{"id":13486,"date":"2009-09-18T15:30:00","date_gmt":"2009-09-18T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13454"},"modified":"2009-09-18T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-18T14:30:00","slug":"hope-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/18\/hope-9\/","title":{"rendered":"Hope 9."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/div>\n
Nejenom nedok\u00e1zal, ale tak\u00e9 necht\u011bl. Jak bych taky mohl? Jeho polibky byly tak n\u00e1dhern\u011b k\u0159ehk\u00e9\u2026 tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b nesm\u011bl\u00e9\u2026 L\u00edbal m\u00e9 rty, jakoby byly z porcel\u00e1nu. Byl jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu jsem je\u0161t\u011b mohl v\u011b\u0159it. M\u016fj \u017eivot nest\u00e1l za nic. Do doby, ne\u017e jsem jej poznal, jsem m\u011bl sv\u016fj osud jist\u00fd. Myslel jsem si, \u017ee skon\u010d\u00edm na ulici jako uboh\u00fd bezdomovec u\u017e napo\u0159\u00e1d. Do toho parku m\u011b tehdy musela p\u0159iv\u00e9st n\u011bjak\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed s\u00edla. Jinak si to u\u017e neum\u00edm vysv\u011btlit.<\/div>\n
Nikdy jsem p\u0159eci nem\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Pamatuju si jeden jedin\u00fd den, kdy jsem byl \u0161\u0165astn\u00fd. Jeden jedin\u00fd den b\u011bhem devaten\u00e1cti let. Bylo mi p\u011bt a m\u011bl jsem narozeniny. Bratranec, jako ka\u017edej rok, \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee existuju. Pamatuju si, jak jsem si hr\u00e1l na mal\u00e9m p\u00edskovi\u0161ti za domem, a smutn\u011b jsem d\u011blal p\u00edskov\u00e9 kol\u00e1\u010dky. Nem\u011bl jsem sv\u00e9 d\u00edlo ani komu uk\u00e1zat. Tehdy jsem je\u0161t\u011b p\u0159\u00e1tel moc nem\u011bl a i t\u011bch p\u00e1r, co jsem m\u011bl, jsem nav\u0161t\u011bvovat nemohl. Byl jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 malej. Toho dne se k n\u00e1m zatoulalo mal\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b. I kdy\u017e jsem se z n\u011bj nemohl radovat dlouho, alespo\u0148 na chvilku jsem m\u011bl mo\u017enost poznat, jak hezk\u00e9 dok\u00e1\u017ee \u0161t\u011bst\u00ed b\u00fdt\u2026<\/div>\n
Nechci se litovat. Nem\u00e1m r\u00e1d l\u00edtost a ani j\u00e1 s\u00e1m lidi nelituju. Z\u0159ejm\u011b jsem ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b\u2026 mo\u017en\u00e1, \u017ee jsem si to v\u0161echno zaslou\u017eil\u2026<\/div>\n
\n
U\u017e to nevydr\u017eel. Musel se od Billa odt\u00e1hnout. Nemohl mu to dovolit. Bill do jeho sv\u011bta prost\u011b nepat\u0159il. On by mu nikdy nemohl nab\u00eddnout to, co jist\u011b pot\u0159eboval. Nikdy by s n\u00edm nemohl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd. Jejich \u017eivoty byly prost\u011b a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 odli\u0161n\u00e9. Bill mohl m\u00edt jakoukoli holku. Na S\u00e1ru by pomalu zapomn\u011bl a zalo\u017eil by s n\u00ed rodinu p\u0159esn\u011b tak, jak to pl\u00e1noval s n\u00ed. \u0158\u00edkal mu p\u0159eci, \u017ee ji cht\u011bl po\u017e\u00e1dat o ruku. P\u0159ipadal si, jako by se mu do \u017eivota p\u0159ipletl jenom proto, aby mu ubl\u00ed\u017eil. I kdy\u017e by to nikdy v\u011bdom\u011b nedok\u00e1zal, p\u0159i\u0161lo by to samo. V\u011bd\u011bl to.<\/div>\n
„Mus\u00edm odej\u00edt,“ za\u0161eptal.<\/div>\n
