{"id":13525,"date":"2009-09-13T16:00:00","date_gmt":"2009-09-13T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13493"},"modified":"2009-09-13T16:00:00","modified_gmt":"2009-09-13T15:00:00","slug":"prosim-ne-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/13\/prosim-ne-3\/","title":{"rendered":"Pros\u00edm… ne! 3."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Bille! Kde zase v\u011bz\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Po\u010dkej\u2026 je\u0161t\u011b se mus\u00edm tro\u0161ku doupravit!“<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161ikriste!“ proto\u010dil Tom o\u010di v sloup a znud\u011bn\u011b se vpl\u00ed\u017eil do koupelny, kde se p\u0159ed velik\u00fdm zrcadlem Bill velice p\u0159epe\u010dliv\u011b zu\u0161lech\u0165oval. „V\u017edy\u0165 ti to slu\u0161\u00ed!“<\/div>\n
„Nene!“ prskl vzpurn\u011b Bill, p\u0159esto\u017ee by se st\u011b\u017e\u00ed dalo naj\u00edt n\u011bco, co by na sob\u011b mohl je\u0161t\u011b v\u00edce vylep\u0161it. Ofinu m\u011bl do hladka vy\u017eehlenou, dredy voln\u011b spl\u00fdvaly a\u017e po lopatky, obo\u010d\u00ed perfektn\u011b vytrhan\u00e9. Makeup s pudrem zakr\u00fdval ve\u0161ker\u00e9 drobn\u00e9 ple\u0165ov\u00e9 nedostatky, uhlov\u011b \u010dern\u00e9 a sv\u00edtiv\u011b st\u0159\u00edbrn\u00e9 st\u00edny dokonale proza\u0159ovaly jeho hlubok\u00fd pohled, a pr\u00e1v\u011b se zahaloval do dal\u0161\u00ed v\u00e1rky sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 vo\u0148avky. Na okam\u017eik se na sebe kriticky zahled\u011bl. Tro\u0161ku se zamra\u010dil, a kdy\u017e u\u017e to vypadalo, \u017ee koupelnu k Tomov\u011b nezm\u011brn\u00e9 \u00falev\u011b kone\u010dn\u011b opust\u00ed, zastavil se, hm\u00e1tl do sv\u00e9 kosmetick\u00e9 ta\u0161ti\u010dky a zvlh\u010dil sv\u00e9 rty balz\u00e1mem, na\u010de\u017e je za\u010dal pe\u010dliv\u011b obtahovat p\u0159irozen\u011b \u010dervenavou konturovac\u00ed tu\u017ekou a nakonec je p\u0159ejel bezbarv\u00fdm leskem na rty.<\/div>\n
„Tomi\u2026 mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u016f\u017eu takhle j\u00edt?“ zeptal se a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si sv\u016fj odraz prohl\u00ed\u017eel. Po\u0159\u00e1d tomu podle jeho n\u00e1zoru n\u011bco chyb\u011blo, ale ka\u017ed\u00fd norm\u00e1ln\u00ed smrteln\u00edk by jeho vzhled pova\u017eoval ji\u017e za tro\u0161ku p\u0159epl\u00e1can\u00fd.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1\u0161 to dokonal\u00fd!“ prot\u00e1hl Tom tro\u0161ku otr\u00e1ven\u011b, on s\u00e1m m\u011bl jenom copy sta\u017een\u00e9 v jednoduch\u00e9m cul\u00edku, vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale hodil omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv a n\u011b\u017en\u011b pol\u00edbil Billovu tv\u00e1\u0159, av\u0161ak jen lehce, aby se nedo\u010dkal sprdnut\u00ed za rozmaz\u00e1n\u00ed pudru. „N\u011bco pro tebe m\u00e1m,“ za\u0161eptal tajemn\u011b. „Cht\u011bl jsem ti to d\u00e1t a\u017e ve\u010der, ale mysl\u00edm, \u017ee te\u010f to bude mnohem lep\u0161\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill pon\u011bkud zbyst\u0159il a zv\u011bdav\u00fdm pohledem probod\u00e1val Tom\u016fv odraz v zrcadle. Co pro n\u011bj jeho dvoj\u010de m\u00e1? Tv\u00e1\u0159\u00ed se tak z\u00e1hadn\u011b\u2026 Spat\u0159il, \u017ee Tom vytahuje mali\u010dkatou krabi\u010dku.<\/div>\n
