{"id":1356,"date":"2017-05-02T16:00:00","date_gmt":"2017-05-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1349"},"modified":"2017-05-02T16:00:00","modified_gmt":"2017-05-02T15:00:00","slug":"wuthering-heights-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/05\/02\/wuthering-heights-5\/","title":{"rendered":"Wuthering Heights 5."},"content":{"rendered":"
autor: Ema21<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Ten den<\/em><\/div>\n
\n

N\u011bkde v hluboko v mysli jsem byl vyd\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee se to stane, ale nebyl jsem si jist\u00fd. Postupem \u010dasu se budoucnost, kterou jsem vid\u011bl, a kter\u00e1 se stala mou realitou, zm\u011bnila jen na vzd\u00e1len\u00fd sen. O deset let pozd\u011bji jsem si nebyl jist\u00fd, jestli bych m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b v\u011b\u0159it na poh\u00e1dky. M\u011bl jsem p\u0159esn\u011b stejn\u00fd \u017eivot jako v tom snu, a ani nev\u00edm, jak se to stalo. Nastalo to tak p\u0159irozen\u011b a postupn\u011b, a\u017e se sen rozplynul v realitu.<\/p><\/div>\n

Ale pak jsem spat\u0159il strop sv\u00e9 star\u00e9 palandy z turn\u00e9 a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee to bylo skute\u010dn\u00e9. V tom okam\u017eiku jsem v\u011bd\u011bl, kde jsem, a zhroutil jsem se.<\/div>\n
\n

\u017debra se mi st\u00e1hla kolem plic a j\u00e1 za\u010dal bre\u010det, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, kde to jsem. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee za p\u00e1r okam\u017eik\u016f pravd\u011bpodobn\u011b uvid\u00edm patn\u00e1ctilet\u00e9ho Billa, a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee tento den byl za\u010d\u00e1tek cel\u00e9ho m\u00e9ho \u017eivota, a j\u00e1 \u0159val jako mimino. P\u0159i\u0161lo to zni\u010dehonic. Nikdy ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b jsem takhle nebre\u010del. P\u0159ed o\u010dima mi za\u010d\u00ednal prob\u00edhat cel\u00fd m\u016fj \u017eivot: Moje poprv\u00e9, kter\u00e9 se stalo v tento den (nebo za deset let), poprv\u00e9 kdy jsme se pol\u00edbili, Bill l\u00edbaj\u00edc\u00ed moje bradavky, to, jak jsme byli spole\u010dn\u011b naz\u00ed pod t\u011bmi drah\u00fdmi p\u0159ikr\u00fdvkami v Chicagu. Jak jsem byl tak \u0161\u0165astn\u00fd s n\u00edm vedle m\u011b, nade mnou, ve mn\u011b. Jak jsem se do n\u011bj zamiloval, kdy\u017e byl uvnit\u0159 m\u011b. Jak se mi ten den rozpadl cel\u00fd sv\u011bt a otev\u0159el se mi zcela nov\u00fd. Nedok\u00e1zal jsem zadr\u017eet slzy. Pamatoval jsem si, jak jsme se za dva roky od tohoto dne poprv\u00e9 pol\u00edbili, pamatoval jsem si, jak se m\u011b ptal, jestli je v pohod\u011b, aby m\u011b l\u00edbal nazp\u011bt, jak byl tak nejist\u00fd.<\/p><\/div>\n

Pamatoval jsem si, jak se zeptal: „Tohle je v pohod\u011b?“, jak mi vylezl na kl\u00edn s nohama po obou stran\u00e1ch m\u00e9ho t\u011bla. V\u00fdraz na jeho tv\u00e1\u0159i byl odv\u00e1\u017en\u00fd, ale nejist\u00fd. \u010cekaj\u00edc\u00ed na moje schv\u00e1len\u00ed. Stalo se to na paland\u011b naproti p\u0159es chodbu od m\u00edsta, kde jsem pr\u00e1v\u011b te\u010f byl. Bre\u010del jsem hlasit\u011bji a p\u0159itiskl si k obli\u010deji pol\u0161t\u00e1\u0159, abych utlumil hluk.<\/div>\n
\n

