{"id":13488,"date":"2009-09-18T14:30:00","date_gmt":"2009-09-18T13:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13456"},"modified":"2009-09-18T14:30:00","modified_gmt":"2009-09-18T13:30:00","slug":"muj-pohadkovy-princ-57","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/18\/muj-pohadkovy-princ-57\/","title":{"rendered":"M\u016fj poh\u00e1dkov\u00fd princ 57."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Billi, vezmi si alespo\u0148 tro\u0161ku pol\u00e9vky. Mus\u00ed\u0161 p\u0159eci n\u011bco j\u00edst,“ Ann u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 pohledem p\u0159elet\u011bla Bill\u016fv pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159ek a nab\u011bra\u010dkou zalovila v pr\u00e1v\u011b uva\u0159en\u00e9, je\u0161t\u011b tepl\u00e9 pol\u00e9vce. Ti\u0161e si povzdychla a zad\u00edvala se na sv\u00e9ho synka, kter\u00fd jen ml\u010dky sed\u011bl na \u017eidli proti n\u00ed a up\u00edral sv\u016fj pohled na jedno a tot\u00e9\u017e m\u00edsto, nevn\u00edmaj\u00edc tak mat\u010din hlas, kter\u00fd protrhl ticho v kuchyni.<\/div>\n
Nedok\u00e1zal vn\u00edmat nic, ani zlatav\u00e9 slune\u010dn\u00ed paprsky, kter\u00e9 dopadaly na jeho tv\u00e1\u0159, ani pt\u00e1\u010dky, kte\u0159\u00ed si u\u017e od v\u00fdchodu slun\u00ed\u010dka prozp\u011bvovali na okenn\u00edm parapetu a ani svou maminku, kter\u00e1 se na n\u011bj te\u010f p\u0159es st\u016fl \u00fazkostliv\u011b pod\u00edvala. Tv\u00e1\u0159, na kterou se te\u010f jej\u00ed o\u010di up\u00edraly nebyla takov\u00e1, jako v posledn\u00edch dnech. Te\u010f byla bez obvykl\u00e9 z\u00e1\u0159e, kter\u00e1 z n\u00ed s\u00e1lala, bez jasu, kter\u00fdm vyza\u0159ovala a nenesla na sob\u011b ani jednu malou stopu n\u011bjak\u00e9 radosti, \u010di snad \u0161t\u011bst\u00ed. Najednou byla bezv\u00fdrazn\u00e1 a tak pr\u00e1zdn\u00e1, \u017ee se v n\u00ed nedalo nic vy\u010d\u00edst. Mo\u017en\u00e1 jen jedno. Bolest a smutek. Smutek, kter\u00fd b\u011bhem n\u011bkolika posledn\u00edch hodin stihl zaplnit Billovo srd\u00ed\u010dko a kter\u00fd se te\u010f odr\u00e1\u017eel v o\u010d\u00edch \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd se znova zad\u00edval do pr\u00e1zdn\u00e9ho m\u00edsta p\u0159ed sebou.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Nem\u011bl te\u010f na j\u00eddlo ani na nic jin\u00e9ho ani pomy\u0161len\u00ed. V\u0161echny jeho my\u0161lenky se st\u00e1\u010dely k jedn\u00e9 jedin\u00e9 os\u016fbce, kterou ze sv\u00e9 mysli nedovedl vytla\u010dit ni\u010d\u00edm. Nikdo a nic nebylo tak siln\u00e9, aby jej od n\u00ed odtrhlo. Ani jeho starostliv\u00e1 maminka, ani pocit hladu, kter\u00fd zas\u00e1hl jeho pr\u00e1zdn\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko v\u010dera v noci a ani \u00fanava z probd\u011bl\u00e9 noci, kter\u00e1 na n\u011bj dolehla dnes r\u00e1no. Ani jedno z toho v\u0161ak te\u010f Bill nevn\u00edmal. Nevn\u00edmal tich\u00fd hlas sv\u00e9 maminky, kter\u00fd se jej sna\u017eil uchl\u00e1cholit, nevn\u00edmal hladov\u00e9 kru\u010den\u00ed sv\u00e9ho b\u0159\u00ed\u0161ka, kter\u00e9 