Rty se mu neovladateln\u011b chv\u011bly, jak se sna\u017eil neplakat. Billova klidn\u00e1 tv\u00e1\u0159 se pomalu m\u011bnila v nech\u00e1pavou a ne\u0161\u0165astnou.<\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d?“ vydechl p\u0159\u00edmo pla\u010dtiv\u011b a bezmocn\u011b stiskl rty. C\u00edtil se najednou tak pr\u00e1zdn\u00fd.<\/div>\n
„Myslel jsem\u2026 v\u011b\u0159il jsem, \u017ee\u2026 nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159eci jenom tak odej\u00edt,“ bezmocn\u011b sklonil tv\u00e1\u0159, kterou vz\u00e1p\u011bt\u00ed ukryl v hloubce sv\u00fdch dlan\u00ed. Tom vyu\u017eil Billovy nepozornosti a bezmocn\u011b si ot\u0159el v\u0161echny slzy, je\u017e mu st\u00e9kali po tv\u00e1\u0159i. Tohle v\u0161echno bylo nad jeho s\u00edly. Musel se br\u00e1nit! Bojovat se v\u0161\u00edm, co c\u00edtil! P\u0159edst\u00edrat, \u017ee k Billovi nic nec\u00edt\u00ed a odm\u00edtat si p\u0159iznat o\u010dividnou pravdu. U\u017e se na n\u011bj nemohl dokonce ani d\u00edvat.<\/div>\n
Ka\u017ed\u00fd pohled na jeho utr\u00e1penou tv\u00e1\u0159 bolel mnohem v\u00edc, ne\u017e nep\u0159\u00edjemn\u00e9 vzpom\u00ednky. „Myslel jsem, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d,“ mumlal skrz \u0161kv\u00edrky mezi prsty a jeho t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo vzlyky. U\u017e jenom ta p\u0159edstava, \u017ee by Tom ode\u0161el, jej nev\u011bdomky ni\u010dila.<\/div>\n
„Bille, ale j\u00e1 to d\u011bl\u00e1m pr\u00e1v\u011b kv\u016fli tomu. M\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d a nikdy bych si neodpustil, kdybych ti ubl\u00ed\u017eil,“ cht\u011bl sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed n\u011b\u010d\u00edm omluvit. N\u011bjak jej uklidnit a z\u00e1rove\u0148 pomoct i s\u00e1m sob\u011b. Bolelo to\u2026 v\u0161echno to tak moc bolelo.<\/div>\n
„Ubli\u017euje\u0161 mi.“<\/p>\n<\/div>\n
(Tom)<\/p>\n<\/div>\n
Kdyby jen v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem byl na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b. Cht\u011bl jsem odej\u00edt, ale kam bych \u0161el? Zp\u00e1tky do sv\u011bta lid\u00ed\u2026 zp\u00e1tky tam, kde jsem byl tolik ne\u0161\u0165astn\u00fd. Cht\u011bl jsem s n\u00edm z\u016fstat. Opravdu to bylo to jedin\u00e9, po \u010dem jsem tou\u017eil. Za\u010d\u00ednal jsem c\u00edtit, \u017ee \u010d\u00edm v\u00edc se mu br\u00e1n\u00edm, t\u00edm v\u00edc tou\u017e\u00edm po tom, aby se op\u011bt neovl\u00e1dl. Ze v\u010derej\u0161\u00ed noci si pamatuju sice jenom \u00fatr\u017eky, p\u0159esto m\u00e1m po\u0159\u00e1d p\u0159ed o\u010dima jeho n\u00e1dhernou tv\u00e1\u0159 a na rtech v\u00e1\u0161nivou p\u0159\u00edchu\u0165 t\u011bch jeho\u2026<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a opatrn\u011b jsem vzal jeho dlan\u011b do t\u011bch sv\u00fdch. D\u00edval se na m\u011b utr\u00e1pen\u00fdma o\u010dima. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak jsem se musel c\u00edtit, p\u0159i pouh\u00e9m pohledu na n\u011bj. Netu\u0161il jsem, co se to se mnou v posledn\u00edch dnech stalo. V\u016fbec jsem sv\u00e9mu chov\u00e1n\u00ed nerozum\u011bl. Kdykoliv mi p\u0159i\u0161lo na mysl slovo l\u00e1ska nebo d\u016fv\u011bra, zjevily se mi tak\u00e9 dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, pronikav\u00e9 o\u010di a pln\u00e9 rty. V\u017edycky jsem myslel, \u017ee nenajdu osobu, se kterou bych
