{"id":13503,"date":"2009-09-16T16:00:00","date_gmt":"2009-09-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13471"},"modified":"2009-09-16T16:00:00","modified_gmt":"2009-09-16T15:00:00","slug":"prosim-ne-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/16\/prosim-ne-4\/","title":{"rendered":"Pros\u00edm… ne! 4."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom netrp\u011bliv\u011b p\u0159ech\u00e1zel tam a zp\u00e1tky p\u0159ed autem, kter\u00e9 je m\u011blo odv\u00e9zt na hotel. Kone\u010dky \u010dern\u00fdch cop\u00e1nk\u016f si namot\u00e1val na prav\u00fd ukazov\u00e1\u010dek a v\u0161echno kolem n\u011bj ho dr\u00e1\u017edilo a vztekalo, a kdyby jeho pohled dok\u00e1zal zab\u00edjet, tak sp\u00e1l\u00ed na prach tmav\u011b modrou dod\u00e1vku, kter\u00e1 velikou rychlost\u00ed prosvi\u0161t\u011bla t\u011bsn\u011b kolem nich. Mumlaj\u00edc si n\u011bco o \u010du\u0148\u00e1ck\u00fdch \u0159idi\u010d\u00edch, znovu zlostn\u011b zaklel. V\u017edy\u0165 Bill je u\u017e na z\u00e1chod\u011b p\u0159es deset minut, a ani ne dv\u011b minuty po jeho odchodu se Tom\u016fv \u017ealudek sev\u0159el stra\u0161livou k\u0159e\u010d\u00ed a chlapce se zmocnil t\u00ed\u017eiv\u00fd neklid. Jako by se n\u011bco stalo, n\u011bco hroziv\u00e9ho! Polkl a nerv\u00f3zn\u011b zavr\u010del.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, co ti je?“ zaj\u00edmal se hned Georg.<\/div>\n
Tom ho zpra\u017eil pohledem zra\u010d\u00edc\u00edm vztek a jeho o\u010di se m\u00edsto tmav\u011b hn\u011bd\u00fdmi jevily skoro a\u017e uhlov\u011b \u010dern\u00e9.<\/div>\n
„Nic, jen to, \u017ee je Bill s Gedeonem pry\u010d u\u017e takovou dobu.“<\/div>\n
„S\u00edm t\u011b,“ odfrkl si vlasat\u00fd kamar\u00e1d. „Tak m\u00e1 pr\u016fjem, no a co?“<\/div>\n
„Bill nem\u00e1 pr\u016fjem, nen\u00ed ty, vole!“ zaje\u010del Tom a jeho tv\u00e1\u0159 je\u0161t\u011b v\u00edc pobledla. „Davi, pros\u00edm\u2026 n\u011bco se stalo,“ obr\u00e1til se prosebn\u011b na mana\u017eera. „Pros\u00edm, zavolej Gedeonovi, jestli je v\u0161echno dobr\u00fd\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1 m\u00e1m stra\u0161n\u00fd pocit\u2026“<\/div>\n
„Neboj, Tome, co by se mohlo st\u00e1t?“ pousm\u00e1l se na n\u011bj povzbudiv\u011b David, p\u0159esto ale vyt\u00e1hl z kapsy mobil a najel na \u010d\u00edslo statn\u00e9ho bodyguarda. Potvrdil jej a p\u0159ilo\u017eil mobil k uchu, Tom ho p\u0159itom t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu sledoval. David se st\u00e1le tro\u0161ku usm\u00edval, kdy\u017e v\u0161ak mobil ani po p\u00e1t\u00e9m, \u0161est\u00e9m, sedm\u00e9m vyzv\u00e1n\u011bn\u00ed nikdo nebral, jeho \u00fasm\u011bv mizel jako led na slunci. Tohle nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed, aby Gedeon nebral telefon! Kdy\u017e po p\u016fl minut\u011b hovor spadl do hlasov\u00e9 schr\u00e1nky, David zav\u011bsil a znovu \u010d\u00edslo vyto\u010dil. I on za\u010dal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed. Tohle opravdu nebylo norm\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
\n
