{"id":13534,"date":"2009-09-12T15:30:00","date_gmt":"2009-09-12T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13502"},"modified":"2009-09-12T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-12T14:30:00","slug":"hope-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/12\/hope-6\/","title":{"rendered":"Hope 6."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Bille, nechci t\u011b tady nech\u00e1vat samotn\u00e9ho,“ Simone se ustaran\u011b zad\u00edvala na sv\u00e9ho syna, jen\u017e u\u017e n\u011bkolik minut nepromluvil jedin\u00e9 slovo. Se sklon\u011bnou hlavou hled\u011bl do zem\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Simone si mo\u017en\u00e1 mohla myslet, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad S\u00e1rou, Billovy my\u0161lenky se v\u0161ak ub\u00edraly zcela jin\u00fdm sm\u011brem. V mysli mu po\u0159\u00e1d zn\u011bla Tomova slova: Ka\u017ed\u00fd poch\u00e1z\u00edme z jin\u00e9ho sv\u011bta<\/em>… nechci ti ubli\u017eovat.<\/em> Jako by jej snad cht\u011bl varovat. Varovat s\u00e1m p\u0159ed sebou. Bill cht\u011bl jeho rozhodnut\u00ed respektovat, ale \u010d\u00edm d\u00e9le nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm v\u00edce s t\u00edm nesouhlasil. Tom nen\u00ed zl\u00fd \u010dlov\u011bk. Nedok\u00e1zal by mu ubl\u00ed\u017eit, a t\u00edm si byl v\u00edce ne\u017e jist\u00fd…<\/p>\n<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Bill se vzpamatoval a\u017e ve chv\u00edli, co na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil Simoniny dlan\u011b. Cht\u011bla zjistit, jestli n\u00e1hodou nen\u00ed nemocn\u00fd.<\/div>\n
„Ne mami. Nic mi nen\u00ed. O mn\u011b se neboj, j\u00e1 to tady n\u011bjak zvl\u00e1dnu, a ty si to po\u0159\u00e1dn\u011b u\u017eij, ano?“ Simone tedy nakonec souhlasila, i kdy\u017e s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem a v\u00fd\u010ditkami sv\u011bdom\u00ed. B\u00e1la se, \u017ee se Bill utr\u00e1p\u00ed, kdy\u017e tady bude s\u00e1m.<\/div>\n
„A nechce\u0161, aby tady s tebou z\u016fstal Andy? Mysl\u00edm t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed. Ur\u010dit\u011b by jste se spolu dob\u0159e bavili. Jestli chce\u0161, zavol\u00e1m mu,“ Simone polo\u017eila na zadn\u00ed sedadlo sv\u00e9ho auta posledn\u00ed kufr a zabouchla dve\u0159e. Zad\u00edvala se na sv\u00e9ho synka a \u010dekala, \u017ee bude souhlasit, o to v\u00edc ji p\u0159ekvapilo, kdy\u017e nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
\n
„D\u011bkuju, ale j\u00e1 ho tady nechci. Tro\u0161ku jsme se poh\u00e1dali,“ odpov\u011bd\u011bl na ot\u00e1zku, je\u017e se skr\u00fdvala v o\u010d\u00edch jeho m\u00e1my.<\/p>\n<\/div>\n
Simone se jeho rozhodnut\u00ed rozhodla respektovat. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e nasedla za volant, jej je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b objala a zl\u00edbala mu snad celou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Neboj, budu ti volat mami,“ sl\u00edbil a m\u00e1val j\u00ed do t\u00e9 doby, ne\u017e se jej\u00ed auto ztratilo za vysok\u00fdmi stromy. Pot\u00e9 se zhluboka nadechl a pomal\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159il zp\u00e1tky do domu. Tak moc se za sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed styd\u011bl. Kdyby mohl, vr\u00e1til by \u010das a nikdy by takovou hloupost neud\u011blal. Te\u010f se na n\u011bj nedok\u00e1zal ani pod\u00edvat. Kdykoliv se o to pokusil, srdce se mu rozbu\u0161ilo neovladatelnou rychlost\u00ed a on se cel\u00fd rozklepal. Tohle se mu je\u0161t\u011b nikdy nestalo…<\/p>\n<\/div>\n