Tohle je p\u0159\u00edli\u0161 moc. Bill byl n\u011bkde pobl\u00ed\u017e. V\u011bd\u011bl jsem to, ale nev\u011bd\u011bl jsem kde.<\/p><\/div>\n

Jak ho m\u016f\u017eu znovu vid\u011bt? Bo\u017ee, \u0159ekni mi jak? \u0158ekni mi, jak zadr\u017eet sv\u00e9 emoce, a pomoz mi, abych se nezhroutil, a\u017e se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m a uvid\u00edm v jeho o\u010d\u00edch cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Dej mi s\u00edlu b\u00fdt dobr\u00fdm bratrem.<\/div>\n
Bille\u2026 pomoz mi. Co m\u00e1m d\u011blat? Pot\u0159ebuju, abys mi \u0159ekl, jak se uklidnit. Jsem tak vyd\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee se mi chce zvracet.<\/div>\n
A kdy\u017e m\u00e9 slzy promo\u010dily cel\u00fd pol\u0161t\u00e1\u0159 a j\u00e1 se nekontrolovateln\u011b t\u0159\u00e1sl, Bill mi pov\u00ed tu stejnou v\u011bc, kterou mi \u0159ekl v m\u00e9m snu: „Patn\u00e1ctilet\u00fd Tom by nikdy nic takov\u00e9ho nep\u0159iznal, pokud by v\u00e1\u017en\u011b nebyl v pr\u016f\u0161vihu.“<\/div>\n
Bille\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem v pr\u016f\u0161vihu.<\/div>\n
A pak jsem zaslechl Bill\u016fv hlas z vn\u011bj\u0161\u00ed strany m\u00e9 palandy. Pouze za z\u00e1v\u011bsem. Co je to z\u00e1v\u011bs? Ani ne n\u011bkolik milimetr\u016f tlust\u00e1 l\u00e1tka? Zamrzl jsem. „Tome, jestli si ho chce\u0161 vyhonit, mus\u00ed\u0161 se u toho zti\u0161it. Sly\u0161\u00edm t\u011b a\u017e v kuchy\u0148ce. M\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee ti ostatn\u00ed kret\u00e9ni jsou vzadu.“<\/div>\n
Kousl jsem se do rtu a sna\u017eil se uklidnit sv\u016fj dech. Co bych na tohle odpov\u011bd\u011bl, kdy\u017e mi bylo patn\u00e1ct?<\/div>\n
„Jdi do prdele, kret\u00e9ne.“<\/div>\n
\n
Zab\u00edjelo m\u011b uvnit\u0159 to \u0159\u00edct, a dok\u00e1zal jsem \u0159\u00edct, \u017ee m\u016fj hlas m\u00fdm slov\u016fm neodpov\u00eddal a \u017ee Bill si toho pravd\u011bpodobn\u011b v\u0161iml, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se rozesm\u00e1l a ode\u0161el.<\/div>\n
Mus\u00edm vst\u00e1t. Mus\u00edm vypadnout z t\u00e9 postele. Pot\u0159ebuju \u010delit Billovi, proto\u017ee tohle je za\u010d\u00e1tek na\u0161eho spole\u010dn\u00e9ho \u017eivota. Ale m\u00e9 vnit\u0159nosti se bolestiv\u011b sv\u00edraly strachem a\u017e do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee jsem nemohl d\u00fdchat.<\/div>\n
A ty slzy nep\u0159est\u00e1valy.<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 jsem byl po\u0159\u00e1d p\u0159\u00edli\u0161 hlasit\u00fd, proto\u017ee Bill se vr\u00e1til. „Tomi, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
M\u00e1 pohotovost se na\u0161t\u011bst\u00ed n\u00e1hle vr\u00e1tila. Chlupy po cel\u00e9m t\u011ble mi st\u00e1ly v pozoru. M\u016fj br\u00e1\u0161ka byl p\u0159\u00edmo tam venku, jen dva milimetry mezi n\u00e1mi, a j\u00e1 byl p\u011btadvacetilet\u00fd mu\u017e, kter\u00fd se pot\u0159eboval d\u00e1t dohromady. Patn\u00e1ctilet\u00fd Tom by se takhle nikdy nechoval.<\/div>\n
Set\u0159el jsem si slzy tak rychle, jak jen to \u0161lo, a odhrnul z\u00e1v\u011bs.<\/div>\n
„D\u00edky, \u017ees m\u011b vzbudil. Ud\u011blal jsi mi aspo\u0148 kafe?“<\/div>\n
„Oba v\u00edme, \u017ee u\u017e jsi n\u011bjakou dobu vzh\u016fru. M\u016f\u017ee\u0161 si ud\u011blat svou vlastn\u00ed k\u00e1vu,“ odpov\u011bd\u011bl. Ale jeho pohled se na mn\u011b zdr\u017eel d\u00e9le, ne\u017e bylo nutn\u00e9, a stejn\u011b tak ten m\u016fj na n\u011bm. V\u00edm, \u017ee mohl \u0159\u00edct, \u017ee jsem bre\u010del. Mysl\u00edm, \u017ee to je d\u016fvod, pro\u010d mi to kafe nakonec ud\u011blal.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e jsme si pov\u00eddali v kuchyni, sna\u017eil jsem se udr\u017eet t\u00e9mata u v\u011bc\u00ed, na kter\u00e9 jsem si z t\u00e9 doby pamatoval. A sna\u017eil jsem se na n\u011bj nez\u00edrat. P\u0159i\u0161la G\u00e9\u010dka, a j\u00e1 dopil k\u00e1vu, kterou Bill p\u0159ipravil.<\/p><\/div>\n