„Nebere to,“ \u0161pitl si ti\u0161e sp\u00ed\u0161 s\u00e1m pro sebe, Tom to ale moc dob\u0159e sly\u0161el. Najednou se mu v hlav\u011b ocitla d\u011bsiv\u00e1 vize\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Bille!“ vyk\u0159ikl a odstr\u010dil mana\u017eera a Georga stranou a vy\u0159\u00edtil se do budovy sm\u011brem k toalet\u00e1m. D\u011bsiv\u00e9 tu\u0161en\u00ed s\u00edlilo s ka\u017ed\u00fdm skokem, se kter\u00fdm byl t\u011bm m\u00edstn\u016fstk\u00e1m bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Naprosto ignoroval, \u017ee za n\u00edm ostatn\u00ed b\u011b\u017e\u00ed, \u017ee ho volaj\u00ed. Vn\u00edmal jenom to, \u017ee n\u011bco ur\u010dit\u011b nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku a \u017ee to m\u00e1 n\u011bco do \u010din\u011bn\u00ed s jeho milovan\u00fdm dvoj\u010d\u00e1tkem, s jeho l\u00e1skou. S roz\u010dilen\u011b vykulen\u00fdma o\u010dima se v\u0159\u00edtil do chodby a m\u00e1lem zakopl o mrtv\u00e9 t\u011blo, tonouc\u00ed v kalu\u017ei vlastn\u00ed chladnouc\u00ed krve\u2026<\/div>\n
Krve by se v n\u011bm nedo\u0159ezal. Ne, to p\u0159ece nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda! Gedeona nemohlo jen tak n\u011bco skolit, na to byl p\u0159\u00edli\u0161 bystr\u00fd, p\u0159\u00edli\u0161 hou\u017eevnat\u00fd\u2026 S d\u011bsiv\u00fdm tu\u0161en\u00edm vrazil do m\u00edstnosti, kde byly z\u00e1chody. A spat\u0159il jenom t\u0159i kabinky, otev\u0159en\u00e9 doko\u0159\u00e1n. Nikde ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Jen na z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edl\u00e9 dla\u017eb\u011b le\u017eel pram\u00ednek havran\u00edch vlas\u016f a lihov\u00fd fix\u2026<\/div>\n
„NEEEEE! BILLE!“ zaje\u010del a nevn\u00edmal, jak se mu prot\u00e1\u010dej\u00ed o\u010di v sloup a \u017ee se hrout\u00ed do bezv\u011bdom\u00ed p\u0159esn\u011b v tomt\u00e9\u017e m\u00edst\u011b, kde byl usp\u00e1n jeho bratr\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Tome, tak prober se\u2026“<\/div>\n
Zmaten\u011b otev\u0159el o\u010di. Nap\u0159ed nad sebou vid\u011bl jenom b\u00edl\u00fd strop, na\u010de\u017e se nad n\u00edm objevily t\u0159i zn\u00e1m\u00e9 hlavy.<\/div>\n
„Kde\u2026 Kde to jsem?“<\/div>\n
„Na hotelu,“ odpov\u011bd\u011bl pohotov\u011b Gustav. „Bylo to sem nejbl\u00ed\u017e a byl jsi jenom v bezv\u011bdom\u00ed, tak jsme t\u011b necht\u011bli zbyte\u010dn\u011b tahat do nemocnice, kdy\u017e to tam nem\u00e1\u0161 r\u00e1d.“<\/div>\n
Georg jen souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdval hlavou, a\u017e se mu dlouh\u00e9 hladk\u00e9 vlasy rozv\u00ed\u0159ily do v\u0161ech stran. V\u0161ichni se nad\u00e1le tv\u00e1\u0159ili ustaran\u011b, a Tom se nejist\u011b zvedl z gau\u010de. Jednu tv\u00e1\u0159 mezi sv\u00fdmi nejbli\u017e\u0161\u00edmi st\u00e1le je\u0161t\u011b postr\u00e1dal\u2026 Pak se mu ale rozeb\u011bhly vzpom\u00ednky na pln\u00e9 obr\u00e1tky. Popla\u0161en\u011b vyjekl a rychle se rozhl\u00e9dl kolem sebe.<\/div>\n
