{"id":13510,"date":"2009-09-15T15:30:00","date_gmt":"2009-09-15T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13478"},"modified":"2009-09-15T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-15T14:30:00","slug":"krev-jako-cokolada-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/15\/krev-jako-cokolada-6\/","title":{"rendered":"Krev jako \u010dokol\u00e1da 6."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Bill proch\u00e1zel ulicemi sm\u011brem k posledn\u00ed adrese, kam m\u011bl doru\u010dit bonbony a ob\u010das se zad\u00edval do n\u011bjak\u00e9 v\u00fdlohy. Po lidech se moc ned\u00edval. Zato Tom se d\u00edval a\u017e moc pozorn\u011b. Sed\u011bl v jedn\u00e9 kav\u00e1rn\u011b a s tu\u017ekou v ruce p\u0159em\u00fd\u0161lel nad dal\u0161\u00edm obr\u00e1zkem, kdy\u017e si v davu jen kousek p\u0159ed sebou v\u0161iml toho kluka z kostela. Srdce mu radostn\u011b posko\u010dilo. Ani ho je\u0161t\u011b neza\u010dal nijak hledat a u\u017e ho vid\u00ed.<\/div>\n
„Halo\u2026“ zavolal na n\u011bj s pot\u011b\u0161en\u00fdm \u00fasm\u011bvem, ale Bill nevn\u00edmal.<\/div>\n
„Halo\u2026 vlku!“ zavolal znovu a zvedl se od stolu. Tohle u\u017e Bill usly\u0161el a automaticky se oto\u010dil. Bo\u017ee, tohle nem\u011bl ned\u011blat. Chvilku st\u00e1l jak p\u0159ikovan\u00fd a koukal na Toma. Tom na n\u011bj m\u00e1vnul a pak se sklonil ke stolu, aby sesb\u00edral svoje v\u011bci. Bill d\u00e1l ne\u010dekal. Rozb\u011bhl se pry\u010d. Kdy\u017e Tom znovu zvedl hlavu, vid\u011bl jen Billova rychle se vzdaluj\u00edc\u00ed z\u00e1da. Nemusel se rozm\u00fd\u0161let dvakr\u00e1t. Rozb\u011bhl se za n\u00edm. Bill ut\u00edkal do kdejak\u00fdch uli\u010dek. Nesm\u00ed ho naj\u00edt. Nesm\u00ed s n\u00edm mluvit. A u\u017e v\u016fbec mu nesm\u00ed \u0159\u00edkat vlku. Tom byl ale neodbytn\u00fd. Cht\u011bl ho naj\u00edt za ka\u017edou cenu a tak vytrvale pokra\u010doval v b\u011bhu. Bill byl ale rychlej\u0161\u00ed. Tom u\u017e se b\u00e1l, \u017ee ho nedo\u017eene, kdy\u017e Bill zab\u011bhl do podchodu mezi star\u00e9 domy. Tom se jen usm\u00e1l. Odsud mu ten \u010dernovlas\u00fd kluk neute\u010de. Ihned se rozb\u011bhl za n\u00edm.<\/div>\n
\n
Bill vb\u011bhl do \u00fazk\u00e9 uli\u010dky, ale v z\u00e1p\u011bt\u00ed se musel zastavit. Cesta tu kon\u010dila. V\u0161ude kolem u\u017e byly jen domy. Zp\u00e1tky nemohl. To by nab\u011bhl Tomovi p\u0159\u00edmo do n\u00e1ru\u010de. Pokusil se otev\u0159\u00edt dve\u0159e vedouc\u00ed do jednoho domu, ale byly zam\u010den\u00e9. Chvilku se tak rozhl\u00ed\u017eel kolem a hledal cestu \u00faniku. Nemusel hledat dlouho. Vy\u0161plh\u00e1 a p\u0159esk\u00e1\u010de. P\u0159es balkony a\u017e na st\u0159echu a odsud pry\u010d. Posledn\u00ed ta\u0161ku s bonbony si p\u0159ehodil p\u0159es rameno a rozb\u011bhl se proti z\u00eddce. Obratn\u011b na ni vysko\u010dil. P\u0159eskakoval