Poledne jsme str\u00e1vili hran\u00edm videoher, kter\u00e9 jsem u\u017e deset let nehr\u00e1l, a kdy\u017e Georg vyhr\u00e1l v\u00edckr\u00e1t, ne\u017e jsem si pamatoval, \u017ee by m\u011bl, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem v\u011bkem p\u0159i\u0161el o sv\u00e9 hern\u00ed schopnosti. Nevadilo mi to. Myslel jsem, \u017ee je \u00fa\u017easn\u00e9 b\u00fdt zp\u00e1tky. Nebylo to tak \u0161patn\u00e9, jak jsem si myslel, \u017ee bude, kdy\u017e jsem se probudil. Zpanika\u0159il jsem. B\u00fdt s Billem bylo st\u00e1le b\u00fdt s Billem. A s klukama. Zase jsme byli mlad\u00ed.<\/div>\n
A tak kdy\u017e jsme tu noc odehr\u00e1li koncert, p\u0159\u00edli\u0161 jsem se nestaral, \u017ee jsem si nevzpom\u00ednal dokonale na v\u0161echny akordy. Byl jsem tak \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee jsem se vr\u00e1til do tohoto obdob\u00ed m\u00e9ho \u017eivota a hr\u00e1l p\u00edsn\u011b, kter\u00e9 jsem nehr\u00e1l u\u017e l\u00e9ta. C\u00edtil jsem, \u017ee jsem si tohoto \u017eivota v\u00e1\u017eil daleko v\u00edc ne\u017e tenkr\u00e1t poprv\u00e9. Dav v Berl\u00edn\u011b byl stokr\u00e1t v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ten, kter\u00e9mu jsem hr\u00e1l p\u0159ed dv\u011bma dny v Minneapolis. Bylo neskute\u010dn\u00e9 b\u00fdt znovu na vrcholu sv\u011bta. Byli jsme idoly dosp\u00edvaj\u00edc\u00edch a tohle byl n\u00e1\u0161 \u017eivot. Tohle jsme pro\u017e\u00edvali. T\u00edmhle jsme opravdu \u017eili! Byli jsme m\u011bst\u0161t\u00ed kr\u00e1lov\u00e9.<\/div>\n
\n