„Kde je Bill?“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00edstnost\u00ed se po jeho slovech t\u00e9m\u011b\u0159 kosmickou rychlost\u00ed rozeb\u011bhlo nep\u0159\u00edjemn\u011b t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho. Georg a Gustav na sebe rychle pohl\u00e9dli, pak se ale rozhodn\u011b pod\u00edvali na Davida pohledem, kter\u00fdm jasn\u011b d\u00e1vali najevo, \u017ee vysv\u011btlen\u00ed situace nech\u00e1vaj\u00ed pr\u00e1v\u011b jemu, kdy\u017e u\u017e je jednou mana\u017eer, tak a\u0165 takovouhle z\u00e1va\u017enost vy\u0159e\u0161\u00ed. David pochopil. Nerv\u00f3zn\u011b polkl a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Billa jsme nikde nena\u0161li. Ani v budov\u011b, ani v okol\u00ed. Vyhl\u00e1sili jsme p\u00e1tr\u00e1n\u00ed, hled\u00e1 ho policie i \u010d\u00e1st na\u0161\u00ed ochranky.“<\/div>\n
Mluvil sice dost potichu, ale i tak ka\u017ed\u00e9 jeho slovo zn\u011blo v Tomov\u00fdch u\u0161\u00edch jako sir\u00e9na p\u0159ed jadern\u00fdm \u00fatokem.<\/div>\n
„To znamen\u00e1, \u017ee ho n\u011bkdo\u2026 unesl?“ \u0161eptl to slovo, kter\u00e9ho se tolik d\u011bsil.<\/div>\n
„Policie se domn\u00edv\u00e1, \u017ee ano,“ potvrdil smutn\u011b David. „Bohu\u017eel to tak vypad\u00e1, v\u0161echno tomu nasv\u011bd\u010duje. To, \u017ee zabili Gedeona\u2026 To, \u017ee Bill zmizel tak n\u00e1hle a beze stopy\u2026“<\/div>\n
Odml\u010del se a zdrcen\u011b usedl vedle Toma. M\u011bl o sv\u00e9ho sv\u011b\u0159ence nehor\u00e1zn\u00fd strach. Z\u00e1m\u011brn\u011b p\u0159ed Tomem i ostatn\u00edmi \u010dleny skupiny zaml\u010del obavy, se kter\u00fdmi se mu sv\u011b\u0159il policejn\u00ed d\u016fstojn\u00edk, a to, \u017ee by pachatelem mohl b\u00fdt onen nebezpe\u010dn\u00fd \u0161\u00edlenec, kter\u00fd p\u0159ede dv\u011bma dny utekl z psychiatrie\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/div>\n
„Kdo\u017ee?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b policisty, kter\u00fd sed\u011bl na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b stolku.<\/em><\/div>\n
„Holger Stockinger,“ zopakoval Davidovi pro mana\u017eera zcela nezn\u00e1m\u00e9 jm\u00e9no. David se zamra\u010dil.<\/em><\/div>\n
„To jm\u00e9no mi n\u011bco \u0159\u00edk\u00e1\u2026“<\/em><\/div>\n
„Je to jeden z nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00edch v\u011bz\u0148\u016f, kter\u00e9 zn\u00e1me,“ vysv\u011btlil policista. „Jeho nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed vlastnost\u00ed je to, \u017ee nen\u00ed psychicky v po\u0159\u00e1dku. U\u017e jsme s n\u00edm v minulosti tu \u010dest m\u011bli\u2026 a to, \u017ee unesl n\u011bkoho zn\u00e1m\u00e9ho\u2026 to, \u017ee po sob\u011b nenechal stopy\u2026 nechci v\u00e1s d\u011bsit, pane Joste, ale v\u0161echno nasv\u011bd\u010duje tomu, \u017ee to byl pr\u00e1v\u011b on.“<\/em><\/div>\n
„Psychicky nemocn\u00fd?“ nadzvedl David obo\u010d\u00ed. „Jak psychicky nemocn\u00fd?“<\/em><\/div>\n
