{"id":13560,"date":"2009-09-09T15:30:00","date_gmt":"2009-09-09T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=13528"},"modified":"2009-09-09T15:30:00","modified_gmt":"2009-09-09T14:30:00","slug":"krev-jako-cokolada-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2009\/09\/09\/krev-jako-cokolada-4\/","title":{"rendered":"Krev jako \u010dokol\u00e1da 4."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
Jen o p\u00e1r blok\u016f d\u00e1l, v jedn\u00e9 ze zapadlej\u0161\u00edch ulic, se pr\u00e1v\u011b vracela z p\u00e1rty ona \u010dernovl\u00e1ska v rud\u00fdch \u0161atech. Ta co tolik uchv\u00e1tila Georga.<\/div>\n
„No tak, co se tu mot\u00e1\u0161. Tak je\u010f\u2026 je\u010f, \u010dau!“ volala na kolem proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed taxi. Asi to bylo zp\u016fsobeno lehce ov\u00edn\u011bnou n\u00e1ladou. Svoje boty nesla v ruce a kr\u00e1\u010dela sama pr\u00e1zdnou ulic\u00ed. I p\u0159es den to tu nemuselo b\u00fdt zrovna bezpe\u010dn\u00e9, nato\u017e te\u010f ve\u010der. Ale ani na okam\u017eik j\u00ed nenapadlo, \u017ee by j\u00ed tu mohlo n\u011bco hrozit. A\u017e tehdy, kdy\u017e v\u0161ude kolem a nad sebou zaslechla podivn\u00e9 \u0161ust\u011bn\u00ed. Vystra\u0161en\u011b se ot\u00e1\u010dela za p\u016fvodcem toho zvuku, a je\u0161t\u011b v\u00edc j\u00ed vystra\u0161ilo zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee p\u016fvodce nen\u00ed jeden, ale \u010dty\u0159i. Postupn\u011b zahl\u00e9dla chlapce sk\u00e1kaj\u00edc\u00ed n\u011bkolik metr\u016f nad n\u00ed po \u017eelezn\u00fdch konstrukc\u00edch d\u00e1vno nepou\u017e\u00edvan\u00e9ho domu. N\u00e1hle j\u00ed opravdu popadl strach. Poznala je. V\u0161ichni \u010dty\u0159i byli dnes ve\u010der v klubu. Strach se v jej\u00edm t\u011ble st\u00e1le v\u00edce stup\u0148oval. Nem\u011bla kam ut\u00e9ct. V\u017edy, kdy\u017e ud\u011blala krok, n\u011bkdo prosko\u010dil kolem, nebo t\u011bsn\u011b nad n\u00ed, a t\u00edm j\u00ed neumo\u017e\u0148oval odb\u011bhnout. Po chvilce zmaten\u00e9ho a hlavn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00e9ho p\u0159e\u0161lapov\u00e1n\u00ed, se odhodlala k \u00fat\u011bku, ale dve\u0159e, kter\u00fdmi cht\u011bla opustit prostor, byly zam\u0159\u00ed\u017eovan\u00e9 a zam\u010den\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Pus\u0165te m\u011b odtud! Pros\u00edm!“ zavolala vyd\u011b\u0161en\u011b a ihned se rozb\u011bhla dal\u0161\u00edm sm\u011brem. Bylo a\u017e zar\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed, s jakou p\u0159esnost\u00ed seskakovali ti \u010dty\u0159i po konstrukci. Ani jedinkr\u00e1t ne\u0161kobrtli a n\u011bjak\u00fd p\u00e1d jim tak\u00e9 nehrozil. Vyd\u011b\u0161en\u011b odhodila kabelku i s ve\u0161ker\u00fdmi doklady, a vyb\u011bhla stejn\u00fdm sm\u011brem, kter\u00fdm sem ve\u0161la. Na schodech m\u00e1lem porazila dal\u0161\u00edho kluka. Vylekan\u011b zak\u0159ikla, kdy\u017e padla p\u0159\u00edmo do n\u00e1ru\u010d\u00ed \u010dernovlas\u00e9ho chlapce.<\/div>\n
\n