cht\u011bl b\u00fdt. I holka, kter\u00e1 m\u011b opustila, nebyla ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00e1. Nemiloval jsem ji. Bylo ale hezk\u00e9 c\u00edtit, \u017ee ona m\u011b jo. Bylo mi s n\u00ed hezky. M\u011bl jsem ji moc r\u00e1d, ale l\u00e1ska v tom nikdy nebyla\u2026<\/div>\n
Pokud bylo to, co jsem c\u00edtil k Billovi, alespo\u0148 z poloviny tak siln\u00e9, jak m\u016f\u017ee l\u00e1ska b\u00fdt, mohl
jsem si b\u00fdt v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee bych se do n\u011bj bl\u00e1zniv\u011b zamiloval. Pokud se tak je\u0161t\u011b nestalo\u2026<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161eptal jsem a zlehka jsem jej pol\u00edbil do vlas\u016f. Pot\u0159eboval m\u011b v tu chv\u00edli \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako j\u00e1 jeho. Bezmocn\u011b jsem jej strhl do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a obj\u00edmal jsem jej jako je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm. C\u00edtil jsem jeho h\u0159ejivou v\u016fni. Sly\u0161el jsem, jak mi do ucha \u0161ept\u00e1 pros\u00edky, abych z\u016fstal. A j\u00e1 u\u017e jsem jej nedok\u00e1zal d\u00e9le odm\u00edtat. Nedok\u00e1zal bych jej opustit. Opustit a zapomenout na v\u0161echno, co se b\u011bhem n\u011bkolika dn\u00ed stalo. Nedok\u00e1zal bych to\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec v\u0161echno skon\u010dilo \u00fapln\u011b jinak ne\u017e vypadalo. Z\u016fstal jsem. Bill m\u011b vzal na proch\u00e1zku a v
m\u011bstsk\u00e9m parku mi uk\u00e1zal v\u0161echna m\u00edsta, kter\u00e9 m\u011bl r\u00e1d. Dokonce jsme se spole\u010dn\u011b houpali na houpa\u010dk\u00e1ch. Lidi u\u017e na m\u011b nehled\u011bli jako na n\u011bjakou zr\u016fdu. Vypadal jsem jako \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed kluk. Nikdo na m\u011b jist\u011b nepozn\u00e1val, \u010d\u00edm v\u0161\u00edm jsem si musel proj\u00edt. D\u00edky Billovi si na m\u011b hloup\u011b neukazovali a ne\u0161eptali si, jakmile jsem kolem nich pro\u0161el. A dok\u00e1zal nejen to. Zlomil ve mn\u011b \u0161t\u00edt, kter\u00fd jsem si v\u016f\u010di lidem vytvo\u0159il. Dok\u00e1zal jsem s n\u00edm mluvit. Dokonce jsme se spolu sm\u00e1li. Bylo to v\u0161echno opravdu kr\u00e1sn\u00fd\u2026<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se je\u0161t\u011b toho ve\u010dera zad\u00edval na sv\u016fj odraz v zrcadle, nepozn\u00e1val jsem se. Minulost m\u011b hodn\u011b pozna\u010dila, ale najednou, na mn\u011b nebyla vid\u011bt. Mohl jsem ji jenom c\u00edtit. Nikdy na to nebudu moci zapomenout. Bude to prost\u011b po\u0159\u00e1d se mnou stejn\u011b, jako moje nesm\u011blost a ned\u016fv\u011bra v\u016f\u010di ciz\u00edm lidem.<\/p>\n<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou jsem se zlehka dotkl chladn\u00e9ho povrchu a omotal jsem si kolem bok\u016f dlouh\u00fd ru\u010dn\u00edk. Byl jsem unaven\u00fd, ale nebyl to ten druh \u00fanavy, kter\u00e1 v\u00e1s ni\u010d\u00ed. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem ve\u0161el zp\u00e1tky do pokoje a p\u0159ekvapen\u011b jsem vydechl, jakmile jsem na posteli uvid\u011bl Billa. Vypadal nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n