„Skute\u010dn\u011b to chcete v\u011bd\u011bt?“ ujistil se policista. „Pravda nen\u00ed v\u017edycky kr\u00e1sn\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Chci,“ p\u0159ik\u00fdvl David d\u016frazn\u011b a zhluboka se nadechl. Mo\u017en\u00e1 se te\u010f dozv\u00ed n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho, ale aspo\u0148 bude v\u011bd\u011bt, co a jak. V\u017edycky rad\u0161i znal skute\u010dnou tv\u00e1\u0159 v\u011bc\u00ed takovou, jak\u00e1 byla, a ne n\u011bjakou zkr\u00e1\u0161lenou zklid\u0148uj\u00edc\u00ed verzi. Za sv\u016fj \u017eivot u\u017e \u010delil mnoha nep\u0159\u00edjemn\u00fdm situac\u00edm, proto myslel, \u017ee u\u017e ho nic nevyvede z rovnov\u00e1hy. To v\u0161ak je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, co za p\u00e1r vte\u0159in na vlastn\u00ed \u017e\u00e1dost usly\u0161\u00ed. Netu\u0161il, jak moc se mu zamot\u00e1 hlava pot\u00e9, co se dozv\u00ed, do rukou KOHO to uboh\u00fd Bill padl\u2026<\/em><\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159esto\u017ee se to s\u00e1m dozv\u011bd\u011bl p\u0159ed necel\u00fdmi dv\u011bma hodinami, nikomu ne\u0159ekl, jak nebezpe\u010dn\u00fd ten \u010dlov\u011bk, kter\u00fd Billa s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed unesl, je. V\u0161ichni m\u011bli strach i bez t\u00e9hle informace, necht\u011bl je je\u0161t\u011b v\u00edce vyd\u011bsit, a u\u017e v\u016fbec ne Toma. V\u011bd\u011bl, jak \u00fazce jsou na sebe dvoj\u010data fixov\u00e1na a necht\u011bl Toma je\u0161t\u011b v\u00edce zranit my\u0161lenkou, \u017ee Bill je v moci psychicky naru\u0161en\u00e9ho \u010dlov\u011bka a je\u0161t\u011b k tomu kanibala. P\u0159isedl si je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a povzbudiv\u011b Tomovi stiskl rameno.<\/div>\n
„Dopadne to dob\u0159e. Najdou ho.“<\/div>\n
Tom si set\u0159el z o\u010d\u00ed slzy a hled\u011bl do pr\u00e1zdna.<\/div>\n
„To sotva\u2026 tihle hajzli si d\u00e1vaj\u00ed pozor, aby je jen tak snadno neodhalili\u2026“<\/div>\n
Znova se bolestn\u011b roze\u0161tkal. Tolik se b\u00e1l, \u017ee u\u017e Billa v \u017eivot\u011b neuvid\u00ed\u2026<\/div>\n
„No tak\u2026 Neunesli ho ur\u010dit\u011b jen tak,“ sna\u017eil se ho David uklidnit. „Ozvou se\u2026 Ur\u010dit\u011b se ozvou. Budou cht\u00edt v\u00fdkupn\u00fd\u2026 zaplat\u00edme jim to a bude zase dob\u0159e\u2026 nebo je je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm najde policie a zachr\u00e1n\u00ed Billa\u2026“<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 z t\u011bchto v\u011bt v\u0161ak nedok\u00e1zala uklidnit vyd\u011b\u0161en\u00e9 srdce toho, kdo m\u011bl d\u011bsiv\u00fd strach o to, \u017ee svou l\u00e1sku u\u017e v \u017eivot\u011b neuvid\u00ed. Jako by mu ta hr\u016fzn\u00e1 slova v hlav\u011b n\u011bkdo \u0161eptal po\u0159\u00e1d dokola. Ach Bille\u2026 l\u00e1sko moje<\/em>, honilo se mu hlavou. K\u00e9\u017e by m\u011bl David pravdu a na\u0161li t\u011b\u2026 kdepak jsi?