z jedn\u00e9 na druhou. Z balkonu na balkon. Ne\u017e Tom dob\u011bhl, Bill byl pry\u010d. Tom to nech\u00e1pal. Kam se mohl pod\u00edt. Rozhl\u00ed\u017eel se kolem sebe, a\u017e si na jednom okn\u011b v\u0161iml rud\u00e9 stuhy. Byla to stuha z ta\u0161ky, kterou Bill nesl. Stuha se pomal\u00fdmi, kroutiv\u00fdmi pohyby sn\u00e1\u0161ela k zemi. Tom jen pozvedl ruku a stuha mu vklouzla do dlan\u011b. U\u017e zase to nech\u00e1pal. Jak mohl Bill tak rychle zmizet. Byl zklaman\u00fd. Tak moc ho tou\u017eil poznat a nech\u00e1pal, pro\u010d p\u0159ed n\u00edm Bill ut\u00edk\u00e1.<\/div>\n
Zbytek dne pro\u017eil Bill v klidu. Doru\u010dil v\u0161echny bonbony, a u\u017e se mohl jen chystat na ve\u010der. Na ten ve\u010der, kter\u00fd tak nen\u00e1vid\u011bl. Ale nem\u011bl na vybranou. A ve\u010der p\u0159i\u0161el na jeho vkus a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ed domem zaparkovalo \u010dern\u00e9 auto a z n\u011bj vystoupil Georg se svoj\u00ed partou. Suver\u00e9nn\u00edm krokem zam\u00ed\u0159il do domu. Vyb\u011bhl do patra a hned se pohledem zastavil na Billovi, kter\u00fd upravoval v\u011bci na stole.<\/div>\n
„Ahoj mlsale. Jde\u0161 lovit?“ nemusel se na to ani pt\u00e1t, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee Bill p\u016fjde. Mus\u00ed j\u00edt. Ale r\u00e1d si ho dob\u00edral. Ani ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f a ve\u0161el za svou matkou do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
„Vzd\u00e1v\u00e1m holt kr\u00e1lovn\u011b noci. Okrase Bukure\u0161ti, kter\u00e1 bude lovit tak, jako \u017e\u00e1dn\u00e1 jin\u00e1,“ rozp\u0159\u00e1hl n\u00e1ru\u010d a \u0161el svou matku obejmout. Astrid se jen \u0161\u0165astn\u011b usm\u00edvala a vy\u0161la mu vst\u0159\u00edc.<\/div>\n
„Mami,“ pevn\u011b ji objal a nechal se pol\u00edbit do vlas\u016f.<\/div>\n
„Ahoj, brou\u010dku,“ Astrid sv\u00e9ho syna milovala a jeho lichotky ji h\u0159\u00e1ly u srdce v\u00edc, ne\u017e od kohokoliv jin\u00e9ho. U\u017e nebylo d\u016fvodu d\u00e1l ot\u00e1let. V\u0161ichni nastoupili do auta a vyrazili k m\u00edstu, kde se dne\u0161n\u00ed noc maj\u00ed sej\u00edt. Bill sed\u011bl vzadu a v ruce dr\u017eel svou novou knihu. Tak r\u00e1d by toho kluka poznal. Ani nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm to je, \u017ee ho tak om\u00e1mil, ale stalo se to. Jen\u017ee to nemohl dovolit. Tak moc si p\u0159\u00e1l b\u00fdt jin\u00fd. Nebylo mu do sm\u00edchu tak jako ostatn\u00edm. V\u0161ichni se sm\u00e1li n\u011bjak\u00e9 vtipn\u00e9 historce jednoho z Georgov\u00fdch kamar\u00e1d\u016f, ale on se sm\u00e1t nemohl. Na jeho \u017eivot\u011b nen\u00ed nic, \u010demu by se mohl sm\u00e1t. Nen\u00ed d\u016fvod se sm\u00e1t.<\/p>\n<\/div>\n