se v n\u011bm oz\u00fdvalo a nevn\u00edmal ani skute\u010dnost, \u017ee celou dne\u0161n\u00ed noc str\u00e1vil tichounk\u00fdm plak\u00e1n\u00edm do pol\u0161t\u00e1\u0159e. A jak by to tak\u00e9 mohl vn\u00edmat? Jak by mohl vn\u00edmat tak oby\u010dejn\u00e9 v\u011bci, kdy\u017e se svou du\u0161\u00ed i mysl\u00ed te\u010f up\u00edral ke sv\u00e9 l\u00e1sce? To j\u00ed pat\u0159ily v\u0161echny jeho my\u0161lenky, to d\u00edky n\u00ed Bill v noci nezamhou\u0159il oka a d\u00edky n\u00ed te\u010f odm\u00edtal vz\u00edt do \u00fast jedin\u00e9 mal\u00e9 sousto. Ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b se nadechl a ani si neuv\u011bdomil, \u017ee te\u010f slun\u00ed\u010dko hlad\u00ed sv\u00fdmi h\u0159ejiv\u00fdmi dlan\u011bmi jeho tv\u00e1\u0159 a st\u00edr\u00e1 z n\u00ed vlhk\u00e9 cesti\u010dky od slz, kter\u00e9 vyrazily z jeho, u\u017e tak dost, uplakan\u00fdch o\u010dek ve chv\u00edli, kdy se mu v mysli vybavila vzpom\u00ednka na Toma. Na svou l\u00e1sku, na sv\u00e9ho mil\u00e9ho, kter\u00e9ho Bill miloval v\u00edc, ne\u017e sv\u016fj \u017eivot a kv\u016fli kter\u00e9mu te\u010f z posledn\u00edch sil zadr\u017eoval sv\u016fj pl\u00e1\u010d, kter\u00fd od v\u010derej\u0161\u00edho r\u00e1na nesta\u010dil ani po\u0159\u00e1dn\u011b utichnout.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechl, v tom v\u0161ak uc\u00edtil na sv\u00e9 dlani lehk\u00fd dotyk t\u011bch h\u0159ejiv\u00fdch dlan\u00ed, kter\u00e9 jej jako mal\u00e9ho zah\u0159\u00edvaly sv\u00fdm teplem a dod\u00e1valy mu tak jistotu a nad\u011bji. Ann pomalu zavrt\u011bla hlavou a jemn\u011b vzala Billovu chladnou ru\u010dku do t\u00e9 sv\u00e9, aby ji mohla stisknout, d\u00edvaj\u00edc se na Billovu sklopenou hlavinku.<\/div>\n
„Ale, Billi, od v\u010derej\u0161ka jsi nic nejedl,“ nam\u00edtla ti\u0161e, i kdy\u017e p\u0159esn\u011b o\u010dek\u00e1vala Billovu odpov\u011b\u010f. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtila, \u017ee v t\u00e9to t\u011b\u017ek\u00e9 situaci nem\u00e1 Bill na j\u00eddlo ani pomy\u0161len\u00ed, z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak tak\u00e9 v\u011bd\u011bla, \u017ee nej\u00edst v\u016fbec, tak\u00e9 nen\u00ed vhodn\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm. U\u017e tak byl jej\u00ed synek dost huben\u00fd a b\u016fhv\u00ed, co by se mohlo st\u00e1t, kdyby p\u0159estal j\u00edst. Nad\u011bjn\u011b k n\u011bmu pozvedla o\u010di, kdy\u017e j\u00ed v\u0161ak odpov\u011bd\u00ed bylo u\u017e n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou, znova si smutn\u011b povzdychla. Bill k n\u00ed pozvedl sv\u016fj pohled, pln\u00fd slz a nato nesouhlasn\u011b mrkl na hrnec s pol\u00e9vkou.<\/div>\n
„Ne, maminko, j\u00e1 nem\u00e1m hlad,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e a znova sv\u011bsil hlavinku mezi \u00fatl\u00e1 ram\u00ednka. C\u00edtil, jak jej mamin\u010diny dlan\u011b l\u00e1skypln\u011b hlad\u00ed po ru\u010dce a sna\u017e\u00ed se z n\u00ed sv\u00fdm teplem dostat ten ledov\u00fd chlad, kter\u00fd v\u0161ak te\u010f u\u017e v\u016fbec nec\u00edtil.<\/p>\n<\/div>\n