„Zav\u0159i o\u010di,“ zaslechl ten n\u00e1dhern\u011b zn\u00e1m\u00fd hlas, a on s radost\u00ed poslechl. Kdyby byli o p\u00e1r let mlad\u0161\u00ed, nikdy by p\u0159ed Tomem o\u010di nezav\u00edral, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho dvoj\u010de um\u00ed b\u00fdt p\u011bkn\u00fd z\u00e1\u0161kodn\u00edk a \u017e\u00e1dn\u00fd kanadsk\u00fd \u017eert\u00edk mu sv\u00e9ho \u010dasu nebyl ciz\u00ed. Te\u010f v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee se b\u00e1t nemus\u00ed. Z Toma sice s\u00e1lalo tajemstv\u00ed, ale nikoliv takov\u00e9, aby z n\u011bj Bill utrp\u011bl psychick\u00fd \u0161ok \u010di trauma jako jednou, kdy\u017e mu ten lump do dlan\u011b dal \u017eivou je\u0161t\u011brku a \u0159ekl, a\u0165 otev\u0159e o\u010di\u2026<\/div>\n
Pousm\u00e1l se, kdy\u017e si na tohle vzpomn\u011bl, a instinktivn\u011b rukou mali\u010dko cuknul, kdy\u017e mu Tom uchopil dla\u0148.<\/div>\n
\n
„Neboj\u2026 nen\u00ed to je\u0161t\u011brka,“ uculil se Tom, kter\u00fd si na tut\u00e9\u017e p\u0159\u00edhodu taky vzpomn\u011bl. Aby ne, Bill se tehdy po otev\u0159en\u00ed o\u010d\u00ed tak vyd\u011bsil, \u017ee jeho kostnat\u00e1 p\u011bsti\u010dka intuitivn\u011b Toma ude\u0159ila pod oko a ud\u011blala tam p\u011bkn\u00e9ho monokla, a Tom pak skoro t\u00fdden nesly\u0161el na prav\u00e9 ucho, jak mu jej vok\u00e1ly jeho dvoj\u010dete ucpaly.<\/p>\n<\/div>\n
Te\u010f v\u0161ak vzpom\u00ednku rychle zapla\u0161il a s nejist\u00fdm \u00fasm\u011bvem vlo\u017eil do Billovy dlan\u011b n\u00e1dhern\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd prst\u00fdnek. Nebyl tak robustn\u00ed jako ostatn\u00ed prsteny, kter\u00e9 si Bill kupoval, ale masivnost mu dod\u00e1valo jeho proveden\u00ed. Byl toti\u017e ze t\u0159\u00ed do sebe navz\u00e1jem propleten\u00fdch krou\u017ek\u016f, kter\u00e9 simulovaly drobn\u00e9 v\u011bt\u00e9vky. Z jejich obvodu toti\u017e vyb\u00edhaly drobn\u00e9 l\u00edste\u010dky a na nich se t\u0159pytily miniaturn\u00ed kam\u00ednky, tak\u017ee to vypadalo, jako by na nich ulp\u00edvala rann\u00ed rosa. Tom vybral pr\u00e1v\u011b tenhle prsten proto, \u017ee a\u010d vypadal relativn\u011b robustn\u011b, tak byl p\u0159itom ve skute\u010dnosti n\u00e1dhern\u011b jemn\u00fd a k\u0159ehk\u00fd, \u00fapln\u011b jako Bill, jemu\u017e se pod maskou drobnosti ukr\u00fdvala sk\u00e1lopevn\u00e1 hou\u017eevnatost.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 otev\u0159\u00edt,“ za\u0161eptal ti\u0161e a pro jistotu o p\u00e1r kr\u016f\u010dk\u016f ucouvnul. Nebyl si jist\u00fd, zda se Billovi bude l\u00edbit. To, \u017ee se l\u00edbil jemu, neznamen\u00e1, \u017ee jeho dvoj\u010de bude m\u00edt stejn\u00fd n\u00e1zor. V\u017edy\u0165 se i p\u0159es neuv\u011b\u0159itelnou podobnost vzhledu i n\u00e1zor\u016f v tolika v\u011bcech li\u0161ili!<\/div>\n