Georg nebyl jedin\u00fd, kdo si ze m\u011b po koncert\u011b utahoval, \u017ee jsem zapomn\u011bl obzvl\u00e1\u0161\u0165 jednoduchou \u010d\u00e1st p\u00edsn\u011b, Gustav taky. J\u00e1 se sm\u00e1l. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem byl \u0161patn\u00fd, kdy\u017e m\u011bl n\u00e1mitky dokonce i Gustav.<\/p><\/div>\n

Bill se na m\u011b d\u00edval z druh\u00e9 strany m\u00edstnosti a j\u00e1 z jeho v\u00fdrazu nedok\u00e1zal \u0159\u00edct, co si mysl\u00ed.<\/div>\n
G\u00e9\u010dka se rozhodli j\u00edt toho ve\u010dera ven, a dokonce mi nab\u00eddli i zaplatit za mou \u00fatratu a \u0159\u00edkali: „Pot\u0159ebuje\u0161 to. Dneska jsi hr\u00e1l na hovno.“ Pod\u00edval jsem se zp\u00e1tky na Billa, kter\u00fd je\u0161t\u011b st\u00e1l u zrcadla. Sund\u00e1val si make-up a pod\u00edval se na m\u011b v zrcadle. Na\u0161e o\u010di se setkaly. Pod\u00edval jsem se zp\u00e1tky na G\u00e9\u010dka a odm\u00edtl.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el jsem k Billovi pot\u00e9, co ode\u0161li. Posadil jsem se u n\u011bj na st\u016fl a zadkem jsem p\u0159itom odsunul p\u00e1r o\u010dn\u00edch st\u00edn\u016f. D\u00e1val si dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy do cul\u00edku a j\u00e1 ho p\u0159itom sledoval.<\/div>\n
Vypadal tak mlad\u011b. Musel jsem si p\u0159ipomenout, \u017ee mu je patn\u00e1ct a \u017ee nem\u00e1 tu\u0161en\u00ed o na\u0161\u00ed budoucnosti.<\/div>\n
Usm\u00e1l se na m\u011b a j\u00e1 se m\u00e1lem rozplynul. St\u00e1le jsem byl do n\u011bj zamilovan\u00fd. V\u017edycky budu. Sna\u017eil jsem se vzpomenout si na sv\u00e9 mlad\u0161\u00ed j\u00e1, ne\u017e jsem vid\u011bl budoucnost. M\u011bl bych tolik t\u00e1t jen proto, \u017ee se na m\u011b Bill usm\u00e1l? Mohla by ta jednoduch\u00e1 mali\u010dk\u00e1 v\u011bc rozz\u00e1\u0159it m\u016fj sv\u011bt stejn\u00fdm zp\u016fsobem?<\/div>\n
\n

Ano.<\/p><\/div>\n

\n

Bill mi z tv\u00e1\u0159e mohl \u010d\u00edst my\u0161lenky. „Jsi v po\u0159\u00e1dku, Tomi? Chce\u0161 j\u00edt zp\u00e1tky do autobusu?“<\/p><\/div>\n