Jakmile op\u011bt ve\u0161el do pokoje, ve kter\u00e9m nechal Toma samotn\u00e9ho, a nena\u0161el jej tam, vydechl si \u00falevou. P\u0159es zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e sly\u0161el \u0161um\u011bn\u00ed vody, tud\u00ed\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee se Tom sprchuje. Do\u0161el k posteli a bezmocn\u011b na ni dosedl. Tv\u00e1\u0159 pono\u0159il do dlan\u00ed a sna\u017eil se uklidnit. \u010c\u00edm d\u00e9le v\u0161ak na posteli sed\u011bl, t\u00edm v\u00edce se zaposlouch\u00e1val do \u0161um\u011bn\u00ed kapek vody, kter\u00e9 dopadaly na Tomovo nah\u00e9 t\u011blo. „Pros\u00edm, u\u017e dost,“ za\u0161eptal s\u00e1m pro sebe a sna\u017eil se myslet na cokoliv jin\u00e9ho, ale nohy ho neposlouchaly. Nev\u011bdomky vstal a pomal\u00fdmi kroky kr\u00e1\u010del ke koupeln\u011b. Jeho d\u00fdch\u00e1n\u00ed se zdvojn\u00e1sobilo ve chv\u00edli, co zjistil, \u017ee dve\u0159e z\u016fstaly pootev\u0159en\u00e9. Tak moc se cht\u011bl pod\u00edvat. Sta\u010dilo jenom malinko naklonit hlavu a nahl\u00e9dnout dovnit\u0159. Tak m\u00e1lo chyb\u011blo k tomu, aby to skute\u010dn\u011b ud\u011blal. Sv\u00e9 dlan\u011b zlehka p\u0159ilo\u017eil na bled\u00e9 d\u0159evo a s pevn\u011b stisknut\u00fdmi rty dve\u0159e zav\u0159el. Op\u0159el se o n\u011b a svezl se pod\u00e9l nich k zemi. Byl zoufal\u00fd. Nech\u00e1pal, co se to s n\u00edm stalo. Na S\u00e1ru u\u017e nemohl ani pomyslet…<\/p>\n<\/div>\n
Tom se v koupeln\u011b taky p\u0159evl\u00e9kl. Kdy\u017e se zad\u00edval na sv\u016fj odraz v zrcadle, nepozn\u00e1val se. Kam zmizel ten zabl\u00e1cen\u00fd, \u0161pinav\u00fd kluk, kter\u00e9ho v\u0161ichni ignorovali? Kam zmizelo roztrhan\u00e9 oble\u010den\u00ed po bratranci a otisk jeho dlan\u011b na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i? V\u0161echno bylo r\u00e1zem jin\u00e9. Bill do jeho \u017eivota vnesl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sv\u011btlo. Je\u0161t\u011b nikdy mu s nik\u00fdm nebylo tak hezky. Bill byl jako and\u011bl. Pln\u00fd dobroty a l\u00e1sky, ale tak\u00e9 k\u0159ehk\u00fd a zraniteln\u00fd. Oni dva… to by nebylo dobrou volbou. Ubl\u00ed\u017eil by mu. Jeho \u017eivot byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 komplikovan\u00fd na to, aby jej Bill dok\u00e1zal sd\u00edlet s n\u00edm. Ale p\u0159edstava to byla kr\u00e1sn\u00e1. \u0160koda, \u017ee nenaplniteln\u00e1…<\/p>\n<\/div>\n
Pohledem dlouze utkv\u011bl na modr\u00e9m \u017eupanu a zlehka jej pohladil dlan\u00ed. O\u010di m\u011bl op\u011bt pln\u00e9 slz. K\u00e9\u017e by to bylo v\u0161echno alespo\u0148 o tro\u0161ku snaz\u0161\u00ed. „Ach Bille,“ zast\u00e9nal zni\u010den\u011b a zlehka k \u017eupanu p\u0159ivon\u011bl. Von\u011bl n\u00edm\u2026Von\u011bl \u00fapln\u011b stejn\u011b, jako Bill. „Tohle mus\u00ed skon\u010dit!“ opakoval si v hlav\u011b a prudce od sebe Bill\u016fv \u017eupan odsunul. Popo\u0161el ke dve\u0159\u00edm a tady se zastavil. Choval se jako hlup\u00e1k. Br\u00e1nil se tomu, ale \u010d\u00edm v\u00edc, t\u00edm to bylo hor\u0161\u00ed a hor\u0161\u00ed. Svezl se pod\u00e9l dve\u0159\u00ed a dosedl na studenou podlahu\u2026.<\/div>\n