„Padej odtud,“ pokynul Bill hlavou sm\u011brem k v\u00fdchodu a nemusel ji pob\u00edzet dvakr\u00e1t. S\u00e1m pak pomalu do\u0161el a\u017e dovnit\u0159. Ani ho nep\u0159ekvapilo, kdy\u017e na \u017eelezn\u00fdch konstrukc\u00edch vid\u011bl sed\u011bt Georga se sv\u00fdmi kump\u00e1ny. V\u0161ichni si zaujat\u011b prohl\u00ed\u017eeli obsah kabelky, kterou tu \u010dernovl\u00e1ska zanechala.<\/div>\n
„Ale no tak, bratran\u010de. Necht\u011bli jsme j\u00ed p\u0159eci ubl\u00ed\u017eit.“ U\u0161kl\u00edbl se Georg na p\u0159\u00edchoz\u00edho. Vid\u011bl Billovi na o\u010d\u00edch v\u00fd\u010ditky. „Kluci si mus\u00ed trochu povyrazit,“ hodil pohledem na svoje kump\u00e1ny.<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 z\u00e1kony.“ Kouknul na n\u011bj p\u0159\u00edsn\u011b Bill. Tohle Georgovo chov\u00e1n\u00ed nen\u00e1vid\u011bl.<\/div>\n
„To zn\u00e1m,“ pronesl Georg m\u00edrn\u011b pohrdliv\u011b a vhodil do kabelky kl\u00ed\u010de, kter\u00e9 z n\u00ed p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vyt\u00e1hl.<\/div>\n
„Nech tu holku na pokoji. A\u017e p\u0159ijdou, bude jich hodn\u011b, budou m\u00edt zbran\u011b, a pak p\u016fjdou po n\u00e1s v\u0161ech. Ne jenom po v\u00e1s.“ Bill se sna\u017eil p\u0159im\u011bt sv\u00e9ho bratrance k rozumu, ale muselo mu b\u00fdt p\u0159edem jasn\u00e9, \u017ee se mu to nepoda\u0159\u00ed. Byl na Georga na\u0161tvan\u00fd, ale Georg si z toho nic ned\u011blal.<\/div>\n
Jen ho s pobaven\u00fdm \u00fa\u0161klebkem sledoval a poslouchal.<\/div>\n
„Mluv\u00ed\u0161 jako n\u011bkdo, kdo to za\u017eil.“ Ude\u0159il Georg tvrd\u011b zp\u00e1tky. V\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edm Billovi ubl\u00ed\u017e\u00ed a o to mu taky \u0161lo.<\/div>\n
„Necht\u011bli jsme j\u00ed ubl\u00ed\u017eit. Byla to jen takov\u00e1 hra.“ Ozval se jeden z Georgov\u00fdch kump\u00e1n\u016f a Georg po n\u011bm jen hodil v\u00fdznamn\u00fd gestem, kter\u00e9 m\u011blo jasn\u011b nazna\u010dovat, vid\u00ed\u0161, Bille, j\u00e1 ti to \u0159\u00edkal. Bill na n\u011b d\u00e1l p\u0159\u00edsn\u011b pohl\u00ed\u017eel, ale u\u017e nic ne\u0159\u00edkal. Stejn\u011b by to nem\u011blo smysl.<\/div>\n
„Zn\u00e1me rizika, Bille. Jako ty,“ ozval se hned i druh\u00fd z nich.<\/div>\n
„Jo, v\u0161ichni zn\u00e1me Andreasovy z\u00e1kony.“ Doplnil okam\u017eit\u011b i ten t\u0159et\u00ed. „Lovit jen ve sme\u010dce, jinak ne.“ Pronesli v\u0161ichni \u010dty\u0159i sborem a Georg to n\u011bkolika gesty oddirigoval. Bill jen m\u00edrn\u011b \u0161pulil rty a prohl\u00ed\u017eel si je. Ano znali z\u00e1kony, ale taky mu bylo jasn\u00e9, \u017ee je poru\u0161uj\u00ed. Georg sesko\u010dil z ocelov\u00e9 konstrukce a postavil se p\u0159\u00edmo naproti Billovi.<\/div>\n
„A vztahuj\u00ed se i na tebe.“ Dodal j\u00edzliv\u011b pozn\u00e1mku ohledn\u011b z\u00e1kon\u016f, kter\u00e9 musej\u00ed v\u0161ichni dodr\u017eovat. Jak \u00fa\u017easn\u011b si op\u011bt svoje v\u00edt\u011bzstv\u00ed u\u017e\u00edval. Bill u\u017e podruh\u00e9 mohl vid\u011bt to \u0161kodolib\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed v jeho o\u010d\u00edch. Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, kam t\u00edm Georg m\u00ed\u0159\u00ed. U\u017e zase k Andreasovi a t\u011bm kon\u010d\u00edc\u00edm sedmi let\u016fm. Rad\u011bji u\u017e nic ne\u0159\u00edkal a zam\u00ed\u0159il dom\u016f. Co budou d\u011blat ti \u010dty\u0159i, konec konc\u016f nen\u00ed jeho v\u011bc. On nen\u00ed jejich ch\u016fva.<\/p>\n<\/div>\n