Av\u0161ak pohled do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed ho ujistil, \u017ee se trefil p\u0159\u00edmo do \u010dern\u00e9ho. Temn\u00e1 hn\u011b\u010f zpo\u010d\u00e1tku je\u0161t\u011b v\u00edce potemn\u011bla, kdy\u017e se upraven\u00e9 obo\u010d\u00ed svra\u0161tilo do nech\u00e1pav\u00e9 grimasy, pak ji ale projasnily jisk\u0159i\u010dky, kter\u00e9 za\u010daly proza\u0159ovat duhovky tak dlouho, dokud cel\u00fd Bill\u016fv obli\u010dej nevyza\u0159oval radost a neskute\u010dn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„To\u2026 Tomi,“ \u0161pitl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a t\u011bkal o\u010dima mezi prstenem v dlani a Tomov\u00fdm odrazem, kter\u00fd se na n\u011bj v zrcadle usm\u00edval. „To je\u2026 n\u00e1dhera!“<\/div>\n
Chvili\u010dku je\u0161t\u011b dojat\u011b na \u0161perk z\u00edral, na\u010de\u017e si ho za\u010dal nasazovat. Odhalil tak nev\u011bdomky jednu chybi\u010dku, a to, \u017ee Tom neodhadl velikost. P\u0159ecenil Billovu hubenost, a tomu se t\u00edm p\u00e1dem prst\u00fdnek vlezl jenom na mal\u00ed\u010dek, a i tam dr\u017eel dost nafest. Po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch si v\u0161ak Bill na t\u011bsn\u00e9 obemknut\u00ed kolem prstu zvyknul.<\/p>\n<\/div>\n
„Alespo\u0148 ho nikde neztrat\u00edm,“ zamrkal sv\u00fdmi nekone\u010dn\u00fdmi \u0159asami na Toma, v jeho\u017e obli\u010deji hr\u00e1la rozpa\u010dit\u00e1 \u010derve\u0148 pramen\u00edc\u00ed z toho, \u017ee ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch ud\u011blal bratrovy prsty je\u0161t\u011b vyz\u00e1blej\u0161\u00ed, ne\u017e ve skute\u010dnosti jsou. A on cht\u011bl vz\u00edt v\u011bt\u0161\u00ed velikost! Ale ne, logicky si vydedukoval, \u017ee Billovi bude sed\u011bt jedin\u011b ta nejmen\u0161\u00ed velikost, tak jako ve v\u0161em ostatn\u00edm, tak\u017ee mozek zv\u00edt\u011bzil nad citovou intuic\u00ed, a te\u010f se to uk\u00e1zalo jako kravina. Bo\u017ee\u2026 u\u017e nikdy<\/em> nebudu pou\u017e\u00edvat mozek, kdy\u017e budu sly\u0161et z\u00e1rove\u0148 hlas srdce!<\/em> zlobil se v duchu s\u00e1m na sebe\u2026 dokud na rtech neuc\u00edtil od lesku vlhk\u00fd a tro\u0161ku lepkav\u00fd polibek.<\/div>\n
„Tomi\u2026 je tak kr\u00e1sn\u00fd\u2026 d\u011bkuju!“ zaj\u00edkal se Bill a radostn\u011b svou l\u00e1sku obj\u00edmal.<\/div>\n
„Tak to jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1\u0161 radost\u2026 miluju t\u011b,“ za\u0161eptal Tom s pom\u011brn\u011b solidn\u00ed d\u00e1vkou \u00falevy v hlase a radost z br\u00e1\u0161kova dojet\u00ed mu dokonce za\u010dala rozh\u00e1n\u011bt rud\u00e9 skvrny ve tv\u00e1\u0159\u00edch. Chv\u00edli jen tak \u0161\u0165astn\u00e9ho Billa obj\u00edmal, dokud se od n\u011bj tro\u0161ku neodt\u00e1hnul.<\/div>\n