Nec\u00edtil a nevn\u00edmal nic kolem, jeho pozornost nedovedlo upoutat nic. Najednou mu v\u0161echno p\u0159i\u0161lo tolik bezv\u00fdznamn\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9, tolik oby\u010dejn\u00e9 a bezcenn\u00e9. V tuto chv\u00edli m\u011bl pocit, \u017ee se nedovede radovat z ni\u010deho, z ni\u010deho kolem sebe. Ani z rozz\u00e1\u0159en\u00e9ho slun\u00ed\u010dka, kter\u00e9 tolik miloval, ani z mal\u00fdch cvrlikaj\u00edc\u00edch pt\u00e1\u010dk\u016f, kte\u0159\u00ed piln\u011b nacvi\u010dovali sv\u00e9 melodie, ani z r\u016f\u017e\u00ed, jejich\u017e omamn\u00e1 v\u016fn\u011b se nesla ze zahr\u00e1dky pootev\u0159en\u00fdm oknem a\u017e k nim do kuchyn\u011b. Najednou tu nebylo nic, co by mu mohlo ud\u011blat radost, v\u0161echno v jednom jedin\u00e9m okam\u017eiku ztratilo sv\u00e9 kouzlo. Kouzlo kr\u00e1sy, kter\u00e9 Bill dok\u00e1zal vn\u00edmat, av\u0161ak jen s jedinou osobou. S Tomem. Jen on mu uk\u00e1zal, jak n\u00e1dhern\u00fd je sv\u011bt kolem n\u011bj, jen on jej nau\u010dil vn\u00edmat jeho kr\u00e1su a radovat se z ka\u017ed\u00e9ho mal\u00e9ho mot\u00fdlka, z ka\u017ed\u00e9 mal\u00e9 kyti\u010dky, kter\u00fdch bylo kolem nich snad tis\u00edc. A te\u010f, kdy\u017e tu nebylm, se i to kouzlo vytratilo kamsi do nezn\u00e1ma a Bill jen napr\u00e1zdno up\u00edral sv\u016fj pohled p\u0159ed sebe. Marn\u011b se jej sna\u017eil naj\u00edt, marn\u011b po n\u011bm p\u00e1tral a sna\u017eil se jej objevit, nebylo mu to v\u0161ak v\u016fbec nic platn\u00e9. Jakoby najednou ode\u0161el, ode\u0161el spolu s jeho l\u00e1skou, bez kter\u00e9 byl sice p\u00e1r hodin, i to mu v\u0161ak p\u0159ipadalo jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost. Bez n\u011bj bylo v\u0161echno \u010dernob\u00edl\u00e9, sv\u011bt kolem n\u011bj, jindy kr\u00e1sn\u00fd a pln\u00fd radosti se m\u011bnil v prach a on nebyl nic. Nic bez sv\u00e9 l\u00e1sky. Nic bez Toma…<\/p>\n<\/div>\n
Ti\u0161e si povzdychl a sto\u010dil sv\u016fj pohled na malou klec na zemi. Dva kr\u00e1l\u00ed\u010dci, obvykle pln\u00ed energie a skota\u010den\u00ed jen ti\u0161e spo\u010d\u00edvali v m\u011bkk\u00e9 podest\u00fdlce a \u010dern\u00fdmi kor\u00e1lky p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bli po m\u0159\u00ed\u017e\u00edch sv\u00e9ho obydl\u00ed. Bill se m\u00edrn\u011b pooto\u010dil a pozorn\u011b se na ob\u011b zv\u00ed\u0159\u00e1tka zad\u00edval. Bobinka jen smutn\u011b mrkala sv\u00fdmi \u010dern\u00fdmi kuli\u010dkami a se sv\u011b\u0161en\u00fdmi ou\u0161ky jen marn\u011b kr\u010dila sv\u016fj r\u016f\u017eov\u00fd \u010dum\u00e1\u010dek a sna\u017eila se zachytit zn\u00e1mou v\u016fni dlan\u00ed sv\u00e9ho p\u00e1n\u00ed\u010dka. V\u011bd\u011bla v\u0161ak, \u017ee na n\u011bj \u010dek\u00e1 u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby na ni t\u0159eba jen zapomn\u011bl. Smutn\u011b zast\u0159\u00edhala sv\u00fdma chlupat\u00fdma ou\u0161kama a Bob\u00edk se ji jen marn\u011b pokou\u0161el ut\u011b\u0161it a p\u0159en\u00e9st se p\u0159es sv\u016fj vlastn\u00ed smutek. Jakoby i ta n\u011bm\u00e1 tv\u00e1\u0159 tu\u0161ila, \u017ee je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku, jakoby i ona poc\u00edtila stesk a podivnou atmosf\u00e9ru, plnou strachu a nejistoty, kter\u00e1 r\u00e1zem ovl\u00e1dla cel\u00fd d\u016fm. Jakoby i ona v\u011bd\u011bla, \u017ee tyto dny jsou t\u011bmi nejhor\u0161\u00edmi v jej\u00edm \u017eivot\u011b…<\/p>\n<\/div>\n