„Ano, poj\u010fme.“<\/div>\n
Pro\u0161li jsme bludi\u0161t\u011bm m\u00edsta kon\u00e1n\u00ed koncertu tajn\u011b zp\u00e1tky do autobusu. Nikdo n\u00e1s nevid\u011bl, ale v jin\u00fdch \u010d\u00e1stech budovy jsme sly\u0161eli \u0161um tis\u00edc\u016f fanou\u0161k\u016f. Jejich kl\u00e1bosen\u00ed ztichlo, kdy\u017e jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e autobusu. Znovu nastalo ticho.<\/div>\n
„Bille, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Tenhle \u017eivot je to, co jsme si p\u0159edstavovali jako d\u011bti. Pamatuje\u0161, kdy\u017e jsme byli mal\u00ed a ty ses p\u0159evl\u00edknul a dr\u017eel ten kart\u00e1\u010d na vlasy jako mikrofon a j\u00e1 se pokou\u0161el hr\u00e1t na Gordonovu kytaru?“<\/div>\n
Bill se ke mn\u011b obr\u00e1til s podez\u0159\u00edvav\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Chv\u00edli m\u011b studoval. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli jsem \u0159ekl n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. Rozhodl jsem se zm\u011bnit t\u00e9ma, kdy\u017e mu trvalo p\u0159\u00edli\u0161 dlouho na to, aby odpov\u011bd\u011bl, a vzduch zhoustnul. „To nic. Pod\u00edv\u00e1me se na film, okay?“<\/div>\n
„Jist\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl a sklouzl na pohovku. \u0160el jsem k p\u0159ehr\u00e1va\u010di. „Nevyber n\u011bjak blbost.“<\/div>\n
Rozesm\u00e1l jsem se p\u0159i pohledu na v\u0161echny ty star\u00e9 filmov\u00e9 tituly. V\u0161echno v tomto sv\u011bt\u011b bylo star\u00e9 a j\u00e1 se c\u00edtil sta\u0159e. V\u0161echno bylo z\u00e1bleskem minulosti. V\u0161echno m\u011blo vzpom\u00ednky, kter\u00e9 se mi vracely v p\u0159\u00edjemn\u00fdch mal\u00fdch kousc\u00edch. Tyhle filmy byly stra\u0161n\u00e9, ale proto\u017ee jsem je nevid\u011bl u\u017e deset let, zase jsem je znovu miloval. Zvolil jsem jeden, o kter\u00e9m jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee by ho Bill cht\u011bl. Kdy\u017e si uv\u011bdomil, co jsem vybral, u\u0161kl\u00edbl se. „Trochu k\u00fd\u010dovit\u00e9, ne?“<\/div>\n
„Ty jsi ten, komu se to l\u00edb\u00ed.“ Hodil jsem po n\u011bm t\u00edm jeho pohledem se zvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm. Nespustil ze m\u011b pohled a j\u00e1 na okam\u017eik uva\u017eoval, jestli dok\u00e1zal vid\u011bt skrz m\u011b. Kdy\u017e jsem se posadil vedle n\u011bj, zvedl jsem nohy na st\u016fl a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b. Na vte\u0159inu mi v\u011bnoval zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled, ale p\u0159ibl\u00ed\u017eil se.<\/div>\n
\n

Ke konci filmu bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee ani jeden z n\u00e1s ten film nesledoval. Byly to jen pohybliv\u00e9 obr\u00e1zky. Bill se d\u00edval na obrazovku, ale jeho o\u010di se ani nepohnuly, aby si p\u0159e\u010detl titulky. J\u00e1 u\u017e jsem titulky nepot\u0159eboval, ale to on nemusel v\u011bd\u011bt. Nam\u00ed\u0159il jsem d\u00e1lkov\u00fd ovlada\u010d na obrazovku a chystal se ji vypnout, ale m\u00edsto toho jsem nechal b\u011b\u017eet z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9 titulky a \u010dekal, a\u017e Bill n\u011bco \u0159ekne.<\/p><\/div>\n

Obrazovka z\u010dernala, ale on st\u00e1le nic ne\u0159ekl. Jen z\u00edral do pr\u00e1zdna. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b bl\u00ed\u017e. „No tak. Co se d\u011bje?“ Pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed a mn\u011b to zlomilo srdce. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a hodil si jeho nohy p\u0159es kl\u00edn, abych ho mohl obejmout ob\u011bma rukama. Cht\u011bl jsem ho chr\u00e1nit. V\u017edycky to chci. Prost\u011b chci, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„Tomi. Jestli je tohle \u017eivot, kter\u00fd jsme si jako d\u011bti p\u0159\u00e1li, tak pro\u010d to nen\u00ed stejn\u011b tak \u0161\u0165astn\u00e9?“<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv jsem netu\u0161il, jak odpov\u011bd\u011bt. „Mo\u017en\u00e1 prost\u011b jen pot\u0159ebujeme d\u011blat v\u00edc v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsme d\u011blali jako d\u011bti. U\u017e dlouho jsi nezp\u00edval do kart\u00e1\u010de na vlasy,“ zavtipkoval jsem a sna\u017eil se ho rozveselit.<\/div>\n
Koutky jeho \u00fast za\u0161kubaly, a taky kolem m\u011b omotal pa\u017ee a polo\u017eil mi hlavu na rameno. Byl jako d\u00edt\u011b, kter\u00fdm byl. Tenhle Bill byl otrl\u00fd, ale st\u00e1le tak mlad\u00fd, a p\u0159esto se mnou \u010delil cel\u00e9mu sv\u011btu. \u010casem bude otrlej\u0161\u00ed. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee bude.<\/div>\n
\n