Bill pomalu vystoupal schody a\u017e do bytu a zam\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje. Kdosi ho ale zastavil, kdy\u017e proch\u00e1zel kolem otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. Andreas sed\u011bl na okn\u011b a loupal pomeran\u010d.<\/div>\n
„Ona sp\u00ed,“ ozval se a Bill se zastavil v polovin\u011b kroku. M\u011bl zam\u00ed\u0159eno za tetou Astrid. Jen j\u00ed ozn\u00e1mit, \u017ee u\u017e je doma, pokud by byla vzh\u016fru, ale jak \u0159\u00edk\u00e1 Andy, nejsp\u00ed\u0161 nen\u00ed. Bill se poslu\u0161n\u011b zastavil a oto\u010dil se na Andrease. Nebyl r\u00e1d, \u017ee ho potkal. Necht\u011bl s n\u00edm mluvit.<\/div>\n
„Andreasi\u2026 z\u016fstala doma. \u010cekala t\u011b.“ Ozval se po chv\u00edli Bill, ale z\u016fstal st\u00e1t mezi dve\u0159mi. N\u011bjak neum\u011bl pochopit, pro\u010d Astrid Andyho po\u0159\u00e1d tak miluje. Pro\u010d j\u00ed nevad\u00ed b\u00fdt jen rozpt\u00fdlen\u00edm pro jejich v\u016fdce. Andreas si Billa prohl\u00ed\u017eel. Bylo mu jasn\u00e9, pro\u010d nechce vej\u00edt dovnit\u0159 za n\u00edm.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 ze m\u011b strach?“ pronesl nap\u016fl v ironii. V\u011bd\u011bl, \u017ee tak Billa donut\u00ed k pohybu, a taky \u017ee ano.<\/div>\n
„Ne.“ \u0160pitnul Bill a jen neochotn\u011b ve\u0161el do m\u00edstnosti za Andreasem. Andy jen znovu sklonil hlavu k pomeran\u010di a d\u00e1l pokra\u010doval v loup\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Zn\u00e1\u0161 na\u0161e tradice. Ka\u017ed\u00fdch sedm let pojme v\u016fdce sme\u010dky novou \u017eenu\u2026“ za\u010dal Andy s v\u00fdkladem, ale Bill mu sko\u010dil do \u0159e\u010di.<\/div>\n
„Nemysl\u00ed\u0161 dru\u017eku? V tv\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b druha?“ pronesl naprosto v\u00e1\u017en\u00fdm hlasem. Nemohl to ch\u00e1pat jako norm\u00e1ln\u00ed vztahy. Bylo to nep\u0159irozen\u00e9. Jen pro dodr\u017een\u00ed n\u011bjak\u00fdch tradic. Andreas k n\u011bmu znovu zvedl hlavu.<\/div>\n
„M\u011bl bys m\u00edt na\u0161e z\u00e1kony ve v\u011bt\u0161\u00ed \u00fact\u011b, Bille. Bez nich toti\u017e nep\u0159e\u017eijeme.“ Andreas doloupal sv\u016fj pomeran\u010d a zvedl se z okna. N\u011bkolika kroky do\u0161el t\u011bsn\u011b k Billovi, kter\u00fd st\u00e1l jak p\u0159ikovan\u00fd. Nechu\u0165 k tomuhle \u017eivotu z n\u011bj jen s\u00e1lala.<\/div>\n
„Proroctv\u00ed mluv\u00ed o chlapci jako jsi ty. Z rodu v\u016fdc\u016f. A mu\u017ei z tv\u00e9 rodiny byli ve m\u011bst\u011b legendou.“ Andy se p\u0159i t\u011bch slovech na Billa ani ned\u00edval. „Tv\u016fj otec nem\u011bl jezdit do Ameriky. V\u011bd\u011bl jsem, jak dopadne, \u0159ekl jsem mu to,“ pokra\u010doval d\u00e1l ve sv\u00e9m monologu, a kone\u010dn\u011b zvedl k Billovi sv\u016fj zrak.<\/div>\n