Ann jen sotva neznateln\u011b pok\u00fdvala hlavou a oto\u010dila se na hodiny, kter\u00e9 u\u017e ukazovaly n\u011bco m\u00e1lo po poledni. Zhluboka se nadechla a nato se pooto\u010dila zp\u011bt k jejich pr\u00e1zdn\u00fdm tal\u00ed\u0159\u016fm, neust\u00e1le prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po Billov\u011b dlani. Ani ona te\u010f nem\u011bla hlad ani chu\u0165 k j\u00eddlu, kter\u00e9 v\u00e1biv\u011b von\u011blo z pootev\u0159en\u00fdch m\u00eds. C\u00edtila se hodn\u011b nerv\u00f3zn\u011b a tak\u00e9 se i trochu b\u00e1la. B\u00e1la skute\u010dnosti, kterou se s Billem za chv\u00edli dozv\u00ed. Podv\u011bdom\u011b c\u00edtila, \u017ee je ne\u010dekaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 dobr\u00e9 zpr\u00e1vy o Tomov\u011b zdravotn\u00edm stavu, z\u00e1rove\u0148 se v\u0161ak tak\u00e9 sna\u017eila tyto my\u0161lenky vyhnat z hlavy. T\u0159eba na tom Tom opravdu nebude tak zle, jak si mysl\u00ed. Od v\u010derej\u0161ka se toho mohlo hodn\u011b zm\u011bnit a pokud Toma prohl\u00e9dli opravdov\u00ed odborn\u00edci, kone\u010dn\u011b budou v\u011bd\u011bt, co s Tomem doopravdy je. A je p\u0159eci i mo\u017en\u00e9, \u017ee v\u00fdsledky nemus\u00ed b\u00fdt jen \u0161patn\u00e9, ale i pozitivn\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
V duchu uklid\u0148ovala sama sebe a kdy\u017e jej\u00ed zrak u\u017e podruh\u00e9 padl na hodiny, ukazuj\u00edc\u00ed u\u017e n\u011bco m\u00e1lo p\u0159ed jednou, jemn\u011b stiskla Billovu ru\u010dku.<\/div>\n
„M\u011bli bychom u\u017e jet, Billi. Ten pan doktor \u0159\u00edkal, \u017ee na n\u00e1s bude \u010dekat s v\u00fdsledky v\u0161ech t\u011bch vy\u0161et\u0159en\u00ed a s testy, kter\u00fdmi Tom v\u010dera pro\u0161el. Je \u010das,“ \u0161eptla a hlavou pok\u00fdvala k hodin\u00e1m, jejich\u017e tikot se sotva sly\u0161iteln\u011b linul k jejich u\u0161\u00edm. Bill sebou jen m\u00edrn\u011b trhl a souhlasn\u011b pok\u00fdval hlavinkou, kdy\u017e v\u0161ak cht\u011bla Ann vst\u00e1t, jemn\u011b ji zadr\u017eel. Vzhl\u00e9dl k jej\u00ed p\u0159ekvapen\u00e9 tv\u00e1\u0159i a c\u00edtil, jak se mu do o\u010d\u00ed derou nov\u00e9 slzy.<\/div>\n
„Kdy\u017e… kdy\u017e j-j\u00e1 se moc boj\u00edm, maminko. B-boj\u00edm se, co… co n\u00e1m \u0159eknou. Boj\u00edm se o Tomiho. Co kdy\u017e…“ nedo\u0159ekl, proto\u017ee uc\u00edtil teplo mamin\u010diny n\u00e1ru\u010de a jej\u00ed konej\u0161iv\u00fd hlas u sv\u00e9ho ou\u0161ka. Ann jej l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbila do vl\u00e1sk\u016f a pohladila jeho uplakanou tv\u00e1\u0159i\u010dku, sna\u017e\u00edc se zadr\u017eet sv\u00e9 vlastn\u00ed slzy.