<\/em> Neust\u00e1le up\u00ednal sv\u00e9 my\u0161lenky k bratrovi, zat\u00edmco z o\u010d\u00ed mu tekly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Bill pohnul hlavou a ti\u0161e zast\u00e9nal. Absolutn\u011b netu\u0161il, kde je, sv\u011bt mu halila nepropustn\u00e1 tma, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z jeho zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek, kter\u00e1, a\u010d byl u\u017e p\u0159i v\u011bdom\u00ed, nedok\u00e1zal otev\u0159\u00edt. Byl na to p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd, omamn\u00e1 l\u00e1tka, kter\u00e1 ho posledn\u00edch p\u00e1r hodin dr\u017eela v hlubok\u00e9m bezv\u011bdom\u00ed, mu st\u00e1le svazovala svaly i my\u0161lenkov\u00e9 reflexy. Mohl jenom tro\u0161ku pooto\u010dit hlavou, a z jeho vyprahl\u00fdch rt\u016f se p\u0159i tomto zd\u00e1nliv\u011b jednoduch\u00e9m pohybu op\u011bt ozval tichoulink\u00fd n\u00e1\u0159ek. Cel\u00e9 t\u011blo ho bolelo, jako by dostal po\u0159\u00e1dn\u00fd v\u00fdprask. Po chv\u00edli se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo zah\u00fdbat \u0161pi\u010dkami prst\u016f\u2026 a s nejv\u011bt\u0161\u00ed n\u00e1mahou otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
Le\u017eel v pochmurn\u00e9 m\u00edstnosti bez jedin\u00e9ho okna, zato v\u0161ak s velice masivn\u00edmi dve\u0159mi a velikou sk\u0159\u00edn\u00ed. Byla tu c\u00edtit zatuchlost, a i podivn\u011b nasl\u00e1dl\u00fd smrad. Chvilku mu trvalo, ne\u017e se s n\u00e1mahou vy\u0161kr\u00e1bal na zesl\u00e1bl\u00e9 nohy.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ \u0161eptl ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f, vzduchem se jenom nesla tich\u00e1 akustika jeho hlasu. Smutn\u011b si povzdychl. Co \u010dekal, \u017ee br\u00e1\u0161ku usly\u0161\u00ed tady na tomhle m\u00edst\u011b? Tro\u0161ku se zamra\u010dil. Kde to vlastn\u011b je a co tady d\u011bl\u00e1? S vracej\u00edc\u00ed se s\u00edlou se vracela i jeho hrdost a tvrdo\u0161\u00edjn\u00e1 vzpurnost. Po p\u00e1r v\u00e1hav\u00fdch kroc\u00edch jeho ch\u016fze znovu nabyla svou typickou stabilitu a Bill vyrazil ke dve\u0159\u00edm. Stiskl kliku, ale zjistil, \u017ee je zam\u010deno. N\u011bkolikr\u00e1t klikou vztekle zacloumal, na\u010de\u017e do dve\u0159\u00ed po\u0159\u00e1dn\u011b kopl, co\u017e vyvolalo lavinu nad\u00e1vek na adresu tvrdosti dve\u0159\u00ed a jeho vlastn\u00ed blbosti, \u017ee se k tomuhle nechal vyprovokovat. Noha ho te\u010f docela bolela, vztek vyprch\u00e1val, a m\u00edsto n\u011bj se za\u010daly vkr\u00e1dat obavy. Kde to je? Co tady d\u011bl\u00e1? Kdo ho tady dr\u017e\u00ed? A pro\u010d?<\/p>\n<\/div>\n
Svezl se pod\u00e9l st\u011bny do sedu a jeho mozkem se za\u010daly m\u00edhat vzpom\u00ednky. Nap\u0159ed jenom matn\u011b, jako by byly zahaleny oparem mlhy, ale obrysy \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc nab\u00edraly na ostrosti, a\u017e nakonec vid\u011bl z\u00e1chodovou m\u00edstn\u016fstku, jak z n\u00ed vych\u00e1z\u00ed. P\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm bylo velik\u00e9 zrcadlo a on v n\u011bm za dve\u0159mi vid\u011bl n\u011bjak\u00fd st\u00edn, kter\u00fd se na n\u011bj vrhl\u2026 a Bill pochopil. Tohle nebyl n\u011bjak\u00fd scestn\u00fd vtip. Tohle byl \u00fanos.<\/p>\n<\/div>\n