Takhle z\u016fstali oba sed\u011bt n\u011bkolik dlouh\u00fdch minut. Jejich pohledy byly stejn\u011b zmaten\u00e9 a utr\u00e1pen\u00e9. Oba se sna\u017eili vyd\u00fdchat v\u0161echno to rozru\u0161en\u00ed a ovl\u00e1dnout chv\u011bn\u00ed, je\u017e c\u00edtili p\u0159i pouh\u00e9m setk\u00e1n\u00ed s t\u00edm druh\u00fdm. Jenom d\u0159ev\u011bn\u00e1 vrstva dve\u0159\u00ed\u2026 to jedin\u00e9 je od sebe d\u011blilo\u2026<\/div>\n
Bylo to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, ale oba vstali ve stejnou chv\u00edli. Tom rychle otev\u0159el dve\u0159e a p\u0159ekvapen\u00fdma o\u010dima hled\u011bl na Billovu vyd\u011b\u0161enou tv\u00e1\u0159. Nestihl ut\u00e9ct.<\/div>\n
„Tvoje maminka u\u017e ode\u0161la?“ zkusil se pousm\u00e1t, ale ne\u0161lo mu to. \u00dasm\u011bv k jeho tv\u00e1\u0159i u\u017e stra\u0161n\u011b dlouhou dobu nepat\u0159il.<\/div>\n
„Ano,“ zn\u011bla Billova kr\u00e1tk\u00e1 odpov\u011b\u010f. B\u00e1l se mluvit. B\u00e1l se dokonce i pohnout. Nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Sv\u011bt se s n\u00edm to\u010dil a on s t\u00edm nedok\u00e1zal nic ud\u011blat. Nemohl tomu nijak zabr\u00e1nit.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj nedok\u00e1zal vynad\u00edvat. „Cht\u011bl bych t\u011b vz\u00edt na jedno m\u00edsto,“ za\u0161eptal a \u010dekal na Billovu reakci. Ten jenom bez dechu p\u0159ik\u00fdvl\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Kde to jsme?“ Bill s p\u0159ekvapen\u00fdm v\u00fdrazem vystoupil a zad\u00edval se na mal\u00fd, zch\u00e1tral\u00fd domek. Zdi byly popraskan\u00e9, tr\u00e1va kolem domku byla uschl\u00e1 a kr\u00e1sn\u011b vysok\u00e9 stromky, pod kter\u00fdmi Tom tak r\u00e1d sed\u00e1val, byli posek\u00e1ny. Zevnit\u0159 se oz\u00fdvala jak\u00e1si h\u00e1dka, kterou Bill nedok\u00e1zal identifikovat.<\/div>\n
„To je m\u016fj bratranec,“ odpov\u011bd\u011bl ti\u0161e Tom, jakmile chvilkov\u00e9 ticho protnul proud nad\u00e1vek hlubok\u00e9ho hlasu. „K\u0159i\u010d\u00ed na svou p\u0159\u00edtelkyni tak, jako k\u0159i\u010del v\u017edycky i na m\u011b,“ p\u0159iznal a se slzami v o\u010d\u00edch sledoval d\u016fm, ze kter\u00e9ho ut\u00edkal, kdykoliv mohl. Rad\u011bji se s\u00e1m toulal po ulic\u00edch, ne\u017e by m\u011bl poslouchat takovou zlobu a hn\u011bv. „Tady jsem bydlel,“ dodal a uplakan\u00fdma o\u010dima pohl\u00e9dl na Billa.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1,“ nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct. Bylo mu to v\u0161echno tak l\u00edto. Tomovi po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kaly slzy a on s t\u00edm nedok\u00e1zal nic ud\u011blat.<\/div>\n
„U\u017e tomu v\u0161emu rozum\u00ed\u0161? Tohle je m\u016fj sv\u011bt. Nedovol\u00edm, abys do n\u011bj zapadl i ty!“ kdyby mohl, hodil by do okna k\u00e1men. V\u0161echno kr\u00e1sn\u00e9, co tady je\u0161t\u011b zb\u00fdvalo, ten malej kousek zelen\u011b, nebo zahradn\u00ed houpa\u010dka a p\u00edskovi\u0161t\u011b, to v\u0161echno bylo pry\u010d.<\/div>\n
„Od tohohle si m\u011b zachr\u00e1nil Bille,“ vydechl smutn\u011b, jakmile uc\u00edtil Billovu dla\u0148 v t\u00e9 sv\u00e9. „Styd\u00edm se za to, co jsem. Styd\u00edm se za v\u0161echno, co se m\u011b t\u00fdk\u00e1,“ vzlykl a v\u016fbec se nesna\u017eil jakkoliv zakr\u00fdvat trpkost a rozho\u0159\u010den\u00ed, je\u017e se valilo jeho \u017eilami.<\/div>\n