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, zlat\u00ed\u010dko, \u0161\u0161\u0161, neboj se. Budu tam s tebou celou dobu, nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t. V\u0161echno bude dobr\u00e9, syn\u00e1\u010dku, neplakej. Tom bude ur\u010dit\u011b v po\u0159\u00e1dku a zdrav\u00fd, uvid\u00ed\u0161. Jenom nesm\u00edme ztr\u00e1cet nad\u011bji, Billi,“ dodala ti\u0161e a uc\u00edtila, jak ji Bill objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji a pohladil ji po vlasech.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ \u0161pitl vd\u011b\u010dn\u011b a nato se od maminky odt\u00e1hl, aby se mohl j\u00edt p\u0159evl\u00e9ci. Kdyby jen z poloviny tu\u0161il, co jej v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chvilk\u00e1ch \u010dek\u00e1…<\/p>\n<\/div>\n
Dlouhou nemocni\u010dn\u00ed chodbou se nesly tich\u00e9 kr\u016f\u010dky a sotva sly\u0161iteln\u00e9 na\u0161lapov\u00e1n\u00ed dvou p\u00e1r\u016f nohou, kter\u00e9 pomalu sm\u011b\u0159ovaly k u\u017e zn\u00e1m\u00fdm dve\u0159\u00edm. Bill se zhluboka nadechl a koutkem oka zabloudil k Ann, jdouc\u00ed vedle n\u011bj. Ani jeden z nich celou cestu nepromluvil ani sl\u016fvko, dokonce ani te\u010f, kdy\u017e st\u00e1li p\u0159ed b\u00edl\u00fdmi dve\u0159mi, za kter\u00fdmi se te\u010f mohlo odehr\u00e1vat b\u016fhv\u00edco. Oba podv\u011bdom\u011b c\u00edtili a v\u011bd\u011bli, \u017ee pr\u00e1v\u011b te\u010f nastala ta prav\u00e1 chvilka, okam\u017eik pravdy, kdy se oba dozv\u00ed nov\u00e9 informace. Ani jeden z nich si v\u0161ak netroufal \u0159\u00edci, jak\u00e9 budou, zda-li dobr\u00e9 nebo \u0161patn\u00e9, ba co v\u00edc – ani jeden nem\u011bl tu odvahu na n\u011b v\u016fbec pomyslet. Jejich prav\u00e1 podstata jim v\u0161ak byla ob\u011bma jasn\u00e1, oba v\u011bd\u011bli, co je v s\u00e1zce a o co jde. Bu\u010f je Tom zdrav\u00fd, bez jak\u00fdchkoli v\u011bt\u0161\u00edch zran\u011bn\u00ed a n\u00e1sledk\u016f, nebo…<\/div>\n
Bill zat\u0159epal hlavinkou, aby z n\u00ed vyhnal tyto dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 mu nedaly na chvilku pokoje a pomalu sto\u010dil pohled na maminku vedle sebe. Pr\u00e1v\u011b te\u010f se ocitli tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 b\u00edl\u00fdm dve\u0159\u00edm a pravd\u011b, kterou budou muset p\u0159ijmout za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed. Tu dobrou… i tu \u0161patnou.<\/p>\n<\/div>\n
Ann se naposled nadechla a oplatila Billovi sv\u016fj pohled, vyz\u00fdvaj\u00edc jej tak k prvn\u00edmu kroku. A Bill pochopil. V\u011bd\u011bl, co jej te\u010f \u010dek\u00e1 a co te\u010f mus\u00ed ud\u011blat. Necht\u011bl u\u017e to d\u00e9le odkl\u00e1dat, ne te\u010f, kdy\u017e jej od pravdy d\u011blilo jen n\u011bkolik minut. P\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechl a odhodlan\u011b sv\u00fdm prstem zaklepal na d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e, sna\u017e\u00edc se tak nevn\u00edmat prudk\u00fd tlukot sv\u00e9ho srdce. Bilo jako na poplach a Bill jen v duchu po\u010d\u00edtal dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed vte\u0159iny.