Z tv\u00e1\u0159\u00ed se mu sv\u011btelnou rychlost\u00ed za\u010dala vytr\u00e1cet ve\u0161ker\u00e1 barva a jeho t\u011blem se rozeb\u011bhl mr\u00e1z, p\u0159i n\u011bm\u017e se mu za\u010daly je\u017eit v\u0161echny chlupy, co m\u011bl. Pro\u010d ho ten \u010dlov\u011bk unesl? Copak mu n\u011bco ud\u011blal, \u017ee te\u010f mus\u00ed b\u00fdt zav\u0159en\u00fd tady v t\u00e9hle kobce? Pro\u010d jsou lid\u00e9 tak zl\u00ed?<\/div>\n
Do o\u010d\u00ed mu vhrkly slzy, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na Toma. Teprve dva dny zp\u00e1tky si vyznali l\u00e1sku. Bylo toho p\u0159ed nimi tolik kr\u00e1sn\u00e9ho\u2026 a te\u010f se to mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy nespln\u00ed. Mo\u017en\u00e1 ho u\u017e nikdy neuvid\u00ed. Neuvid\u00ed svoje dvoj\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 mu v\u017edycky bylo oporou a mocnou ochranou. Neuvid\u00ed svou l\u00e1sku, pro kterou by d\u00fdchal. U\u017e nikdy se nepostav\u00ed na p\u00f3dium, nikdy nevezme do ruky sv\u016fj kam\u00ednky pos\u00e1zen\u00fd mikrofon, nikdy nenato\u010d\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed klip, p\u0159esto\u017ee jich pl\u00e1novali tolik\u2026<\/div>\n
Netu\u0161il, jak dlouho sed\u011bl s obli\u010dejem v dlan\u00edch a plakal. Vn\u00edmal, jak se jeho dlan\u011b barv\u00ed rozpit\u00fdmi l\u00ed\u010didly, kter\u00e1 mu v pramenech slz st\u00e9kala po cel\u00e9m obli\u010deji, ale nev\u011bnoval tomu pozornost. Nedok\u00e1zal se uklidnit, m\u011bl strach, hodn\u011b velik\u00fd. Pro\u010d tady je, jak\u00e9 s n\u00edm maj\u00ed \u00famysly?<\/p>\n<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se zvedl. Mus\u00ed odsud pry\u010d, prost\u011b mus\u00ed! Mus\u00ed za Tomem\u2026 Jen\u017ee dve\u0159e jsou zam\u010den\u00e9 a st\u011bny sotva povol\u00ed pod tlakem jeho huben\u00fdch ru\u010dek, to u\u017e by bylo pravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee ty t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e vykopne, co\u017e nehrozilo ani omylem, na to byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 k\u0159ehk\u00fd a slab\u00fd. Za\u010dal se rozhl\u00ed\u017eet po m\u00edstnosti a pohled mu padl na sk\u0159\u00ed\u0148. T\u0159eba v n\u00ed najde n\u011bco, co mu pom\u016f\u017ee. Vykro\u010dil k n\u00ed a neuv\u011bdomil si, \u017ee \u010d\u00edm v\u00edc se k n\u00ed bl\u00ed\u017e\u00ed, t\u00edm je zvl\u00e1\u0161tn\u011b sladk\u00fd vzduch \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed. K jeho p\u0159ekvapen\u00ed dve\u0159e od sk\u0159\u00edn\u011b nebyly zam\u010den\u00e9. Otev\u0159el je\u2026<\/div>\n
„\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1\u00c1!“<\/div>\n
M\u00edstnost zaplnil jeho hr\u016fzn\u00fd v\u00fdk\u0159ik, kdy\u017e spat\u0159il obsah sk\u0159\u00edn\u011b. Nejen, \u017ee p\u0159i otev\u0159en\u00ed puch mnohon\u00e1sobn\u011b zes\u00edlil a vyvalil se ven jako p\u0159\u00edlivov\u00e1 vlna tsunami. Objevil i jeho zdroj. Zamrkal, aby se ujistil, \u017ee ho ne\u0161\u00e1l\u00ed zrak, a pak znovu zaje\u010del. Ve sk\u0159\u00edni se nach\u00e1zelo n\u011bkolik zohaven\u00fdch mrtv\u00fdch t\u011bl, n\u011bkter\u00e1 u\u017e jevila st\u00e1dia za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edho rozkladu. A v\u0161echna byla lidsk\u00e1\u2026<\/div>\n
