\u00ed\u0161, \u017ee… \u017ee to zvl\u00e1dnu?“ p\u00edpl ti\u0161e, nato v\u0161ak spat\u0159il na mamin\u010din\u00fdch rtech mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Ann se pousm\u00e1la a zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 si to nemysl\u00edm. J\u00e1 to v\u00edm,“ za\u0161eptala a lehce pol\u00edbila Billa na \u010delo, ti\u0161e \u0161eptaj\u00edc sl\u016fvka nad\u011bje a odhodl\u00e1n\u00ed. „Od toho l\u00e1ska je – aby se lid\u00e9 milovali, podporovali a pom\u00e1hali tomu druh\u00e9mu i p\u0159es p\u0159ek\u00e1\u017eky a n\u00e1strahy, kter\u00e9 jim osud postav\u00ed do cesty a kter\u00fdmi je zkou\u0161\u00ed. A pokud se opravdu miluj\u00ed pravou l\u00e1skou, vydr\u017e\u00ed a p\u0159ekonaj\u00ed spolu v\u0161echno – i zd\u00e1nliv\u011b nemo\u017en\u00e9.“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
A tato sl\u016fvka si opakoval i Bill, kdy\u017e si o n\u011bkolik minut pozd\u011bji lehal do jejich velk\u00e9 postele, dlan\u00ed hlad\u00edc pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edste\u010dko vedle sebe. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl a tak\u00e9 c\u00edtil, \u017ee u\u017e doopravdy nikdy nebude pr\u00e1zdn\u00e9. Nebude, dokud bude \u017e\u00edt a milovat toho, za n\u011bj\u017e se pr\u00e1v\u011b rozhodl bojovat. V\u017edy bude us\u00ednat a probouzet se vedle n\u011bj, v jeho n\u00e1ru\u010di, v jeho objet\u00ed a ud\u011bl\u00e1 pro to v\u0161echno, v\u0161echno na sv\u011bt\u011b. Nenech\u00e1 se jen tak, bez obrany, s\u00edly a snahy porazit osudem, kter\u00fd se k n\u011bmu tak krut\u011b zachoval, ba pr\u00e1v\u011b naopak. Pr\u00e1v\u011b te\u010f za\u010d\u00edn\u00e1 nel\u00edtostn\u00fd boj mezi nemilosrdn\u00fdmi n\u00e1strahami osudu a t\u00edm nejsiln\u011bj\u0161\u00edm pocitem, kter\u00fd a\u017e dote\u010f klidn\u011b p\u0159eb\u00fdval v jeho srd\u00ed\u010dku, te\u010f se v\u0161ak rozhodl vzdorovat.<\/div>\n
A tak to c\u00edtil i Bill. Pomalu semknul v\u00ed\u010dka a oddal tak svou mysl sp\u00e1nku, p\u0159ipravuj\u00edc se na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den, kter\u00fd bude vy\u017eadovat s\u00edlu, odvahu a l\u00e1sku, kterou c\u00edt\u00ed ve sv\u00e9m srdci. Te\u010f p\u0159ijde na \u0159adu ona. A bude jen na n\u00ed, jak\u00fd z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den bude. Ona rozhodne o \u017eivotech obou chlapc\u016f v nel\u00edtostn\u00e9m boji s jejich osudem. A bu\u010f z n\u011bj vzejde jako v\u00edt\u011bz a p\u0159etrv\u00e1… nebo tolik krut\u00e9 n\u00e1strahy vyrvou jej\u00ed siln\u00e9 ko\u0159eny ze dvou zamilovan\u00fdch srdc\u00ed, kter\u00e1 je\u0161t\u011b st\u00e1le bij\u00ed jen pro toho druh\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel „Bille!!!“ Ann vyd\u011b\u0161en\u011b pohledem sjela na bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo sv\u00e9ho synka, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u011bkolika vte\u0159inami v naprost\u00e9m bezv\u011bdom\u00ed sesunulo na podlahu a rychle si k n\u011bmu p\u0159iklekla s vystra\u0161enou tv\u00e1\u0159\u00ed. Informace, kterou se p\u0159ed malou chvilkou dozv\u011bd\u011bla, byla v\u00edce, ne\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-13461","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13461","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13461"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13461\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13461"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13461"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13461"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}