„Poj\u010f, brou\u010dku\u2026 m\u011bli bysme j\u00edt\u2026 jinak n\u00e1s David zabije,“ upozornil s pohledem na hodinky a s \u00fasm\u011bvem si ze rt\u016f a tv\u00e1\u0159\u00ed ot\u0159el otisk lesku. To, \u017ee to nem\u011bl d\u011blat, si uv\u011bdomil ve chv\u00edli, kdy Bill popla\u0161en\u011b vyjekl. Neee!<\/em> zast\u00e9nal v duchu, kdy\u017e vid\u011bl, jak si Bill pusu znovu p\u0159eleskov\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i, poj\u010f u\u017e! Se\u0161 dokonalej!“ vyb\u00eddl ho u\u017e zna\u010dn\u011b netrp\u011bliv\u011b.<\/div>\n
„No kone\u010dn\u011b,“ vydechl vd\u011b\u010dn\u011b, kdy\u017e Bill definitivn\u011b zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Jemn\u011b propletl sv\u00e9 prsty s t\u011bmi Billov\u00fdmi, zkontroloval, zda m\u00e1 po kaps\u00e1ch v\u0161echno, co pot\u0159eboval, a vyrazili p\u0159ed d\u016fm, kde u\u017e je netrp\u011bliv\u011b o\u010dek\u00e1vala ochranka, kter\u00e1 je m\u011bla odv\u00e9zt na m\u00edsto autogrami\u00e1dy…<\/p>\n<\/div>\n
Na m\u00edst\u011b kon\u00e1n\u00ed u\u017e p\u0159e\u0161lapoval zna\u010dn\u00fd dav lid\u00ed, p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b mlad\u00fdch d\u00edvek. Bill, Tom, Georg i Gustav se pot\u011b\u0161en\u011b usm\u00e1li, i v backstage sly\u0161eli povzbuzuj\u00edc\u00ed k\u0159i\u010den\u00ed a hv\u00edzd\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„T\u00fdjo\u2026 jak jen to dovedou? Dy\u0165 d\u011blaj krav\u00e1l, \u017ee by z toho jednomu zalehlo v u\u0161\u00edch na sto let!“ podivil se Georg. Vyslou\u017eil si v\u0161ak Tom\u016fv hran\u00fd znechucen\u00fd pohled.<\/div>\n
„Vole\u2026 tebe to po t\u011bch letech je\u0161t\u011b p\u0159ekvapuje?“<\/div>\n
„Jo! \u010clov\u011bk by \u010dekal, \u017ee z toho v\u0159\u00edsk\u00e1n\u00ed jednoho hezk\u00fdho dne vyrostou!“<\/div>\n
„Jo, a za\u010dnou n\u00e1m m\u00edsto k\u0159i\u010den\u00ed tleskat!“ poklepal si Tom na \u010delo. „Blbe\u2026 ty vole, m\u011b by jeblo, kdyby n\u00e1m jenom tleskali\u2026 bych se c\u00edtil jak p\u0159i n\u011bjak\u00fd dechovce nebo v ope\u0159e.“<\/div>\n
„V ope\u0159e!“ zazn\u011blo z \u00fast G\u00e9\u010dek unisono. „V ope\u0159e, kdykoliv Bill za\u010dne j\u00f3dlovat Love and death a Automatisch!“<\/div>\n
„Hmmm,“ p\u0159itakal nau\u010den\u011b Bill, najednou si ale uv\u011bdomil, \u017ee n\u00e1sledn\u00fd v\u00fdtlem ode v\u0161ech p\u0159\u00edtomn\u00fdch je p\u0159ipsan\u00fd na jeho \u00fa\u010det. „Co\u017ee?“ vykulil o\u010di. „V jak\u00fd ope -\u2026 Nene!“ zak\u0148u\u010del ubl\u00ed\u017een\u011b, kdy\u017e mu kone\u010dn\u011b mozkov\u00e9 obr\u00e1tky docvakly na spr\u00e1vn\u00e9 kole\u010dko. „V \u017e\u00e1dn\u00fd z t\u011bch p\u00edsni\u010dek nej\u00f3dluju, abyste v\u011bd\u011bli, j\u00f3dlov\u00e1n\u00ed je n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho! J\u00e1 tam jen a pouze zp\u00edv\u00e1m sopr\u00e1ny, a to jenom ob\u010das!“<\/div>\n
„Ale i to sta\u010d\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl se Gustav. U\u017e u\u017e to vypadalo, \u017ee po n\u011bm Bill hod\u00ed vlastn\u00edm lihov\u00fdm fixem nebo ho p\u0159inejmen\u0161\u00edm \u010dern\u011b potetuje po cel\u00e9m obli\u010deji, kdy\u017e celou z\u00e1bavu zkazil jejich mana\u017eer, kter\u00fd v doprovodu ochranky vkro\u010dil do m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Tak co, kluci? P\u0159ipraven\u00ed? Je jich tam fakt hodn\u011b,“ pochvaloval si David a skute\u010dn\u011b se zd\u00e1l b\u00fdt velice spokojen\u00fd.<\/div>\n