„Takhle nesm\u00ed\u0161 mluvit. Tohle se t\u011b u\u017e net\u00fdk\u00e1. Te\u010f jsem tady p\u0159eci j\u00e1. M\u00e1\u0161 m\u011b a j\u00e1 chci b\u00fdt s tebou,“ vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbil do vlas\u016f. Rychle se k n\u011bmu p\u0159itiskl a nal\u00e9hav\u011b jej obj\u00edmal.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Bille,“ sly\u0161el Toma \u0161eptat, a v t\u00e9 chv\u00edli jej objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„To j\u00e1 d\u011bkuju tob\u011b.“<\/div>\n
„Chci j\u00edt pry\u010d.“ Bill p\u0159ik\u00fdvl, nasedli do auta a spole\u010dn\u011b se vr\u00e1tili zp\u00e1tky.<\/div>\n
„U\u017e na to nemysli,“ za\u0161eptal Bill, jakmile op\u011bt zastavili a smutn\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. Pousm\u00e1l se a je\u0161t\u011b jednou jej kr\u00e1tce pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se oto\u010dil a cht\u011bl vystoupit.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Ano?“ oto\u010dil se k n\u011bmu tv\u00e1\u0159\u00ed, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak \u0161okovan\u011b vydechl do jeho \u00fast. Tom to u\u017e nevydr\u017eel. Prudce si jej k sob\u011b za bradu p\u0159itiskl a nal\u00e9hav\u011b jej pol\u00edbil. P\u0159\u00edmo zoufale bral Billovy rty mezi sv\u00e9 a nedok\u00e1zal se toho pocitu vzd\u00e1t. D\u0159\u00edv, ne\u017e stihli oba pootev\u0159\u00edt rty, l\u00edb\u00e1n\u00ed stopl a op\u011bt se od n\u011bj odsunul. Rty obou byly nyn\u00ed n\u00e1dhern\u011b nab\u011bhl\u00e9. Oba nal\u00e9hav\u011b d\u00fdchali a tou\u017eili jenom po jedin\u00e9m. Ud\u011blat to znovu\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Dr\u017e\u00edm dopis
v m\u00e9 studen\u00e9 ruce
Posledn\u00ed v\u011bta byla dlouh\u00e1
pokud je\u0161t\u011b p\u00e1l\u00ed
d\u00edv\u00e1m se na ni
S ka\u017ed\u00fdm \u0159\u00e1dkem
um\u00edr\u00e1 cit
Co z\u016fstane je tma
jedna p\u0159eh\u00e1\u0148ka od Tebe
v\u00edc u\u017e nepom\u016f\u017ee<\/p>\n

To m\u011b zab\u00edj\u00ed
Smrteln\u011b jsme se zamilovali
To m\u011b zab\u00edj\u00ed
proto\u017ee n\u00e1\u0161 sen
le\u017e\u00ed v trosk\u00e1ch
Sv\u011bt m\u00e1 ml\u010det
a nav\u017edy osam\u011bl\u00fdm b\u00fdt
Jsme ztracen\u00ed
tak\u00e9 kdy\u017e se s\u00edly spoj\u00ed
Je to pry\u010d…<\/em><\/p>\n<\/div>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay „Bille, nechci t\u011b tady nech\u00e1vat samotn\u00e9ho,“ Simone se ustaran\u011b zad\u00edvala na sv\u00e9ho syna, jen\u017e u\u017e n\u011bkolik minut nepromluvil jedin\u00e9 slovo. Se sklon\u011bnou hlavou hled\u011bl do zem\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Simone si mo\u017en\u00e1 mohla myslet, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad S\u00e1rou, Billovy my\u0161lenky se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[264],"tags":[],"class_list":["post-13534","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13534","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13534"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13534\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13534"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13534"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13534"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}