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159i\u0161lo mu to jako cel\u00e1 v\u011b\u010dnost, ne\u017e se b\u00edl\u00e1 klika m\u00edrn\u011b pohnula a cvakla, poodhaluj\u00edc tak postavu doktora, kter\u00fd zv\u011bdav\u011b nakoukl p\u0159ed dve\u0159e. T\u00e1zav\u011b se pod\u00edval na \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a jeho maminku, kdy\u017e jej v\u0161ak oba pozdravili, ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdval hlavou, v duchu si vybavuj\u00edc jejich v\u010derej\u0161\u00ed rozhovor. Po chvilince p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed jim opravdu odpov\u011bd\u011bl sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, vy jste tu ur\u010dit\u011b kv\u016fli panu Kaulitzovi, nem\u00fdl\u00edm se?“ usm\u00e1l se, oddaluj\u00edc tak tu t\u011b\u017ekou chvilku. Je\u0161t\u011b se v\u0161ak nestihl ani nadechnout a Bill mu bleskov\u011b sko\u010dil do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Co je s Tomem? Je zdrav\u00fd? Jak na tom je? M\u016f\u017eu ho vid\u011bt?“ nedo\u010dkav\u011b chrlil jednu ot\u00e1zku za druhou, kdy\u017e v\u0161ak spat\u0159il v\u00fdraz v doktorov\u011b tv\u00e1\u0159i, malinko se zarazil. Tenhle v\u00fdraz se mu v\u016fbec nel\u00edbil a nezna\u010dil mu nic dobr\u00e9ho. \u00dasm\u011bv z jeho tv\u00e1\u0159e vymizel a doktor m\u00edrn\u011b sklopil hlavu.<\/div>\n
„Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e v\u00e1m to \u0159eknu vevnit\u0159,“ odpov\u011bd\u011bl, nev\u0161\u00edmaj\u00edc si tak Billov\u00fdch ot\u00e1zek, kter\u00e9 v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161el. Sly\u0161el tu nad\u011bji a o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed v jeho hlase a o to v\u00edc jej mrzelo to, co mu te\u010f mus\u00ed sd\u011blit. I p\u0159es t\u0159icet let t\u00e9to pr\u00e1ce se nikdy nemohl nau\u010dit a ani se nenau\u010dil jen tak bezcitn\u011b sd\u011blovat lidem zdravotn\u00ed stavy jejich bl\u00edzk\u00fdch, zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e nebyly dobr\u00e9. Poka\u017ed\u00e9 mu bylo toho \u010dlov\u011bka a lid\u00ed, doufaj\u00edc\u00edch kolem n\u011bj moc l\u00edto a tenhle dredat\u00fd chlapec nebyl v\u00fdjimkou.<\/p>\n<\/div>\n
Posunkem ruky vyb\u00eddl oba dovnit\u0159 a nato za nimi ti\u0161e zav\u0159el, p\u0159ech\u00e1zej\u00edc ke sv\u00e9mu psac\u00edmu stolu a k pap\u00edr\u016fm, jejih\u017e text na nich napsan\u00fd te\u010f hr\u00e1l v t\u00e9to situaci nejv\u011bt\u0161\u00ed roli.<\/div>\n
„Copak je Tomovi?“ Bill neodbytn\u011b znova zopakoval svou ot\u00e1zku a on ani Ann nic nedbali l\u00e9ka\u0159ov\u00fdch posunk\u016f, a\u0165 se posad\u00ed. Cht\u011bli zn\u00e1t pravdu hned te\u010f. L\u00e9ka\u0159 si pomalu sundal br\u00fdle z nosu a zad\u00edval se do pap\u00edr\u016f, uji\u0161\u0165uj\u00edc se o jejich spr\u00e1vnosti.<\/div>\n