„Ob\u010das se mi taky chce bre\u010det, v\u00ed\u0161. Ty bre\u010d\u00ed\u0161 kv\u016fli tomu sam\u00e9mu, \u017ee?“ Odml\u010del se, ale j\u00e1 jsem odpov\u011bd\u011bt. Bylo z\u0159ejm\u00e9, \u017ee m\u011bl p\u0159ehled, \u017ee jsem toho r\u00e1na vypustil vodop\u00e1dy slz, ale j\u00e1 mu nemohl \u0159\u00edct pro\u010d. Pokra\u010doval. „Jsem osam\u011bl\u00fd,“ \u0159ekl a smutn\u011b popot\u00e1hl. St\u00e1le jsem nic ne\u0159ekl. \u010cekal jsem, a\u017e bude pokra\u010dovat. „M\u00e1m pocit, jako \u017ee m\u00e1me takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, a p\u0159itom\u2026 se c\u00edt\u00edm zachycen\u00fd ve v\u00edru sl\u00e1vy a harmonogram\u016f. Ale jak m\u016f\u017eeme ud\u011blat n\u011bco v\u00edc? M\u00e1m pocit, \u017ee o n\u011bco p\u0159ich\u00e1z\u00edme. Ten sen, kter\u00fd jsme m\u011bli, nen\u00ed kompletn\u00ed, a j\u00e1 nev\u00edm, co tomu chyb\u00ed.“<\/p><\/div>\n

Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 tohle sly\u0161et. Sna\u017eil jsem se p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, co jsem v tomto okam\u017eiku sv\u00e9ho \u017eivota c\u00edtil. V\u00edm, v \u010dem byl ten rozd\u00edl, co chyb\u011blo, ale nebylo to n\u011bco, co jsem Billovi mohl \u0159\u00edct. V\u00edm, \u017ee b\u00fdt s n\u00edm je to, co n\u00e1s zachr\u00e1nilo. „Poslouchej, mo\u017en\u00e1 jsem to takhle c\u00edtil v\u010dera, ale dneska to takhle nec\u00edt\u00edm. A nemysl\u00edm si, \u017ee se tak budeme c\u00edtit, a\u017e budeme star\u0161\u00ed. M\u00e1m tebe a budeme spolu.“<\/div>\n
„Jako \u017ee \u017eiju, se c\u00edt\u00edm, jen kdy\u017e jsem s tebou,“ zak\u0148oural Bill, a pak mu z o\u010d\u00ed vytryskly slzy.<\/div>\n
Dr\u017eel jsem ho a \u0159\u00edkal: „J\u00e1 nikam nejdu. V\u00edm, \u017ee a\u0165 u\u017e m\u00e1me jak\u00e9koliv sny, tak si je spln\u00edme.“<\/div>\n
Bill plakal a jeho slzy se vsakovaly do m\u00e9ho tri\u010dka. „Pros\u00edm, nikdy neza\u010dni b\u00fdt jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Nel\u017ei mi. Pot\u0159ebuju, abys byl moje sk\u00e1la.“<\/div>\n
\n