Rychle p\u0159ibouchl dve\u0159e sk\u0159\u00edn\u011b a rozeb\u011bhl se k prot\u011bj\u0161\u00ed st\u011bn\u011b, kde byly vchodov\u00e9 dve\u0159e, jedin\u00e9 m\u00edsto, kter\u00fdm se odsud dalo ut\u00e9ct. Op\u011bt s nimi za\u010dal cloumat. Tentokr\u00e1t ho v\u0161ak nepoh\u00e1n\u011bl vztek, ale panick\u00fd strach. Je s\u00e1m, ve studen\u00e9 m\u00edstnosti, ve stejn\u00e9 m\u00edstnosti se t\u0159emi nebo \u010dty\u0159mi mrtvolami. Mrtvolami! U\u017e odmali\u010dka se b\u00e1l smrti a v\u0161eho, co s n\u00ed bylo n\u011bjak spole\u010dn\u00e9\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Pomoc! Pomoc! Pus\u0165te m\u011b ven\u2026 Pus\u0165te m\u011b ven, pros\u00edm! Ud\u011bl\u00e1m cokoliv\u2026 pus\u0165te m\u011b odsud!“ vzlykal a prosebn\u011b na\u0159\u00edkal, zat\u00edmco jeho k\u0159ehk\u00fdm t\u011bl\u00ed\u010dkem zm\u00edtala hr\u016fza ze skute\u010dnosti, \u017ee jsou dve\u0159e d\u016fkladn\u011b zam\u010den\u00e9, \u017ee se odsud nedostane a \u017ee bude muset v t\u00e9hle m\u00edstnosti je\u0161t\u011b n\u011bjakou chv\u00edli vydr\u017eet. To nedok\u00e1\u017ee\u2026 nevydr\u017e\u00ed b\u00fdt v t\u00e9hle d\u011bsiv\u00e9 spole\u010dnosti. Bu\u010f zkolabuje, nebo se psychicky zhrout\u00ed. Ach, k\u00e9\u017e by jenom upadl do sladk\u00e9ho vysvobozuj\u00edc\u00edho bezv\u011bdom\u00ed, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho!<\/p>\n<\/div>\n
Jen\u017ee ani mdloby nep\u0159ich\u00e1zely a jemu nezbylo, ne\u017e se schoulit v tom nejzaz\u0161\u00edm bod\u011b m\u00edstnosti, kter\u00fd byl od sk\u0159\u00edn\u011b nejd\u00e1l. Stulil se do klub\u00ed\u010dka a ve strachu se tiskl ke kamenn\u00e9 zdi, jako by ho snad dok\u00e1zala ochr\u00e1nit a odd\u011blit od mrtv\u00fdch t\u011bl. Se slzami co chv\u00edli vrhl vystra\u0161en\u00fd pohled k zav\u0159en\u00e9 sk\u0159\u00edni. B\u00e1l se jako je\u0161t\u011b nikdy v \u017eivot\u011b. Av\u0161ak netu\u0161il, \u017ee tohle je jedno z t\u011bch nejmen\u0161\u00edch pekel, kter\u00fdmi mus\u00ed proj\u00edt a kter\u00e1 ho \u010dekaj\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tom netrp\u011bliv\u011b p\u0159ech\u00e1zel tam a zp\u00e1tky p\u0159ed autem, kter\u00e9 je m\u011blo odv\u00e9zt na hotel. Kone\u010dky \u010dern\u00fdch cop\u00e1nk\u016f si namot\u00e1val na prav\u00fd ukazov\u00e1\u010dek a v\u0161echno kolem n\u011bj ho dr\u00e1\u017edilo a vztekalo, a kdyby jeho pohled dok\u00e1zal zab\u00edjet, tak sp\u00e1l\u00ed na prach<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[266],"tags":[],"class_list":["post-13503","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosim-ne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13503","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13503"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13503\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13503"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13503"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13503"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}