„Musel si ho hodn\u011b nen\u00e1vid\u011bt,“ utrousil Bill a opovr\u017eliv\u011b se na Andyho d\u00edval. Nerad poslouchal tahle k\u00e1z\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Ne. Ale v\u00ed\u0161, pro\u010d jsme tady p\u0159e\u017eili? Proto\u017ee jsme z\u016fstali spolu. Tv\u016fj otec myslel p\u0159edev\u0161\u00edm na sebe.“ Andreas mluvil t\u00f3nem, jako by mluvil o n\u011b\u010dem zcela bezv\u00fdznamn\u00e9m a ne o Billov\u011b rodin\u011b. A Billa se to dotklo.<\/div>\n
„Neur\u00e1\u017eej mou rodinu.“ Bill trochu z\u00fa\u017eil o\u010di. Necht\u011bl tohle poslouchat. Ani v\u016fdce sme\u010dky na tohle nem\u00e1 pr\u00e1vo.<\/div>\n
„To nen\u00ed rodina. To je odkaz.“ Uzemnil Billa a d\u00e1l pokra\u010doval sv\u00fdm obvykl\u00fdm t\u00f3nem a Bill u\u017e jen rezignovan\u011b st\u00e1l a poslouchal.<\/div>\n
„Mluv\u00ed li proroctv\u00ed o tob\u011b, tak t\u011b u\u017e brzy po\u017e\u00e1d\u00e1m o ruku.“ Andyho hlas byl op\u011bt, jako by byla \u0159e\u010d o n\u011b\u010dem ned\u016fle\u017eit\u00e9m.<\/div>\n
„Vid\u00edm, co to d\u011bl\u00e1 s Astrid. P\u0159ijde\u0161 na noc a ona pak m\u011bs\u00edc pl\u00e1\u010de.“ \u0160pitnul Bill a na Andyho se rad\u011bji v\u016fbec ned\u00edval.<\/div>\n
„Chce\u0161 b\u00fdt jen oby\u010dejn\u00fd? Ty nejsi oby\u010dejn\u00fd“ Andy st\u00e1l jen p\u00e1r centimetr\u016f od Billova ucha a sna\u017eil se ho p\u0159im\u011bt k rozumu. Tedy k rozumu tak, jak to cht\u011bl on. „Zeptej se toho zv\u00ed\u0159ete v sob\u011b. A\u0165 se pou\u010d\u00ed\u0161.“ Dodal po chv\u00edli ticha a zam\u00ed\u0159il k odchodu.<\/p>\n<\/div>\n
Astrid po celou dobu st\u00e1la mezi dve\u0159mi od svoj\u00ed lo\u017enice a rozhovor poslouchala. Na o\u010d\u00edch j\u00ed byl zn\u00e1t smutek, ale ona tyhle z\u00e1kony jednodu\u0161e respektovala. Jen si p\u0159\u00e1la, aby se je nau\u010dil respektovat i Bill. Ten si ale zkr\u00e1tka necht\u011bl p\u0159ipustit, \u017ee by tohle byl jedin\u00fd zp\u016fsob jejich \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Klikni na anketu, d\u00edky J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris Jen o p\u00e1r blok\u016f d\u00e1l, v jedn\u00e9 ze zapadlej\u0161\u00edch ulic, se pr\u00e1v\u011b vracela z p\u00e1rty ona \u010dernovl\u00e1ska v rud\u00fdch \u0161atech. Ta co tolik uchv\u00e1tila Georga. „No tak, co se tu mot\u00e1\u0161. Tak je\u010f\u2026 je\u010f, \u010dau!“ volala na kolem proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed taxi.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[257],"tags":[],"class_list":["post-13560","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-krev-jako-cokolada"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13560","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=13560"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/13560\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=13560"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=13560"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=13560"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}