„J-j\u00e1, promi\u0148. Necht\u011bl jsem ti sem jenom tak vpadnout, ale cht\u011bl jsem si promluvit,“ bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak stra\u0161n\u011b se sna\u017e\u00ed naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. Klidn\u011b mluv,“ pousm\u00e1l jsem se a popo\u0161el jsem k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Bill tak\u00e9 vstal a se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ikr\u00e1\u010del ke mn\u011b.<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem,“ za\u0161eptal, pohledem, v\u0161ak po\u0159\u00e1d z\u016fst\u00e1val viset na podlaze.<\/div>\n
„O \u010dem?“ v\u0161echno to bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. V pokoji bylo a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 ticho a tma. Nutilo n\u00e1s to oba zhluboka d\u00fdchat a p\u0159em\u00fd\u0161let nad v\u011bcma, kter\u00e9 bychom d\u011blat nem\u011bli.<\/div>\n
Nemusel jsem ani \u010dekat dlouho. Sta\u010dilo n\u011bkolik vte\u0159in a j\u00e1 mohl c\u00edtit Billovy nesm\u011bl\u00e9 dlan\u011b, na sv\u00fdch nah\u00fdch ramenou. S tich\u00fdm v\u00fddechem jsem p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a nev\u011bdomky pootev\u0159el rty. Kdy\u017e jsem o\u010di znovu otev\u0159el, uvid\u011bl jsem, jak fascinovan\u011b hled\u011bl na sv\u00e9 dlan\u011b, kter\u00fdmi hladil mou holou k\u016f\u017ei. Postupoval pomalu a rozt\u0159esen\u011b. Byl vyd\u011b\u0161en\u00fd a p\u0159esto m\u011bl v o\u010d\u00edch jiskru touhy.<\/div>\n
„Ne,“ zast\u00e9nal jsem, jakmile jeho prsty sklouzly k uzl\u00edku na m\u00e9m \u017eupanu. Myslel jsem, \u017ee si cht\u011bl promluvit. Takhle to dopadnout nem\u011blo. Bylo v\u0161ak u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Sta\u010dil jeden jedin\u00fd pohyb a m\u016fj ru\u010dn\u00edk ti\u0161e sklouzl k podlaze\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Cht\u011bli jsme jenom mluvit,
a te\u010f tady le\u017e\u00ed\u0161,
a j\u00e1 le\u017e\u00edm vedle,
mluven\u00ed,
mluven\u00ed…<\/em><\/div>\n
Poj\u010f jsem,
nebudeme ru\u0161eni,
to jsem u\u017e za\u0159\u00eddil,
Neru\u0161it!
Je jedno,
kde budeme z\u00edtra,
sv\u011bt je te\u010f tady uvnit\u0159,
zase t\u011b tam pokl\u00e1d\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Poslouch\u00e1m t\u011b,
vid\u00edm tvoji tv\u00e1\u0159,
tv\u00e9 rty se otev\u00edraj\u00ed,
mluv pomalu,
pros\u00edm ne tak rychle…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay (Tom) Nejenom nedok\u00e1zal, ale tak\u00e9 necht\u011bl. Jak bych taky mohl? Jeho polibky byly tak n\u00e1dhern\u011b k\u0159ehk\u00e9\u2026 tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b nesm\u011bl\u00e9\u2026 L\u00edbal m\u00e9 rty, jakoby byly z porcel\u00e1nu. Byl jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu jsem je\u0161t\u011b mohl v\u011b\u0159it. M\u016fj \u017eivot nest\u00e1l za nic. Do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13486","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13486","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13486"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13486\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13486"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13486"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13486"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}