Za p\u00e1r okam\u017eik\u016f u\u017e zastavili na m\u00edst\u011b. V lese. St\u00e1l tu alt\u00e1n a byl kolem dokola osv\u011btlen\u00fd ohniv\u00fdmi lou\u010demi. P\u0159ed n\u00edm u\u017e bylo n\u011bkolik lid\u00ed a v\u0161ichni se vesele bavili mezi sebou. Georg se svoj\u00ed partou se hned p\u0159ipojili a s veselou n\u00e1ladou se bavili s ostatn\u00edmi. Jen Bill st\u00e1l stranou v tichosti. Astrid st\u00e1la vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Sp\u011bchala jsem sem trochu v obav\u00e1ch. M\u011bla jsem v \u00fastech chu\u0165 krve a \u010dokol\u00e1dy. Jedna je hor\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1. Pamatuje\u0161,“ oto\u010dila se po chv\u00edli ticha Astrid na Billa. Ten na ni jen v tichosti pohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Stepn\u00ed vlk. V\u0161ichni jsme ztracen\u00e9 du\u0161e, Bille. Ztraceni, ale spolu.“ Bill jen ml\u010del. Nem\u011bl tohle r\u00e1d. On prost\u011b necht\u011bl b\u00fdt takov\u00fd. Cht\u011bl jin\u00fd \u017eivot. Po chvilce dorazilo i dal\u0161\u00ed auto. P\u0159ijel Andreas. Astrid ihned opustila Billa a p\u0159e\u0161la bl\u00ed\u017e k alt\u00e1nku. Andy vy\u0161el do alt\u00e1nu po boku se sv\u00fdm druhem. V\u0161ichni zmlkli a zad\u00edvali se na n\u011bj. Poslu\u0161n\u011b poklekli, naklonili hlavu na stranu a odhalili sv\u016fj krk sm\u011brem k Andreasovi. Takhle v\u00edtala sme\u010dka sv\u00e9ho v\u016fdce. Na d\u016fkaz toho, \u017ee ho uzn\u00e1vaj\u00ed a berou za nejsiln\u011bj\u0161\u00edho. V\u0161ichni a\u017e na Billa. Ten nehnut\u011b st\u00e1l. A\u017e kdy\u017e po n\u011bm Astrid hodila v\u00fdznamn\u00fd pohled, poklekl a naklonil hlavu stranou. Ale vlasy si stranou nedal, aby uk\u00e1zal \u00faplnou pod\u0159adnost. On Andyho neuzn\u00e1val. Neuzn\u00e1val tenhle \u017eivot. Andy p\u0159ed nimi poklekl, a kdy\u017e se zvedl, zvedli se i ostatn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u00e1nov\u00e9 a d\u00e1my. Se\u0161li jsme se tu, jako se tu sch\u00e1zeli na\u0161i p\u0159edkov\u00e9. A to prvn\u00ed noc v \u00fapl\u0148ku. Se\u0161li jsme se a chceme b\u00fdt spolu. A lov\u00edme\u2026 spolu.“ Za\u010dal Andreas sv\u016fj proslov a p\u0159i posledn\u00ed v\u011bt\u011b v\u00fdznamn\u011b pohl\u00e9dl na Billa. A nebyl s\u00e1m. I Georg se t\u00edm sm\u011brem pod\u00edval. Ale z jin\u00e9ho d\u016fvodu.<\/div>\n
„P\u0159e\u010dkali jsme cel\u00fdch 5000 let skr\u00fdv\u00e1n\u00edm sv\u00e9 identity. Vyhnali n\u00e1s t\u00e9m\u011b\u0159 odev\u0161ad. Z Anglie, Francie, Ameriky. Odtud ne. Je\u0161t\u011b nikdy,“ pokra\u010doval Andy ve sv\u00e9m proslovu, zat\u00edmco jeho poskoci p\u0159iv\u00e1d\u011bli sv\u00e1zan\u00e9ho onoho dealera s \u0161\u00e1tkem p\u0159es o\u010di. Andy se na n\u011b jen v\u00fdznamn\u011b pod\u00edval a d\u00e1l pokra\u010doval.<\/div>\n