„Tak tedy,“ za\u010dal opatrn\u011b a zhluboka se nadechl ,“Tom je st\u00e1le v bezv\u011bdom\u00ed, tedy sp\u00ed\u0161 v ur\u010dit\u00e9m odpo\u010dinkov\u00e9m sp\u00e1nku, abych pravdu \u0159ekl. V\u010dera a dnes r\u00e1no jej v\u0161ak vy\u0161et\u0159ilo p\u00e1r \u0161pi\u010dkov\u00fdch l\u00e9ka\u0159\u016f. Jeho zdravotn\u00ed stav je vcelku dobr\u00fd. Vnit\u0159n\u00ed org\u00e1ny neutrp\u011bly \u017e\u00e1dn\u00e1 zran\u011bn\u00ed a co se t\u00fd\u010de zevn\u011bj\u0161ku – vid\u011bli jste v\u010dera sami. P\u00e1r ran, mod\u0159in a pohmo\u017ed\u011bnin se brzy zahoj\u00ed. Snad to bude dobr\u00e9,“ dokon\u010dil stru\u010dn\u011b a rychle vyhledal sv\u00fdm pohledem okno a v\u00fdhled za n\u00edm, aby se nemusel d\u00edvat do dvou p\u00e1r\u016f o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se te\u010f na n\u011bj up\u00edraly. Bylo mu toho pohledn\u00e9ho dredat\u00e9ho chlapce tolik l\u00edto a co teprve t\u011bch dvou, kte\u0159\u00ed tu byli kv\u016fli n\u011bmu. Byl mlad\u00fd, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mlad\u00fd na to, aby…<\/p>\n<\/div>\n
Z jeho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed jej v\u0161ak vytrhnul tich\u00fd, prosebn\u00fd hl\u00e1sek n\u011bkde nad jeho hlavou a doktor zv\u011bdav\u011b vzhl\u00e9dl. Pohled dvou mandlov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se te\u010f up\u00edraly do t\u011bch jeho mu signalizoval jen jedno jedin\u00e9 – \u017ee pr\u00e1v\u011b prohr\u00e1l. Nedok\u00e1zal dlouho skr\u00fdvat pravdu a u\u017e v\u016fbec ne te\u010f, kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edvaly dv\u011b \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di a tich\u00fd hl\u00e1sek n\u011bkolika vysloven\u00fdmi sl\u016fvky protrhl ticho v cel\u00e9 ordinaci. Bill pomalu zavrt\u011bl hlavinkou a zad\u00edval se na doktora p\u0159ed sebou. P\u0159i\u0161lo mu to v\u0161echno a\u017e moc zvl\u00e1\u0161tn\u00ed na to, aby to byla pravda. Znova zavrt\u011bl hlavou a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
„Pane doktore, j-j\u00e1… j\u00e1 jsem v\u010dera Toma vid\u011bl a… te\u010f V\u00e1m vid\u00edm na o\u010d\u00edch, \u017ee mi n\u011bco taj\u00edte. \u0158ekn\u011bte mi, pros\u00edm, pravdu,“ za\u0161eptal prosebn\u011b, st\u00e1le nehybn\u011b stoj\u00edc na jednom m\u00edst\u011b. Do doktora jakoby ude\u0159il blesk. Nedok\u00e1zal skr\u00fdvat skute\u010dnost, \u017ee jim ne\u0159ekl v\u0161echno. Ti\u0161e vydechl a semknul v\u00ed\u010dka. V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nem\u00e1 na vybranou. Mus\u00ed jim \u0159\u00edct pravdu hned te\u010f. D\u0159\u00edv, \u010di pozd\u011bji by se ji stejn\u011b dozv\u011bd\u011bli. Odlo\u017eil sv\u00e9 br\u00fdle na st\u016fl a vzhl\u00e9dl k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci a jeho mamince, p\u0159ipravuj\u00edc se tak na okam\u017eik pravdy.<\/div>\n