C\u00edtil jsem, jak se mi znovu sev\u0159ela hru\u010f. Tohle byl den v na\u0161em \u017eivot\u011b, kdy se m\u011b o to rozhodl po\u017e\u00e1dat. Bylo mi \u0161patn\u011b. P\u0159\u00e1l bych si, abych tento ten pro\u017eil p\u0159ed deseti lety. P\u0159\u00e1l bych si, abych v\u011bd\u011bl, \u017ee mi tohle dnes ve\u010der \u0159ekl. Tohle byl jedin\u00fd den, o kter\u00e9m jsem mu nikdy ne\u0159ekl. Tohle byl den, kdy jsme m\u011bli sex, ale byl to taky \u010das, kdy jsem takhle dr\u017eel Billa ve sv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed. A i kdyby to nebyla le\u017e, ne\u0159\u00edct nic o n\u011b\u010dem takhle velk\u00e9m, to bylo mezi n\u00e1mi jako lhan\u00ed. Kousl jsem se do rtu. Pod\u011blal jsem to. Tak stra\u0161n\u011b moc jsem to pod\u011blal. Ale jak jsem mohl Billovi \u0159\u00edct o tom, co se stalo? Jak jsem mu te\u010f mohl \u0159\u00edct, \u017ee ten Tom, kter\u00e9ho se dr\u017e\u00ed, m\u00e1 dvacet p\u011bt let? A \u017ee ten patn\u00e1ctilet\u00fd je pr\u00e1v\u011b te\u010f v roce 2014 a m\u00e1 s n\u00edm sex? Jak?! Kdyby to v\u011bd\u011bl, skon\u010dili bychom o deset let pozd\u011bji spolu? Nebo bychom mohli v\u0161echno pod\u011blat? Nev\u00edm, jak cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem funguje, tak\u017ee jsem si na to nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Ale v\u00edm, \u017ee jsem se co nejl\u00e9pe sna\u017eil, abych ho miloval. Pr\u00e1v\u011b te\u010f byl ten okam\u017eik, kdy bych mu mohl \u0159\u00edct pravdu. Pr\u00e1v\u011b te\u010f. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom a sna\u017e\u00edm se p\u0159edstavit si cel\u00fd n\u00e1\u0161 \u017eivot, kdyby v\u011bd\u011bl, co jsem ud\u011blal – co jsem d\u011blal pr\u00e1v\u011b te\u010f, s n\u00edm, v tom hotelov\u00e9m pokoji v Chicagu. Co by si o mn\u011b myslel?<\/p><\/div>\n

Pod\u00edvej se na sebe. Jsi po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b. Na n\u011bco takov\u00e9ho je\u0161t\u011b nejsi p\u0159ipraven\u00fd.<\/div>\n
\n

„Nikdy ti nebudu lh\u00e1t.“ Cht\u011bl jsem um\u0159\u00edt, jakmile jsem to vyslovil. „Slibuju. Dokonce i kdy\u017e to zabere n\u011bjak\u00fd \u010das. V\u017edycky k tob\u011b budu up\u0159\u00edmn\u00fd. Nebo se alespo\u0148 pokus\u00edm ud\u011blat to nejlep\u0161\u00ed. Slibuju.“<\/p><\/div>\n

Oto\u010dil se ke mn\u011b a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed. „J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl. „J\u00e1 to v\u00edm.“ P\u0159eru\u0161il jsem ten o\u010dn\u00ed kontakt a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Nemohl jsem se na n\u011bj d\u00edvat, tak jsem se styd\u011bl. Poznal by to. Bill to v\u017edycky poznal, kdy\u017e se na m\u011b pod\u00edval. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho zp\u00e1tky, aby se znovu uvelebil na m\u00e9m rameni, a on \u0159ekl: „Chyb\u00ed\u0161 mi, Tome.“<\/div>\n
Byl jsem tak bl\u00edzko tomu, abych se znovu zhroutil. „Miluju t\u011b, Bille.“ Nev\u00edm, jak jsem se dr\u017eel pohromad\u011b. V\u00edm, \u017ee c\u00edtil, jak je m\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed trhan\u00e9 a nerovnom\u011brn\u00e9, zat\u00edmco jsem se pokou\u0161el uklidnit. St\u00e1le jsem se s\u00e1m sebe ptal, co jsem to ud\u011blal? Jak jsem Billovi mohl tohle ud\u011blat?<\/div>\n
Dr\u017eel jsem ho. Proto\u017ee jsem nedok\u00e1zal nic \u0159\u00edct, dr\u017eel jsem ho. Ob\u010das jsem m\u011bl pocit, \u017ee ho dr\u017e\u00edm a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pevn\u011b, ale nest\u011b\u017eoval si; ta mal\u00e1 diva, kterou obvykle byl, by si st\u011b\u017eovala, ale on to neud\u011blal.<\/div>\n
\n

Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed, kolik \u010dasu uplynulo, ale na\u0161t\u011bst\u00ed usnul d\u0159\u00edv ne\u017e j\u00e1. Zvedl jsem ho a odnesl na palandu. Sundal jsem mu boty a ulo\u017eil ho, a on se na okam\u017eik probudil a znovu se na m\u011b pod\u00edval. „Kdy\u017e jsme byli mal\u00ed, tak jsi m\u011b taky ukl\u00e1dal. Pamatuje\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Jo, pamatuju. Pamatuju si v\u0161echno.“<\/div>\n
Usm\u00e1l se a znovu zav\u0159el o\u010di. „Dobrou noc, Tomi.“<\/div>\n
„Dobrou noc, Bille.“<\/div>\n
Ulo\u017eil jsem se na vlastn\u00ed postel a p\u00e1r minut jen z\u00edral do stropu. Najednou jsem cht\u011bl n\u011bco ud\u011blat, abych dok\u00e1zal\u2026 ani nev\u00edm, co jsem cht\u011bl dok\u00e1zat. \u017de jsem tady byl? \u017de se m\u016fj skok \u010dasem opravdu stal? \u017de jsem do Billa zamilovan\u00fd? Nev\u00edm. Jen v\u00edm, \u017ee a\u0165 u\u017e bych ud\u011blal cokoliv, muselo to vydr\u017eet deset let, ani\u017e bychom na to j\u00e1 nebo Bill p\u0159i\u0161li.<\/div>\n
Do autobusu se vr\u00e1tila G\u00e9\u010dka. Mohl jsem je sly\u0161et u kuchy\u0148ky a \u0161el jsem se na n\u011b pod\u00edvat.<\/div>\n
V tom jsem dostal sv\u016fj n\u00e1pad. Byl to pitom\u00fd n\u00e1pad, sv\u011b\u0159it n\u011bco takov\u00e9ho sv\u00fdm idiotsk\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm, ale nedok\u00e1zal jsem vymyslet nic jin\u00e9ho a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee v roce 2004 nez\u016fstanu dlouho, tak\u017ee to bylo lep\u0161\u00ed ne\u017e nic. A\u017e se z\u00edtra vzbud\u00edm, tak zjist\u00edm, jestli to fungovalo.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se vr\u00e1til do sv\u00e9 postele, sp\u00e1nek m\u011b p\u0159emohl t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b.<\/div>\n
\n

Pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm, a\u0165 to vydr\u017e\u00ed deset let. Pros\u00edm. A pros\u00edm, a\u0165 se vzbud\u00edm zp\u00e1tky v roce 2014, p\u0159esn\u011b jak s t\u00edm po\u010d\u00edt\u00e1m.<\/p>\n

autor: Ema21<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ema21 Ten den N\u011bkde v hluboko v mysli jsem byl vyd\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee se to stane, ale nebyl jsem si jist\u00fd. Postupem \u010dasu se budoucnost, kterou jsem vid\u011bl, a kter\u00e1 se stala mou realitou, zm\u011bnila jen na vzd\u00e1len\u00fd sen. O deset let<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[670],"tags":[],"class_list":["post-1356","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wuthering-heights"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1356","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1356"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1356\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1356"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1356"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1356"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}