„Zde\u2026 tohle p\u0159ed v\u00e1mi\u2026 si \u0159\u00edk\u00e1 \u010dlov\u011bk. J\u00e1 tomu \u0159\u00edk\u00e1m n\u00e1dor. Lidsk\u00fd rod je zka\u017een\u00fd do morku kost\u00ed. \u010clov\u011bk nen\u00ed k ni\u010demu. Je to jen zhouba. Tak\u017ee jednou za \u010das mus\u00edme \u0159\u00e1dn\u011b jednat. Zni\u010dit ten n\u00e1dor a uk\u00e1zat v\u0161em lidem, \u017ee se jim nikdy nepoda\u0159\u00ed n\u00e1s vyhladit.“ Andreas se postupn\u011b za\u010dal zbavovat sv\u00e9ho kab\u00e1tu a \u0161\u00e1ly a v\u0161ichni ostatn\u00ed ho napodobovali. N\u011bkte\u0159\u00ed se zbavili jen bundy, jin\u00ed i ko\u0161ile. V\u0161ichni ale sledovali svoji ko\u0159ist, kter\u00e1 kle\u010dela na zemi a prosila o slitov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Tak nech\u0165 n\u00e1m p\u0159\u00edroda tuto noc prop\u016fj\u010d\u00ed na\u0161\u00ed pravou tv\u00e1\u0159. V divo\u010din\u011b, kde jsme kdysi \u017eili,“ Andreas ukon\u010dil sv\u016fj proslov a p\u0159e\u0161el ke sv\u00e1zan\u00e9mu dealerovi, kde se k n\u011bmu p\u0159ipojil i jeho druh. Ten mu st\u00e1hl \u0161\u00e1tek z o\u010d\u00ed a sv\u00e1zan\u00fd se tak mohl rozhl\u00e9dnout kolem sebe. Nech\u00e1pal, co to m\u00e1 znamenat. Pro\u010d je tu tolik lid\u00ed, a pro\u010d na n\u011bj v\u0161ichni tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b koukaj\u00ed.<\/div>\n
„Pros\u00edm, pros\u00edm,“ sna\u017eil se obm\u011bk\u010dit Andrease, ale nepochodil.<\/div>\n
„V lese te\u010de \u0159eka, kdy\u017e se dostane\u0161 p\u0159es n\u00ed, z\u016fstane\u0161 na \u017eivu,“ \u0159ekl p\u0159\u00edsn\u011b Andy a na jeho prosby v\u016fbec nereagoval.<\/div>\n
„A kdy\u017e ne, sl\u00e1va tomu, kdo tv\u016fj \u017eivot zma\u0159\u00ed.“ Andy poodstoupil stranou a p\u0159ed sv\u00e1zan\u00e9ho se postavil jeho druh. Vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a pol\u00edbil ho na rty. Tak to v\u017edy d\u011bl\u00e1vaj\u00ed. V\u016fdc\u016fv druh nebo dru\u017eka p\u0159ej\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed ko\u0159isti.<\/div>\n
„Tak prchej,“ vydechl mu na tv\u00e1\u0159 a Andreas mu v ten moment p\u0159e\u0159\u00edzl provazy na rukou a sklonil se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b nikdo se k \u0159ece nedostal,“ syknul a prudce \u0159\u00edzl dealera do ruky. O\u010di v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch se v ten r\u00e1z zm\u011bnily. Dostali jasn\u011b \u017elutou barvu. Zp\u016fsoboval to pach krve. Dealer nemohl u\u017e b\u00fdt v\u00edc vystra\u0161en\u00fd. Rozb\u011bhl se sm\u011brem do lesa a d\u00e1val do toho b\u011bhu v\u0161echno. V\u0161ichni se za n\u00edm jen oto\u010dili a chvilku \u010dekali. D\u00e1vali v\u017edycky n\u00e1skok svoj\u00ed ko\u0159isti. Postupn\u011b se rozch\u00e1zeli za n\u00edm. Zprvu jen pomal\u00fdmi kroky a postupn\u011b zrychlovali. Sk\u00e1kali p\u0159es v\u011btve a kameny a ut\u00edkali za svou ko\u0159ist\u00ed. Za pachem krve. Jen Bill neb\u011b\u017eel. D\u00e1l nehnut\u011b st\u00e1l na m\u00edst\u011b. Sna\u017eil se ovl\u00e1dnout s\u00e1m sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„Pomoc!