„Tom je v po\u0159\u00e1dku, ale je tu jedna v\u011bc, kter\u00e1 n\u00e1m v\u0161em d\u011bl\u00e1 starosti. Ten chlapec jej musel napadnout n\u011b\u010d\u00edm velice ostr\u00fdm, proto\u017ee hlavn\u011b v oblasti hlavy jsou zn\u00e1t \u010detn\u00e9 a velk\u00e9 r\u00e1ny, kter\u00e9 by mohly m\u00edt n\u00e1sledky,“ odml\u010del se a sklopil pohled, sb\u00edraj\u00edc s\u00edlu na to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Billovo t\u011blo cel\u00e9 strnulo a Bill jen st\u00e1l a nehybn\u011b up\u00edral o\u010di na doktora, stejn\u011b jako Ann. N\u011bco j\u00ed tu nehr\u00e1lo a ona cht\u011bla kone\u010dn\u011b v\u011bd\u011bt, co Tomovi je. Rychle se probrala z chvilkov\u00e9ho bezv\u011bdom\u00ed a t\u00e1zav\u011b zamrkala.<\/div>\n
„Co to znamen\u00e1?“ za\u0161eptala svou ot\u00e1zku, av\u0161ak d\u00edky odpov\u011bdi, kter\u00e9 se j\u00ed dostalo by si za ni nejrad\u011bji nafackovala. Cel\u00e9 jej\u00ed t\u011blo ztuhlo jako soln\u00fd sloup a ona nebyla schopna jedin\u00e9ho pohybu, n\u00e1dechu, \u010di reakce.<\/p>\n<\/div>\n
Ani ona, ani Bill, jeho\u017e srdce se zastavilo a on se jen rezignovan\u011b sna\u017eil vst\u0159ebat novou informaci, fakt, kter\u00e9ho se mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed dostalo. Tohle ne\u010dekal. Nebylo to zl\u00e9, ani \u0161patn\u00e9. Bylo to daleko hor\u0161\u00ed, stra\u0161n\u011bj\u0161\u00ed a d\u011bsiv\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jak to o\u010dek\u00e1val a jak tomu bylo v jeho nejhr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch p\u0159edstav\u00e1ch. Byly nic v porovn\u00e1n\u00ed s pravdou, kter\u00e1 vy\u0161la ven najevo rychlost\u00ed blesku a d\u00edky kter\u00e9 te\u010f Billovi p\u0159ed o\u010dima zmizel cel\u00fd sv\u011bt. Kolena se mu podlomila a jeho t\u011blo se bezvl\u00e1dn\u011b svezlo na podlahu, kdy\u017e se k jeho u\u0161\u00edm dolinula l\u00e9ka\u0159ova v\u011bta, jej\u00ed\u017e v\u00fdznam te\u010f Billa zas\u00e1hl jako blesk z \u010dist\u00e9ho nebe.<\/div>\n
„P\u0159i t\u011bch prudk\u00fdch \u00faderech a ran\u00e1ch, kter\u00e9 utrp\u011bl bylo po\u0161kozeno zrakov\u00e9 centrum v mozku. Je ze sedmdes\u00e1ti procent mo\u017en\u00e9, \u017ee p\u0159ijde o zrak.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Saj\u00fc<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel „Billi, vezmi si alespo\u0148 tro\u0161ku pol\u00e9vky. Mus\u00ed\u0161 p\u0159eci n\u011bco j\u00edst,“ Ann u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 pohledem p\u0159elet\u011bla Bill\u016fv pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159ek a nab\u011bra\u010dkou zalovila v pr\u00e1v\u011b uva\u0159en\u00e9, je\u0161t\u011b tepl\u00e9 pol\u00e9vce. Ti\u0161e si povzdychla a zad\u00edvala se na sv\u00e9ho synka, kter\u00fd jen ml\u010dky sed\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[219],"tags":[],"class_list":["post-13488","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-muj-pohadkovy-princ"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13488","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13488"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13488\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13488"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13488"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13488"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}