„Jo, jasn\u00fd,“ ujistil ho Bill a jako spr\u00e1vn\u00fd frontman si hrdinn\u011b stoupl za v\u0161echny ostatn\u00ed \u010dleny skupiny. „A\u017e po v\u00e1s,“ u\u0161kl\u00edbl se ironicky a \u0161kodolib\u011b sledoval, jak se ostatn\u00ed podle jeho p\u0159\u00edkladu zu\u0159iv\u011b derou o to, aby p\u0159ed n\u00edm z\u00edskali co nejzadn\u011bj\u0161\u00ed pozici. David si jenom znud\u011bn\u011b povzdychl, tohle se d\u011blo skoro poka\u017ed\u00e9, i kdy\u017e v\u0161ichni v\u011bd\u011bli, \u017ee stejn\u011b si nejvy\u0161\u0161\u00ed p\u0159\u00ed\u010dku v hierarchii vydupe v\u017edycky Bill, v t\u011bsn\u00e9m z\u00e1v\u011bsu za n\u00edm Tom, potom Georg a na chud\u00e1ka Gustava jako v\u017edy z\u016fstane, aby do prostoru autogrami\u00e1dy ve\u0161el pokorn\u011b prvn\u00ed.<\/div>\n
„Tak, spokojen\u00ed?“ zeptal se lehce j\u00edzliv\u011b, pak v\u0161ak zam\u00e1val na bodyguardy, a cel\u00e1 skupina vyrazila z m\u00edstnosti ke stolku pod \u0161ir\u00fdm nebem, kde u\u017e se t\u00edsnil netrp\u011bliv\u00fd dav. V\u0161ichni se usm\u00e1li, kdy\u017e vid\u011bli tolik rozz\u00e1\u0159en\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, a Billovi ke \u0161t\u011bst\u00ed v tu chv\u00edli chyb\u011blo u\u017e jen to, \u017ee nemohl te\u010f hned ve\u0159ejn\u011b Toma pol\u00edbit nebo se ho alespo\u0148 chytnout za ruku. Jenom tedy stisknul prst\u00fdnek a s \u00fasm\u011bvem se usadil na sv\u00e9 obvykl\u00e9 m\u00edsto uprost\u0159ed stolku. Ani on, ani kluci ze skupiny, ani ochranka, nikdo si nev\u0161iml opod\u00e1l stoj\u00edc\u00edho mu\u017ee, kter\u00fd Billa up\u0159en\u011b pozoroval\u2026<\/p>\n<\/div>\n
To \u010dek\u00e1n\u00ed bylo nekone\u010dn\u00e9, u\u017e ho to nebavilo, ale setrvat tu musel. Ten \u010dernovlas\u00fd holkokluk byl jeho jedinou \u0161anc\u00ed, jak se zbavit dluhu. Autogrami\u00e1da jako by nebrala konce, a Holgera u\u017e z hol\u010di\u010d\u00edho v\u0159\u00edskotu bolela hlava. Znud\u011bn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl a s pot\u011b\u0161en\u00edm zaznamenal, \u017ee si ho nikdo z bodyguard\u016f nev\u0161iml, a o chv\u00edli pozd\u011bji se skute\u010dn\u011b rozz\u00e1\u0159il ve chv\u00edli, kdy se dav holek za\u010dal rozch\u00e1zet. Akce byla u konce. U\u017e zb\u00fdv\u00e1 jedin\u00e9, zmocnit se toho parchanta a dostat se s n\u00edm do dod\u00e1vky, kter\u00e1 \u010dekala u zadn\u00edho vchodu budovy, s Tobiasem za volantem. Nen\u00e1padn\u011b se mu poda\u0159ilo dostat bl\u00ed\u017e ke skupin\u011b, dokonce sly\u0161el i jednotliv\u00e9 hlasy\u2026<\/div>\n
„Tak jdeme, kluci,“ zavelel pr\u00e1v\u011b mu\u017e, kter\u00fd vypadal jako jejich mana\u017eer. „Dnes se to opravdu povedlo, zaslou\u017e\u00edte si odpo\u010dinek. Auta v\u00e1s te\u010f odvezou do hotelu a\u2026“<\/div>\n