“ sna\u017eil se prchaj\u00edc\u00ed dealer dovolat n\u011bjak\u00e9 pomoci, ale nikdo, kdo by mu pomohl, tu nebyl. Ne v noci a ne uprost\u0159ed lesa. Jeho pron\u00e1sledovatel\u00e9 se st\u00e1le v\u00edc bl\u00ed\u017eili. U\u017e m\u011bli tu spr\u00e1vnou rychlost. Postupn\u011b za\u010dali vyskakovat vysoko do vzduchu s nata\u017een\u00fdma rukama p\u0159ed sebe. A kdy\u017e pominula z\u00e1\u0159e kolem nich, dopadli na zem jako vlci. U\u017e ho nepron\u00e1sledovali lid\u00e9, ale zv\u00ed\u0159ata. Ut\u00edkali lesem a nemilosrdn\u011b doh\u00e1n\u011bli svoj\u00ed ko\u0159ist.<\/div>\n
Jen Bill st\u00e1l po\u0159\u00e1d bez pohnut\u00ed. Necht\u011bl b\u00fdt takov\u00fd. Andreas p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e k n\u011bmu a z no\u017ee set\u0159el \u010derstvou krev.<\/div>\n
„T\u00edmhle jsi. A nav\u017edy bude\u0161,“ promnul zakrv\u00e1cen\u00e9 prsty o sebe a Bill za\u010dal vn\u00edmat pach krve. Zrychlen\u011b oddechoval a jeho o\u010di se zm\u011bnily na o\u010di vlka. Andy u\u017e na nic ne\u010dekal a p\u0159ipojil se k lovu. Je\u0161t\u011b v lidsk\u00e9 podob\u011b se rozb\u011bhl za svoj\u00ed sme\u010dkou a t\u00edm p\u00e1dem i ko\u0159ist\u00ed, kter\u00e1 se ze v\u0161ech sil sna\u017eila uniknout. On s\u00e1m ale v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nem\u00e1 \u0161anci. V\u0161ichni vlci u\u017e se sb\u00edhali kolem n\u011bj. U\u017e je i vid\u011bl. S posledn\u00edm za\u0161kobrtnut\u00edm upadl na zem a jen s hr\u016fzou sledoval st\u00e1le se p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed sme\u010dku vlk\u016f. Obkl\u00ed\u010dili ho. P\u0159\u00edmo naproti n\u011bmu st\u00e1l samotn\u00fd v\u016fdce sme\u010dky ve vl\u010d\u00ed podob\u011b. Ulovili ho.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris Bill proch\u00e1zel ulicemi sm\u011brem k posledn\u00ed adrese, kam m\u011bl doru\u010dit bonbony a ob\u010das se zad\u00edval do n\u011bjak\u00e9 v\u00fdlohy. Po lidech se moc ned\u00edval. Zato Tom se d\u00edval a\u017e moc pozorn\u011b. Sed\u011bl v jedn\u00e9 kav\u00e1rn\u011b a s tu\u017ekou v ruce p\u0159em\u00fd\u0161lel<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[257],"tags":[],"class_list":["post-13510","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-krev-jako-cokolada"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13510","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13510"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13510\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13510"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13510"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13510"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}