„Po\u010dkej, Davi,“ ozval se jemn\u00fd hlas. Holger se po n\u011bm oto\u010dil a poznal, \u017ee to pr\u00e1v\u011b promluvila jeho ob\u011b\u0165. „Mus\u00edm si je\u0161t\u011b odsko\u010dit.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak my po\u010dk\u00e1me tady u aut,“ p\u0159ik\u00fdvl mana\u017eer a od t\u00fdmu bodyguard\u016f se ihned odd\u011blil chlap jako hora, kter\u00fd v\u017edycky hl\u00eddal pr\u00e1v\u011b Billa, u\u017e jenom z principu, \u017ee je vy\u0161\u0161\u00ed jak zp\u011bv\u00e1k, a to bylo co \u0159\u00edct. A v kombinaci se svou obrovitou postavou budil respekt u\u017e na d\u00e1lku. Nav\u00edc se cel\u00e9 skupin\u011b l\u00edbilo, jak Bill vedle n\u011bj vypad\u00e1 drobou\u010dce.<\/div>\n
„Tak jdeme?“ zeptal se sv\u00fdm brumlav\u011b hlubok\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Jojo,“ posko\u010dil Bill a vydal se do budovy sm\u011brem k toalet\u00e1m. Hl\u00edda\u010d mu \u0161el v pat\u00e1ch\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pot\u00e9, co se Holger ujistil, \u017ee mu nikdo nev\u011bnuje \u017e\u00e1dnou pozornost, vpl\u00ed\u017eil se do budovy za nimi. Dotekem se ujistil, \u017ee m\u00e1 v kapse lahvi\u010dku i had\u0159\u00edk, a za pasem pistoli s tlumi\u010dem. Nen\u00e1padn\u011b cupital za t\u011bma dv\u011bma, dokud nezaznamenal, \u017ee se bodyguard p\u0159ede dve\u0159mi toalet zastavil a nechal Billa j\u00edt dovnit\u0159 samotn\u00e9ho. Tohle je jeho chv\u00edle. Se zl\u00fdm \u00fa\u0161klebkem hm\u00e1tl k opasku pro pistoli\u2026<\/div>\n
Nikdo nesly\u0161el t\u0159i v\u00fdst\u0159ely, kter\u00e9 nel\u00edtostn\u011b b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in ukon\u010dily skoro \u010dty\u0159icetilet\u00fd \u017eivot, ani\u017e by si laskav\u00fd obr uv\u011bdomil, kdo mu to ud\u011blal. Ani\u017e by stihl jak\u00fdmkoliv zvukem sv\u00e9ho mlad\u00e9ho sv\u011b\u0159ence varovat\u2026<\/div>\n
T\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u00e9 kroky p\u0159ekro\u010dily jeho mrtv\u00e9 t\u011blo, z n\u011bho\u017e se rozl\u00e9vala krev, a bystr\u00e9 o\u010di se rozhl\u00e9dly kolem sebe. Vypadalo to, \u017ee sem nikdo t\u00e9m\u011b\u0159 nechod\u00ed, bude chv\u00edli trvat, ne\u017e ho tady najdou. A \u0161ipky na zdech ukazovaly, kde se nach\u00e1z\u00ed nouzov\u00fd zadn\u00ed vchod, p\u0159ed n\u00edm\u017e \u010dekala tmav\u011b modr\u00e1 dod\u00e1vka\u2026 Ve\u0161el do m\u00edstnosti pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy z kabinky sly\u0161el splachov\u00e1n\u00ed. Rychl\u00fdm skokem se vrhl za dve\u0159e, kter\u00e9 bude Bill otv\u00edrat tak, aby p\u0159i otev\u0159en\u00ed nebyl vid\u011bt a mohl tak zp\u011bv\u00e1ka p\u0159ekvapit zezadu. Nau\u010den\u00fdm pohybem d\u016fkladn\u011b namo\u010dil hadr v kapalin\u011b, kter\u00e1 \u010dlov\u011bka, jemu\u017e se dostane do d\u00fdchac\u00edch cest, ochrom\u00ed a unese do hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku. Rad\u0161i hadr promo\u010dil po\u0159\u00e1dn\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee je lep\u0161\u00ed d\u00e1t siln\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1vku ne\u017eli slab\u0161\u00ed.<\/div>\n
V tu chv\u00edli se otev\u0159ely dve\u0159e a Bill se spokojen\u00fdm \u00fasm\u011bvem a \u00falevn\u00fdm pocitem, \u017ee v\u00e1\u017e\u00ed snad o p\u011bt kilo m\u00ed\u0148, opustil kabinku. Nevid\u011bl mu\u017ee schovan\u00e9ho za dve\u0159mi\u2026<\/div>\n
Najednou v\u0161ak uc\u00edtil, jak ho n\u011bkdo chytil silnou rukou pod krkem a v t\u00e9\u017ee vte\u0159in\u011b se na jeho obli\u010deji ocitl mokr\u00fd hadr, kter\u00fd mu n\u011bkdo velice siln\u011b tiskl k \u00fast\u016fm a nosu. Cht\u011bl ut\u00e9ct, cht\u011bl ud\u011blat jak\u00fdkoliv pohyb, ale nemohl, ten n\u011bkdo ho dr\u017eel p\u0159\u00edli\u0161 pevn\u011b, nav\u00edc pod krkem a tla\u010dil mu ostrou kost\u00ed ruky na hrtan. Cht\u011bl alespo\u0148 vyk\u0159iknout, ale jakmile pootev\u0159el \u00fasta, vnikl mu do nich hadr, veden\u00fd silnou dlan\u00ed. Bill zd\u011b\u0161en\u011b vykv\u00edkl, av\u0161ak nepomohlo mu to, jedin\u00e9, co dok\u00e1zal, bylo to, \u017ee vn\u00edmal velice ostr\u00fd intenzivn\u00ed pach, kter\u00fd ho stra\u0161liv\u011b moc \u0161t\u00edpal v nose a v hlav\u011b, jak mu stoupal hloub\u011bji a hloub\u011bji do d\u00fdchac\u00edch cest. P\u0159ed o\u010dima se mu za\u010dala d\u011blat tma a to, \u017ee se po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch bezvl\u00e1dn\u011b svezl do n\u00e1ru\u010de sv\u00e9ho \u00fanosce, to u\u017e v\u016fbec nev\u011bd\u011bl. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, \u017ee ho n\u011bkdo ciz\u00ed vyn\u00e1\u0161\u00ed z budovy. Netu\u0161il, \u017ee se ocitl v dod\u00e1vce, kde nad n\u00edm st\u00e1l jeden z nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00edch lid\u00ed N\u011bmecka a \u017ee ho ta dod\u00e1vka veze pry\u010d. Daleko od Toma. Daleko od domova. Daleko od jak\u00e9koliv nad\u011bje na z\u00e1chranu, vst\u0159\u00edc n\u00e1ru\u010di hr\u016fzy a bolesti\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „Bille! Kde zase v\u011bz\u00ed\u0161?“ „Po\u010dkej\u2026 je\u0161t\u011b se mus\u00edm tro\u0161ku doupravit!“ „Je\u017ei\u0161ikriste!“ proto\u010dil Tom o\u010di v sloup a znud\u011bn\u011b se vpl\u00ed\u017eil do koupelny, kde se p\u0159ed velik\u00fdm zrcadlem Bill velice p\u0159epe\u010dliv\u011b zu\u0161lech\u0165oval. „V\u017edy\u0165 ti to slu\u0161\u00ed!“ „Nene!“ prskl vzpurn\u011b Bill, p\u0159esto\u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[266],"tags":[],"class_list":["post-13525","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prosim-ne"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13525","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13525"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13525\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13525"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13525"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13525"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}